75 Co 169/2024 - 1041

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Miroslava Vokouna ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupena advokátkou [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 239.667 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti mezitímnímu rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2024, č. j. 10 C 70/2019-999, takto:

Výrok

Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyslovil, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný s tím, že o jeho výši a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 9. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 239.667 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě předchozí spolupráce a smlouvy ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] o zajištění rozvozu zboží si v roce 2017 účastníci sjednali další obchodní spolupráci, v rámci které se žalovaný zavázal vykonávat pro žalobkyni další činnosti spočívající v zajištění provozu expedičního skladu v Olomouci a související podnikové prodejny. Tuto činnost se žalovaný zavázal vykonávat na základě inominátní smlouvy – smlouvy o zajištění provozu expedičního skladu a související podnikové prodejny, která byla mezi účastníky uzavřena dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ústní formou při jednání v Olomouci. Žalovaný se smluvně zavázal nést odpovědnost za případný schodek, ke kterému by došlo na zboží, se kterým žalovaný disponoval v rámci provozu skladu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, nevykonával svou činnost řádně, v souladu se zájmy žalobkyně a na straně žalobkyně došlo ke vzniku škody v podobě schodku na zboží, které žalovaný přijal do skladu, ale další nakládání s ním není doloženo a zboží se ve skladu nenachází. Výši žalované částky vyčíslila žalobkyně na základě inventury ze dne 29. 8. 2018. Okresní soud dovodil, že žaloba žalobkyně je co do základu důvodná, když dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] uzavřena smlouva o zajištění rozvozu zboží, na základě které žalovaný pro žalobkyni zajišťoval dopravu výrobků a zboží odběratelům žalobkyně. Následně byla mezi účastníky rovněž uzavřena smlouva o zajištění provozu skladu a provozu podnikové prodejny, která sice byla účastníky označena jako dodatek původní smlouvy o zajištění rozvozu zboží, ale dle názoru soudu se jednalo o zcela novou, samostatnou smlouvu. Podle okresního soudu zůstal mezi účastníky sporný obsah této smlouvy, a to zejména skutečnost, zda žalovaný převzal odpovědnost za svěřené hodnoty či nikoliv. Okresní soud dovodil, že k uzavření písemné smlouvy ohledně zajištění provozu skladu a podnikové prodejny mezi účastníky nedošlo, a dospěl k závěru, že předmětná smlouva byla mezi účastníky uzavřena faktickým plněním ve smyslu ustanovení § 1744 občanského zákoníku. Uzavřené právní jednání kvalifikoval soud jako tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, jejímž obsahem bylo zajištění provozu expedičního skladu žalobkyně a provozu podnikové prodejny žalobkyně ze strany žalovaného, a to za sjednanou odměnu. Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný převzal veškerou odpovědnost za zboží dodané do expedičního skladu a za veškeré peněžní prostředky převzaté od koncových zákazníků a zavázal se ve smlouvě nahradit objednateli veškerou škodu či ztrátu na hodnotách, za které takto poskytovatel převzal zodpovědnost. Na základě tohoto závěru pak okresní soud zkoumal, zda jsou naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, a dospěl ke kladnému závěru. Dovodil, že byla naplněna skutková podstata pro vznik povinnosti k náhradě škody na základě porušení smluvních ujednání ve smyslu § 2913 občanského zákoníku. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření platného závazkového vztahu a žalovaný své smluvní povinnosti porušil, odpovídá za způsobenou škodu. Žalovaný porušil zejména svou smluvní povinnost zajistit provozování skladu a předmětné prodejny s odbornou péčí a s ohledem na oprávněné, ekonomické i jiné zájmy žalobkyně. Rovněž tak porušil svou povinnost vyvinout veškeré úsilí, aby bylo předejito ztrátám, škodám či jiné újmě, ke kterým by mohlo na straně žalobkyně dojít. Na základě pochybení žalovaného došlo ke vzniku škody, která spočívala v chybějícím zboží a obalech, když tyto hodnoty se měly dle účetní evidence ve skladu nacházet, fyzicky se však ve skladu nenacházely. Okresní soud shledal existenci příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalovaného a vznikem škody, a uzavřel, že povinnost k náhradě škody je založena na objektivním principu, přičemž neshledal žádný z liberačních důvodů uvedených v ustanovení § 2913 občanského zákoníku.

2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolatel uvedl, že má za to, že nedošlo k prokázání opodstatněnosti nároku žalobkyně, když žalobkyně svůj nárok uplatňuje z titulu tzv. smluvní odpovědnosti, tedy dle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku. Podle žalovaného nebylo v řízení prokázáno, že by došlo k uzavření smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, kterým by byla založena odpovědnost za zboží a jeho evidenci či obdobné povinnosti žalovaného. Nalézací soud v tomto směru vesměs dotváří svými úvahami něco, co ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno a prokázáno. Pokud nalézací soud dovozuje existenci dohody (smluvní odpovědnosti žalovaného) pouze z toho, že mu byla placena nějaká odměna, tak se jedná o nesprávné právní posouzení věci, když pro účely odpovědnosti je třeba prokázat, že žalovaným byl převzat konkrétní smluvní závazek ohledně odpovědnosti za zboží. Žalobkyně předložila k důkazu listinu, která dle jejího tvrzení měla být přílohou emailové komunikace mezi ní a žalovaným a která měla potvrzovat jimi uzavřenou ústní smlouvu. Opět i pokud by byl prokázán obsah této listiny, byť i toto bylo žalovaným činěno sporným, tak by z této bylo možné učinit pouze skutkový závěr, že se jedná o dodatek smlouvy o rozvozu zboží ze dne 30. 7. 2015. Tato smlouva výslovně v závěrečných ustanoveních stanoví, že veškeré její změny a dodatky musí být učiněny v písemné formě, čímž se nalézací soud ani nezabýval. Dále žalobkyně namítala neexistenci aktivní legitimace žalobkyně, která po celou dobu řízení tvrdila, že jednání byla vedena panem [jméno FO], kdy tento měl za společnost jednat. [jméno FO] se pak i dokonce účastnil soudního jednání a následně byl vyslechnut jako svědek. Pokud měl nalézací soud tvrzení žalobkyně o jednání za prokázané, tak na jednání, ze kterého dovozuje žalobkyně svůj nárok, pak dle žalovaného dopadá právní úprava v § 440 odst. 2 občanského zákoníku, když dle tohoto ustanovení se jedná o jednání, ke kterému není daná osoba jakkoliv oprávněna, vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by dané jednání bylo schváleno žalobkyní bez zbytečného odkladu, a za této situace by pak jednání pana [jméno FO] mohlo zavazovat pouze jeho samotného, eventuelně jeho společnost [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., nikoliv žalobkyni, a nemohlo by dojít ani k tvrzenému uzavření smlouvy, ze které žalobkyně dovozuje svůj nárok.

3. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřila žalobkyně s tím, že s odvolací argumentací žalovaného se již v průběhu řízení vypořádal okresní soud, a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Závěr o uzavření smlouvy, jak správně dovodil okresní soud, je podložen nejenom emailovou komunikací, kterou navíc žalovaný zpochybňuje naprosto obecným způsobem, ale i řadou důkazů dalších, zejména pak výpověďmi všech v řízení slyšených svědků. Okresní soud učinil naprosto správné závěry ohledně uzavření smlouvy a rovněž tak ohledně jejího obsahu. Žalovaný zajišťoval pro žalobkyni komplexní provoz expedičního skladu, samostatně zajišťoval skladový příjem zboží, vlastní skladování i skladový výdej zboží, které bylo plně v jeho dispozici. Nemůže obstát ani námitka žalovaného, že pan [jméno FO] není jednatelem žalobkyně: Jak bylo v řízení prokázáno, pan [jméno FO] je zaměstnancem žalobkyně na obchodě-manažerské pozici a v souladu se svým pracovním zařazením a funkcí byl plně oprávněn za žalobkyni jednat a uzavřít předmětnou smlouvu.

4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že řízení ve věci bylo zahájeno žalobou žalobkyně podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 18. 9. 2019, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 239.667 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že po předchozí spolupráci v roce 2015 a po uzavření smlouvy ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] o zajištění rozvozu zboží si v roce 2017 sjednali další obchodní spolupráci, v rámci které se žalovaný zavázal vykonávat pro žalobkyni další činnosti spočívající v zajištění provozu expedičního skladu v Olomouci a související podnikové prodejny. Tuto činnost žalovaný vykonával na základě inominátní smlouvy o zajištění provozu expedičního skladu a související podnikové prodejny, která byla mezi účastníky uzavřena dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ústní formou při jednání v Olomouci. Žalovaný se smluvně zavázal nést odpovědnost za případný schodek, ke kterému by došlo na zboží, se kterým žalovaný disponoval v rámci provozu skladu, a za které tak nesl odpovědnost. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, nevykonával svou činnost řádně a s dostatečnou odbornou péčí v souladu se zájmy žalobkyně, a v důsledku jeho jednání došlo na straně žalobkyně ke vzniku škody v podobě schodku na zboží, kterou žalobkyně vyčíslila na základě závěrečné inventury ze dne 29. 8. 2018. Okresní soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný odpor, k žalobě se vyjádřil a namítal, že neobstojí tvrzení žalobkyně, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena jakákoliv smlouva, v níž by se žalovaný zavázal k převzetí odpovědnosti za zboží a jeho evidenci či obdobné povinnosti, ze kterých žalobkyně dovozuje odpovědnost žalovaného a svůj nárok na náhradu škody. Dále namítal nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, která od počátku řízení tvrdila, že za ni jednal pan [jméno FO], který však jednatelem žalobkyně není, a okresní soud tak měl aplikovat ustanovení § 440 odst. 2 občanského zákoníku. Dne 15. 6. 2020 proběhlo první jednání ve věci, žalobkyni byla poskytnuta lhůta k doplnění skutkových tvrzení, na což žalobkyně reagovala podáním ze dne 15. 7. 2020. K doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů se následně vyjádřil žalovaný. Dne 27. 10. 2022 žalobkyně opětovně doplnila svá tvrzení. Při dalším jednání okresního soudu byly čteny listinné důkazy a u jednání dne 25. 4. 2023 poskytl okresní soud žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1, 3, na což žalobkyně reagovala. U jednání dne 19. 6. 2023 pak proběhl výslech svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 5. 9. 2023 proběhl výslech svědkyně [jméno FO], výslech žalovaného a výslech svědkyně [jméno FO]. Na dalším jednání dne 24. 1. 2024 byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO], účastníci byli vyzváni k předložení písemných závěrečných návrhů a dne 14. 3. 2024 byl okresním soudem vyhlášen napadený rozsudek.

6. Krajský soud v prvé řadě konstatuje, že okresní soud měl splněny všechny podmínky pro vydání mezitímního rozsudku dle ustanovení § 152 odst. 2 o. s. ř.

7. Podle § 152 odst. 1, 2 o. s. ř. rozsudkem rozhoduje soud o věci samé, zákon stanoví, kdy soud rozhoduje ve věci samé usnesením. Rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozhodnout rozsudkem nejdříve o její části nebo o jejím základu.

8. Mezitímním rozsudkem soud rozhoduje o základu věci. Základem věci je třeba rozumět posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku s výjimkou okolností, které se týkají jen výše nároku. Při vydání mezitímního rozsudku je proto třeba se vypořádat se všemi argumenty žalované strany, například s promlčením či prekluzí nároku, se spoluzaviněním poškozeného na vzniku škody, s nedostatkem součinnosti poškozeného atd. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1038/2003) vyplývá, že za základ projednávané věci, o němž může soud rozhodnout mezitímním rozsudkem ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 o. s. ř., je nutno považovat všechny sporné otázky vyplývající z uplatňovaného návrhu, které musí soud posoudit, má-li o věci rozhodnout, s výjimkou výše nároku. Rozhodnutí o základu věci je v prvé řadě rozhodnutím o skutkovém základu sporu (skutkovém ději), kterým je uplatněný nárok charakterizován a od nějž se odvíjí právní posouzení základu věci; není-li základ nároku prokázán skutkově, nelze jej posoudit ani právně. Jak už bylo konstatováno, v projednávané věci měl okresní soud splněny všechny podmínky pro vydání mezitímního rozsudku, neboť z dokazování provedeného okresním soudem bylo možno učinit závěr o důvodnosti či nedůvodnosti žalobkyní uplatněného nároku co do základu.

9. Pokud jde o odvolací argumentaci žalovaného, uvádí odvolací soud následující.

10. Odvolatel v prvé řadě vytýkal okresnímu soudu nesprávné hodnocení v řízení provedených důkazů a nesprávná skutková zjištění, a uplatnil tak odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

11. Vzhledem k odvolací argumentaci žalovaného krajský soud částečně doplnil dokazování a provedl důkaz úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, z něhož zjistil, že společnost žalobkyně byla zapsána do obchodního rejstříku 4. 1. 2005, jejím jednatelem byl od [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] do [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [jméno FO], narozený [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Od [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] je jednatelem žalobkyně [jméno FO], narozený [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], který je oprávněn zastupovat společnost samostatně v plném rozsahu. Společníkem žalobkyně je [jméno FO], narozený [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno].

12. Po takto částečně doplněném dokazování konstatuje krajský soud, že skutková zjištění okresního soudu považuje za zcela správná, jednotlivé skutkové závěry krajský soud přejímá a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud uzavírá, že skutková zjištění, která okresní soud přijal, jsou správná, neboť korespondují obsahu spisu a přes deklarované výhrady se žalovanému skutkové závěry okresního soudu zpochybnit nepodařilo. Za odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., který žalovaný uplatnil tak, že na základě provedených důkazů dospěl okresní soud k nesprávným skutkovým zjištěním a že provedené důkazy nesprávně hodnotil, je třeba považovat to, že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Může jít o situaci, kdy okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo naopak, že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo jestliže z hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, důležitosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuelně věrohodnosti, logický rozpor nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Pokud jde o samotné hodnocení důkazů, na jeho nesprávnost lze usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení § 132 o. s. ř., jen ze způsobu, jak okresní soud hodnocení provedl. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru žádného pochybení vytknout, pak ani není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry a namítat, že okresní soud měl provedené důkazy hodnotit jinak. Podstatou žalovaným uplatněného odvolacího důvodu je právě jeho polemika nad tím, zda okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Podle citovaného ustanovení platí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci. Ustanovení § 132 o. s. ř. je vyjádřením zásady volného hodnocení důkazů jako jedné z hlavních klíčových zásad ovládajících český civilní proces. Na rozdíl od zásady legální teorie důkazní dává soudci značný prostor pro jeho úvahu a zároveň na něj klade vysoké nároky. Zákon instruuje soud (soudce) pouze v tom smyslu, že má hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Jakou hodnotu (důkazní sílu) soud jednotlivým důkazům přizná, záleží na jeho úvaze. Přitom by měl ovšem přihlédnout ke všemu, co během řízení vyšlo najevo. Prostor pro volné hodnocení důkazů má soud značný, nikoliv však neomezený, jinak řečeno, jeho postup nesmí být svévolný (libovolný), neboť by porušil právo na spravedlivý proces. Okresní soud, jak vyplývá z obsahu spisu, podle těchto zásad zcela správně postupoval, provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a to včetně výpovědi všech slyšených svědků a žalovaného. Při hodnocení důkazů ve vztahu k uzavření smlouvy, jejímž obsahem bylo zajištění provozu expedičního skladu žalobkyně a provozu podnikové prodejny žalobkyně ze strany žalovaného za sjednanou odměnu, měl okresní soud ztíženou situaci vzhledem ke skutečnosti, že vzájemná komunikace při uzavírání smlouvy byla nestandardní a k závěru o uzavření ústní smlouvy včetně jejího obsahu bylo zapotřebí vyhodnotit nepřímé důkazy, zejména emailovou korespondenci účastníků a výpovědi všech v řízení slyšených svědků včetně výpovědi samotného žalovaného. Okresní soud měl k dispozici dvě skutkové verze, verzi tvrzenou žalobkyní a verzi tvrzenou žalovaným, a pokud se na základě vyhodnocení provedených důkazů přiklonil k verzi tvrzené žalobkyní, má odvolací soud za to, že učinil zcela správně a správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva faktickým plněním týkající se zajištění provozu skladu a podnikové prodejny, na základě které žalovaný převzal veškerou odpovědnost za veškeré zboží dodané do expedičního skladu a za veškeré peněžní prostředky převzaté od koncových zákazníků. Ve smlouvě se také žalovaný zavázal nahradit objednateli veškerou škodu či ztrátu na hodnotách, za které takto převzal odpovědnost. Zavázal se zajišťovat činnost dle smlouvy s odbornou péčí s ohledem na oprávněné ekonomické i jiné zájmy žalobkyně, a byl povinen vyvinout veškeré úsilí, aby bylo předejito ztrátám, škodám či jiné újmě, ke kterým by mohlo na straně žalobkyně dojít. Skutečnost, že smlouva byla uzavřena a že žalovaný předmětnou odpovědnost za svěřené hodnoty převzal, vyplývá jednak z písemného návrhu na uzavření smlouvy, z emailové komunikace, ale rovněž i z výpovědi svědků. Podle názoru odvolacího soudu by byl jiný závěr zcela v rozporu s logickým řádem věcí, když v řízení bylo prokázáno a bylo nesporné, že do předmětného skladu měl přístup pouze žalovaný, jeho manželka a jeho zaměstnanec. Také jedině tyto osoby fakticky přebíraly naskladňované zboží a výrobky a jedině tyto osoby zboží vyskladňovaly. Také pouze tyto osoby naskladněné a vyskladněné zboží potvrzovaly na dodacích listech. Za takovéto situace je zcela nelogické a nepravděpodobné, že by žalovaný za takovéto hodnoty nenesl odpovědnost a odpovědnost by nesla žalobkyně, která by vůbec neměla možnost ovlivnit fyzické nakládání s těmito věcmi ani zkontrolovat jejich soulad s účetními dokumenty.

13. Naplnění odvolacího důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. tak odvolací soud neshledává a skutkové závěry okresního soudu vyjádřené v bodě 4. napadeného rozsudku zcela akceptuje.

14. Dalším žalovaným uplatněným odvolacím důvodem byla námitka nesprávného právního posouzení věci, tedy odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

15. Obecně platí, že právní posouzení věci je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

16. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávnost použití v úvahu přicházejících právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. Okresní soud správně dovodil, že mezi účastníky byl platně uzavřen závazkový právní vztah, který kvalifikoval jako tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, jejímž předmětem byl závazek žalovaného k zajištění provozu skladu a podnikové prodejny s tím, že žalovaný převzal veškerou odpovědnost za veškeré zboží dodané do expedičního skladu a za veškeré peněžní prostředky převzaté od koncových zákazníků a smluvně se zavázal nahradit žalobkyni veškerou škodu či ztrátu na hodnotách, za které takovouto odpovědnost převzal. Na druhé straně pak stál závazek žalobkyně platit žalovanému sjednanou odměnu, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně tento svůj závazek plnila.

17. Žalobkyní uplatněný nárok pak okresní soud správně kvalifikoval jako nárok z titulu odpovědnosti za škodu dle ustanovení § 2913 občanského zákoníku a správně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření platného závazkového vztahu a že žalovaný své smluvní povinnosti porušil. Porušení povinnosti žalovaného spočívalo v porušení povinnosti zajistit provozování skladu a předmětné prodejny s odbornou péčí s ohledem na oprávněné ekonomické i jiné zájmy žalobkyně tak, jak se ve smlouvě zavázal, a rovněž také porušil svou povinnost vyvinout veškeré úsilí, aby bylo předejito ztrátám, škodám či jiné újmě, ke kterým by mohlo na straně žalobkyně dojít. Správně také okresní soud uzavřel, že na základě pochybení žalovaného došlo na straně žalobkyně ke vzniku škody, která spočívala v chybějícím zboží a obalech, když tyto hodnoty se měly dle účetní evidence ve skladu nacházet, fyzicky se však ve skladu nenacházely. Správný je i závěr okresního soudu, že mezi porušením povinností žalovaného vykonávat své povinnosti s odbornou péčí a mezi vznikem škody existuje příčinná souvislost, když pochybení ze strany žalovaného bylo jedinou příčinou vzniku předmětného schodku (manka). Správný je i závěr okresního soudu, že daná povinnost k náhradě škody v případě porušení smluvní povinnosti je pak založena na objektivním principu, přičemž okresní soud v daném případě neshledal žádný z liberačních důvodů uvedených v § 2913 odst. 2 občanského zákoníku. K tomu odvolací soud pouze dodává, že žádný z liberačních důvodů žalovaný v průběhu řízení ani netvrdil.

18. Další odvolací námitkou žalovaného z hlediska právního posouzení věci pak byla jeho námitka o nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně, když žalovaný v tomto směru tvrdil, že za žalobkyni jednal pan [jméno FO], který neměl oprávnění za žalobkyni jednat, a domáhal se aplikace ustanovení § 440 odst. 2 občanského zákoníku.

19. S touto námitkou vznesenou žalovaným již v průběhu řízení před soudem prvého stupně se okresní soud správně vypořádal, když dovodil existenci aktivní legitimace žalobkyně za situace, kdy pan [jméno FO], který byl za žalobkyní účasten veškerých smluvních jednání účastníků, nebyl sice jednatelem žalobkyně, ale měl ve společnosti žalobkyně postavení, kdy zajišťoval všechny důležité administrativní úkony a byl také hlavním aktérem vzniku předmětného smluvního vztahu, žalovaný s ním o uzavření předmětné smlouvy jednal a nemohl mít pochybnosti o tom, že [jméno FO] za žalobkyni vystupovat může.

20. Argumentace žalovaného, pokud jde o aplikaci ustanovení § 440 odst. 2 o. s. ř., není přiléhavá, neboť žalovaný i na základě předchozí spolupráce jednal s panem [jméno FO], který byl zaměstnancem žalobkyně a byl oprávněn za žalobkyni jednat, o čemž žalovaný neměl žádné pochybnosti, a muselo mu být zcela zřejmé, že pokud činí a uzavírá právní jednání, činí tak se společností [právnická osoba]., nikoliv s [jméno FO]. V řízení nebylo prokázáno, že by [jméno FO], jakožto zaměstnanec žalobkyně, překročil jakkoliv své oprávnění, a je třeba poukázat na to, že obě smluvní strany se podle sjednaného závazku řídily, žalovaný expediční sklad na základě smluvních ujednání provozoval a žalobkyně mu platila za tuto činnost odměnu. Není tedy důvod jakkoliv pochybovat o aktivní legitimaci žalobkyně v tomto řízení.

21. Ze shora uvedeného vyplývá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve verdiktu okresního soudu, považuje odvolací soud za zcela správné a na podrobné závěry okresního soudu pro stručnost odkazuje. Závěr okresního soudu o důvodnosti nároku žalobkyně co do základu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalovaného.

22. Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil s tím, že v dalším řízení se bude okresní soud zabývat otázkou výše nároku žalobkyní uplatněného.

23. V konečném rozhodnutí rozhodne okresní soud rovněž o nákladech řízení, a to před soudy všech stupňů.

Poučení