75 Co 107/2024-2122

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupena advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení částky 860.784,32 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2024, č. j. 11 C 199/2014-2035,

I. Odvolání žalované do výroku II. rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., III. a IV. potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 31.511,82 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 860.784,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 28. 12. 2013 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 860.784,32 Kč od 10. 3. 2012 do 27. 12. 2013 (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 755.691,07 Kč (výrok III.) a povinnost zaplatit státu – České republice na náhradu nákladů řízení částku 64.191,51 Kč (výrok IV.).

2. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 860.784,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 10. 3. 2012 do zaplacení z titulu ceny díla za zhotovení studie proveditelnosti v rámci podání plné žádosti pro získání dotace poskytnuté z Operačního programu podnikání a inovace, oblast podpory „Prosperita“. Žalobkyně původně tvrdila, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva, přičemž žalobkyně přišla se záměrem spolupráce s žalovanou, žalovaná jej přijala a souhlasila se zpracováním potřebné dokumentace. Pro posouzení způsobilosti záměru bylo nutné zpracovat tzv. registrační žádost, po jejím schválení žalobkyně pokračovala zhotovením studie proveditelnosti, kterou žalované předložila dne 9. 3. 2012. V průběhu řízení po poučení okresním soudem doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že s žalovanou uzavřela smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení studie proveditelnosti, a to po zhotovení registrační žádosti, přičemž výši odměny si strany nesjednaly. Žalovaná uplatněný nárok žalobkyně neuznala. Okresní soud se po provedení rozsáhlého dokazování v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky byl platně uzavřen závazkově právní vztah, či zda je žalovaný nárok nutno posoudit z titulu bezdůvodného obohacení. Po vyhodnocení provedených důkazů okresní soud dovodil, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o zhotovení díla – studie proveditelnosti podle ustanovení § 631 a násl. občanského zákoníku, § 261 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku. Okresní soud vzal za prokázané, že byla uzavřena jasná a konkrétní dohoda o tom, co je předmětem díla a co je jeho podstatou – zhotovení studie proveditelnosti. Dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně a žalované byla řádně projevena vůle k uzavření smlouvy, která byla uzavřena ústně mezi osobami, které byly oprávněny za žalobkyni a žalovanou jednat. Za důvodnou nevzal okresní soud námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Dovodil, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se na ceně díla nedohodli, a uzavřel, že cena díla nebyla sjednanou náležitostí smlouvy o dílo, proto bylo nutno postupovat podle ustanovení § 634 odst. 1 občanského zákoníku a vycházet z ceny přiměřené. Pokud jde o určení přiměřené ceny, vyšel okresní soud z v řízení provedeného znaleckého posudku a učinil závěr o tom, že žalobkyní požadovaná cena za dílo je cenou přiměřenou. Nepřisvědčil žalované k vznesené námitce promlčení ani námitce, že dosud nenastala splatnost jednotlivých faktur. Za důvodnou nevyhodnotil okresní soud ani námitku žalované, že žalobkyně již dostala za svou práci zaplaceno.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání a domáhala se jeho změny a zamítnutí žaloby, eventuelně jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná podala odvolání výslovně do všech výroků rozsudku okresního soudu s tvrzením, že okresní soud nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a založil rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Současně odvolatelka namítala, že řízení před soudem prvého stupně bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V odvolání žalovaná podrobně argumentuje, že okresní soud nesprávně posoudil v řízení provedené důkazy, zejména nesprávně hodnotil výpovědi svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , děkana Svozila, svědka Hanuše, svědka Krále a Šlachty, rovněž tak svědkyně Ulrichové. Dále podle odvolatelky okresní soud nesprávně hodnotil znalecký posudek znalce , jméno FO, . Naopak znalecký posudek znalce , jméno FO, vyhodnotil okresní soud jako logický, úplný a přesvědčivý, s čímž žalovaná kategoricky nesouhlasí. Žalovaná měla konkrétní námitky vůči znaleckému posudku znalce , jméno FO, , navrhovala v tomto směru doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem a pokud okresní soud tento důkaz neprovedl, nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav věci. Podle odvolatelky také okresní soud nesprávně posoudil námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně a vznesenou námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku. Pokud jde o vady řízení, argumentovala žalovaná, že okresní soud neměl vůbec vydávat platební rozkaz, protože s oporou v žalobě a jejích přílohách vůbec nemohl mít tvrzené skutečnosti za jakkoliv prokázané. Nepoučil správně před výslechem , tituly před jménem, , Anonymizováno, dle § 126a, § 131 odst. 2 o. s. ř., že vypovídá současně jako osoba, která v předmětné době, kdy se odehrál skutkový děj, byla statutárním orgánem žalobkyně. Nesprávný byl postup soudu, který si opatřil relevantní srovnávací kauzy od žalované až po provedení znaleckého posudku znalce , jméno FO, . Navíc rozhodnutí okresního soudu bylo překvapivé a nepředvídatelné, když soud až po sedmi letech sporu došel vzdor opačnému tvrzení obou stran k závěru o existenci smlouvy o dílo. Celkově nelogický, nesprávně etapizovaný, překvapivý a nepřehledný postup soudu vedl k tomu, že soud nakonec nesprávně zjistil skutkový stav, že žalovaná jen obtížně v řízení mohla včas a dostatečně důrazně reagovat na všechna zjištění soudu, a že v konečném důsledku soud některé věci nesprávně právně posoudil. Kdyby soud důkazy hodnotil správně a dospěl na jejich základě ke správným skutkovým zjištěním, musel by učinit právní závěr, že žalobkyně není aktivně legitimována. Kdyby okresní soud správně posoudil námitku promlčení možnosti vyzvat k plnění ze smlouvy, musel by dojít k závěru, že byl žalován nesplatný dluh. Kdyby soud provedl žalovanou navržené a další nezbytné důkazy, musel by učinit správné závěry mimo jiné o tom, že smlouva mezi žalobkyní a žalovanou na práce na studii proveditelnosti nebyla uzavřena. Kdyby okresní soud správně posoudil to, že výzva žalobkyně doručená žalované dne 23. 12. 2013 nemohla být současně výzvou k plnění ze smlouvy i předžalobní výzvou, nemohl by okresní soud přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

4. K odvolání žalované se písemně vyjádřila žalobkyně s tím, že závěry soudu prvého stupně považuje za správné a s rozsudkem okresního soudu se ztotožňuje a navrhuje jeho potvrzení. Podle žalobkyně okresní soud správně vyhodnotil v řízení provedené důkazy, zejména emailovou korespondenci mezi účastníky, a dospěl ke správnému závěru o uzavření ústní smlouvy o dílo. Dále se žalobkyně vyjadřuje k jednotlivým odvolacím argumentům a námitkám žalované s tím, že se všemi argumenty žalované se již v řízení před soudem prvého stupně řádně vypořádal okresní soud.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

6. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro posouzení věci odvolacím soudem vyplývá, že žalobkyně se žalobou ze dne 4. 3. 2014 domáhala po žalované zaplacení částky 860.784,32 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že pro žalovanou provedla studii proveditelnosti na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo, přičemž výši odměny si strany nesjednaly. Žaloba byla podána Krajskému soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. 4. 2014 rozhodl, že ve věci jsou příslušné okresní soudy a věc postoupil Okresnímu soudu v Olomouci. Okresní soud rozhodl dne 29. 7. 2014 platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná odpor a k žalobě se vyjádřila. Namítala, že žalobkyně neprokazuje zhotovení studie proveditelnosti a její předání žalované, že požadovaná cena neodpovídá ceně v místě a čase obvyklém, že dosud nenastala splatnost uplatněné pohledávky, že žalobkyně není aktivně legitimována, neboť práce na studii proveditelnosti pro žalovanou vykonával pan , jméno FO, a paní , jméno FO, jako fyzické osoby, nikoliv žalobkyně, že žalobkyně není autorem studie proveditelnosti, tím je kolektivní orgán, že žalovaná nemohla platně s žalobkyní uzavřít smlouvu, neboť nebyl dodržen postup podle směrnic žalované, že pan , jméno FO, a paní , jméno FO, již dostali za provedené práce zaplaceno a že nárok žalobkyně je promlčen. Dne 8. 1. 2015 proběhlo první jednání ve věci, kdy byly částečně čteny listinné důkazy. Usnesením ze dne 29. 1. 2015 nařídil okresní soud mediaci, k dohodě účastníků nedošlo. U jednání dne 16. 7. 2015 byly čteny listinné důkazy, byl vyslechnut jednatel žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Jednání dne 24. 8. 2015 pokračovalo výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , výslechem svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , řízení bylo koncentrováno a účastníkům poskytnuta lhůta 14 dnů k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. V uvedené lhůtě obě strany doplnily skutková tvrzení a označily důkazy, přičemž žalobkyně navrhla vstup , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, do řízení. Při jednání dne 8. 4. 2016 byl vyslechnut svědek , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a svědkyně , Anonymizováno, . U jednání dne 16. 5. 2016 byl vyslechnut svědek , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , jméno FO, . U jednání dne 14. 7. 2016 proběhl výslech svědka , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dne 29. 7. 2016 vzala žalobkyně zpět návrh na přistoupení dalších účastníků do řízení na stranu žalobkyně. U jednání dne 8. 9. 2016 proběhl výslech svědka , Anonymizováno, , svědkyně , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Usnesením ze dne 24. 4. 2017 okresní soud nařídil důkaz znaleckým posudkem z oboru patenty, vynálezy, autorské právo a ustanovil znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 8. 9. 2017 byl okresnímu soudu doručen znalecký posudek, obě strany se k posudku vyjádřily. Usnesením ze dne 20. 12. 2017 a 27. 3. 2018 rozhodl Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci o odvolání proti určení znalečného. Dne 10. 7. 2018 proběhl výslech znalce a u jednání dne 18. 6. 2017 poskytl okresní soud žalobkyni poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř., že věc je možno posoudit jako plnění z ústně uzavřené smlouvy o dílo, zároveň poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání výše ceny díla. Na návrh žalobkyně nařídil okresní soud dne 27. 9. 2019 důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomika a ustanovil znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 27. 1. 2020 byl okresnímu soudu doručen znalecký posudek, k němuž se obě strany sporu vyjádřily. Dne 26. 1. 2021 proběhl výslech znalce , jméno FO, a usnesením ze dne 16. 8. 2021 nařídil okresní soud doplnění znaleckého posudku. Dne 9. 2. 2022 byl doručen okresnímu soudu doplněk znaleckého posudku, k němuž se obě strany vyjádřily. Dne 26. 4. 2022 opětovně Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodoval o odvolání do určení znalečného. Dne 28. 7. 2022 po změně samosoudkyně byly strany vyzvány okresním soudem ke smírnému řešení sporu, k němuž nedošlo. U jednání dne 28. 3. 2023 proběhl výslech znalce , jméno FO, . Dne 13. 7. 2023 po další změně samosoudkyně okresní soud učinil další výzvu ke smírnému řešení, k němuž opětovně nedošlo. Dne 12. 12. 2023 byly okresním soudem čteny listinné důkazy a dne 30. 1. 2024 byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen napadený rozsudek.

7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná podala odvolání výslovně do všech výroků rozsudku okresního soudu, zabýval se odvolací soud přípustností odvolání žalované proti výroku II., kterým okresní soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 860.784,32 Kč od 10. 3. 2012 do 27. 12. 2013, a dospěl k závěru, že odvolání žalované proti tomuto výroku okresního soudu je subjektivně nepřípustné. Jedná se o zamítavý výrok rozsudku okresního soudu a tímto výrokem žalované nemohla vzniknout žádná újma na jejích právech. Z tohoto důvodu krajský soud podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání žalované do výroku II. rozsudku okresního soudu odmítl, neboť se jedná o odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

8. Pokud jde o odvolání žalované do ostatních výroků rozsudku okresního soudu, uvádí odvolací soud následující.

9. Pokud žalovaná namítala, že řízení před soudem prvého stupně je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud tuto námitku žalované neakceptuje. Skutečnost, že okresní soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor, je standardní postup a nelze v něm shledat jakoukoliv vadu řízení. Pokud okresní soud nesprávně poučil , tituly před jménem, , Anonymizováno, , že vypovídá současně jako osoba, která v předmětné době, kdy se odehrál skutkový děj, byla statutárním orgánem žalobkyně, nemůže toto tvrzené pochybení být vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nařízení znaleckého posudku a o ustanovení znalce , jméno FO, je opět zcela standardním procesním postupem okresního soudu. Rovněž tak provedení dokazování po vypracování znaleckého posudku znalce , jméno FO, nelze považovat za vadu řízení. Není důvodná ani námitka žalované o překvapivosti a nepředvídatelnosti postupu okresního soudu, když okresní soud, byť po delší době trvání sporu správně žalobkyni poučil dle § 218a odst. 2 o. s. ř., že jí uplatněný nárok může být posouzen nikoliv z titulu bezdůvodného obohacení, ale jako nárok vyplývající z ústně uzavřené smlouvy o dílo. Takovéto poučení bylo z hlediska soudem zaujatého právního názoru zcela adekvátní a správné. Není rovněž pravdou, že by žalovaná neměla v řízení možnost včas a dostatečně důrazně reagovat na všechna zjištění okresního soudu, neboť z obsahu spisuje je zřejmý opak, tedy to, že žalovaná zcela jasně a konkrétně na postup okresního soudu v průběhu řízení reagovala. Odvolací důvod žalovanou uplatněný dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak naplněn není.

10. Rovněž tak odvolací soud neshledává naplnění žalovanou uplatněného odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., že soud prvého stupně nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem. Jak vyplývá z obsahu spisu, okresní soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, reagoval na všechny argumenty žalované a přihlédl ke všem jejím tvrzením.

11. Další odvolací námitkou žalované bylo tvrzení, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.).

12. Krajský soud konstatuje, že skutková zjištění okresního soudu považuje za zcela správná, jednotlivé skutkové závěry krajský soud přejímá a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud uzavírá, že skutková zjištění, která okresní soud přijal, jsou správná, neboť korespondují obsahu spisu a přes deklarované výhrady se žalované skutkové závěry okresního soudu zpochybnit nepodařilo. Za odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., který žalovaná uplatnila tak, že na základě provedených důkazů dospěl okresní soud k nesprávným skutkovým zjištěním a že provedené důkazy nesprávně hodnotil, je třeba považovat to, že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Může jít o situaci, kdy okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo naopak, že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo jestliže z hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, důležitosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuelně věrohodnosti, logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Pokud jde o samotné hodnocení důkazů, na jeho nesprávnost lze usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení § 132 o. s. ř. jen ze způsobu, jak okresní soud hodnocení provedl. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru žádného pochybení vytknout, pak ani není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry a namítat, že okresní soud měl provedené důkazy hodnotit jinak. Podstatou žalovanou uplatněného odvolacího důvodu je právě její polemika nad tím, zda okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Podle citovaného ustanovení platí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Ustanovení § 132 o. s. ř. je vyjádřením zásady volného hodnocení důkazů jako jedné z hlavních klíčových zásad ovládajících český civilní proces. Na rozdíl od zásady legální teorie důkazní dává soudci značný prostor pro jeho úvahu a zároveň na něj klade vysoké nároky. Zákon instruuje soud (soudce) pouze v tom smyslu, že má hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Jakou hodnotu (důkazní sílu) soud jednotlivým důkazům přizná, záleží na jeho úvaze. Přitom by měl ovšem přihlédnout ke všemu, co během řízení vyšlo najevo. Prostor pro volné hodnocení důkazů má soudce značný, nikoliv však neomezený, jinak řečeno, jeho postup nesmí být svévolný (libovolný), neboť by porušil právo na spravedlivý proces. Okresní soud, jak vyplývá z obsahu spisu, podle těchto zásad zcela správně postupoval, provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a to včetně výpovědi svědků a znaleckých posudků v řízení provedených. Při hodnocení důkazů ve vztahu k uzavření ústní smlouvy o dílo měl okresní soud ztíženou situaci vzhledem ke skutečnosti, že vzájemná komunikace při uzavírání smlouvy o dílo mezi smluvními stranami byla nestandardní a k závěru o uzavření ústní smlouvy o dílo bylo zapotřebí vyhodnotit nepřímé důkazy, zejména emailovou korespondencí účastníků a výpovědi všech v řízení slyšených svědků. Okresní soud měl k dispozici dvě skutkové verze, verzi tvrzenou žalobkyní a verzi tvrzenou žalovanou, a pokud se na základě vyhodnocení provedených důkazů přiklonil k verzi tvrzené žalobkyní, má odvolací soud za to, že učinil zcela správně, neboť lze stěží uvěřit verzi žalované, že ze strany žalobkyně se jednalo pouze o strpěnou „výpomoc“, tedy že snad žalobkyně věděla, že práci na studii proveditelnosti koná bezúplatně.

13. Naplnění odvolacího důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. tak odvolací soud nehledává.

14. Dále žalovaná uplatnila odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. s tvrzením, že soud prvého stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to zejména revizní znalecký posudek k posudku znalce , jméno FO, . Ani tuto odvolací námitku žalované odvolací soud za důvodnou nepovažuje. Okresní soud znalecký posudek znalce , jméno FO, správně hodnotil a pokud dospěl k závěru, že z tohoto znaleckého posudku, z výslechu znalce a doplňku znaleckého posudku lze pro určení obvyklé ceny díla vycházet, tak odvolací soud tento závěr okresního soudu akceptuje. V rozsudku ze dne 9. 2. 2011 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1561/2010 Nejvyšší soud vyložil, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. V rozsudku ze dne 25. 4. 2022 ve věci sp. zn. 25 Cdo 583/2021 Nejvyšší soud uvedl, že přezkoumání závěru znaleckého posudku ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popřípadě jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí. Dále v rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 259/2012 Nejvyšší soud formuloval závěr, že nejsou dány důvody pro zpracování tzv. revizního znaleckého posudku podle ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř., jestliže písemné vyhotovení prvního posudku nevykazuje žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných, a pověřený znalec při výslechu před soudem reagoval na vznesené dotazy a ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum posudku jiným znalcem či ústavem. Přeneseno na poměry projednávané věci, pokud znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, nelze podle odvolacího soudu co do jeho hodnocení ve smyslu shora vyloženého ničeho vytknout, když posudek obsahuje všechny formální požadavky na něj kladené a jeho závěry jsou náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu, jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení a závěry nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, pak je zřejmé, že žalovaná nemůže prosadit odvolací důvod založený na nedostatcích stran zjištění skutkového stavu s požadavkem na zpracování revizního znaleckého posudku. Znalecký posudek znalce , jméno FO, byl doplněn, znalec byl v řízení vyslechnut, reagoval na všechny připomínky žalované, a jak už bylo výše uvedeno, má odvolací soud shodně s okresním soudem za to, že z tohoto znaleckého posudku lze zcela vycházet, pokud se týká určení obvyklé ceny díla.

15. Zbývá tedy posoudit, zda je naplněn žalovanou uplatněný odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. týkající se tvrzeného nesprávného právního posouzení věci.

16. Obecně platí, že právní posouzení věci je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

17. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávnost použití v úvahu přicházejících právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. Okresní soud správně dovodil, že mezi účastníky byl platně uzavřen závazkový právní vztah, který kvalifikoval jako smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení díla – studie proveditelnosti s tím, že vzal za prokázané, že obě strany se shodly na tom, co je předmětem díla, a také k závěru, že byla řádně projevena vůle obou stran k uzavření smlouvy, neboť byla uzavřena mezi osobami, které byly oprávněny za žalobkyni a žalovanou jednat, a byla tak platně a řádně projevena vůle obou smluvních stran.

18. Okresní soud dospěl také ke správnému závěru o existenci aktivní legitimace žalobkyně, kdy žalovaná tuto zpochybňovala a tvrdila, že komunikovala pouze s , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, jakožto fyzickými osobami. Okresní soud z provedených důkazů správně dovodil, že pokud tyto osoby právně jednaly s žalovanou, tak tak činily pod hlavičkou žalobkyně. Tento závěr okresního soudu koresponduje s v řízení provedenými důkazy a na bližší odůvodnění v bodě 79. rozsudku okresního soudu lze zcela odkázat.

19. Správný je i právní závěr okresního soudu, že mezi účastníky byla ujednána úplatnost smlouvy, avšak na ceně díla se účastníci při uzavření smlouvy nedohodli, a cena díla nebyla sjednanou náležitostí uzavřené smlouvy. Proto také okresní soud správně postupoval dle ustanovení § 634 odst. 1 občanského zákoníku ve znění před novelou s tím, že za této situace je nutno vycházet z ceny přiměřené, kterou se rozumí cena, která je v době uzavření smlouvy obvyklá v daném místě za dílo srovnatelných vlastností vzhledem k náročnosti provedení díla, délce doby, po kterou je zhotovováno apod. Okresní soud správně, pokud se týká obvyklé ceny díla, vyšel ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , a správně dospěl k závěru, že žalobkyní požadovaná cena díla je cenou přiměřenou ve smyslu ustanovení § 634 odst. 1 občanského zákoníku ve znění před novelou. I v tomto směru lze zcela odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Okresní soud se také správně vypořádal s žalovanou vznesenou námitkou promlčení a s námitkou, že dosud nenastala splatnost faktur, přičemž v tomto směru odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodech 87 a 88. Krajský soud se také ztotožňuje s tím, že okresní soud nevzal za důvodnou námitku žalované, že žalobkyně již dostala za svou práci zaplaceno, a to na základě objednávky č. , hodnota, a číslo , hodnota, . V tomto směru odkazuje krajský soud na odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodu 89.

20. Z hlediska právního posouzení věci se okresní soud zcela precizně a konkrétně vypořádal se všemi argumenty žalované tak, jak je vznesla v průběhu řízení, tedy s argumentem, že žalobkyně neprokázala zhotovení studie proveditelnosti a její předání žalované, že požadovaná cena neodpovídá ceně v místě a čase obvyklém, že dosud nenastala splatnost žalobkyní uplatněné pohledávky, že žalobkyně není aktivně žalobně legitimována, neboť práce na studii proveditelnosti pro žalovanou vykonával pan , jméno FO, a paní , jméno FO, jakožto fyzické osoby, nikoliv žalobkyně, že žalobkyně není autorem studiem proveditelnosti, že žalovaná nemohla platně s žalobkyní uzavřít smlouvu, neboť nebyl dodržen postup podle směrnice žalované, že pan , jméno FO, a paní , jméno FO, již dostali za provedené práce zaplaceno a že nárok žalobkyní uplatněný je promlčen.

21. Ze shora uvedeného vyplývá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím verdiktu okresního soudu, považuje odvolací soud za zcela správné a na podrobné závěry okresního soudu pro stručnost odkazuje. Závěr okresního soudu vyjádřený ve vyhovujícím verdiktu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalované.

22. Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků a o nákladech řízení státu, kde okresní soud rovněž nepochybil. V této souvislosti neakceptuje odvolací soud argumentaci žalované, že by žalobkyně neměla mít právo na náhradu nákladů řízení pro absenci předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. Pokud jde o náklady státu, nelze akceptovat argument žalované o neúčelnosti části takto vynaložených nákladů, zejména pokud se týká znaleckého posudku znalce , jméno FO, , neboť z obsahu spisu je zřejmé, že znalecký posudek byl v řízení soudem nařízen, byl proveden a znalci byla pravomocně přiznána odměna.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná, neboť jejímu odvolání vyhověno nebylo. Má tedy povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 6, § 11 AT ve výši 23.560 Kč (2x 11.780 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u odvolacího jednání dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 téhož předpisu, cestovného a náhrady za ztrátu času ve výši 1.882,83 Kč a 21% DPH ve výši 5.468,99 Kč, když bylo doloženo, že zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkem tak náklady odvolacího řízení představují částku 31.511,82 Kč.

24. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.