74 Co 5/2023 - 745

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], spol. s r.o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem JUDr. [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne 6. 9. 1957 [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení částky 382 644 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. července 2022, č. j. 17 C 84/2015-594, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 382 644 Kč od 13. 6. 2014 do 6. 2. 2015, potvrzuje.

II. Ve zbývající části I. výroku se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 382 644 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7. 2. 2015 do zaplacení oproti vydání 6 ks parkovacích zábran s označením BLOCK C/E 700 mm, výrobní číslo 4029201201, 4029201202, 4029201203, 4029201204, 4029201205, 4029201206 a 6 ks obvodových světel „LED bílé“, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 316 922,39 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech státu před soudy obou stupňů částku 199 139,95 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 382 644 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 6. 2014 do zaplacení oproti vydání šesti kusů parkovacích zábran označených v prvním výroku rozsudku a šesti kusů obvodových světel „LED bílé“ (I. výrok), uložil žalobci nahradit náklady řízení žalovanému ve výši 419 219,90 Kč (II. výrok) a České republice ve výši 182 078,10 Kč (III. výrok), dále žalovanému vrátil část zálohy na náklady důkazu výslechem svědků ve výši 2 186 Kč (IV. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázány následující skutečnosti: a) Účastníci uzavřeli dne 3. 10. 2012 smlouvu č. 40292012, kterou se žalovaný zavázal dodat žalobci 6 kusů parkovacích zábran BLOCK C/E 700 mm, 6 kusů obvodových LED diod a provést montáž, která měla zahrnovat instalaci vnitřního mechanismu, osazení vyjížděcích sloupků a připojení elektrické instalace k ručnímu zajetí a vyjetí a propojení s alarmem. Ke všem parkovacím sloupkům měl být dodán jeden přepínač na FAP klíč. Dohodnutá cena byla 382 644 Kč včetně DPH, dodací lhůta činila tři týdny od zaplacení zálohové faktury. Před instalací vnitřních tubusů si žalobce sám zajistil u společnosti [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno]“) práce spočívající ve vykopání děr, zhutnění podloží, usazení zemních válců (dále též „vnější tubusy“ či „vnější části parkovacích zábran“) včetně elektrokabeláže a zarovnání zámkové dlažby. Instalace vnějších tubusů měla být provedena podle instalačního postupu žalovaného. b) Žalovaný předal žalobci společně s vnější částí parkovacích zábran instalační postup (založený na č. l. 34 spisu), podle kterého měl být vyhlouben otvor o průměru 350 mm až 400 mm a hloubky 1000 mm, kdy spodní část vyhloubené díry měla být podsypána pískem a sloupek usazen do požadované výšky a vyvážen do svislé roviny (vodní váhou vyvážit na vrchním dílu sloupku) a odspodu měl být válec zasypán z 1/3 pískem a ze 2/3 štěrkem. Zbývající část sloupku měla být zabetonována, případně mohla být pohledová část dorovnána dlažbou. V instalačním návodu bylo zdůrazněno, že je třeba vodorovně vyvážit plášť, aby sloup byl při vyjetí ve svislé rovině. c) Parkovací zábrany byly žalovaným nainstalovány 6. 11. 2012. Tři parkovací zábrany byly nainstalovány ve vjezdu na parkoviště, aby bránily příjezdu a odjezdu z parkoviště, tři parkovací zábrany byly nainstalovány v blízkosti vjezdu do salonu. d) Instalovaný systém zábran tvořil jeden celek, ovládaný jedním klíčem, jehož účelem bylo zabránit nepovolenému průjezdu vozidly do areálu a z areálu žalobce. Aby tuto funkci mohl plnit, musely všechny zábrany fungovat společně. e) Na parkovacích zábranách se po jejich instalaci vyskytovaly opětovně vady, které žalobce reklamoval u žalovaného e-mailem a žádal o jejich odstranění. Žalovaný vady nejdříve průběžně odstraňoval. f) Při jedné z reklamací vad parkovacích sloupků došlo k výměně tří kusů parkovacích zábran z důvodu špatného usazení, o čemž byl sepsán dne 21. 1. 2014 reklamační protokol. Tyto zábrany měly v plášti propadlé dno. Vyměněné vnější tubusy si instaloval žalobce sám. g) Dne 13. 3. 2014 žalobce zaslal prostřednictvím svého zástupce žalovanému výzvu k odstranění vad spočívajících v tom, že jednotlivé parkovací zábrany zůstávají několik centimetrů nad terénem a nezajíždějí úplně, třetí parkovací sloupek naopak zajíždí asi 1 cm pod límec gumového těsnění. Žalobce vyzval žalovaného k odstranění vad v dodatečně poskytnuté lhůtě 30 dnů od doručení dopisu a informoval ho o tom, že bude činit kroky ke zjednání nápravy a případně odstoupí od smlouvy. Reklamované závady byly dne 21. 3. 2014 v určené (dodatečné) lhůtě opraveny. h) Následně žalobce e-maily ze dne 27. 5. 2014 a 28. 5. 2014 reklamoval další závady. Žalovaný reagoval e-mailem ze dne 2. 6. 2014 tak, že závady neuznává, protože spočívají v usazení vnějších tubusů (sloupků), přičemž tyto práce, včetně položení dlažby, prováděl pro žalobce jiný subjekt. i) Žalobce dopisem ze dne 10. 6. 2014 odstoupil od smlouvy a vyzval žalovaného k okamžitému odstranění zábran a vrácení uhrazené kupní ceny. Důvodem odstoupení byla skutečnost, že jednotlivé zábrany zůstávají po předchozích opravách několik centimetrů nad terénem a nezajíždějí, některé ze sloupků zajíždí naopak asi 1 cm pod límec gumového těsnění a u jedné ze zábran se povolil nákružek. j) Žalovaný sice dne 13. 6. 2014 reklamované závady ze dne 27. 5. 2014 odstranil, stalo se to až po doručení odstoupení od smlouvy, proto odstranění vad po odstoupení od smlouvy nemůže mít na odstoupení vliv. I po odstoupení od smlouvy žalobce informoval žalovaného o výskytu dalších závad na zábranách, bránících řádnému užívání. k) Stavební přípravu pro umístění vnějších tubusů prováděli blíže nezjištění zaměstnanci [Anonymizováno]. Ing. [jméno FO] si nepamatoval, který z instalačních postupů, jež mu byly soudem předloženy, byl použit. Vzpomínal si pouze na to, že podkladem tubusů měl být písek, který dle jeho názoru nelze zhutnit, přičemž měl za to, že se jedná o podklad nestandardní. l) K instalaci zábran neexistovala potřebná dokumentace a parkovací zábrany byly v době znaleckého zkoumání již odstraněny, proto se znalecký ústav nemohl jednoznačně vyjádřit ke způsobu, jakým byla přesně realizována stavební příprava pro první a druhou instalaci zábran. Je nejpravděpodobnější, vzhledem k chování parkovacích zábran, že při první instalaci byly zábrany uloženy plovoucím způsobem v souladu s instalačním postupem založeným na č. l. 34 spisu. Při výměně vnějších tubusů u 3 zábran došlo k jejich založení do betonu v celé spodní polovině pláště. m) S pravděpodobností hraničící s jistotou bylo primární příčinou mechanických poruch instalovaných zábran nevhodné uložení jejich vnějších plášťů do podloží, kdy následně došlo k přetěžování svarů, což vedlo k proražení dna (první instalace zábran) nebo poškození nákružku (druhá instalace zábran), čímž došlo k nesprávné funkci zábran. Další poruchy lze označit jako sekundární a s nejvyšší pravděpodobností vznikly až jako následek primární poruchy vnějšího pláště. n) Správná funkce zábran je přímo spjata se způsobem uložení vnějších plášťů do vhodně upraveného podloží, s ohledem na očekávaný způsob zatížení zábran. Mechanická část zábran není navržena jako samonosná a tvoří funkční celek s únosným podložím, nelze tedy zcela oddělit konstrukci a způsob stavební přípravy pro uložení zábran. o) Instalační postup žalovaného neobsahuje žádná relevantní technická data o stavební připravenosti před osazením zábrany z hlediska geotechnických podmínek. Není definována minimální únosnost podloží potřebná z hlediska přenosu zatížení z instalované konstrukce během provozu, ani míra zhutnění vrstvy písku, která dle postupu tvoří oporu celé konstrukce v její patě. Je zřejmé, že toto jsou klíčové informace pro zajištění správné funkce zábran v případě, že je třeba uvažovat možný přejezd vozidel přes zábranu. Pokud se předpokládá přejezd plné váhy vozidla na nápravě přes zábranu, je nutné, aby byla ve spodní části uložena v silně zhutněném nebo nejlépe betonovém podloží. V horní části musí být nákružek podpořen betonovou deskou pro rozklad kolového tlaku. p) Změna instalačního postupu (instalační postup založený na č. l. 45) nemá na funkčnost zábran zásadní vliv, neboť ani v jednom instalačním postupu není uvedena zásadní informace, tj. jakým způsobem je třeba zhutnit podloží zábrany a jakým způsobem toto kontrolovat na stavbě. q) Instalační postup je vadný, neboť neobsahuje potřebné údaje o zhutnění podloží. r) Vyměňované tubusy byly komplet zabetonované a nebyly instalované v souladu s instalačním postupem (soud prvního stupně uvedl, že výpověď žalovaného o tom, že vyměňované tubusy byly komplet zabetonované a nebyly instalované v souladu s instalačním postupem, se v řízení nepodařilo vyvrátit). Usazení vyměňovaných tubusů zajišťovala firma [Anonymizováno], nikoliv žalovaný.

3. Při právním hodnocení soud vyšel z § 536 odst. 1, § 536 odst. 2, § 564, § 436 odst. 1, § 436 odst. 2, § 437 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4, odst. 5 a § 345 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“ či „obch. zák.“). Dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě které žalovaný dodal žalobci dohodnuté zboží a provedl jeho montáž. Na díle se vyskytovaly opakovaně vady. Vady spočívající v povolení nákružku, jeho naklonění, nefunkčnosti zábrany (nemožnost zábranu stáhnout), poruchy osvětlení, jsou vadami, které porušují smlouvu podstatným způsobem, neboť je zřejmé, že žalovaný musel předvídat, že s ohledem na účel, kterému měly zábrany sloužit (zamezit vjezdu na parkoviště při vysunutí zábran a zároveň i tento vjezd umožněn mít při zasunutí) by žalobce neměl zájem na dodání zábran, které nebudou zajíždět či bude hrozit poškození vozidel žalobce či jeho zákazníků. Žalobce vady vytknul, žalovaný je odmítl odstranit. Žalobce v souladu s § 436 odst. 1 a § 436 odst. 2 věta první obchodního zákoníku, společně se včasným oznámením vad, zvolil nárok na odstranění vady. Vzhledem k tomu, že žalovaný na požadavek žalobce reagoval tak, že reklamaci neuznal, mohl žalobce ve smyslu § 436 odst. 2 věty čtvrté obchodního zákoníku, od smlouvy odstoupit, což učinil dopisem ze dne 10. 6. 2014, kterým vyzval žalovaného k vrácení ceny díla a odebrání dodaných zábran. Parkovací zábrany tvořily jeden celek, proto v případě vad konkrétního sloupku nebylo možno odstoupit od smlouvy jen ohledně konkrétního jednoho sloupku. Odstoupení však nebylo důvodné, neboť žalovaný za vady neodpovídá. Příčinou závad, a to i těch, které by byly důvodem pro odstoupení, byla nesprávná instalace vnějších tubusů zábran, kterou si zařizoval sám žalobce. V řízení nebylo prokázáno, že při instalaci bylo postupováno podle vadného postupu, který dodal žalovaný, proto byla žaloba zamítnuta.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), kdy úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 419 219,90 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení vznikly náklady státu, byla žalobci rovněž podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost hradit tyto náklady.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že soud provedené důkazy ve vzájemné souvislosti hodnotil tak, že zcela pominul závěry znaleckého posudku, z nichž vyplývá, že žalovaný nesprávně a nedostatečně informoval žalobce o tom, jak má být provedena instalace vnějších zábran, přičemž i v případě přesného dodržení instalačního postupu sepsaného žalovaným, by k výskytu vad muselo dojít. Žalobce by dle instalačního postupu předaného žalovaným nikdy nemohl dosáhnout stavu, aby parkovací zábrany sloužily při běžném užívání zamýšlenému účelu a nevykazovaly vad.

6. Žalovaný podal odvolání proti výroku o nákladech řízení. Namítal, že mu měla být přiznána v plně výši odměna za vyjádření ze dne 3. 9. 2018 a vyjádření k vyúčtování znalečného ze dne 1. 6. 2020.

7. Ve vyjádření k odvolání žalobce žalovaný uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že k uzavření smlouvy došlo dne 3. 10. 2012, poněvadž účastníci mezi sebou jednali již před tímto datem. Odvolání žalobce však není důvodné, neboť žalobce uzavřel dva závazkové vztahy. Předmětem závazku žalovaného byla jen částečná montáž, spočívající v instalaci vnitřního mechanismu, osazení vyjížděcích (vnitřních) sloupků a připojení elektrické instalace k ručnímu zajetí a vyjetí a propojení s alarmem. Předmětem závazku společnosti [Anonymizováno] bylo provést na vlastní odpovědnost stavební přípravu a ukotvení vnějších tubusů do země. Vytýkané vady se netýkaly díla prováděného žalovaným, neboť třetí subjekt nesprávně instaloval vnější tubusy zábran. Povinností žalovaného nebylo dodávat jakýkoliv instalační postup, či vykonávat dohled nad tím, zda třetí osoba podle instalačního postupu instalaci provádí. Mezi žalovaným a společností [Anonymizováno] totiž nebyl smluvní vztah. Žalovaný nikdy nebyl povinen tento postup poskytnout, neboť se nejednalo o subdodávku, nýbrž o zhotovení díla na vlastní odpovědnost společnosti [Anonymizováno], coby zhotovitele. Žalovaný daný typ zábran běžně instaluje, má bohaté zkušenosti v tomto oboru a zábrany fungují. Žalovaný nemůže odpovídat za činnost, kterou sám neprováděl. Nárok žalobce je nárokem z titulu vadného plnění ze smlouvy o dílo uzavřené se společností [Anonymizováno]. Žalovaný není pasivně legitimován. Žalovaný stav díla provedeného třetí osobou přezkoumal pro účely napojení tubusů na elektřinu. Vady, které spočívaly ve vadách díla společnosti [Anonymizováno], byly vadami skrytými. Žalovaný by přítomnost těchto vad mohl zjistit jen tak, že by „skrz naskrz“ dílo prováděné společností [Anonymizováno] zcela rozebral a tím znehodnotil. V daném případě nebylo možno také realizovat účinné odstoupení od smlouvy, neboť lze odstoupit pouze co do části díla, která doposud nebyla plněna. Strany však své závazky ze smlouvy splnily zcela. V případě stavby není vydání věci ze strany objednatele dobře možné. Není-li vydání možné, je třeba vrátit plnění v penězích, hodnota však musí odpovídat hodnotě plnění ke dni uzavření smlouvy o dílo. Odstoupení od smlouvy žalobcem je tudíž neplatné, protože bylo iniciováno i v té části, kdy žalovaný plnění vůbec neposkytoval. Žalovaný zdůraznil, že sám v řízení navrhoval, aby byl proveden důkaz dalšími instalacemi žalovaného, do kterých by se šlo podívat, a které řádně fungují. Namítal, že znalci své závěry při ústním podání znaleckého posudku poněkud otočili, vycházejí-li z toho, že lze zhutňovat písek (což však není možné). Žádný z instalačních postupů žalovaného, dle nichž sám postupuje, neuvádí jako základní podloží štěrk či beton, nýbrž písek. Tvrzení znalce [Anonymizováno] o tom, že ve dnu parkovací zábrany se nachází odvodňovací otvor, kterým by bylo možno prověřit, na jaké úrovni je dno podloží přichystáno, přichází až v odvolacím řízení a je v rozporu s dřívějšími jasnými znaleckými závěry, kdy bylo konstatováno, že žalovaný neměl možnost ověřit, zda společnost [Anonymizováno] postupovala při provádění zemních prací dle instalačního postupu.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) v souladu s § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatelé přezkoumání rozhodnutí domáhali i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání a doplnění dokazování (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, odvolání žalovaného proti výroku o nákladech řízení není důvodné, neboť o náhradě nákladů řízení je rozhodováno podle jeho výsledku, přičemž žalobě bylo vyhověno.

9. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování níže uvedenými důkazy, vyšel ze shodných skutkových tvrzení účastníků, přičemž dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci jsou podstatná také tato skutková zjištění: a) Z e-mailové korespondence má odvolací soud za prokázané, že dne 1. 12. 2012 byl žalobci ([jméno FO]) zaslán e-mail z adresy [e-mail], s předmětem zálohová faktura, kupní smlouva, jehož přílohou byla zálohová faktura a smlouva s instrukcí, že vše je třeba podepsat, orazit a zaslat zpět na e-mail žalobce. Výroba měla být zahájena až po zaplacení zálohové faktury. [jméno FO] z e-mailové adresy [e-mail] dne 2. 10. 2012 na tento e-mail odpovídá tak, že děkuje za slevu, požaduje do smlouvy uvést termín dodání a žádá doplnit objednávku o diody bílé barvy, které budou po obvodu zábran a budou při jejich výsuvu trvale svítit, nikoliv blikat, s tím že za diody samozřejmě zaplatí, avšak vzhledem k objednanému počtu doufá v poskytnutí slevy. V e-mailu je žalobcem žalovanému sdělováno, že „patrony jsou osazeny“. b) Z odstoupení od smlouvy má odvolací soud za prokázané, že žalobce od smlouvy odstoupil dne 10. 6. 2014 pro dlouhodobý a opakovaný výskyt podstatných vad, které zcela brání řádnému užívání parkovacích zábran, kdy i po předchozích opravách některé z parkovacích zábran nezajíždějí zcela, jeden sloupek zajíždí až 1 cm pod límec gumového těsnění. U jedné ze zábran došlo k povolení nákružku, dva šroubky jsou mimo nákružek a nelze je přišroubovat. Při vjetí vozu na kraj zábrany dochází k naklonění nákružku a mohlo by dojít k poškození vozu. Poslední vady reklamované dne 27. 5. a 28. 5. nebyly odstraněny. Montáž sloupků byla zajišťována žalovaným, který měl na nevhodné podloží či nutnost úprav upozornit. Vada projevující se tak, že se zábrana zasekla v horní poloze a nelze s ní zajíždět, je jednoznačně vadou parkovacího systému. Protože žalovaný žalobci sdělil, že reklamované vady neodstraní, žalobce od smlouvy odstoupil, vyzval k okamžitému vrácení uhrazené ceny a okamžitému odstranění parkovacích zábran. c) Z předžalobní výzvy ze dne 27. 1. 2015 odvolací soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k vrácení uhrazené ceny 382 644 Kč nejpozději do 6. 2. 2015 s tím, že parkovací zábrany jsou již odmontovány a připraveny k vyzvednutí ve společnosti [adresa]. d) Z poštovní dodejky odvolací soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému doručována dne 20. 1. 2015, kdy byla uložena na poště a následně vložena do schránky dne 10. 2. 2015. e) Z e-mailu ze dne 27. 5. 2014 odvolací soud zjistil, že žalobce reklamoval vadu na parkovacích sloupcích spočívající v povolení nákružku vyjížděcího sloupku, kdy dva šroubky jsou mimo nákružek a nelze je zpětně přišroubovat. Při vjetí vozu na kraj zábrany dochází k naklonění nákružku. f) Z e-mailu ze dne 28. 5. 2014 odvolací soud zjistil, že žalobce reklamoval parkovací zábranu z důvodu nefunkčnosti, kdy parkovací zábranu nelze stáhnout, tudíž vadí při vjezdu na parkoviště. Zábrana není osvětlená. g) Z e-mailu žalovaného ze dne 2. 6. 2014 odvolací soud zjistil, že žalovaný žalobci sdělil, že „závada není způsobena na naší straně. Funkčnost parkovacích zábran je v pořádku. Závada dle fotek je v usazení spodního sloupku. tuto stavební práci včetně položení zámkové dlažby Vám však prováděla jiná stavební firma, proto se s reklamací obraťte na ni. Tímto tuto reklamaci neuznáváme“. h) Z protokolu o posouzení vlastností výrobku (část nazvaná určení výrobku) z 22. 3. 2019, který má být shodný s předmětným parkovacím sloupkem, odvolací soud zjistil, že parkovací zábrana s motorickým ovládáním je určena k montáži do oblasti s pohybem osob při zajištění bezpečného vstupu zboží a vozidel řízených nebo doprovázených osobami v průmyslových, komerčních nebo obytných prostorech při mnohačetném opakovaném otevírání a zavírání. Navržení počtu (parkovacích zábran) a umístění do jednotlivých prostranství je prováděno dle požadavků provozu a pro instalaci nejsou žádné zvláštní požadavky vzhledem ke stavbě, pouze je nutné předchozí vyhloubení potřebného zemního otvoru. Pro montáž je v rámci stavební připravenosti vyžadován pevný a soudržný nosný podklad, je nutno dodržet montážní návod a prostorové nároky určené výrobcem. i) Ze znaleckého posudku bylo odvolacím soudem zjištěno, že konstrukce zábran není samonosná, tvoří jeden funkční celek s vhodně připraveným podložím. Interakci s podložím lze pominout výhradně v situaci, kdy je možné zcela zamezit přejezdu vozidel přes pohyblivou část zábrany. Parkovací zábranu tvoří jak tubus, ve kterém je umístěna, tak samotný pohyblivý parkovací sloupek. Vnější části parkovacích sloupků byly uloženy do plovoucího podloží, pod kterým se nenacházela betonová směs. Pouze tři z šesti zábran (ty, u kterých byl měněn vnější plášť) nesly stopy po zabetonování v jejich spodní polovině. U třetí zábrany bylo zjištěno, že je deformován vnitřní plášť a chybí silonové vymezovací podložky na vnitřním plášti, u páté zábrany bylo zjištěno utržené dno vnějšího pláště. U zábrany č. 1, 2, 3 a 5 bylo zjištěno poškození nákružku, u zábran č. 4 a 6 nebylo poškození nákružku kontrolováno. Ovládání zábran klíčem bylo funkční. Svary dna vnějšího pláště jsou dostatečné únosné, aby odolaly silovému zatížení, které vyvolává vysouvání a zasouvání zábrany, svary odolají i statickému zatížení od vozidel do 3,5 tuny. Při uvažování cyklického namáhání, ke kterému dochází opakovaným přejížděním vozidel přes zábranu, již nelze svary považovat za dostatečně únosné za předpokladu, že se dno zábrany neopírá o dostatečně tuhé podloží. Dostatečně tuhým podložím není předepisovaný pískový drenážní podsyp bez uvedení požadavku na dostatečné zhutnění. Při uložení dna pláště do pískového lože bez patřičného zhutnění nedochází k dostatečnému rozložení zatížení a svary zůstávají přetížené. K přetížení dochází, není-li podloží v rámci stavební přípravy dostatečně zhutněno a nejlépe vyztuženo podkladovou betonovou deskou. Pokud ztratí dno zábrany, které je příliš tenké, oporu podloží, bude se nadměrně deformovat. Situaci částečně zlepšilo (zmírnilo) vyztužení prostoru pode dnem zábrany a v jeho okolí, které bylo použité u upravených vnějších plášťů. Při uložení dna pláště do zhutněného podkladu nebo betonu se zatížení rozloží do přijatelné plochy dna zábrany a nedochází k přetížení svaru. S pravděpodobností hraničící s jistotou je důvodem, proč nedocházelo k zajíždění zábran pod těsnicí manžetu, utržení svarů dna. Tato závada se opakovaně projevila u zábran č. 2 a 3. Jen utržení svarů dna umožňuje zajetí zábran pod těsnicí manžetu, neboť jinak by tomu bránila kolize motoru s maticí pohybového šroubu v nejnižší poloze. Přetížení svarů nastává při ztrátě kontaktu mezi dnem zábrany a podložím. Proražení dna zábrany má negativní dopad na kvalitu vedení pohyblivé části zábrany, která se může v rámci nutné provozní vůle vyosit a může narůstat tření mezi pohyblivými a nepohyblivými částmi, které povede k vyššímu zatížení motorů a může způsobit i další mechanické závady a poškození, např. uvolnění šroubků u kluzných podložek. Ztráta funkce u hlavního těsnění po proražení dna zábrany má za následek též nadměrný vnik nečistot a vody do vnitřních prostor zábrany. K poškození svarů nákružku a samotného nákružku došlo ze stejných důvodů jako k poškození svarů dna. Ve vrchní části nebyla zábrana založena do pevného materiálu např. betonu, proto při najetí vozidla na zábranu musel veškerou sílu přenášet nákružek a svary, kterými je upevněn k vnějšímu plášti. Nákružek na zábraně č. 2 je poškozen masivně, svary nákružku jsou přetrženy. Na referenční (srovnávací) instalaci prováděné žalovaným v plném rozsahu, tj. včetně umístění vnějších tubusů, je nákružek a litinový límec zalitý v betonové desce, která slouží k rozložení zatížení do podkladu a zabraňuje přetížení součástí zábran. V případě posuzovaných zábran nebylo zajištěné rozložení zatížení nákružku do podloží a docházelo k jeho nadměrnému přetěžování, což vedlo k jeho deformaci a následné ztrátě integrity se svarovými spoji. Při utržení a deformaci nákružku přestala těsnicí manžeta plnit svou funkci, zábrana zajížděla pod těsnicí břit. Poškození vnitřních kluzných podložek, které minimalizuji tření, mohlo být způsobeno i vadou z výroby motoru. Požadavky výrobce parkovacích zábran na stavební připravenost jsou zjevně nejasné, blíže nespecifikují plovoucí uložení, při němž dochází k pohybu tubusu zábrany spolu s okolní dlážděnou plochou tak, aby nedocházelo k výškovým rozdílům horního pojížděného povrchu zábrany vůči pojížděné ploše parkoviště (vystoupení a sestoupení tubusů), nijak nespecifikují základové poměry nutné pro bezchybný provoz zábran. Mechanismus zábran je navržen tak, aby veškeré zatížení od tlaku kolových vozidel přenášel vnitřní pohyblivý šroub do spodní desky, která musí zatížení přenést do dostatečně tuhého únosného podloží. Požadavky výrobce jsou protichůdné, neboť na jednu stranu požaduje dostatečně tuhé podloží pro přenos zatížení od přejezdu vozidel pod dnem pláště, a zároveň požaduje měkké propustné plovoucí podloží pro eliminaci výškových rozdílů zábrany a okolní dlažby. Takové protichůdné požadavky na stavební připravenost nelze technicky dodržet bez řádné a podrobné specifikace podložních vrstev a způsobů ověření jejich míry zhutnění. Spodní vrstva pod patou parkovací zábrany by musela být provedena z dobře zrněné dostatečně zhutněné polopropustné vrstvy štěrku, která je schopna do jisté míry simulovat plovoucí podloží. Dojde-li k založení parkovací zábrany do betonu po celé délce tubusu, dochází k nerovnoměrnému sednutí okolní zámkové dlažby a tubusu zábrany. V případě nedostatečně provedené dosedací vrstvy pod patou zábrany může vzniknout kaverna, díky čemuž se veškeré zatížení přenáší na svary tubusu, které nejsou dimenzovány na přenos takovýchto zatížení, a dochází k utržení dna zábrany. Informace o požadavcích na zhutnění podloží pro instalaci vnějšího pláště jsou klíčové k zajištění správné funkce zábran. Vhodnou stavební přípravou je zhutněné štěrkopískové lože na betonové desce (případně betonové lože bez drenážní funkce) pro spodní část vnějšího pláště, poté zásyp štěrkovou frakcí a založení horního nákružku do betonové desky, nebo použití litinové desky spojené s nákružkem a opřené o podloží pro lepší rozklad zatížení na zábranu při přejezdu vozidla. Primární příčinou nesprávné funkce zábran bylo poškození svaru dna vnějšího pláště, které postupně vedlo až k propadení pohyblivé části zábrany. Mechanická konstrukce zábran je dostatečně únosná pouze za předpokladu, že je správně uložena do podloží. Stavební příprava je proto kritická pro následnou správnou funkci instalovaných zábran. Je nejvýše pravděpodobné, že při první instalaci nebyla stavební příprava provedena takovým způsobem, aby zajistila dostatečnou oporu dna vnějšího pláště zábrany. Při výměně 3 vnějších plášťů došlo k jejich uložení do betonu téměř v celé spodní polovině, což bylo z mechanického hlediska dobré řešení problému, ale byla potlačena funkce odvodu vody prostřednictvím pískového lože (uvnitř zábran však nebyly nalezeny stopy po výskytu stojící vody). Horní část těchto zábran nemohla přirozeně sesedat, což by ale vyřešilo uložení nákružku do betonové desky. Je nejpravděpodobnější, že při první instalaci byly zábrany uloženy plovoucím způsobem v souladu s instalačním postupem na č. l 34 spisu, přičemž při tomto způsobu uložení neposkytovalo dno dostatečnou oporu a docházelo k poškození vnějších plášťů – svarů dna. Zábrana, po jejím částečném zabetonování, nepracovala rovnoměrně s podložím, tj. nebyla „plovoucí“, neboť nesesedala rovnoměrně s okolím, díky čemuž došlo k poškození nákružku. Poškození nákružku bylo však zjištěno i na zábraně č. 5, která nebyla měněna, a nebyla zabetonována. Zámková dlažba nemohla působit jako podpora pro nákružky zábran. K poruchám zřejmě přispěla skutečnost, že počáteční stavební zabudování bylo prováděno bez přímé kontroly a přímých pokynů žalovaného na stavbě, když zábrany žalovaným zabudované v jiné lokalitě takové poruchy nevykazují. j) Při ústním přednesu znaleckého posudku osoby, které za znalecký ústav posudek zpracovaly (dále též „znalci“), setrvaly na svých závěrech uvedených v písemném znaleckém posudku a tyto zopakovaly. Uvedly, že nemají žádné nové informace či znalosti, které by mohly mít vliv na jejich závěry. Aby mohly zábrany řádně fungovat, musejí být uloženy do silně zhutněného, nejlépe betonového podloží. I okolí nákružku musí být pevné. Správná funkčnost zábran je přímo spjata se způsobem jejich uložení do vhodně upraveného podloží. Podklady žalovaného neobsahovaly specifikaci, jak má základ pro uložení sloupků vypadat, do jaké míry má být povrch zhutněn. Závady spojené s elektrickými prvky zábran nesouvisely přímo se ztrátou soudržnosti vnějšího pláště, i když zábrana v této situaci nemohla vyjet. Další instalační postup, který je obsahem spisu, nemá na funkčnost zábran vliv, neboť rovněž neobsahuje informace o zpracování podloží. Instalační návod je vyhotoven jako výkres, bez uvedení informací o únosnosti, o požadavcích na provedení nebo zhutnění podloží. Sesedání zámkové dlažby je běžný jev, neboť při přejezdu vozidel zámková dlažba pracuje. Výrobce zábran neměl žádný dohled nad tím, jak je stavební příprava prováděna. Znalci dále uvedli, že jejich odpovědi jsou dedukcí učiněnou z deformačních projevů na zábranách, neboť v době vypracování znaleckého posudku byly zábrany již demontovány a v místě osazeny zábrany jiné, od jiného výrobce. Z deformačních charakteristik lze usuzovat, že zábrany byly v roce 2012 uloženy dle původního instalačního postupu do pískového lože, což je vysoce pravděpodobné právě vzhledem k druhu poruch, které se objevily. Závěr o vysoké pravděpodobnosti se užívá z důvodu matematické čistoty v situaci, kdy jsou si znalci jisti, ale termín vysoká pravděpodobnost je použit proto, že matematik by hladce dokázal, že jistota nikdy neexistuje. Parkovací zábrana tvoří jeden funkční celek, jeden kus výrobku. U některých z reklamovaných vad se dá do velké míry vyloučit jejich souvislost s usazením vnějších sloupků (nefungující LED osvětlení, zaseknutý motorek). Jestliže byly tubusy nainstalovány a položena zámková dlažba, nemohl žalovaný zjistit, co se nachází pod tubusem, když současně neexistovala např. fotodokumentace prací či záznamy. Ve dnu odvodňovacího otvoru však existuje otvor, kterým by šlo protáhnout a prostrčit nějaký drát, a pícháním do dna se přesvědčit, na jaké úrovní je podloží přichystáno, ale to by muselo být know-how výrobce, které nikam nenapsal. Z hlediska teoretického je to možnost k ověření přípravy podloží. Parkovací sloupky mohou být konstruovány různými způsoby. Konstrukce může být odlehčená, jak v případě sporných sloupků, což se doplňuje dodržením způsobu ukládání, nebo mohou být sloupky těžší, které odolají zatížení lépe. Konstrukce sloupků není nijak předepsána. V návodu měly být uvedeny měřitelné skutečnosti. Osoba, která zhutňuje zeminu pod parkovištěm, nemusí být odborníkem v oblasti zhutnění detailu pod dnem parkovací zábrany, kdy toto může být zcela jiné než zhotovitelem běžně používané postupy při zhutňování parkovací plochy. Instalace vnějších tubusů je specifická tím, že tlak pode dnem zábrany je výrazně vyšší než tlak pod provozem vozidel v běžné ploše parkoviště, neboť dlažba na parkovišti roznáší tlaky kol do větší plochy. Pro běžnou plochu tak mohou být naprosto dostatečné jiné zhutňovací postupy, kdy jsou používány metody, které jsou předepsány v normách, a jedná se o postupy vyzkoušené. Návod nebyl dostatečně podrobný, proto osoba provádějící stavební přípravu nemohla rozpoznat, že pod parkovací zábranou bude větší bodový tlak. Z hlediska podloží má nejvyšší nosnost beton, následně štěrk a nejmenší písek, u něhož záleží na zrnitosti apod., což vše může hrát roli při míře zhutnění a při možnosti zhutnit písek hutnícími prostředky jako jsou statické či vibrační válce. U zhutňování písku není možné se dostat na takovou míru zhutnění, aby vykazoval vlastnosti betonu. Pokud by přes zábrany nepřejížděla vozidla (jako v případě srovnávané instalace) nedošlo by ke vzniku závad. k) Ze shodných skutkových tvrzení účastníků odvolací soud zjistil, že dohodnutá cena za dílo ve výši 382 644 Kč byla žalobcem žalovanému zaplacena.

10. Po zopakování a doplnění dokazování má odvolací soud za prokázané, že se účastníci dohodli na tom, že žalovaný, jako zhotovitel, dodá žalobci, jako objednateli, 6 ks parkovacích zábran s LED osvětlením, které budou ovládány společně jedním klíčem. Usazení vnějších tubusů, včetně svedení přívodu elektřiny k jednotlivým tubusům, zajistí žalobce, žalovaný osadí vyjížděcí sloupky, instaluje vnitřní mechanismus a parkovací sloupky připojí na elektrickou instalaci k ručnímu zajetí a vyjetí, včetně propojení s alarmem. Vnější tubusy byly žalobci dodány před datem 2. 10. 2012, včetně instalačního návodu, který má podobu výkresu, na němž je uvedeno, že zábrana má být od spodu do 1/3 zasypána pískem, v 2/3 má být zasypána štěrkem a zbývající část sloupku má být zabetonována. Ve spodní části vyhloubené díry (pod zábranou) má být vysypán písek. Jediným upozorněním uvedeným na návodu je upozornění, že plášť má být vodorovně vyvážen, aby byl sloup při vyjetí ve svislé rovině. Žalobce zajistil usazení vnějších tubusů, včetně svedení přívodů elektřiny, prostřednictvím třetí osoby, společnosti [Anonymizováno], která v areálu žalobce budovala parkovací plochu. Žalobce zaplatil dohodnutou cenu za dílo, vnější tubusy usadil před datem 2. 10. 2012, kdy informoval žalovaného o tom, že vnější části tubusů jsou již usazeny. K podpisu smlouvy, nazvané smlouva kupní, která zachycovala obsah vůle účastníků, došlo dne 3. 10. 2012. Nicméně účastníci byli již před tímto datem dohodnuti na podstatné části závazku, spočívající v dodání parkovacích zábran. Dne 2. 10. 2012 žalobce ještě specifikoval druh osvětlení zábran, který byl zachycen ve smlouvě datované dnem 3. 10. 2022. Úplný obsah závazků stran zachycovala smlouva podepsaná dne 3. 10. 2022, avšak již před tímto datem došlo k částečnému plnění, neboť účastníci se na něm dohodli ústně.

11. Po usazení a zprovoznění zábran docházelo k tomu, že tyto řádně nefungovaly. Vady se navenek projevovaly tak, že některé ze zábran nezajížděly či nevyjížděly, docházelo k poruchám osvětlení. Parkovací zábrany tak neplnily svůj účel, tj. umožnění či znemožnění vjezdu do areálu žalobce. Účastníci se shodují v tom, že žalovaný vady vytýkané dne 9. 1. 2013, 24. 4. 2014, 12. 3. 2014, 16. 9. 2013, 19. 2. 2014 a 12. 3. 2014 uznal a odstraňoval (zasekávání zábran, nesvítící LED osvětlení). Při odstraňování vad došlo i k výměně tří vnějších tubusů, u nichž došlo k částečnému zabetonování v jejich dolní části. Dne 13. 3. 2014 byla žalovanému zaslána prostřednictvím právního zástupce výzva k odstranění vad (některé ze zábran nezajely zcela, jiné zajížděly pod okolní terén), které nebyly doposud opraveny. V této výzvě byla dána žalovanému dodatečná lhůta k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů s tím, že nebudou-li vady odstraněny, žalobce od smlouvy odstoupí. Vady takto reklamované byly odstraněny v dodatečné lhůtě dne 21. 3. 2014. Vady vytčené dne 27. 5. 2014 (povolení nákružku vyjížděcího sloupku) a dne 28. 5. 2014 (neosvětlení parkovací zábrany, zábrana nezajíždí) odmítl žalovaný odstranit a reklamaci neuznal s odůvodněním, že parkovací zábrany jsou funkční a příčinou závady je špatné usazení sloupku, které neprováděl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný odmítl vady odstranit, žalobce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 10. 6. 2014, který odeslal žalovanému dne 11. 6. 2014. Důvodem odstoupení bylo neodstranění opakovaně se vyskytujících vad spočívajících v jejich nefunkčnosti, které žalovaný odmítl odstranit, neboť za ně neodpovídá. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k vrácení poskytnutého plnění ve lhůtě do 6. 2. 2015 s tím, že je připraven vydat parkovací sloupky, které jsou vymontovány. Výzva byla žalovanému doručována prostřednictvím pošty dne 20. 1. 2015.

12. Sám žalovaný jako vlastnost předmětných parkovacích sloupků v protokolu o posouzení vlastností výrobku deklaroval, že parkovací sloupky jsou motoricky ovládány, jsou určeny jak do komerčních a průmyslových prostor, tak do prostor obytných, při mnohačetném opakovaném otevírání a zavírání. Pro instalaci nejsou žádné zvláštní požadavky, při instalaci vnějších sloupků je nutno dodržet montážní návod žalovaného. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by parkovací sloupky nebyly pojížděcí (že by měly být instalovány tak, aby na ně nebylo možno vjet koly vozidla). Konstrukce zábran není samonosná, tvoří jeden funkční celek s vhodně připraveným podložím. Parkovací zábranu tvoří jak tubus, ve kterém je umístěna, tak samotný pohyblivý parkovací sloupek. Parkovací zábrany mohou být konstruovány různým způsobem. Způsob zvolený žalovaným, vyžadující určitým způsobem připravené podloží, není jediným možným.

13. Zhotovitel dodal objednateli instalační postup pro zabudování vnějších částí parkovacích zábran, který však nebyl dostatečný, neboť s ohledem na konstrukci zábran, která nebyla samonosná, neobsahoval dostatečně konkrétní údaje o tom, jakým konkrétním způsobem má být zemina pod zábranami zhutněna. Neobsahoval údaj o tom, že by pod spodní vrstvou písku měla být zemina určitým způsobem rovněž upravena, neobsahoval údaj o tom, že by kolem vnějších tubusů na povrchu měla být osazena deska z pevného materiálu. To, že je návod nedostatečný, nemuselo být zřejmé osobě, která není odborníkem v usazování vnějších částí zábran daného typu.

14. Žalovaný se před usazením vnitřního mechanismu, osazením vnitřních pohyblivých sloupků, propojení parkovacích zábran jednotných ovládáním a jejich zprovozněním nijak nepřesvědčil a nijak neověřoval, zda je podloží připraveno dle jeho návodu, zda jsou vnější zábrany zabudovány takovým způsobem, aby parkovací systém zábran mohl sloužit svému účelu (zamezení či umožnění pohybu vozidel v areálu žalobce, tj. zda se vysouvají a zasouvají dle provozní potřeby areálu). Nevyvinul aktivitu k tomu, aby zjistil, zda a jak je podloží připraveno, do jakého podloží budou zábrany ukládány. Samotnou montáž vnitřních sloupků a jejich propojení prováděl až v okamžiku, kdy vnější sloupky byly zasypány a jejich okolí osazeno zámkovou dlažbou. Takto postupoval v situaci, kdy s ohledem na konstrukci parkovacích zábran (sloupků) věděl, že řádná stavební příprava je důležitá pro jejich bezproblémové a bezvadné fungování.

15. Příčinou opakovaně zjištěných vad byla primárně nesprávná instalace vnějšího tubusu zábran, kdy instalační postup dodaný žalovaným byl vadný, neboť neobsahoval všechny informace podstatné pro správnou instalaci, neobsahoval údaje o míře zhutnění zeminy pod a v okolí parkovacích sloupků. Návod dodaný žalobci neobsahoval údaj o tom, že pod spodní vrstvou písku pod zábranou má být betonová směs. Tento údaj, ovšem s jinými instrukcemi ohledně zasypání vnějších tubusů, obsahoval jiný návod žalovaného (návod na č. l. 45), který však žalobci nebyl dodán. Bez uvedení konkrétní míry zhutnění se jedná v obou případech o návod nedostatečný. To, že návod neobsahuje všechny potřebné informace, nemusela osoba, která není odborníkem v oblasti instalací parkovacích zábran poznat, neboť povrch pod zábranou může vyžadovat jiné zhutnění než okolní povrch právě s ohledem na daný typ konstrukce zábran. V případě pojízdné plochy zábrany, která je prostorově výrazně omezena, oproti pojízdné ploše parkoviště, dochází k jiným přenosům fyzikálních sil, zemina pod povrchem jinak pracuje, než je tomu např. v případě pojížděné zámkové dlažby parkoviště. Některé reklamované vady (zadření motoru a nefunkční LED osvětlení, nacházející se ve vnitřní části zábrany) nemusely mít, a s největší pravděpodobností neměly, původ v nesprávném uložení vnější části parkovacích sloupků.

16. Závěr znaleckého posudku, že původní instalace zábran proběhla dle dodaného instalačního návodu, na což bylo usuzováno právě z projevů vad (utržení dna a následné zajíždění sloupků pod povrch tubusu, deformace některých částí zábran), byl učiněn s pravděpodobností hraničící s jistotou. Odvolací soud tak nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se v řízení nepodařilo vyvrátit skutečnosti zjištěné z výpovědi žalovaného, že tubusy, které byly žalovaným vyměňovány za nové, byly kompletně zabetonované. Tomuto neodpovídaly projevy vad. Jestliže byl ve znaleckém posudku vyjádřen závěr jako pravděpodobnostní, bylo to z důvodu matematického. Osoby, které posudek zpracovávaly, uvedly, že jsou si prakticky jisty, že tomu tak bylo. Odvolacímu soudu je známo, že znalecké posudky vždy pracují s mírou pravděpodobnosti, tudíž bylo třeba zjistit, o jak velkou pravděpodobnost se jedná. Závěr znaleckého posudku v situaci, kdy již nebylo možno zábrany v místě jejich uložení ohledat, odpovídá moderní matematické logice vycházející z Gödolových vět o neúplnosti. Jestliže se jedná o vysokou míru pravděpodobnosti, hraničící s jistotou, jednoznačně bylo prokázáno, že vnější tubusy byly uloženy do plovoucího podloží, pod kterým se nenacházela betonová deska či výrazně zhutněné podloží takovým způsobem, aby zábrany odolaly plnému tlaku pojížděných vozidel a nedošlo k jejich deformacím. Takové uložení dle návodu žalovaný ani nepožadoval. Znaleckým posudkem tak byla jednoznačně vyvrácena výpověď žalovaného o tom, že parkovací zábrany nebyly uloženy ani při první instalaci do plovoucího podloží dle jeho návodu. Nové uložení parkovacích zábran se týkalo jen tří z nich, na zbývajících nebyly nalezeny stopy po uložení v jiném než plovoucím podloží.

17. K uzavření smlouvy mezi účastníky jako podnikateli došlo v roce 2012, proto je třeba práva a povinnosti stran posoudit podle obchodního zákoníku, a to včetně práv z odpovědnosti za vady, jak vyplývá z přechodných ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012. Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

18. Podle § 536 odst. 1 obch. zák. smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

19. Podle § 536 odst. 2 obch. zák. dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

20. Podle § 560 odst. 1 obch. zák. dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě.

21. Podle § 560 odst. 3 obch. zák. zhotovitel odpovídá za vady díla vzniklé po době uvedené v odstavci 2 (tj. po předání díla), jestliže byly způsobeny porušením jeho povinností.

22. Podle § 561 obch. zák. zhotovitel neodpovídá za vady díla, jestliže tyto vady byly způsobeny použitím věcí předaných mu k zpracování objednatelem v případě, že zhotovitel ani při vynaložení odborné péče nevhodnost těchto věcí nemohl zjistit nebo na ně objednatele upozornil a objednatel na jejich použití trval. Zhotovitel rovněž neodpovídá za vady způsobené dodržením nevhodných pokynů daných mu objednatelem, jestliže zhotovitel na nevhodnost těchto pokynů upozornil a objednatel na jejich dodržení trval nebo jestliže zhotovitel tuto nevhodnost nemohl zjistit.

23. Podle § 551 odst. 1, věty první a druhé, obch. zák. zhotovitel je povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věci nebo změny pokynů objednatele nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů.

24. Podle § 551 odst. 2, věty první, obch. zák. zhotovitel, který splnil povinnost uvedenou v odstavci 1, neodpovídá za nemožnost dokončení díla nebo za vady dokončeného díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, jestliže objednatel na jejich použití při provádění díla písemně trval.

25. Podle § 564 obch. zák. při vadách díla platí přiměřeně § 436 až 441. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

26. Podle § 420 odst. 2 obch. zák. neurčuje-li smlouva jakost nebo provedení zboží, je prodávající povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá.

27. Podle § 436 odst. 1 obch. zák. je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§ 345 odst. 2) může kupující: a) požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad, b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné, c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle odst. 2, věty čtvrté, téhož zákonného ustanovení neodstraní-li prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě nebo oznámí-li před jejím uplynutím, že vady neodstraní, může kupující odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny.

28. Podle § 344 obch. zák. lze od smlouvy odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.

29. Podle § 345 odst. 2 obch. zák. pro účely zákona je porušení smlouvy podstatné, pokud strana porušující smlouvu věděla, v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy.

30. Podle § 351 odst. 1 obch. zák. odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžitého závazku spolu s úroky ve výši pro tento případ ve smlouvě sjednané, jinak stanovené podle § 502 obch. zák.

31. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3674/2023, dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je třeba právní úkony, na které dopadá právní úprava účinná do 31. 12. 2013, vykládat podle pravidel stanovených obecně pro soukromoprávní vztahy v § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, a v případě obchodních závazkových vztahů za použití výkladových pravidel zakotvených v § 266 obch. zák. Podle § 35 odstavec 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. O právních úkonech učiněných v rámci obchodních závazkových vztahů platí, že se vykládají podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (§ 266 odstavec 1 obch. zák.). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (§ 266 odstavec 2 obch. zák.). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci (§ 266 odstavec 3 obch. zák.), kdy odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 81/2000, ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2006/2009, ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007, ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4533/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3442/2017).

32. Mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo, nikoliv smlouvy kupní, neboť závazek žalovaného zahrnoval i montáž a celkové zprovoznění systému zábran. Žalobce ve vlastní režii zajišťoval tzv. stavební přípravu, včetně zabudování zábran do země. To však z uzavřené smlouvy nečiní smlouvu kupní, neboť ujednání mezi účastníky odpovídá podstatným náležitostem smlouvy o dílo. Žalovaný dodal žalobci instalační postup k zabudování zábran společně s vnějšími tubusy, čímž dal najevo, že je důležité, aby podle tohoto instalačního návodu bylo postupováno.

33. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 v případě, že občanskoprávní předpisy používaly pojem „stavba“, nešlo obsah tohoto pojmu vykládat jen podle stavebních předpisů, neboť stavební předpisy chápaly pojem „stavba“ dynamicky, tedy jako činnost směřující k uskutečnění díla (někdy ovšem i jako dílo samotné). Pro účely občanského práva bylo nutno tento pojem vykládat staticky, jako věc v právním smyslu. Stavbou se rozuměl výsledek stavební činnosti, tak jak tuto činnost chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2680/2023. Nejdříve byla provedena stavební příprava – usazení vnějších částí parkovacích sloupků v režii žalobce, který rovněž nechal přivést k jednotlivým parkovacím sloupkům přívod elektřiny. Žalobce postupoval podle instalačního návodu dodaného žalovaným. Žalovaný způsob instalace vnějších sloupků nekontroloval, přestože žalobci dodal instalační návod, podle kterého mělo být postupováno. Následně žalovaný usazoval vnitřních tubusy parkovacích sloupků a systém zábran zprovoznil jako celek, ovládaný společně jedním klíčem. Systém zábran nemohl fungovat bez instalace vnitřních sloupků, na kterých se nacházelo i osvětlení, a bez jejich propojení společných ovládáním.

34. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 772/2019, vyplývá, že způsobilo-li vadu díla použití věci dodané objednatelem, zhotovitel za vady díla odpovídá, neboť jako odborník (oproti objednateli, jímž zpravidla odborník nebude) by měl postupovat po odborné stránce dostatečně fundovaně a měl by rozpoznat nevhodnost příkazů objednatele nebo nevhodnost věcí předaných mu za účelem provedení díla. Zároveň mu zákon ukládá povinnost bez zbytečného odkladu objednatele na takovou nevhodnost upozornit. Dílo má vady, jestliže neodpovídá smlouvě. Odpovědnost za vady nese zhotovitel. Práva objednatele z vadného plnění nejsou dotčena ani v případě, že zhotovitel použit věc či dodržel pokyny objednatele, pokud na jejich vadnost neupozornil, nebo prokáže-li, že je nemohl zjistit. Nyní platná právní úprava je obdobná, jako právní úprava účinná před 1. 1. 2014. V případě, kdy žalovaný zhotovitel prováděl dílo spočívající v pokládce podlahy, přičemž byly po dokončení a předání díla zjištěny vady spočívající v nerovnostech podlahy, uvedl, že žalobce uplatnil právo z vadného plnění – požadoval opravu nebo výměnu nerovných částí – oprávněně, přestože žalovaný vady použitého materiálu zjistil až následně. Uvedl, že závěru odvolacího soudu, že žalovaný provedl dílo řádně, nelze přisvědčit. Je třeba vycházet z toho, že si žalobce nechal zhotovit profesionálem předmět díla, mohl tedy legitimně očekávat, že žalovaný pokládku krytiny provede jen tehdy, jestliže ji bude moci provést v daném místě bezvadně, vzhledem ke stavu povrchu, na kterém měla být krytina umístěna. Nebylo na místě se zabývat jen bezvadností podlahové krytiny jako takové, nýbrž i samotnou pokládkou podlahové krytiny odborně kvalitně. Dílo nelze označit za bezvadné, jestliže se na zhotovené podlaze tvořily „stříšky na krátkých spojích“. Je odpovědností zhotovitele – odborníka – aby v každém konkrétním případě navrhl takový postup provedení díla, který zaručí základní vlastnosti věci (její součásti) a který splňuje odborně technické požadavky. Povinnost provést dílo s potřebnou péčí znamená, že zhotovitel musí postupovat způsobem, jakým se obvykle při provedení díla k tomu kvalifikovanými osobami postupuje. Je na něm, aby odborně vyhodnotil podmínky pro pokládku v daném místě, včetně toho, lze-li pokládku realizovat na podklad určený objednatelem, resp. zda podklad (např. při zvoleném typu krytiny, materiálu, technologii pokládky apod.) nemá nedostatky bránící řádnému provedení díla. Pokud by se v tomto směru podmínky pro řádné provedení díla ukázaly býti nevhodné, je zhotovitel povinen na to objednatele bez zbytečného odkladu. Bylo-li zjištěno, že vada díla byla způsobena pokládkou podlahové krytiny na nevhodný podklad, a že ji žalovaný realizoval, aniž ověřila vlhkost podkladu, provedla dílo vadně i přesto, že samotná řemeslná práce byla provedena kvalitně a byl použit materiál bez vad. Protože zhotovitel neprokázal, že by objednatele na nevhodnost podkladu včas upozornil a že ten na jeho použití výslovně trval, nemůže být dotčeno právo žalobce z vadného plnění (§ 2102 odst. 1 o. z.).

35. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, dovodil, že upozornil-li zhotovitel objednatele na nevhodnost předané projektové dokumentace až v době, kdy zhotovené podlahy, které byly předmětem díla, začaly praskat, nesplnil informační povinnost upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl při vynaložení odborné péče zjistit nevhodnost předané projektové dokumentace k provedení díla již před započetím prací, případně v jejich průběhu. Pokud má dílo vady a zvolí-li objednatel za prostředek ochrany odstranění vady (opravu díla), je zhotovitel povinen vadu odstranit v přiměřené lhůtě. Neučiní-li tak či oznámí-li objednateli, že vady neodstraní, může objednatel požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z ceny díla, nebo může od smlouvy odstoupit. Přiměřená lhůta k odstranění vady znamená období, ve kterém je zhotovitel s ohledem na povahu díla a jeho vady schopen svoji povinnost splnit a dílo uvést do souladu se smlouvou.

36. V daném případě žalovaný neupozornil na vadnost usazení vnějších sloupků, přičemž se sám zbavil možnosti, aby způsob jejich usazení a stavební přípravu pro jejich usazení, zkontroloval. Navíc jím dodaný návod neobsahoval dostatečné údaje ohledně míry zhutnění zemského povrhu v místě usazení zábran. Zábrany, na kterých se vyskytly i další závady s největší pravděpodobností nezpůsobené usazením vnějších sloupků, tak nemohly sloužit své účelu. V řízení nebylo tvrzeno, že by žalovaný na nevhodnost usazení vnějších sloupků žalobce upozornil. Jestliže se žalovaný sám rozhodl nekontrolovat stavební přípravu – usazení vnějších sloupků, k čemuž dodal vlastní návod, nelze uzavřít, že by neměl možnost toto zkontrolovat. Vzhledem k uvedenému odpovídá žalovaný za vady díla i v té části, ve které byly způsobeny nesprávným usazením vnějších částí parkovacích sloupků.

37. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. 23 Cdo 2210/2009, zhotovitel odpovídá za vady díla vzniklé po předání díla, jestliže byly způsobeny porušením jeho povinnosti. Zhotovitel odpovídá za vady díla vzniklé po předání díla, pokud se prokáže, že vady vznikly porušením povinnosti stanovené zhotoviteli právním předpisem nebo smlouvou. Jestliže zhotovitel, který je podle smlouvy povinen při provádění díla dodržovat určité pokyny objednatele, či použít věci objednatele, neupozorní objednatele na nevhodnost pokynů nebo převzatých věcí, a tato nevhodnost byla při vynaložení odborné péče zjistitelná, odpovídá za vady tak, jako kdyby mu objednatel tyto pokyny či věci nedal. Provedení stavební přípravy spočívající v usazení vnějších částí parkovacích sloupků do vhodně upraveného podloží, navíc dle pokynů samotného zhotovitele, je třeba vnímat tako věc předanou zhotoviteli k dokončení díla.

38. Uvádí-li žalovaný, že neměl možnost vady usazení vnější části parkovacích sloupků zjistit při montáži vnitřní části parkovacích sloupků, neboť zjištění takových vad by bylo spojeno s destrukcí (zničením) díla třetí osoby, je jeho námitka lichá. Žalovaný, jako výrobce parkovacích zábran, který běžně provádí i stavební přípravu, včetně usazení vnějších tubusů (jak sám uvádí, že vždy bezproblémově), měl možnost vyhradit si, že zkontroluje, zda stavební příprava byla provedena dle jím předaného montážního návodu, když jako výrobce těchto sloupků věděl, jak jsou navrženy, a že právě jejich správné usazení je podmínkou proto, aby dílo mohlo sloužit řádně dohodnutému účelu, kdy se mohl dostavit na místo instalace před usazením vnějších částí parkovacích sloupků do podloží či před zakrytím povrchu zámkovou dlažbou, nebo si mohl vyžádat fotografie o způsobu provedení stavební přípravy – usazení vnějších tubusů parkovacích sloupků, ačkoliv sám dodal žalobci pro činnosti v jeho režii prováděné instalační návod.

39. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně o tom, že odpovědnost žalovaného za vady způsobené nesprávnou instalací vnějších tubusů parkovacích sloupků by byla dána jen tehdy, pokud by bylo prokázáno, že bylo postupováno podle jím dodaného nesprávného instalačního postupu. Odvolací soud se naopak ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že vytýkané vady byly vadami, které porušují smlouvu podstatným způsobem, a na parkovacích zábranách se vyskytovaly opakovaně. Účelem, kterému měly zábrany sloužit, je zamezení a umožnění vjezdu a výjezdu vozidel z/na parkoviště areálu žalobce. Žalobce nemohl mít zájem na dodání zábran, které nemohly sloužit svému účelu pro opakovaný výskyt vad spočívajících v nemožnosti vyjetí a zajetí zábran, poruchách osvětlení signalizujícího, že zábrana je vyjetá (tvoří překážku vjezdu), povolení nákružku, naklánění zábran. Žalovaný odstraňoval projevy vad, které byly vytýkány, kdy zábrany byly po opravách jistou dobu funkční. Vady vytýkané v dopise ze dne 12. 4. 2014 odstranil až v dodatečné lhůtě. Následně se na zábranách opakovaně vyskytly tytéž vady, které byly reklamovány e-maily ze dne 27. 5. 2014 a 28. 5. 2014. Žalovaný odmítl dne 2. 6. 2014 vady odstranit, proto žalobce postupoval v souladu se zákonem, pokud od smlouvy po tomto sdělení žalovaného odstoupil.

40. Co se týče vytýkaných vad, je třeba rozlišovat mezi způsobem, jakým se vada projevuje, a její příčinou. Způsob či formu notifikace vad zákon nestanoví, obsahově je třeba vadu označit a oznámit tím, jak se projevuje. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný vyměnil či opravil nesvítící LED osvětlení, prováděl opravy motorku zábran, znovu zprovozňoval zasekávající se zábrany, aby zajížděly a vyjížděly. Vady projevující se nesprávným zajížděním a vyjížděním sloupků měly příčinu ve špatném usazení vnějších tubusů zábran. Tato vada se ve svém důsledku projevila tak, že zábrany zajížděly a vyjížděly nesprávně, docházelo k zajíždění sloupků pod vnější tubus, či nezajíždění sloupků souběžně se zemí.

41. Odvolateli je třeba přisvědčit, že tuto práci nezajišťoval. Nicméně v řízení bylo prokázáno, že pro řádnou funkci celého parkovacího systému, řádnou funkci jednotlivých parkovacích sloupků, bylo třeba, aby plovoucí podloží, do něhož jsou zábrany uloženy, bylo upraveno takovým způsobem, aby mohly zábrany bez problémů fungovat. Za tímto účelem dodal žalovaný žalobci instalační návod, přičemž nijak neověřoval, zda bylo podle něho postupováno. Bylo zjištěno, že návod neobsahuje pro třetí osobu dostatečné informace, což třetí osoba nemusela poznat. Správná příprava podloží a usazení vnějších tubusů zábran určitým způsobem bylo nezbytné pro řádné fungování zábran. Zábrany vykazovaly vady, které vedly k mechanickému zničení jejich jednotlivých částí (utržení svarů dna, poškozený nákružek, deformace dílů).

42. Žalovaný jako výrobce a osoba obchodující s parkovacími zábrany, musel vědět, že jejich konstrukce není samonosná, ale tvoří funkční celek s vhodně připraveným podložím, přičemž vhodné usazení tubusů do podloží bylo předpokladem pro řádné fungování parkovacích zábran. Tuto činnost přenechal jiné osobě, aniž by se zabýval vlastnostmi konkrétního podloží, do kterého mají být parkovací zábrany uloženy, aniž by instalační návod obsahoval informace o nutnosti zhutnění podloží, aniž by ověřil, zda tubusy jsou usazeny takovým způsobem, že může být provedena vnitřní instalace pohyblivých sloupků a propojení parkovacích zábran tak, aby mohly plnit svůj účel, pokud možno bez vad.

43. Je odpovědností zhotovitele (odborníka), aby v každém konkrétním případě navrhl takový postup provedení díla, který zaručí jeho základní vlastnosti, a který splňuje odborné technické požadavky. Bylo na zhotoviteli, aby vyhodnotil podmínky v daném místě, včetně toho, zda lze zprovoznit parkovací zábrany a instalovat jejich vnitřní sloupky, zda lze montáž vnitřních sloupků realizovat na podklad a umístění vnějších sloupků připravený objednatelem. Zhotovitel měl vyhodnotit, zda způsob usazení vnějších sloupků nebrání řádnému provedení díla. Zákon ukládá zhotoviteli, aby v případě zjištění takových nedostatků objednatele ve lhůtě bez zbytečného odkladu na nevhodné podmínky bránící řádnému provedení díla upozornil. Jestliže nevhodnost ukotvení parkovacích sloupků byla zjištěna až v souvislosti s uplatněním práv objednatele z vadného plnění, nemůže se zhotovitel své odpovědnosti zprostit, když na nevhodnost zabudování vnějších částí sloupků neupozornil.

44. Skutečnost, že si zhotovitel nevymínil např. kontrolu či dokumentaci prací při usazování vnějších zábran, nemůže jít k tíži objednatele. Zhotovitel totiž odpovídá za to, aby dodané dílo bylo funkční. Jestliže k řádnému fungování díla bylo třeba provést odpovídajícím způsobem i usazení vnějších sloupků, nemůže se zhotovitel zprostit odpovědnosti za vady díla tím, že si nezajistil podmínky pro kontrolu usazení vnějších sloupků v době, kdy kontrola byla bez „destrukce“ prací učiněných v režii žalobce ještě možná, když třetí osoba prováděla usazení jím dodaných vnějších částí parkovacích sloupků. Zákon totiž předpokládá, že zhotovitel má vyhodnotit všechny faktory, které případně brání řádnému provedení díla a ukládá mu povinnost na nedostatky bránící v řádném provedení díla upozornit. V řízení bylo zjištěno, že žalobce postupoval podle instalačního návodu žalovaného, tento však nebyl s ohledem na konstrukci parkovacích sloupků dostatečný, neboť neobsahoval dostatečně konkrétní data ohledně zhutnění povrchu v místě zábran tak, aby zábrany mohly bezproblémově fungovat.

45. Žalovaný sdělil žalobci ve lhůtě stanovené k odstranění opakovaných vad, že vady neodstraní. Žalobce proto od smlouvy odstoupil. Důsledkem odstoupení od smlouvy žalobcem je zánik všech práv a povinností ze smlouvy mezi účastníky a vznik vzájemné restituční povinnosti, tj. objednatel je povinen vrátit zhotoviteli parkovací zábrany a zhotovitel objednateli cenu za dílo, včetně požadovaného úroku z prodlení stanoveného podle § 502 obchodního zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 351/2005). Parkovací zábrany bylo možno oddělit od povrchu zemského, do kterého byly ukotveny, jsou samostatnou věcí, tudíž námitka žalovaného o tom, že se jedná o plnění, které nelze vrátit, neboť se jedná o stavbu, není důvodná.

46. Strana, které bylo poskytnuto před odstoupením od smlouvy plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžitého závazku spolu s úroky ve výši pro tento případ ve smlouvě sjednané, jinak stanovené podle § 502 obch. zák. Je-li dán nárok na vrácení zaplacené ceny díla (oproti vrácení poskytnutého plnění), je možné žádat vrácení zaplacené částky spolu s úrokem z prodlení, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 351/2005, nebyl-li jiný úrok mezi stranami sjednán.

47. Úroky z prodlení může žalobce požadovat až od data, kdy byl připraven plnit vzájemnou restituční povinnost, tj. vydat parkovací zábrany, a současně uplynula jím stanovená lhůta k dobrovolnému plnění vzájemné restituční povinnosti. Tento okamžik nastal až tehdy, kdy měl pro žalovaného připraveny vymontované zábrany k vyzvednutí a po marném uplynutí lhůty k jejich vyzvednutí, oproti vrácení zaplacené částky.

48. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný, jako výrobce a dodavatel parkovacích zábran, odpovídá za to, aby zábrany sloužily svému účelu, je odpovědný za jejich řádné fungování, neboť jako odborník si musel být vědom, že zábrany nejsou samonosné, a že pro jejich funkci je nutné řádně připravit i podloží a uložit vnější části parkovacích zábran. Pokud se o přípravě podloží a způsobu uložení vnějších částí parkovacích zábran nepřesvědčil, neupozornil na jejich vadné usazení, či, jako v tomto případě, bylo postupováno podle jeho návodu, který však nebyl dostatečný, což nemuselo být třetí osobě zřejmé, odpovídá za vady díla, to je nemožnost řádného fungování parkovacích zábran, neboť vady byly způsobeny porušením jeho notifikační povinnosti. Jestliže vady odmítl odstranit, postupoval žalobce v souladu se zákonem, když od smlouvy odstoupil a požadoval vrácení toho, co sám plnil, včetně případných úroků z prodlení, oproti vydání předmětných parkovacích zábran.

49. K námitce žalovaného ohledně znaleckého posudku odvolací soud uvádí, že pokud výsledek znaleckého zkoumání nevyzněl ve prospěch žalovaného a znalecký ústav v současné době spolupracuje s třetí osobou, která pro žalobce prováděla usazení vnější části parkovacích sloupků, nezakládá to relevantní důvod pro zpochybnění znaleckých závěrů. Znalecký posudek byl podán v průběhu řízení před soudem prvního stupně, osoby, které za znalecký ústav posudek zpracovávaly, byly vyslechnuty soudem prvního stupně dříve, než došlo k navázání této spolupráce. Odvolací soud důkazy pouze zopakoval. Závěry znaleckého posudku nebyly měněny, osoby, které za znalecký ústav posudek zpracovávaly, byly soudem odvolacím vyslechnuty opakovaně. Tyto osoby v odvolacím řízení odpovídaly i na další otázky kladené odvolacím soudem a účastníky stran podaného znaleckého posudku. Závěry znaleckého posudku nebyly v průběhu odvolacího řízení měněny. Odvolací soud považoval za důležitá i další odborná zjištění, kterým soud prvního stupně váhu nepřikládal. Skutečnosti, které zazněly nově, jsou v souladu s písemně podaným znaleckým posudkem a výslechem osob, které za znalecký ústav posudek zpracovávaly, provedeným soudem prvního stupně. Tyto skutečnost jsou rozvedením dosud učiněných závěrů znaleckého ústavu. To, že znalecký ústav poté, kdy ve věci zpracoval písemně podaný znalecký posudek a došlo k výslechu osob, které posudek zpracovávaly, před soudem prvního stupně, navázal spolupráci s osobou, která pro žalobce prováděla stavební přípravu – uložení vnějších částí parkovacích sloupků do země, nemůže zakládat důvod pro pochybnost o závěrech znaleckého posudku.

50. Odpovědnost žalovaného za vady díla je dána tím, že odpovídá za to, že parkovací zábrany budou fungovat jako celek a budou sloužit svému účelu – zamezení vjezdu a výjezdu z/do areálu žalobce, přičemž nezkontroloval před provedením díla, zda usazení vnějších částí parkovacích sloupků je provedeno takovým způsobem, aby dodané zábrany, které nejsou samonosné, mohly jako celek svému účelu sloužit. To vše v situaci, kdy se žalovaný nepřesvědčil o způsobu usazení vnějších částí parkovacích zábran a přípravě podloží v jejich okolí, ačkoliv tak učinit měl. Žalovaný za vady odpovídá, ať už by třetí osoba postupovala podle jeho instalačního návodu, či nikoliv.

51. Z uvedeného plyne, že odvolání žalobce je v převážné části důvodné. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jen v části I. výroku ohledně zamítnutí žaloby pro požadovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 382 644 Kč od 13. 6. 2014 do 6. 2. 2015. Ve zbývající části I. výroku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu změnil a žalobě vyhověl.

52. Odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobce byl neúspěšný jen v nepatrné části, má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení spojených s účelným uplatněním práva. Náklady před soudem prvního stupně jsou představovány odměnou zástupce žalobce určenou podle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 9 860 Kč za tyto úkony právní služby: předžalobní výzva, příprava a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 21. 8. 2015, vyjádření ke znaleckému posudku na výzvu soudu, účast na jednáních před soudem prvního stupně dne 13. 12. 2017, 7. 3. 2018, 28. 11. 2018, 5. 12. 2018, 14. 9. 2020, 17. 5. 2021, 30. 6. 2021 (délka jednání od 13.00 do 15.42 přesáhla dvě hodiny), 6. 9. 2021, 16. 2. 2022, 11. 4. 2022 (délka jednání od 13.00 do 15.36 přesáhla dvě hodiny) a 13. 7. 2022. K těmto úkonům přísluší režijní paušál ve výši 300 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dalším účelně vynaloženým nákladem je zaplacený soudní poplatek ve výši 19 133 Kč, jakož i DPH z odměny a náhrad ve výši 37 270,80 Kč. Náklady řízení před soudem prvního stupně činí celkem 239 283,60 Kč.

53. Náklady před soudem odvolacím jsou představovány odměnou zástupce žalobce ve výši 9 860 Kč určenou podle § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu za podané odvolání a účast na jednáních odvolacího soudu ve dnech 13. 3. 2024, 4. 9. 2024 a 25. 9. 2024. Za vyjádření k odvolání žalovaného proti výroku o nákladech řízení přísluší žalobci odměna ve výši 1 050 Kč (předmětem odvolání žalovaného byla fakticky částka 24 587,20 Kč, žalobce se nevyjadřoval k odvolání ve věci samé). Účelně vynaloženým nákladem je i režijní paušál k těmto 5 úkonům právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, zaplacený soudní poplatek ve výši 19 133 Kč, jízdné osobním automobilem Škoda Octavia s průměrnou spotřebou 5,1 l/100 km, palivo motorová nafta, za 3 cesty k jednáním odvolacího soudu. Při sazbě základního opotřebení 5,60 Kč, ceně paliva 38,70 Kč/l a délce zpáteční trasy 280 km, činí jízdné za každou z cest 2 120,63 Kč. Účelně vynaloženým nákladem je i 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 10 153,91 Kč, náklady odvolacího řízení činí celkem 77 638,79 Kč. Náklady řízení před soudy obou stupňů činí celkem 316 922,39 Kč, jejich náhrada je splatná k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

54. V tomto řízení vznikly i náklady státu ve výši 199 139,95 Kč vynaložené na svědečné a znalečné. Tyto náklady je vzhledem k výsledku řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř. nahradit České republice, na účet Okresního soudu v Břeclavi, žalovaný. Platební údaje pro tuto úhradu (číslo účtu, variabilní symbol) sdělí žalovanému soud prvního stupně společně se zasláním rozsudku ve věci samé tak, aby mohl žalovaný uloženou povinnost splnit dobrovolně ve stanovené lhůtě.

Poučení