75 Co 132/2024 - 471

Rubrum

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: Dr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0]: [Jméno zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], 130 00 Praha 3 zastoupeného advokátem: [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].D. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2024, č. j. 25 C 8/2022-417, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobce o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků s žalobcem jako oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., a to pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú.[Anonymizováno][jméno FO], o výměře [Anonymizováno].[Anonymizováno] m2, vzniklého oddělením od původní parcely č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k. ú. [jméno FO], o výměře [Anonymizováno].[Anonymizováno] m2, dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 15. 7. 2020, vypracovaného [právnická osoba] [jméno FO] & [právnická osoba]., ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, a odsouhlaseného [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] kraj, [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], jenž tvoří nedílnou součást rozsudku (výrok I.), a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 10.766,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (výrok II.).

2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to především z toho důvodu, že se jedná o pozemek nevhodný k vydání dle § 6 z. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, kdy zde existují zákonné překážky bránící vydání pozemku, přičemž otázka vhodnosti náhradního pozemku byla dříve než tímto soudem podrobně právně vyhodnocena v usnesení Krajského soudu v [adresa]-pobočka v Olomouci č. j. 69 Co 131/2023-173 ze dne 29. 6. 2023, které nabylo právní moci dne 21. 7. 2023 (vydáno v řízení Okresního soudu v Olomouci vedeném pod sp. zn. 20 C 377/2022, kde odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a návrh na vydání předběžného opatření zamítl). Právnímu zástupci žalobce je toto rozhodnutí známo. Známo je i právnímu zástupci žalované. Spis zdejšího soudu sp. zn. 20 C 377/2022 byl v řízení proveden k důkazu. Krajský soud uvedl, že náhradní pozemek je dle územního plánu Statuárního města [adresa] určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. Tuto skutečnost uvádí v usnesení č. j. 69 Co 131/2023-173 ze dne 29. 6. 2023, které nabylo právní moci dne 21. 7. 2023, konkrétně v bodu 7. odůvodnění svého rozhodnutí; výslovně uvedl, že náhradní pozemek je stižen překážkou nepřevoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) z. č. 503/2012 Sb. Odvolací soud dále odkázal na závěry svého rozhodnutí o nepřevoditelnosti pozemku uvedené v rozsudku č. j. 69 Co 198/2018-1286 ze dne 24. 1. 2019, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Olomouci č. j. 18 C 169/2016-965, a ještě poukázal na to, že náhradní pozemek je součástí chráněného ložiskového území s vymezeným dobývacím prostorem [adresa] -[jméno FO] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]). Odvolací soud dále ještě poukázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu, který rozhodoval o podaném dovolání proti rozsudku č. j. 69 Co 198/2018-1286 ze dne 24. 1. 2019, a to v řízení sp. zn. 28 Cdo 2372/2019, který závěry soudu odvolacího potvrdil. Odbornými vyjádřeními bylo dále prokázáno, že náhradní pozemek je dotčen územním plánem tak, jak bylo podrobně popsáno ve skutkových zjištěních soudu z těchto zpráv, podrobně jsou popsány jednotlivé zóny dle územního plánu. Okresní soud proto uzavírá, že náhradní pozemek je stižen překážkou nepřevoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) z. č. 503/2012 Sb. Je nerozhodné, že stavební práce doposud nezačaly, respektive není známo, kdy budou zahájeny. Rozhodné je znění územního plánu, které je zveřejněné, a tedy každému, včetně žalobce přístupné. Pozemek je součástí územní rezervy [Anonymizováno]-[Anonymizováno]. V dané lokalitě se těchto územních rezerv nachází víc, je zjevné, že celá lokalita je lokalitou v budoucnu určenou pro sídlení lokalitu města Olomouce, nelze v ní provádět trvalou stavební činnost. Navíc je požadovaný náhradní pozemek součástí chráněného ložiskového území s vymezeným dobývacím prostorem [adresa]-[jméno FO] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), což rovněž brání vydání pozemku žalobci. Odbornými vyjádřeními báňského úřadu bylo prokázáno, že na počátku řízení byl náhradní pozemek součástí dobývacího prostoru. Z druhé zprávy podané báňským úřadem v roce 2023 se podává, že údaj o tom, že pozemek je součástí dobývacího prostoru již není u pozemku uveden. Avšak, ze zprávy se podává, že náhradní pozemek je situován v chráněném ložiskovém území ID: [Anonymizováno] s názvem [adresa]-[jméno FO] (dále CHLÚ), které bylo stanoveno k ochraně výhradního ložiska ID: [Anonymizováno] cihlářské suroviny. Podle ust. § 29 odst. 1 písm. d) bod 3 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), vzpp., jsou CHLÚ jako účelový územní prvek vedeny v základním registru územní identifikace. Ložiskové území je tedy na pozemku stále. Ze zprávy České geologické služby bylo zjištěno, že podle podkladů, které má Česká geologická služba k dispozici a podle ročních výkazů o pohybu a stavu zásob výhradních ložisek Geo (MŽP) [právnická osoba]-01, předkládaných těžební organizaci, bylo k datu 31. 12. 2022 na celém výhradním ložisku [adresa]-[jméno FO] (číslo [hodnota]) evidováno 3 [Anonymizováno] [Anonymizováno] m3 volných prozkoumaných bilančních zásob cihlářské suroviny, přičemž však na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] se nachází jenom menší část výhradního ložiska [adresa]-[jméno FO] a zásoby v této části ložiska samostatně evidovány nejsou a na základě podkladů, které jsou k dispozici, je ani není možno vyčíslit. Okresní soud pak nemá důvod odchylovat se od právních závěrů uvedených v usnesení Krajského soudu v [adresa]-pobočka v Olomouci č. j. 69 Co 131/2023-173 ze dne 29. 6. 2023.

3. Žalobce dále tvrdil, že náhradní pozemek je zemědělsky obhospodařován. Doložil to přehledem subjektů (nájemců žalovaného) pobírajících dotace, který byl proveden k důkazu. Žalobce tvrdil, že zemědělské obhospodařování náhradního pozemku se nikterak nedotýká ložiska nerostu a využití ložiska. Argumentoval tak vůči argumentům žalované, která tvrdila, že na náhradním pozemku se nachází ložisko cihlářské hlíny. Náhradní pozemek je aktuálně vlastněn státem. Jde o subjekt, který je vlastníkem nerostu – cihlářské hlíny na pozemku. Vlastník ložiska tak při nakládání s nerostným bohatstvím je schopen sám rozhodnout o dalším využití jak tohoto ložiska, tak i pozemku a jeho obhospodařování. Pokud by soud nahradil projev vůle žalované, změnil by tuto optimální situaci, kdy vlastník ložiska by musel brát v potaz případně odlišné zájmy (již odlišného) vlastníka náhradního pozemku při hospodářském využití náhradního pozemku. Tím by mohlo docházet k obtížím při hospodářském využití náhradního pozemku (Řešení kolizí mezi zájmy toho, kdo zemědělsky hospodaří, a toho, kdo má zájem ložisko hospodářsky využití, nebo je povinen k určitým činnostem souvisícím s tím, že ložisko je třeba udržovat, zabezpečovat, či chránit. Soud musí brát v úvahu všechny tyto okolnosti, které mohou v budoucnu nastat. Není možné je nyní vyloučit mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. Je tak dán další důvod, pro který náhradní pozemek není možno žalobci vydat a žalobu je na místě zamítnout. Vedle toho vzal soud v úvahu i tu skutečnost, že žalobce vede aktivně i další soudní řízení, ve kterých se domáhá vydání dalších náhradních pozemků. Lze uzavřít, že tu jsou jiné další pozemky ve vlastnictví žalovaného, u nichž takové specifické obtíže při hospodaření vznikat nebudou, a tedy žalobce nebude při zemědělské činnosti na takových jiných vhodných pozemcích limitován přítomností ložiska cihlářské hlíny tak jako v případě pozemku náhradního. Bude tedy vhodnější žalobce uspokojit vydáním jiného, respektive jiných náhradních pozemků (s ohledem na výši doposud neuspokojeného restitučního nároku žalobce).

4. S ohledem na tyto závěry soudu, nebylo třeba v řízení provádět další navržené důkazy, o kterých bylo rozhodnuto, že provedeny nebudou, zejména bylo nadbytečné provádět výslechy znalců, či při soudem zjištěném odlišném ocenění náhradního pozemku, ač ocenění bylo prováděno dle stejných právních předpisů, zadávat případně revizní znalecký posudek. Soud dospěl k závěru, že náhradní pozemek není možno vydat. Pokud by soud dospěl k závěru, že vydání náhradního pozemku žádná z výše uvedených právních skutečností nebrání, bylo by na místě zabývat se v řízení také oceněním náhradního pozemku. Soudu byl předložen znalecký posudek o určení hodnoty náhradního pozemku [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno], s. r. o. ze dne 10. 1. [Anonymizováno] č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze kterého soud zjistil, že ke dni 8. 1. 2022 byla tímto znaleckým posudkem určena cena náhradního pozemku částkou [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno],10 Kč. Žalobce závěry tohoto znaleckého posudku zpochybnil. Žalobce předložil znalecký posudek zpracovaný znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2022, která ocenila náhradní pozemek jako půdu ornou včetně porostů částkou [Anonymizováno].[Anonymizováno] Kč, tedy částkou o řád nižší. V žádném z těchto posudků není kalkulováno se stavem zásoby cihlářské hlíny. Vlastníkem nerostné suroviny je stát. Pokud by závěr znaleckého posudku [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno], s. r. o. ze dne 10. 1. 2022, č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl shledán správným, pak by bylo na místě žalobu žalobce opět zamítnout, a to s ohledem na doposud neuspokojenou výši žalobcova restitučního nároku, jak ji obě procesní strany dne 31. 1. 2024 u jednání tvrdily. V případě, že by se ukázalo správným tvrzení žalobce o ceně náhradního pozemku, pak by taková situace nenastala. K objektivizaci hodnoty náhradního pozemku soud nepřistupoval. Žaloba byla zamítnuta již z výše uvedených důvodů. Verifikace závěrů znaleckých posudků znaleckým posudkem zpracovaným k zadání soudu za účelem zjištění hodnoty náhradního pozemku by vedla k navýšení nákladů sporu a prodloužení řízení. K témuž by vedlo i odročení jednání kvůli výslechu znalců. Ztížily by se tak podmínky pro rozhodování v dalších řízeních o žalobách žalobce, kdy by trval stav procesní nejistoty o procesním výsledku tohoto řízení.

5. O náhradě nákladů řízení pak okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalované, která byla ve sporu plně procesně úspěšná. Ač jsou okresnímu soudu jsou známy závěry ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle kterých zásadně České republice nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení v řízeních v tzv. restitučních věcech, neboť účelem těchto řízení je zmírnění některých majetkových křivd způsobených státem. České republice pak zásadně nepřísluší právo na náhradu nákladů právního zastoupení v řízeních, ve kterých je účastníkem řízení stát, či dokonce ústřední orgán státu, protože takový orgán zpravidla je dostatečně personálně vybaven pro řešení agendy svěřené takovému ústřednímu orgánu k vyřizování. Oba uvedené ustálené závěry Ústavního soudu tento okresní soud nikterak nezpochybňuje, avšak dospívá k závěru, že v tomto řízení není na místě aplikovat ani jeden z nich pro zcela specifické okolnosti tohoto řízení. V průběhu tohoto řízení bylo zjištěno, že žalobce jako oprávněná osoba zahájil několik soudních řízení (což je samozřejmě zcela v pořádku, pokud výše nároku je taková, že je na místě jej uspokojit převodem více náhradních pozemků), přičemž v průběhu tohoto řízení bylo zjištěno, že v minimálně dvou řízeních o nahrazení projevu vůle, která žalobce zahájil, a kde mu bylo vyhověno, disponoval po vydání vyhovujícího rozsudku žalobou. Žalovaná upozorňuje v jednom ze svých procesních podáních na ekonomický kalkul ze strany žalobce. Ekonomický kalkul ohledně volby náhradního pozemku je nepochybně možný a pochopitelný, avšak jeho použití má své místo při zahájení řízení, nikoli poté, co byl soudem prvního stupně vydán žalobě vyhovující rozsudečný výrok. V kontextu takového postupu žalobce již nelze procesní postup žalobce spočívající v zahájení řízení u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 25 C 8/2022 a pokračování v něm vnímat tak, že žalované nelze přiznat náklady řízení s odůvodněním, že jde o tzv. restituční věc. K tomu přistupuje dále to, že již v úvodní fázi tohoto řízení byl žalobce soudem informován o tom, že na náhradním pozemku se nachází dobývací prostor a vyhrazené ložisko cihlářské hlíny. Z jiného soudního řízení bylo žalobci dále známo, že náhradní pozemek je dotčen územním plánem, jak se podává z podrobného odůvodnění a vysvětlení právně významných skutečností v rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na vydání předběžného opatření ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 377/2022. Kromě tohoto soud při své úvaze o tom, proč se v této věci zcela a naprosto výjimečně odchýlit od panujícího výkladu práva podaného Ústavním soudem pro konkrétní okolnosti jsou i skutečnosti, které vyšly najevo v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 274/2020 (okolnosti zpětvzetí návrhu uvedené oprávněnými osobami, které byly v předmětném řízení v procesním postavení žalobců). K odklonu od ustálených závěrů Ústavního soudu ohledně nepřiznání náhrady nákladů právního zastoupení žalované v této konkrétní projednávané věci vedou konkrétní okolnosti zjištěné soudem v tomto řízení, a to složitost procesně právních vztahů vytvořených mezi účastníky řízení, kdy jde o řadu řízení zahájených žalobcem, ve kterých jde o nahrazení projevu vůle ve vztahu k pozemkům nacházejícím se prakticky po celém území ČR. Zastupování žalované právním zástupcem z řad advokátů je proto akceptovatelné, a to i s přihlédnutím k tomu, jak se jednotlivá řízení vyvíjí (například: zpětvzetí žalob, částečná zpětvzetí žalob, návrhy na přerušení řízení, návrhy na pokračování v řízení), kdy komunikace mezi územními pracovišti žalované, či řešení záležitosti ústředním orgánem samým již představuje nepřiměřené zatížení žalované, které již je mimo limity jeho obvyklé činnosti při vyřizování restituční agendy, a mimo požadavky, které je na místě na žalovanou klást při vyřizování této agendy v rámci standardním způsobem vedeného a probíhajícího nalézacího soudního řízení. Žalované tedy byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10.766,58 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal včasné odvolání žalobce, v němž namítal, že se závěry soudu I. stupně nesouhlasí, kdy zejména rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce má dále za to, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem o. s. ř., a že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. V případě, že soud I. stupně považoval zažalovaný pozemek za nevhodný k převodu do vlastnictví žalobce, měl to účastníkům řízení oznámit. Soud takto ale nepostupoval a podanou žalobu žalobce bez dalšího zamítl. Soud prvního stupně tak ani žalobci neumožnil požadovat v tomto řízení po žalované převod jiných náhradních pozemků místo zažalovaného pozemku. Tímto postupem soud I. stupně zasáhl do ústavně zaručeného práva žalobce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nevyzváním žalobce ze strany soudu k označení jiných vhodných náhradních pozemků soud porušil ústavně zaručené právo žalobce na soudní ochranu – viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1152/20, ze dne 22. 9. 2020, anebo rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016.) Soud tak pochybil a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ust. § 241a odst. 1 o. s. ř.) Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce je oprávněná osoba v režimu zákona o půdě a že postup žalované vůči žalobci byl liknavý a svévolný. Sporná mezi účastníky řízení byla otázka převoditelnosti pozemku a jeho ocenění. Žalobce k výše uvedenému uvádí, že okolnost, že pozemek má být dotčen ložiskem cihlářské suroviny jeho převoditelnost na žalobce nevylučuje. Nejedná se rovněž ani o zákonný důvod, který by převoditelnost pozemku na žalobce vylučoval nebo omezoval. V soudním řízení bylo naopak prokázáno, že pozemek již není součástí dobývacího prostoru a že se jedná jednoznačně o zemědělský pozemek. Zažalovaný pozemek je ornou půdou (polem), součástí zemědělského půdního fondu, se kterým je zemědělsky hospodařeno a jsou pobírány zemědělské dotace za zemědělské hospodaření s tímto pozemkem ze strany společnosti AGRO [jméno FO] s. r. o., se sídlem [adresa], jak bylo soudu I. stupně doloženo. Pokud je tedy tento pozemek zemědělsky využitelný, zemědělsky obhospodařovatelný, jde o pole vlastněné žalovanou, logicky žalobce tento pozemek považoval za pozemek vhodný k převodu. Žalobce dále soudu I. stupně doložil, že cena tohoto pozemku (pole) činila správně 469.510 Kč, tj. jeho převodem by ani nemohlo dojít k přečerpání restitučních nároků žalobce. Tento závěr ostatně vyplývá ze znaleckého posudku ze dne 3. 4. 2022, č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], k ocenění předmětu sporu. Platí přitom, že má-li soud k dispozici dva rovnocenné, ale co do závěru odlišné znalecké posudky, nepřísluší mu, aby sám bez dalšího uvážil, který z nich použije pro rozhodná skutková zjištění a který nikoliv. Naopak je povinen odstranit jejich vzájemné rozpory a nesrovnalosti, a to především prostřednictvím výslechu znalců. Žalobce proto i soudu I. stupně na jednání soudu dne 31. 1. 2024 navrhoval, aby soud I. stupně provedl výslech soudní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která znalecký posudek č. 128/10-2022 vypracovala. Soud I. stupně ale výslech této znalkyně vůbec neumožnil. Argumentace soudu I. stupně jiným soudním řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] je navíc v tomto konkrétním případě zavádějící, neboť zde probíhaly výslechy jak znalců žalobce, tak znalců žalovaného. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení výslechy znalců vůbec neproběhly, soud I. stupně postupoval zjevně nesprávně, a jeho rozhodnutí je i z tohoto důvodu nezákonné. K otázce dotčenosti pozemku veřejně prospěšnou stavbou žalobce soudu I. stupně dokládal oddělovací geometrický plán č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 15. 7. 2020, vypracovaný [právnická osoba] [jméno FO] & [právnická osoba]., ověřený [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, a odsouhlasený Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrálním pracovištěm v Olomouci. Soud I. stupně nicméně účastníkům řízení nesdělil, že tento oddělovací geometrický plán nepovažuje za dostačující. Je přitom třeba zdůraznit, že v případě sdělení tohoto údaje ze strany soudu I. stupně, by žalobce jednak zvažoval, zdali bude zpracovávat nový oddělovací geo. plán, event. zdali nebude v soudním řízení požadovat k převodu jiný náhradní pozemek. Zpracování nového geometrického plánu je totiž velice nákladné. Lze tedy k tomuto bodu již pouze konstatovat, že neinformování účastníků řízení o názoru soudu I. stupně o nedostatečnosti geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 15. 7. 2020, přestavuje další závažnou vadu v postupu soudu I. stupně a nedostatek v jeho rozhodování. Hlavní vadou v postupu soudu I. stupně je ale skutečnost, že soud I. stupně žalobci neumožnil, aby se v tomto řízení domáhal vůči žalované převodu jiných náhradních pozemků namísto zažalovaného pozemku (který soud nakonec shledal nevhodným k převodu do vlastnictví žalobce). Soud tímto procesním postupem zasáhl do ústavně zaručeného práva žalobce na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1152/20, ze dne 22. 9. 2020, ze kterého výslovně plyne, že v řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona o půdě dojde k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nevyzve-li obecný soud neúspěšného žadatele k označení jiných vhodných pozemků způsobilých uspokojit jím uplatněný nárok. Žalobci nebylo v tomto soudním řízení postupem soudu I. stupně umožněno, aby žalobce označil jiný vhodný pozemek k uspokojení jeho restitučních nároků. Tento postup soudu I. stupně je v rozporu také s judikaturou dovolacího soudu – viz např. rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016. Soud tak pochybil a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ust. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Rovněž zákon o půdě sleduje v prvé řadě cíl, aby byl původní majetek oprávněným osobám reálně vydán. Pouze výjimečně, jsou-li beze všech pochybností splněny předpoklady stanovené tímto zákonem v ust. § 11, pozemky vydat nelze. Soud tedy měl rozhodnout in favorem restitutionis a v případě, že pozemek posoudil jako nevhodný k převodu do vlastnictví žalobce, měl žalobci umožnit požadovat v řízení převod jiného náhradního pozemku (viz shora cit. rozhodnutí).

7. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že má povinnost hradit protistraně náklady soudního řízení. Ustálená judikatura Ústavního soudu je postavena na tezi, že je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt – advokáta, a jestliže tak stát přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě je žalovaná vybavena řádně finančně i personálně a není nutné, aby její zájmy byly u soudů hájeny advokáty. Žalobce tedy nesouhlasí s tím, aby žalované hradil náklady řízení. Žalobce proto s ohledem na shora uvedené žádá odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

8. Žalovaná navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit, kdy dle jejího názoru postupoval soud v zamítavé části rozhodnutí správně, jestliže na základě provedeného dokazování dospěl ke shodnému závěru, který dříve vyslovil Krajský soud v [adresa]-pobočka v Olomouci, ve svém rozhodnutí č. j. 69 Co 131/2023-171 ze dne 29. 6. 2023, že náhradní pozemek je dle územního plánu Statutárního města [adresa] určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, a je tak stižen překážkou nepřevoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) z. č. 503/2012 Sb. Soud prvního stupně správně uvádí, že náhradní pozemek je součástí chráněného ložiskového území ID: [Anonymizováno] s názvem [adresa]-[jméno FO] ulice (dál CHLÚ), které bylo stanoveno k ochraně výhradního ložiska ID: [Anonymizováno] cihlářské suroviny, jak také vyplývá ze zprávy Obvodního báňského úřadu ze dne 16. 12. 2023. Údaj o tom, že je pozemek součástí dobývacího prostoru není u pozemku již uveden, je však stále situován v CHLÚ. Žalobce ve svém odvolání uvádí, že náhradní pozemek je jednoznačně zemědělský pozemek, se kterým je zemědělsky hospodařeno. Žalovaná plně souhlasí s argumentací soudu, že vlastníkem náhradního pozemku je aktuálně stát, který je schopen sám rozhodnout o dalším využití ložiska, tak i pozemku a jeho obhospodařování. Pokud by soud nahradil projev vůle žalované, změnil by tuto optimální situaci, kdy by vlastník ložiska musel brát v potaz případné odlišné zájmy vlastníka náhradního pozemku při hospodářském využití náhradního pozemku, čímž by mohlo docházet k obtížím při hospodářském využití náhradního pozemku.

9. Žalobce dále ve svém odvolání vytýká soudu prvního stupně, že neumožnil výslech znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která ve svém znaleckém posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2022, ocenila náhradní pozemek jako půdu ornou včetně porostů částkou 469.510 Kč. Žalovaná naproti tomu nechala zpracovat znalecký posudek [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno], s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa]. Dle znaleckého posudku ze dne 10. 1. 2022, [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], činí hodnota náhradního pozemku celkem [hodnota] Kč. Zůstatek restitučního nároku žalobce činí 3.099.188,34 Kč. Z výše uvedeného je zřejmé, že hodnota náhradního pozemku tento restituční nárok zcela převyšuje, a tudíž jej žalobci nelze převést. Žalovaná se zcela ztotožňuje se závěrem soudu, že provádět výslechy znalců, přestože soud prvního stupně dospěl k závěru, že náhradní pozemek není možné převést i z dalších v tomto vyjádření vymezených důvodů, je nadbytečné a vedlo by to k navýšení nákladů sporu a prodloužení řízení. Žalobce brojí proti výroku soudu prvního stupně o povinnosti k náhradě nákladů soudního řízení. Jak správně v rozsudku uvedl soud prvního stupně, žalobce se uspokojení zůstatku svého restitučního nároku domáhal souběžně v celé řadě soudních řízení u několika různých soudů v České republice, což bylo pro obě strany zbytečně nákladné. Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že je žalovaná vybavena řádně finančně i personálně, a není proto nutné, aby její zájmy byly u soudu hájeny advokáty. Množství soudních řízení, které žalobce zahájil, již představuje nepřiměřené zatížení žalované a je již mimo limity její obvyklé činnosti. Žalovaná tímto uzavírá, že soud prvního stupně v tomto směru postupoval správně a dospěl ke správným závěrům.

10. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u soudu dne 7. 1. 2022 ve znění jejích doplnění a změn se žalobce po žalované domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků s žalobcem jako oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., a to pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [jméno FO], o výměře [Anonymizováno].[Anonymizováno] m2, vzniklého oddělením od původní parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k. ú. [jméno FO], o výměře [Anonymizováno].[Anonymizováno] m2, dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 15. 7. 2020, vypracovaného [právnická osoba] [jméno FO] & [právnická osoba]., ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, a odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrálním pracovištěm v Olomouci. Žalobce tvrdil, že je dědicem/synem po zemřelé oprávněné osobě dle zákona o půdě panu [jméno FO] [Anonymizováno], RČ: [Anonymizováno]/[Anonymizováno], posl. bytem [adresa]-[jméno FO], [jméno FO] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], PSČ [adresa], který byl držitelem restitučních nároků za nevydaný nemovitý majetek v katastrálním území [jméno FO], obec [adresa], že zemřelý [jméno FO], otec žalobce, byl evidován žalovaným jakožto oprávněná osoba dle zákona o půdě, který nabyl v rámci vypořádání dědictví do svého výhradního vlastnictví restituční nárok(y) na nemovitý majetek v katastrálním území [jméno FO], obec [adresa], po zemřelé paní [jméno FO], RČ: [Anonymizováno]/[Anonymizováno], posl. bytem [adresa]-[právnická osoba] 110/8, PSČ [adresa], která byla také oprávněnou osobou podle ust. § 4 zákona o půdě evidovaná žalovaným. Žalobce odvozuje svoje restituční nároky zejména z rozhodnutí Pozemkového úřadu [adresa] čj. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 25. 3. 2005. Žalobce tvrdil, že vedl, či vede se žalovanou celou řadu soudních sporů, a to z důvodu, že postup žalované vůči žalobci byl liknavý a svévolný, o čemž svědčí jím uvedené pravomocné rozsudky vyhlášené soudy mezi týmiž účastníky. Ke dni podání žaloby bylo o restitučních nárocích žalobce rozhodnuto soudy pravomocně již v rozsahu restitučních nároků ve výši 6.783.463,66 Kč, přičemž hodnota restitučních nároků žalobce správně činí celkem částku 7.986.000 Kč. Restituční nárok žalobce byl dále navýšen o finanční částku 1.896.652 Kč, a to z důvodu zpětného převodu pozemků do vlastnictví žalované z důvodu žaloby třetí osoby. Zůstatek restitučního nároku žalobce ke dni zahájení řízení tak činil částku 3.099.188,34 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná vlastní v [adresa] mimo jiné pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [jméno FO], obec [adresa], orná půda, součást zemědělského půdního fondu, tj. pozemek převoditelný na žalobce v restitučním soudním řízení (dál jen „pozemek“). Žalobce zadal ocenění tohoto pozemku a dále zajistil zpracování oddělovacího geometrického plánu k oddělení veřejně prospěšných staveb na tomto pozemku tak, aby oddělená část pozemku nebyla dotčena žádnou veřejně prospěšnou stavbou (koridorem technické infrastruktury [Anonymizováno] – [Anonymizováno], který je v územním plánu vymezen jako veřejně prospěšná stavba pro technickou infrastrukturu apod.). [jméno FO] tak vznikl pozemek parc. č. 1033/4, k. ú. [jméno FO], obec [adresa], o výměře [Anonymizováno].[Anonymizováno] m2 oddělením od původní parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k. ú. [jméno FO], o výměře [Anonymizováno].[Anonymizováno] m2, dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 15. 7. 2020, vypracovaného [právnická osoba] [jméno FO] & [právnická osoba]., ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, a odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrálním pracovištěm v Olomouci (dále jen „geometrický plán“). Zbylá část pozemku je nově označena jako p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a její výměra činí [Anonymizováno].[Anonymizováno] m2. Oddělená část pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [jméno FO] má dle předloženého geometrického plánu výměru pouze [Anonymizováno].[Anonymizováno] m2 a nijak do veřejně prospěšné stavby na tomto pozemku nezasahuje. Předmětem řízení bylo tedy nahrazení projevu vůle žalované k této oddělené části pozemku (dále jen „náhradní pozemek“). Žalobce tvrdil, že neakceptuje závěry znaleckého posudku předloženého žalovanou o ceně náhradního pozemku, kdy podle závěru znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] hodnota náhradního pozemku činí 469.510 Kč. Postup žalované při uspokojování jeho restitučního nároku byl liknavý a svévolný a doposud nedošlo k řádnému uspokojení. Dle pozdějšího doplnění žaloby a výsledků jiných soudních řízení zůstatek restitučních nároků žalobce činí aktuálně 2.275.859,69 Kč.

12. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, poukázala na to, že náhradní pozemek není převoditelný, neboť se nachází v ložiskovém území dotčeném dobývacím prostorem ID: [Anonymizováno] [Anonymizováno] s názvem [adresa] – [jméno FO]. Tento dobývací prostor byl stanoven Rozhodnutím [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 13. 12. 1972, a to pro dobývání výhradního ložiska cihlářských surovin. Rozhodnutím Ministerstva výstavby a stavebnictví ČSR ze dne 29. 12. 1989 byl tento dobývací prostor rozšířen na celkovou výměru [Anonymizováno].[Anonymizováno] m2. V současné době je již dobývání ložiska v tomto dobývacím prostoru ukončeno. Na základě rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně ze dne 21. 8. 2006 byla v tomto dobývacím prostoru povolena hornická činnost – zajištění důlních děl. Údaj o tom, že se pozemek nachází v dobývacím prostoru, je od března roku 2021 vyznačen též v katastru nemovitostí, kam byl zanesen na základě kontroly provedené Českým báňským úřadem. Dále pak tvrdila, že náhradní pozemek nelze převést, protože dle územního plánu obce [adresa] se tento nachází v plochách pro bydlení a v plochách veřejných prostranství označené jako [Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Třetím důvodem, pro který náhradní pozemek nelze převést je skutečnost, že žalovaná nechala zpracovat znalecký posudek k určení hodnoty náhradního pozemku, přičemž dle znaleckého posudku ze dne 10. 1. 2022, č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], činí hodnota náhradního pozemku celkem [hodnota] Kč, tedy jde o částku převyšující žalobcem tvrzenou výši zůstatku jeho nevypořádaného restitučního nároku ve výši 3.099.188,34 Kč, náhradní pozemek svou hodnotou tuto částku převyšuje, později tvrdila, že zůstatek restitučního nároku žalobce činí 2.275.859,69 Kč Usnesením ze dne 22. 7. 2022 okresní soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 40 C 178/2018, usnesením ze dne 31. 10. 2023, pak bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení. Okresní soud ve věci konal jednání dne 31. 1. 2024, kde provedl k důkazu listiny, a téhož dne byl vyhlášen napadený rozsudek.

13. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 23.-65. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje.

14. Co se pak týká právního hodnocení věci, shodně jako okresní soud má krajský soud za to, že mezi stranami je nesporný žalobcův nevypořádaný nárok na vydání náhradního pozemku v poslední žalovanou nerozporované a tvrzené výši 2.275.859,69 Kč. V daném případě jsou dány základní předpoklady pro vyhovění nároku v podobě nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu žalobcem vybraného pozemku mimo systém veřejných nabídek náhradních pozemků, uvedené ani nebylo mezi stranami sporné. Podstatou sporu však bylo, zda žalobcem požadovaný pozemek je či není vhodný k převodu, a pokud ano, jaká je jeho cena a zda jeho cena nepřesahuje výši žalobcova restitučního nároku. K zamítnutí žaloby pak došlo již z důvodu prvního, a to toho, že žalobcem navrhovaný pozemek je k převodu nevhodný, přičemž zde se krajský soud zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, kdy na zcela vyčerpávající právní argumentaci okresního soudu v tomto směru lze víceméně beze zbytku odkázat a k této není čeho doplnit. Krajský soud zcela akceptuje právní názor okresního soudu ohledně existence zákonné překážky k vydání náhradního pozemku tak, jak podrobně vyložil po body 77. – 84. napadeného rozsudku, s akcentem na primární důvod zamítnutí žaloby popsaný v bodech 81.-82. odůvodnění, kdy nepřevoditelnost pozemku již byla pravomocně konstatována ve sporu vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 C 377/2022, v němž se nachází citované rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 69 Co 131/2023, kdy v tomto spise byl projednáván převod naprosto totožného pozemku o totožné výměře vyčleněného totožným geometrickým plánem jako v tomto případě, pouze se jednalo o jiné žalobce. Od tohoto rozhodnutí nedošlo k žádné podstatné změně mající vliv na právní posouzení. Okresní soud uvedené pečlivě vyargumentoval a rekapitulace uvedeného krajským soudem by byla jen opakováním téhož. Zcela správně se pak okresní soud již pro nadbytečnost nezabýval objektivizací ocenění předmětného pozemku, ohledně něhož existovaly dva diametrálně odlišné znalecké posudky, neboť uvedené by bylo s ohledem na shora konstatované zcela zbytečné a nehospodárné.

15. Okresnímu soudu je pak v odvolání vytýkáno, že nerespektoval nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. září 2020 sp. zn. IV. ÚS 1152/20, dle něhož v řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dojde k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nevyzve-li obecný soud neúspěšného žadatele k označení jiných vhodných pozemků způsobilých uspokojit jím uplatněný nárok, což okresní soud neučinil. Je pravdou, že tak okresní soud explicitně neučinil a krajský soud akceptuje závěry Ústavního soudu v tomto směru, má však za to, že každý jednotlivý projednávaný případ je nutno posuzovat individuálně a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem. V daném případě sice okresní soud nepostupoval výše popsaným způsobem, uvedené však dle krajského soudu nezakládá takovou vadu řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, či porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, a to vzhledem k následujícím skutečnostem. Žalobce je evidentně osobou se v restitučních věcech pravidelně a opakovaně pohybující a osobou se v této problematice orientující, to vše současně za situace, kdy vede souběžně několik soudních sporů po celé republice, kdy jsou řízení v jiných věcech přerušována čekajíc na výsledek tohoto řízení, a naopak i toto řízení bylo přerušeno s tím, že bylo vyčkáváno výsledků jiného řízení, kde by mohlo dojít k (částečnému) vyčerpání restitučního nároku žalobce, což by bylo nutno zohlednit. Pokračování v tomto řízení ohledně jiného vhodného pozemku po poučování a výzvě soudu, a nezamítnutí žaloby by tak vedlo pouze k další nejistotě v jiných dosud neskončených sporech, což smyslem citovaného rozhodnutí Ústavního soudu nebylo. Již v průběhu sporu bylo z obsahu spisu před okresním soudem (např. ze sdělení MMOL na č. l. 212) zcela zjevné, že zde existuje problém s převoditelností žalobcem vybraného pozemku odděleného geometrickým plánem, navíc uvedené namítala žalovaná ihned ve svém prvním vyjádření k žalobě, avizoval ji i okresní soud, územní plán je každému veřejně dostupný a nevhodnost vybraného pozemku k převodu je žalobci známá ze soudního spisu Okresního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 20 C 377/2022, v němž se nachází citované rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 69 Co 131/2023, který byl proveden k důkazu. V tomto spise byl projednáván převod naprosto totožného pozemku o totožné výměře vyčleněného totožným geometrickým plánem jako v tomto případě, pouze se jednalo o jiné žalobce. Nejednalo se tedy pro žalobce o jakkoli překvapivé rozhodnutí a trvání na poučení žalobce potažmo výzvě okresního soudu k tomu, že si má zvolit jiný vhodný náhradní pozemek, by tak bylo výrazem přepjatého formalismu. Rozhodnutí okresního soudu bylo zcela předvídatelné a žalobce si byl vědom toho, jak se výsledek sporu bude vyvíjet, tudíž mohl navrhnout k uspokojení svého nároku jiné jím zvolené pozemky, ač k tomu formálně ze strany soudu vyzván nebyl.

16. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.

17. Pokud jde o nákladový výrok pod bodem II. napadeného rozsudku, tento krajský soud dle ust. § 220 o. s. ř. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Krajský soud argumentaci okresního soudu ohledně přiznání nákladů řízení žalované nesdílí a kloní se u rozhodování o nákladech řízení k postupu aprobovanému závěry ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle kterých „v případě státu, který je k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinnosti v této oblasti přenášel na advokáta jako soukromý subjekt. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Tím ovšem není řečeno, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za „neúčelně“ vynaložené za každé situace. Předmětem sporu může být totiž i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuelně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup orgánů státní správy, který zvolí pro své zastupování advokáta, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Danou otázku proto obecné soudy musí vždy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a svůj závěr musí řádně odůvodnit. Nejsou-li takovéto důvody dány, pak uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení účastníkovi řízení, který je organizační složkou státu, bylo porušeno základní právo dotčeného účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a s ohledem na dopad této povinnosti do jejich majetkové sféry také jeho základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Existence neuspokojených restitučních nároků na vydání náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je více než 25 let trvajícím problémem, který zasahuje do práv oprávněných osob, a bylo povinností státu v průběhu tohoto dlouhého období nalézt účinný způsob, jakým budou tyto nároky při respektování legitimního očekávání oprávněných osob vypořádány. Za stávajícího právního stavu, v jehož rámci jsou připuštěny žaloby oprávněných osob na nahrazení souhlasu vedlejší účastnice s převodem jimi vybraného pozemku, to znamená alespoň zajistit dostatečnou personální a odbornou kapacitu státu pro řešení těchto sporů“ (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. června 2020, sp. zn. II. ÚS 3790/19, dostupný na www.nalus.cz).

18. Jinými slovy řečeno, není bez výjimky vyloučeno, že pro průběh konkrétního (složitého) řízení může být zastoupení advokátem žádoucí, o to přesvědčivější však musí být odůvodnění rozhodnutí soudu, který výjimku uplatní, vyhodnotí náklady právního zastoupení jako účelně vynaložené a přizná jejich náhradu. Z rozhodnutí musí být zřetelně patrno, v čem spočívá jedinečnost, unikátnost, složitost případu, a proč konkrétní organizační složka státu personálně i materiálně vybavená k zastupování státu v takovýchto typech sporů není schopna výkon svých účastnických práv zajistit vlastními silami a z vlastních zdrojů. V daném případě má však krajský soud za to, že se o takový extrémní případ nejedná, a to ani z důvodu četnosti sporů na různých místech republiky, což je u restitučních sporů poměrně běžné, shodně tak z důvodu množství procesních úkonů. Tím méně je potom důvodem okresním soudem zmiňované spekulativní jednání žalobce, které však s problematikou přiznání nákladů právního zastoupení organizační složce státu personálně a materiálně vybavené k zastupování státu v restitučních sporech jakkoli nesouvisí, neboť nečiní výkon této činnosti žalované nijak mimořádně a nadstandardně složitým oproti jiným případům.

19. Z tohoto důvodu, ač byla žalovaná v nalézacím řízení úspěšná dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a měla by mít nárok na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených, krajský soud nepovažuje náklady řízení vynaložené žalovanou na právní zastoupení za účelně vynaložené, jak bylo shora uvedeno, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska sice zcela úspěšná, neboť odvolání žalobce nebylo vyhověno, avšak shodně jako u nákladů řízení před soudem prvého stupně krajský soud nepovažuje náklady řízení vynaložené žalovanou na právní zastoupení za účelně vynaložené (viz odůvodnění v předchozím bodu), proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení