75 Co 173/2024 - 628

Rubrum

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2024, č. j. 29 C 18/2022-541, ve znění opravného usnesení ze dne 13. května 2024, č. j. 29 C 18/2022-550, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích X., XIII. a XIV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud řízení zastavil co do návrhu žalobce na vypořádání zůstatku na původním bankovním účtu č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba]., a dále co do návrhu žalobce na vypořádání nákladního automobilu tovární značky [Anonymizováno], [Anonymizováno] [SPZ] a osobního automobilu tovární značky [jméno FO] [jméno FO], [Anonymizováno] [SPZ] (výrok I.), dále řízení zastavil co do vzájemného návrhu žalované na vypořádání nároků vyplývajících z pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a Generali pojišťovnou, a. s. a z pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba]. (výrok II.). Ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pohledávku na výplatu peněžních prostředků ve výši 1 785,76 Kč na bankovním účtu č. [č. účtu] vedeném na jméno žalobce u [právnická osoba]., pohledávku na výplatu peněžních prostředků ve výši 86.931,34 Kč na bankovním účtu č. [č. účtu] vedeném na jméno žalobce u [právnická osoba]., pohledávku na výplatu peněžních prostředků v podobě odbytného ve výši 176.148 Kč dle smlouvy o životním pojištění [Anonymizováno] [Anonymizováno] vedené pro žalobce pod č. [hodnota] u [právnická osoba], pohledávku na výplatu peněžních prostředků v podobě odbytného ve výši 134.966 Kč dle smlouvy o kapitálovém životním pojištění vedené pro žalobce pod č. [hodnota] u [právnická osoba], pohledávku na výplatu peněžních prostředků ve výši 52 062,40 Kč vyplývající ze smlouvy o investičním životním pojištění vedené pro žalobce pod č. [hodnota] u [právnická osoba] a závazek vyplývající ze smlouvy o běžném účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba]., organizační složka, a. s. ve výši záporného zůstatku 12.630,05 Kč (výrok III.). Ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalované přikázal pohledávku na výplatu peněžních prostředků ve výši 10.189,39 Kč na bankovním účtu č. [č. účtu] vedeném na jméno žalované u [právnická osoba]. (výrok IV.) Dále nařídil soudní prodej nemovitostí ve společném jmění manželů žalobce a žalované, a to pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova s [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno] – rodinný dům, jak jsou tyto nemovitosti zapsány na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], s tím, že výtěžek z prodeje bude mezi účastníky rozdělen rovným dílem (výrok V.). Žalobci a žalované uložil povinnost zaplatit každému z nich jednu polovinu dluhu vyplývajícího ze Smlouvy o hypotečním úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] uzavřené s [Anonymizováno] [Anonymizováno] a. s., včetně příslušenství, které k dluhu přiroste v budoucnu (výrok VI.). Dále zamítl návrh žalobce na vypořádání závazku ze smlouvy o kreditní kartě č. ú. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. a závazek ze smlouvy o úvěru č. [č. účtu] u [právnická osoba]., [Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s., vedeného na jméno žalobce (VII.) a vzájemný návrh žalované na vypořádání finančních prostředků ve výši 500 000 Kč, které dle žalované vyvedl žalobce z bankovního účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba]., organizační složka, a. s. (výrok VIII.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na úplné vypořádání podílů ze zaniklého společného jmění manželů částku ve výši 214 537,03 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok IX.) a žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 800.000 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok X.). Ve výroku XI. žalobci uložil povinnost zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení částku ve výši, která bude odpovídat jedné polovině nákladů státu a bude specifikována v samostatném rozhodnutí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve výroku XII. Žalované uložil povinnost zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení částku ve výši, která bude odpovídat jedné polovině nákladů státu a bude specifikována v samostatném rozhodnutí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich na tuto nemá právo (výrok XIII.). Konečně ve výroku XIV. ve znění opravného usnesení žalované neuložil povinnost k zaplacení soudního poplatku ze vzájemného návrhu, když po vyhlášení rozsudku zjistil, že si žalovaná tuto poplatkovou povinnost splnila.

2. Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o žalobě podané u něj dne 17. 1. 2022, kterou se žalobce domáhal po žalované vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále také SJM), když manželství účastníků uzavřené dne 31. 8. 2001 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 021 pod č. j. 12 C 107/2021-26, který nabyl právní moci dne 4. 6. 2021 a nebylo vypořádáno dohodou.

3. Po projednání věci okresní soud učinil tento dílčí závěr o skutkovém stavu věci (který je podstatný s ohledem na rozsah odvoláním napadeného rozsudku), podle něhož manželství účastníků uzavřené dne 31. 8. 2001 před [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2021 pod č. j. 12 C 107/2021-26, který nabyl právní moci dne 4. 6. 2021. Za trvání manželství účastníci nabyli v roce 2018 do SJM pozemek p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova s č. p. [Anonymizováno] – rodinný dům (dále také jako jen rodinný dům či dům). Tyto nemovitosti byly zakoupeny na základě smlouvy ze dne 27. 3. 2018 od prodávající [tituly před jménem] [jméno FO], a to za částku 2.800.000 Kč. Částka 100.000 Kč byla na kupní cenu započtena jako již uhrazený blokační poplatek, částka 1.900.000 Kč byla uhrazena prostřednictvím společného hypotečního úvěru u [Anonymizováno] banky a.s. dle smlouvy č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], který splácí účastníci každý z jedné poloviny, a částka 800.000 Kč byla uhrazena zápočtem výlučných prostředků žalobce, které obdržel od své matky [jméno FO], nar. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], bytem [adresa]. Matka žalobce tyto prostředky získala prodejem svého bytu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa], který za částku 800.000 Kč prodala rovněž dne 27. 3. 2018 kupující [tituly před jménem] [jméno FO]. Matka žalobce tento byt nikdy neužívala, nabyla jej původně jako družstevní po své matce. V bytě č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], který byl až do jeho prodeje ve vlastnictví [jméno FO], bydleli účastníci dlouhodobě, za bydlení matce žalobce ničeho nehradili, byt užívali jako by byl jejich vlastní a do bytu v průběhu let také investovali, aby si své bydlení zvelebili, přičemž hradili také ostatní náklady spojené s užíváním bytu.

4. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval v napadeném rozsudku citovaná ustanovení občanského zákoníku a navázal právním hodnocením, podle něhož dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků současně zaniklo jejich společné jmění manželů a do dne podání žaloby (17. 1. 2022) nedošlo k vypořádání majetku patřícího do zaniklého společného jmění manželů. Ve vztahu k rozhodnutí obsaženému ve výrokové části X., které bylo napadeno odvoláním, dospěl k závěru o aplikaci ust. § 742 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, podle kterého každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, když vzal za prokázaný žalobcem uplatněný vnos ve výši 800.000 Kč na pořízení nemovitostí, které byly součástí zaniklého společného jmění manželů, účastníků řízení. Vycházel totiž ze skutkové závěru, podle něhož dne 27. 3. 2018 se uskutečnil jednak prodej bytu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa] ve vlastnictví matky žalobce p. [jméno FO], kdy tento byt za částku 800.000 Kč koupila do svého vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO], která současně ve stejný den prodala účastníkům jako kupujícím shora popsané nemovitosti v [Anonymizováno] za kupní cenu 2.800.000 Kč. Matka žalobce fakticky kupní cenu za byt ve výši 800 000 Kč nikdy neobdržela, nicméně bylo dle okresního soudu prokázáno, že tuto majetkovou hodnotu žalobci jako svému synovi darovala, čímž umožnila na základě dohody všech zúčastněných faktické započtení hodnoty bytu (ve výši 800 000 Kč) na kupní cenu nemovitostí v [Anonymizováno], což ve svém důsledku odpovídalo záměru matky žalobce a dohodě se syny, podle níž byt v [Anonymizováno] bude syna [Anonymizováno], druhý byt v [adresa] pak připadne druhému synovi s tím, že výtěžek z prodeje bytu v [Anonymizováno] měla každopádně v úmyslu nechat synovi. Okresní soud odmítl valorizovat žalobcem uplatněný vnos s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejména rozsudek ze dne 27. 9. 2022 vydaný pod č. j. 22 Cdo 1172/2022-372.

5. Námitku žalované, že žalobcem tvrzený vnos ve výši 800.000 Kč neuznává, když ve skutečnosti nikdo žádných 800.000 Kč v hotovosti nevyplácel, jen se formálně vyhotovily příjmové doklady, okresní soud odmítl jako nedůvodnou s ohledem na zjištěný skutkový stav, kdy matka žalobce tomuto darovala majetkovou hodnotu odpovídající kupní ceně bytu ve výši 800.000 Kč, a tato částka byla použita k umoření části kupní ceny předmětných nemovitostí ve stejné výši. Za pro posouzení věci bezpředmětnou pak považoval argumentaci žalované, že do bytu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa] investovali, splatili anuitu a prováděli zde úpravy, když za užívání tohoto bytu ve vlastnictví matky žalobce po celou dobu užívání ničeho nehradili, žádný nájem po nich matka žalobce ani nežádala, toliko hradili náklady spojené s užíváním bytu a zlepšovali si vlastní komfort bydlení. Tyto investice si tak účastníci fakticky dle okresního soudu „odužívali“.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to při aplikaci závěrů z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2148/23 ze dne 10. 1. 2024, podle kterého „Ústavní soud se při svém rozhodování v projednávané věci řídil stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, jakož i následujícími úvahami. Soud má v řízení o vypořádání SJM, stejně jako v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, v řadě ohledů specifické postavení; není vázán návrhy účastníků řízení a jeho rozhodnutí je konstitutivní. Volba konkrétního způsobu vypořádání je proto v konečném důsledku na úvaze soudu, který může věci, jež procesní strany učinily součástí řízení, vypořádat i jinak. Účastník řízení tak fakticky nemá nad způsobem vypořádání SJM soudem kontrolu, resp. dokonce není ani povinen navrhnout způsob vypořádání. To znamená, že účastník nedisponuje předmětem řízení tak volně jako ve standardních sporných řízeních (například v případě řízení o žalobě na plnění). Tím je výrazně oslabena dispoziční zásada, která je jinak pro sporné řízení určující. Specifika řízení o vypořádání SJM je tak třeba brát v úvahu i při rozhodování o nákladech těchto řízení (bod 18. odůvodnění). Dle stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023 platí, že „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Žádné zvláštní důvody pro odchýlení se od výše uvedených závěrů v otázce nákladů řízení však okresní soud v projednávané věci neshledal. O nákladech státu pak s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že účastníky zavázal co do základu k jejich úhradě každého jednou polovinou (výroky XI. a XII.).

7. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze ve vztahu k výrokové části X., brojí odvoláním žalovaná domáhajíc se jeho změny tak, že žaloba bude v uvedené části zamítnuta, když okresnímu soudu v uvedeném směru vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav a vadné právní posouzení. Žalovaná prosazuje závěr, že ze zjištěného skutkového stavu zřetelně plyne, že paní [jméno FO] žalobci jako svému synovi neposkytla finanční prostředky, tento tedy do svého výlučného vlastnictví nic nezískal, a tudíž ani nemohl nic vynaložit na koupi majetku ve společném jmění manželů. Nepopírala, že díky zjištěné transakci získali účastníci de facto jistou slevu z kupní ceny nemovitostí, je však přesvědčena o tom, že tuto skutečnost nelze právně hodnotit jako vnos ve smyslu již citovaného ustavení § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Již z obsahu zákonné definice vnosu je zřejmé, že vnos musí mít nějakou materiální, nejčastěji však finanční podobu, aby mohl být vynaložen na společný majetek. Komentářová literatura při hledání definice pojmu vnos hovoří o tom, že vnos ve smyslu § 742 odst. 1. písm. c) o. z. (stejně jako dle § 149 odst. 2 z. č. 40/1964 Sb.) představuje situaci, kdy jeden z manželů vynaloží část svého výlučného majetku na majetek již tvořící SJM nebo použije část výlučného majetku k nabytí věcí a hodnot, které budou součást SJM tvořit (velký komentář k novému občanskému zákoníku nakladatelství C. H. Beck). Ten z manželů, který poskytuje vnos, tedy musí provést nějakou majetkovou dispozici s věcí (nejčastěji finančními prostředky) náležející do jeho výlučného vlastnictví, na jejímž základě je společné jmění manželů rozšířeno o novou položku, případně je položka již do SJM náležející hodnocena (správně zhodnocena). V podmínkách posuzované věci však žalobce žádnou majetkovou dispozici neprovedl a dost dobře provést nemohl, neboť s žádnou majetkovou hodnotou nedisponoval. Žalobce nemohl nakládat s částkou ve výši 800.000Kč, neboť žádnou takovou částkou nedisponoval, když jí od své matky neobdržel, neboť tato ji rovněž v souvislosti s prodejem jejího bytu nezískala. Na podporu svého tvrzení žalovaná odkazovala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3395/2012, 22 Cdo 2434/2014 a celou řadu dalších rozhodnutí představujících ustálenou judikaturu v otázce týkající se toho, že za vnos do SJM nelze považovat např. zvýšenou péči jednoho z manželů o společnou nemovitost po zániku SJM (obstarání nájemce), výpomoc příbuzných jen jednoho z manželů při svépomocné výstavbě rodinného domu do společného jmění manželů či vlastní fyzickou práci jen jednoho z manželů při rekonstrukci společné nemovité věci (fyzická práce manžela – pokrývače při instalaci nové střechy na rodinný dům v SJM). S ohledem na absenci jakékoliv hmotné podstaty oné výhody, kterou účastníci získali při koupi nemovitých věcí v k. ú. [adresa], je pak toho názoru, že soud prvého stupně vadně právně vyhodnotil zjištěný skutkový stav, když ji zavázal k povinnosti nahradit žalobci vnos ve smyslu § 742 odst. 1. písm. c) občanského zákoníku.

8. K odvolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že toto považuje za nedůvodné a navrhoval potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení. Plně souhlasil se skutkovými závěry okresního soudu, podle nichž dne 27. 3. 2018 došlo k prodeji bytu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa], který byl ve vlastnictví matky žalobce, paní [jméno FO]. Kupní cena za tento byt ve výši 800.000 Kč byla zcela legitimně započtena na kupní cenu nemovitostí v [Anonymizováno]. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědi svědkyně [jméno FO] a předložených listinných důkazů, považuje za zřejmé, že paní [jméno FO] byt prodala na základě platné kupní smlouvy a kupní cena 800.000 Kč tak patřila do jejího vlastnictví. Tato finanční částka byla následně použita jako část kupní ceny nemovitostí v [Anonymizováno]. Matka žalobce výslovně uvedla, že tuto hodnotu darovala svému synovi, žalobci, což bylo součástí dohody všech zúčastněných stran včetně bratra žalobce. Pokud byly tyto prostředky ve výši 800.000 Kč započteny na kupní cenu domu v [Anonymizováno], je nepochybné, že došlo k započtení části hodnoty domu oproti majetkové hodnotě, která původně náležela do majetkové sféry matky žalobce. Argumentace žalované postrádá logický smysl, když v podstatě tvrdí, že k vyplacení kupní ceny za byt v [adresa] nedošlo. Pokud byl byt matky žalobce skutečně prodán, logicky z toho plyne, že kupní cena musela být vyplacena. Žalovaná v podstatě argumentuje, že paní [jméno FO] vůbec neuhradila kupní cenu za byt matce žalobce, ale žalobci a žalované místo toho poskytla „slevu“ na kupní cenu nemovitostí v Hnojicích. Matka žalobce však účastníkem smlouvy o koupi domu nebyla. Takové tvrzení je však zcela nepodložené a odporuje jak výpovědi svědkyně [jméno FO], tak i obsahu kupní smlouvy. Ve smlouvě se o žádné slevě nemluví, což bylo jednoznačně potvrzeno i během soudního řízení. [jméno FO] ve své výpovědi uvedla, že po prodeji bytu neobdržela žádné peníze do vlastních rukou (s ohledem na průběh uzavření obou kupních smluv to ale dává samozřejmě smysl), ale hodnotu bytu darovala svému synovi, žalobci. Tento fakt je rozhodující pro započtení hodnoty bytu do kupní ceny nemovitostí v [Anonymizováno] a podporuje jej i její čestné prohlášení. Argumentace žalované, že k této transakci nedošlo nebo že žalobce nemohl vynaložit tuto hodnotu na společný majetek, je zcela nepodložená a v rozporu s provedeným dokazováním. Uvedené neodporuje ani dobrým mravům, když je zřejmé, že matka žalobce vlastnila dva byty, přičemž každému ze svých synů daruje jeden byt, resp. v případě žalobce jeho majetkovou hodnotu. Jak tuto darovanou majetkovou hodnotu žalobce využil již bylo jeho rozhodnutí – uhradil s ní část kupní ceny za dům v [Anonymizováno].

9. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresním soudem učiněná z jednotlivých provedených důkazů uvedená pod bodem 9. písemného odůvodnění rozsudku, která přejímá a pro stručnost na ně odkazuje s tím, že za podmínek ust. § 213a odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval důkaz výslechem svědkyně [jméno FO] (dále také jako matka žalobce), z něhož dále zjistil, že k žalované jako své snaše neměla dobrý vztah a prodejem svého bytu chtěla přispět synovi na koupi rodinného domu, když se takto v tomto směru vyjadřovala a sama se tak rozhodla. Tehdy se na poště podepisovaly dvě smlouvy, kterými se měl realizovat právě onen příspěvek, žádné peníze v souvislosti s prodejem svého bytu od kupující nedostala, a to ani v hotovosti ani převodem na účet, o tom mezi účastníky smlouvy panovala shoda, když touto formou měl být právě poskytnut příspěvek žalobci. Kupující poznala až na poště a nepamatuje si, že by se s ní o něčem bavila. Za podmínek § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací doplnil dokazování o výslech svědkyně [jméno FO], z něhož vzal za prokázané, že jmenovaná působila jako realitní zprostředkovatelka při prodeji rodinného domu účastníkům, kdy se řešilo financování jeho koupě tak, že částečně bude kupní cena hrazena z hypotéky a částečně z vlastních zdrojů, které měly být získány prodejem bytu matky žalobce. Následně bylo dohodnuto, že byt matky žalobce si koupí paní [jméno FO], která byla současně v postavení prodávající v realitním obchodě tykajícího se prodeje rodinného domu účastníkům. Fyzicky peníze za prodej bytu nebyly poskytnuty, nicméně pro potřebu banky stran prokázání vlastních zdrojů se vyhotovily příjmové pokladní doklady, což provedla ona sama. Myšlenka, že jako vlastní zdroje budou využity prostředky z prodeje bytu matky žalobce jí byla předložena a vycházela z dohody manželů [jméno FO] (účastníci řízení) a [jméno FO]. Svědkyně se podílela na vyhotovení návrhu smlouvy ohledně prodeje bytu matky žalobce, tento byt ani neviděla a nebyla jistá, zda vůbec kdy byla přítomna jednání, jehož se účastnila matka žalobce, nepochybně byla přítomna jednání mezi manžely [Anonymizováno] a [jméno FO]. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vzal odvolací soud za prokázané, že v souvislosti s prodejem rodinného domu, který byl předmětem vypořádání v tomto řízení, vystupovala v minulosti jako prodávající, kdy společně s manželem se obrátili na realitní makléřku paní [jméno FO] s požadavkem na zprostředkování prodeje domu, kdy jako zájemci byli vyhledáni účastníci tohoto řízení. V rámci prohlídky domu se dozvěděla, že matka žalovaného prodává byt, který se následně (s manželem) rozhodli koupit. Pokud se týká způsobu vypořádání kupní ceny za koupi bytu, toto si nepamatovala, odkazovala na obsah smlouvy, nicméně si nepamatovala, že by matce žalobce předávala peníze ani nevěděla, jak tato s nimi měla naložit. Způsob finančního vypořádání prodeje domu účastníkům řízení si rovněž nepamatovala, což odůvodňovala tím, že v té době měla novorozeně a od té doby rovněž uskutečnila prodej dalších 4 nebo 5 domů, když je profesí projektantkou, občas nějakou nemovitost koupí, zrekonstruuje a prodá. Rovněž si nevybavovala, že by po uzavření kupní smlouvy následně proběhlo nějaké setkání za účelem převzetí kupní ceny.

11. Odvolací soud akceptuje závěr okresního soudu o skutkovém stavu věci, který je s ohledem na výsledky dokazování před odvolacím soudem třeba doplnil v tom směru, že bylo nepochybně vůlí matky žalobce uspořádat své majetkové poměry tak, že byt v [Anonymizováno], kde žili účastníci s rodinou, chtěla darovat žalobci a byt v [adresa] druhému synovi. V souvislosti se záměrem účastníků pořídit si předmětný rodinný dům sama žalobci navrhla, že mu na pořízení domu přispěje, a to prostředky z prodeje bytu v [Anonymizováno]. V situaci, kdy prodávající rodinného domu účastníkům [tituly před jménem] [jméno FO] dospěla k rozhodnutí, že koupí byt matky žalobce, byla následně mezi ní a matkou žalobce uzavřena kupní smlouva, podle níž byl předmětný byt prodáván za cenu 800.000 Kč, která měla být uhrazena dle smluvních ujednání hotovostními splátkami. Není žádných pochybností o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] nikdy kupní cenu matce žalobce neuhradila ani hotovostně ani převodem na účet, když toto vyplývá nejen z nesporných skutkových tvrzení účastníků, ale i z provedených důkazů výslechem svědkyně [jméno FO] a [jméno FO]. Výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která ke způsobu vypořádání kupní ceny uvedla, že si nepamatuje, zda došlo k úhradě kupní ceny platbou v hotovosti či na účet a odkazovala na obsah smlouvy, přičemž si rovněž nepamatuje, že by po uzavření smlouvy docházelo k setkávaní ohledně úhrady kupní ceny (což by odpovídalo ujednání o splatnosti kupní ceny ve smlouvě), není způsobilá výše uvedený závěr zpochybnit, když stojí v rozporu s výše uvedenými důkazy a její vypovídací hodnota je v uvedeném směru významně redukována i tím, že sama svědkyně uváděla, že si na okolnosti již nepamatuje, v té době pečovala o novorozeně a následně provedla 4 až 5 dalších realitních obchodů. Nadto s ohledem na způsob vyjádření uvedené svědkyně k dané otázce v rámci soudního jednání, nabyl odvolací soud dojmu, že výpověď svědkyně s odkazem na způsob vypořádání kupní ceny dle smlouvy je motivována tím, aby se tato nedostala do případných potíží. Jestliže tedy kupní cena nebyla svědkyní [jméno FO] matce žalobce uhrazena, zůstala matce žalobce proti jmenované majetková hodnota ve formě pohledávky na zaplacení kupní ceny. Odvolací soud pak nemá pochybnost o tom, že matka žalobce vedena snahou žalobci přispět na pořízení rodinného domu a dostát svému záměru naložit se svým majetkem spravedlivě ve prospěch obou synů tak, že každý dostane „jeden z jejích bytů“, tuto svou pohledávku darovala (postoupila) na žalobce s tím, že tato pak byla započtena na kupní cenu rodinného domu. Toto lze nepochybně dovodit z výpovědi svědkyně [jméno FO], když způsob vypořádání kupní ceny domu, tj. že fakticky nebude uhrazena část kupní ceny za dům ve výši 800.000 Kč, neboť svědkyně [jméno FO] nezaplatí kupní cenu za byt matky žalobce ve výši 800.000 Kč, jí byla prezentována jako výsledek dohody manželů [jméno FO] a [jméno FO], což ve světle výše uvedeného znamená, že žalobce již musel vycházet minimálně z příslibu poskytnutí majetkové hodnoty od matky. To, že uvedený způsob vypořádání kupní ceny domu odpovídal dohodě zúčastněných smluvních stran a že žalobce v té době musel mít příslib nabytí majetkové hodnoty od matky potvrzuje i výpověď matky žalobce, která uvedla, že kupující poznala až při podpisu smlouvy a o ničem s ní nejednala, což vylučuje případný závěr o tom, že by uvedená transakce byla výsledkem jednání mezi matkou žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] a podporuje závěr, že vlastníkem uvedené pohledávky v důsledku darování (postoupení) se stal žalobce. Role matky žalobce se tak v podstatě zúžila jen na podpis právního dokumentu, nadto vyhotoveného třetí osobou, svědkyní [jméno FO], na základě něhož nabyla majetkovou hodnotu, kterou v situaci, kdy s [tituly před jménem] [jméno FO] o ničem nejednala, nepochybně musela postoupit žalobci a tato hodnota pak dle předchozího ujednání smluvních stran smlouvy o koupi domu byla započtena na vypořádání kupní ceny za dům. Pro úplnost je vhodné zdůraznit to, že závěr o tom, že majetková hodnota byla poskytnuta pouze žalobci, a nikoliv společně žalobci a žalované je odůvodněn právě skutečností, že matka žalobce chtěla své majetkové poměry uspořádat ve prospěch obou synů spravedlivě a dále i tím, že vztahy mezi ní a žalovanou, jak sama uvedla, dobré nebyly. V uvedených souvislostech, a i s přihlédnutím k obvyklému chodu věci v širších rodinných vztazích, není za popsané situace na uvedeném postupu v jednání matky žalobce ničeho neobvyklého.

12. Za daného závěru o skutkovém stavu věci, kdy žalobce nabyl od matky majetkovou hodnotu ve formě pohledávky z titulu kupní ceny ve výši 800.000 Kč proti [tituly před jménem] [jméno FO], která pak byla účastníky smlouvy o prodeji domu dohodou započtena na kupní cenu domu, odvolací soud zcela akceptuje právní závěry okresního soudu, pokud uvedenou hodnotu vypořádal jako vnos žalobce do společného jmění manželů a v podrobnostech pro stručnost odkazuje na bod 27. a násl. písemného odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud okresní soud odmítl valorizovat vnos žalobce s ohledem na závěry z judikatury dovolacího soudu, zejména ve věci sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, pak je nezbytné doplnil, že tato judikatura podmiňující možnost valorizace vnosu dohodou manželů byla v mezidobí překonána rozhodovací praxí Ústavního soudu (srovnej plenární nález ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 23/24). V situaci, kdy rozsudek okresního soudu byl napaden pouze žalovanou, a nikoliv i žalovaným, nemohl odvolací soud řešit otázkou valorizace vnosu s ohledem dovolacím soudem opakovaně judikované závěry, dle nichž i v civilním procesu platí při projednávání opravného prostředku zásada zákazu reformace in peius. Valorizací vnosu žalobce by tak došlo ke zhoršení postavení žalované, a to v situaci, kdy žalobce proti nevalorizaci vnosu nebrojil, což je tedy s ohledem na uvedenou zásadu nepřípustné.

13. Z pohledu právního hodnocení nelze rovněž opomenou, že obě kupní smlouvy jsou v částech ujednání o úhradě kupní ceny 800.000 Kč simulovaným právním jednáním, které bylo činěno pro účely poskytnutí hypotečního úvěru účastníkům.

14. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný ve výroku X. potvrdil. Současně odvolací soud jako ve výroku správné potvrdil i související nákladové výroky XI. až XIII.

15. Jde-li o náklady odvolacího řízení, pak přestože žalobce byl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení úspěšný, když žalovaná svým odvoláním nedosáhla změny napadené části rozsudku okresního soudu, je odvolací soud s ohledem na argumentaci vyplývající z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 2148/23 k povaze řízení o vypořádání SJM, jak byla okresním soudem citována v napadeném rozsudku, toho názoru, že právě v povaze tohoto řízení lze shledat důvody hodné zvláštního zřetele, proto které lze žalobci náhradu nákladů řízení mimořádně nepřiznat.

Poučení