75 Co 123/2022 - 366

Rubrum

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Miroslava Vokouna ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0],[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o určení neexistence závazkového vztahu a neexistence zástavního práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2022, č. j. 12 C 389/2020-221, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 15.173,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní rozhodl, že žaloba, aby bylo určeno, že smluvní závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrovaným na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [IČO], jako úvěrujícím na straně druhé, jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ve výši 4.650.000 Kč, neexistuje a žalobkyně není dlužníkem žalované z této úvěrové smlouvy, se zamítá (výrok I.), že žaloba, aby bylo určeno, že smluvní závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrovaným na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [IČO], jako úvěrujícím na straně druhé, jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ve výši 3.625.000 Kč, neexistuje a žalobkyně není dlužníkem žalované z této úvěrové smlouvy, se zamítá (výrok II.), že žaloba, aby bylo určeno, že nemovitosti – pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], nejsou zatíženy zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí pod č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřenou mezi žalobkyní na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [IČO], na straně druhé, se zamítá (výrok III.), že žaloba, aby bylo určeno, že nemovitosti – pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], nejsou zatíženy zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí pod č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřenou mezi žalobkyní na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [IČO], na straně druhé, se zamítá (výrok IV.) a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 24.173 Kč (výrok V.).

2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo určení neexistence smluvního závazkového vztahu, dluhu žalobkyně vůči žalované a neexistence zástavního práva k uvedeným nemovitostem, které vzniklo na základě smluv o úvěrech č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno] ve výši 4.650.000 Kč a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ve výši 3.625.000 Kč, které byly poskytnuty žalobkyni na účty její osobu konkrétně označené. Ve výše popisovaných smlouvách o úvěrech byl jednoznačně výslovně sjednán oběma stranami podnikatelský charakter a účel těchto konkrétních posuzovaných závazků. Smlouvy byly uzavřeny po [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], takže se na ně vztahuje režim občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. V tomto řízení je žalobkyně aktivně věcně legitimována jako dlužník a vlastník předmětných zastavených nemovitostí a žalovaná je pasivně věcně legitimována, neboť je právním nástupcem původního věřitele a zástavního věřitele. Kromě otázky věcné legitimace se soud prvotně zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně, který žalovaná rozporovala. Soud přisvědčil námitce žalované, neboť bylo shledáno, že žalobkyně nemá ve věci naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Zásadní bylo tvrzení žalobkyně, že má za to, že má naléhavý právní zájem na tomto určení, neboť proti žalobkyni je vedeno exekuční a insolvenční řízení, a bez požadovaného určení se právní postavení žalobkyně stane nejistým a bude vůči žalované významně ohroženo. K tomuto soud uvedl, že pokud má právní otázka, o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2059/2007, když otázka platnosti předmětných úvěrových smluv bude řešena jako otázka předběžná v exekučním řízení, v rámci kterého budou po hmotněprávní stránce zkoumány všechny skutečnosti a důkazy týkající se závazku. V tomto směru je možno odkázat rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1379/2007, dle něhož: “Žaloba na určení neplatnosti dohody, kterou lze řešit jako otázku předběžnou v řízení o žalobě na plnění, popřípadě v řízení o určení práva nebo právního vztahu, a která neřeší sporné vztahy mezi stranami tak, aby nedošlo k dalším, navazujícím sporům, je z hlediska potřeb praktického života zcela zbytečná a patří typicky mezi ty žaloby, jejichž věcnému projednání má požadavek naléhavého právního zájmu stanovený v § 80 písm. c) o. s. ř. bránit, aby nedocházelo ke zbytečnému, neúčelnému množení sporů.” Vzhledem k tomu, že určením platnosti nebo neplatnosti úvěrových smluv a jejich zajištění zástavním právem se nemůže vyřešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu mezi jeho účastníky v době, kdy již probíhá exekuční řízení, ve kterém se má právě posuzovat oprávněnost exekučního titulu, nemůže být na takovém určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Rovněž má soud za to, že zde lze aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2526/2007, které uvádí, že „jsou-li již nemovitosti postiženy exekucí (jako v projednávané věci), nemůže ani případné rozhodnutí o neexistenci zástavního práva na nich váznoucího na prováděné exekuci ničeho změnit. Obrana proti nařízené exekuci je možná jen prostředky exekučního práva (návrhem na odklad, zastavení exekuce - srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 937/06). Žaloba na určení zániku zástavního práva tak nemůže z důvodů žalobcem tvrzených sloužit potřebám praktického života; žalobce proto nemůže mít na takovém určení naléhavý právní zájem“. Stejně tak lze poukázat na závěry Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 236/2017, kde bylo konstatováno, že „prostřednictvím žalobcem uplatněné žaloby nelze vytvořit spolehlivý právní rámec pro odvrácení budoucích sporů mezi účastníky; domáhá-li se žalobce již prodeje nemovitostí žalovaných prostřednictvím exekuce, není tu způsobilým prostředkem jeho obrany požadované určení, ale jen jeho námitky, které jsou v příslušném řízení způsobilé odvrátit důsledky prodeje nemovitosti zatížené (popíranou) zástavou. Žaloba o určení, že na předmětných nemovitostech nevázne zástavní právo ve prospěch žalovaného, a že nevznikla jím zajištěná pohledávka, za této situace neslouží potřebám praktického života a žalobce nemůže mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem“. Za dané situace pak soudu nezbylo, než žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnout, když soud neměl procesních podmínek k tomu, aby se věcí věcně a po hmotněprávní stránce zabýval. Vycházel pak i ze stanoviska zdejšího odvolacího soudu ve věci sp. zn. 75 Co 330/2021 o neexistenci naléhavého právního zájmu v obdobném případu. Nebylo tedy nutné, jak uváděla a namítala žalobkyně, tuto poučovat o dotvrzení a prokázání naléhavého právního zájmu, když tento tvrdila a snažila se prokázat, avšak provedenými důkazy byla naopak prokázána jeho neexistence.

3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nemá na určovací žalobě naléhavý právní zájem. Okresní soud opírá svůj závěr především o níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Soud prvního stupně zejména citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 21 Cdo 2526/2007, podle kterého, jsou-li již nemovitosti postiženy exekucí (jako v projednávané věci), nemůže ani případné rozhodnutí o neexistenci zástavního práva na nich váznoucího na prováděné exekuci ničeho změnit. Obrana proti nařízené exekuci je možná jen prostředky exekučního práva. Ke stejnému závěru pak vede i další citované rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 21 Cdo 236/2017. Žalobkyně však namítá, že o takový případ se v projednávané věci na základě její žaloby nejedná, když všechna uvedená rozhodnutí se zabývají pouze otázkou naléhavého právního zájmu v případech, kdy je v předmětné věci již vedeno exekuční řízení, a nikoli však v případě, kdy je k návrhu žalovaného účastníka vedeno proti žalobci insolvenční řízení, v němž svoji pohledávku současně uplatňuje. Závěry uvedených rozhodnutí pak spočívají v tom, že není dán naléhavý právní zájem tehdy, pokud má žalobce nadále možnost namítat neexistenci právního vztahu prostřednictvím námitek v exekučním řízení, v rámci kterého se tato otázka posuzuje jako předběžná. V rozhodnutí dále citovaném soudem prvního stupně pod sp. zn. 23 Cdo 2059/2007 Nejvyšší soud ČR uvedl, že určovací žaloba je preventivního charakteru a je namístě tam, kde lze jejím prostřednictvím eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, popř. tehdy, může-li se určovací žalobou účinněji než jinými právními prostředky dosáhnout určitého právního stavu, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. V dalším citovaném rozhodnutí pod sp. zn. 23 Cdo 1379/2007 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že k založení naléhavého právního zájmu na určení nepostačí stav ohrožení či nejistoty v právních vztazích, nýbrž je zároveň třeba, aby požadované určení bylo způsobilé tento stav odstranit. Žalobkyně se domnívá, že právě tyto podmínky jsou v jejím případě zcela naplněny. Bude-li určeno, že předmětné smlouvy neexistují a předmětné nemovitosti žalobkyně nejsou z tohoto důvodu zatíženy zástavními právy, bude takový závěr závazný i v probíhajícím insolvenčním řízení a může mít stěžejní dopad i na samotné posouzení úpadku žalobkyně. Naopak zamítnutí žaloby povede ke ztrátě možnosti obrany žalobkyně proti pohledávce žalované. Rozhodnutím o úpadku totiž žalobkyně nejen že ztratí možnost se sporným pohledávkám žalované včetně souvisejícího zatížení jejích nemovitých věcí zástavními právy účinně bránit (soudem prvního stupně uváděnými) instituty v exekučním řízení, ale také v rámci insolvenčního řízení nebude mít její popření (rozporování) přihlášených pohledávek žalované žádné právní účinky, když rozhodující je popření daných pohledávek insolvenčním správcem a žalobkyně nemá žádnou právně relevantní možnost, jak insolvenčního správce donutit předmětné pohledávky žalované v insolvenčním řízení popřít. Žalobkyně se tedy domnívá, že bez požadovaného určení se stane právní postavení žalobkyně značně nejisté, když v důsledku zamítnutí žaloby může hrozit i úpadek žalobkyně. Oprávnění insolvenčního správce přezkoumávat přihlášené pohledávky pak samo o sobě nemůže být zárukou, že právní postavení žalobkyně bude v insolvenčním řízení účinně bráněno, když se jedná o jiný procesní subjekt. Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR své závěry staví na možnostech obrany náležícím výlučně dotčenému účastníku řízení (žalobci), který jimi disponuje, nikoli však jinému procesnímu subjektu. Okresní soud pak své rozhodnutí opřel o probíhající exekuční řízení a s tím souvisící judikaturu Nejvyššího soudu ČR a nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně vztáhl i k probíhajícímu insolvenčnímu řízení, aniž by se však blíže vypořádal, z jakého důvodu se domnívá, že žalobkyně ani v tomto případě nemá naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Žalobkyně na tomto místě připomíná, že v souladu s ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. V této části tak závěr okresního soudu není přezkoumatelný. Z uvedených důvodů se žalobkyně domnívá, že má naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě, když bez požadovaného určení bude právní postavení žalobkyně značně nejisté, a napadený rozsudek soudu prvního stupně je tak nesprávný. Za dané situace tak soud prvního stupně měl žalobu žalobkyně věcně projednat a zkoumat charakter sporných úvěrů, které byly žalobkyni poskytnuty jako hypoteční za účelem bydlení, a nikoliv na podnikání žalobkyně, a k prokázání tvrzení žalobkyně měl připustit její další návrhy na dokazování.

4. Žalobkyně později doplnila odvolání tak, že předmětem exekučního řízení, které je vedeno u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 48 EXE 3612/2018, je toliko pouze první z výše zmíněných smluv o úvěru, tj. úvěr č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřený mezi žalobkyní jako úvěrovaným na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [IČO], jako úvěrujícím na straně druhé, jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ve výši 4.650.000 Kč. Žalobkyně však v podané žalobě požadovala určení také neexistence závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, který má vyplývat ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Proto se okresní soud měl také zabývat smlouvou o úvěru číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřenou mezi žalobkyní jako úvěrovaným na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [IČO], jako úvěrujícím na straně druhé, jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ve výši 3.625.000 Kč, neboť tento není předmětem žádné exekuce, a proto nemůže být otázka platnosti předmětné úvěrované smlouvy řešena jako otázka předběžná v exekučním řízení. To však v řízení před soudem prvního stupně bylo opomenuto a soud prvního stupně své závěry o možnosti řešení existence práva nebo právního vztahu jako předběžné otázky v rámci exekučního řízení zobecnil a vztáhl i na úvěr č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který však v rámci exekučního řízení není vymáhán (pohledávka plynoucí z tohoto úvěru). Závěr soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu tak není správný, a proto žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit s tím, že jej považuje po skutkové i právní stránce za správný a námitky žalobkyně nepovažuje za relevantní. Stejně jak exekuční řízení, tak i řízení insolvenční disponuje instituty, jež slouží jako obrana buď proti nařízené exekuci nebo proti rozhodnutí o úpadku. Těmito instituty jsou v obou případech například takzvané incidenční spory, jež jsou iniciovány incidenční žalobou. Problematika incidenčních sporů je v insolvenčním zákoně upravena v díle 8. (tedy v §§ 159-164) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále také jen „InsZ“. Jedním z těchto incidenčních sporů je dle § 159, odst. 1, písm. g) InsZ i spor o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem. Co se týče tvrzení žalobkyně, že by případným závěrem o existenci či neexistenci předmětných smluv, a tedy existenci či neexistenci zástavních práv, byl insolvenční soud vázán, pak toto není správné. Insolvenční soud by tímto závěrem byl vázán pouze v případě, že by k výše uvedenému určení došlo pravomocným rozhodnutím soudu, jehož právní moc by předcházela zahájení insolvenčního řízení, což však v tomto případě i s ohledem na již zahájené insolvenční řízení není možné. Ze zákona i odborné literatury dále plyne, že insolvenční soud není v jiných případech (než v případech, kdy rozhodnutí nabylo právní moci před zahájením insolvenčního řízení) vázán závěrem soudu, který rozhodl o určovací žalobě na platnost či neplatnost (příp. existenci či neexistenci) právního jednání. Výše uvedené konkrétně vyplývá z § 231, odst. 1 InsZ. Pokud tedy žalobkyně argumentuje naléhavým právním zájmem, pak tento na řešené věci nemůže mít, když i v případě úspěchu žalobkyně nebude insolvenční soud rozhodnutím o určovací žalobě v již zahájeném insolvenčním řízení vázán. Rozhodnutí soudu by se tím stalo pro insolvenční soud zcela irelevantním. Před insolvenčním soudem lze podat incidenční žalobu a vyvolat tak incidenční spor, například dle § 159, odst. 1, písm. g) InsZ. Dle tohoto ustanovení se lze domáhat stejného závěru, jehož se žalobkyně domáhá v tomto řízení, s tím rozdílem, že výsledek řízení o tomto incidenčním sporu je pro průběh insolvenčního řízení právně závazný. Taktéž však musí být splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Žalobkyně má dále možnost využít výše popsaného institutu incidenčního sporu dle § 159, odst. 1, písm. g) InsZ, aby v incidenčním sporu insolvenční soud určil, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem. Pokud jde o další námitku žalobkyně, pak v řízení o prohlášení konkurzu je dlužníkovo popření pohledávky bezúčinné, avšak žalobkyně má pro účely určení (zda tu právní vztah je či není) možnost využít několikrát v tomto vyjádření zmíněného ustanovení § 159, odst. 1, písm. g) InsZ. Je tedy správný názor soudu prvního stupně, když sice použil pro svou argumentaci judikát NS ČR 21 Cdo 2526/2007 týkající se exekučního řízení, avšak argumentaci v nich vyjádřenou lze bez dalšího vztáhnout i na řízení insolvenční, a to ve světle v tomto vyjádření shora uvedeného. Insolvenční právo stejně jako právo exekuční disponuje obrannými mechanismy, kterými se lze bránit proti buďto nařízené exekuci nebo rozhodnutí o úpadku. Pokud tedy Nejvyšší soud uzavřel, že v případě, že určovací žaloba nemůže sloužit potřebám praktického života (v případě, že k rozhodnutí o ní není v exekučním řízení přihlíženo), pak lze stejný závěr vztáhnout i na řízení insolvenční, když v tomto řízení není ze zákona rovněž insolvenční soud rozhodnutím o určovací žalobě vázán. S námitkami žalobkyně tedy žalovaná nesouhlasí a tvrdí, že skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v dostatečném rozsahu, skutková zjištění soudu vyplývají z provedených důkazů, soud se vypořádal i se všemi tvrzeními, které žalobkyně v řízení uvedla a současně věc správně posoudil po právní stránce, a proto tvrzený odvolací důvod nebyl naplněn.

6. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Předně krajský soud konstatuje, že odvolání žalobkyně projednal v její nepřítomnosti u jednání konaného dne 12. 11. 2024, kdy žalobkyně sice požádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů, které jí mají bránit v účasti u jednání a tuto indispozici i doložila, avšak krajský soud neshledal důvody pro odročení jednání, a to z následujících důvodů. Z obsahu tohoto spisu, z obsahu připojeného exekučního spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 48 EXE 3612/2018 a rovněž z průběhu insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka] je odvolacímu soudu známo, že zdravotní problémy žalobkyně jsou dlouhodobého charakteru a tato ve všech řízeních opakovaně žádá o odročování jednání ze zdravotních důvodů. V projednávané věci má žalobkyně právního zástupce k hájení jejích procesních práv, kterého si sama zvolila a jemuž udělila procesní plnou moc, kdy tento je oprávněn ji ve věci plně zastoupit. Vzhledem k tomu, že krajský soud nepovažoval účast žalobkyně u odvolacího jednání jako nutnou (tuto neměl v úmyslu vyslýchat jako účastníka řízení ani jí klást jakékoli dotazy, na něž by nebyl schopen odpovědět její právní zástupce) a rovněž vzhledem k tomu, jaká doba již uplynula od předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, kdy bylo lze očekávat, že žádosti žalobkyně o odročení jednání se budou opakovat jako v jiných řízeních, neshledal soud žádost o odročení jednání jako opodstatněnou. Nakonec pak sama žalobkyně jako žalující strana by měla mít zájem na co nejdřívějším projednání a rozhodnutí věci. Ze shora uvedených důvodů žádosti o odročení jednání nebylo vyhověno a věc byla projednána v nepřítomnosti žalobkyně.

8. Z obsahu spisu pak vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 11. 12. 2020 ve znění jejích doplnění a změn domáhala určení, že smluvní závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou, vyplývající ze smluv o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřených mezi žalobkyní jako úvěrovaným na straně jedné a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. jako úvěrujícím na straně druhé, jejichž předmětem mělo být poskytnutí úvěrů ve výši 4.650.000 Kč a 3.625.000 Kč, neexistuje a žalobkyně není dlužníkem žalované z těchto úvěrových smluv. Současně se dožadovala určení, že nemovitosti - pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], nejsou zatíženy zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí, pod č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a pod č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], uzavřenými mezi žalobkyní na straně jedné a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. na straně druhé. Žalobu odůvodňovala tím, že má naléhavý právní zájem na tomto určení, neboť proti žalobkyni je vedeno exekuční a insolvenční řízení, a bez požadovaného určení se první postavení žalobkyně stane nejistým a bude vůči žalované významně ohroženo. Žalobkyně namítala neplatnost úvěrových smluv pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru a skutečností, že pohledávky zajištěné zástavním právem neexistují, neboť úvěry nebyly žalobkyni poskytnuty. Žalovaná zaujala zamítavé stanovisko k žalobě s tím, že ji považuje za nedůvodný a obstrukční prostředek, když již bylo zahájeno Okresním soudem v Olomouci exekuční řízení pod sp. zn. 48 EXE 3612/2018. Uvedla, že se mezi účastníky jednalo o podnikatelské závazky, když i zákon o spotřebitelském úvěru platný a účinný v době uzavírání smluv o úvěru s žalobkyní dle § 2 odst.1 písm. e) vylučuje spotřebitelský charakter u závazků vyšších než 1.880.000 Kč, takže se nemohlo jednalo o spotřebitelský úvěr. Navíc žalobkyně byla podnikatelkou a ve smlouvách byl podnikatelský charakter i sjednán v souvislosti s její podnikatelskou činností dle živnostenského i obchodního rejstříku. Žalovaná tvrdila, že smlouvy o úvěru byly řádně uzavřeny včetně žádostí o úvěr, prohlášení o souhlasu a notářského zápisu s přímou vykonatelností, když sama žalobkyně určila, kam mají být jednotlivé prostředky zaslány, na které účty a z jakých důvodů. Na úvěr ze dne 4. 9. 2015 žalobkyně uhradila celkem 186.000 Kč, takže si byla vědoma tohoto závazku a tímto jej i uznala. Žalovaná namítala, že žalobkyně rovněž neosvědčila naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Soudem nařízená jednání byla opakovaně odročována z důvodu zdravotního stavu žalobkyně a ve věci bylo jednáno poprvé dne 14. 1. 2022, kde byly k důkazu čteny listiny a jednání odročeno za účelem závěrečných návrhů na den 18. 1. 2022, kdy tohoto dne byl vyhlášen napadený rozsudek.

9. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 4.-6. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje, skutkový stav však po dokazování provedeném u odvolacího jednání doplňuje o následující zjištění.

10. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí ke dni 8. 11. 2024 krajský soud zjistil, že vlastníkem nemovitostí – pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], vedených Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], je žalobkyně. Pozemky jsou zatíženy věcnými právy - zástavním právem smluvním k zajištění dluhu ve výši 4.650.000 Kč s příslušenstvím pro věřitele [právnická osoba] a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2018. Dále pak zástavním právem smluvním k zajištění dluhu ve výši 3.625.000 Kč s příslušenstvím pro věřitele [právnická osoba] a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 28. 11. 2018. Nemovitosti jsou postiženy exekucí vedenou pod sp. zn. 156 Ex 96/2018, kdy ve věci byl dne 25. 5. 2018 pod č. j. 156 Ex 96/2018-28 vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí, a to Exekutorským úřadem [adresa]-západ, [tituly před jménem] [jméno FO].

11. Z podstatného obsahu exekučního spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 48 EXE 3612/2018, zejména z návrhu na pověření exekutora na č. l. 3-5, z pověření exekutora na č. l. 32 a usnesení na č. l. 419 spisu krajský sodu zjistil, že dne 12. 4. 2018 došel Okresnímu soudu v Olomouci návrh na pověření exekutora a nařízení exekuce vůči povinné - žalobkyni ze strany oprávněného [právnická osoba] k vymožení povinnosti 6.184.500 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na částku 4.650.000 Kč. Usnesením ze dne 21. 5. 2018, č.j. 48 EXE 3612/2018-32 byl vedením exekuce pověřen [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]-[Anonymizováno], u tohoto je exekuce vedena pod sp.zn. 156 Ex -96/2018. Usnesením ze dne 25. 1. 2021, č.j. 48 EXE 3612/2018-419, bylo provedení exekuce odloženo do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 389/2020 o určení neexistence zástavního práva.

12. Z výpisu z insolvenčního rejstříku na žalobkyni a z usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], ve znění potvrzujícího usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], krajský soud zjistil, že byl pravomocně zamítnut insolvenční návrh vůči žalobkyni jako dlužníku, a vůči této tedy aktuálně není vedeno insolvenční řízení.

13. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] krajský soud zjistil, že dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] požádala úvěrující společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., o vyplacení peněžního úvěru ve výši 4.650.000 Kč, a to částky 34.204 Kč zápočtem na úhradu poplatku za náklady spojené s vyhotovením smluvní dokumentace, částky 2.043.096 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol], částky 1.573.306 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol], částky 799.394 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] a částky 200.000 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol]. Žádost obsahuje podpis zástupce společnosti a žalobkyně. Podpis žalobkyně je notářem ověřen.

14. Z vyjádření úvěrujícího [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., krajský soud zjistil, že dne 4. 9. 2015 sdělila písemně společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., že úvěr ze smlouvy č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ve výši 4.650.000 Kč bude vyplacen [Anonymizováno] způsobem na určené účty uvedené v žádosti shora. Vyjádření obsahuje podpis zástupce společnosti a žalobkyně. Podpis žalobkyně je notářem ověřen.

15. Z prohlášení o souhlasu s poskytnutím plnění ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] krajský soud zjistil, že dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalobkyně a [jméno FO] prohlásili, že plnění ve výši 2.043.096 Kč jako úhrada dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřené se společností [právnická osoba]., plnění ve výši 1.573.306 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřené se společností [právnická osoba]. a plnění ve výši 799.374 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřené s [právnická osoba]., které za ně a za společnost [právnická osoba] uhradila společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., vyplývají z uvedených titulů a bylo poskytnuto s jejich výslovným souhlasem.

16. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] krajský soud zjistil, že dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] požádala úvěrující společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., o vyplacení peněžního úvěru ve výši 3.625.000 Kč, a to částky 25.000 Kč zápočtem na úhradu poplatku za náklady spojené s vyhotovením smluvní dokumentace, částky 1.722.519 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol], částky 1.877.480 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol]. Žádost obsahuje podpis zástupce společnosti a žalobkyně. Podpis žalobkyně je notářem ověřen.

17. Z vyjádření úvěrujícího [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., krajský soud zjistil, že dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] sdělila písemně společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., že úvěr ze smlouvy č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ve výši 3.625.000 Kč bude vyplacen požadovaným způsobem na určené účty uvedené v žádosti shora. Vyjádření obsahuje podpis zástupce společnosti a žalobkyně. Podpis žalobkyně je notářem ověřen.

18. Z prohlášení o souhlasu s poskytnutím plnění ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] krajský soud zjistil, že dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalobkyně a [jméno FO] prohlásili, že plnění ve výši 1.722.519 Kč a plnění ve výši 1.877.480 Kč jako úhrada závazků [jméno FO] vůči věřiteli [právnická osoba], které za ně uhradila společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., vyplývají z uvedených titulů a bylo poskytnuto s jejich výslovným souhlasem.

19. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 4. 11. 2024 s připojenými výpisy z účtu krajský soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je [právnická osoba] v likvidaci a že na tento účet byla dne 21. 10. 2015 pod VS [var. symbol] připsána částka 1.722.519 Kč a dne 23. 10. 2015 pod VS [var. symbol] částka 1.877.480 Kč, obě z účtu č. [č. účtu] od [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].

20. Co se pak týká právního hodnocení věci, po přezkoumání obsahu spisu a napadeného rozsudku má krajský soud za to, že jsou zde dány důvody pro potvrzení napadeného rozhodnutí, avšak zčásti – ve vztahu k zamítavému výroku IV. z jiného důvodu, než uvedl okresní soud, kdy zde se krajský soud s právním hodnocením věci okresním soudem neztotožňuje.

21. Lze shrnout, že je mezi stranami nesporné a vyplynulo jednoznačně z provedeného dokazování, že mezi žalobkyní a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. došlo dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] k uzavření předmětných smluv o úvěru, jejichž předmětem mělo být poskytnutí částek 4.650.000 Kč a 3.625.000 Kč. Obě uvěrové smlouvy, jak vyplývá z jejich obsahu, uzavřela žalobkyně jako podnikatel, nikoli jako spotřebitel, což je ostatně vyloučeno i s ohledem na znění zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinné ke dni uzavření smluv, který v § 2 písm. e) vylučuje spotřebitelský charakter úvěrových smluv s celkovou výší poskytnuté částky nad 1.880.000 Kč, což se v obou případech stalo. Další prokazování charakteru smluv by tedy v tomto ohledu bylo zcela nadbytečné. Pokud jde o žalobkyní zpochybňované reálné vyplacení úvěrovaných částek, z důkazů provedených okresním soudem a doplněných a zopakovaných krajským soudem jednoznačně a beze vší pochybnosti vyplynulo, že žalobkyni byly částky 4.650.000 Kč a 3.625.000 Kč ze strany úvěrující společnosti prokazatelně vyplaceny na čísla účtů, které určila žalobkyně, argumentace žalobkyně o nevyplacení částek je tedy zcela lichá. Na obě úvěrové smlouvy pak byly navázány jako zajišťovací institut zástavní smlouvy ze dne ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], kdy splnění závazků z úvěrových smluv bylo platně zajištěno zastavením nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, a to – pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], vedených Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že vlastníkem nemovitostí – pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrálním území [adresa], obec [adresa], vedených Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], je stále žalobkyně. Pozemky jsou zatíženy věcnými právy - zástavním právem smluvním k zajištění dluhu ve výši 4.650.000 Kč s příslušenstvím pro věřitele [právnická osoba], a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2018. Dále pak zástavním právem smluvním k zajištění dluhu ve výši 3.625.000 Kč s příslušenstvím pro věřitele [právnická osoba] a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 28. 11. 2018. O tom, že pohledávky z úvěrových smluv včetně jejich zajištění byly platně postoupeny na žalovanou, nebylo mezi stranami sporu. Shora uvedené nemovitosti jsou postiženy exekucí vedenou pod sp. zn. 156 Ex 96/2018, kdy ve věci byl dne 25. 5. 2018 pod č. j. 156 Ex 96/2018-28 vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí, a to Exekutorským úřadem [adresa]-západ. Provedení této exekuce je aktuálně usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2021, č. j. 48 EXE 3612/2018-419, odloženo do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 389/2020 o určení neexistence zástavního práva. Proti žalobkyni pak aktuálně není vedeno insolvenční řízení.

22. Pokud jde o první dvě požadovaná určení, a to ohledně neexistence smluvních závazkových vztahů ze smluv o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zde je krajský soud ve shodě s okresním soudem, že na takovém určení není dán naléhavý právní zájem, jak odůvodnil okresní soud ve svém rozsudku, kdy žalobkyně by se jednoznačně mohla efektivně bránit např. v rámci žaloby na plnění (o zaplacení dlužných částek) či v rámci vedené exekuce, pozbývá však smyslu pouhé konstatování, že závazkové smluvní vztahy z úvěrových smluv neexistují a žalobkyně není dlužníkem žalované. Jak uvedl okresní soud, žaloba na určení neplatnosti dohody, kterou lze řešit jako otázku předběžnou v řízení o žalobě na plnění, popřípadě v řízení o určení práva nebo právního vztahu, a která neřeší sporné vztahy mezi stranami tak, aby nedošlo k dalším, navazujícím sporům, je z hlediska potřeb praktického života zcela zbytečná a patří typicky mezi ty žaloby, jejichž věcnému projednání má požadavek naléhavého právního zájmu stanovený v § 80 písm. c) o. s. ř. bránit.

23. Pro úplnost a jednoznačnost právního hodnocení však krajský soud konstatuje, že i kdyby se mohl bez překážky absence naléhavého právního zájmu zabývat meritem věci, nejsou zde dány důvody pro vyhovění žalobě v tomto směru. Z dokazování, které by zcela postačovalo i k věcnému posouzení žaloby, totiž jednoznačně vyplynulo platné uzavření předmětných úvěrových smluv a plnění ze strany úvěrující společnosti, která svým závazkům ze smlouvy dostála. Důvod neexistence závazkových vztahů ze smluv o úvěru č. 14/2015 a č. 17/2015 by tedy krajský soud při věcném posuzování žaloby neshledal.

24. Pokud jde o určení, že předmětné nemovitosti žalobkyně nejsou zatíženy zástavními právy zřízenými na základě zástavních smluv ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], pak v případě smlouvy ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] vztahující se k úvěrované částce 4.650.000 Kč a úvěrové smlouvě ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], je právní argumentace okresního soudu ohledně absence naléhavého právního zájmu i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu správná, kdy za situace, kdy jsou již nemovitosti postiženy exekucí (jako v projednávané věci), nemůže ani případné rozhodnutí o neexistenci zástavního práva na nich váznoucího na prováděné exekuci ničeho změnit. Obrana proti nařízené exekuci je možná jen prostředky exekučního práva (návrhem na odklad, zastavení exekuce - srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 937/06). Žaloba na určení zániku, potažmo neexistence zástavního práva tak nemůže z důvodů žalobkyní tvrzených sloužit potřebám praktického života; žalobkyně proto nemůže mít na takovém určení naléhavý právní zájem (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2526/2007). Za této situace by tedy rozhodnutí o určovací žalobě žalobkyni žádný pevný základ pro právní vztahy účastníků nevytvořilo, neboť i v případě úspěchu žalobkyně, by se i nadále žalobkyně musela bránit proti prodeji nemovitostí v rámci exekučního řízení prostředky exekučního práva. Určovací žaloba v této situaci tedy již nemůže situaci vyřešit. Naléhavý právní zájem zde pak není odůvodněn ani vedeným insolvenčním řízením proti žalobkyni, jak argumentovala žalobkyně, které již vedeno není.

25. Uvedené však neplatí pro druhou ze zástavních smluv ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno] vztahující se k úvěrované částce 3.625.000 Kč a úvěrové smlouvě ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], kdy ve vztahu k této smlouvě exekuce na nemovitosti žalobkyně vedena není, jak správně namítá žalobkyně. V tomto případě pak naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení dán je, a krajský soud se nárokem věcně zabýval, kdy však dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že sporné nemovitosti jednoznačně byly a jsou platně zatíženy zástavními právy, kdy žalobkyně jako zástavní dlužník je zapsána jako vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí, žalovaná je zástavním věřitelem a je takto zapsána v katastru nemovitostí, přičemž má zároveň vůči žalobkyni existující pohledávku, k jejímuž zajištění bylo zástavní právo zřízeno. Není tedy důvodu, proč by předmětné nemovitosti neměly být platně zatíženy zástavním právem tak, jak bylo shora uvedeno, a jak je i řádně zapsáno v katastru nemovitostí. Uvedená argumentace pak pro úplnost a přehlednost věci platí pro oba vztahy ze zástavních smluv, ač u prvního z nich není dán prostor se nárokem věcně zabývat z důvodu absence naléhavého právního zájmu, krajský soud tak pro úplnost alespoň neformálně činí.

26. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. – IV. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku V. o nákladech řízení, kde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci avšak správně nevypočetl jejich výši, kdy předmětem řízení byla 4 určení, tudíž okresní soud měl tarifní hodnoty sčítat, avšak tento vycházel z tarifní hodnoty a určil odměnu za jeden úkon právní pomoci tak, jakoby předmětem byla pouze jedna určovací žaloba. Pokud okresní soud postupoval tímto způsobem, pak je jeho výpočet sice formálně „správný“, avšak při kumulaci tarifních hodnot by žalované náleženy náklady řízení vyšší. Žalovaná však odvolání do nákladového výroku nepodala a krajský soud akceptuje názor Ústavního soudu vyjádřený v jeho nálezu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23, dle něhož v civilním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích se uplatňuje zákaz reformatio in peius, kdy ten, kdo využil opravného prostředku, nemůže mít v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu horší postavení, než jaké mu přiznávalo napadené rozhodnutí, tj. prvostupňové rozhodnutí nesmí odvolací soud změnit k tíži odvolatele. Zákaz změny k horšímu se vztahuje rovněž na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, proto byl potvrzen i výrok V.

27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšná, neboť jejímu odvolání nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“ ) ve výši 9.300 Kč ( za tři úkony právní pomoci – 2x vyjádření ve věci, účast u jednání dne 12. 11. 2024 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalované ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 1.740,30 Kč (jízdné za cestu z [adresa] do [Anonymizováno] a zpět dne 12. 11. 2024 – účtovaných 206 km vozidlem o doložené průměrné spotřebě 7,36 l /100 km jízdy, při ceně paliva-motorová nafta - 38,70 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 5,60 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 398/2023 Sb.), náhrada za čas promeškaný cestou ze sídla právního zástupce žalované k soudu a zpět ve výši 600 Kč (6 započatých půlhodin po 100 Kč) dle ust. § 14 odst. 3 AT a 21 % DPH z částek odměny a náhrad ve výši 2.633,46 Kč. Žalobkyně je tedy povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 15.173,80 Kč. Shodně, jak konstatoval krajský soud ve vztahu k nákladům řízení před okresní soudem, i v odvolacím řízení byly předmětem řízení 4 určovací žaloby, avšak žalovaná nepožadovala při odměně za zastupování odměnu z tarifní hodnoty tvořené součtem tarifních hodnot projednávaných věcí dle § 12 odst. 3 AT, proto krajský soud nepřiznal odměnu nad rámec nákladů řízení požadovaných žalovanou.

28. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

Poučení