74 Co 40/2024 - 295

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 1 219 573,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2023, č. j. 9 C 289/2021-241, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žaloba o zaplacení částky 1 204 623,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 121 670 Kč za období od 15. 7. 2021 do 12. 8. 2021, z částky 1 106 720 Kč za období od 13. 8. 2021 do 14. 8. 2021, z částky 1 162 079,92 Kč za období od 15. 8. 2021 do 14. 9. 2021 a z částky 1 204 623,52 Kč za období od 15. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 204 623,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 121 670 Kč od 15. 7. 2021 do 12. 8. 2021, z částky 1 106 720 Kč od 13. 8. 2021 do 14. 8. 2021, z částky 1 162 079,92 Kč od 15. 8. 2021 do 14. 9. 2021 a z částky 1 204 623,52 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 14 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 13. 8. 2021 do zaplacení (II. výrok) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 233 792,59 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Žalovaný jako objednatel a původní žalobce společnost [právnická osoba]. (dále jen „původní žalobce“) jako zhotovitel uzavřeli dne 25. 9. 2020 Smlouvu o rámcových obchodních podmínkách pro jednotlivé smlouvy o poskytnutí služby (dále jen „Smlouva“), přičemž původní žalobce se Smlouvou zavázal pro žalovaného provádět dílo spočívající v činnostech specifikovaných v jednotlivých dílčích objednávkách a řádně provedenou službu předat bez vad a nedodělků objednateli. b) Jednotlivé dílčí smlouvy o poskytnutí služby měly být dle Smlouvy uzavírány tak, že objednatel doručil zhotoviteli objednávku, kterou na období následujícího měsíce nebo na kratší období určil zhotoviteli věcný obsah a rozsah služby a lhůtu plnění. Po potvrzení objednávky vznikla zhotoviteli povinnost objednanou službu v souladu se Smlouvou a dílčí smlouvou o poskytnutí služby provést a objednateli vznikla povinnost provedené dílo od zhotovitele převzít a zaplatit za něj sjednanou cenu. c) Původní žalobce vyúčtoval žalovanému cenu za expediční dílo provedené v období od 1. do 30. června 2021 spočívající v navěšení, svěšení, balení a kontrole 1 854 ks boxů ve výši 1 121 670 Kč. d) Původní žalobce vyúčtoval žalovanému cenu za expediční dílo provedené v období od 1. do 31. července 2021 spočívající v navěšení, svěšení, balení a kontrole 91,5 ks boxů ve výši 55 359,92 Kč. e) Původní žalobce vyúčtoval žalovanému cenu za expediční dílo provedené v období od 1. do 31. srpna 2021 spočívající v navěšení, svěšení, balení a kontrole 70,32 ks boxů ve výši 42 543,60 Kč. f) Objednávky byly vystavovány zpětně, přičemž skutečně odpracované hodiny byly přepočítávány na dílo, aby to odpovídalo Smlouvě. Předem se nevědělo, kolik hodin pracovníci původního žalobce odpracují. g) Původní žalobce prováděl fakturaci na základě podkladů žalovaného. h) V závodu žalovaného pracovalo cca 250 lidí, 50-60 bylo pouze vlastních, zbytek byl z „agentur“. i) Docházku dodaných pracovníků evidoval systém čipů žalovaného. j) Dle svědka [Anonymizováno] (vedoucí závodu žalovaného) se původní žalobce prezentoval jako agentura. k) Ve skutečnosti úmysl stran nesměřoval k tomu, aby původní žalobce provedl pro žalovaného předem vymezené dílo, ale vůle stran směřovala k poskytnutí pracovníků ze strany původního žalobce k práci dle potřeb žalovaného. l) Ve skutečnosti bylo mezi stranami ústně ujednáno, že původní žalobce poskytne žalovanému své pracovníky a žalovaný za jejich práci původnímu žalobci zaplatí dohodnutou hodinovou sazbu 240 Kč. m) Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. [Anonymizováno] ze dne 29. 7. 2022. n) Mezi stranami nebylo sporu o tom, že všechny v žalobě uvedené faktury byly vystaveny oprávněně a že pracovníci původního žalobce vyúčtovanou práci pro žalovaného skutečně odvedli. o) Obrana žalovaného spočívala pouze v tvrzení, že v žalobě uvedené pohledávky původního žalobce zanikly zápočtem ze dne 3. 12. 2021, ve kterém oproti předmětným pohledávkám uplatnil žalovaný pohledávky z titulu a) ztráty zisku způsobeného propadem výroby v posledním týdnu v červnu a v prvních dvou týdnech v červenci 2021 ve výši 14 280 EUR, b) zvýšené ceny za zajištění náhradních dodavatelů v měsících červen až srpen 2021 ve výši 504 248 Kč, c) sankcí uplatněných vůči žalovanému jeho klienty za prodlení s realizací dodávek ve výši 7 500 EUR a d) sankcí za nevrácené čipy vyúčtované fakturou č. [Anonymizováno] ve výši 14 950 Kč, s tím, že celková výše pohledávek žalovaného činí 1 074 588 Kč. p) Nebyla předložena výzva žalovaného k uhrazení jím uplatňovaných pohledávek.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci –vycházeje z § 2586, § 555, § 553, § 554, § 1982 a § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“) a z § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům: a) Šlo o obcházení agenturního zprostředkování práce. b) Smlouvu (rámcovou smlouvu o dílo) nelze považovat za platnou. c) Ve smyslu § 555 odst. 2 o. z. účastníci uzavřeli platnou nepojmenovanou smlouvu, na základě které poskytl původní žalobce své pracovníky žalovanému (mimo jiné) v období od června do srpna 2021, přičemž cenu za poskytnutí pracovníků původní žalobce vyúčtoval předmětnými fakturami. d) Nárok původního žalobce na zaplacení v žalobě uvedené částky nebyl mezi účastníky sporný. e) K zániku žalobou uplatněné pohledávky došlo zčásti zápočtem, a to pouze v rozsahu částky 14 950 Kč (pohledávka žalovaného z titulu nevrácených čipů). f) Ohledně zbývajících pohledávek žalovaného byl zápočet zdánlivým právním jednání pro neurčitost pohledávek. Zbylé pohledávky nebyly způsobilé k započtení. K prokázání jejich důvodnosti by bylo třeba provést rozsáhlé dokazování, přičemž žalovaným uplatněné nároky na náhradu škody nejsou (oproti nároku uplatněného žalobou) nárokem ze smlouvy. Pohledávky žalovaného nebyly ani splatné. g) Ve zbytku je tak nárok žalobce důvodný. h) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

4. Rozsudek soudu prvního stupně ve II. výroku, ve kterém byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 14 950 Kč s úrokem ve výši 8,5 % od 13. 8. 2021 do zaplacení, nabyl právní moci.

5. Proti I. a III. výroku rozsudku podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu, že zápočet je zdánlivým právním jednáním. Zdůraznil, že bylo zcela patrné, jakou částku a z jakého titulu (nárok na náhradu škody) na pohledávku žalobce započítal. Vytkl soudu, že zaměnil neurčitost právního úkonu započtení s otázkou neurčitosti započítávané pohledávky. Nesouhlasil se závěrem soudu, že nebylo zřejmé, čím jsou jednotlivé pohledávky tvořeny a jak žalovaný dospěl k jejich výši. Tyto otázky měly být podrobeny meritornímu posouzení, tedy posouzení, zda pohledávka existovala a zda zápočet vyvolal právní následky, či nikoli. Nesouhlasil ani se závěry soudu ve vztahu k splatnosti započítávané pohledávky. Zdůraznil, že vyzval žalobce k plnění započítávaných pohledávek přípisem ze dne 24. 11. 2021, který zcela jednoznačně předcházel zápočtu ze dne 3. 12. 2021. Nesouhlasil ani s hodnocením pohledávky na náhradu škody jako nejisté a neurčité. Uvedl, že ani soud neměl pochybnost o tom, že nárok je dán. Minimálně proto, že v rozsahu částky 14 950 Kč (pohledávka žalovaného z titulu nevrácených čipů) dovodil zánik žalobou uplatněného nároku započtením. Žalovaný ve vztahu k výši náhrady škody doložil vše, co po něm bylo možno legitimně požadovat, přičemž soud pochybil, pokud nezadal zpracování znaleckých posudků. S odkazem na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, zdůraznil, že na předmětnou skutkovou a právní situaci nedopadá omezení stanovené v § 1987 o. z., neboť obě pohledávky vychází ze stejného právního vztahu. Nesouhlasil se závěrem soudu, že nárok žalovaného na náhradu škody takovou podmínku nesplňuje. Dle žalovaného je krajně nespravedlivé, že by žalobce měl těžit z protiprávního jednání svého předchůdce. Soud poskytuje právní ochranu pohledávce žalobce, který však zjevně brání poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, přičemž je zjevné, že původní žalobce, po účelovém postoupení pohledávky a převedení společnosti na nedohledatelný subjekt s bydlištěm na Ukrajině, nikdy pohledávku žalovaného z titulu náhrady škody neuhradí. Citoval § 6 o. z., dle kterého by nikdo neměl těžit ze svého protiprávního jednání. Vytkl soudu, že aplikoval § 1987 o. z., aniž by spravedlivě posoudil širší souvislosti a okolnosti, za kterých celý vztah vznikl. Žalovaný spatřoval i procesní pochybení soudu, neboť k aplikaci § 1987 o. z. došlo teprve po rozsáhlém dokazování, kterým soud dal najevo, že k takové aplikaci nepřistoupí. Pokud soud měl za to, že zápočet nebyl možný dle § 1987 o. z., mohl tak učinit již na počátku řízení, po ujasnění žalobních tvrzení a procesní obrany žalovaného. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 a ze dne 9. 9. 2020., sp. zn. 31 Cdo 684/2020, považuje za zcela správný závěr soudu o nezpůsobilosti pohledávky žalovaného k započtení. Námitky žalovaného proti procesnímu postupu soudu v řízení označil za nedůvodné, přičemž poukázal na skutečnost, že žalovaný nebyl schopen prokázat existenci tvrzeného nároku listinnými důkazy ani výslechy svědků, proto žádal vyhotovení znaleckých posudků, které by znamenaly nepřiměřené prodlužování řízení. Za správný považuje žalobce i závěr soudu o nesplatnosti započítávané pohledávky žalovaného. Namítal-li žalovaný, že jeho pohledávky vyplývaly z porušení smlouvy, žádné konkrétní porušení povinnosti nespecifikoval. Ze všech provedených důkazů vyplynulo, že práce ze strany původního žalobce byly řádně provedeny a vznikl tak nárok na jejich úhradu dle řádně vystavených faktur. Odmítl argumentaci žalovaného, že těží ze svého protiprávního jednání za situace, kdy dílo bylo řádně provedeno. Poukázal dále na nesrovnalosti ve výpočtu výše nároku žalovaného. Navrhl odvoláním napadený rozsudek potvrdit.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť principiálně z jiných než žalovaným namítaných důvodů.

8. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování Smlouvou, fakturou ze dne 30. 5. 2021, předávacím protokolem (č. l. 8 verte), fakturou ze dne 31. 7. 2021, předávacím protokolem (č. l. 9a), objednávkou (č. l. 10), fakturou ze dne 31. 8. 2021, vyúčtováním odpracovaných hodin za srpen 2021, ceníkem ze dne 25. 9. 2020, smlouvou o dočasném přidělení zaměstnanců ze dne 28. 6. 2021, protokolem o kontrole ze dne 28. 7. 2021, vyúčtováním odpracovaných hodin 5/2021, výpisem z obchodního rejstříku původního žalobce a usnesení MS Praha ze dne 16. 2. 2024, č. j. 70 Cm 1574/2023-4.

9. Ze Smlouvy bylo nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně prokázáno, že žalovaný (jako objednatel) s původním žalobcem (jako zhotovitelem) uzavřeli smlouvu výslovně podle § 2586 o. z. Dle čl. I bod 3 se zhotovitel zavázal provést dílo samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, vlastními zaměstnanci nebo osobami, které řádně a v souladu s platnou právní úpravou spolupracují se zhotovitelem, aniž jsou jakkoli porušovány či obcházeny platné právní předpisy. Harmonogram a pořadí jednotlivých prací a dodávek díla určoval sám zhotovitel. V čl. III bod 1 se zhotovitel zavázal provádět službu dle Smlouvy v provozovně objednatele na adrese sídla žalobce. V čl. III bod 3 se zavázal provádět dílo pouze takovými pracovníky, kteří jsou dle právních předpisů způsobilí k provádění sjednané služby, a to včetně požadavků stanovených právními předpisy (zákon o zaměstnanosti). Zhotovitel se zavázal, aby jeho pracovníci byli viditelně odlišeni od zaměstnanců objednatele. V čl. V se objednavatel zavázal poskytovat zhotoviteli nezbytnou součinnost spočívající v přístupu zaměstnanců zhotovitele na místo provádění služby, v odběru energií, předávání materiálu a užívání technologií a výrobního zařízení.

10. Z ceníku ke Smlouvě platného od 25. 9. 2020 plyne, že strany se v den uzavření Smlouvy dohodly současně (odděleně) na základní hodinové mzdě pracovníků 240 Kč.

11. Z faktury č. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2021 bylo zjištěno, že původní žalobce vyúčtoval žalovanému cenu „expedičního díla na základě objednávky – navěšení, svěšení, balení + kontrola 1 854 ks boxů/500 Kč/box/ za období 1. 6. 2021 do 30. 6. 2021“ ve výši 927 000 Kč, resp. 1 121 670 Kč (včetně DPH).

12. Z předávacího protokolu ze dne 7. 7. 2021 bylo zjištěno, že původní žalobce s žalovaným vyhotovili a podepsali předávací protokol týkající se převzetí zhotoveného díla na podkladě objednávky ze dne 27. 5. 2021 se specifikací – navěšení 100 Kč, svěšení 100 Kč, gumičkování 80 Kč, balení + kontrola 220 Kč, hotová paleta 500 Kč, 1854 ks, cena 927 000 Kč.

13. Z objednávky ze dne 29. 6. 2021 plyne, že žalovaný objednal u původního žalobce „expediční dílo“ s cenou specifikovanou – navěšení 100 Kč, svěšení 100 Kč, gumičkování 80 Kč, balení + kontrola 220 Kč, hotová paleta 500 Kč, 91 ks, cena 45 000 Kč. Lhůta pro splnění díla byla určena v období od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021.

14. Z předávacího protokolu ze dne 4. 8. 2021 bylo zjištěno, že původní žalobce s žalovaným vyhotovili a podepsali předávací protokol týkající se převzetí zhotoveného díla na podkladě objednávky ze dne 29. 6. 2021 se specifikací – navěšení 100 Kč, svěšení 100 Kč, gumičkování 80 Kč, balení + kontrola 220 Kč, hotová paleta 500 Kč, 91,5 ks, cena 45 752 Kč.

15. Z faktury č. [Anonymizováno] ze dne 31. 7. 2021 bylo zjištěno, že původní žalobce vyúčtoval žalovanému cenu „expedičního díla na základě objednávky – navěšení, svěšení, balení + kontrola 91,5 ks boxů/500 Kč/box/ za období 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021“ ve výši 45 752 Kč, resp. 55 359,92 Kč (včetně DPH).

16. Z faktury č. [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2021 bylo zjištěno, že původní žalobce vyúčtoval žalovanému cenu „expedičního díla na základě objednávky – navěšení, svěšení, balení + kontrola 70,32 ks boxů/500 Kč/box/ za období 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021“ ve výši 35 160 Kč, resp. 42 543,80 Kč (včetně DPH).

17. Z vyúčtování odpracovaných hodin za srpen roku 2021 (č. l. 11verte) bylo zjištěno, že strany vedly evidenci odpracovaných hodin, přičemž v srpnu bylo odpracováno 148,50 hodin po 240 Kč, celkem odměna činila částku 35 160 Kč.

18. Z protokolu o kontrole sepsaného dne 28. 7. 2021 bylo prokázáno, že Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „inspektorát“) zahájil dne 23. 6. 2021 kontrolu původního žalobce. Kontrola byla provedena v sídle (ve výrobě) žalovaného. Kontrola byla zaměřena na dodržování pracovně právních předpisů, zejména (mimo jiné) na umožnění výkonu nelegální práce a zastřené zprostředkování zaměstnání. Dle zjištění inspektorátu na jednotlivých pracovištích probíhaly práce jako navěšování, svěšování, gumičkování, balení a kontrola a převoz materiálu vysokozdvižnými vozíky. Některá pracoviště byla označena názvy společností, jejíž pracovníci na pracovišti vykonávali práci. I když byla pracoviště označena názvem určitého subjektu, práci na takto označeném pracovišti vedle sebe prováděli agenturní pracovníci, pracovníci třetích subjektů a kmenoví zaměstnanci. Inspektorát vyslechl čtyři zaměstnankyně žalovaného – [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Z jejich prakticky shodného vyjádření inspektorát zjistil, že pracovníkům žalobce přidělovali práci předáci žalovaného, tito také jejich práci kontrolovali. Pracovníci žalobce měli své specifické oblečení. Práce těchto pracovníků však nebyla nijak rozlišena od práce jiných subjektů. Žalovaný jim přiděloval ochranné pomůcky. Dle zjištění inspektorátu původní žalobce neměl v živnostenském rejstříku zapsanou provozovnu na adrese žalovaného. Šetřením v registru České správy sociálního zabezpečení inspektorát zjistil, že pracovníci původního žalobce nebyli přihlášení jako zaměstnanci ke spoluúčasti na nemocenském pojištění. Původní žalobce nebyl v registru Úřadu práce veden jako agentura práce. Protokol inspektorátu obsahuje i doslovné citace z protokolů sepsaných Krajským ředitelstvím Policie Jihomoravského kraje. Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend o výsleších „pracovníků původního žalobce“. Jednalo se o deset osob se státní příslušností Ukrajiny. Všechny tyto osoby takřka shodně potvrzovaly, že práci jim přidělovali pracovníci žalovaného, tito také práci kontrolovali, a poskytli jim pracovní pomůcky. [jméno FO] (ředitele původního žalobce) buď neznaly, nebo uváděly, že jim poskytuje odměnu. Původního žalobce jako subjekt neznaly. Obsahem protokolu inspektorátu je obsah písemného vyjádření jednatelky původního žalobce a výkonného ředitele původního žalobce ([tituly před jménem] [jméno FO]). Tito shodně uvedli, že jejich pracovníci jsou úkolováni přímo jimi, případně jimi pověřenými osobami, pracovníkům poskytují i pracovní pomůcky. Dle jejich vyjádření se nejednalo o zajištění pracovníků, ale o realizování konkrétní zakázky dle příslušné objednávky. Nepřipouštěli jakékoli pochybení. Inspektorát učinil závěr, že původní žalobce umožnil jednotlivým „pracovníkům“ výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 2) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Dále pronajímal pracovní sílu jiné právnické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, čímž původní žalobce zprostředkovával zaměstnání podle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti.

19. Ze smlouvy o dočasném přidělení zaměstnanců ze dne 28. 6. 2021 bylo v návaznosti na argumentaci žalovaného ve vztahu k uplatňovanému nároku na náhradu škody zjištěno, že žalovaný po provedení kontroly uzavřel standardní v § 308 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, předpokládanou smlouvu o dočasném přidělení zaměstnanců s agenturou práce [právnická osoba], IČO [IČO]. Odměna byla stanovena na částku 286 Kč za hodinu práce.

20. Z vyúčtování odpracovaných hodin (č. l. 214) bylo zjištěno, že strany i v předcházejícím období května roku 2021 vedly evidenci odpracovaných hodin. Konkrétně bylo odpracováno 544,80 hodin po 240 Kč, což odpovídalo částce 45 581 Kč.

21. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku původního žalobce bylo potvrzeno, že tento subjekt nikdy nebyl agenturou práce ve smyslu § 307a zákoníku práce. Jeho předmětem podnikání byla pouze výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Od 11. 4. 2024 je původní žalobce v likvidaci. Likvidátorem je [tituly před jménem] [jméno FO]. Jednatelem a společníkem je [jméno FO], nar. [datum], bytem [Anonymizováno].

22. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2024, č. j. 70 Cm 1574/2023-4, předloženého žalovaným, bylo potvrzeno, že původní žalobce byl zrušen a bylo rozhodnuto o jeho likvidaci.

23. Relevantní úprava agenturního zaměstnávání je obsažena v § 307a až § 309a zákoníku práce a v § 14 a § 66 zákona o zaměstnanosti, a to ve znění účinném v rozhodném období.

24. Dle § 307a zákoníku práce se za závislou práci podle § 2 se považují také případy, kdy § 307a zákoníku práce zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen „agentura práce“) dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uživatele a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem.

25. Dle § 308 odst. 1 zákoníku práce dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí obsahovat a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní občanství, datum a místo narození a bydliště dočasně přiděleného zaměstnance, b) druh práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat, včetně požadavků na odbornou, popřípadě zdravotní způsobilost nezbytnou pro tento druh práce, c) určení doby, po kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat práci u uživatele, d) místo výkonu práce, e) den nástupu dočasně přiděleného zaměstnance k výkonu práce u uživatele, f) informace o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách zaměstnance uživatele, který vykonává nebo by vykonával stejnou práci jako dočasně přidělený zaměstnanec, s přihlédnutím ke kvalifikaci a délce odborné praxe (dále jen "srovnatelný zaměstnanec"), g) podmínky, za nichž může být dočasné přidělení zaměstnancem nebo uživatelem ukončeno před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, jednostranným písemným prohlášením zaměstnance nebo uživatele; není však možné sjednat podmínky pro ukončení doby dočasného přidělení před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno pouze ve prospěch uživatele, h) číslo a datum vydání rozhodnutí, kterým bylo agentuře práce vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání.

26. Dle § 308 odst. 2 zákoníku práce dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí být uzavřena písemně.

27. Dle § 309 odst. 1 zákoníku práce po dobu dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci uživatel. Uživatel však nesmí vůči zaměstnanci agentury práce právně jednat jménem agentury práce.

28. Dle § 309 odst. 2 zákoníku práce agentura práce přiděluje zaměstnance k dočasnému výkonu práce u uživatele na základě písemného pokynu, který obsahuje zejména a) název a sídlo uživatele, b) místo výkonu práce u uživatele, c) dobu trvání dočasného přidělení, d) určení vedoucího zaměstnance uživatele oprávněného přidělovat zaměstnanci práci a kontrolovat ji, e) podmínky jednostranného prohlášení o ukončení výkonu práce před uplynutím doby dočasného přidělení, byly-li sjednány v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce [§ 308 odst. 1 písm. g)], f) informaci o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách srovnatelného zaměstnance uživatele.

29. Dle § 14 odst. 1 zákona o zaměstnanosti se zprostředkováním zaměstnání rozumí a) vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, b) zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení (dále jen "uživatel"), c) poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí.

30. Dle § 14 odst. 3 zákona o zaměstnanosti zaměstnání zprostředkovávají za podmínek stanovených tímto zákonem a) krajské pobočky Úřadu práce, b) právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání (dále jen "agentury práce").

31. Dle § 66 zákona o zaměstnanosti zprostředkováním zaměstnání agenturou práce podle § 14 odst. 1 písm. b) se rozumí uzavření pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti mezi fyzickou osobou a agenturou práce za účelem výkonu práce u uživatele. Agentura práce může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem podle zvláštního právního předpisu.

32. Odvolací soud po zopakování části dokazování souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se v daném případě jednalo o zastřené agenturní zaměstnávání.

33. Původní žalobce nebyl agenturou práce.

34. Žádný z účastníků závěr o zastřeném agenturním zaměstnávání nesporoval. Účastníci shodně uváděli, že žalovaný očekával sankci za dané jednání. Žalobce pak tvrdil, že pochybení nebylo pouze na jeho straně, ale na straně obou účastníků apod.

35. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně i soudu odvolacího vyplývá, že: a) Objednávky tvrzeného „díla“ se ze strany žalovaného vytvářely až zpětně, protože úhrada byla dohodnuta v hodinové sazbě a předem se nevědělo, kolik hodin pracovníci původního žalobce odpracují. b) Účastníci měli sjednanou hodinovou mzdu 240 Kč. c) V závodu žalovaného pracovalo cca 250 lidí, 50-60 bylo pouze vlastních, zbytek z „agentur“. d) Docházku dodaných pracovníků evidoval systém čipů žalovaného. e) Svědek [Anonymizováno] (vedoucí závodu žalovaného) pak dokonce uvedl, že žalobce se prezentoval jako agentura. f) Pracovnice žalovaného zcela jednoznačně v rámci kontroly Oblastního inspektorátu práce uvedly, že přidělovaly a kontrolovaly práci pracovníků dodaných původním žalobcem. Těmto poskytovaly i zaučení a ochranné pomůcky. g) Zcela souladně se vyjadřovaly i samotné pracovnice dodané původním žalobcem. h) Byť byly nějaké prostory provozu žalovaného označeny názvem určitých subjektů „dodavatelů“, pracovali v nich souběžně agenturní zaměstnanci, zaměstnanci třetích subjektů i kmenoví zaměstnanci.

36. K rozlišení právní povahy vztahu z titulu smlouvy o dílo a vztahu z agenturního zaměstnávání odvolací soud odkazuje na bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 30. 6. 2015, č.j. 2 Ads 173/2014-28, ze dne 8. 8. 2019, č. j. 30 Ad 5/2017-45, ze dne 29. 3. 2022, č.j. 4 Ads 349/2021-53, ze dne 26. 4. 2022, č.j. 29 Ad 1/2020-54, či ze dne 19. 1. 2023, č. j. 7 Ads 198/2022-21).

37. Ze všeho výše uvedeného plyne, že se nemohlo v daném případě jednat o dílo (§ 2586 o. z.), protože původní žalobce měl být odměňován ne za výsledek činnosti (jako by tomu bylo u díla), ale za samotné provádění činnosti (odpracované hodiny). Přidělení pracovníci fakticky nahrazovali vlastní zaměstnance (bez nich nemohl provoz fungovat). Byl to žalovaný, kdo přiděloval práci a vykonával dohled nad dodanými pracovníky.

38. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že chybějící pracovníci byli následně (neprodleně po provedení kontroly) žalovaným nahrazeni zaměstnanci skutečných agentur práce.

39. Žalobce tedy vykonával fakticky činnost svěřenou zákonem agenturám práce způsobem odporujícím zákoníku práce a zákonu o zaměstnanosti, přičemž zákon o zaměstnanosti, ve znění do 1. 8. 2021, osobě, která zastřeně zprostředkovává, a ve znění od 2. 8. 2021 také osobě, která výkon zastřeného zprostředkování zaměstnávání umožní, ukládá sankci až 10 000 000 Kč. Výše sankce plně odráží závažnost porušení norem na úseku zaměstnanosti.

40. Odvolací soud proto nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o důvodnosti nároku žalobce.

41. V kontextu všeho výše uvedeného nemůže žalobou uplatněný nárok před soudem obstát.

42. Dle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

43. Žalobce se fakticky domáhá výtěžku z nezákonné činnosti jeho právního předchůdce, který bez povolení provozoval činnost agentury práce, a žalovaný dovozuje svůj nárok z toho, že v důsledku kontroly inspektorátu mu vznikl výpadek v produkci, nabíhaly mu sankce od odběratelů, přičemž si následně musel (dokonce) obstarat legální cestou dražší pracovníky od skutečné agentury práce.

44. Právní jednání žalobce cíleně odporovalo právní úpravě agenturního zaměstnávání upravené zákoníkem práce a zákonem o zaměstnanosti. Je zcela zřejmé, že žalovaný se na takovém jednání spolupodílel, jelikož o něm musel s ohledem na podobu jejich vzájemné spolupráce vědět, akceptoval jej a sám z něj těžil.

45. Nárok žalobci nelze přiznat, neboť nikdo nemůže těžit z protiprávního jednání, přičemž od protiprávního jednání obou účastníků se tento obchodní případ odvíjí.

46. Tento závěr v daném kontextu brání přiznání i případného bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti předmětné smlouvy uzavřené mezi účastníky v rozporu se zákonem.

47. Namítal-li žalobce ve svém závěrečném návrhu (po sdělení předběžného pracovního názoru odvolacího soudu), s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1917/2004, že takovou úvahu nelze učinit za situace, kdy se na protiprávním jednání účastnili oba účastníci, není jeho námitka důvodná. Žalobcem uvedené soudní rozhodnutí na daný případ zjevně nedopadá, neboť se netýká postupu dle § 6 o. z.

48. Skutečnost, že oba účastníci cíleně porušovali relevantní úpravu na úseku zaměstnanosti, nemůže nikterak nárok žalobce ospravedlnit, či změnit nazírání soudu na danou věc. Žalobce se fakticky domáhá toho, aby soud uspořádal (vypořádal) stranám výtěžek z nelegální činnosti, protože v opačném případě by z nelegální činnosti měla („nespravedlivě“) prospěch pouze jedna ze stran. Žádat po odvolacím soudu takový postup nelze než považovat za absurdní, neboť by se zcela vymykal zásadám civilního soudního řízení, jehož smyslem je zajištění spravedlivé ochrany soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, tak jak bylo odůvodněno, těmto základním principům plně vyhovuje, stejně jako rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (viz níže).

49. Odvolací soud s ohledem na vše výše uvedené rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném I. výroku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení 1 204 623,52 Kč s příslušenstvím zamítl (I. výrok tohoto rozsudku).

50. Žalovaný byl ve sporu z procesního hlediska zcela úspěšný, měl by proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud však považuje čerpání nelegálních služeb ze strany žalovaného za důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, neboť by nebylo mezi účastníky spravedlivé, aby i on těžil prostřednictvím tohoto procesního nároku ze svého jednání. Odvolací soud proto podle § 150 o. s. ř. žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (II. výrok tohoto rozsudku).

Poučení