8 C 261/2015 - 1072

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce:[Jméno žalobce A]., IČ: [IČO žalobce A] se sídlem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému:[Jméno žalovaného A]., IČ: [IČO žalovaného A] se sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátkou se sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 1.486.403 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.486.403 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně - z částky 2.311.055 Kč za dobu od 20. 1. 2015 do 26. 1. 2015 - z částky 1.871.039 Kč za den 27. 1. 2015 - z částky 689.235 Kč za dobu od 28. 1. 2015 do zaplacení, - z částky 788.168 Kč za dobu od 17. 2. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení 8,05 % ročně - z částky 2.311.055 Kč za dobu od 1. 12. 2014 do 19. 1. 2015 - z částky 1.871.039 Kč za den 26. 1. 2015 - z částky 689.235 Kč za den 27. 1. 2015 -z částky 788.168 Kč za dobu od 1. 12. 2014 do 16. 2. 2015.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 716.613 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám [Jméno žalobce B], advokáta v [Anonymizováno].

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení 33.551 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou 18. 8. 2015 původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.716.303 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 2.540.955 Kč za dobu od 1. 12. 2014 do 26. 1. 2015, z částky 2.100.939 Kč za dobu od 26. 1. 2015 do 27. 1. 2015, z částky 928.135 Kč za dobu od 27. 1. 2015 do zaplacení a z částky 788.168 Kč za dobu od 1. 12. 2014 do zaplacení. Žalovaná částka se skládá z částky 928.135 Kč za doplacení kupní ceny podle smlouvy a z částky 788.168 Kč za dodávku předmětů objednaných žalovaným nad rámec kupní smlouvy. Žalobce tvrdí, že 16. 5. 2014 uzavřeli účastníci kupní smlouvu, v níž se žalobce zavázal dodat žalovanému zařízení pro výrobu testovacích šarží na adresu sídla žalovaného do 30. 9. 2014 a uvést ho do provozu do 31. 10. 2014. Kupní cena byla sjednána ve výši 3.387.939 Kč a zahrnovala náklady na výrobu zařízení, jeho dopravu do místa plnění a další náklady. Žalobce vystavil zálohovou fakturu na 846.984 Kč se splatností 15. 6. 2014, žalovaný však až po urgencích zaplatil dne 15. 9. 2014 částku 100.000 Kč, dne 1. 3. 2014 částku 100.000 Kč a dne 23. 10. 2014 částku 646.984 Kč. Prodlení žalovaného způsobilo žalobci potíže, a proto žalobce dodal žalovanému zařízení až 20. 11. 2014, na což byl žalovaný upozorněn dopisem z 9. 9. 2014. E-mailovou komunikací se účastníci dohodli na termínu dodání 19. 11. 2014. Žalovaný dne 20. 11. 2014 zařízení převzal, což potvrdil na listině Předání zařízení pro výrobu testovacích šarží, kterou za žalovaného podepsal výrobní ředitel [jméno FO]. Žalovaný však odmítl podepsat předávací protokol z důvodu údajných vad a nedodělků blíže nespecifikovaných. [jméno FO] žalobce [jméno FO] se dne 25. 11. 2014 dostavil, aby vyřešil a odstranil údajné vady a nedodělky, byl však žalovaným z areálu vykázán a žalovaný neposkytl ani základní součinnost pro seznámení se s údajnými vadami a nedodělky. Žalobce proto dopisem z 2. 12. 2014 vyzval žalovaného ke zpřístupnění zařízení a poskytnutí součinnosti pro posouzení důvodnosti reklamace a k umožnění převozu zařízení do provozovny žalobce, kde je k dispozici zařízení způsobilé k posouzení případných závad stroje. Žalobce dne 31. 10. 2014 vystavil fakturu na 3.387.939 Kč se splatností 30. 11. 2014. Žalovaný uhradil dne 26. 1. 2015 částku 440.016 Kč a dne 27. 1. 2015 částku 1.172.804 Kč. Nezaplacená zůstala dosud část kupní ceny ve výši 928.135 Kč. Žalovaný opakovaně vyzýval žalobce k odstranění údajných vad a nedodělků, tyto však nijak nespecifikoval ani po výzvách žalobce a neučinil tak ani v dopisu z 7. 1. 2015, jímž uplatnil slevu z kupní ceny. Žalobce v dopisu z 9. 2. 2015 upozornil na to, že nedošlo ke zpřístupnění zařízení a k poskytnutí součinnosti žalovaného pro posouzení důvodnosti reklamace. Žalobce byl ochoten a připraven údajné vady posoudit a poskytnout k jejich odstranění veškerou součinnost. Žalovaný dopisem z 5. 2. 2015 vyčíslil své pohledávky za žalobcem a provedl jednostranné započtení proti části pohledávky žalobce na zaplacení kupní ceny. Žalobce požadoval slevu z kupní ceny ve výši 286.000 Kč a daň z přidané hodnoty, dále smluvní pokutu za prodlení s dodáním zařízení ve výši 265.995 Kč, zálohu 229.900 Kč za míchačku, která byla předmětem jiné kupní smlouvy z 25. 6. 2014, smluvní pokutu za prodlení s dodáním míchačky ve výši 68.400 Kč a náhradu škody 17.780 Kč. Žalovaný tak neplatně započetl na nezaplacenou část kupní ceny částku 928.135 Kč. Žalobce údajné nároky žalovaného neuznal. Pokud jde o slevu z kupní ceny, tak žalovaný nevytkl řádně žalobci vady a neposkytl mu součinnost k jejich odstranění. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadoval odstranění údajných vad, tato jeho volba práva z vad stále trvá, a nemůže zároveň požadovat slevu z kupní ceny, navíc výši slevy nelze stanovit z údajně vynaložených nákladů na odstranění vady. Smluvní pokutu za prodlení s dodáním zařízení považuje žalobce za nedůvodnou a v nepřiměřené výši, v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, když žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou zálohové faktury, to vedlo k nucenému pozastavení plnění, a proto doba dodání zařízení se takto prodloužila. Nároky žalovaného z jiné kupní smlouvy z 25. 6. 2014 na dodání míchačky nesouvisí s projednávanou věcí. Na základě výše uvedeného započtení zaplatil žalovaný žalobci pouze výše uvedené částky 440.016 Kč a 1.172.804 Kč. Nad rámec kupní smlouvy z 16. 5. 2014 uzavřeli účastníci další kupní smlouvu na základě ústní a telefonické komunikace jednatele žalovaného a [jméno FO] jednající za žalobce. Žalovaný si ji tak objednal od žalobce další nadstandardní vybavení předmětného zařízení, které bylo zároveň se zařízením žalovanému dodáno, žalovaný převzal spolu se zařízením i nadstandardní vybavení a neodmítl ho z důvodu neobjednaného plnění. Jednalo se o hydraulický systém zdvihu v ceně 8.000 EUR, vykládací pás hydraulického otevírání v ceně 7.000 EUR, karter vykládacího pásu v ceně 1.500 EUR, žárové pozinkování celé konstrukce v ceně 9.000 EUR a pás zpětného sběru materiálu v ceně 3.000 EUR, celkem 28.500 EUR. Žalovaný žalobci za toto nadstandardní vybavení ničeho nezaplatil ani po urgencích. Žalobce přepočítal tuto cenu na české koruny, což činí 788.168 Kč. Splatnost této částky nastala podle telefonické dohody mezi jednatelem žalobce a zástupci žalovaného ve stejný den jako splatnost ceny za zařízení, tedy 30. 11. 2014.

2. Ve věci byl dne 6. 1. 2016 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaný proti němu podal v zákonné lhůtě odpor. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že žalobce porušil mnoho povinností z kupní smlouvy na dodávku zařízení i z kupní smlouvy na dodávku míchačky, způsobil tím velké zpoždění zprovoznění zařízení, a následné opoždění s uvedením novinek žalovaného na trh, a žalovaný v důsledku toho utrpěl škodu. Žalovaný potvrdil, že 16. 5. 2014 uzavřeli účastníci kupní smlouvu na zařízení pro výrobu testovacích šarží s tím, že žalobce byl oprávněn vystavit konečnou fakturu na 75 % kupní ceny až po schválení předávacího protokolu oběma účastníky o uvedení zařízení do plného provozu, přičemž žalobce mohl fakturu vystavit pouze na částku, která v předávacím protokolu byla odsouhlasena žalovaným. Ke splnění těchto podmínek však nedošlo, a žalobce tak nemůže požadovat úhradu celé kupní ceny od žalovaného. Žalovaný připustil, že zařízení mu bylo dodáno 20. 11. 2014, avšak s vadami a nedodělky, tyto byly několikrát sepsány a žalobci zaslány, žalobce je potvrdil a zavázal se k jejich odstranění. V e-mailu ze dne 23. 11. 2014 žalovaný specifikoval vady, a to nesprávnou funkci řídícího systému v plně automatickém režimu, chybějící konstrukce ochranných krytů a bezpečnostních dvířek se senzorem, chybějící světelná signalizace na zásobnících surovin pro nakládku a řídicí systém a popisky ovládacích prvků nejsou v českém jazyce. Žalobce e-mailem ze dne 24. 11. 2014 sdělil, že bude probíhat další zkušební den a vše by mělo být v pořádku, chybějící kryty budou dodány, světelná signalizace údajně nebyla předmětem dodávky a absenci českého jazyka žalovaný odstraní dodáním. Tím tedy žalobce uznal veškeré vytčené vady. Dne 26. 11. 2014 žalovaný opět vyzval žalobce k odstranění vad s tím, že ihned poté bude zaplacena kupní cena, což žalovaný doložil potvrzením [právnická osoba] o tom, že na straně žalovaného je dostatek finančních prostředků. Žalovaný ještě dne 28. 11. 2014 e-mailem informoval žalobce, že je schopen zaplatit zbytek kupní ceny do notářské úschovy a po předložení předávacího protokolu notáři bude kupní cena žalobci vyplacena, a uvedl i druhou variantu při vadě rozvaděče a PLC systému na zařízení, kdy tato součást bude dodána jiným dodavatelem a poměrná část ceny zařízení bude odečtena od doplatku kupní ceny. K tomu žalovaný připojil i návrh textu předávacího protokolu. Žalobce dopisem z 2. 12. 2014 píše o údajných vadách zařízení, a vady, které předtím uznal, začal popírat. Žalovaný vyzval žalobce k odstranění vad a nedodělků do 19. 12. 2014 dopisem z 11. 12. 2014, což však žalobce odmítl. Žalovaný nato oznámil žalobci, že požaduje přiměřenou slevu z kupní ceny ve výši 286.000 Kč s daní z přidané hodnoty, která odpovídá ceně za zhotovení nového rozvaděče s řídicím systémem, včetně materiálu, zhotovení programu, instalace rozvaděče a odzkoušení. Na místo žalobce bylo toto provedeno jinou firmou, která tuto částku vyúčtovala žalovanému, což žalobce uhradil. Tuto slevu žalovaný uplatnil u žalobce dopisem ze dne 22. 1. 2015. Podle kupní smlouvy mělo být zařízení dodáno do 30. 9. 2014 a uvedeno do provozu 31. 10. 2014. Bylo však dodáno až 20. 11. 2014, a žalobce byl tudíž v prodlení od 1. 11. do 19. 11. 2014. Žalovaný proto vyzval žalobce k zaplacení smluvní pokuty 265.995 Kč podle článku X. odstavec 1 kupní smlouvy v sazbě 0,5 % z kupní ceny bez daně za každý den prodlení. I když žalovaný zaplatil zálohu plně až dne 23. 10. 2014, žalobce byl schopen zařízení dodat řádně a včas, když tvrdil žalovanému, že již 17. 10. 2014 má zařízení k dispozici a dne 21. 10. 2014 poslal žalovanému fotografie zařízení. Žalobce tak neuvedl zařízení do plného provozu, nebyl tudíž podepsán žádný předávací protokol ani protokol o výsledku zkušebního provozu, a vady zařízení odstranila třetí osoba. Žalovaný několikrát žalobci navrhl, aby se dostavil do jeho provozovny a věc řešil, k tomu však nedošlo. Žalobce odmítal řešit vše na místě a chtěl zařízení odvážet pryč, což nebylo třeba, neboť třetí osoba vady a nedodělky odstranila přímo na místě samém u žalovaného. U žalobce navíc hrozilo, že si zařízení odveze a už jej žalovanému nevrátí. Ohledně nadstandardního vybavení zařízení, dodaného žalovanému podle tvrzení žalobce nad rámec kupní smlouvy, žalovaný zcela popřel, že by si jakákoliv doplnění zařízení objednával nebo odsouhlasoval. Jedná se o řádné součásti zařízení, a bez nich, kromě pozinkování, by zařízení bylo nefunkční. Zařízení navrhl sám žalobce, jde o individuální zakázku, nikoli o sériový výrobek. Tvrzené vybavení navíc bylo součástí nabídky do výběrového řízení. Dne 25. 6. 2014 účastníci uzavřeli další kupní smlouvu na jednohřídelovou šaržovou míchačku, kterou měl žalobce žalovanému dodat a uvést do plného provozu do 30. 11. 2014. K tomu však nedošlo. Žalovaný dopisem z 27. 10. 2014 vyzval žalobce k dodání zařízení do 30. 11. 2014, dalším dopisem stanovil lhůtu k dodání do 15. 12. 2014 s tím, že jinak od smlouvy odstoupí. Žalobce však míchačku nedodal a žalovaný tak od smlouvy odstoupil dne 19. 12. 2014 a vyzval žalobce k vrácení zaplacené zálohy 229.900 Kč. Žalovaný dále uplatnil vůči žalobci nárok na smluvní pokutu 68.400 Kč za prodlení žalovaného s dodáním míchačky po dobu 18 dnů od 1. do 18. 12. 2014 v sazbě 0,5 % z kupní ceny za každý den. Žalovaný rovněž požadoval po žalobci náhradu škody 17.780 Kč, která představuje náklady na demontáž a následnou opětovnou montáž staré míchačky s ohledem na nedodání nové míchačky žalobcem, dále za pomocné práce jeřábu a marnou cestu do provozovny žalobce. Žalobce tedy dne 5. 2. 2015 započítal proti nároku žalobce na zaplacení kupní ceny za zařízení částku 286.000 Kč s daní z přidané hodnoty za zhotovení nového rozvaděče s řídícím systémem, smluvní pokutu 265.995 Kč za prodlení s dodáním zařízení, zaplacenou zálohu 229.900 Kč na míchačku, smluvní pokutu 68.400 Kč za prodlení žalobce s dodáním míchačky a náhradu škody 17.780 Kč. Na základě tohoto započtení žalovaný doplatil žalobci na kupní cenu za zařízení částky 440.016 Kč a 1.172.804 Kč.

3. V průběhu řízení účastnící jednali mimosoudně a pokusili se o dohodu, avšak marně.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 229.900 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 1. 12. 2014 do zaplacení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Tato částka odpovídá zaplacené záloze na míchačku, a o tuto částku tak žalobce snížil svůj nárok na úhradu kupní ceny 928.135 Kč na 698.235 Kč. Nárok na zaplacení částky 788.168 Kč za prvky nad rámec kupní smlouvy zůstal nedotčen.

5. Žalobce je v obchodním rejstříku zapsán od 18. 8. 2011 dosud, předmětem jeho podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona, pronájem nemovitostí a silniční motorová doprava nákladní. Jeho jediným statutárním orgánem, jednatelem je od počátku až dosud [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný je v obchodním rejstříku zapsán od 18. 11. 1997 dosud a předmětem jeho podnikání je provádění staveb, jejich změn a odstraňování, projektová činnost ve výstavbě a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona. Statutárním orgánem žalovaného, jednatelem je od počátku [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], další dva jednatelé byli zapsáni až v květnu 2022, prokuristou byl od roku 2009 do roku 2022 [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum].

6. Z kupní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 16. 5. 2014 mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím. Jednalo se o výsledek výběrového řízení na realizaci zakázky [Anonymizováno] – část 2. Žalobce se zavázal odevzdat žalovanému [Anonymizováno] v technické specifikaci předmětu plnění. Součástí plnění bylo mimo jiné zaškolení zaměstnanců žalovaného, zajištění předepsaných prohlídek, uvedení zařízení do plného provozu včetně jeho odzkoušení, ověření správné funkčnosti a seřízení a provedení zkušebního provozu v trvání 14 dnů, dodání příslušenství, předání instrukcí a návodů k obsluze a údržbě v českém jazyce. Žalobce se zavázal dodat zařízení žalovanému do 30. 9. 2014 a provést všechny ostatní činnosti a dodávky, realizovat čtrnáctidenní zkušební provoz zařízení včetně uvedení zařízení do plného provozu do 31. 10. 2014. Žalobce měl zařízení přepravit do provozovny žalovaného. Kupní cena byla sjednána podle ceny nabídnuté žalobcem v rámci zadávacího řízení, ve výši 3.387.939 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, v ceně jsou zahrnuty veškeré náklady žalobce nutné pro splnění předmětu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit 25 % z kupní ceny na základě zálohové faktury po uzavření smlouvy se splatností 30 dnů od jejího doručení žalovanému a 75 % kupní ceny po uvedení zařízení do plného provozu na základě předávacího protokolu odsouhlaseného a podepsaného oběma smluvními stranami, který bude obsahovat i výsledek zkušebního provozu zařízení. Žalobce byl oprávněn fakturu vystavit na částku odsouhlasenou žalovaným v předávacím protokolu a byl povinen vystavit fakturu nejpozději do 15 dnů od podpisu předávacího protokolu se splatností 30 dní od podpisu téhož protokolu. V případě, že zařízení bude vykazovat vadu, není žalovaný do odstranění vady povinen zaplatit kupní cenu a neocitne se v prodlení. Zařízení se považuje za odevzdané okamžikem převzetí zařízení žalovaným bez vad. Pokud žalovaný zařízení převezme s vadami, je závazek žalobce splněn až okamžikem odstranění poslední vady. Žalobce byl povinen se zařízením předat žalovanému zejména veškeré dokumenty ohledně převzetí zařízení, nakládání s ním a k jeho užívání, veškerou technickou dokumentaci, například návody k obsluze a údržbě v českém jazyce, doklady o provedení technických či jiných zkoušek a doklady ostatní. Pokud při předání a převzetí zařízení bude mít zařízení vady, v vydávacím protokolu se uvede lhůta k jejich odstranění. Pokud by žalovaný odmítl zařízení převzít, obě strany sepíší zápis, a dohodnou náhradní termín předání. Všechny odborné práce související s dodáním a zajištěním funkčnosti zařízení musí vykonávat pracovníci žalobce nebo jeho smluvní partneři. Žalobce odpovídá za vady zjevné, skryté i právním v době předání zařízení, a za vady, které se vyskytnou v záruční době, která činí 24 měsíců a začíná běžet dnem předání a převzetí zařízení. Pokud se na zařízení objeví vada a žalovaný bude požadovat její odstranění, je žalobce povinen se do 48 hodin od nahlášení závady dostavit k zařízení. Vadu nebránící provozu zařízení je žalobce povinen odstranit do 7 pracovních dní od jejího nahlášení. V článku X. byly sjednány smluvní pokuty, a to 0,5 % z kupní ceny bez daně za každý den v případě prodlení žalobce s dodáním zařízení. Další smluvní pokuta činila 5.000 Kč za každou vadu, s jejímž odstraněním by žalobce byl v prodlení. Obě smluvní strany měly sjednáno právo odstoupení od smlouvy v případě podstatného porušení smlouvy, kterým se mimo jiné rozumí prodlení žalobce s dodáním zařízení, delší než 15 dnů. Každá smluvní strana se zavázala bez zbytečného odkladu oznámit druhé smluvní straně okolnosti bránící řádnému plnění této smlouvy. Vlastnické právo k zařízení měl žalovaný nabýt jeho převzetím. Žalobce nebyl oprávněn započítat své pohledávky proti pohledávkám žalovaného, a naopak žalovaný byl oprávněn započítat své pohledávky vůči jakékoli pohledávce žalobce. Smlouvu bylo možné měnit a doplňovat písemnými i číslovanými dodatky. Přílohou smlouvy byla technická specifikace předmětu plnění. V ní jsou uvedeny technické parametry zařízení, mimo jiné to, že zařízení bude mít dva zásobníky s výložným gumovým pásem, konstrukce bude vybavena šesti kusy polohovacích nohou a vyrovnání do vodorovné polohy, kontinuální míchací zařízení, z něhož bude materiál dopraven pomocí korečkového dopravníku s bočnicemi do výšky 4,2 metru a odtud bude padat do přistaveného vozidla. K zařízení bude dodán elektrický rozvaděč, ochranný kryt z trapézového vlnitého plechu, bezpečnostní dvířka se senzorem na zadní straně, povrchová úprava bude provedena nátěrem barvy odstín dle vzorníku RAL na základě pokynu žalovaného. Podle cenové kalkulace činí cena za dva zásobníky, včetně rámů a motoru 1.482.450 Kč, dva pásy pro zásobníky a korečkový dopravníkový pás 550.000 Kč, kontinuální míchací jádro 750.000 Kč a doprava, uvedení do provozu a zaškolení 17.500 Kč. Tato technická specifikace je datována 7. 4. 2014.

7. Dne 16. 5. 2014, tedy v den podpisu kupní smlouvy výše uvedené, vystavil žalobce zálohovou fakturu č. [Anonymizováno] se splatností 15. 6. 2014 na částku 846.984,88 Kč. Faktura je potvrzena razítkem a podpisem žalobce a žalovaný na faktuře uvedl, že ji převzal dne 16. 5. 2014 a toto potvrdil podpisem i razítkem.

8. Žalovaný však neuhradil zálohovou fakturu včas. Žalobce urgoval žalovaného o zaplacení zálohové faktury, jak vyplývá z dopisu žalobce z 9. 9. 2014, v němž upozornil žalovaného na to, že nezaplacení zálohové faktury podstatným způsobem ohrožuje termín dodání předmětu kupní smlouvy, a proto žalobce nebude schopen zařízení v termínu do 30. 9. 2014 dodat. Žalovaný provedl na zálohovou fakturu první částečnou platbu 100.000 Kč až dne 15. 9. 2014 a druhou platbu ve stejné výši až dne 1. 10. 2014, jak soud zjistil z výpisu z firemního účtu žalovaného.

9. Žalobce zadal dodání software pro ovládání zařízení u [Anonymizováno] [Anonymizováno], a z dopisu této firmy z 22. 10. 2014 bylo zjištěno, že upozornila žalobce na to, že klíč k software pro ovládání zařízení bude dodán podle dohodnutých podmínek obratem po uhrazení splatné faktury, která ještě nebyla zaplacena, a po její úhradě mohou strany pokračovat v normální spolupráci.

10. Jak vyplývá z výpisu z firemního účtu žalovaného, doplatil žalovaný zálohovou fakturu až dne 23. 10. 2014, kdy uhradil žalobci 646.984,88 Kč.

11. Z e-mailu žalobce z 19. 10. 2014 vyplývá, že sdělil žalovanému, že kamion bude u žalobce vykládat zařízení v pondělí 20. 10. 2014 od 8:00 hodin, a nabídl žalovanému, zda se chce na stroj podívat. E-mailem z 21. 10. 2014 sdělil žalobce žalovanému, že zboží je uloženo ve skladě žalobce. Termín dodání zařízení žalovanému byl předmětem e-mailové komunikace mezi účastníky, z níž soud zjistil, že 15. 11. 2014 žalobce vyzval žalovaného ke stanovení termínu předání, a žalovaný dne 10. 11. 2014 navrhl termín 14. 11. 2014 s tím, že přestože žalovaný byl ve zpoždění s úhradou zálohové faktury, termín předání mohl být dodržen. Žalobce dne 11. 11. 2014 navrhl s ohledem na zaneprázdnění technika termín dodání až 19. 11. 2014, který žalovaný potvrdil dne 12. 11. 2014 s tím, že stavební připravenost na dodání a zprovoznění byla ze strany žalovaného zajištěna již v září 2014. Upozornil žalobce na to, že k osazení zařízení na místo bude třeba jeřábu.

12. K dodání zařízení do areálu žalovaného došlo až 20. 11. 2014, jak vyplývá z listiny Předání zařízení pro výrobu testovacích šarží, z výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO]. O tomto datu předání nebylo mezi účastníky sporu. Zmíněnou listinu podepsala za žalobce [jméno FO] a za žalovaného výrobní ředitel [jméno FO]. Podle této listiny z 20. 11. 2014 mělo být předáno zařízení značky Pavso 60/100 a započato zaškolování obsluhy, které bude dokončeno 21. 11. 2014. Listina zaškolení personálu z 30. 9. 2014, potvrzená a podepsaná pouze žalobcem, neobsahuje žádné údaje o jménech proškolených osob, a s ohledem na datum dodání zařízení je zřejmé, že 30. 9. 2014 k žádnému proškolení osob nemohlo dojít. Obdobná situace je u listiny předávací protokol z téhož data, který je rovněž podepsán a potvrzen pouze žalobcem. Podle výpovědi svědkyně [jméno FO] předala tato svědkyně žalovanému v září 2014 tento předávací protokol na žádost žalovaného, který chtěl vědět, jak takový protokol by vypadal. Další předávací protokol byl vyhotoven 31. 10. 2014, nebyl podepsán žádným z účastníků a údaje o sestavení zařízení, zaškolení obsluhy o zkušebním provozu, nemohly odpovídat skutečnosti, když ke dni 31. 10. 2014 nebylo ještě zařízení žalovanému vůbec dodáno.

13. Další průběh událostí po přivezení zařízení do areálu žalovaného zjistil soud z výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] mladšího, [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], a jednatele žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] staršího. Podle [jméno FO] a [jméno FO] bylo zařízení přivezeno na návěsu a na místě nebyly vhodné prostorové podmínky, terén určený žalovaným pro umístění neumožňoval, aby pod přivezené zařízení podjel návěs, ani aby mohl vyjet zpod tohoto zařízení. Proto bylo zařízení sundáno jeřábem z návěsu. [jméno FO] i [jméno FO] se shodli na tom, že žalovaný při dodání zařízení neměl vše připraveno, zejména elektřinu, a jeho jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] starší nebyl k dispozici. První den proběhlo částečné zaškolení a spuštění zařízení. Podle svědka [jméno FO] se jednatel žalovaného dodatečně na místě objevil, a ještě než bylo započato s montáží, již uváděl, že zařízení nefunguje. Svědek litoval toho, že za situace, kdy žalovaný neměl připraveno řádné napojení na elektřinu, dohodl, aby se natahovaly nějaké kabely. Svědek v České republice a na Slovensku již předtím instaloval 32 obdobných strojů, a zákazníci vždy zajišťovali elektrické připojení a vždy u toho muselo být několik lidí. Svědkovi pomáhal elektrikář žalovaného [jméno FO]. V průběhu prvního dne bylo zařízení připojeno a byly spouštěny různé motory, kabel přivedený žalovaným nevyhovoval, svědek seřizoval váhy, provedl kontrolu motoru, obě váhy zkalibroval a prováděl první test. Druhý den spolu s [jméno FO] přešel k elektrickému ovládání, a svědek zjistil, že elektronická část nekomunikuje s mechanickým zařízením, i když dva dny předtím vše řádně fungovalo, ještě když zařízení bylo u žalobce. Svědek se snažil spojit s výrobcem elektroniky v Itálii a nejvhodnější řešení bylo odvézt rozvaděč. Svědek byl několikrát v telefonickém spojení s manželkou [jméno FO] kvůli upřesnění komunikace v českém jazyce. Žalovaný, tedy jeho jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] starší, nesouhlasil s odmontováním rozvaděče, nepěkně se vyjádřil o manželce svědka, [tituly před jménem] [jméno FO] mladší vyhrožoval svědkovi fyzicky a poté jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] starší sdělil svědkovi, že pokud okamžitě neodjede, zavolá policii. [jméno FO] slovně vytlačili svědka z firmy žalovaného, vyhodili ho a zabránili mu v tom, aby mohl pokračovat v práci za účelem rozjetí zařízení. Svědek upozorňoval oba [jméno FO] na to, že podle smlouvy má 30 dnů na zprovoznění. Zařízení tedy fungovalo manuálně normálně, ale nefungovalo propojení s rozvaděčem. Dvířka na zařízení byla nainstalována, a mříž sundal svědek, aby se mohl do stroje dostat.

14. Jednatel žalovaného popsal situaci trochu odlišně, nebyl přítomen přivezení zařízení do areálu žalovaného, viděl, že svědek [jméno FO] nebyl schopen odstranit vady, že konzultoval toto s partnerem v [Anonymizováno] a chtěl si rozvaděč odvézt, s tím však jednatel žalovaného nesouhlasil a podmiňoval to sepsáním zápisu s podpisy statutárních zástupců obou stran. Svědek [jméno FO] tedy odjel bez rozvaděče a sdělil, že se ještě poradí s manželkou a dá žalovanému vědět. Žalovaný urgoval dokončení zprovoznění zařízení, toto se však nestalo. Obdobným způsobem popsal tyto události [tituly před jménem] [jméno FO] mladší, který byl přítomen toho, když zařízení bylo přivezeno žalovanému. Svědek [jméno FO], tehdejší výrobní ředitel žalovaného, potvrdil, že po přivezení stroje technik [jméno FO] pracoval na zprovozňování zařízení, podařilo se mu za pomoci elektrikáře žalovaného zařízení spustit, ale zařízení nefungovalo, nebylo schopno ničeho namíchat, nefungoval na něm program, další záležitosti již řešilo vedení firmy žalovaného, pan [jméno FO] už nepřišel. Asi za dva až tři týdny po poslední návštěvě technika [jméno FO] došlo k demontáži rozvaděče firmou Ivar, která zprovoznila rozvaděč asi za jeden a půl až dva měsíce po dodání, potom až bylo zprovozněno celé zařízení.

15. Svědek [jméno FO], tehdejší vedoucí provozu míchání suchých směsí, potvrdil, že zařízení bylo přivezeno do areálu žalovaného a mělo být uvedeno do provozu, avšak něco na něm nefungovalo nebo chybělo, svědek denně okolo zařízení chodil, nebyl mu znám druh závady zařízení. Svědek zaznamenal slovní hádku mezi [tituly před jménem] [jméno FO] starším a dalšími osobami, avšak nebyl mu znám důvod ani průběh této hádky.

16. Svědek [jméno FO] pracoval v době přivezení zařízení u žalovaného jako strojník, a podle jeho výpovědi zařízení bylo přivezeno kamionem do areálu žalovaného, nějaký technik se snažil zařízení zprovoznit, ale neúspěšně, zpočátku zařízení naskočilo a rozjelo se, ale nefungovalo, jak mělo, proškolení nemohlo probíhat. Zařízení bylo zprovozněno až dodatečně, když jiná firma do něj dala nějaký počítač.

17. Zprovozňování je popsáno v listině prohlášení ze dne 22. 12. 2014, které je podepsáno [tituly před jménem] [jméno FO] starším, jednatelem žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO] mladším, [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Podle této listiny bylo zařízení dodáno žalovanému ve čtvrtek 20. 11. 2014, následující den ráno přišel technik [jméno FO] za účelem zprovoznění zařízení a proškolení obsluhy, žalovaný mu poskytl veškerou součinnost, zařízení bylo zkompletováno a obsluha proškolena na jeho ovládání, nepodařilo se však uvést zařízení do automatického provozu a řídící systém neumožňoval volbu více receptur. [jméno FO] se snažil řešit tyto problémy telefonicky s italským dodavatelem řídícího systému. V pondělí a v úterý 25. a 24. 11. 2014 byla situace obdobná, a technik si chtěl demontovat rozvaděč a odvést, což žalovaný podmiňoval sepsáním zápisu a předávacího protokolu o odvozu části zařízení. Toto však technik odmítl a odvoz proto nebyl umožněn. Žalovaný požadoval, aby vada byla odstraněna v jeho areálu v [adresa], anebo aby byl podepsán zápis, technik však odmítl sepsat protokol.

18. O vyjednávání mezi žalobcem a žalovaným ohledně vytýkání vad zařízení zjistil soud z následně uvedené e-mailové komunikace tyto skutečnosti. Dne 23. 11. 2014 žalovaný zaslal žalobci předávací dokumentaci k dodanému zařízení s tím, že je připraven v pondělí podepsat doklad a předložit bance příkaz k úhradě ihned po odstranění vad a nedodělků. Žalobce 24. 11. 2014 sdělil žalovanému ohledně dokumentu předávací protokol z 31. 10. 2014, který nebyl podepsán a obsahoval 4 vady, že nesprávná funkce řídícího systému v plně automatickém režimu bude řešena tentýž den, jako v dalším zkušebním dnu, a vše by mělo být v pořádku. Ohledně druhé vady, že chybí konstrukce ochranných krytů, tedy plech – trapézový vlnitý a bezpečnostní dvířka se senzorem, uvedl žalobce, že tyto budou dodány, ohledně třetí vady, že chybí světelná signalizace na zásobnících surovin pro nakládku, uvedl žalobce, že toto nebylo předmětem dodávky, a ohledně čtvrté vady, že řídící systém a popisky ovládacích prvků nejsou v českém jazyce, žalobce uvedl, že toto dodá. Tentýž den 24. 11. 2014 žalovaný sdělil žalobci, že podle stavu ve 14:00 hodin nebudou v tento den odstraněny závady uvedené v předávacím protokolu, a konečná faktura bude proplacena až na základě předávacího protokolu po odstranění všech vad a nedodělků. Žalovaný dne 26. 11. 2014 sdělil žalovanému, že v průběhu zkušebního provozu zařízení bylo zjištěno několik vad a nedodělků, které brání jeho převzetí a užívání, a po jejich odstranění bude podepsán předávací protokol, na základě něhož bude ihned doplacena kupní cena. Zájem žalovaného na dokončení zprovoznění zařízení i na dodání míchačky podle jiné kupní smlouvy stále trvá a žalovaný má k tomu zajištěny finanční prostředky. Přílohou tohoto sdělení bylo potvrzení [právnická osoba] z 26. 11. 2014 o schválení úvěru na profinancování předmětného zařízení s tím, že banka je připravena na základě předložených kupních smluv a předávacích protokolů převést peněžní prostředky na bankovní účty prodávajících. Žalobcem dne 27. 11. 2014 žalovanému sdělil, že z jeho strany k žádnému zpoždění nedošlo, přičemž [jméno FO] slyšela nahrávku rozhovoru mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a jejím manželem [jméno FO], a je těžké mít obchodní styk, když [tituly před jménem] [jméno FO] starší zabránil jejímu manželovi v pokračování v práci a několikrát mu řekl „ven“. Žalovaný dne 28. 11. 2014 navrhl dvě varianty řešení, jednak převzetí zařízení s vadami a nedodělky s termínem odstranění a uložením peněžních prostředků ve výši doplatku kupní ceny u notáře, který peníze žalobci poukáže po odstranění závad, a druhá varianta spočívala v tom, že žalovaný převezme zařízení bez nefunkčního rozvaděče, který odečte z doplatku kupní ceny a nechá si ho zhotovit jiným dodavatelem.

19. Mezi účastníky dále pokračovala vzájemná komunikace následně uvedenými dopisy, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti. Dopisem z 2. 12. 2014 vyzval žalobce žalovaného ke zpřístupnění zařízení a poskytnutí činnosti pro posouzení důvodnosti reklamace a umožnění převozu zařízení do provozovny žalobce k posouzení vady zařízení. Žalobce rovněž poukázal na to, že 25. 11. 2014 vykázal žalovaný technika žalobce ze svého areálu. Žalovaný dopisem z 3. 12. 2014 navrhl osobní schůzku k projednání všech možných řešení a dokončení jak případu předmětného zařízení, tak druhé kupní smlouvy na míchačku. Tento dopis byl podle dodejky převzat dne 11. 12. 2014 [jméno FO] za žalobce. Dopisem z 11. 12. 2014 vyzval žalovaný žalobce k odstranění vad, jejichž sepis měl být žalobci několikrát předložen a zaslán a žalobce tyto vady měl potvrdit. Žalovaný k odstranění vad stanovil lhůtu do 19. 12. 2014. Podle dodejky tento dopis převzala [jméno FO] dne 16. 12. 2014 za žalobce. Žalobce dopisem z 18. 12. 2014 zrekapituloval celou situaci, prodlení žalovaného s úhradou zálohové faktury, po dodání zařízení začaly problémy, žalovaný neměl zájem uskutečnit kolaudaci, některé zkoušky úplně odmítl provádět, dne 25. 11. 2014 [tituly před jménem] [jméno FO] starší vyhodil technika žalobce z areálu, zabránil mu dělat cokoliv dalšího a sdělil mu, že pokud okamžitě neodejde, zavolá policii, toto vše je slyšet v nahrávce rozhovoru včetně toho, že [tituly před jménem] [jméno FO] mladší se velmi nepěkně vyjadřuje o některé osobě od žalobce. Na zařízení jsou další prvky nad rámec smlouvy, které žalovaný nechce zaplatit ani nechat demontovat. Žalobce rovněž poukázal na to, že žalovaný nedodržel ani podmínky ve druhé kupní smlouvě, když nezaplatil včas zálohovou fakturu na míchačku.

20. Podle potvrzení [právnická osoba]. z 28. 1. 2015 byla z účtu žalovaného poukázána částka 1.172.804 Kč na účet žalobce. Tato platba nebyla mezi účastníky sporná. V této souvislosti soud uvádí, že platba byla provedena na fakturu vystavenou žalobcem dne 31. 10. 2014 č. [IBAN] se splatností 30. 11. 2014 na částku 2.540.955 Kč za dodání zařízení pro výrobu testovacích šarží podle smlouvy z 16. 5. 2014. Tato částka je rozdílem mezi kupní cenou 3.387.939 Kč a zaplacenými zálohami v celkové výši 846.984 Kč. Jak bylo výše zmíněno, žalovaný na tuto fakturu zaplatil 26. 1. 2015 částku 440.016 Kč a zbývalo mu doplatit 928.135 Kč.

21. Uzavření shora uvedené kupní smlouvy mezi účastníky předcházelo několikaleté vzájemné jednání, jehož předmětem byly technické parametry a vlastnosti zařízení a jejich funkce a cena. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná a vyplývá z výpovědí [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] staršího i [tituly před jménem] [jméno FO] mladšího, stejně jako i jednatele žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]. Jednání započala nejspíše od roku 2011, a z četné e-mailové komunikace je zřejmé, a že již v roce 2012 jednali účastníci o technických vlastnostech zařízení i o ceně, jak je patrno z e-mailů z 10. 9., 3. 10., 25. 10., 21. 11., 23. 11. v roce 2012, jakož i z cenových nabídek žalobce z 30. 8., 2. 10., 9. 10., 8. 10. v tomtéž roce. Přílohou cenových nabídek i e-mailů byly nákresy a fotografie. Jednání mezi účastníky pokračovala v roce 2013, jak je patrno z e-mailů z 14. 1. a 20. 1. 2013, včetně fotografií a z cenové nabídky z 19. 1. 2013, jakož i z dalších e-mailů z 23. 1., 30. 1., 5. 3., 6. 3., 13. 5., 19. 5., 29. 5., 31. 5., 18. 6., 19. 6., 21. 6., 24. 6., 27. 6., 28. 6. 2013. Jejich předmětem byla mimo jiné cenová nabídka [Anonymizováno] z 29. 5. 2013 a zkoušky strojního zařízení, popis zařízení a technické nákresy. V roce 2014 jednání pokračovala, e-mailem z 5. 3. 2014 žalobce zaslal žalovanému popis stroje. Z výpovědí [jméno FO] a [jméno FO] je zřejmé, že [jméno FO] byl mnohokrát u žalovaného a jednal s jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO] starším o technických záležitostech, a podle požadavků jednatele žalovaného navrhoval [jméno FO] technická řešení, která předváděl zároveň na obrazovce svého počítače, a to nejen staticky, ale i v činnosti.

22. Žalovaný byl zadavatelem výběrového řízení na dodávku předmětného zařízení v rámci projektu spolufinancovaného z Operačního programu podnikání a inovace. Na základě toho byla vypracována technická specifikace předmětného zařízení včetně příloh a zadávací dokumentace. Ze zadávací dokumentace vyplývá, že byla vydána 10. 3. 2014 v souladu s pravidly pro výběr dodavatelů k předmětné zakázce a byla vypracována společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., přičemž pokud jde o technickou specifikaci, vycházela tato z parametrů sjednaných mezi žalobcem a žalovaným. E-mailem z 12. 3. 2014 zaslala [Anonymizováno] žalobci celou zadávací dokumentaci včetně příloh k výběrovému řízení a vzoru kupní smlouvy. Technická specifikace zařízení byla následně převzata do kupní smlouvy výše uvedené. Ještě v dubnu 2014 účastníci komunikovali e-mailem ohledně technické dokumentace. Z rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky bylo zjištěno, že dne 24. 4. 2014 jednatel žalovaného přidělil zakázku [Anonymizováno] [právnická osoba] – část 2 uchazeči, kterým byl žalobce[Anonymizováno]

23. Neshody mezi účastníky při předávání předmětného zařízení vyústily až v oznámení žalobce o podezření na možné zneužití finančních prostředků z fondů Evropské unie na žalovaného, jak vyplývá z dopisu žalobce z 9. 2. 2015 na [právnická osoba]. Žalobce v dopisu zmiňuje jednak kupní smlouvu z 16. 5. 2014 a jednak kupní smlouvou z 25. 6. 2014, kdy v obou případech žalovaný nezaplatil včas dohodnuté zálohy, a v prvním případě žalovaný znemožnil žalobci odstranit namítané vady a ve druhém případě žalovaný neposkytl dodatečné zajištění na výzvu žalobce. Text tohoto oznámení žalobce zaslal ještě téhož dne agentuře pro podporu podnikání a investic a navíc dne 4. 2. 2015 podal na žalovaného trestní oznámení. Na základě tohoto podnětu žalobce proběhla kontrola a z protokolu o výsledku kontroly provedené u žalovaného, zahájené dne 11. 8. 2015, vyplývá, že předmětné zařízení je umístěno v areálu žalovaného a nedostatky byly shledány pouze v účetnictví, a týkaly se jednostranného zápočtu vystaveného žalovaným, kdy tento zápočet nebyl potvrzen protistranou.

24. Z odborného posouzení [tituly před jménem] [adresa] ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že ke zmíněnému datu stávající ovládání nesplňovalo požadavky na laboratorní využití celého zařízení za účelem výroby testovacích šarží, a toto zařízení bylo možné použít k danému účelu pouze tehdy, pokud bude vytvořen funkční řídicí systém na ovládání a evidenci celého procesu výroby testovacích šarží.

25. S výše uvedenými skutečnostmi souvisí další sporná otázka tohoto řízení, když žalobce tvrdí, že žalovanému dodal spolu se zařízením ještě prvky téhož zařízení, které nebyly sjednány ve výše uvedené kupní smlouvě, ale byly dohodnuty ústně navíc. Podle žalobce jde o hydraulický systém zdvihu zařízení pro možnost naložení na podvalník bez jeřábu, a vykládací pás rovný a hydraulicky sklopný, karter vykládacího pásu a sklopné bočnice s čepy, pás pro zpětný sběr vypadaného materiálu a žárové pozinkování celé konstrukce. Z výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že začátkem dubna [adresa] u žalovaného při osobním jednání se účastníci definitivně ústně dohodli na tom, co bude předmětem kupní smlouvy, tedy co bude určeno pro dotační řízení, a co žalobce dodá nad rámec této smlouvy a nad rámec dotačního řízení. Žalovaný výslovně požadoval, že pro dotační řízení nesmí být zařízení specifikováno jako mobilní, když pro tento účel je třeba, aby zařízení stálo v sídle žalovaného. Svědkyně potvrdila, že s žalovaným bylo dohodnuto dodání výše uvedených pěti prvků navíc oproti kupní smlouvě, a celková jejich cena byla 26.000 až 27.000 EUR. Svědek [jméno FO] rovněž potvrdil, že žalovanému byly dodány tyto komponenty navíc proti smlouvě, když podle smlouvy mělo být zařízení stacionární, avšak dodáno bylo zařízení pojízdné, a kvůli tomuto hydraulickému zařízení bylo třeba do strojního zařízení doplnit ještě řadu dalších věcí. Tento svědek celé zařízení vyprojektoval a podrobně popsal jeho části i komponenty navíc, včetně jejich funkce.

26. Výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] mladšího je v rozporu s výpověďmi [jméno FO] a [jméno FO]. Podle [tituly před jménem] [jméno FO] mladšího žalobce dodal žalovanému přesně to, co bylo v dokladech pro dotační řízení a v kupní smlouvě, a ničeho navíc. Svědek připustil, že s žalobcem byly probírány dva způsoby převážení zařízení, přičemž jeden spočíval v tom, že zařízení bude vybaveno systémem speciálních nohou a pod něj bude moci podjet vozidlo, a jeřáb by v takovém případě nebyl pro přemisťování zařízení nutný. Druhý způsob spočívá v tom, že zařízení se naloží jeřábem a odveze na jiné místo, přičemž v zadávací dokumentaci pro Grantiku byl uveden tento druhý způsob. Podle svědka pokud se hovořilo o mobilitě zařízení, znamenalo to způsob přemístění jeřábem.

27. Tvrzení žalobce o tom, že účastníci si sjednali navíc proti kupní smlouvě dodání dalších komponent zařízení, vyplývá nejen z výpovědí [jméno FO] a [jméno FO], ale i z e-mailové komunikace mezi účastníky vedené v dubnu 2014, zejména ve dnech 8., 9. a 10. 4. 2014. V nich je zmíněn korečkový dopravník bez hydrauliky na sklápění pro převoz všech komponentů, snížení ceny, hydraulika, nohy pro vyrovnání a sklopný výložník.

28. Žalovaný souhlasil s tím, že žalobcem popsané komponenty mu byly dodány, avšak argumentoval tím, že toto vše již bylo zahrnuto do technické specifikace kupní smlouvy, a že tudíž žalobce proti kupní smlouvě nedodal navíc ničeho. Žalovaný připustil, že předmětné zařízení bylo celé pozinkováno. Z fotografií komponent navíc je zřejmé, že kromě stacionárních nohou jsou zde ještě čtyři další nohy, což by mohlo odpovídat systému hydraulických nohou nutných pro zdvih zařízení. Jedná se však o otázku, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí, a soud proto ve věci ustanovil znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru strojírenství všeobecné, posuzování výrobních strojů, zařízení a systémů, a ekonomika – ceny a odhady movitých věcí – výrobních strojů, zařízení a systémů.

29. Z jeho znaleckého posudku z 15. 10. 2019 č. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobce dodal žalovanému předmětné zařízení s komponenty, které nebyly zahrnuty v kupní smlouvě a v technické specifikaci zařízení, a těmito komponenty byly hydraulický systém zdvihu zařízení pro možnost naložení na podvalník bez jeřábu, vykládací pás hydraulicky sklopný, sklopné bočnice s čepy vykládacího pásu a žárové pozinkování celé konstrukce. Zařízení, tak jak bylo specifikováno v kupní smlouvě a v technické specifikaci, bylo po technické stránce způsobilé sloužit jako zařízení pro míchání sypkých hmot. Zařízení bylo určeno zejména pro stacionární použití. Zařízení mohlo sloužit svému účelu i bez komponent dodaných nad rámec kupní smlouvy, fungovalo by i bez pásů pro zpětný sběr vypadaného materiálu, ale s horší účinností. Znalec jednoznačně určil, že po technické stránce do zařízení specifikovaného v kupní smlouvě a její příloze nelze zahrnout hydraulický systém zdvihu, vykládací pás hydraulický sklopný, karter vykládacího pásu a sklopné bočnice s čepy, pás pro zpětný sběr vypadaného materiálu a žárové pozinkování celé konstrukce. Pokud jde o systém zdvihu, tak znalec popsal, že zařízení obsahuje šest stacionárních nohou bez možnosti pohybu, a právě systém zdvihu zahrnuje čtyři hydraulické nohy protilehlé, z toho dvě skryté a dvě běžně viditelné, které mají schopnost pohybu a slouží ke zdvihnutí zařízení tak, aby pod něj mohl vjet valník bez použití jeřábu. Znalec k připomínkám účastníků znalecký posudek doplnil tak, že v posudku neuvedl položku karter a pás pro zpětný sběr materiálu jako zařízení, které bylo dodáno navíc proti kupní smlouvě, proto, neboť tato komponenta může pozitivně ovlivnit účinnost posuzovaného zařízení. Znalec svůj posudek stvrdil u jednání před soudem dne 27. 5. 2020, v němž upřesnil právě položku karter a pás pro zpětný odběr materiálu tak, že zařízení mohlo fungovat i bez tohoto komponentu. Soud připomíná v této souvislosti závěr znalce obsažený v posudku o tom, že všechny komponenty uvedené v zadání posudku, tedy i karter a pás pro zpětný odběr materiálu, nejsou po technické stránce zahrnuty do zařízení specifikovaného v kupní smlouvě a její příloze. Znalec rovněž poukázal na to, že při dodávkách, jako je předmětné zařízení, je naprosto obvyklé v obchodní praxi, že dodavatel má přiměřenou lhůtu pro spuštění zařízení do provozu, odstranění veškerých nedostatků a zkušební provoz.

30. Ohledně hodnoty komponentů dodaných žalobcem žalovanému navíc proti kupní smlouvě vycházel soud ze shora zmíněné elektronické komunikace mezi účastníky, z níž dovodil, že žalovaný si byl vědom toho, že tyto komponenty mu budou dodány, a jejich dodání požadoval a s jejich dodáním počítal. Jak žalobce tvrdí, podle něj tyto komponenty byly již součástí kupní smlouvy, což však bylo vyvráceno znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Z výše zmíněné elektronické komunikace účastníků však nelze jednoznačně a bez pochybností dovodit, že by mezi účastníky byla uzavřena dohoda o ceně těchto komponent. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] sice vyplývá, že v dubnu 2014, tedy krátce před uzavřením kupní smlouvy, tato cena dohodnuta byla, avšak žalovaný toto popírá, a svědkyně neuvedla zcela přesnou a konkrétní cenu těchto komponent, a z žádných dalších důkazů takováto cena a dohoda o ní nevyplývá. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil obvyklou hodnotou těchto komponent ve znaleckém posudku č. [Anonymizováno] z 31. 8. 2021, a to podle hladin nabídky a poptávky v listopadu a prosinci 2014, tedy v době, kdy předmětné zařízení včetně těchto komponent bylo žalovanému dodáno. Znalec určil obvyklou cenu hydraulického systému zdvihu na 221.328 Kč, vykládacího pásu sklopného na 193.662 Kč, karteru vykládacího pásu na 24.899 Kč, sklopných bočnic vykládacího pásu s čepy na 16.600 Kč, pásů pro zpětný sběr vypadaného materiálu 82.998 Kč a žárového pozinkování celé konstrukce na 248.994 Kč. Celkem jde o částku 788.481 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Znalec stvrdil tento posudek u jednání dne 15. 11. 2021 a sdělil, že z jeho technického odborného pohledu mu tyto ceny připadly přiměřené, a to i z hlediska výrobních cen, přičemž nejlépe cenám odpovídá to, jak je stanovil žalobce jakožto výrobce těchto komponent. Znalec nenašel relevantní možnosti porovnání cen ohledně doplňkových komponentů a posléze doplnil, u kterých firem zjišťoval údaje pro stanovení ceny těchto komponent. Podle znalce rozvaděč samostatně nemá žádnou hodnotu, neboť má význam pouze v rámci celého zařízení, a cena 286.000 Kč, kterou žalovaný vynaložil na rozvaděč nový, může být cenou přiměřenou.

31. Dne 25. 6. 2014 uzavřeli účastníci jinou kupní smlouvou, z níž soud zjistil, že žalobce se zavázal dodat žalovanému jednohřídelovou šaržovou míchačku pro přípravu suchých směsí včetně příslušenství, podrobně specifikovanou v příloze kupní smlouvy. Termín dodání míchačky a její uvedení do plného provozu byl sjednán do 30. 11. 2014. Kupní cena byla dohodnuta na 919.600 Kč a žalovaný měl zaplatit 25 % z této kupní ceny žalobci na základě zálohové faktury po uzavření smlouvy se splatností 30 dnů. Zbývající část kupní ceny měla být zaplacena na základě předávacího protokolu odsouhlaseného a podepsaného oběma stranami, včetně protokolu o výsledku zkušebního provozu, a to na základě faktury se splatností 30 dnů. Přílohou této smlouvy byla technická specifikace míchačky. Na základě smlouvy vystavil žalobce dne 30. 6. 2014 zálohovou fakturu č. [IBAN] se splatností 30. 7. 2014, v níž požadoval zálohu 229.900 Kč. Podle výpisu z účtu žalovaný tuto částku uhradil až dne 22. 10. 2014.

32. Z následně uvedené korespondence mezi účastníky zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce e-mailem ze dne 21. 10. 2014 žalovanému oznámil, že zboží je uloženo v jeho skladu. Žalovaný dopisem z 27. 10. 2014 vyzval žalobce k dodržení konečného termínu dodávky míchačky do 30. 11. 2014 s tím, že termín byl několikrát posunut, dne 24. 10. 2014 žalobce míchačku nedodal, a žalovaný proto byl nucen nainstalovat si zpět míchačku starou. E-mailem ze dne 24. 11. 2014 žalovaný vyzval žalobce k předání míchačky nejpozději do 25. 11. 2014 s tím, že jinak kupní smlouvu ohledně míchačky vypoví. E-mailem ze dne 26. 11. 2014 žalovaný znovu žalobce vyzval k dodání míchačky. Mezi účastníky není sporu v tom, že míchačka nebyla žalovanému žalobcem dodána. Žalobce dopisem z 2. 12. 2014 sdělil žalovanému, že byl v prodlení s úhradou zálohy 229.900 Kč, za což žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení, který byl vyčíslen na 4.157,72 Kč. Žalobce vyjádřil důvodnou obavu, že zbývající část kupní ceny žalovaný nezaplatí řádně a včas, neboť je v prodlení i vůči ostatním dodavatelům, a proto žalobce odepřel žalovanému své plnění ohledně míchačky do doby, kdy bude vzájemné plnění přiměřeně zajištěno, a vyzval žalovaného k poskytnutí zajištění alespoň 400.000 Kč. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán 3. 12. 2014 doporučeně. Žalovaný reagoval dopisem z 11. 12. 2014 a urgoval dodání míchačky do 15. 12. 2014, s tím, že jinak od kupní smlouvy odstoupí. Nato žalobce dopisem z 18. 12. 2014 poukázal na prodlení žalovaného s úhradou zálohových faktur, jak ohledně míchačky, tak ohledně zařízení na výrobu testovacích šarží, a poukázal na to, že 9. 9. 2014 zaslal žalovanému dopis s tím, že nezaplacení zálohové faktury podstatným způsobem ohrožuje termín dodání. Žalobce dne 24. 11. 2019 obdržel e-mail od žalovaného o tom, že vypovídá smlouvu, což žalobce akceptoval s lítostí. Žalovaný dopisem z 19. 12. 2014 odstoupil od kupní smlouvy na míchačku a vyzval žalobce k vrácení zaplacené zálohy 229.900 Kč s tím, že sankce vyčíslí dodatečně.

33. Žalobce však s odstoupením od kupní smlouvy nesouhlasil a dopisem ze dne 9. 2. 2015 oznámil žalovanému, že odstoupení považuje za neplatné, a upozornil na dopis z 2. 12. 2014 o odepření plnění, což nadále trvá, a to až do doby, kdy bude vzájemné plnění ze strany žalovaného přiměřeně zajištěno.

34. Ke zlepšení vztahů mezi žalobcem a žalovaným nedošlo ani následně, a to jak ohledně kupní smlouvy z 16. 5. 2014 na zařízení, tak ohledně kupní smlouvy na míchačku. Z následně uvedených listin korespondence mezi účastníky zjistil soud ještě tyto skutečnosti. Dopisem z 18. 12. 2014 žalobce reagoval na výzvu žalovaného k odstranění vad a dodání zařízení a mimo jiné poukázal na to, že dne 25. 11. 2014 žalovaný vyhodil technika žalobce z areálu žalovaného s tím, že jinak zavolá policii. Připomněl dopis z 2. 12. 2014, tedy žádost o zpřístupnění zařízení, a také to, že na zařízení jsou další komponenty dodané nad rámec kupní smlouvy. Ohledně míchačky upozornil žalobce žalovaného na jeho prodlení s úhradou zálohy. Termín dodání byl sjednán do 30. 11. 2014 a 24. 11. 2014 žalobce obdržel od žalovaného e-mail o tom, že žalovaný vypovídá smlouvu, což žalobce s lítostí akceptoval.

35. Dopisem z 22. 1. 2015 vyzval žalovaný žalobce k zaplacení smluvních pokut a náhrady škody s tím, že předmětné zařízení podle smlouvy z 16. 5. 2014 bylo dodáno s vadami a nedodělky, které žalobce odmítl na více výzev žalovaného odstranit, žalovaný proto si nechal zhotovit nový rozvaděč s řídícím systémem, a jeho cenu 286.000 Kč a k tomu daň z přidané hodnoty požaduje zaplatit po žalobci jakožto slevu z kupní ceny. Dále žalovaný nárokoval smluvní pokutu 265.995 Kč za prodlení s dodáním zařízení za dobu od 1. 11. do 19. 11. 2014, tedy za 19 dní. Žalovaný rovněž požadoval vrácení zálohy 229.900 Kč za míchačku, neboť od kupní smlouvy na míchačku odstoupil 19. 12. 2014. Další nárok žalovaného byla smluvní pokuta 68.400 Kč za prodlení s dodáním míchačky od 1. 12. do 18. 12. 2014. Posledním nárokem žalovaného je náhrada škody 17.780 Kč, což představuje náklady na demontáž a opětovnou montáž staré míchačky, když nová měla být žalobcem dodána, což se však nestalo.

36. Shora uvedený dopis byl následně doplněn dopisem žalovaného z 5. 12. 2015, v němž žalovaný započítával své shora uvedené pohledávky 265.995 Kč, 229.900 Kč, 68.400 Kč a 17.780 Kč, celkem 582.075 Kč, vůči pohledávce žalobce na doplacení kupní ceny podle kupní smlouvy z 16. 5. 2014 na zařízení. Žalovaný z toho vypočítal, že jeho dluh činí toliko 1.612.820 Kč, k níž dospěl odečtením zaplacené zálohy 846.984 Kč od sjednané kupní ceny, a po odpočtu slevy z kupní ceny 346.060 Kč. Žalobce dopisem z 9. 2. 2015 oznámil žalovanému, že jeho odstoupení od kupní smlouvy na míchačku je neplatné, neboť žalobce odepřel plnění až do doby poskytnutí přiměřeného zajištění, k čemuž nedošlo. Ohledně slevy z kupní ceny na zařízení žalobce poukázal na to, že stále trvá na své výzvě ze dne 2. 12. 2014 ke zpřístupnění zařízení a k poskytnutí součinnosti pro posouzení důvodnosti reklamace s tím, že k řádnému vytčení vad ze strany žalovaného nedošlo, žalovaný neumožňuje přístup k zařízení, a žalobce znovu žalovaného vyzval ke zpřístupnění zařízení. Žalobce rovněž požadoval po žalovaném zaplacení částky 28.500 EUR do sedmi dnů za komponenty dodávané nad rámec kupní smlouvy na zařízení, které jsou specifikovány výše, a znovu vyzval žalovaného k poskytnutí zajištění na dodávku míchačky ve výši 400.000 Kč.

37. Žalovaný dopisem z 13. 2. 2015 trval na všech svých výše uvedených uplatněných nárocích vůči žalobci a popřel, že by obdržel nějaké vybavení navíc proti kupní smlouvě, neboť takové vybavení popsané žalobcem již mělo být součástí zařízení, tak jak bylo specifikováno v kupní smlouvě a dokumentaci. Žalobce nato odpověděl dopisem ze dne 25. 2. 2015, v němž odmítl veškeré nároky, které si žalovaný započítal proti pohledávce žalobce, a vyzval žalovaného k zaplacení kupní ceny za zařízení 928.135 Kč a k zaplacení 28.500 EUR za komponenty dodané navíc, dále úroku z prodlení 4.157,22 Kč, a k poskytnutí přiměřeného zajištění 400.000 Kč ohledně dodávky míchačky.

38. Ohledně nároku žalovaného na slevu z kupní ceny, odpovídající ceně za pořízení nového rozvaděče, zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 3. 2. 2015 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba]. smlouvu o dílo č. [IBAN], v níž se zhotovitel [právnická osoba]. zavázal dodat žalovanému řídící systém pro míchání písku za cenu 286.000 Kč bez daně z přidané hodnoty. Předmětem dodávky byl materiál a výroba rozvaděče s řídícím systémem, program, instalace, odzkoušení, oživení systému a projekt. Tento předmět smlouvy měl být dodán a jeho montáž měla být zahájena do 15. 3. 2015, a montáž měla být dokončena do 31. 3. 2015. Podle předávacího protokolu byl tento řídící systém pro míchání písku žalovanému předán dne 31. 5. 2015. Dodavatel vystavil fakturu na 346.060 Kč se splatností 14. 4. 2015 za tento řídící systém, kdy jeho cena činí 286.000 Kč a zbývající část tvoří daň z přidané hodnoty.

39. Ohledně nároku žalovaného na náhradu škody 17.780 Kč žalovaný tvrdí, že tato částka se skládá z nákladů na demontáž míchačky dne 17. 10. 2014 ve výši 4.800 Kč za čtyři pracovníky, každého osm hodin v sazbě 150 Kč na hodinu, dále z práce s jeřábem při demontáži míchačky a z cesty na místo do podniku žalovaného ze strany společnosti [Anonymizováno] dne 20. 10. 2014 ve výši 1.240 Kč, dále ze zmařené cesty jeřábu pro míchačku k žalobci 1.240 Kč dne 24. 10. 2014, a z cesty pro zařízení do provozovny žalobce vozidlem Liaz, 108 km, 25 Kč za kilometr, téhož dne, ve výši 2.700 Kč, dále z náhrady za čas dvou pracovníků na marné cestě v délce 6 hodin pro každého, tedy celkem 1.800 Kč, a konečně z práce dalších pěti pracovníků při zpětné montáži původní míchačky v délce 8 hodin pro každého, celkem 6.000 Kč. Z listiny vyčíslení nákladů na demontáž a montáž míchačky soud zjistil, že byla vyhotovena dne 8. 1. 2015 výrobním ředitelem žalovaného [jméno FO], a obsahuje stejný rozpis částky 17.780 Kč. [jméno FO] ve své svědecké výpovědi potvrdil, že žalobce měl dodat žalovanému ještě míchačku, svědkovi byl sdělen termín, aby vše připravil. Bylo nutné rozpárat asi polovinu míchárny a jeřábem sundat dolů starou míchačku, avšak když toto vše bylo provedeno, žalobce míchačku nepřivezl, a proto se musela vrátit stará míchačka na původní místo a novou míchačku si žalobce zajistil od jiné firmy. Svědek vyčísloval náklady na tuto přípravu, jeřáb byl pro tento účel pronajatý.

40. Žalovaný v průběhu řízení uplatnil vůči nárokům žalobce smluvní pokutu k započtení, tedy provedl kompenzační námitku pouze do výše nároku žalobce s příslušenstvím. Jedná se o smluvní pokutu na základě článku 10 odstavec 4 kupní smlouvy z 16. 5. 2014 za neodstranění vad zboží, a to za vadu chybějící konstrukce ochranných krytů a bezpečnostních dvířek, což výslovně uznala [jméno FO] v její komunikaci s žalovaným. Žalovaný má právo na smluvní pokutu 5.000 Kč denně, avšak v tomto řízení smluvní pokutu uplatňuje pouze do výše nároku žalobce, aniž by pohledávku žalobce uznal. K této kompenzační námitce soud provedl důkaz následujícími listinami. Dopisem ze dne 13. 11. 2018 vyzval žalovaný žalobce k zaplacení smluvní pokuty 7.055.000 Kč za dobu od 20. 12. 2014 do 31. 10. 2018, a to za neodstranění vady chybějící konstrukce ochranných krytů a bezpečnostních dvířek. Žalobce odpověděl dopisem z 21. 11. 2018 v tom směru, že provedl rekapitulaci jednání žalobce a žalovaného, poukázal na to, že žalovaný vykázal technika žalobce ze svého areálu, a tudíž nemohlo být dokončeno zprovoznění zařízení, a že žalovaný i po výzvách žalobce nezpřístupnil zařízení k jeho zprovoznění. Žalobce neuznal nárok žalovaného na tuto smluvní pokutu, a navíc namítl promlčení nároku na tuto smluvní pokutu za dobu před 15. 11. 2015.

41. Z výpovědi jednatele žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný spolu jednali ohledně zařízení asi od roku 2010, žalovaný na to dostal dotaci, zálohy, které byly dohodnuty, žalovaný v termínu nezaplatil. [jméno FO] žalobce nebyl nakonec do areálu žalovaného k zařízení vpuštěn. Další zakázkou mezi účastníky byla míchačka. Ústně bylo s žalovaným dohodnuto, že zařízení mu bude dodáno ve vylepšené konfigurací oproti smlouvě, a že rozdíl ceny bude kompenzován v rámci další zakázky, tedy míchačky. K tomu však nedošlo, jednání mezi účastníky se zablokovalo, žalobce se snažil vše dokončit, avšak neúspěšně. Jednatel žalobce popsal, jakým způsobem probíhá výroba obdobných zařízení, s tím, že obvykle má technik žalobce [jméno FO] určitou dobu na to, aby zařízení na místě vyladil. Pokud zařízení řádně pracuje, předává zákazníkovi českou dokumentaci a návody a provádí zaškolení obsluhy u zákazníka. Podle jednatele žalobce v kupní smlouvě na zařízení podle podmínek dotace byla dohodnuta cena, která představovala asi 70 – 75 % celkové skutečné zakázky a dodaného zařízení. Zbývající část, 25 – 30 %, byly komponenty navíc proti kupní smlouvě a podmínkám dotace, a toto mělo být zahrnuto do ceny druhé zakázky, tedy míchačky. To, co žalovaný požadoval navíc, nemohlo být součástí dotačního titulu.

42. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Přibližně od roku 2011 probíhalo mezi žalobcem a žalovaným jednání ohledně zakázky na výrobu zařízení pro výrobu testovacích šarží, kdy technik žalobce [jméno FO], který zařízení vymyslel a projektoval, jezdil k žalovanému, kde jednal s jeho jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO] starším o technických parametrech, předváděl vzhled i funkci navrženého zařízení či jeho částí vizuálně na obrazovce i v pohybu, a parametry měnil podle přání žalovaného. Žalovaný žalobci oznámil, že bude mít na předmětné zařízení poskytnutou dotaci podle dotačního programu. Účastníci si dohodli technickou specifikaci zařízení, byla vytvořena dokumentace, která sloužila jako podklad pro dotační řízení. V dubnu 2014 se účastníci dohodli, co vše bude předmětem kupní smlouvy a tedy i dotace, a co bude dodáno navíc. V řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že by byla dohodnuta cena zařízení navíc. Dne 16. 5. 2014 účastníci uzavřeli kupní smlouvu na předmětné zařízení shora uvedeného obsahu, v níž se žalobce jako prodávající zavázal dodat žalovanému jako kupujícím výzkumně vývojovou laboratoř stavebních hmot, tedy předmětné zařízení pro výrobu testovacích šarží do 30. 9. 2014 a uvést ho do provozu dne 31. 10. 2014. Cena byla sjednána včetně daně na 3.387.939 Kč a žalovaný měl zaplatit 25 % z této ceny na základě zálohové faktury a zbytek kupní ceny měl zaplatit na základě oboustranně odsouhlaseného předávacího protokolu a konečné faktury. Žalovaný zpochybnil, že by si objednal cokoli navíc proti kupní smlouvě, je však zřejmé, že požadoval komponenty, které podle odborného technického znalce nebyly součástí kupní smlouvy, tedy její přílohy, technické specifikace zařízení. Jednalo se o hydraulický systém zdvihu, sklopné bočnice s čepy, vykládací pás hydraulicky sklopný, karter vykládacího pásu, přídavný pás pod zařízením pro zpětný sběr vypadaného materiálu a žárové pozinkování celé konstrukce. Žalovaný nezpochybnil, že by tyto komponenty mu byly dodány, avšak tvrdil, že toto vše již zahrnovala kupní smlouva. Toto tvrzení žalovaného bylo jednoznačně vyvráceno znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. U všech položek kromě karteru a pásu pro zpětný sběr materiálu bylo jeho stanovisko od počátku zcela jednoznačné, a u této položky nejprve znalec uvedl, že by celé zařízení fungovalo i bez toho, ale hůře, avšak posléze znalec připustil, že zařízení tento pás nepotřebuje. Žalobce v souladu s kupní smlouvou vystavil fakturu na zálohu 846.984,88 Kč splatnou dne 15. 6. 2014, žalovaný však v tomto termínu ničeho nezaplatil. Žalobce oznámil žalovanému, že za těchto okolností nemůže dodržet termín dodání, a následně až v září 2014 žalovaný zaplatil část zálohy 100.000 Kč, a v říjnu zbývající část zálohy, celou zálohu doplatil až 23. 10. 2014. Dne 20. 11. 2014 žalovaný převzal zařízení od žalobce, včetně komponent navíc. Žalobce měl 30 dnů na to, aby zařízení uvedl do plného provozu a odstranil případné nedostatky. [jméno FO] žalobce [jméno FO] započal se provozováním zařízení, mechanicky zařízení fungovalo, avšak nebyl v provozu rozvaděč, tedy řídicí centrum zařízení. Dne 24. 11. 2014 již žalovaný urgoval zprovoznění zařízení, a následujícího dne 25. 11. 2014 vyhodil tohoto technika žalobce ze svého areálu, když technik si chtěl odvézt nefungující rozvaděč, a se svým subdodavatelem z Itálie rozvaděč zprovoznit. Žalovaný nedovolil technikovi žalobce rozvaděč odvézt a technika vykázal s tím, že jinak na něj zavolá policii. Toto jednání ze strany žalovaného přesně popsal svědek [jméno FO]. Jednatel žalovaného vypověděl, že pokud by žalobce podepsal doklad o tom, že si odváží část zařízení, tak by technikovi žalobce vyhověl. Soud přihlédl ještě k výpovědím tehdejších zaměstnanců žalovaného výše uvedených, kteří potvrzují hádku u zařízení. Soud považuje za věrohodný popis situace od technika žalobce, když soud má za to, že tento není nijak zainteresován na výsledku sporu. Vyhození tohoto technika žalovaným z areálu je mnohokrát zmíněno v různých listinách, které jsou výše uvedeny. Následně žalobce vyzval žalovaného dopisem z 2. 12. 2014 k zpřístupnění zařízení, což se nestalo. Bylo však prokázáno, že žalovaný reagoval na tuto výzvu a navrhoval osobní schůzku, a následně zase žalovaný vyzýval žalobce, aby zařízení zprovoznil. Mezi účastníky již nedošlo k dohodě a k narovnání jejich vztahů, a žalobce tudíž nemohl v třicetidenní lhůtě od předání zařízení, ani později, toto zařízení zprovoznit. Žalovaný si zajistil nový rozvaděč, který mu byl na základě smlouvy o dílo předán na konci března 2015, a žalovaný za něj zaplatil 346.060 Kč včetně daně. Žalobce následně vystavil fakturu na zbývající část kupní ceny, žalovaný si započítal výše uvedeným způsobem proti nároku žalobce své nároky 265.995 Kč za smluvní pokutu za prodlení, 229.900 Kč za zálohu na míchačku, 68.400 Kč za smluvní pokutu za míchačku a 17.780 Kč za náhradu škody za zbytečné odstranění a znovu nainstalování staré míchačky. Zároveň žalovaný uplatnil slevu z kupní ceny ve výši jeho platby za rozvaděč výše uvedené. Na základě toho uhradil žalobce žalovanému ještě 440.016 Kč a 1.172.804 Kč ve dnech 26. a 27. 1. 2015. Sjednání ceny za komponenty navíc nebylo prokázáno, a jejich obvyklá hodnota v době dodání zařízení byla až určena znalcem na 788.481 Kč. Žalobce na dodávku zařízení navíc žádnou fakturu nevystavoval a k úhradě za tyto komponenty vyzval žalovaného a až dopisem ze dne 9. 2. 2015. Pokud jde o odborné vyjádření [tituly před jménem] [adresa], tak tento se nevyjadřoval k tomu, co bylo dohodnuto v kupní smlouvě a co bylo proti tomu dodáno, pouze uvedl, že zařízení bez funkčního mozku nemůže pracovat, jinak by pracovat mohlo, což je zřejmé. Vzhledem k tomu, že žalovaný uplatnil své protinároky, musel se soud zabývat ještě další kupní smlouvou, která byla mezi účastníky uzavřena 25. 6. 2014, a žalobce měl podle ní žalovanému dodat do 30. 11. 2014 míchačku. Žalovaný i v tomto případě měl uhradit zálohovou fakturu na 229.900 Kč splatnou 30. 7. 2014. Žalovaný tak učinil opět později, až 22. 10. 2014. Žalovaný požadoval dodání míchačky již před termínem 30. 11. 2014, který byl ve smlouvě dohodnut. Nebylo prokázáno, že by účastníci se dohodli na nějakém konkrétním termínu, a že by v důsledku toho žalovaný musel odstranit stávající míchačku, a že by na to vynaložil jakékoli náklady. Výše těchto nákladů nebyla prokázána, když výpočet výrobního ředitele [jméno FO] spolu s jeho výpovědí k tomu nepostačuje. Nelze pominout, že žalobce dopisem z 2. 12. 2014 uplatnil odepření plnění míchačky z důvodu prodlení žalovaného s platbou, a požadoval dodatečné zajištění 400.000 Kč. K tomu však nedošlo, žalovaný vyzval žalobce znovu k dodání míchačky, a nakonec od smlouvy odstoupil. Míchačka nebyla žalovanému dodána. Žalovaný v průběhu řízení uplatnil vůči žalobci další smluvní pokutu za neodstranění vady, a to do výše žalované pohledávky žalobce, a to na základě výzvy k zaplacení smluvní pokuty 7.055.000 Kč, žalobce však tento nárok odmítl a namítl jeho částečné promlčení. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě, kdy jeho část platby, kromě pozdě zaplacených záloh, si žalobce stanovil sám na základě výše uvedeného započtení svých nároků. V průběhu řízení žalobce vzal žalobu zpět ohledně 229.900 Kč s úrokem z prodlení, kdy tuto částku, kterou žalovaný zaplatil jako zálohu na míchačku, si žalobce započítal na kupní cenu ze smlouvy na předmětné zařízení.

43. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Kupní smlouva je upravena v ustanovení § 2079 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Kupní smlouva uzavřená mezi účastníky 16. 5. 2014, splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti na tento smluvní typ. Jednalo se o smlouvu o dodání věci, která měla být teprve vyrobena, když žalovaný se nezavázal předat žalobci podstatnou část toho, čeho bylo k vyrobení věci zapotřebí. Proto se taková smlouva ve smyslu § 2086 odst. 1 občanského zákoníku považuje za smlouvu kupní. Povinnost prodávajícího, tedy žalobce, odevzdat věc spolu s doklady, které se k ní vztahují, a umožnit žalovanému jakožto kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci, je obsažena také v § 2087 občanského zákoníku. Prodávající v souladu s ustanovením § 2088 občanského zákoníku splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí. V žalované kupní smlouvě byly doba a místo plnění sjednány konkrétními přesnými daty a kupní cena byla dohodnuta na přesnou částku, přičemž její úhrada byla sjednána ve dvou platbách, a to 25 % z ceny jako záloha, a zbývající část po předání odzkoušeného předmětu koupě.

44. Předmětem koupě byla dodávka speciálního strojního zařízení, vyprojektovaného a vyrobeného podle přání žalovaného, když konečná podoba a vlastnosti zařízení byly předmětem několikaletého předsmluvního vyjednávání účastníků. Jednalo se o originál, nikoli o zařízení sériové výroby, a tomu odpovídala i dohodnutá cena zařízení převyšující tři miliony Kč. Je proto pochopitelné, že ve smlouvě byla dohodnuta zálohová platba ve výši jedné čtvrtiny kupní ceny, když proces výroby zařízení nebyl jednoduchý s ohledem na technickou složitost zařízení a jeho jedinečnost. Smyslem záloh v obdobných případech je zejména to, aby strana, která plní, v tomto případě žalobce, mohla své vznikající náklady již pokrýt částečnou platbou od žalovaného. Žalovaný si byl velmi dobře vědom povahy zařízení i všech shora uvedených skutečností, přesto však nedostál své povinnosti zaplatit čtvrtinu kupní ceny na základě zálohové faktury se splatností 15. 6. 2014. Po uplynutí téměř tří měsíců žalobce upozornil žalovaného na to, že nemůže dodržet termín dodání, když není záloha uhrazena, a tři měsíce po splatnosti zálohy žalovaný zaplatil toliko 100.000 Kč, za půl měsíce poté, dne 1. 10. 2014, zaplatil pouze dalších 100.000 Kč. Je pravdou, že ve druhé polovině října 2014 vyrobené zařízení již došlo žalobci, avšak žalobce použil pro zajištění rozvaděče, tedy mozku celého strojního zařízení, svého italského subdodavatele, který odmítl žalobci předat klíč od software tohoto rozvaděče, dokud nebude zaplacen. Žalobce proto urgoval žalovaného o doplacení zálohy dne 21. 10. 2014, a teprve poté 23. 10. 2014 žalovaný zálohu doplatil částkou 646.984 Kč. Žalovaný tudíž zaplatil zálohu plně až po více než čtyřech měsících po splatnosti zálohy, a po tuto dobu byl s její úhradou v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku. Žádný závažný důvod pro toto prodlení nebyl v řízení zjištěn a žalovaný nic takového ani netvrdil. V důsledku toho žalobce jakožto prodávající nemohl splnit svoji povinnost ve smyslu § 2079 odst. 1 a § 2087 občanského zákoníku odevzdat předmět koupě, tedy strojní zařízení, žalovanému v jeho areálu v termínu dohodnutém ve smlouvě, tedy 30. 9. 2014. Tehdy ještě nebyla zaplacena ani čtvrtina požadované zálohy ze strany žalovaného.

45. Pokud žalovaný namítal, že pozdní úhrada zálohy z jeho strany nemohla zapříčinit nedodržení termínu předání zařízení, soud se s tímto názorem neztotožnil s ohledem na výše uvedené skutečnosti. Soud nepovažuje za podstatné ani to, že žalobce nemohl zařízení přivézt 14. 11. 2014 podle požadavku žalovaného, ale učinil tak až 20. 11. 2014. Žalovaný byl povinen připravit místo ve svém areálu a technické zajištění pro to, aby přivezené zařízení mohlo být zapojeno a aby mohlo být započato s jeho zprovozňováním. Jak vyplynulo z výpovědi svědka [jméno FO], nebylo toto splněno, neboť nebylo zajištěno řádné napojení elektřiny. [adresa] bylo možné požadovat zajištění tohoto napojení od žalobce, když zařízení mělo být přivezeno do areálu žalovaného, kde mělo zůstat a plnit svoji funkci. 46. [jméno FO] žalobce [jméno FO] započal s plněním povinnosti žalobce spočívající ve zprovoznění zařízení a následném zkušebním provozu. Podle kupní smlouvy byla k tomuto účelu mezi účastníky sjednána doba 31 dní. Soud v této souvislosti uvádí, že z rozhodovací činnosti je mu známo, že v obdobných případech je sjednávána konkrétní doba právě pro zprovoznění různých zařízení, pokud je předmětem smlouvy složitější věc či provoz, které mají plnit určitou funkci, vyvíjet nějakou činnost, případně když výsledkem takové činnosti má být sjednaná technologie. Tuto obchodní praktiku potvrdil i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. V obdobných případech se totiž předpokládá, že zařízení je třeba nejprve vyzkoušet, zkontrolovat všechny jeho komponenty, odstranit případné vady, spustit jeho provoz a přesvědčit se, zda dohodnutou činnost zařízení skutečně řádně vykonává se sjednaným výsledkem. U složitějších zařízení není možné toto zjistit a zajistit hned při předání. Doba, která bývá obvykle sjednána, přesahuje jeden měsíc, takže soud má za to, že v daném případě doba 31 dnů nebyla příliš dlouhá. 47. [jméno FO] žalobce [jméno FO] zahájil najíždění zařízení, a bylo zjištěno, že po mechanické stránce je zařízení celkem v pořádku, ale rozvaděč, tedy elektronický prvek, nefunguje, což způsobilo to, že ani celé zařízení nemohlo dohodnutým způsobem fungovat. Nebylo proto nutné, aby 24. 11. 2014 žalovaný e-mailem sděloval žalobci, že k tomuto dni nebudou odstraněny závady uvedené v předávacím protokolu, ani aby upozorňoval žalobce, že konečná faktura mu bude proplacena na základě předávacího protokolu po odstranění všech vad a nedodělků. Jednalo se teprve o čtvrtý den po přivezení zařízení, takže žalobce měl až do 21. 12. 2014 časový prostor k tomu, aby veškeré případné vady odstranil, včetně rozvaděče, a zařízení zprovoznil a vyzkoušel. Již 25. 11. 2014 však žalovaný znemožnil technikovi žalobce pokračovat ve zprovozňování zařízení, tedy v odstraňování jeho vad, kdy nesouhlasil s tím, aby technik žalobce odvezl rozvaděč a ve spolupráci se svým italským subdodavatelem odstranil jeho nefunkčnost. Není podstatné, zda žalovaný podmiňoval odvezení rozvaděče podpisem nějaké listiny, rozhodující je, že vykázal technika žalobce ze svého areálu a znemožnil mu tudíž pokračovat v jeho práci, pod výhrůžkou přivolání policie. Na tomto místě soud poukazuje na to, že technik žalobce [jméno FO] byl autorem celého zařízení, které vymyslel a vyprojektoval, a to plně ve spolupráci s žalovaným a v souladu s jeho požadavky po dobu několika let, a podrobně s žalovaným probíral technické parametry zařízení, jeho funkci, a toto vše mu předváděl pomocí počítačové modelace funkce zařízení. Bylo proto samozřejmé, že tento technik, který nejlépe zařízení rozumí, bude je zároveň zprovozňovat. S ohledem na tyto okolnosti soud považuje jednání žalovaného vůči žalobci za neseriózní a v rozporu s poctivým obchodním stykem ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný svým jednáním znemožnil žalobci splnit povinnosti z kupní smlouvy, odstranit vady zařízení, případně doplnit chybějící části, pokud nějaké chyběly, a odevzdat tak žalovanému předmětné zařízení včetně dokladů, odzkoušené a schopné sjednaného provozu. V důsledku toho nepřipadá v úvahu, aby žalovaný uplatnil práva z vadného plnění podle § 2099 odst. 1 občanského zákoníku. Soud ještě dodává, že žalobce se dopisem z 2. 12. 1994 domáhal po žalovaném zpřístupnění zařízení s upozorněním na možné důsledky nevyhovění výzvě, a jak vyplývá z výpovědi technika žalobce [jméno FO], tento byl připraven zařízení zprovoznit. Soud nepovažuje za důvodnou námitku žalovaného v tom směru, že žalobce si nesplnil své povinnosti, neodstranil vady a nedodělky zařízení a nebyl ochoten zařízení zprovoznit. Je sice pravdou, že žalovaný rovněž vyzýval žalobce ke zprovoznění zařízení, nelze však přehlédnout, že žalobce dopisem z 18. 12. 2014 znovu žalovaného vyzývá ke zpřístupnění zařízení. Byl to žalovaný, který od počátku porušoval své povinnosti, kdy uhradil dohodnutou zálohu více než čtyři měsíce po její splatnosti, nepřipravil řádně elektrické připojení pro zařízení a znemožnil technikovi žalobce zařízení zprovoznit, ačkoli vhodnější osoba pro zprovoznění, než technik žalobce [jméno FO], neexistovala, a žalovaný navíc s tímto technikem několik let před uzavřením smlouvy jednal.

48. Nastala tedy situace, kdy žalovaný měl ve své dispozici dohodnuté zařízení, které však nebylo zprovozněno a nebylo funkční, avšak nikoli z důvodů na straně žalobce, jemuž žalovaný zabránil ve splnění povinností. Jednání mezi účastníky bylo zablokováno, nepodařilo se jim dosáhnout dohody a věc vyřešit. Žalovaný splnil svoji povinnost zaplatit kupní cenu pouze částečně, jak je výše uvedeno, a zbývalo mu doplatit žalovanou částku 928.135 Kč, která v průběhu řízení byla snížena na 698.235 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobci část kupní ceny v této výši, a tedy splnit povinnost zaplatit kupní cenu ve smyslu § 2079 odst. 1.

49. Na právní posouzení nároku žalobce na komponenty nad rámec kupní smlouvy dodané použil soud stejná ustanovení občanského zákoníku, jak je uvedeno výše. Soud dodává, že ustanovení § 2079 a následujících nevyžaduje pro uzavření kupní smlouvy písemnou formu. Ze zjištěných skutečností, jak soud shora uvedl, vyplývá, že účastníci se dohodli na tom, že nad rámec kupní smlouvy, obsahující technickou specifikaci zařízení, bude zařízení zlepšeno co do jeho vlastností dodáním dalších komponent shora popsaných. Soud má za to, že k dohoda mezi účastníky byla uzavřena ústní formou, přičemž lze mít za to, že tyto komponenty navíc žalovaný požadoval a že jejich dodání bylo mezi účastníky sjednáno. Žalovaný nepopřel, že by dodané zařízení tyto komponenty obsahovalo, pouze argumentoval tím, že žalobcem tvrzené komponenty navíc byly již součástí sjednaných technických vlastností podle kupní smlouvy a její přílohy, technické specifikace zařízení. Tato obrana žalovaného byla jednoznačně vyvrácena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že účastníci se ústně dohodli na tom, které komponenty nebudou uvedeny v kupní smlouvě z důvodu podmínek dotačního řízení, a které naopak kupní smlouva s technickou specifikací obsahovat bude. Soud konstatuje, že se nejedná ani o situaci, že by žalobce dodal větší množství věcí, než bylo ujednáno, ve smyslu § 2093 občanského zákoníku, podle něhož dodá-li prodávající větší množství věcí, než bylo ujednáno, je kupní smlouva uzavřena i na přebytečné množství, ledaže je kupující bez zbytečného odkladu odmítl. V daném případě žalobce nedodal žalovanému navíc ničeho, co by nebylo sjednáno v kupní smlouvě a navíc ústně. Žalovaný v každém případě žádné komponenty navíc neodmítl, když, jak soud již uvedl, počítal s tím, že tyto komponenty budou součástí zařízení.

50. Pokud jde o cenu komponentů navíc, nebylo v řízení jednoznačně prokázáno, že účastníci uzavřeli, byť i ústní, dohodu o její výši nebo způsobu jejího určení, jak je uvedeno v § 2080 občanského zákoníku. Z e-mailové komunikace mezi účastníky vyplývá, že je v něm cena komponentů navíc zmíněna, žalovaný tedy měl určitě představu o tom, jaká je výše ceny těchto komponent. Za takové situace soud použil ustanovení § 2085 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za níž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává. Jedná se tedy o cenu obvyklou v daném místě a čase, která byla stanovena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] na celkovou výši 788.481 Kč. Jedná se o vyšší částku, než je žalobcem požadovaná částka 788.168 Kč. Soud vycházel z tohoto znaleckého posudku a výhrady žalovaného k němu nepovažuje za důvodné. Je třeba znovu připomenout, že se jednalo o originál, nikoli sériovou výrobu, kdy tento originál byl speciálně navržen na základě požadavků žalovaného. Není to tedy věc, kterou by bylo možné na trhu běžně dostat, například od jiných výrobců či firem. Znalec se o to pokoušel, nicméně se s ohledem na technické vlastnosti a použitý materiál shledal ceny uvedené žalobcem za naprosto odpovídající. Podstatné je, že z odborného hlediska tato cena nebyla shledána zjevně nepřiměřenou, a lze ji tedy považovat za cenu, za kterou se předmětné komponenty v době uzavření smlouvy či v době dodání komponent za obdobných smluvních podmínek obvykle prodávaly.

51. Soud tedy žalobci přiznal jak nedoplatek kupní ceny 698.235 Kč, tak i hodnotu komponentů navíc 788.481 Kč, celkem 1.486.403 Kč.

52. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy úrok z prodlení, vycházel soud z dohodnuté splatnosti části kupní ceny ve výši 75 % po uvedení zařízení do provozu podle oboustranně odsouhlaseného protokolu. Žalobce měl v takovém případě do 15 dnů vystavit fakturu se splatností 30 dnů od podpisu protokolu. Zařízení bylo přivezeno žalovanému 20. 11. 2014, lhůta na zprovoznění trvala do 21. 12. 2014, kdy mohl být podepsán protokol a téhož dne mohla být nejdříve vystavena faktura se splatností 30 dnů, tedy do 19. 1. 2015. To platí samozřejmě za situace, kdy žalobci bylo znemožněno využít dohodnutou dobu na zprovoznění zařízení. Žalovaný se tak dostal do prodlení se zaplacením 75 % z kupní ceny dnem následujícím, tedy 20. 1. 2015 ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, jejichž výše je dána v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ohledně částky 229.900 Kč včetně úroků z prodlení přiznal soud žalobci úrok z prodlení od 20. 1. 2015 z částky 2.311.055 Kč, a to až do 26. 1. 2015, kdy žalovaný na kupní cenu částečně plnil částkou 440.016 Kč. Ze snížené částky 1.871.039 Kč náleží žalobci úrok z prodlení pouze za den 27. 1. 2015, kdy došlo k další platbě ze strany žalovaného ve výši 1.172.804 Kč. Ode dne následujícího 28. 1. 2015 náleží žalobci úrok z prodlení z přiznané částky 698.235 Kč, tedy ze zbývajícího nedoplatku kupní ceny.

53. Ohledně částky 788.168 Kč za komponenty navíc je situace odlišná. Nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na splatnosti této částky. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě za komponenty navíc ve výši 28.500 EUR až dopisem z 9. 2. 2015, a to ve lhůtě do 16. 2. 2015. Je nepochybné, že do dispozice žalovaného se tento dopis dostal, když žalovaný na něj reagoval dopisem z 13. 2. 2015. Dnem následujícím 17. 2. 2015 se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením ceny za komponenty navíc, a od téhož dne žalobci náleží úrok z prodlení podle výše uvedeného ustanovení.

54. Výrokem II. tohoto rozhodnutí soud ve zbytku požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl.

55. Žalovaný v průběhu řízení uplatnil vůči žalobci šest protinároků. Prvních pět z nich vychází ze započtení, což žalovaný učinil výzvou z 22. 1. 2015 a prohlášením o jednostranném započtení z 5. 2. 2015. Poslední nárok žalovaný uplatnil u žalobce výzvou k zaplacení z 13. 11. 2018 a podáním soudu z 10. 12. 2018. Při právní kvalifikaci nároků žalovaného vycházel soud z ustanovení § 1982 a následujících, která upravují započtení. Podle § 1982 odst. 1, 2 občanského zákoníku dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Pokud se nekryjí zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Základním rozlišovacím kritériem pro možnost započtení pohledávky je ustanovení § 1987 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem, přičemž pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

56. Žalobce argumentoval ve svůj prospěch rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR z 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020, v němž je uvedeno, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku je zpravidla pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná či nejistá, a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení, namísto jednoznačného, tedy oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí.

57. Z výše uvedené právní úpravy občanského zákoníku je zřejmé, že pohledávka namítaná k započtení musí být splatná a uplatnitelná u soudu. Toto omezení možnosti započtení pohledávek zavedl až nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., a důvodem této úpravy bylo, aby započtení nejistých a neurčitých pohledávek nevyvolávalo nejasnosti a následné spory při posuzování pohledávky, vůči níž se další pohledávka započítává. Smyslem tedy bylo, aby byl věřitel původní pohledávky chráněn vůči nejasným, nekonkrétním a neodůvodněným požadavkům dlužníka, což v konečném důsledku oddalovalo uspokojení původní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou pohledávkou ve smyslu výše citovaného ustanovení je pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná a nejistá, a jejíž uplatnění vůči dlužníku, v tomto případě k žalobci, formou námitky započtení vyvolá spory o existenci či výši aktivní pohledávky, tedy pohledávky žalovaného. Z toho nelze bez dalšího dovodit, že by pohledávka namítnutá k započtení byla nejistá či neurčitá pouze proto, že ji věřitel hlavní pohledávky neuznává či odmítá uhradit, případně, že je sporná její právní kvalifikace. Nejistota pohledávky namítané k započtení musí být objektivní, tedy nejistota o tom, zda pohledávka vznikla, jaký je důvod jejího vzniku, anebo zda je splatná. Za kritérium rozlišení lze považovat to, jaká je míra nejistoty u pohledávky primární a pohledávky namítnuté k započtení, v tomto případě míra nejistoty pohledávky žalobce a pohledávek žalovaného. Je třeba mít také na zřeteli, že posouzení nejisté či neurčité pohledávky nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dovodil, že pokud obě pohledávky, tedy pohledávka žalobce i žalovaného, vychází ze stejného právního vztahu, obvykle odpovídá spravedlivému uspořádání poměrů to, aby pohledávky byly vzájemně započitatelné, přičemž je třeba posoudit, podle okolností případu, zda je spravedlivé, aby dříve, než dojde k úhradě pohledávky žalobce, byl žalobce povinen vyrovnat pohledávku žalovaného.

58. V daném případě má soud za to, že všech šest pohledávek žalovaného je nejistých a neurčitých, a jejich uplatnění vyvolalo spory o existenci či výši všech těchto pohledávek žalovaného, a nedošlo k jednoznačnému, tedy oběma účastníky akceptovaného zániku pohledávky žalobce a pohledávek žalovaného v rozsahu, v jakém se kryjí. Žalobce žádnou z šesti uplatněných pohledávek žalovaného neuznal a své stanovisko jednoznačně vyjádřil vždy ve shora uvedených dopisech adresovaných žalovanému i ve svých podáních v tomto řízení. Skutečnost, že žalobce nesouhlasil s pohledávkami žalovaného, však není jediným a hlavním důvodem pro závěr o nejistotě a neurčitosti pohledávek žalovaného. Pokud jde o nárok žalovaného na slevu z kupní ceny 286.000 Kč a k tomu daň z přidané hodnoty, vycházel soud z ustanovení § 2106 občanského zákoníku, podle něhož je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo buď na odstranění vady, nebo na odstranění vady opravou věci, nebo na přiměřenou slevu z kupní ceny, anebo na odstoupení od smlouvy. Jde o uplatnění práva z vadného plnění, přitom soud již shora popsal, že práva z vadného plnění stěží mohla na straně žalovaného vzniknout, když znemožnil žalobci zařízení zprovoznit, tedy ve sjednané lhůtě všechny případné závady odstranit a realizovat zkušební provoz. Soud připomíná, že technik žalobce si byl vědom nefunkčnosti rozvaděče, a hodlal se tímto zabývat a vadu odstranit ve spolupráci se svým italským subdodavatelem, čemuž však žalovaný svým jednáním zabránil. Žalovaný se proto nemůže domáhat slevy z kupní ceny odpovídající ceně za nový rozvaděč, který si pořídil od jiné firmy. Pokud by žalovaný umožnil žalobci ve sjednané třicetidenní lhůtě zařízení uvést do provozu, tedy najet, mohl žalobce všechny vady v téže lhůtě dávno odstranit. Teprve pokud by v této lhůtě závady odstraněny nebyly, mohl se žalovaný domáhat nároků z vadného plnění.

59. Dalším protinárokem žalovaného byla smluvní pokuta 265.995 Kč za prodlení žalobce s dodáním zařízení od 1. do 19. 11. 2014. Jak soud shora zmínil, žalovaný tím, že zaplatil sjednanou zálohu kupní ceny s více než čtyřměsíčním zpožděním, způsobil opoždění dodání zařízení, když žalobce tak nemohl dodržet termín 30. 9. 2014. I když žalobce měl v říjnu 2014 již zařízení k dispozici, neměl funkční klíč od software, který mu jeho italský subdodavatel odmítl dát bez úhrady příslušné platby. Žalovaný tedy svým jednáním způsobil, že žalobce dodal zařízení až 20. 11. 2014, a proto nelze mít za to, že by žalobce byl od 1. do 19. 11. 2014 v prodlení s dodáním zařízení. Smluvní pokuta sice mezi účastníky byla v kupní smlouvě pro tento případ sjednána v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku, avšak její přiznání žalovanému v tomto případě by bylo v rozporu s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

60. Další nárok žalovaného bylo vrácení zálohy 220.900 Kč z jiné kupní smlouvy, což bylo vyřešeno v průběhu tohoto řízení tím, že žalobce vzal žalobu ohledně této částky zpět. Je však třeba uvést, že druhá kupní smlouva na míchačku z 25. 6. 2014 předpokládala rovněž zaplacení zálohy v rozsahu 25 % sjednané kupní ceny, která byla splatná 30. 7. 2014 podle výše uvedené faktury. Žalovaný však zálohu zaplatil s téměř tříměsíčním zpožděním až 22. 10. 2014. Míchačka měla být dodána 30. 11. 2014, a i v tomto případě prodlení žalovaného se zaplacením zálohy zkomplikovalo žalobci přípravu a zajištění výroby v plánovanému termínu. Žalobce proto dopisem z 2. 12. 2014 uplatnil odepření plnění podle § 1912 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno, to však pouze tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel. Žalobce odůvodnil odepření plnění prodlením žalovaného s úhradou zálohy v případě kupní smlouvy na míchačku i kupní smlouvy na předmětné zařízení, což u žalobce vyvolalo obavu, zda zbylá část kupní ceny za míchačku bude zaplacena řádně a včas. Žalobce proto požadoval poskytnutí zajištění 400.000 Kč, což však žalovaný nesplnil, a od smlouvy odstoupil dopisem z 19. 12. 2014. Žalobce s odstoupením od smlouvy nesouhlasil dopisem z 9. 2. 2015, trval na odepření plnění a na poskytnutí zajištění. Žalobce tudíž počítal s tím, že smlouva na míchačku bude realizována, což však nebylo možné, když žalovaný dodatečné zajištění žalobci neposkytl. Odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného bylo přinejmenším předčasné, když nelze mít za to, že by žalobce porušil smlouvu podstatným způsobem ve smyslu ustanovení § 2002 občanského zákoníku. Požadovat vrácení zaplacené zálohy na míchačku bylo proto rovněž ze strany žalovaného předčasné.

61. S výše uvedenými skutečnostmi týkajícími se druhé kupní smlouvy na míchačku souvisí i nárok žalovaného na smluvní pokutu 68.400 Kč za prodlení s dodáním míchačky od 1. do 18. 12. 2014, tedy do dne předcházejícího odstoupení žalovaného od kupní smlouvy. Za daných okolností však nelze mít za to, že by žalobce byl v této době v prodlení s dodáním míchačky. Soud poukazuje na odepření plnění výše zmíněné, které žalobce vůči žalovanému uplatnil, což vylučuje, aby se žalobce do prodlení dostal. Navíc je třeba konstatovat, obdobně jako u nároku žalovaného na smluvní pokutu za prodlení s dodáním zařízení podle kupní smlouvy z 16. 5. 2014, že to byl žalovaný, který začal porušovat ujednání kupní smlouvy na míchačku. Záloha byla i v tomto případě sjednána proto, aby žalobce mohl náklady na pořízení míchačky alespoň částečně krýt ze zálohy od žalovaného, což však žalovaný znemožnil, a je proto pochopitelné, že žalobci toto způsobilo potíže s dodáním míchačky v dohodnutém termínu. Přiznání této smluvní pokuty žalovanému by bylo rovněž v rozporu s dobrými mravy a s poctivým obchodním stykem.

62. Další nárok žalovaného vychází rovněž ze smlouvy na míchačku. Jde o náhradu škody 17.780 Kč, kdy tato částka představuje náklady na demontáž a zpětnou montáž míchačky. Žalovaný vyčíslil náklady na demontáž 17. 10. 2014 a 20. 10. 2014, poté náklady na montáž 24. 10. 2014. Míchačka měla být podle smlouvy dodána 30. 11. 2014. V řízení nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na termínu dodání míchačky buď 17. 10. nebo 20. 10. nebo 24. 10. 2014, kdy žalovaný měl provést příslušné práce na demontáži a montáži míchačky. Stěží lze proto dovodit odpovědnost žalobce za takovouto škodu na straně žalovaného. Soud vycházel z ustanovení § 2913 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Škůdce se může této povinnosti k náhradě škody zprostit, pokud prokáže, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Na základě výše uvedených skutečností nelze mít za to, že by žalobce porušil svoji smluvní povinnost ze smlouvy o míchačce, která podle žalovaného měla spočívat v tom, že přislíbil míchačku dodat na konkrétní den v říjnu 2014, a poté tak neučinil. Soud ještě dodává, že výše škody tak, jak ji žalovaný vyčíslil, nebyla ani v řízení prokázána. Vyčíslení provedl výrobní ředitel žalovaného [jméno FO], avšak z vyčíslení nelze dovodit, že skutečně nějací zaměstnanci prováděli konkrétního dne konkrétní činnosti, že se uskutečnily jízdy jeřábem, a na jaké trase. Nebylo ani prokázáno, jaké byly náklady na cestu ani jaké náklady žalovaný vynaložil na odměnu za práci blíže neurčených zaměstnanců ani kdy je vynaložil.

63. Posledním nárokem žalovaného, uplatněným v tomto řízení v roce 2018, byla smluvní pokuta, kterou vyčíslil na 7.055.000 Kč za dobu od 20. 12. 2014 do 31. 10. 2018 za neodstranění vady na zařízení spočívající v chybějící konstrukcí ochranných krytů a bezpečnostních dvířek. Smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč denně za každou jednotlivou vadu byla řádně sjednána v kupní smlouvě na zařízení v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku. Je však třeba znovu připomenout, že žalovaný svým jednáním znemožnil žalobci zařízení zprovoznit v dohodnuté lhůtě, která byla právě určená k tomu, aby zařízení bylo řádně zkompletováno a uvedeno do provozu bez vad. Podle citovaného ustanovení ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Bylo by však v rozporu s citovaným ustanovením § 2 odst. 3 občanského zákoníku přiznat žalovanému smluvní pokutu za situace, kdy znemožnil žalobci splnit svoji povinnost, která byla smluvní pokutou zajištěna.

64. Všech šest pohledávek žalovaného soud tedy považuje za nejisté a neurčité, navíc tři z nich pocházejí z jiného smluvního vztahu než z kupní smlouvy z 16. 5. 2014. Žalovaný odmítl započtení nároků žalobce dopisy z 9. 2. 2015 a 25. 2. 2015 a v průběhu řízení dopisem ze dne 21. 11. 2018 ohledně šestého nároku žalovaného, a rovněž v průběhu řízení tak učinil ve svých podáních soudu. U posledního nároku na smluvní pokutu soud dodává, že žalovaný neuplatnil 7.055.000 Kč, nýbrž tento nárok uplatnil pouze do výše žalobního nároku žalobce. Žalovaný navíc vznesl námitku promlčení za dobu před 15. 11. 2015, čili od 20. 12. 2014 do 14. 11. 2015. Žalobce toto dovozuje ze skutečnosti, že dne 15. 11. 2018 mu byla doručena výzva žalovaného k úhradě této smluvní pokuty. Promlčecí doba podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku je tříletá a počala běžet ve smyslu § 619 odst. 1 a 2 občanského zákoníku ode dne, kdy toto právo žalovaného mohlo být uplatněno poprvé u soudu. Žalovaný toto právo uplatnil podáním, došlým soudu dne 10. 12. 2018, přitom pokutu za dobu do 14. 11. 2015 mohl uplatnit poprvé v tentýž den. Tříletá promlčecí doba tedy trvala až do 14. 11. 2018, a s ohledem na námitku promlčení žalobce je nárok žalovaného na smluvní pokutu za dobu od 14. 11. 2015 již promlčen. To samozřejmě za předpokladu, že by vůbec tento nárok byl dán.

65. K námitkám žalovaného uplatněným v průběhu tohoto řízení soud uvádí následující. Pokud žalovaný namítl, že žalobce mu nedodal funkční zařízení, je toto sice pravdou, nicméně podle kupní smlouvy měl žalobce na zprovoznění dobu 30 dnů, kterou v důsledku chování žalovaného nemohl využít. Pokud žalovaný namítá, že žalobce mu potvrdil vady e-mailem, tak stalo se tak ještě před vykázáním technika žalobce z areálu žalovaného, tedy před dnem 25. 11. 2014, a žalobce mohl uplatňovat nároky z vad až po uplynutí třicetidenní lhůty určené a dohodnuté na zprovoznění zařízení. Pokud žalovaný namítá, že žalobce neodstranil vady zařízení, lze pouze zopakovat, že žalobci v tom zabránil sám žalovaný tím, že technika žalobce, který zařízení vymyslel, vyprojektoval a nejlépe ze všech mu rozuměl, vykázal ze svého areálu a znemožnil mu tudíž jakékoli vady odstranit. Pokud žalovaný namítá, že žalobce vady odstranit mohl a zařízení si mohl odvézt po podpisu dokladu, je třeba uvést, že žalobce vyzýval žalovaného k zpřístupnění zařízení dopisem z 2. 12. 2014 a ještě i dopisem z 9. 2. 2015, což se však nestalo. I když žalovaný rovněž dopisy vyzýval žalobce k odstranění vad, nelze přehlédnout, že to byl žalovaný, který své povinnosti ze smlouvy začal porušovat, a zachoval se nesprávně k technikovi žalobce, s nímž navíc žalovaný byl zvyklý několik let o zařízení jednat. [adresa] lze mít za to, že žalobce si mohl zařízení odvézt, když marně vyzýval žalovaného ke zpřístupnění zařízení i k tomu, aby umožnil zařízení odvézt. Nebylo prokázáno, že by žalovaný měl připravený jakýkoli doklad, kterým podmiňoval odvoz zařízení, ani že by žalobce nějaký takový konkrétní doklad podepsat odmítl a kdy se tak mělo stát. Pokud žalovaný namítá, že nemohl dlouho čekat na zprovoznění zařízení kvůli dotačním podmínkám, lze pouze zopakovat, že žalovaný nepočkal ani těch 30 dní, které byly dohodnuty ve smlouvě na zprovoznění zařízení, aby se přesvědčil, zda je zařízení funkční po jeho najetí ze strany žalobce. Pokud žalovaný tvrdí, že žalobce zneužil situace a snažil se vyklouznout ze své odpovědnosti z kupní smlouvy, soud se s takovýmto hodnocením žalovaného neztotožnil. [jméno FO] žalobce jednoznačně potvrdil, že byl připraven zprovoznění zařízení dokončit, a bylo by zcela nelogické, aby žalobce nebyl ochoten využít dohodnuté třicetidenní lhůty a zařízení najet. Důvod pro případné takové jednání žalobce nelze z žádného důkazu provedeného v tomto řízení dovodit. Pokud žalovaný namítá, že kupní smlouva mu umožňovala provést odstranění vady i za pomoci třetí osoby, tak je pravdou, že takové ujednání kupní smlouva obsahovala. Realizovat takový postup však bylo možné až teprve po uplynutí dohodnuté třicetidenní doby na zprovoznění zařízení, během níž by žalobce měl možnost veškeré případné vady odstranit a vyřešit. Pokud žalovaný tvrdí, že kupní smlouvu dodržel, kromě toho, že zálohu uhradil pozdě, avšak toto nezpůsobilo žalobci komplikace, je třeba uvést, že žalobce e-mailem z 21. 10. 2014 oznamuje žalovanému uložení zařízení u žalobce, a rovněž žalobce informoval žalovaného o tom, že jeho italský subdodavatel odmítá vydat klíč k softwaru rozvaděče, když nebude zaplacena jeho cena. Z provedených důkazů naopak vyplývá, že pozdní úhradou zálohy žalovaný způsobil žalobci komplikace, jak bylo výše rozebráno. Naopak nebylo prokázáno, že by žalobce byl schopen za takových okolností dodat žalovanému zařízení ve sjednaném termínu 30. 9. 2014.

66. Soud při rozhodování v této věci zohlednil i základní zásady soukromého práva obsažené ve ustanovení § 1 až 8 občanského zákoníku. Soud upozorňuje zejména § 2 odst. 3, podle něhož výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, a na ustanovení § 6 odst. 1, podle něhož má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Soud ještě zmiňuje, že Ústavní soud připomněl, že soudy musí mít při posuzování všech právních věcí na mysli ideu spravedlnosti, že každé rozhodnutí soudu by mělo představovat spravedlivé řešení dané věci za zjištěných okolností. Ústavní soud tyto zásady prezentoval například ve svých nálezech z 31. 10. 2010 sp. zn. II. ÚS 635/09 i z 25. 5. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2842/10. Na základě výše uvedených skutečností soud má za to, že žaloba žalobce je důvodná, že žalobce má právo na zaplacení nedoplatku kupní ceny za dodané zařízení i za dodané komponenty navíc proti smlouvě. Žalobce přistoupil k žalovanému jakožto svému smluvnímu partnerovi zodpovědně, věnoval se mu několik let před uzavřením smlouvy, a byl to žalovaný, kdo smlouvu začal porušovat, nejprve tím, že dohodnutou zálohu zaplatil s velkým zpožděním, a poté tím, že nepřipravil podmínky pro zprovoznění zařízení a vykázal technika žalobce, s nímž žalovaný dlouhodobě jednal, z areálu žalovaného, a znemožnil tím žalobci zprovoznit zařízení.

67. Žalobce měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, když jeho neúspěch představuje pouze nepatrnou část úroku z prodlení. Částečné zpětvzetí ohledně částky 229.900 Kč s úrokem z prodlení bylo učiněno pro započtení této úhrady žalovaného během tohoto řízení. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení 716.613 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku, nákladů právního zastoupení a 21% daně z přidané hodnoty. Žalobce na soudním poplatku uhradil 85.816 Kč, z toho mu bylo vráceno 9.196 Kč, a náklad na soudní poplatek tak činí 76.620 Kč. Odměna za právní zastoupení byla vypočítána podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, a to nejprve z původní žalované částky 1.716.303 Kč na 15.180 Kč za úkon, a po částečném zastavení řízení z částky 1.486.403 Kč na 14.260 Kč za úkon. Odměna 15.180 Kč náleží za pět úkonů, a to převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění z 25. 2. 2015 a 9. 2. 2015, vyjádření k odporu žalovaného z 21. 3. 2016 a zastupování u jednání před soudem 23. 1. 2017. Za účast u jednání nařízeného na 14. 11. 2016 byla podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu přiznána polovina odměny, když toto jednání bylo odročeno bez projednání věci s tím, že účastníci byli ochotni ještě jednat mimosoudně. Celkem tedy za pět úkonů a polovinu odměny náleží žalobci 83.490 Kč a pět paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna 14.260 Kč za úkon byla přiznána za celkem 30 a půl úkonu právní pomoci, a to za písemné vyjádření z 9. 3. 2017, zastupování u jednání 29. 5. 2017, dále za čtyři jednání 9. 8. 2017, 11. 10. 2017, 21. 3. 2018 a 12. 12. 2018, přičemž za každé jednání náleží odměna dvojnásobná, neboť každé z nich trvalo více než 2 hodiny. Další úkony jsou písemné vyjádření s návrhem otázek pro znalce z 10. 1. 2019, vyjádření ke znaleckému posudku z 14. 11. 2019, zastupování u jednání 27. 5. 2020 ve dvojnásobné výši, když jednání trvalo více než 2 hodiny, písemné vyjádření z 7. 7. 2020, písemné vyjádření z 12. 11. 2020, zastupování u jednání 23. 11. 2020, vyjádření k dodatku znaleckého posudku z 26. 1. 2021, zastupování u jednání 27. 1. 2021, zastupování u jednání 10. 2. 2021 ve dvojnásobné výši, když jednání trvalo více než 2 hodiny, písemné vyjádření z 22. 3. 2021, zastupování u jednání 10. 5. 2021, zastupování u jednání 15. 11. 2021 ve dvojnásobné výši, když jednání trvalo více, než 2 hodiny, vyjádření z 23. 11. 2 021 Kč k odvolání žalovaného do znalečného, a zastupování u jednání ve dnech 14. 9. 2022, 26. 10. 2022, 16. 1. 2020 a 22. 5. 2023. Za účast u jednání 17. 4. 2023 náleží odměna v poloviční výši podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, když jednání bylo odročeno bez projednání věci. Ke shora uvedeným úkonům náleží 30 paušálů režijních výloh po 300 Kč. Zástupce žalobce se dostavil k jednání 3. 10. 2018, kdy nepřišla tlumočnice a nebylo možné provést výslech předvolaného svědka, a ještě k jednání 22. 1. 2020, kdy nepřišel předvolaný znalec. Za zastupování u těchto dvou jednání se žalobce práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Daň z přidané hodnoty byla vypočtena z odměny a z paušálů v sazbě 21 % na částku 111.073,20 Kč. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce v souladu s ustanovením § 142 a o. s. ř. více, než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to shora uvedené dopisy z 9. 2. 2015 a 25. 2. 2015.

68. Úspěch žalobce ve sporu soud promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, přičemž stát má ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud proto zavázal neúspěšného žalovaného, u něhož nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, k náhradě nákladů řízení státu 33.551 Kč. Tato částka se skládá z tlumočného a ze znalečného. Tlumočné bylo vyplaceno tlumočnici z italského jazyka [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 1.400 Kč za tlumočení při jednání dne 21. 3. 2018, tlumočnici [tituly před jménem] [jméno FO] za tlumočení u jednání 12. 12. 2018 ve výši 700 Kč a tlumočnici [tituly před jménem] [jméno FO] za tlumočení u jednání 10. 5. 2021 ve výši 1.200 Kč. Přibrání tlumočníků bylo třeba k výslechu svědka [jméno FO]. Znalečné bylo vyplaceno znalci [tituly před jménem] [jméno FO], a to ve výši 14.460 Kč za znalecký posudek, ve výši 1.694 Kč za vyjádření k připomínkám účastníků ke znaleckému posudku a za účast při jednání před soudem 27. 5. 2020, ve výši 6.413 Kč za dodatek ke znaleckému posudku, ve výši 6.776 Kč za další znalecký posudek a ve výši 908 Kč účast na jednání soudu 15. 11. 2021.

Poučení