9 C 190/2020 - 273

Rubrum

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 26 109,12 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím ve výši [částka] k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta sídlem [právnická osoba] 583/15, [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal žalobou doručenou podepsanému soudu dne [datum] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobce je vlastníkem rekreačního objektu, který sousedí s pozemkem parc. č. 488/10, zapsaného pro katastrální území a obec [adresa] (dále též „předmětný pozemek“), na němž je umístěna unimobuňka obsahující sociální zařízení. Ta byla vybudována na pozemcích parc. č. 488/3 až 488/10 na základě hospodářské smlouvy v 90. letech minulého století, a to pro účely podnikové rekreace zaměstnanců státních podniků. S odkazem na ujednání hospodářských smluv je žalobce přesvědčen, že předmětná unimobuňka byla nabyta do vlastnictví tehdejšího státního podniku a nemohlo tedy následně dojít k převodu na žalovanou obec. Na základě předložených listinných důkazů, z nichž je patrný historický vývoj převodu vlastnického práva k unimobuňce, je žalobce v dobré víře, že mu svědčí vlastnictví k ní. Tu nabyl na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od předchozího vlastníka. Poněvadž žalovaná převedla vlastnické právo k předmětnému pozemku včetně unimobuňky kupní smlouvou na [právnická osoba]., ač nebyla vlastníkem unimobuňky, přísluší podle žalobce vydání částky odpovídající hodnotě této unimobuňky žalovanému. Tato částka je rovna sumě [částka], která byla určena podle znaleckého ocenění této věci.

2. Žalovaná obec nesouhlasí s argumenty žalobce a navrhla proto žalobu zamítnout. Zaprvé jde podle názoru žalované o stavbu nemovitou, a nikoliv movitou, jak je přesvědčen žalobce. Podle žalované jsou unimobuňky, tedy včetně předmětné unimobuňky, spojeny s pozemkem pevným základem, jak vyplývá ze znaleckého posudku, a navíc i v rámci kolaudačního řízení se mluví o stavbě. Za druhé žalobce nebyl nikdy vlastníkem předmětné unimobuňky, ale tou naopak byla obec [adresa], tedy žalovaná. Žalovaná obec původně spadala pod místní část obce [adresa] a teprve od [datum] je žalovaná obcí samostatnou. Zhotovitelem stavby byly Pozemní stavby, s. p., [jméno FO], a takto zhotovenou stavbu převzala žalovaná podle zápisu o odevzdání a převzetí ze dne [datum]. Žalovaná následně požádala o kolaudaci stavby, k níž došlo [datum]. Je pravdou, že kupní smlouvou ze dne [datum] převedla žalovaná obec vlastnické právo i k předmětnému pozemku, jehož součástí je zmiňovaná unimobuňka, na Českou republiku. Ovšem nejen žalobce, ale i ostatní uživatelé rekreačních zařízení neměli námitek proti tomuto převodu. Darovací smlouvu předloženou žalobcem považuje žalovaná za nevěrohodnou. Žalovaná zároveň vznesla v zavěřeném návrhu námitku promlčení s odůvodněním, že již uplynula objektivní lhůta tří let od vydání bezdůvodného obohacení.

3. Rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], ve znění opravných usnesení, byl zrušen ve výrocích I., II. a IV. usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předmětem řízení nadále zůstal nárok žalobce na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] má soud za prokázané, že České republice svědčí vlastnické právo k pozemku parc. č. 488/10, zapsaného pro katastrální území a obec [adresa]. Právo hospodařit s tímto majetkem státu náleží [právnická osoba]. Jako nabývací titul je ve sbírce listin uvedena kupní smlouva ze dne [datum]. Z ortografické mapy a mapového zákresu předmětné oblasti zachycující i pozemek soud zjišťuje, že se jedná o osm funkčně souvisejících pozemků, které jsou umístěny v jedné řadě a na těchto pozemcích jsou usazeny unimobuňky. Ze znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne [datum] má soud za prokázané, že předmětem znaleckého posudku je ocenění mimo jiné pozemku parc. č. 488/10, který je na základě místního šetření zastavěn unimobuňkou, přičemž jde o stavbu se základem. Stavbu umístěnou na tomto pozemku (unimobuňka) znalec ocenil částkou [částka] (viz s. 45 znaleckého posudku).

5. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] vedeného pod sp. zn. [spisová značka], a to zejména z kupní smlouvy ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaná jako prodávající převádí vlastnické právo na kupujícího [právnická osoba]., a to mimo jiné k pozemku parc. č. 488/10, a to včetně všech jeho součástí a příslušenství, tak jak jsou blíže popsány ve znaleckém posudku č. [hodnota] ze dne [datum].

6. Z hospodářské smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [adresa] národním výborem v Hustopečích a zástupci [právnická osoba] soud zjistil, že na pozemku parc. č. 760/29 bude instalováno v areálu štěrkopískovišť sociální zařízení. Investorem stavby je [právnická osoba] v Hustopečích a dodavatelem stavby státní podnik Pozemní stavby [jméno FO]. Tato sociální zařízení budou po dokončení sloužit účastníkům rekreace, zde členům [právnická osoba]. Podle čl. III. po uvedení do provozu bude objekt předán na základě hospodářské smlouvy do vlastnictví Sdružení technických sportů. Podle čl. IV. tohoto ujednání Sdružení technických sportů v případě zrušení smlouvy o pronájmu zajistí likvidaci a odvoz svého sociálního zařízení z areálu štěrkopískovišť na vlastní náklady.

7. Z hospodářské smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že byla uzavřena mezi [adresa] národním výborem v Hustopečích a Okresním podnikem Technických služeb [jméno FO]. Předmětem smlouvy je sdružení finančních prostředků na instalaci sociálního zařízení pro zaměstnance shora jmenovaného podniku, a to na pozemku parc. č. 760/29. Podle čl. III. bod 3 po ukončení výstavby, která je předmětem této smlouvy, bude provedeno vypořádání vloženého finančního příspěvku. Podle bodu 4 ujednání v případě zrušení smlouvy o pronájmu pozemku k rekreaci zajistí podnik odvoz svého sociálního zařízení z areálu štěrkopískovišť na vlastní náklady.

8. Mezi účastníky nebylo sporu, že podle dřívější pozemkové evidence byl nynější pozemek parc. č. 488/10 součástí pozemku parc. č. EN 760/29, zapsaného pro totéž katastrální území a obec.

9. Ze zápisu o odevzdání a převzetí stavby ze dne [datum] vyplývá, že předmětem odevzdání a převzetí je rekreační zařízení – sociální část v areálu štěrkopískovišť u obce [adresa]. Sociální část se stává ze dvou sdružených sociálních objektů a inženýrské části. První část sestává z osmi kusů jednotlivě uzavřených buněk v systému unimo a druhá část ze sedmi kusů buněk stejného typu. Jako dodavatelská organizace je označena Pozemní stavby [jméno FO], s. p., a jako odpovědný stavbyvedoucí je uveden [tituly před jménem] [jméno FO]. Výstavba unimobuněk byla zahájena v červnu 1990 a dokončena v červnu 1991. Investorem a přejímající organizací je [právnická osoba] [adresa].

10. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného Pozemním stavbám, s. p., vyplývá, že [právnická osoba] [adresa] převedl na bankovní účet jmenovaného státního podniku částku 82 000 Kčs, kterou dlužil původně [právnická osoba] [adresa] za výstavbu akce „sociální zařízení v areálu štěrkopískovišť“ v obci [adresa]. Od května letošního roku (tedy od května 1991) převzal areál [právnická osoba] [adresa], který se osamostatnil a na jehož katastrálním území se areál nachází. Současně [právnická osoba] [adresa] sděluje, že požádal o kolaudaci tohoto sociálního zařízení a následné předání do vlastnictví jejich uživatelů.

11. Z úřední činnosti soudu má soud za zjištěné, že obec [adresa] byla do [datum] místní částí obce [adresa] a od [datum] je samostatnou obcí.

12. Z kolaudačního rozhodnutí vydaného Obecním úřadem [adresa] dne [datum], č.j. 22/1992-332-Vý, soud zjistil, že se povoluje užívání sociálního zařízení v areálu štěrkopísku s platností od [datum]. Stavba je povolena na pozemku parc. č. 760/29, katastrální území [adresa].

13. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] vyplývá, že k pozemku parc. č. 485/27, zapsaného pro katastrální území a obec [adresa] svědčí vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 4/8 – SJM [jméno FO] a [jméno FO], svědčí vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 2/8 – SJM [jméno FO] a [jméno FO] a svědčí vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 2/8 – SJM [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

14. Z oznámení o užívání stavby ze dne [datum] plyne, že byla oznámena příslušnému stavebnímu úřadu nástavba a stavební úprava rekreační chaty umístěné na pozemku parc. č. 485/27 pro katastrální území [adresa]. Stavebníkem je [tituly před jménem] [jméno FO].

15. Ze smlouvy o právu provést stavbu uzavřené dne [datum] mezi manžely [jméno FO] (tedy i žalovaným) jako vlastníky pozemku a manžely [jméno FO] jako stavebníky soud zjistil, že předmětem smlouvy je založení práva stavebníka provést stavbu, a to rekonstrukci stávající stavby.

16. Z darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi darujícím [tituly před jménem] [jméno FO] jako dárcem a obdarovaným [Jméno zainteresované osoby 0/0] má soud za prokázané, že předmětem daru je unimobuňka v sestavě na parcele 488/10, katastrální území [adresa]. Tato unimobuňka obsahuje sociální zařízení. Na listině obsahující darovací smlouvu jsou připojeny vlastnoruční podpisy smluvních stran, které jak žalobce, tak svědek [jméno FO], uznali za své vlastní.

17. Z vyjádření [právnická osoba], ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná unimobuňka nikdy nebyla majetkem této obchodní společnosti a podle informací jednatele společnosti [tituly před jménem] [jméno FO], byla ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO], který ji užíval pro svou potřebu.

18. Pokud se týká ostatních listinných důkazů, které ač byly provedeny v tomto řízení, či které soud zamítl, ty by nemohly přinést další zásadní zjištění pro učiněné právní posouzení této věci, o čemž byli účastníci v rámci předvídatelnosti soudního řízení poučeni.

19. Z výslechu svědka [jméno FO] má soud za prokázané, že užíval v sousedství žalobce stejný rekreační objekt, a to přibližně od roku 1992 nebo 1993. K situaci na místě samém a výstavbě sociálního zařízení uvedl, že předmětné sociální zařízení nemohlo být umístěno v rekreačních chatkách, které jsou postaveny přímo na břehu štěrkopískovišť. Obec proto zajistila sdružení finančních prostředků na výstavbu sociálního zařízení pro rekreanty nedaleko od břehu jezera. Výstavbou byly pověřeny Pozemní stavby. Veškeré náklady týkající se údržby unimobuněk a jejich správy (např. elektrická energie, vodné, stočné apod.) byly účtovány přes státní podniky či jejich nástupce. Některé unimobuňky byly po povodních v roce 1997 odvezeny státními podniky. Svědek uvedl, že většina „firem“ buňky následně prodala svým zaměstnancům. Žalovaný užíval buňku č. [hodnota]. Svědek uvedl i uživatele ostatních unimobuněk a bylo zřejmé z jeho výpovědi, že má přehled o situaci na místě, a to od začátku 90. let minulého století. Nikdy nezažil, že by se žalovaná obec chovala jako vlastník předmětných unimobuněk. Svědek sám uvádí, že nabyl unimobuňku od [jméno FO] [jméno FO], a to někdy v roce 2013. Viděl i nějaké jiné kupní smlouvy.

20. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek byl společníkem v obchodní společnosti Pozemní stavby [jméno FO], spol. s. r. o., společně s [tituly před jménem] [jméno FO]. Nyní je společníkem a jednatelem v obchodní společnosti [právnická osoba] Svědek byl přítomen při usazení a stavebních prací unimobuněk u štěrkopískovišť v roce 1991. Upamatoval si, že v průběhu roku 1993 několikrát navštívil rekreační objekt, neboť Pozemní stavby tam měly vybavené buňky pro zaměstnance. Předmětnou buňku označil na soudem předložené fotografii a uvedl, že ji užíval [tituly před jménem] [jméno FO]. Bylo tam několik takovýchto sociálních zařízení, které vlastnily různé stavební podniky nebo následně stavební společnosti. Předmětná obchodní společnost Pozemní stavby následně privatizovala státní podnik Pozemní stavby, a to jako celek. Z toho svědek dovozuje, že předmětem převodu musely být rovněž unimobuňky. Ty zcela jistě nebyly přímo zmiňovány v privatizačním projektu.

21. Z výpovědi svědka [jméno FO] má soud za prokázané, že svědkovi je znám stav areálu zejména od roku 2005 až 2006. Předmětnou unimobuňku užíval zejména žalobce, neboť [jméno FO] již jezdíval do areálu řidčeji. V letech 2013 či 2014 přistavovali ke svým rekreačním objektům spolu s [jméno FO] sociální zařízení a z toho důvodu jmenovaný [jméno FO] předal unimobuňku k užívání žalobci. Svědkovi jsou známy převody i ostatních unimobuněk na základě kupních smluv. Není si vědom, že by žalovaná uzavřela v minulosti nájemní smlouvy k těmto unimobuňkám, či že by některý z rekreantů platil žalované nájemné za užívání unimobuněk. 22. [adresa] koncentrace se projevuje v tom, že ke skutečnostem a důkazům, které v rozporu se zákonem účastník uplatní později, nelze přihlížet. Jde o zákonný zákaz adresovaný soudu, nikoliv o prostor k uvážení soudu. Při dokazování soud přesto není odkázán jen na návrh účastníka na provedení důkazu. Ve sporném řízení soud může provést i jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže během řízení vyšla potřeba jejich provedení najevo; soud však nemůže z vlastní iniciativy po důkazech pátrat, není-li pro ně podklad v obsahu spisu ani v průběhu dosavadního dokazování. Námitku žalované o nepřípustnosti důkazu výslechem svědka [jméno FO] soud proto nepovažuje s ohledem na již vyjevená tvrzení a dosavadní obsah spisu za přiléhavou. Nejedná se překvapivý důkazní návrh, neboť jeho potřeba provedení vyvstala z dosavadního obsahu spisu. Soud v dané věci tudíž provedl důkaz výslechem svědka [jméno FO] s odkazem na § 120 odst. 3 o. s. ř.

23. Z výslechu tohoto svědka soud zjistil, že výstavba a úprava areálu štěrkopískovišť u obce [adresa] začala v počátku roku 1990, kdy bylo obcí rozhodnuto, že ta bude stavět sdružené sociální zařízení. Pozemní stavby byli generálním dodavatelem stavby. V rámci předání stavby po kolaudačním řízení svědek v postavení stavbyvedoucí shora zmiňovaného stavebního podniku předal na základě dohody s obcí [adresa], jednotlivým zástupcům různých podniků a organizací klíče od unimobuněk. Bylo řečeno, že unimobuňky budou posléze odprodány obcí [adresa] jednotlivým podnikům. Obec vyúčtovala každou buňku zvlášť jednotlivému podniku cca zhruba v hodnotě [částka]. Právě ona předmětná unimobuňka byla postavena tzv. navíc na náklady Pozemních staveb a měla sloužit zaměstnancům tohoto státního podniku. Následně v rámci privatizace státního podniku nebyl zájem mít zde buňky, a proto ji svědek v průběhu roku 1992 odkoupil za částku cca 10 000 až [částka]. Písemná smlouva sepisována nebyla, jednalo pouze o pokladní doklad na uvedenou částku. Po celou dobu ji užíval výlučně svědek a s jeho souhlasem žalobce, neboť byli sousedé v rámci umístění rekreačních chat. Svědek potvrdil, že žalovaná obec účtovala uživatelům buněk toliko elektřinu a vývoz žumpy, nikdy ale nepředložila např. nájemní smlouvu. V letech 2013 až 2014 svědek rekonstruoval svou rekreační chatu a vybudoval zde sociální zázemí. Proto už nepotřeboval využívat původní sociální zařízení v unimobuňce, tu daroval žalobci.

24. Ze znaleckého posudku podaného soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] má soud za prokázané, že u ostatních unimobuněk je zjevně užito jiné konstrukce nosných rámů, než u ohledávané unimobuňky. Jejich součástí je i předložená pochůzná část, sloužící souborně jako přístupových chodník k nim. Pokud jde o předmětnou poslední buňku, jedná se o jiný typ. Nosnou část unimobuňky tvoří prostorový ocelový rám (bez předložené části, která je u ostatních buněk přístupovým chodníkem), spodní část jejího nosného rámu je pak v úrovni terénu volně položena na železobetonových panelech. Nejedná se o základovou desku betonovanou na místě. Jsou patrné jednotlivé svislé ložné spáry mezi panely a uložené panely vykazují rozměrové odchýlení od horizontální roviny, k čemž by u monolitické základové desky nemělo docházet. Podle znalce se tedy jedná o podkladní panely, na kterých je předmětná buňka bez dalšího kotvení postavena. Unimobuňka by tak mohla být v případě potřeby v budoucnu přemístěna. Jak unimobuňka, tak i panely pod ní vznikly výrobou, nešlo tedy o stavební činnost na místě samém. Jinak řečeno, jak podkladní panely, tak unimobuňka jsou samostatnými, zpětně demontovatelnými výrobky, a tudíž v daném případě nejde o trvalé spojení unimobuňky se zemí.

25. Ze znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem [jméno FO] soud zjistil, že hodnota předmětné unimobuňky ke dni [datum] činila [částka] a ke dni ocenění znalcem, tedy ke dni [datum], dosahuje výše [částka]. Jedná se přitom rozměrově o unimobuňku 2 840 mm x 5 300 mm x 3 000 mm a technicky stavebně vyrobenou z profilového ocelového rámu, s vnějším vertikálním dřevěným obkladem, vnitřním dřevotřískovým opláštěním. Vnitřní vybavení unimobuňky tvoří sociální zařízení. Znalec ve své výpovědi uvedl, že při vypracování znaleckého posudku vycházel jak ze stavebnětechnického stavu unimobuňky, tak zejména z nabídky na prodej či koupi obdobného typu unimobuňky zejména na největším realitním portálu www.bazos.cz. V rámci výslechu znalec přesvědčivě i odkazem na jednotlivé předložené inzeráty popsal vlastnosti jednotlivých buněk, úskalí jejich technického stavu a vliv na tvorbu cen.

26. Z inzerce uveřejněné na webovém portálu má soud za prokázané, že na realitním trhu jsou prodávány unimobuňky různého typu a technického provedení, viz např. nově konstruované buňky, které jsou nabízeny k prodeji na realitním trhu za (kupní) cenu v rozmezí od [částka] do [částka] (viz inzerát č. [tel. číslo], inzerát č. [tel. číslo], inzerát č. [tel. číslo]), obdobného typu a technického stavu za cenu [částka] (inzerát č. [tel. číslo]), cenu ve výši [částka] (inzerát č. [tel. číslo]). Oproti tomu např. unimobuňky zjevně v horším technickém stavu bez sociálního zařízení jsou nabízeny k prodeji za částku [částka], [částka] či [částka] (viz inzerát č. [tel. číslo], inzerát č. [tel. číslo], inzerát č. [tel. číslo]). Z dopisu ze dne [datum] adresovanému Marianu Mállkovi má soud za prokázané, že podle inventarizace budov a pozemků [jméno FO], spotřebního družstva, byla unimobuňka postavená v roce 1991 na uvedeném místě a pořizovací cena ke dni [datum] činila [částka].

27. Z předávacího protokolu sepsaného dne [datum] plyne, že předmětná unimobuňka byla [Jméno zainteresované osoby 0/0], tedy žalobcem, předána protokolárně zástupci [právnická osoba].

28. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. [právnická osoba] v Hustopečích, který byl právním předchůdcem žalované, na základě hospodářských smluv uzavřených v roce 1990 se zavázal ke sdružení finančních prostředků s několika dalšími organizacemi a státním podniky za účelem výstavby unimobuněk v areálu štěrkopískovišť (mimo jiné i na předmětném pozemku) u této obce. Investorem stavby je [právnická osoba] v Hustopečích a dodavatelem stavby státní podnik Pozemní stavby [jméno FO]. Tato sociální zařízení měla po dokončení sloužit účastníkům rekreace. Unimobuňky měly být po uvedení do provozu předány organizacím do vlastnictví. V případě zrušení smlouvy o pronájmu pozemků, které byly ve vlastnictví obec, pak zajistí organizace likvidaci a odvoz svých sociálních zařízení z areálu štěrkopískovišť na vlastní náklady. Výstavba a umístění unimobuněk byla dokončeno na počátku léta 1991 a dne [datum] byly předány zhotovitelem, zde Pozemními stavbami, státní podnik, kde pracoval jako stavbyvedoucí i svědek [jméno FO]. Z hlediska stavebně technického stavu nosnou část této unimobuňky tvoří prostorový ocelový rám, přičemž spodní část jejího nosného rámu je v úrovni terénu volně položena na železobetonových panelech. Nejedná se přitom o základovou desku betonovanou na místě. I dnes jsou patrny jednotlivé svislé ložné spáry mezi panely a ty vykazují rozměrové odchýlení od horizontální roviny, k čemž by u monolitické základové desky nemělo docházet. Jde proto o podkladní panely, na kterých je předmětná buňka bez dalšího kotvení postavena. Unimobuňka by tak mohla být v případě potřeby v budoucnu přemístěna. Ještě v listopadu téhož roku [právnická osoba] [adresa] převedl na bankovní účet jmenovaného státního podniku částku 82 000 Kčs, kterou dlužil původně [právnická osoba] [adresa] za výstavbu akce „sociální zařízení v areálu štěrkopískovišť“ v obci [adresa]. Od května 1991 převzal areál [právnická osoba] [adresa], který se osamostatnil a na jehož katastrálním území se areál nachází. Obec [adresa] byla do [datum] místní částí obce [adresa] a od [datum] je samostatnou obcí.

29. V předmětném areálu užívají od začátku 90. let minulého století rovněž žalobce a svědek [jméno FO], přičemž jsou sousedé. [jméno FO] užíval předmětnou unimobuňku od počátku. S jeho souhlasem užíval unimobuňku i žalobce. Jelikož v letech 2013 až 2014 rekonstruoval chatu a součástí rekonstrukce bylo také zřízení sociálního zařízení, daroval unimobuňku dne [datum] žalobce, neboť pro [jméno FO] již byla nepotřebná. [jméno FO] nabyl unimobuňku na počátku 90. let minulého století za částku několika desítek tisíc korun českých od předchozího vlastníka, ale protože se již jedná o delší dobu (delší jak 20 let), nemá v držení žádnou listinu potvrzující nabytí unimobuňky či potvrzení o zaplacení kupní ceny. Soud nepovažuje výpověď svědka [jméno FO] ohledně nabytí unimobuňky za nevěrohodnou, neboť s ohledem na běh času (uplynutí doby více jak 20 let), tehdejší turbulentní „privatizační“ dobu a charakter převodu (sociální zařízení – unimobuňka) je pro rozumně uvažujícího člověka logické, že již neuschovává listiny týkající se např. zaplacení kupní ceny, kupní smlouvy apod. Navíc žalovaná ani v průběhu řízení netvrdila, natož prokázala, že by se po uvedenou dobu chovala jako vlastník těchto unimobuněk, tedy např. že by uzavřela s jejich uživateli nájemní smlouva, zajišťovala údržbu, správu apod.

30. Výpověď [jméno FO] je konzistentní i s výpověďmi dalších svědků (viz [jméno FO], [jméno FO], případně [jméno FO]), kterým byla rovněž známa dlouhodobě situace tohoto rekreačního areálu a provozu unimobuněk. Navíc po povodních v roce 1997 byly některé unimobuňky odvezeny jejich tehdejšímu vlastníky, což podpůrně dokresluje situaci, že se žalovaná ani v tomto případě nechovala jako vlastník, neboť by zcela jistě tento zásad do svého vlastnického práva reflektovala, a navíc se už samotným „odvozem“ potvrzuje zjištění, že jsou unimobuňky přemístitelné, a tudíž bez pevného základu. Svědci v tomto ohledu logicky a srozumitelně vypověděli o ostatních uživatelích unimobuněk, jejich převodu a dalšímu způsobu užívání.

31. Kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaná jako prodávající převedla vlastnické právo na kupujícího [právnická osoba]., a to mimo jiné k pozemku parc. č. 488/10, a to včetně všech jeho součástí a příslušenství, tak jak jsou blíže popsány ve znaleckém posudku č. [hodnota] ze dne [datum]. V tomto znaleckém posudku je uvedena jako součást pozemku rovněž unimobuňka, přičemž její hodnota je stanovena znalcem částkou [částka]. Vlastníkem dotčeného pozemku je ke dni rozhodování Česká republika a právo hospodařit s tímto majetkem státu náleží [právnická osoba].

32. Hodnota předmětné unimobuňky ke dni [datum] činila [částka] a ke dni ocenění znalcem, tedy ke dni [datum], činí [částka]. Jedná se přitom rozměrově o unimobuňku 2 840 mm x 5 300 mm x 3 000 mm a technicky stavebně vyrobenou z profilového ocelového rámu, s vnějším vertikálním dřevěným obkladem, vnitřním dřevotřískovým opláštěním. Z inzerce uveřejněné na webovém portálu má soud za prokázané, že na realitním trhu jsou nabízeny k prodeji unimobuňky různého typu a technického provedení, viz např. nově konstruované buňky, které jsou prodávány na trhu za částku v rozmezí od [částka] do [částka] (viz inzerát č. [tel. číslo], inzerát č. [tel. číslo], inzerát č. [tel. číslo]), obdobného typu a technického stavu za částku [částka] (inzerát č. [tel. číslo]) či částku [částka] (inzerát č. [tel. číslo]).

33. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána žalobcem k zaplacení dlužné částky až doručením žaloby dne [datum].

34. Soud dospěl k následujícímu právní posouzení věci. Soud se předně zabýval (z důvodu hospodárnosti) námitkou promlčení. Namítá-li žalovaná promlčení nároku žalobce z titulu vydání bezdůvodného obohacení, vznesla tuto námitku až v závěrečném vyjádření, tedy poté, co soud koncentroval řízení ve smyslu § 118b o. s. ř.

35. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně, nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně.

36. Nemůže být v neprospěch žalobce, který důkazní břemeno ve vztahu k promlčení práva nenese, pokud žalovaný vznese námitku promlčení až po koncentraci řízení podle § 118a o. s. ř., přičemž ze skutkových zjištění nevyplývá, že by promlčecí doba marně uplynula. Námitka promlčení je proto v projednávané věci bezdůvodná, poněvadž ani z dosavadního obsahu spisu a skutkových zjištění nelze bez dalších okolností a důkazů posoudit promlčení práva, tj. zda marně uplynula promlčecí doba. Žalovaná tuto námitka vznesla zcela překvapivě až v závěrečném návrhu a není zde proto skutkový podklad pro její posouzení, neboť soud nevedl dokazování v tomto směru.

37. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná převedla vlastnické právo k pozemku parc. č. 488/10, zapsanému pro katastrální území [adresa], včetně unimobuňky na něm umístěné, na třetí osobu, ač nebyla jejím vlastníkem.

38. Pro posouzení, jakého nároku se žalobce domáhá, není rozhodné, jak jej žalobce formuluje ve svém podání (zde žalobce odkazoval na vydání bezdůvodného obohacení), ale jak jej skutkově vymezí. Právní posouzení nároku je pak už zcela na soudu. Byť se tedy žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, z právního posouzení skutkových zjištění je soud přesvědčen, že nárok je nutné posoudit jako náhradu majetkové újmy, tedy škody. Tedy jinak řečeno právní charakteristiku vylíčeného skutkového děje (skutku) není třeba v žalobě uvádět. Vylíčí-li žalobce přesto v návrhu tzv. právní důvod žaloby, není to pro další průběh řízení směrodatné, neboť soud při svém právním posouzení věci není právním názorem účastníků vázán.

39. Pro posouzení projednávané věci se soud musel vypořádat zejména se dvěma okruhy otázek, a to jednak, zda předmětná unimobuňka je věci movitou či nemovitou, a jednak, zda žalobce byl vzhledem k okolnostem daného případu v dobré víře, že je jejím oprávněným držitelem.

40. Pro posouzení, zda unimobuňka je věcí movitou či nemovitou, byla rozhodující úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen „obč. zák.“), neboť unimobuňka byla vyrobena zřejmě v roce 1992. Soud je toho názoru, že unimobuňka je věcí movitou. Žalovaná argumentuje zejména kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum], žádostí o kolaudaci či oznámením o zahájení kolaudačního řízení, které spolu s dalšími listinami vždy označují unimobuňku za stavbu. Žalovaná však přehlíží již poměrně široce publikovanou judikaturu, která dovodila, že povaha stavby jako nemovitosti vyplývá z jejího spojení se zemí pevným základem ve smyslu § 119 odst. 2 zákona obč. zák. Závěr o tom, že stavba je spojena se zemí pevnými základy, je třeba vždy posuzovat podle povahy a okolností konkrétního případu, zpravidla na základě odborného stavebně technického vyjádření. Takovýto názor nelze podle soudu učinit jenom podle toho, že je tato věc označena jako stavba ve smyslu správního řízení, protože to nedává odpověď na otázku, zde jde o věc movitou či nemovitou. Stavbou podle ustálené judikatury může být i věc movitá.

41. Navíc soud zkoumal povahu unimobuňky z hlediska toho, zde je či není věci movitou, na základě znaleckého posudku, na základě něhož znalec jednoznačně uzavřel, že se jedná o stavbu, která není spojené se zemí pevným základem, tudíž lze dospět k závěru, že se jedná o věc movitou. Ostatně i z hospodářských smluv z [datum] a [datum], a to čl. IV. vyplývá, že v případě zrušení smlouvy o pronájmu zajistí (dotčená organizace či státní podnik) likvidaci a odvoz svého sociálního zařízení (tedy unimobuněk) z areálu štěrkopískovišť na vlastní náklady. Uvedený závěr, že unimobuňky nebyly spojeny se zemí pevným základem, vyplývá i z výpovědi svědka [jméno FO], že „některé unimobuňky byly po povodních v roce 1997 odvezeny státními podniky“. Tato skutková zjištění zcela korespondují se závěrem, že unimobuňku lze považovat za věc movitou a nikoliv nemovitou. To, že ve znaleckém posudku vypracovaném pro potřeby převodu vlastnictví k předmětné unimobuňce, je „vedena“ unimobuňka jako věc nemovitá, nic nemění na shora uvedených závěrech, které byly logicky vyvrácena uvedenými zjištěními i znaleckým zkoumáním.

42. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určitou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

43. Podle § 991 držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroků orgánů veřejné moci, je řádným držitelem.

44. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

45. Podle § 1095 o. z. uplynula-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. Toto neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

46. V právní literatuře se i po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. z.“), dovozuje, že dobrá víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti, týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby (objektivně oprávněný důvod nabytí držby, např. existence smlouvy, která je pro určitou vadu neplatná). Může však jít i o tzv. mimořádné vydržení.

47. Nadále se uplatní rovněž judikatura vycházející z právního názoru, že „dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva“ [viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v Právních rozhledech č. 11/1997] a dále, že „oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí [viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v Soudních rozhledech č. 8/2001].

48. Základními podmínkami pro vydržení vlastnického práva podle § 1089 a § 1090 o. z. je poctivost držby, pravost držby a právní důvod držby. Žalobce svůj nárok opírá rovněž o aplikaci ustanoení § 1095 o. z., tedy tzv. mimořádné vydržení. Jeho hlavním specifikem je to, že nevyžaduje právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (např. koupi, směnu, darování, dědický odkaz). K mimořádnému vydržení není tak vyžadována řádná držba ani držba pravá. Avšak i v případě mimořádného vydržení nesmí jít o držbu nepoctivou.

49. V projednávané věci žalobce tvrdil, že právním důvodem (titulem) nabytí unimobuňky byla darovací smlouva ze dne [datum]. Tu soud považuje za platnou, neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti smlouvy, jejímž předmětem je darování movité věci (viz § 2055 a násl. o. z.), ostatně s ohledem na předmět daru, který není zapsán do veřejného seznamu (zde katastru nemovitostí), by postačilo darování ústní formou (§ 2057 o. z.). S ohledem na okolnosti případu se zde neuplatní ani ustanovení § 2057 odst. 2 o. z.

50. I kdyby uvedené právní jednání (smlouva darovací) bylo neplatné, postačila by pro vydržení movité věci dobrá víra držitele, zde žalobce a jeho předchůdce (svědka [jméno FO]). Žalobce prokázal tímto právní titulem, že v daném případě šlo o držbu řádnou, neboť právním důvodem, pro který se držby ujal, byla uvedená darovací smlouva.

51. Soud má za splněnou i další podmínku pro vydržení, což je držba poctivá. Žalobce prokázal dobrou víru v oprávnění převodce (zde [jméno FO]) převést své vlastnické právo k unimobuňce na žalobce. Obecně platí, že nelze po nabyvateli požadovat, aby prověřoval všechny rozhodné skutečnosti i u každého předchozího vlastníka věci (viz např. rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. [spisová značka]), pokud v tomto směru neexistují okolnosti, které by v něm mohly vyvolat pochybnosti. Takový požadavek prověření celé „historie“ u věci, která není vedena v žádné dostupné evidenci, je judikaturou správně považován za nereálný (viz např. Nejvyšší soud sp. zn. [spisová značka]). Nadále se tedy neprosadí rozhodovací praxe, která ukládala nabyvateli prokázat, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl v této souvislosti opravdu v dobré víře.

52. V posuzované věci ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobce mohl mít jakékoliv pochybnosti o vlastnictví [jméno FO] k unimobuňce. Z výpovědi svědků [jméno FO], potažmo [jméno FO] a ostatních svědků ([jméno FO], [jméno FO]) vyplývá, že unimobuňka sloužila [jméno FO] původně jako zaměstnanci Pozemních staveb [jméno FO], s. p., a dále také žalobci. [jméno FO] se k této věci choval jako k vlastní a s jeho souhlasem užíval tuto věci i žalobce. Jestliže si [jméno FO] posléze vybudoval vlastní sociální zařízení, unimobuňku již nevyužíval pro svou potřebu a převedl ji na žalobce, nemohl mít žalobce pochybnosti o vlastnickém právu svého právního předchůdce [jméno FO]. Navíc žalovaná v řízení ani netvrdila, natož prokázala, že by ona jako „vlastník“ učinila vůči těmto osobám např. návrh na uzavření smlouvy o nájmu, či jiné smlouvy opravňující unimobuňku užívat. Tedy právní předchůdce žalobce [jméno FO] unimobuňku běžně užíval, opravoval jí, spravoval a choval se jako její vlastník. Zároveň s tím umožnil její užívání i žalobci. Taktéž z hospodářských smluv z [datum] a [datum] plyne, že „tato sociální zařízení budou po dokončení sloužit účastníkům rekreace, zde členům [právnická osoba]. Podle čl. III. po uvedení do provozu bude objekt předán na základě hospodářské smlouvy do vlastnictví …. Podle čl. IV. tohoto ujednání …. v případě zrušení smlouvy o pronájmu zajistí likvidaci a odvoz svého sociálního zařízení z areálu štěrkopískovišť na vlastní náklady.“ Ze shora uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalované ([právnická osoba] v Hustopečích) se za vlastníka těchto movitých věcí ani nepovažoval a již cíleně do budoucna počítal s variantou, že vlastníky budou státní podniky či jiné organizace. Jeho záměrem bylo pouze pronajímat pozemky za účelem umístění unimobuněk, a to pro třetí osoby. Pro uvedený závěr svědčí např. i výpověď svědka [jméno FO], který uvedl, že „některé unimobuňky byly po povodních v roce 1997 odvezeny státními podniky. Svědek uvedl, že většina „firem“ buňky následně prodala svým zaměstnancům,“ či svědka [jméno FO], který uvedl, že „tam bylo několik takovýchto sociálních zařízení, které vlastnily různé stavební podniky nebo následně stavební společnosti. Předmětná obchodní společnost Pozemní stavby následně privatizovala státní podnik Pozemní stavby, a to jako celek.“. Shora uvedené skutečnosti nemusely u žalobce vzbuzovat pochybnosti o oprávněnosti [jméno FO] jako dárce převést vlastnictví k unimobuňce, navíc když se jednalo o dlouhodobý téměř 30 let trvající a ničím nenarušený stav. Z okolností případu ani neplyne, že by doba nezbytná pro řádné či mimořádné vydržení byla přetržena ukončením poctivé držby žalobce či jeho předchůdce. Ostatně jak dovozuje Nejvyšší soud ve své judikatuře týkající se věcných práv, není-li důvod k pochybnostem, že se určité věci v době dávno minulé (tj. když časový odstup od rozhodných skutečností podstatně překračuje i vydržecí lhůty nebo lhůty skartační) děly obvyklým či pravidelným způsobem, respektive (úředním) postupem, je důkazní břemeno o tom, že v daném případě tomu tak nebylo, na tom, kdo to tvrdí.“ 53. Pochybnosti o vlastnictví mohl mít žalobce až v souvislosti s přípravou znaleckého ocenění pozemku s unimobuňkou, tedy nejdříve v červnu 2017. Od uzavření darovací smlouvy, a tedy převodu vlastnického práva, však již uběhly tři roky. Žalobce proto splnil dobu potřebnou pro řádné vydržení movité věci, která je podle § 1091 odst. 1 o. z. tříletá.

54. Žalobce se v řízení dovolával i mimořádného vydržení věci, a proto soud posoudil věci taktéž podle tohoto ustanovení. Navíc lze dovodit, že soudu nelze vytýkat, že v rámci nezbytného právního posouzení námitky vydržení a na základě s tím souvisejících skutkových tvrzení či zjištění posoudí věc i z pohledu tzv. mimořádném vydržení, byť se účastník této formy vydržení výslovně nedovolává.

55. I kdyby žalobce neprokázal právní důvod vydržení a šlo by tak o tzv. mimořádné vydržení, uplynula již doba delší jak šesti let a byly by tak splněny podmínky i pro mimořádné vydržení. Podle literatury je z dlouhodobého hlediska obtížné prokázat nabytí věci, a to nejen poctivým držitelem, ale také samotným vlastníkem (tak je tomu právě např. u předchůdce žalobce [jméno FO]). Mimořádné vydržení proto slouží mimo jiné jako ochrana vlastnického práva tím, že ulehčuje důkaz vlastnictví. Pro mimořádné vydržení se tedy nevyžaduje řádná držba. V projednávané věci bylo tvrzeno, že nejpozději od počátku 90. let minulého století nabyl unimobuňku předchůdce žalobce, a to [jméno FO]. Je logické s ohledem na běh času (30 let) a navíc tehdejší turbulentní „privatizační“ dobu, že [jméno FO] již nebyl schopen doložit listinu prokazující např. sjednání kupní ceny (daňový doklad) apod.

56. Do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte podle § 3066 o. z. i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Žalobce si proto mohl započíst čtyři roky kvalifikované držby svého právního předchůdce jako držitele před 1. lednem 2014. Po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy po datu [datum], bylo možné mimořádné vydržení uznat až po datu [datum] (u věci movité).

57. Navíc je třeba konstatovat, že dlouhodobá držba, zejména pokud trvá jako v dané věci u předchůdce žalobce více než 20 let, nasvědčuje dobré víře držitele; při obvyklé péči o majetek by přeci jenom žalovaná obec nepochybně přistoupila k řešení vlastnického či užívacího práva k této věci, pokud by sama měla již dříve za to, že žalobce či její předchůdce užívá unimobuňku bez jejího souhlasu.

58. Skutkovými zjištěními nebyl (v rámci posouzení mimořádného vydržení) prokázán ani nepoctivý úmysl žalobce. Z důvodové zprávy občanského zákoníku vyplývá, že mimořádné vydržení nesmí dát průchod ochraně „zjevné lsti a podvodu“, z čehož implicitně vyplývá, že „nepoctivý úmysl“ má pokrývat pouze případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku. Mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. Tak tomu v daném případě nebylo. Ze shora uvedeného se tedy podává, žalobce byl nejméně po dobu 3 let od darování unimobuňky v dobré víře, případně nabyl vlastnické právo i mimořádným vydržením (6 let). Předmětnou unimobuňku jako oprávněný držitel vydržel a získal k ní vlastnické právo.

59. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

60. Podle ustanovení § 1105 o. z., platí, že převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu. Jde-li o nemovitost zapsanou ve veřejném seznamu (tj. v katastru nemovitostí), nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

61. Vlastnické právo je porušeno, je-li zasaženo do práva vlastníka vymezeného v § 1012 o. z., jímž se zejména podle věty první ustanovení rozumí, že vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

62. Žalovaná uzavřením kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k unimobuňce, zaviněně porušila zákonnou povinnost ve vztahu k žalobci, neboť nepřípustně zasáhla do jeho vlastnického práva, čímž mu vznikla škoda v jeho majetkové sféře. Tím je dána i příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované nezasahovat do vlastnického práva jiného subjektu a vznikem škody na straně žalobce. Jednání žalované v nedbalostní formě se v tomto případě presumuje. Otázka aplikace § 1111 o. z., tedy problém nabytí vlastnického práva státu k předmětné movité věci na základě kupní smlouvy ze dne [datum] za situace, kdy víme najisto, že tato movitá věc není zapisována do veřejného seznamu, není podle soudu s ohledem na hmotněprávní posouzení nároku žalobce přesto rozhodná. Žalobce se nedomáhal určení vlastnického práva, či spíše vydání předmětné věci, ale toliko uplatnil peněžitý nárok, který soud posoudil jako náhradu škody. Ta se primárně odvíjí od porušení smluvní povinnosti žalované obce, tedy od porušení závazkového vztahu jako takového. Ustanovení § 1111 by mělo zásadní vliv pouze v případě, že by žalobce uplatnil na „obdobném“ skutkovém základě jiné než peněžitý nárok. Navíc nelze odhlédnout od judikatury zejména Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/11, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy 9/2011, s. 323), který rozvedl úvahu, že „Princip právní jistoty, ochrany vlastnického práva a práv nabytých v dobré víře vede k tomu, že je obvykle poskytována ochrana nabyvateli vlastnického práva. Osoby, jimž dobrá víra svědčí, totiž nenesou žádný díl odpovědnosti za neplatnost smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci a s ohledem na svou dobrou víru mohly v mezidobí nemalým způsobem zhodnotit inkriminované nemovitosti. Osobě, která učinila určitý právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence, musí být v materiálním právním státě poskytována ochrana.“ Shora uvedený závěr se podle soudu plně uplatní i za nové právní úpravy při aplikaci na věci, které se nezapisují do veřejného seznamu.

63. Při určení výše škody soud vyšel z úvahy, že hodnota předmětné unimobuňky ke dni [datum] činila [částka] a ke dni ocenění znalcem, tedy ke dni [datum], činí [částka], tedy je ve vyšší hodnotě, než je žalobcem žalováno, tedy jinak řečeno výše škody odpovídá hodnotě unimobuňky, která byla znaleckým posudkem vypracovaným v tomto řízení určena částkou vyšší než nárok samotný. Rozhodující je přitom stav ke dni uzavření smlouvy (tj. [datum]). Námitka žalované, že nebylo tvrzeno a prokázáno, zda obdržela kupní cenu ve shora uvedené výši, není z pohledu posouzení tohoto nároku (náhrady škody) právně významná. Soud proto žalobě co do této částky opětovně vyhověl.

64. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně neprokázala tvrzení, že by žalovanou vyzvala k plnění shora uvedené částky ne dříve než doručením žaloby podané u zdejšího soudu. Ta byla doručena žalované podle obsahu spisu dne [datum]. Dnem následujícím se tudíž dostala žalovaná do prodlení. Co do zbývající části žaloby požadující úrok z prodlení, soud proto žalobu zamítl.

65. O náhradě nákladů v řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím soud rozhodoval podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl ve věci procesně úspěšný, a proto je žalovaná obec povinna úspěšnému žalobci nahradit náklady řízení vzniklé v obou řízeních.

66. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a zálohy na provedení důkazu – svědečné ve výši [částka]. Součástí nákladů je rovněž ve smyslu § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) paušální náhrada účastníka nezastoupeného advokátem ve výši 4 x [částka] určená podle § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89aa exekučního řádu, ke čtyřem úkonům (písemné podání, účast u jednání dne [datum], dne [datum] a [datum]), neboť žalobce nebyl v této fázi řízení zastoupen zástupcem z řad advokátů a nedoložil výši hotových výdajů. Jedná se tedy o celkovou částku [částka]. Náklady spojené s dalšími podáními žalobce soud nepovažuje za účelně vynaložené, neboť žalobce již při podání žaloby měl podat žalobu v tom znění, aby byla obsahově projednatelná a podání, jimiž se žalobce vyjadřoval k argumentaci žalované, mohla být vyjevena i při jednáních soudu. Žalobci dále náleží výdaje spojené s jízdným, které vynaložil jeho zástupce. Cestovné k jednání dne [datum] osobním vozidlem tovární značky Volvo XC60, registrační značka [SPZ] z [jméno FO] do [adresa] a zpět (108 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši [částka] ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě vozidla ve výši 6,80 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru motorové nafty ve výši [částka] (§ 4 písm. c) cit. vyhlášky) činí celkem [částka]. Cestovné k jednání dne [datum] osobním vozidlem tovární značky [jméno FO], registrační značka [SPZ] z [adresa] a zpět (2 x 292 km, tedy 584 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši [částka] ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění před nabytím účinnosti vyhlášky č. 375/2021 Sb., při průměrné spotřebě vozidla ve výši 4,40 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru benzinu 95 ve výši [částka] (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky) činí celkem [částka]. Cestovné k jednání dne [datum] osobním vozidlem tovární značky [jméno FO], registrační značka [SPZ] z [adresa] a zpět (2 x 292 km, tedy 584 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši [částka] ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb., při průměrné spotřebě vozidla ve výši 4,40 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru benzinu 95 ve výši [částka] (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky) činí celkem [částka]. Náhrada nákladů spojených s promeškaným časem žalobci a jeho zástupci nenáleží. V této fázi řízení náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši [částka].

67. Ve fázi řízení před odvolacím soudem byl již žalobce zastoupen v řízení zástupcem z řad advokátů. Při určení odměny tomuto zástupci (advokátovi) soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 činí v daném případě [částka]. V odvolacím řízení zástupce žalobce učinil tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření žalobce k odvolání, účast u jednání dne [datum]), t.j. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Zástupci dále náleží nárok na náhradu za ztrátu času za 8 x započatých půlhodin po [částka] cestou ze sídla advokáta ([adresa]) do sídla odvolacího soudu ([adresa]) a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši [částka]. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné v celkové výši [částka] osobním vozidlem tovární značky [jméno FO], registrační značka [SPZ] z [adresa] do Olomouce a zpět k jednání dne [datum] - celkem [hodnota] km) při paušální náhradě za 1 km ve výši [částka] ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění od [datum], při průměrné spotřebě vozidla ve výši 4 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru motorové nafty ve výši [částka] (§ 4 písm. c) cit. vyhlášky). Celkem v této fází řízení náleží žalobci náhrada bez DPH ve výši [částka]. Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tedy ze shora uvedené částky, činí [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

68. V rámci řízení před soudem prvního stupně poté, co bylo jeho rozhodnutí zrušeno, náležela zástupci s ohledem na předmět řízení stejná výše odměny. Zástupce žalobce v této fázi řízení učinil pět úkonů právní služby (porada s klientem [datum], další porada s klientem dne [datum], účast na místním ohledání dne [datum], vyjádření žalobce ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]), t.j. náleží mu odměna ve výši 5 x [částka], tudíž celkem ve výši [částka]. Co se týče dalších úkonů účtovaných zástupce (viz repliky ze dne [datum] a [datum], další porada s klientem dne [datum]), soud tyto úkony již nepovažuje za účelně vynaložené s tím, že žalobce s k předmětným podáním mohl vyjádřit i v rámci ústního jednání u soudu. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k pěti úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Zástupci dále náleží nárok na náhradu za ztrátu času za 8 x započatých půlhodin po [částka] cestou ze sídla advokáta ([adresa]) do sídla soudu ([adresa]) a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu za ztrátu času za 10 x započatých půlhodin po [částka] cestou ze sídla advokáta ([adresa]) na místo ohledání ([adresa]) a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy v celkové výši [částka]. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné ve výši [částka] osobním vozidlem tovární značky [jméno FO], registrační značka [SPZ] z Prahy do Olomouce a zpět k místnímu ohledání dne [datum] - celkem [hodnota] km) při paušální náhradě za 1 km ve výši [částka] ve smyslu § 1 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění do [datum], při průměrné spotřebě vozidla ve výši 4 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru motorové nafty ve výši [částka] (§ 4 písm. c) cit. vyhlášky). Součástí nákladů řízení je i cestovné ve výši [částka] osobním vozidlem tovární značky [jméno FO], registrační značka [SPZ] z [adresa] a zpět k jednání dne [datum] - celkem [hodnota] km) při paušální náhradě za 1 km ve výši [částka] ve smyslu § 1 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., při průměrné spotřebě vozidla ve výši 4 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru motorové nafty ve výši [částka] (§ 4 písm. c) cit. vyhlášky). Celkem v této fází řízení náleží žalobci náhrada bez DPH ve výši [částka]. Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tedy ze shora uvedené částky, činí [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

69. Celkem tedy náhrada nákladů řízení dosahuje výše [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka]). Tato náhrada je splatná podle § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Poučení