74 Co 89/2024 - 139

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudkyň Mgr. Zuzany Břízové a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 23 416,33 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2024, č. j. 42 C 315/2022-59, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 74 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 17 719,13 Kč od 5. 5. 2022 do 15. 5. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 17 611,13 Kč od 16. 5. 2022 do 17. 5. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 17 610,33 Kč od 18. 5. 2022 do 29. 9. 2023, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 1 154,65 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 5. 5. 2022 do 1. 12. 2022, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 455,68 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 348,19 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 769,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ “ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 21 445,68 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 1 164,65 Kč, částky 806 Kč, úroku z prodlení ve výši 15,9 % ročně z částky 18 338,18 Kč od 25. 4. 2022 do 28. 4. 2022, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 17 719,13 Kč od 29. 4. 2022 do 15. 5. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 17 719,13 Kč od 5. 5. 2022 do 15. 5. 2022, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 17 611,13 Kč od 16. 5. 2022 do 17. 5. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 17 611,13 Kč od 16. 5. 2022 do 17. 5. 2022, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 17 610,33 Kč od 18. 5. 2022 do 21. 7. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 17 610,33 Kč do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 17 610,33 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 263,81 Kč za období od 22. 3. 2022 do 24. 4. 2022, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 25. 4. 2022 do 30. 6. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 121,37 Kč za období od 1. 2. 2022 do 24. 4. 2022 (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 266 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 14. 10. 2019 uzavřena rámcová smlouva č. [Anonymizováno] (dále jen „rámcová smlouva“), jíž žalobce poskytl žalovanému službu spočívající ve vedení běžného účtu č. [č. účtu]. b) Dodatkem č. 1 ze dne 14. 10. 2019 k výše uvedené smlouvě byl žalovanému na účtu č. [č. účtu] poskytnut kontokorent ve výši 5 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18,9 % ročně s měsíční splatností. Žalovaný se zavázal, že k datu měsíční splatnosti bude mít na běžném účtu k dispozici alespoň částku na úhradu úroků z kontokorentu. Žalovaný čerpal kontokorent v celém rozsahu dne 2. 2. 2022. Na kontokorent ničeho neuhradil a ke dni 1. 3. 2022 porušil sjednanou povinnost, neboť neuhradil ani poskytnuté prostředky ani úroky z kontokorentu. Žalovanému byl za období od 1. 3. 2022 do 25. 4. 2022 naúčtován smluvní úrok ve výši 212,37 Kč. Žalobce zesplatnil kontokorent ke dni 25. 4. 2022. Dopisem z téhož dne žalovanému oznámil zesplatnění kontokorentu a vyzval jej k zaplacení částky 5 212,37 Kč nejpozději do 4. 5. 2022. c) Dodatkem č. 4 k rámcové smlouvě byl žalovanému dne 1. 11. 2021 poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 12měsíčními splátkami ve výši 1 830 Kč splatnými vždy do 22. dne v měsíci. Základní úroková sazba úvěru činila 15,9 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 21 954,30 Kč. d) Dodatkem č. 4 k rámcové smlouvě strany současně sjednaly pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 160 Kč měsíčně. e) Dodatkem č. 5 k rámcové smlouvě ze dne 13. 1. 2022 si strany sjednaly změnu výše splátky úvěru na 500 Kč měsíčně, délka trvání úvěru nově činila 53 měsíců. f) Žalovaný zaplatil na úvěr 4 splátky v souhrnné výši 2 357,52 Kč, po zesplatnění úvěru zaplatil 5 dílčích plateb v souhrnné výši 1 196,80 Kč. Celkem tak uhradil 3 554,32 Kč. Za období od 22. 12. 2021 do 25. 4. 2022 byl žalovanému naúčtován smluvní úrok ve výši 263,81 Kč. g) Dodatkem č. 7 ze dne 6. 4. 2022 k rámcové smlouvě byl žalovaný obeznámen se zánikem pojištění z důvodu nedostatku finančních prostředků na bankovním účtu. h) Dne 25. 4. 2022 žalobce zesplatnil úvěr, dopisem z téhož dne oznámil zesplatnění úvěru žalovanému a vyzval jej k úhradě dluhu ve výši 19 070,94 Kč nejpozději do 5. 4. 2022. i) Zůstatek účtu č. [č. účtu] za období od 14. 10. 2019 do 19. 7. 2022 dosahoval záporné částky 806 Kč, jež byla tvořena náklady na vymáhání ve výši 300 Kč účtovanými žalobcem dne 14. 3. 2022 a dne 4. 4. 2022 dlužným pojistným ve výši 132 Kč a záporným zůstatkem ve výši 74 Kč. j) Žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěry splácet vyšel z jím tvrzeného příjmu 25 000 Kč měsíčně pro kontokorentní úvěr a pro úvěr poskytnutý dne 1. 11. 2021 z příjmu ve výši 30 000 Kč měsíčně od zaměstnavatele [právnická osoba] Výdaje na domácnost a příjmy ostatních členů domácnosti žalobce nijak neověřoval. Žalobce vycházel z úvěrové zprávy ze dne 14. 10. 2019, v níž bylo uvedeno, že žalovaný měl v minulosti 17 ukončených úvěrů, aktivní úvěr ze dne 24. 9. 2019 ve výši 5 090 Kč se splatností 24. 10. 2019 a kontokorentní úvěr u žalobce. Zpráva hodnotila třídu rizika klienta písmenem E s popisem „maximální delikvence, vysoká částka překročení limitů za posledních 12 měsíců“. Žalobce dále vyšel z výpisu na účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 8. 2021 do 31. 10. 2021, kde počáteční zůstatek činil 84 141,97 Kč a konečný zůstatek – 4 991,72 Kč.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2662, § 2665, § 2395, § 580 odst. 1 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) - k následujícím závěrům: a) Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o účtu (§ 2662 o. z.), na jejímž základě žalobce vedl pro žalovaného účet. b) Mezi účastníky byly dále uzavřeny 2 smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), jež jsou úvěry spotřebitelskými (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). c) Smlouvy o úvěru jsou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a nedostatečného ověření schopností žalovaného poskytnuté úvěry splácet. d) Žalobci nevzniklo právo na zaplacení smluvních úroků či jiných plnění z neplatných smluv o úvěru. e) Poskytnuté plnění v hotovosti ve výši 25 000 Kč (5 000 Kč + 20 000 Kč) je plněním bez právního důvodu (§ 2991 o. z.). f) Žalovaný je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.) ve výši 21 445,68 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými částkami a tvrzenou úhradou žalovaného (25 000 Kč – 3 554,32 Kč = 21 445,68 Kč), a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. g) Nárok na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen „vrátit jistinu v době přiměřené“, k založení nové platební povinnosti dojde až rozhodnutím soudu, žalovaný se tak dosud nemohl dostat do prodlení. h) Žalobce byl v řízení úspěšný v 64,22 %, neúspěšný v 35,75 %. Jeho náklady činily 937 Kč. Vznikl mu tak nárok na poměrnou úhradu nákladů řízení ve výši 28,44 %, tj. ve výši 266 Kč.

4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu co do částky 74 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 719,13 Kč od 5. 5. 2022 do 15. 5. 2022, ve výši 11,75 % ročně z částky 17 611,13 Kč od 16. 5. 2022 do 17. 5. 2022, ve výši 11,75 % ročně z částky 17 610,33 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení, podal žalobce odvolání. Namítal, že soud nesprávně aplikoval § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, zamítl nárok žalobce na úrok z prodlení. Odkázal na obecnou úpravu času dle § 1958 odst. 2 o. z., jež dopadá i na vrácení plnění bez právního důvodu a z níž vyplývá, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odklad. Žalobce měl za to, že pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru, vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Je-li však v možnostech spotřebitele splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, nevylučuje dle žalobce zvláštní právní úprava obecnou úpravu a lze ji aplikovat se stejným výsledkem. Dle žalobce se pak zvláštní úprava uplatní pouze tam, kde věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby částku uhradil bez zbytečného odkladu po doručení výzvy. Určení možností spotřebitele splnit věřiteli dluh prodlužuje splatnost pohledávky, jde o skutečnosti, kterých se spotřebitel dovolává jako pro sebe příznivých a přinášejících výhodu. Žalobce tak měl za to, že je to právě spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl žádné důkazy, na jejichž základě by dospěl k závěru, že není v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. Žalovaný byl v řízení nečinný, nesplnil povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti o svých možnostech splatit požadovanou částku. Soud tak automaticky presumoval neschopnost žalovaného bezdůvodné obohacení vrátit. V takovém případě však měl soud postupovat dle obecného pravidla a přiznat žalobci zákonný úrok z prodlení v souladu s výzvou žalobce k úhradě ze dne 25. 4. 2022. Nesprávným shledal žalobce rovněž postup soudu ve vztahu k pohledávce z titulu záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného ve výši 806 Kč, neboť tato částka byla představována nejen náklady na vymáhání dluhu ve výši 600 Kč a pojistným ve výši 132 Kč, jejichž nepřiznání žalobce akceptuje, ale rovněž záporným zůstatkem na účtu ve výši 74 Kč. Tento nárok nesouvisí s poskytnutými úvěry a nelze tak na něj vztáhnout závěry o neplatnosti úvěrových smluv. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Žalobce se z účasti na jednání odvolacího soudu nařízeného na 5. 2. 2025 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je z části důvodné.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. a z pravomocné části II. výroku rozsudku.

9. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení především otázka posouzení prodlení žalovaného a s tím spojeného nároku žalobce na zákonné úroky z prodlení z nevrácené části jistiny úvěrů. Odvolací soud se zabýval rovněž otázkou, zda vznikl žalobci nárok na zaplacení částky 74 Kč, jež má představovat dle tvrzení žalobce záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného.

10. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisem z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 14. 10. 2019 do 19. 7. 2022.

11. Z výše uvedeného výpisu bylo zjištěno, že žalovanému byla z účtu ke každému 1. dni kalendářního měsíce stržena částka jako obchodní úrok kontokorentu. Výše těchto plateb se v jednotlivých měsících lišila a činila od 23,92 Kč do 77,09 Kč. Takto byla dne 1. 2. 2022 z účtu žalovaného stržena i částka 77,09 Kč. Dne 26. 1. 2022 byla z účtu žalovaného odečtena částka 44 Kč s poznámkou Pojištění schopnosti splácet úvěr Půjčka 1. Pojistné bylo se stejným popisem strženo rovněž dne 22. 12. 2021, a to ve výši 160 Kč. Z výpisu z tohoto účtu dále odvolací soud zjistil, že žalovanému na účet přicházely platby od [Anonymizováno], a to až do července 2021. Jednalo se o pravidelné měsíční platby, z počátku ve výši okolo 70 000 Kč, od roku 2021 pak v průměru okolo 35 000 Kč měsíčně. V období od srpna 2021 do dubna 2022 na účet žádné pravidelné platby již nebyly připisovány. Nebyly zde připisovány ani platby od tvrzeného zaměstnavatele [právnická osoba] Pouze dne 30. 11. 2021 a dne 1. 12. 2021 byly na účet připsány částky v celkové výši 99 200 Kč od společnosti [právnická osoba], které žalovaný okamžitě spotřeboval. V měsíci listopadu 2021 žalovaný uhradil platbu 10 000 Kč s poznámkou, že se jedná o nájem. Dne 11. 12. 2021 žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč a dne 11. 1. 2022 úvěr ve výši 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba] a.s. Na účet vedený žalobcem byly připisovány částky v řádu několika tisíc korun z účtu u [právnická osoba]. č. [č. účtu], jenž byl veden na jméno žalovaného. V měsících leden a únor 2021 pak fakticky částky z výše uvedeného účtu představovaly jediný podstatný příjem na účtu vedeném žalobcem.

12. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí zákona o spotřebitelském úvěru účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto rozhodnutí), týkající se okolností uzavření smluv, poskytnutí plnění žalovanému a částečných úhrad žalovaného. Odvolací soud se také ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smluv řádně splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to, že ani odvolatel tento závěr soudu nenapadal, odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně.

15. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že předmětné smlouvy o úvěru jsou z uvedeného důvodu podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smluv absolutně neplatné.

16. Z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nemohou žalobci náležet žádné sjednané úroky, ani poplatky, když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Je-li neplatný kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, je neplatné i ujednání o hrazení smluvních úroků z tohoto úvěru. Shodné platí rovněž pro sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 1. 11. 2021, tedy pojištění vázané na neplatnou smlouvu o úvěru.

17. Odvolací soud po zopakování dokazování výpisem z účtu žalovaného vedeného žalobcem za období, za nějž měl na účtu vzniknout záporný zůstatek ve výši 74 Kč, konstatuje, že z tohoto účtu byly pravidelně každý měsíc strhávány částky na úhradu smluvního úroku z kontokorentního úvěru. Rovněž byly z účtu strženy částky 160 Kč a 44 Kč na úhradu pojistného z neplatné pojistné smlouvy. Jestliže žalobci nevznikl nárok na tyto částky, neměly být z běžného účtu žalovaného strženy. Bez stržení těchto částek žalobcem by záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného nevznikl. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně nárok žalobce na zaplacení částky 74 Kč (obsažené v žalované částce 806 Kč) zamítl.

18. K otázce nároku žalobce na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny odvolací soud uvádí, že plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je přijetím plnění z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

19. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na nějž odkazuje soud v napadeném rozsudku a žalobce ve svém odvolání, Nejvyšší soud uzavřel, že „§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele)“. Nejvyšší soud dále uvedl, že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“ 20. Tento závěr pak Nejvyšší soud zopakoval ve svém rozsudku ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, kde dále uvedl: „Uvedený výklad sleduje cíle právní úpravy zvláštního způsobu určení splatnosti bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jež (mimo jiné) reflektuje důvodová zpráva tohoto předpisu tak, že „(…) stanoví se na jeho [spotřebitele, pozn.] ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet.“ Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“ (viz Důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87).

21. V usnesení ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023, Nejvyšší soud dodává, že “pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání“.

22. Odvolací soud souhlasí se žalobcem, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu názoru ohledně okamžiku prodlení žalovaného, když fakticky založil své rozhodnutí na tom, že spotřebitel se nemůže dostat do prodlení s plněním dluhu před vydáním soudního rozhodnutí, věřiteli proto nemůže být přiznán zákonný úrok z prodlení, a lhůtu splatnosti je možno určit nejdříve od právní moci rozhodnutí, v němž je rozhodnuto o zaplacení plnění z neplatné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Nesprávný je však také názor odvolatele, že lhůta k plnění má být vázána na výzvu k zaplacení dlužné částky. Takto není posuzované zákonné ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru koncipováno. Okamžik splatnosti se totiž odvíjí výhradně od možností (resp. osobních a majetkových poměrů) dlužníka a může nastat před právní mocí rozsudku.

23. Odvolací soud rovněž nesouhlasí s námitkou žalobce, že úprava času vrácení poskytnutého plnění dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je aplikovatelná pouze v případě, že žalovaný je aktivní, tvrdí a prokazuje své možnosti úvěr splácet a nalézací soud v řízení vychází pouze z těchto prokázaných tvrzení. Závěr o možnostech žalovaného plnit může učinit soud i z tvrzení a důkazů, jež jsou již obsahem spisu (bez ohledu na to, která strana je v řízení učinila či předložila). Je na účastnících, aby tvrdili a prokazovali, že je tomu jinak, že se poměry žalovaného změnily a že umožňují uhradit jistinu dříve, či naopak mu v dané chvíli neumožňují jistinu uhradit vůbec.

24. V posuzovaném případě z nesporovaného tvrzení žalobce vyplývá, že pravidelný měsíční příjem žalovaného od společnosti [právnická osoba] činil 30 000 Kč. Tento příjem nebyl zasílán zaměstnavatelem na účet žalovaného vedený žalobcem. Pouze z tohoto příjmu při zohlednění nezbytných životních nákladů a dalších úvěrů žalovaného nebyl žalovaný schopen jednorázově uhradit dlužnou jistinu. Z účtu žalovaného vedeného žalobcem dále vyplývá, že žalovaný měl do července 2021 další pravidelné příjmy, jimiž pokrýval své výdaje, a které od srpna 2021 ustaly. Jednorázově byly na účet žalovaného na konci listopadu a začátkem prosince připsány finanční prostředky od společnosti [právnická osoba] V dalším období až do 30. 6. 2022 však žalovaný žádné další příjmy neměl, naopak své výdaje vykrýval úvěry, a to nejen od žalobce, ale rovněž od společnosti [právnická osoba] Neměl tedy ani další příjmy nad rámec výše uvedeného příjmu ve výši 30 000 Kč, které by mu umožňovaly jednorázově zaplatit dlužné jistiny úvěrů ke dni 4. 5. 2022 (den splatnosti dle výzvy žalobce ze dne 26. 4. 2022).

25. V řízení nicméně nikdo nezpochybňoval, že při uzavření smlouvy o úvěru ze dne 1. 11. 2021 činil měsíční příjem žalovaného od jeho zaměstnavatele 30 000 Kč, přičemž z obsahu spisu ani tvrzení stran nevyplynulo, že by se poměry na straně žalovaného v tomto ohledu změnily. V řízení nebyl zpochybněn ani závěr, že žalovaný měl jistinu z neplatného kontokorentního úvěru zaplatit dne 1. 3. 2022 (nebo alespoň úrok z této jistiny) a že k tomuto datu ani později nedošlo ani k částečné úhradě. Z nesporovaných tvrzení žalobce dále vyplývá, že u úvěru ze dne 1. 11. 2021 byly splaceny splátky do 22. 1. 2022. Poté ještě došlo k zaplacení částky celkem 1 088 Kč dne 29. 4. 2022 a následně došlo dne 16. 5. 2022 k úhradě částky 108 Kč a dne 18. 5. 2022 částky 0,80 Kč. Splátky tohoto úvěru byly dodatkem č. 5 k rámcové smlouvě sníženy z původní částky 1 830 Kč na částku 500 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že hradil nájem ve výši 10 000 Kč, byl tedy nucen zajistit si bydlení. Odvolací soud dospěl k závěru, že po odečtení nezbytných výdajů žalovaného a při zohlednění existence dalších úvěrů bylo v možnostech žalovaného hradit na jistinu z kontokorentního úvěru s účinností od 1. 3. 2022 měsíčně částku 500 Kč a na úvěr ze dne 1. 11. 2021 s účinností od 1. 5. 2022 měsíčně částku 1 000 Kč (tak jak bylo fakticky i v dubnu 2022 učiněno). Pokud tak žalovaný bez zjevného důvodu nečinil, nelze tuto okolnost klást k tíži žalobce.

26. V možnostech žalovaného tak bylo poskytnutou jistinu ve výši 5 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně uhradit za 10 měsíců počítáno od 1. 3. 2022, tedy do 1. 12. 2022. Od 2. 12. 2022 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč a žalobci náleží požadovaný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Ve vztahu k úvěru ze dne 1. 11. 2021 činila dlužná jistina po zohlednění plateb ve výši 3 554,32 částku 16 445,68 Kč. Takto byla spolu s částkou 5 000 Kč z kontokorentního úvěru žalobci rozsudkem soudu prvního stupně i přiznána (16 445,68 Kč + 5 000 Kč = 21 445,68 Kč). Požadoval-li žalobce v podaném odvolání přiznání úroku z prodlení z částky 1 154,65 Kč (17 610,33 Kč – 16 445,68 Kč), nemohl být v této části se svým odvoláním úspěšný. Zbývající částku 16 445,68 Kč bylo v možnostech žalovaného při měsíčních platbách ve výši 1 000 Kč uhradit za 17 měsíců od posledního dílčího plnění převyšujícího 1 000 Kč ze dne 29. 4. 2022, tedy do 29. 8. 2022. Od 30. 8. 2022 je tak žalovaný v prodlení s vrácením jistiny ve výši 16 445,68 Kč a žalobci náleží požadovaný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z této částky.

27. Odvolací soud proto v odvoláním napadené části II. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 445,68 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku).

28. Ve zbylé odvoláním napadené části odvolací soud II. výrok rozsudku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

29. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodování soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Výchozí veličinou pro výpočet (ne)úspěchu žalobce je celková výše předmětu řízení vymezeného žalobou. Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 33 394,21 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 22 895,11 Kč představující 68,56 % předmětu řízení, jeho neúspěch představuje 31,44 %. Žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení v 37,12 %. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 937 Kč. Po zohlednění úspěchu a neúspěchu žalobce bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 348,19 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce uplatnil podaným odvoláním celkovou částku 4 411,19 Kč. Úspěšný byl v částce 3 903,44 Kč, tedy v 88,49 % předmětu odvolacího řízení. Neúspěšný byl v 11,51 %. Žalobce tak má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v 76,98 %. Náklady žalobce v odvolacím řízení jsou představovány soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 769,80 Kč, neboť se jedná o účelné náklady pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (IV. výrok tohoto rozsudku).

Poučení