75 Co 135/2024 - 315

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupena advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 26.109,12 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 2024, č. j. 9 C 190/2020-273, ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 3. 2024, č. j. 9 C 190/2020-280, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12.679,60 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 26.109,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.), dále povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 51.817 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit státu - České republice na náhradu nákladů řízení částku 7.068 Kč (výrok III.).

2. V projednávané věci se žalobce žalobou ze dne 29. 10. 2020 domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 26.109,12 Kč s odůvodněním, že je vlastníkem rekreačního objektu, který sousedí s parcelou č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], na které je umístěna unimobuňka se sociálním zařízením, když tato není předmětem evidence v katastru nemovitostí, avšak váže se historicky k rekreačnímu objektu žalobce. Žalobce tvrdil, že unimobuňka v právním slova smyslu je věcí movitou, nestala se součástí pozemku, lze s ní nakládat zcela samostatně a je způsobilá být samostatným předmětem převodu. Tvrdil, že žalovaná prodala pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k. ú. [adresa] včetně unimobuňky, která se na ní nachází, [právnická osoba]., přičemž kupní cena byla stanovena na základě znaleckého posudku č. [hodnota] zpracovaného znaleckým ústavem, z něhož je zřejmé, že součástí kupní ceny byla i unimobuňka ve vlastnictví žalobce. Žalobce tvrdil, že žalovaná se přijetím kupní ceny zahrnující hodnotu unimobuňky bezdůvodně obohatila na úkor žalobce žalovanou částkou. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že se nejedná o věc movitou, ale o stavbu, a že žalobce nikdy nebyl jejím vlastníkem, tím byla vždy obec [adresa]. Dovozovala, že darovací smlouva předložená žalobcem je nevěrohodná a namítla promlčení uplatněného nároku.

3. Okresní soud po provedeném dokazování se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou a dovodil, že namítá-li žalovaná promlčení nároku žalobce z titulu vydání bezdůvodného obohacení, vznesla tuto námitku až v závěrečném vyjádření, tedy poté, co soud koncentroval řízení ve smyslu § 118b o. s. ř. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007 s tím, že námitka promlčení je v projednávané věci bezdůvodná, poněvadž ani z dosavadního obsahu spisu a skutkových zjištění nelze bez dalších okolností a důkazů posoudit promlčení práva, tj. zda marně uplynula promlčecí lhůta.

4. Pokud jde o další právní posouzení žalobcem uplatněného nároku, uvedl okresní soud, že není rozhodné, jak jej sám žalobce kvalifikuje ve svém podání, kdy žalobce odkazoval na vydání bezdůvodného obohacení, ale podstatné je, jak nárok skutkově vymezí, a právní posouzení nároku je již zcela na soudu. Byť se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, podle názoru okresního soudu je nutno nárok posoudit jako náhradu majetkové újmy, tedy škody. Z hlediska povahy předmětné unimobuňky řešil okresní soud otázku, zda tato je věcí movitou či věcí nemovitou, a dovodil závěr, že unimobuňku lze považovat za věc movitou i vzhledem k v řízení vypracovanému znaleckému posudku. Dále se okresní soud zabýval otázkou vlastnického práva k předmětné unimobuňce s tím, že žalobce tvrdil, že právním důvodem nabytí unimobuňky byla darovací smlouva ze dne 30. 5. 2014. Tuto okresní soud považuje za platnou, neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti smlouvy, jejímž předmětem je darování movité věci, navíc s ohledem na předmět daru by postačilo darování ústní formou. Dále okresní soud dovodil, že i kdyby uvedené právní jednání (darovací smlouva) bylo neplatné, postačila by pro vydržení movité věci dobrá víra držitele, zde žalobce a jeho předchůdce (svědka [jméno FO]). Žalobce prokázal podle okresního soudu tímto právním titulem, že v daném případě šlo o držbu řádnou, neboť právním důvodem, pro který se držby ujal, byla uvedená darovací smlouva. Okresní soud má za splněnou i další podmínku pro vydržení, a to je poctivost držby. Podle okresního soudu žalobce splnil dobu potřebnou pro řádné vydržení movité věci, která je podle § 1091 odst. 1 občanského zákoníku tříletá. Nad rámec posoudil okresní soud otázku vlastnického práva také z hlediska institutu mimořádného vydržení věci a dovodil, že i v tomto směru byly splněny zákonné podmínky, když uplynula již doba delší jak šesti let, a byly tak splněny podmínky pro mimořádné vydržení s tím, že žalobce si mohl započíst 4 roky kvalifikované držby svého právního předchůdce jako držitele před 1. 1. 2014. Na základě všech těchto důvodů dovodil okresní soud vlastnictví žalobce k předmětné unimobuňce. Dále okresní soud aplikoval ustanovení § 1012 občanského zákoníku s tím, že vlastnické právo je porušeno, je-li zasaženo do práva vlastníka vymezeného v tomto ustanovení, jímž se zejména rozumí, že vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Žalovaná podle okresního soudu uzavřením kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětné unimobuňce, zaviněně porušila zákonnou povinnost ve vztahu k žalobci, neboť nepřípustně zasáhla do jeho vlastnického práva, a tím žalobci vznikla škoda v jeho majetkové sféře. Podle okresního soudu je dána i příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované nezasahovat do vlastnického práva jiného subjektu a vznikem škody na straně žalobce. Pokud jde o otázku aplikace § 1111 občanského zákoníku, tedy problém nabytí vlastnického práva státu k předmětné movité věci na základě kupní smlouvy ze dne 19. 9. 2017, dovodil okresní soud, že tato není s ohledem na hmotněprávní posouzení nároku žalobce rozhodná. Žalobce se totiž nedomáhal určení vlastnického práva ani vydání předmětné věci, ale toliko uplatnil peněžitý nárok, který soud posoudil jako náhradu škody, která se primárně odvíjí od porušení smluvní povinnosti žalované obce. Podle okresního soudu by ustanovení § 1111 mělo zásadní vliv pouze v případě, že by žalobce uplatnil na obdobném skutkovém základě jiný než peněžitý nárok. Při určení výše škody pak okresní soud vyšel z úvahy, že hodnota předmětné unimobuňky ke dni 19. 9. 2017 činila 28.500 Kč a ke dni ocenění znalcem, tedy ke dni 5. 9. 2023, 30.000 Kč, tedy je ve vyšší hodnotě, než je žalobcem žalováno, tedy jinak řečeno, výše škody odpovídá hodnotě unimobuňky. Ze všech těchto důvodů okresní soud žalobě žalobce včetně příslušenství vyhověl.

5. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání a domáhala se jeho změny a zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Odvolatelka uvedla, že vzhledem k důkazům provedeným okresním soudem včetně znaleckého posudku akceptuje závěr okresního soudu, že předmětná unimobuňka je věcí movitou. Odvolatelka polemizuje se skutkovým závěrem okresního soudu, který dovodil vlastnictví žalobce k předmětné unimobuňce s tím, že zpochybňuje výpověď svědka [jméno FO] a darovací smlouvu ze dne 30. 5. 2014. Dále nesouhlasí se závěry okresního soudu o tom, že by žalobce mohl nabýt vlastnické právo k předmětné unimobuňce vydržením či mimořádným vydržením. Namítá, že okresní soud naprosto vynechal celou jednu oblast námitek žalované, a to důsledek prokázání vlastnického práva žalobce, a důsledek toho, že jde o movitou věc na platnost kupní smlouvy mezi žalovanou a [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 19. 9. 2017 v té části, která se týká věci ve vlastnictví žalobce. Žalovaná má za to, že kupní smlouva je v předmětné části neplatná, když nemohla na kupujícího převést více práv, než jí náleželo. Kupní smlouva hovoří o převodu vlastnického práva k nemovitostem, jen a pouze nemovitostem, žádné movité věci předmětem smlouvy nejsou a nikdy být neměly. Žádný z účastníků kupní smlouvy neměl v úmyslu převést smlouvou jakékoliv movité věci. Účastníci vycházeli při uzavření kupní smlouvy s poukazem na znalecký posudek z toho, že vše, co se převádí, jsou věci nemovité a unimobuňka jako nemovitá věc že je součástí pozemku, který se kupní smlouvou převáděl. Z hlediska zavinění žalované okresní soud zcela pomíjí, že žalovaná měla všechny důvody domnívat se, že je vlastnicí předmětné unimobuňky a že jde o součást pozemku v jeho vlastnictví. Nemohla vědět, že si třetí osoby přeprodávají mezi sebou pofiderním způsobem a bez dokladů to, co považuje žalovaná za svůj majetek. Nesprávně se také okresní soud odmítl zabývat žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Tato námitka je tím spíše aktuální, že se změnil názor soudu na charakter unimobuňky jako věci movité. Pokud okresní soud dovodil, že smlouva mezi žalovanou a [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 19. 9. 2017 je platná, i pokud jde o unimobuňku jako věc movitou, pak vlastnictví k unimobuňkám přešlo již uzavřením smlouvy, a nárok uplatněný žalobou podanou až dne 29. 10. 2021 (správně 29. 10. 2020) je promlčen. Tříletá promlčecí doba začíná běžet dnem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Žalovaná si splnila svou povinnost podle § 39 odst. 1 zákona o obcích, záměr zveřejnila na úřední desce v době od 26. 4. 2017 do 17. 5. 2017, a od této doby tedy žalobce mohl a měl vědět, že dojde k uzavření smlouvy a mohl na to reagovat. Odvolatelka má rovněž výhrady k určení výše škody, když nelze vycházet pouze ze znaleckého posudku v řízení provedeného.

6. K odvolání žalované se písemně vyjádřil žalobce s tím, že odvolací argumenty žalované za důvodné nepovažuje, neboť se s nimi řádně již vypořádal okresní soud. Podle žalobce byla výpověď svědka [jméno FO] učiněna zcela procesním způsobem a okresní soud ji správně hodnotil v souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Žalovaná rovněž bezdůvodně spekulativně napadá darovací smlouvu uzavřenou mezi svědkem [jméno FO] a žalobcem, kterou okresní soud správně vyhodnotil jako platnou. Nedůvodné jsou i námitky žalované, pokud se týká posouzení otázky vydržení či mimořádného vydržení vlastnického práva k předmětné unimobuňce žalobcem. Žalobce nemá žádné pochybnosti o tom, že žalovaná není a nikdy nebyla vlastníkem předmětné unimobuňky ani žádné z jiných unimobuněk, když tyto přešly do vlastnictví jednotlivých podniků, což potvrzuje nejen jakákoliv absence výkonu vlastnického práva žalované po dobu více než 20 let. Následně pak žalovaná staví obrannou konstrukci na tom, že kupní smlouva mezi ní a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. je neplatná s ohledem na záměr prodat toliko nemovité věci, a nikoliv věci movité, což je však v hrubém rozporu se záměrem [právnická osoba], která potřebovala vykoupit veškeré pozemky a stavby na nich stojící pro plánovanou stavbu vodního díla [adresa]. Navíc žalovaná převádí na kupujícího [právnická osoba]. mimo jiné parcelu č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to včetně všech jejích součástí a příslušenství tak, jak jsou blíže popsány ve znaleckém posudku č. [hodnota] ze dne 9. 6. 2017, tedy včetně oceněné unimobuňky. Žalovaná jinými slovy tvrdí, že oklamala kupujícího, když nechala předmětnou unimobuňku ocenit ve znaleckém posudku jako nemovitou věc, a nyní tvrdí, že je v tomto rozsahu kupní smlouva neplatná, ale zároveň se nebrání ponechat si peníze uhrazené dle znaleckého posudku. Žalobce v tomto směru připomíná ustanovení § 6 občanského zákoníku, dle něhož má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu či protiprávního stavu, který vyvolal, a na § 8 občanského zákoníku, dle něhož zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. S otázkou promlčení se okresní soud podle žalobce vypořádal zcela správně a také zcela správně určil výši škody způsobené žalovanou žalobci. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

7. Krajský soud z podnětu odvolání žalované přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

8. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou ze dne 29. 10. 2020 se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 26.109,12 Kč s odůvodněním, že je vlastníkem rekreačního objektu, který sousedí s parcelou č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], na které je umístěna unimobuňka se sociálním zařízením, když tato není předmětem evidence v katastru nemovitostí, avšak váže se historicky k rekreačnímu objektu žalobce. Unimobuňky byly vybudovány na pozemcích v k. ú. [adresa] na základě hospodářských smluv a následně přešly v rámci převodu přilehlých rekreačních objektů z vlastnictví těchto podniků do vlastnictví soukromých osob, přičemž každý z majitelů rekreačního objektu tak vlastnil i jednu unimobuňku se sociálním zařízením. Dle žalobce je unimobuňka v právním slova smyslu věcí movitou, a nestává se tak součástí pozemku, lze s ní nakládat zcela samostatně a je způsobilá být samostatným předmětem převodu. Žalovaná prodala pozemek part. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] včetně unimobuňky, která se na ní nachází, [právnická osoba]., kupní cena byla sjednána na základě znaleckého posudku č. [hodnota] zpracovaného znaleckým ústavem, z něhož je zjevné, že součástí kupní ceny byla i unimobuňka ve vlastnictví žalobce. Žalovaná se přijetím kupní ceny zahrnující hodnotu unimobuňky bezdůvodně obohatila na úkor žalobce žalovanou částkou. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že se nejedná o věc movitou, ale o stavbu, že žalobce nebyl nikdy jejím vlastníkem, tím byla vždy obec[Anonymizováno][adresa]. Dne 19. 9. 2017 převedla žalovaná vlastnické právo na Českou republiku – [právnická osoba]., dovozovala, že darovací smlouva předložená žalobcem je nevěrohodná a namítla promlčení uplatněného nároku. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 2021, č. j. 9 C 190/2020-123, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 8. 2. 2022, č. j. 9 C 190/2020-134, a ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 2. 2022, č. j. 9 C 190/2020-138, tak, že žalobě co do částky 26.109,12 Kč s příslušenstvím vyhověl, zamítl žalobu v části úroku z prodlení, rozhodl o nákladech řízení účastníků a o náhradě nákladů státu. K odvolání žalované byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 20. 10. 2022, č. j. 75 Co 156/2022-173, zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že rozhodnutí okresního soudu je předčasné a učiněné na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud zdůraznil, že doposud nebyla v řízení vyřešena otázka, zda předmětná unimobuňka je věcí movitou či nemovitou, přičemž tato otázka je podstatná pro další právní posouzení věci. Teprve poté, co bude postaveno najisto, že předmětná unimobuňka je věcí movitou či nemovitou, je možno se zabývat dalšími okruhy otázek, a to existencí či neexistencí vlastnického práva žalobce k předmětné unimobuňce, otázkou platnosti darovací smlouvy předložené žalobcem, eventuálně otázkou vydržení či mimořádného vydržení, přičemž podmínky pro tyto instituty jsou odlišné u věci movité či u věci nemovité. Odvolací soud zdůraznil, že pokud by okresní soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že se jedná o věc movitou a že se jedná o věc ve vlastnictví žalobce, přicházela by v úvahu právní konstrukce okresního soudu, který nárok žalobcem uplatněný posoudil z titulu náhrady škody. V tom případě by okresní soud opětovně posuzoval jednotlivé atributy odpovědnosti za škodu, tedy porušení právní povinnosti žalovanou, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním jednání žalované. Okresnímu soudu bylo uloženo, aby se zabýval i otázkou, zda vlastnické právo k předmětné unimobuňce přešlo smlouvou ze dne 19. 9. 2017 z žalované obce na Českou republiku ([právnická osoba].), tedy zejména otázkou, zda nabyvatel byl v dobré víře dle ustanovení § 1111 občanského zákoníku. Pokud by okresní soud dospěl k závěru, že předmětná unimobuňka je věcí movitou, že je ve vlastnictví žalobce a že přešla do vlastnictví státu, byl by nucen zabývat se otázkou výše žalobcem tvrzené škody, když pokud se týká výše škody, nelze vycházet ze znaleckého posudku předloženého žalobcem. Po vrácení věci okresnímu soudu okresní soud dne 17. 1. 2023 nařídil důkaz znaleckým posudkem, znalcem ustanovil [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, aby znalec odpověděl na otázku, zda předmětná unimobuňka je stavbou pevně spojenou se zemí či nikoliv. Dne 23. 2. 2023 provedl okresní soud místní šetření za účasti znalce a znalec podal do protokolu znalecký posudek. Usnesením ze dne 9. 3. 2023 vyzval okresní soud žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů, na což žalobce reagoval podáním ze dne 30. 3. 2023. K tomuto se dne 1. 7. 2023 vyjádřila žalovaná. Usnesením ze dne 26. 7. 2023 nařídil okresní soud důkaz znaleckým posudkem na určení obvyklé ceny předmětné unimobuňky. Dne 6. 9. 2023 byl okresnímu soudu znalecký posudek doručen, k posudku se vyjádřili oba účastníci řízení. Při jednání dne 23. 1. 2024 okresní soud vyslechl znalce, provedl listinné důkazy, zamítl další důkazy účastníky navrhované a dne 30. 1. 2024 vyhlásil napadený rozsudek a dne 7. 3. 2024 pak doplňující usnesení.

9. Odvolatelka v prvé řadě uplatnila odvolací důvod zaměřený do skutkového stavu podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., kdy tvrdila, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a to zejména z výpovědi svědka [jméno FO], která navíc byla provedena po koncentraci řízení. Dle názoru krajského soudu okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanoveními § 133 až § 135 o. s. ř. V řízení provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, a to listinné důkazy i výpovědi slyšených svědků a v řízení zpracované dva znalecké posudky, a skutková zjištění, která okresní soud z provedeného dokazování vyvodil a popsal je v odůvodnění napadeného rozsudku (body 28. až 33. odůvodnění napadeného rozsudku), považuje odvolací soud za zcela správná. Odvolací soud neakceptuje argument žalované strany, že výpověď svědka [jméno FO] byla provedena po zákonné koncentraci řízení a že byla okresním soudem nesprávně vyhodnocena. Je nutno poukázat na to, že ani v režimu koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. není soud zcela zbaven práva provést jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla najevo (§ 122 odst. 2 o. s. ř.), a vyplývají-li tyto důkazy z obsahu spisu v okamžiku, kdy dochází ke koncentraci řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4209/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1260/2020). Zde se odvolací soud zcela ztotožňuje s argumentací žalobce a má za to, že i hodnocení výpovědi svědka [jméno FO] bylo okresním soudem provedeno zcela procesním způsobem, a to v souvislosti s ostatními v řízení provedenými důkazy, ať už listinnými nebo výpověďmi svědků. Tento žalovanou uplatněný odvolací důvod tak dle názoru krajského soudu obstát nemůže.

10. Z hlediska právního posouzení věci pak odvolatelka vytkla okresnímu soudu nesprávné posouzení v průběhu řízení vznesené námitky promlčení. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku z titulu bezdůvodného obohacení vznesla žalovaná až v závěrečném vyjádření, tedy poté, co bylo řízení podle § 118b o. s. ř. koncentrováno. Lze souhlasit s argumentací žalované, že námitku promlčení lze vznést i po koncentraci řízení, dokonce i v řízení odvolacím, ovšem za splnění konkrétních podmínek. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo, nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně. Jak správně zdůraznil okresní soud, nemůže být v neprospěch žalobce, který důkazní břemeno ve vztahu k promlčení práva nenese, pokud žalovaný vznese námitku promlčení až po koncentraci řízení, přičemž ze skutkových zjištění nevyplývá, že by promlčecí doba marně uplynula. Tak je tomu v projednávané věci, když ze skutkových zjištění nelze bez dalšího dokazování posoudit, zda promlčecí lhůta uplynula či nikoliv. Odvolací soud se v tomto směru neztotožňuje s právním názorem žalované, že promlčecí lhůta počala běžet poté, co žalovaná zveřejnila svůj záměr předmětný pozemek prodat, tedy od 17. 5. 2017, jak žalovaná argumentuje v odvolání. Běh objektivní promlčecí doby je nutno vázat na účinnost smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. ze dne 19. 9. 2017, přičemž z obsahu spisu nelze dospět k závěru o běhu subjektivní promlčecí lhůty, když z provedeného dokazování není bez dalšího zřejmé, kdy se žalovaná dozvěděla či mohla dozvědět o vzniku škody a o její výši a o tom, kdo ji způsobil.

11. Pokud jde o další právní posouzení věci, okresní soud vycházel zcela z pokynů, které byly uděleny odvolacím soudem v usnesení ze dne 20. 10. 2022, č. j. 75 Co 156/2022-173, kterým byl zrušen první rozsudek okresního soudu.

12. V této souvislosti se okresní soud v prvé řadě zabýval otázkou posouzení, zda předmětná unimobuňka je věcí movitou či věcí nemovitou, doplnil v tomto směru dokazování místním šetřením a provedením znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a správně v kontextu všech ostatních důkazů dovodil, že předmětná unimobuňka je věcí movitou. Tento závěr odvolacího soudu krajský soud v celém rozsahu akceptuje a z odvolací argumentace žalované je zřejmé, že jej nerozporuje ani odvolatelka.

13. Dále se okresní soud správně zabýval otázkou existence či neexistence vlastnického práva žalobce k předmětné unimobuňce, a i zde dospěl okresní soud dle názoru krajského soudu ke správnému závěru, že žalobci se podařilo prokázat existenci svého vlastnického práva k předmětné unimobuňce. Žalobce tvrdil, že právním důvodem (titulem) nabytí předmětné unimobuňky byla darovací smlouva ze dne 30. 5. 2014 uzavřená mezi ním a svědkem [jméno FO]. Tuto smlouvu okresní soud považoval za platnou s tím, že obsahuje všechny podstatné náležitosti smlouvy, jejímž předmětem je darování movité věci dle § 2055 občanského zákoníku s tím, že s ohledem na předmět daru (movitá věc) by postačilo darování ústní formou dle § 2057 občanského zákoníku. Odvolací soud tento závěr okresního soudu akceptuje, má za to, že žalobce nabyl vlastnického práva od svědka [jméno FO] právě darovací smlouvou ze dne 30. 5. 2014, a obecné zpochybnění této darovací smlouvy žalovanou podle názoru odvolacího soudu neobstojí, když z provedeného dokazování lze dovodit existenci vlastnického práva svědka [jméno FO] k předmětné unimobuňce před jejím darováním žalobci.

14. Pokud se pak okresní soud nad rámec tohoto právního posouzení zabýval otázkou, zda mohlo dojít k vydržení vlastnického práva žalobcem či mimořádnému vydržení vlastnického práva žalobcem k předmětné unimobuňce, je toto právní posouzení vzhledem k závěru o existenci vlastnického práva žalobce již nadbytečné, nicméně i s těmito závěry okresního soudu se odvolací soud zcela ztotožňuje, když má shodně s okresním soudem za to, že byly splněny podmínky jak pro řádné vydržení vlastnického práva žalobcem, tak i pro tzv. mimořádné vydržení vlastnického práva.

15. Za situace, kdy okresní soud dospěl k závěru, že předmětná unimobuňka je movitou věcí a že je ve vlastnictví žalobce, zabýval se správně právním posouzením žalobcem uplatněného nároku a správně dovodil, že byť žalobce svůj nárok původně kvalifikoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, je rozhodující, jak tento nárok byl skutkově vymezen, přičemž právní posouzení nároku je na úvaze soudu. Okresní soud správně nárok kvalifikoval jako nárok na náhradu majetkové újmy, což je zcela v souladu se závěry zrušovacího kasačního usnesení zdejšího odvolacího soudu. V této souvislosti se pak okresní soud správně zabýval jednotlivými atributy odpovědnosti za škodu, tedy otázkou existence škody, zavinění, příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalované, a správně dospěl k závěru, že všechny tyto atributy byly v řízení prokázány. Okresní soud správně dovodil, že žalobci vznikla škoda tím, že žalovaná převedla vlastnické právo k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na Českou republiku ([právnická osoba].), a zasáhla tak do práva vlastníka vymezeného v ustanovení § 1012 občanského zákoníku. Žalovaná porušila právní povinnost, neboť nepřípustně zasáhla do vlastnického práva žalobce, a žalobci vznikla škoda v jeho majetkové sféře a je jednoznačně dána i příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované nezasahovat do vlastnického práva jiného subjektu a vznikem škody na straně žalobce. Polemika žalované ohledně otázky zavinění v tomto případě obstát nemůže, když zaviněný zásah do vlastnického práva žalobce byl v řízení jednoznačně prokázán.

16. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že otázka aplikace § 1111 občanského zákoníku, tedy problém nabytí vlastnického práva státu k předmětné movité věci na základě kupní smlouvy ze dne 19. 9. 2017, není s ohledem na hmotněprávní posouzení nároku žalobce rozhodná. Je tomu tak za situace, kdy žalobce se nedomáhá určení vlastnického práva či vydání movité věci, ale uplatnil toliko peněžitý nárok vůči subjektu, který do jeho vlastnického práva zasáhl, a způsobil mu újmu, tedy vůči žalované. Navíc podle odvolacího soudu lze ustanovení § 1111 občanského zákoníku v tomto konkrétním případě aplikovat.

17. Podle § 1111 občanského zákoníku získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo § 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

18. Podle ustanovení § 1112 občanského zákoníku se vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce nemůže ke svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného.

19. Ustanovení § 1111 občanského zákoníku je výjimečně konstruovaným privilegiem nabytí vlastnického práva od neoprávněného (od nevlastníka), a tedy překročením zásady nemo plus iuris (ad alium) transferre potest quam ipse habet – nikdo nemůže (na jiného) převést více práv, než má sám. Dle názoru krajského soudu se jedná o ustanovení, které upravuje množinu zákonem blíže nespecifikovaných, ale v právním životě možných situací. Jde o to, že nabyvatel se stal za splnění obecných podmínek – platného titulu a zde požadované dobré víry vlastníkem. Z kupní smlouvy ze dne 19. 9. 2017 jednoznačně vyplývá, že žalovaná převádí vlastnické právo na kupující [právnická osoba]., a to mimo jiné k pozemku part. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to včetně všech jeho součástí a příslušenství tak, jak jsou blíže popsány ve znaleckém posudku č. [hodnota] ze dne 9. 6. 2017, tedy včetně předmětné unimobuňky, kterou [právnická osoba] požadovalo převést spolu s pozemkem. Vzhledem k obsahu kupní smlouvy je zřejmé, že Česká republika – [právnická osoba] byla v dobré víře v oprávnění převodce převést vlastnické právo i k předmětné unimobuňce, byť se nesprávně domnívala, že tato unimobuňka je věcí nemovitou a že je součástí převáděného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Dle názoru odvolacího soudu se tak na základě kupní smlouvy ze dne 19. 9. 2017 Česká republika ([právnická osoba].) stala vlastnicí předmětné unimobuňky. V tomto směru tedy neobstojí odvolací argumentace žalované ohledně částečné neplatnosti kupní smlouvy ze dne 19. 9. 2017.

20. Neobstojí ani argumentace žalované, pokud se týká výše škody, když okresní soud vyšel ze správné úvahy, že hodnota předmětné unimobuňky ke dni 19. 9. 2017 činila 28.500 Kč a ke dni ocenění znalcem, tedy ke dni 5. 9. 2023, 30.000 Kč. Je tedy zřejmé, že žalobce se domáhá zaplacení nižší částky, než odpovídá hodnotě předmětné unimobuňky, a v tomto směru je jeho nárok důvodný.

21. Pokud tedy okresní soud uzavřel, že nárok žalobcem uplatněný je v celém rozsahu důvodný, odvolací soud tento závěr zcela akceptuje a uzavírá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím verdiktu napadeného rozsudku, je zcela správné. Závěr okresního soudu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalované.

22. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen včetně výroku o nákladech řízení účastníků a o nákladech řízení státu, kde okresní soud rovněž nepochybil a správně určil jejich rozsah a výši.

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná, a je tedy povinna zaplatit žalobci vzniklé náklady odvolacího řízení, které představují náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby á 2.160 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), 2x režijní paušál á 300 Kč podle § 13 odst. 3 téhož předpisu, náhrada za ztrátu času 1.400 Kč a cestovné ve výši 4.159 Kč. K těmto nákladům přísluší 21% DPH ve výši 2.200,59 Kč. Náklady odvolacího řízení tak celkem představují částku 12.679,60 Kč.

24. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

Poučení