75 Co 146/2024 - 187

Rubrum

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o 629.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. října 2023, č. j. 211 C 30/2022-104, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 28.684,30 Kč k rukám zástupce žalobce ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 629.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 629.000 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci rozsudku, a dále povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 119.929 Kč, rovněž do tří dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

2. Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal právě zaplacení částky 629.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 629.000 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení za skutkových tvrzení o tom, že s žalovaným uzavřel dne 30. 5. 2022 dohodu o narovnání, na jejímž základě se žalovaný zavázal žalobci zaplatit dluh 638.000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách nejméně po 9.000 Kč splatných do 28. dne v měsíci, počínaje první splátkou dne 28. 6. 2022 pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný zaplatil včas toliko první splátku ve výši 9.000 Kč dne 27. 6. 2022 na dohodnutý bankovní účet pod VS [var. symbol].

3. Po projednání věci okresní soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce a žalovaný podepsali dne 30. 5. 2022 dohodu o narovnání, jejímž předmětem bylo úplné a konečné narovnání veškerých smluvních a mimosmluvních vztahů tak, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci konečnou částku 638.000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách nejméně po 9.000 Kč splatných do 28. dne v měsíci, počínaje první splátkou dne 28. 6. 2022, to vše pod ztrátou výhody splátek na bankovní účet pod č. [č. účtu] a pod variabilním symbolem [var. symbol]. Předmětem dohody o narovnání bylo dále uznání dluhu co do důvodu a výše 638.000 Kč žalovaným ve prospěch žalobce a také ujednání, že pro případ, kdy žalovaný bude svůj dluh na jistině hradit žalobci řádně a včas, promine žalobce žalovanému zákonný úrok z prodlení za dobu od 1. 11. 2021 z částky 638.000 Kč do zaplacení. Dne 27. 6. 2022 byla zaúčtována platba od žalovaného z účtu č. [č. účtu], pod VS [var. symbol], ve výši 9 000 Kč na účet žalobce č. [č. účtu]. Žalovaný neuhradil splátku splatnou 28. 7. 2022 a zástupce žalobce oznámil žalovanému zesplatnění a vyzýval žalovaného k zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 629.000 Kč výzvami ze dne 1. 8. 2022, 8. 8. 2022, 13. 8. 2022 a 30. 8. 2022, avšak bezvýsledně, žalovaný neuhradil ničeho.

4. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval ust. §§ 565, 1903, 2023 a 1970 občanského zákoníku a uzavřel, že nárok žalobce je dán dohodou o narovnání ze dne 30. 5. 2022 mezi účastníky písemně uzavřenou. Okresní soud tak nepřisvědčil procesní obraně žalovaného založené na popření pravosti a správnosti citované dohody o narovnání, když z provedeného dokazování vzal za prokázané ze vzájemné elektronické korespondence mezi účastníky, že se strany dohodly na schůzce dne 30. 5. 2022 ohledně podpisu dohody o narovnání (totožné datum s podpisem dohody). V komunikaci žalobce sděloval dne 24. 5. 2022 žalovanému obsah dohody, tedy že by podepsali dohodou o narovnání se splátkami 9.000 Kč a žalovaný na toto reagoval „jasný zastav se“. Obdobně z časového hlediska dle okresního soudu odpovídá také korespondence mezi žalobcem a jeho právním zástupcem, ze které je patrno, že žalobce žádal vypracování dohody o narovnání dne 24. 5. 2022 (na částku 639.000 Kč), která mu měla být jeho právním zástupce následující den zaslána emailem, a konečně také korespondence ze dne podpisu dohody o narovnání (30. 5. 2022), ve které je zaslána fotografie zachycující listinu podepsanou oběma účastníky a reakce právního zástupce žalobce obsahově totožná se zachycením rozhodných skutečností v samotné dohodě o narovnání. Tvrzení žalobce a obsah dohody o narovnání rovněž podle okresního soudu korespondoval se zaslanou platbou z účtu žalovaného (č. [č. účtu]) na úvěrový účet žalobce (č. [č. účtu]) a to na částku 9.000 Kč pod VS [var. symbol], tedy přesně podle dohodnutých splátek v předmětné dohodě o narovnání a shodně do termínu splatnosti první splátky, tedy do 28. 6. 2022 (samotná platba byla zaúčtována o den dříve). Uzavření dohody o narovnání mezi účastníky řízení pak bylo dle nalézacího soudu nepřímo potvrzeno také svědeckou výpovědí matky žalobce, ohledně jejíž věrohodnosti neměl okresní soud pochybnosti, když v podstatných rysech byla shodná s tvrzeními žalobce, působila značnou měrou autenticky a konzistentně, na rozdíl od tvrzení žalovaného, která se omezila toliko na popření pravosti a správnosti listiny a obecná tvrzení o nějakém předchozím závazku, který byl splněn. Z provedených důkazů bylo podle okresního soudu dále zřejmé, že mezi účastníky probíhaly transakce již před uzavřením dohody o narovnání a že došlo k poskytnutí určité peněžité částky žalobcem žalovanému, který v období od 18. 3. 2021 do 18. 3. 2022 zasílal žalobci měsíčně částku 9.364 Kč, jak vyplynulo z plateb provedených z účtu žalovaného (č. [č. účtu]) na běžný účet žalobce (č. [č. účtu]). Obdobně z již zmiňované elektronické korespondence mezi účastníky bylo zřejmé, že dne 19. 5. 2022 žalobce požadoval po žalovaném zaplacení blíže nespecifikované částky s tím, že jí měl zaplatit do 20. 5. 2022, a že žalovaný po žalobci požadoval výpisy z účtu. Uvedený požadavek žalovaného k zaslání výpisů z účtů koresponduje s tvrzením žalobce ohledně uzavření úvěrové smlouvy s [právnická osoba]., a jeho povinnost řádně úvěr splácet, a dohodě mezi účastníky, že úvěr bude fakticky splácet žalovaný. Stejně tak ze svědeckých výpovědí obou svědků vyplynul obdobný modus operandi mezi účastníky, když oba shodně potvrdili, že při schůzce na čerpací stanici [Anonymizováno] u [Anonymizováno] v roce [Anonymizováno] žalovaný nerozporoval dlužnou částku a přislíbil dlužné peníze splácet, což opět časově koresponduje s následným uzavřením dohody o narovnání dne 30. 5. 2022. V kontextu dvou proti sobě stojících tvrzení účastníků se tak okresní soud, jak uvedl, bez důvodných pochybností přiklonil ke skutkové verzi žalobce, a to právě s ohledem na uzavřený řetězec nepřímých důkazů, které v souhrnu potvrzují, že k uzavření předmětné dohody o narovnání ve smyslu § 1903 odst. 1 o. z. dne 30. 5. 2022 skutečně došlo, o čemž neměl soud důvodné pochybnosti, a proto nebyly provedeny další důkazy navržené žalobcem k prokázání uzavření dohody. Pokud žalovaný namítal, že nebylo prokázáno poskytnutí jakýchkoliv prostředků žalovanému ze strany žalobce, a rovněž argumentoval tím, že předcházející smlouva o zápůjčce není součástí spisového materiálu, což je dle jeho názoru podivné, tak s ohledem na uzavřenou dohodu o narovnání podle okresního soudu, nebyla pro rozhodnutí soudu smlouva o zápůjčce (a její obsah) podstatná, ani skutečnost, zda a kdy byly vyplaceny peníze žalovanému, to vše z toho důvodu, že dohodou o narovnání dle § 1903 je stávající závazek (tedy tvrzené závazky ze smluv o zápůjčce) nahrazen závazkem novým, a to ve znění dle samotné dohody. V tomto směru se tak okresní soud omezil na zjištění, že před uzavřením dohody o narovnání mezi účastníky zjevně existoval závazkový právní vztah odpovídající sporným skutečnostem uvedených v dohodě, což bylo prokázáno komunikací mezi stranami, svědeckými výpověďmi, výpisy z [právnická osoba], platbami žalovaného a účastnickou výpovědí žalobce, a na zjištění, že předmětná dohoda o narovnání byla stranami podepsána a platně uzavřena, což bylo rovněž prokázáno výše uvedenými důkazy. Bylo rovněž z provedených důkazů zjištěno, že mezi stranami před uzavřením dohody byla řešena problematika splatnosti a již uhrazené částky, lze tedy uzavřít, že mezi nimi existovaly sporné skutečnosti. Dohoda o úplatě tak byla platně uzavřena a nebylo třeba dokazovat, zda byly peněžní prostředky žalovanému skutečně poskytnuty, ani nebylo nutné předkládat smlouvu o zápůjčce, když nový závazek z dohody o narovnání, který je samostatným zavazovacím důvodem, nahradil závazek původní. Okresní soud tak dospěl k závěru, že mezi stranami existovaly sporné skutečnosti, které si vzájemně vyřešily uzavřenou dohodou o narovnání, jednalo se o práva, kterými mohli účastníci disponovat, tato práva mohla být předmětem narovnání, tedy dohoda o narovnání ze dne 30. 5. 2022, která byla ze všech shora uvedených důvodů platně uzavřena mezi účastníky, žalovaného zavazuje. Obsahem dohody o narovnání je taktéž uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. co do důvodu zde uvedeném (zápůjčka) a výše 638.000 Kč. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalovaný uhradil první splátku ve výši 9.000 Kč a následně již ničeho, přiznal okresní soud žalobci žalobou nárokovanou částku 629.000 Kč. Žalobci pak vzniklo vedle práva na zaplacení dlužné částky také právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne 1. 11. 2021, a to v souladu s ujednáním ve zmiňované dohodě o narovnání, ve kterém se žalobce zavázal, že pro případ, kdy uhradí svůj dluh na jistině řádně a včas, odpustí žalovanému zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 1. 11. 2021 do zaplacení. Jelikož se však žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, vzniklo právo žalobce požadovat také zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 629.000 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.).

5. Proti uvedenému rozsudku brojí odvoláním žalovaný, domáhajíc se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nalézacímu soudu v obecné rovině vytýkal, že nepřihlédl k jemu tvrzeným skutečnostem, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a konečně, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně pak odvolací důvody specifikoval tak, že nesouhlasí se závěrem o platnosti dohody o narovnání, když namítal, že tuto nikdy neuzavřel. Podle jeho názoru okresní soud nesprávně hodnotil nepřímé důkazy, které byly žalobcem předkládány na podporu toho, že byla platně uzavřena smlouva, aniž by provedl důkaz, který by s jistotou vyloučil, že dohodu o narovnání nepodepsal. Současně pak ani žalovaného nepoučil v tom směru, že má nepřímými důkazy za prokázané uzavření dohody o narovnání a že to je žalovaný, kdo je stižen důkazním břemenem k vyvrácení uzavření dohody o narovnání.

6. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl jako správný potvrzen a žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolaní žalovaného považoval pouze za obstrukční. Okresní soud stran závěru o platnosti dohody o narovnání provedl rozsáhle dokazování, a to nejen listinami, ale i výslechem svědků, přičemž za podstatné podle žalobce je zjištění, že žalovaný provedl platbu zcela korespondující s údaji uvedenými v předmětné dohodě (částka, číslo účtu, variabilní symbol), kdy tato platba tak byla odlišná od předchozích plateb.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro posouzení věci vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u okresního dne 9. 11. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 629.000 Kč spolu s úrokem z prodlení od 1. 11. 2021 do zaplacení za skutkových tvrzení o tom, že dne 30. 5. 2022 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání, podle níž měl žalovaný zaplatit žalobci částku 638.000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 9.000 Kč, splatných vždy k 28. dni v měsíci, při splatnosti první splátky k 28. 6. 2022 a s tím, že bude-li hrazeno řádně a včas, bude prominut úrok z prodlení z částky 638.000 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaný uhradil pouze první splátku dne 27. 6. 2022 pod dohodnutým variabilním symbolem [var. symbol], další splátky již nehradil a žalobce dluh zesplatnil. Žalovaný se v rámci odporu proti platebnímu rozkazu, který okresní soud ve věci vydal dne 4. 1. 2023, vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává, když činí sporným to, že s žalobcem uzavřel dohodu o narovnání; popíral, že by měl vůči žalobci dluh. První jednání ve věci okresní soud nařídil na den 20. 7. 2023, kdy zahájil dokazování listinami. Žalovaný po provedení důkazu listinou dohoda o narovnání ze dne 30. 5. 2022 namítal pravost i obsah (tedy správnost) této listiny, když uváděl, že tuto nepodepsal. V rámci uvedeného jednání okresní soud účastníky poučil ve smyslu § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení. Žalovaný následně doplnil tvrzení, že si od žalobce v roce 2020 zapůjčil částku 100.000 Kč, kterou postupnými platbami uhradil v roce 2022. Trval na své obraně založené na tvrzení, že dohodu o narovnání nepodepsal. Žalobce dále ve věci tvrdil, že již v roce 2020, a to dne 17. 7., poskytl žalovanému k jeho žádosti zápůjčku ve výši 500.000 Kč, a dne 21. 10. 2020 dále zápůjčku ve výši 285.000 Kč, kdy prostředky na tyto zápůjčky získal od banky [právnická osoba]. Zápůjčky měly být uhrazeny do jednoho roku. Na obě zápůjčky žalovaný uhradil celkem maximálně 146.000 Kč, a to platbami na účet žalobce ve výši 9.364 Kč, kdy tato výše odpovídala výši splátek žalobce ve prospěch banky, některé platby proběhly hotovostně, kdy žalobce po jejich převzetí tyto vložil na svůj účet. V období března, dubna 2022 žalovaný přestal splátky hradit. Po celou dobu byl přístup žalovaného k hrazení jeho závazků velmi laxní, kdy první schůzka ohledně placení, i za přítomnosti matky žalobce, proběhla již 13. 11. 2020. V roce 2022 byla situace již velmi napjatá, když se žalobce v důsledku nehrazení dluhu žalovaným dostal do problému s bankou, proto dne 5. 5. 2022 proběhla i za účasti obou rodičů žalovaného schůzka s žalovaným, na níž se právě řešila ona dohoda o narovnání, k jejímuž uzavření následně došlo. Další jednání okresní soud uskutečnil dne 17. 10. 2023, kdy pokračoval v dokazování listinami, výslechem žalobce a svědků [Anonymizováno] a [jméno FO], po němž ukončil dokazování, zamítl další důkazní návrhy a po provedení úkonů dle § 119a o. s. ř. vyhlásil napadený rozsudek.

9. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů uvedená pod bodem 4. až 14. písemného odůvodnění rozsudku (dále jen odůvodnění), která přejímá a pro stručnost na ně odkazuje. Současně odvolací soud akceptuje závěr okresního soudu o skutkovém stavu věci, jak jej okresní soud vyložil v bodu 16. odůvodnění, na což se pro stručnost odkazuje.

10. Pro rozhodnutí ve věci bylo zásadní skutkové zjištění nalézacího soudu o tom, že žalovaný podepsal listinu označenou jako Dohoda o narovnání, datovanou dnem 30. 5. 2022, se zjištěným obsahem práv a povinností účastníků řízení z ní vyplývající. Podstatou odvolání žalovaného je pak jeho obecná (nekonkrétní) polemika nad tím, zda okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ust. § 132 o. s. ř.

11. Podle citovaného ustanovení platí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

12. Ustanovení § 132 o. s. ř. je vyjádřením zásady volného hodnocení důkazů jako jedné z hlavních a klíčových zásad ovládajících český civilní proces. Na rozdíl od zásady legální teorie důkazní dává soudci značný prostor pro jeho úvahu a zároveň na něj klade vysoké nároky. Zákon instruuje soud (soudce) pouze v tom smyslu, že má hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Jakou hodnotu (důkazní sílu) soud jednotlivým důkazům přizná, záleží na jeho úvaze. Přitom by měl ovšem přihlédnout ke všemu, co během řízení vyšlo najevo (srovnej: J. Stavinohová, P. Hlavsa: Civilní proces a organizace soudnictví, Masarykova univerzita Brno, Doplněk Brno, 2003, str. 383). Prostor pro volné hodnocení důkazů má soudce značný, nikoliv však neomezený. Jinak řečeno - jeho postup nesmí být svévolný (libovolný), neboť by porušil právo na spravedlivý proces. Základem soudcova hodnotícího postupu by kromě lidských a odborných zkušeností měla být pravidla logického myšlení. Výsledkem celkového hodnocení důkazních prostředků je závěr o pravdivosti tvrzených skutečností, který je ve sporném řízení podkladem pro závěr o tom, zda a do jaké míry účastník splnil svou povinnost prokázat skutková tvrzení.

13. V právě projednávané věci nelze okresnímu soudu vytknout, že by postupoval v rozporu s výše uvedenými pravidly pro hodnocení důkazů a zjišťovaní skutkového stavu věci. I odvolací soud je toho závěru, že je zde důkazní řetězec, na základě něhož lze uzavřít, že žalovaný skutečně dne 30. 5. 2022 listinu označenou jako dohoda o narovnání podepsal. V tomto směru je vhodné poukázat na výpověď žalobce, z níž uvedená skutečnost přímo vyplývá, přičemž tato výpověď nestojí v důkazním řetězci osamoceně, ale koresponduje zcela v řízení s dále provedenými listinnými důkazy a výpověďmi svědků (viz bod 22. písemného odůvodnění) a je tak nepochybně způsobilá prokázat uvedenou skutečnost. Jestliže pak žalovaný, jak bylo listinným důkazem prokázáno, provedl v době, ve výši a s variabilním symbolem platbu, která zcela odpovídá tomu, jak, kdy a jakým způsobem tato měla být provedena dle dohody o narovnání, pak nemůže být pochyb, že žalovaný musel být s obsahem dohody obeznámen a ve spojení s výpovědí žalobce je akceptovatelný závěr o tom, že dohodu žalovaný podepsal. Pokud pak okresní soud pro nadbytečnost zamítl další důkazní návrhy, např. znalecký posudek z oboru písmoznalectví, genetika (viz. bod 15. písemného odůvodnění), je jeho postup zákonný a souladný se zásadou procesní ekonomie.

14. V rozsudku ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, Nejvyšší soud při interpretaci ust. § 565 občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzavřel, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. Odvolací soud pak připomíná, že pravdivost, resp. slovy zákona správnost, listiny vyjadřuje její obsahovou správnost, tedy to, že co je v ní uvedeno, se shoduje se skutečností.

15. Přeneseno na poměry projednávané věci, pokud žalobce svůj v řízení vznesený nárok uplatňoval z písemně uzavřené dohody o narovnání a procesní obrana žalovaného byla založena na tvrzení o tom, že smlouvu neuzavřel, tedy nepodepsal, jinak řečeno, že tato neobsahuje jeho projev vůle, tedy zpochybňoval v tomto směru pravost listiny, bylo důkazní břemeno pravosti, tedy prokázání toho, že žalovaný smlouvu podepsal, na žalobci, který jak výše uvedeno toto břemeno v řízení unesl.

16. Jestliže současně žalovaný zpochybňoval i správnost (pravdivost) předmětné smlouvy (viz jednání ze dne 20. 7. 2023), tedy to, že obsah smlouvy neodpovídá skutečnosti (bylo ujednáno něco jiného, než je obsahem listiny), bylo v tomto směru důkazní břemeno na žalovaném. Ve vyložených souvislostech lze pak okresnímu soudu vytknout to, že poté co uzavřel, že má prokázanou pravost listiny, měl s ohledem na námitky žalovaného tohoto poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokazoval, v čem konkrétně odporuje obsah listiny skutečnosti. Toto pochybení okresního soudu však bylo reparovatelné v odvolacím řízení. Žalovaný ani jeho zástupce se k odvolacímu jednání nedostavili, když zástupce žalovaného krátce před zahájením odvolacího jednání telefonicky sdělil, že se k jednání z důvodu poruchy vozidla nedostaví a že souhlasí, aby odvolací jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se tak zbavil možnosti, aby s ohledem na vyložené byl odvolacím soudem konkrétně poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Za této situace tak platí, že pravost ani správnost soukromé listiny, a to dohody o narovnání ze dne 30. 5. 2022, nebyla zpochybněna.

17. S ohledem na popsané pak odvolací soud zcela akceptuje právní hodnocení učiněné okresním soudem ve vztahu k předmětné dohodě, tedy že se jedná o dohodu o narovnání ve smyslu § 1903 o. z. a pro stručnost v tomto směru odkazuje na body č. 24 a 23 písemného odůvodnění napadeného rozsudku, kdy v posléze uvedeném bodu se okresní soud vypořádává k námitce žalovaného s tím, proč nebylo ve věci podstatné zabývat se otázkou zápůjček, tedy závazků, které byly nahrazeny závazkem novým, vyplývajícím z předmětné dohody ze dne 30. 5. 2022.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když správným je i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, neboť okresním soud správně každý jednotlivý náklad procesně úspěšného účastníka řízení (žalobce) poměřoval kritériem jeho účelnosti. K problematice účelnosti tzv. dalších porad mezi účastníkem a jeho zástupcem z řad advokátu jako úkonů právní služby lze nad rámec odůvodnění okresního soudu doplnit, že s ohledem na průběh řízení lze za účelné považovat pouze takové další porady mezi klientem a advokátem, jejichž výsledek by se projevil v provedení procesních úkonů reagujících na podstatně změněnou procesní situaci (a to jak z hlediska předmětu řízení, zjišťování skutkového stavu nebo právního hodnocení, tak z hlediska možného využití opravných prostředků).

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, neboť odvolání žalovaného nebylo vyhověno. Žalovaný má tedy povinnost uhradit žalobci plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 6, § 11 AT ve výši 21.640 Kč (2x 10.820 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání dne 15. 10. 2024 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a. t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 600 Kč (2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t.), cestovného zástupce žalovaného ve výši 1.066 Kč, určeného v souladu s vyhl. č. 398/2023 Sb. na trase ze sídla advokáta [adresa] a zpět k jednání dne 15. 10. 2024, vozidlem RZ [SPZ], celkem ujeto 140 km (viz mapy.cz), při kombinované spotřebě 5,2 l na 100 km (osvědčení o registraci vozidla), paušální náhradě za ujetý km 5,60 Kč a vyhláškové ceně paliva motorová nafta 38,70 Kč/l a náhrady za promeškaný čas na této cestě za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1 a. t.). Dále žalobci náleží náhrada na daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z výše uvedené odměny a náhrad jeho zástupce (tj. z částky 23.706 Kč, když bylo doloženo, že zástupce žalovaného je plátcem této daně) ve výši 4.978,30 Kč. Celkem tak žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží částka 28.684,30 Kč.

Poučení