74 Co 57/2025 - 237

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno žalobce A]., IČO [IČO žalobce A] sídlem [Adresa žalobce A] jako insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B]., IČO [IČO žalobce B] sídlem [Adresa žalobce B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, č. j. 218 C 17/2022-204, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 2. 2025, č. j. 218 C 17/2022-212, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že České republice – Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 30 855 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím (I. výrok), uložil žalobci nahradit náklady řízení žalovanému ve výši 119 708 Kč (II. výrok) a České republice Městskému soudu v Brně ve výši 18 489 Kč (III. výrok).

2. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti: a) Podle předložené kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 3. 2019 společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „společnost [Anonymizováno]“), jako postupitel, postoupila na žalovaného, jako postupníka, pohledávku za [jméno FO] ve výši 1 518 000 Kč. Smlouvu měl podepsat za obě smluvní strany (za společnost [Anonymizováno] na základě plné moci) žalovaný. Smlouva obsahuje text, podle kterého [jméno FO] v přesně neuvedený den roku 2019 prohlásil, že byl vyrozuměn o postoupení pohledávky. Nedílnou součástí smlouvy měla být příloha č. 1, obsahující smlouvu o půjčce ze dne 1. 2. 2018 na částku 1 518 000 Kč, uzavřenou mezi [tituly před jménem] [jméno FO] jako dlužníkem a společností [Anonymizováno] jako věřitelem. Příloha č. 1 nebyla soudu předložena. b) Soudu byla ve fotokopii předložena také dohoda o úplatě ze dne 14. 3. 2019, ve které se žalovaný (jako postupník ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 3. 2019) zavázal zaplatit společnosti [Anonymizováno] (jako postupiteli) za postoupení pohledávky úplatu ve výši 1 000 000 Kč do 30. 6. 2020. Dohodu měl podepsat za obě smluvní strany (za společnost [Anonymizováno] na základě plné moci) žalovaný. c) Soudu předloženou fotokopii generální plné moci ze dne 16. 1. 2018, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn jednat za společnost [Anonymizováno], podepsala její jednatelka [tituly před jménem] [jméno FO]. d) [tituly před jménem] [jméno FO] byla jednatelkou společnosti [Anonymizováno] v době od 24. 5. 2011 do 28. 2. 2019. Od 31. 5. 2019 (s účinky od 28. 2. 2019) do 11. 5. 2023 byl v obchodním rejstříku jako jednatel společnosti [Anonymizováno] zapsán [Anonymizováno]. e) Žalobce vyzval žalovaného přípisem ze dne 17. 3. 2021, doručeným dne 23. 3. 2021, k zaplacení částky 1 000 000 Kč z titulu dohody o úplatě ze dne „14. 3. 2020“ do 7 dnů od doručení výzvy. f) Soudu byla předložena také[Anonymizováno]kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 (dále jen „Smlouva“), ve které společnost [Anonymizováno] (jako postupitel) postoupila na společnost [Jméno žalobce B]. (dále též jen „insolvenční dlužník“), jako postupníka, pohledávku za žalovaným ve výši 1 000 000 Kč z titulu dohody o úplatě ke smlouvě o postoupení pohledávky za [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 3. 2019, za dohodnutou částku 1 000 000 Kč, která byla podle textu Smlouvy insolvenčním dlužníkem zaplacena společnosti [Anonymizováno] v hotovosti před podpisem Smlouvy. Za obě smluvní strany měl při uzavření Smlouvy dle záhlaví a označení u podpisu jednat [Anonymizováno], vedle razítka obou společností se však nachází podpis „[Anonymizováno]“. Smlouva obsahuje nedatované prohlášení žalovaného, že byl vyrozuměn o postoupení pohledávky a jeho údajný podpis. Smlouva byla předložena s doložkou o konverzi dokumentu ze dne 6. 3. 2021, přičemž na poslední straně Smlouvy je kopie doložky notářky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 15. 3. 2021, potvrzující, že kopie souhlasí s originálem (tj. konvertován nebyl originál listiny). g) Od 10. 10. 2013 dosud je jako jediný jednatel a společník insolvenčního dlužníka v obchodním rejstříku zapsán [Anonymizováno]. h) Ze svědecké výpovědi bývalé jednatelky společnosti [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] vzal soud za prokázané, že jí o smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 14. 3. 2019, ani o Smlouvě ze dne 24. 6. 2019, není ničeho známo. i) Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek společnosti [Jméno žalobce B]. (insolvenčního dlužníka) a jejím insolvenčním správcem byl ustanoven [Jméno žalobce A]. (žalobce). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2021, č. j. [právnická osoba], byl na majetek insolvenčního dlužníka prohlášen konkurs. j) [tituly před jménem] [jméno FO], jako povinný, uznal dne 10. 10. 2018 ve formě notářského zápisu [Anonymizováno], sepsaného notářem [tituly před jménem] [jméno FO], svůj dluh vůči žalovanému ve výši 3 360 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, a zavázal se tuto částku uhradit žalovanému do 1. 4. 2019. Součástí notářského zápisu byl i souhlas k jeho přímé vykonatelnosti. K vymožení této pohledávky bylo dne 2. 4. 201 k návrhu žalovaného (jako oprávněného) zahájeno exekuční řízení proti povinnému [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] byl v období od 1. 11. 2019 do 16. 8. 2021 povinným v celkem 9 exekucích. k) Ze znaleckého posudku č. [č. účtu], vypracovaného dne 28. 6. 2024 [tituly před jménem] [jméno FO], soudní znalkyní v oboru a odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo, vyplývá, že u zkoumaných podpisů žalovaného na smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 14. 3. 2019, dohodě o úplatě ze dne 14. 3. 2019 a Smlouvě, nelze objektivně rozhodnout, zda tyto podpisy jsou kopiemi pravých podpisů žalovaného nebo kopiemi padělků anebo jde o podpisy překopírované z jiné listiny. Mikroskopicky nelze vyloučit možnost technického padělání. Zkoumány byly pouze obrázky podpisů, nikoliv originální záznamy, a to na černobílých kopiích, které byly vytištěny za využití počítačové tiskárny či kopírky. Daný druh kopií sporných podpisů neumožňuje spolehlivě sledovat některé důležité znaky, jako jsou např. jistota a plynulost psacího pohybu, rychlost provedení podpisů, vázanost komponent/prvků, tlak v průběhu psaní, kvalitu/tvar počátečních a koncových adjustací. V případě zjištění shod či podobností by sporné podpisy nemusely být zpracovatelné, jelikož není objektivně možné stanovit, zda jde o pravé podpisy, nebo o zdařilé padělky anebo jsou sporné podpisy přeneseny z jiné listiny jako pravé. Podpisy jsou konstrukčně jednodušší s omezeným množstvím identifikačních znaků a sníženou odolností vůči padělání, lze předpokládat, že i v případě zkoumání originálu listiny by byly sporné podpisy hodnoceny jako obtížně zpracovatelné. Mikroskopickým zkoumáním na monochromatických kopiích nelze objektivně prokázat znaky, které by svědčily o technickém anebo chemickém zásahu. Při porovnání se srovnávacím materiálem byly zjištěny některé identifikační znaky podobné až shodné. Přestože byly ztotožněny některé znaky kladného významu, není možné objektivně určit, zda jde o pravé podpisy žalovaného, zdařilé padělky, nebo přenesení podpisů z jiných listin. Posouzení identifikačně významných znaků, jako jsou zejména kvalita psacího pohybu, včetně rychlosti a dynamiky, dovolují jen originály. I v případě konvertovaných listin je třeba předložit jejich originál. Konverze nepotvrzuje správnost údajů na listině na vstupu. Doložka o konverzi byla předložena v kopii, tudíž není postaveno najisto, ke které listině se vztahuje. Stejně tak ověřovací doložka o shodě kopie s originálem byla předložena pouze ve fotokopii a nelze vyloučit, že se vztahuje k jiné listině. Listina nebyla předložena v originále jako celek. Zjištěné skutečnosti dovolují vyslovit pouze závěr nerozhodný.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje z § 527 odstavec 1 písm. a), § 565, § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, k následujícím závěrům: a) Žalobce soudu předložil k prokázání svého nároku soukromé listiny ve fotokopii. Žalovaný namítal, že listiny nepodepsal. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. b) V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný podepsal smlouvu o postoupení pohledávek a dohodu o úplatě ze dne 14. 3. 2019. Nebyla tak prokázána existence pohledávky společnosti [Anonymizováno] za žalovaným z titulu smlouvy o postoupení pohledávek a dohody o úplatě ze dne 14. 3. 2019. c) Neexistující pohledávku za žalovaným nemohla společnost [Anonymizováno] postoupit Smlouvou na insolvenčního dlužníka. d) Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že insolvenční dlužník (resp. žalobce) má pohledávku za žalovaným z titulu nezaplacené úplaty dle Smlouvy, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady státu uložil hradit žalobci dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že soud neprovedl jím označené důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Vzhledem k tomu, že dle § 22 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., má dokument, který vznikl provedením konverze (výstup), stejné právní účinky jako dokument, jehož převedením vznikl (vstup), mají konvertované dokumenty platnost originálu. Žalobce tedy předložil vlastnoručně podepsanou listinu, nikoliv její kopii, proto bylo na žalovaném, aby pravost podpisu popřel, nikoliv na žalobci, aby pravost podpisu prokázal v případě jeho zpochybnění. S ohledem na závěr znalkyně, že nelze objektivně rozhodnout, zda sporné podpisy jsou kopiemi pravých podpisů, kopiemi padělku, nebo jde o podpisy překopírované z jiné listiny, měl soud předložené listiny pokládat za správné a pravdivé. [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdila spolupráci s žalovaným a jeho oprávnění jednat za společnost [Anonymizováno]. Zásadní skutková zjištění ohledně uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 3. 2019 mohl přinést výslech [tituly před jménem] [jméno FO], když tato smlouva obsahuje jím podepsané prohlášení o vyrozumění podle § 1882 odst. 1 o. z.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že se soud řádně vypořádal se všemi argumenty žalobce i s tím, proč výslech navržených svědků neprováděl. Důkazní břemeno ohledně pravosti podpisů nesl žalobce, který předložil pouze kopie listin, tudíž vlastnoruční podpisy byly předloženy na vytištěné kopii listiny. [tituly před jménem] [jméno FO] označil za osobu nedůvěryhodnou.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

9. V usnesení ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1464/2025, Nejvyšší soud vysvětlil, že je-li listina vlastnoručně podepsána, má se za to, že je pravá a správná (pravdivá), tvrdí-li účastník, že podpis není pravý, leží na něm ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno. Je-li pravost podpisu úspěšně popřena (tj. dokazováním vyvrácena), domněnka správnosti listiny se neuplatní; důkazní břemeno ohledně skutečností v listě uvedených pak leží na tom účastníkovi, který z nich dovozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018). Pouze úspěšné zpochybnění pravosti podpisu by totiž mělo za následek uplatnění pravidla o rozložení důkazního břemene stanoveného v první větě § 565 o. z.

10. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, vyplývá, že občanský soudní řád neukládá soudu povinnost provádět důkazy pouze originály listin. Ačkoli jsou originály listin obecně jako důkazní prostředek vhodnější, než jejich neověřené kopie a soud by se, pokud pro to nejsou závažné důvody, neměl při dokazování spokojit pouze s fotokopií listiny, nelze takový postup prohlásit za odporující zákonu, a v této souvislosti lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu. Přitom důkaz provedený fotokopií listiny soud hodnotí (jako každý jiný důkaz) podle zásad upravených v § 132 a násl. o. s. ř.

11. Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 15 Co 229/2023, rovněž posuzoval pravost podpisu na listině převedené do elektronické konverze, a dospěl k závěru, že důkaz o pravosti podpisu na takové kopii listiny je na tom, kdo kopii listiny (kopii podpisu) předložil. Tento závěr platí i v případě, že listina je předložena ve formě digitálního výstupu autorizované konverze původního listinného dokumentu. Ačkoliv § 22 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. přiznává výstupu konverze stejné právní účinky, jaké má dokument, jehož převedením výstup vznikl, konverzí dokumentu nedochází k prokázání pravosti a správnosti údajů v něm uvedených a vzhledem ke způsobu, jakým je konverze provedena, nemůže sloužit k ověření platnosti či pravosti převáděné listiny.

12. Konverze listiny zajišťuje její autenticitu, nikoliv pravost podpisů na ní (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 2 Afs 389/2019).

13. Odvolací soud zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat mezi pojmem „platnost originálu“, „písemná forma“ a „listina“.

14. Zákon tedy sice přiznává výstupu elektronické konverze stejné právní účinky, jaké má dokument, jehož převedením výstup vznikl (v tomto případě měl být převeden do elektronické podoby dokument v listinné podobě), nicméně elektronický dokument není listinou. I výtisk listiny, která byla konvertována do elektronické podoby, je kopií listiny, nikoliv jejím originálem.

15. V posuzovaném případě žalobce předložil soudu vytištěné listiny, které získal autorizovanou konverzí písemných dokumentů do elektronické podoby, tj. měl k dispozici výstup v podobě elektronické, který měl platnost originálu. Pokud byly pořizovány další kopie konvertovaných dokumentů do elektronické podoby, či jejich výtisky, nejednalo se o předložení originálu listiny, ani o předložení výstupu, který má „platnost originálu“. Všechny smlouvy, o které žalobce svůj nárok opíral, přitom měly být uzavřeny v písemné formě. Originál těchto smluv tedy měl listinnou podobu. Právě na listinném originálu se nacházely sporné podpisy žalovaného. Tento originál smluv nebyl soudu předložen, a to ani poté, co se žalobci dostalo poučení, že neunáší důkazní břemeno o svém tvrzení, že mu svědčí právo z postoupené platně vzniklé pohledávky.

16. Rozdíl mezi hodnocením originálu listiny vlastnoručně podepsané a kopií listiny je v tom, že je-li listina vlastnoručně podepsána, má se za to, že je správná a pravdivá. Podpis na kopii listiny nemá stejné účinky jako vlastnoruční podpis na originálu listiny, tj. pravidla pro hodnocení důkazu provedeného vlastnoručně podepsanou soukromou listinou se neuplatní.

17. Důkazním břemenem vyplývajícím z § 120 odst. 3 věty druhé o. s. ř. se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení nebyla prokázána jeho tvrzení; důsledkem jeho neunesení je procesní neúspěch. Účelem tohoto procesního instrumentu je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci nebyla prokázána, tj. kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o existenci této skutečnosti, ani o tom, že tato skutečnost nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001).

18. Skutkovými zjištěními z provedených důkazů nelze nahrazovat skutková tvrzení, která nebyla učiněna, nelze tedy připustit, aby účastník teprve na základě provedených důkazů začal tvrdit skutkovou verzi, kterou dosud v řízení neuplatňoval.

19. V posuzovaném případě bylo pro posouzení věci podstatné, zda smlouvu o postoupení pohledávky a dohodu o úplatě ze dne 14. 3. 2019 uzavřel (soudu předložené listiny podepsal) žalovaný.

20. Žalovaný svůj podpis na listinách, které byly předloženy v kopiích, zpochybnil.

21. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že z předložených kopií listin nelze stanovit, zda obsahují podpis žalovaného.

22. Soud prvního stupně proto správně poučil žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud provedené důkazy neprokazují, že žalovaný smlouvy ze dne 14. 3. 2019 a 24. 6. 2019 podepsal. V reakci na poučení žalobce navrhl výslech [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

23. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že o uzavření těchto smluv nevěděla.

24. Výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce navrhoval prokázat, že tento svědek měl ke dni konverze (16. 3. 2021) v držení listiny, ke kterým připojil konverzní doložku. 25. [tituly před jménem] [jméno FO] měl být vyslechnut k tomu, zda je mu známo, že pohledávka, kterou vůči němu měla společnost [Anonymizováno], byla postoupena na žalovaného.

26. Žalobce netvrdil, že by některý z navržených svědků byl přítomen podpisu sporných listin žalovaným, či měl jiné konkrétní informace o tom, že žalovaný listiny podepsal.

27. Žalovaný pak tvrdil a doložil důvody, pro které by smlouvu o postoupení pohledávky a dohodu o úplatě dne 14. 3. 2019 neuzavřel ([tituly před jménem] [jméno FO] mu v této době již dlužil částku 3 360 000 Kč).

28. Soud není povinen provádět veškeré důkazy stranami navržené k jejich tvrzením v situaci, kdy rozhodné skutečnosti byly prokázány jinak, jakož i v situaci, kdy navržené důkazy nejsou schopny sporné skutečnosti prokázat.

29. V posuzovaném případě soud prvního stupně postupoval správně, když žalobcem navržený výslech [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] neprovedl, neboť prokázání skutečnosti, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl dne 16. 3. 2021v držení některou ze sporných listin, nemohlo vést k závěru, že smlouvu o postoupení pohledávky a dohodu o úplatě ze dne 14. 3. 2019 podepsal žalovaný, respektive že došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi společností [Anonymizováno] a žalovaným, včetně uzavření dohody o úplatě. Ani podpis [tituly před jménem] [jméno FO] na smlouvě o postoupení pohledávky neprokazuje, že žalovaný tuto smlouvu podepsal. Jeho podpis na smlouvě o postoupení pohledávky nemůže prokázat, že žalovaný podepsal dohodu o úplatě, byl jejímu podpisu přítomen, či měl o jejím uzavření žalovaným konkrétní informace. Vědomost [tituly před jménem] [jméno FO] (dlužníka) o postoupení pohledávky pak nemůže zhojit případnou neplatnost smlouvy; tato skutečnost by byla významná pouze pro posouzení řádného splnění jeho dluhu (což však není předmětem tohoto řízení).

30. Nejedná se tedy o tzv. opomenuté důkazy, neboť soud o navržených důkazech rozhodl a vyložil, z jakých důvodů je neprovedl. Odvolací soud pak s postupem soudu prvního stupně souhlasí.

31. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že žalobce ani netvrdil schválení tohoto adresovaného právního jednání ve lhůtě bez zbytečného odkladu, které by se dostalo do sféry dispozice osob, jichž se právní jednání týkalo.

32. Vzhledem k důvodu, jenž vedl k zamítnutí žaloby, pak soudu prvního stupně nelze vytýkat ani to, že se nezabýval námitkami žalovaného, jež se týkaly jeho oprávnění při uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a dohody o úplatě ze dne 14. 3. 2019 jednat za společnost [Anonymizováno], a tím, zda byla tato jednání společností [Anonymizováno] bez zbytečného odkladu schválena.

33. Odvolací soud rovněž nepřehlédl, že žalobce soudu předložil dvě rozdílné doložky o konverzi dokumentu do elektronické podoby, přičemž bez dalšího nelze uzavřít, že se tyto doložky o konverzi dokumentu do elektronické podoby vztahují k předloženým listinám, a ke kterým z nich. Dle doložek byly do elektronické podoby dne 16. 3. 2021 [tituly před jménem] [jméno FO] konvertovány dokumenty v počtu 4 listů a v počtu 2 listů, přičemž smlouva o postoupení pohledávky ze dne 14. 3. 2019 má tři strany textu a její nedílnou součástí má být příloha č. 1, dohoda o úplatě ze dne 14. 3. 2019 má jednu stranu textu a Smlouva má tři strany textu a jednu stranu obsahující doložku o tom, že opis listiny se shoduje s předloženým originálem (tj. 4 strany textu). Tedy doložka o konverzi listiny do elektronické podoby by se mohla vztahovat pouze ke Smlouvě. Další doložka o konverzi dokumentu, v počtu 2 listů, neodpovídá dohodě o úplatě, která má jednu stranu textu, ani smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 14. 3. 2019, která má 3 strany textu a jejíž nedílnou součástí je příloha č. 1 – Smlouva o půjčce ze dne 1. 2. 2018, u níž není známo, kolik stran textu má (když soudu nebyla předložena).

34. Žalobce tak v případě smluv uzavíraných 14. 3. 2019 předložil pouze jejich prosté kopie, které, stejně jako výtisk z konverze listiny do elektronické podoby, jsou z hlediska dokazování vždy kopiemi, nikoliv originály listin.

35. Žalobci se prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti, proto odvolací soud I. výrok odvoláním napadeného rozsudku, včetně závislého II. výroku o nákladech řízení mezi účastníky, ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

36. Ve výroku o nákladech řízení vzniklých státu byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změněn. Procesně neúspěšný žalobce je osvobozen od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tudíž nebyly splněny zákonné předpoklady k uložení povinnosti nahradit státu náklady řízení dle jeho výsledku podle § 148 odst. 1 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § § 224 odst. 1 § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, proto mu přísluší právo na náhradu jeho nákladů, které jsou představovány odměnou advokáta stanovenou podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 12 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty věci 1 000 000 Kč), náhradou hotových výdajů za tyto úkony (režijní paušál) po 450 Kč a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 5 355 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 30 855 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

Poučení