75 CO 182/2021 - 776

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 25.300.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2020, č. j. 13 C 124/2014-707, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2021, č. j. 13 C 124/2014-723, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2021, č. j. 13 C 124/2014-763 a ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2021, č. j. 13 C 1244/2014-765, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 132.422,40 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu žalobkyně (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud dovodil existenci věcné aktivní legitimace žalobkyně s ohledem na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 15. 7. 2016, vzal za prokázané poskytnutí úvěru dle úvěrové smlouvy [číslo] [právnická osoba] - spotřební a úvěrové družstvo„ v likvidaci“ (dále jen„ [anonymizováno]“) společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) ve výši 23.000.000 Kč se třemi způsoby zajištění. Dovodil, že podstatné pro právní posouzení věci je otázka platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupníkem a žalovanou jako postupitelem, přičemž dovodil, že uvedená smlouva byla podepsána Mgr. [jméno] [příjmení] za žalovanou, což vyplývá z v řízení provedeného znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Podle okresního soudu neplatnost smlouvy není způsobena ani absencí zákonných ustanovení, dle kterých byla smlouva uzavřena, jelikož pro platnost jakékoliv smlouvy to není podstatné, když je pouze na soudu, aby smlouvu podřadil pod příslušné zákonné ustanovení. Okresní soud dovodil, že mezi [anonymizováno] jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem byla uzavřena smlouva dle ustanovení § 554 tehdy platného občanského zákoníku, tedy smlouva o zajišťovacím převodu pohledávky třetí osoby. Z obsahu samotné smlouvy jednoznačně vyplývá vůle smluvních stran, kdy postupitel postupuje na postupníka práva vyplývající z jeho pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno], která byla na postupitele převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] mezi žalovanou jako postupníkem a [anonymizováno] garančním rolnickým a lesnickým fondem jako postupitelem (dále jen [anonymizováno]). Předmětná pohledávka za [právnická osoba] dle prohlášení žalované ve smlouvě činila celkem částku 113.331.340,31 Kč a vyplývala z titulu restrukturalizačního úvěru ve výši 29.100.000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] jako dlužníkem a [právnická osoba] jako věřitelem. Smluvní strany si podle okresního soudu dohodly postoupení pohledávky s rozvazovací podmínkou spočívající ve splnění dluhu společnosti [právnická osoba] do 31. 1. 2011, přičemž zaplacením celého dluhu ztrácí postoupení účinnost a práva k postoupené pohledávce přecházejí zpět na žalovanou. Podle okresního soudu neplatnost této smlouvy nezpůsobila ani absence úředně ověřených podpisů účastníků smlouvy, jak tvrdila žalovaná, když tuto podmínku by soud zkoumal pouze v případě nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, kdy podle platných zákonných ustanovení, pokud jako oprávněný vystupuje jiný subjekt, než je uveden v exekučním titulu, soud zkoumá, zda bylo oprávněným dostatečně prokázáno, že na něj bylo převedeno nebo jinak přešlo právo z exekučního titulu. Důvod neplatnosti předmětné smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce však okresní soud spatřoval v tom, že předmětná smlouva byla mezi žalovanou a [anonymizováno] uzavřena dne 29. 3. 2010, žalovaná však převáděnou pohledávku nabyla až na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] dne 31. 3. 2010, tedy dva dny po uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce, přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu je k postoupení pohledávky aktivně legitimován pouze výlučný věřitel, tedy ten, v jehož majetku se předmětná pohledávka nachází, není-li postupník věřitelem, nemůže smlouvou o postoupení pohledávky takovou pohledávku převést na jiného (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1435/2005). Žalovaná podle okresního soudu v době uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce vůbec nebyla vlastníkem převáděné pohledávky, která tak nemohla být předmětem smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce, což podle okresního soudu plyne i z obecných zásad občanského práva, dle kterých osoba nemůže na druhého převést více práv, než má sama. K námitce žalobkyně, že případnou absolutní neplatnost smlouvy způsobila žalovaná, která si v okamžiku uzavírání smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce musela být vědoma, že dosud nemá uzavřenou postupní smlouvu s předchozím vlastníkem pohledávky, a nemůže se proto dovolávat absolutní neplatnosti smlouvy, uvedl okresní soud, že absolutní neplatnost smlouvy sice žalovaná zavinila, když musela vědět, že při uzavírání smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce není doposud vlastníkem převáděné pohledávky, avšak podle judikatury Nejvyššího soudu obecně není vyloučeno, aby na absolutní neplatnost smlouvy poukázal i ten, kdo ji sám způsobil, jelikož absolutní neplatnost nastupuje ze zákona a není odvislá od jednání subjektu občanskoprávního vztahu. Okresní soud tak uzavřel, že smlouva o zajišťovacím převodu práv k pohledávce uzavřená dne [datum] mezi [anonymizováno] jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem je absolutně neplatná, jelikož v době jejího uzavření žalovaná nebyla vlastníkem převáděné pohledávky za [právnická osoba] a nemohla ji jako zajištění ve smyslu ustanovení § 554 tehdy platného občanského zákoníku dále postoupit na [anonymizováno]. Dalšími důvody neplatnosti tak, jak je v průběhu řízení tvrdila žalovaná, se okresní soud vzhledem k tomuto svému závěru dále nezabýval. Pokud se týče námitky promlčení, kterou žalovaná vznesla, dovodil okresní soud, že pohledávka žalobkyně za žalovanou promlčená není, když první platba měla být [anonymizováno] zaslána nejpozději dne 10. 6. 2010 a druhá dne 15. 6. 2010. Jestliže původní žalobkyně doručila žalobu soudu dne 9. 6. 2014, učinila tak podle okresního soudu před uplynutím čtyřleté promlčecí doby dle obchodního zákoníku, který je na vztah účastníků nutno s ohledem na jejich právní postavení aplikovat. Okresní soud tak dovodil, že nárok žalobkyně na plnění ze smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce z důvodu její absolutní neplatnosti nevznikl, a proto žalobu žalobkyně zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalobě žalobkyně bude v celém rozsahu vyhověno. Uplatnila odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., když tvrdila, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná se neztotožnila se závěrem okresního soudu o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce ze dne [datum] s tím, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem vymezila postupovanou pohledávku s odkazem na specifikaci pohledávek„ v soutěžních podmínkách veřejného výběrového řízení k podání nabídek na postoupení pohledávek [anonymizováno] za dlužníkem [anonymizována dvě slova]“. Žalovaná předmětnou pohledávku za [anonymizováno]„ vysoutěžila“ ve veřejném výběrovém řízení. Budoucí postupitel byl tak několik dní před podpisem samotné smlouvy bezpečně informován o skutečnosti, že nabude do svého vlastnictví v okamžiku podpisu (akceptace) smlouvy konkrétní pohledávku. Při předpokládaném běžném běhu věcí tak tomu muselo být také v případě postupu pohledávky za [anonymizováno] z titulu smlouvy o úvěru registrační [číslo] ze dne [datum]. Pokud žalovaná uzavírala dne [datum] smlouvu o zajišťovacím převodu práva k pohledávce za [anonymizováno], učinila tak s vědomím, že zvítězila ve výběrovém řízení na postoupení pohledávky vyhlášeném [anonymizováno]. Pro tento závěr svědčí také text smlouvy o zajišťovacím převodu práva k pohledávce, kde žalovaná výslovně uvedla, že je vlastníkem této pohledávky. Odvolatelka poukázala na stanovisko v odborné literatuře, kde byl vyjádřen názor, že nedostatek vlastnictví pohledávky postupitele v době postoupení na třetí osobu nezpůsobuje její neplatnost. Obdobný názor vyjádřil také Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1610/2007. V případě postupu pohledávky za [anonymizováno] jde o identickou situaci. Žalovaná v rozhodné době věděla a musela vědět, že je faktickým vlastníkem pohledávky, scházelo pouze formální vyjádření v podobě podpisu smlouvy, ke kterému došlo pouhé dva dny později, tj. [datum]. Žalobkyně má s ohledem na uvedené skutečnosti za to, že smlouva o zajišťovacím převodu práva k pohledávce za [anonymizováno] ze dne [datum] byla uzavřena řádně a vážně a je tak platná. I v případě, že by odvolací soud dospěl taktéž k názoru, že smlouva o zajišťovacím převodu práva je absolutně neplatná, má žalobkyně za to, že takovouto absolutní neplatnost způsobila výlučně žalovaná, neboť je to žalovaná, která si musela být vědoma, že nemá uzavřenu postupní smlouvu s předchozím vlastníkem a tedy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1411/2008 ze dne 30. 3. 2010) může být jednoznačně v konkrétním případě uplatněn princip, že by se neměl neplatnosti právního úkonu dovolávat ten, kdo ji způsobil. Žalobkyně má za to, že v tomto případě jde jednoznačně o tuto situaci, a žalovaná by se tak neměla dovolávat absolutní neplatnosti smlouvy, kterou sama způsobila, neboť by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že není vyloučeno, aby na absolutní neplatnost poukázal i ten, kdo ji sám způsobil, a současně dospěl k závěru, že neplatnost způsobila sama žalovaná, pak dle žalobkyně jí měl být přiznán nárok na požadované částky nikoliv ze smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce za [anonymizováno], ale z titulu odpovědnosti za škodu způsobené žalovanou žalobci tím, že se žalobkyně nestala vlastníkem pohledávky s dohodnutým obsahem.

3. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřila žalovaná, uvedla, že s odvolací argumentací žalobkyně se neztotožňuje a navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Podle žalované okresní soud správně dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce uzavřené mezi [anonymizováno] jako postupníkem a společností žalované jako postupitelem. Správně také okresní soud aplikoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 29 Odo 1435/2005. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru mezi [právnická osoba] jako věřitelem a [právnická osoba] jako dlužníkem, kdy předmětem smlouvy bylo zapůjčení peněžních prostředků a k jejich vrácení mělo dojít dle dohody stran do [datum] na určený úvěrový účet. Dále bylo prokázáno, že dne [datum] byla uzavřena předmětná smlouva o zajišťovacím převodu, přičemž dne [datum] byla mezi žalovanou a [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě které byla na žalovanou postoupena pohledávka za [právnická osoba] Smlouva o zajišťovacím převodu mezi žalovanou a [anonymizováno] byla uzavřena v době před tím, než žalovaná pohledávku vůbec nabyla, a tato smlouva je tedy neplatná, a to absolutně a od počátku. Ve vyjádření pak žalovaná zopakovala svou argumentaci, kterou uplatnila v průběhu řízení před soudem prvého stupně, kdy se dovolávala absolutní neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu pohledávky z dalších důvodů, jednak z důvodu, že tato smlouva z obsahového hlediska vykazuje všechny znaky nepřípustného ujednání o propadné zástavě, dále z důvodu uzavření smlouvy/dohody o narovnání mezi žalovanou a [právnická osoba] dne 24. 5. 2010, kdy touto dohodou došlo k nahrazení sporných nároků z postoupených pohledávek od [anonymizováno] na žalovanou. V rámci dohody o narovnání smluvní strany výslovně nahradily veškeré předchozí závazky novými. [příjmení] závazky, tedy ty, které byly předmětem údajného postoupení na [anonymizováno], tak zanikly, a jedná se o závazky zcela nové. Tyto skutečnosti vyplývají i z výpovědi svědkyň – jednatelek [právnická osoba] paní [příjmení] a paní [příjmení]. Pokud se týká dvou plateb, které byly poskytnuty [právnická osoba] na účet žalované (3. 6. 2010, 8. 6. 2010), žalovaná inkaso těchto plateb učinila nesporným, ale jenom inkaso, nikoliv právní důvod těchto plateb. Od počátku žalovaná tvrdila a prokazovala dohodou o narovnání, že tyto platby nebyly rozhodně platbou na zajištění postoupenou pohledávku ze smlouvy o zajišťovacím převodu na [anonymizováno], ale byly výlučně platbou na úhradu nového závazku vzniklého z dohody o narovnání. Společnost [anonymizováno] tak nepochybně plnila na nový dluh. Žalovaná nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že to byla ona, kdo zavinila neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu, když klíčovým faktorem je skutečnost, že neplatnost smlouvy zavinil a způsobil sám [anonymizováno] jako právní předchůdce žalobkyně. Jak bylo výpověďmi svědků a dalšími písemnými listinami prokázáno, [anonymizováno] byl realizátorem a organizátorem celé transakce, připravoval podklady a půjčoval všem zainteresovaným. Společnost [anonymizováno] o všech dohodách věděla, věděla o okolnostech případu, o podpisu všech dohod včetně dohody o narovnání a měla zasmluvněny všechny strany okolo jak [anonymizována dvě slova], tak i [právnická osoba]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně„ ztratila“ úvěrovou dokumentaci nebo ji vydat nechtěla, musela tuto skutečnost žalovaná dále prokázat svědecky, což se jí v průběhu řízení podařilo, a důkazem toho je výpověď svědka [příjmení] a svědka [příjmení] společně s důkazem výpovědí Ing. [jméno] [příjmení]. Žalovaná v průběhu řízení prokázala, že [právnická osoba] byla v období roku 2009 a roku 2010 významným partnerem [příjmení]. Bylo prokázáno, že [anonymizováno] používal [anonymizováno] a informace tam zjištěné ke své akviziční činnosti. V kontextu výše uvedeného se tak potvrzují stanoviska jak jednatelek [anonymizováno] o tom, že to byl [anonymizováno], kdo je kontaktoval a nabídl způsob řešení jejich závazku, byl to [anonymizováno], kdo zajistil vyhotovení veškeré dokumentace jak smlouvy o úvěru pro [anonymizováno], tak dohody o narovnání a smlouvy o zajišťovacím převodu pohledávky z žalované na [anonymizováno], tedy byl celý organizátorem a realizátorem transakce. Sám [anonymizováno] se od roku 2010 do roku 2014 vůbec pohledávkou ze zajištění nezabýval a i pro [anonymizováno] bylo zajištění skončeno a závazky žalované vypořádány. To, že [anonymizováno] postupoval dosti netransparentně a složitě, je věcí [anonymizováno] a ostatně i jeho insolvenční řízení je toho důkazem. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalované. I kdyby tedy byla smlouva o zajišťovacím převodu platná, jakože nebyla, a i kdyby byla neplatná dohoda o narovnání, jakože platná je, a i kdyby [právnická osoba] [anonymizováno] plnila na svůj původní, nikoliv dohodou o narovnání, nový nahrazený dluh, jakože nikdy neplnila, nikdy a nikdo po celou dobu proti tomu nic nenamítal. Všechna vyjádření a důkazy jasně svědčí pro chování všech zainteresovaných stran, že neměly vůli jednat podle neplatné smlouvy o zajišťovacím převodu. Žalovaná nenese ani odpovědnost ze smlouvy o zajišťovacím převodu, tedy odpovědnost z postoupení dle § 527 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku, neboť smlouva o zajišťovacím převodu není smlouva úplatná. Pokud žalobkyně tvrdila, že by měla nárok na zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody, konstatuje žalovaná, že žalobkyně žádný nárok na náhradu škody nevznesla, žádnou škodu nevyčíslila ani nespecifikovala důvody jejího vzniku. Jestliže chtěla žalobkyně svůj nárok dovodit jako nárok na náhradu škody, měla pro to dostatek možností v průběhu celého řízení.

4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je včasné a přípustné, podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 25.300.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba], která je od [datum] v úpadku, uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytla obligačnímu dlužníku peněžní prostředky ve výši 23.000.000 Kč a obligační dlužník se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do 31. 3. 2011 Vedle půjčených prostředků a v souladu s úvěrovou smlouvou se zavázal vrátit i smluvní úrok z úvěru ve výši 10 % ročně s tím, že tento smluvní úrok z úvěru se zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k poslednímu dni měsíce. V úvěrové smlouvě byly sjednány i úroky z prodlení ve výši 16 % ročně z dlužné částky. S ohledem na to, že obligační dlužník svůj dluh neuhradil řádně a včas, uplatnil právní předchůdce žalobkyně pohledávku u příslušného soudu a platebním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 4. 2014, který nabyl právní moci, byla obligačním dlužníku uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 23.000.000 Kč spolu s úrokem ve výši 171.544,57 Kč, dále s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 23.000.000 Kč ode dne 1. 7. 2011 do zaplacení a úrokem ve výši 16 % ročně ode dne 1. 1. 2012 do zaplacení, a dále zaplatit náklady řízení ve výši 130.196 Kč. Obligační dlužník svou povinnost do podání žaloby ani zčásti nesplnil. K zajištění pohledávky vůči obligačnímu dlužníku plynoucí ze smlouvy o úvěru byla téhož dne jako úvěrová smlouva, tedy dne [datum], uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovanou smlouva o zajišťovacím převodu práva k pohledávce. Na základě této smlouvy žalovaná jakožto věřitel postoupila [právnická osoba] jakožto postupníkovi za účelem zajištění peněžité pohledávky a jejího příslušenství za obligačním dlužníkem plynoucí ze smlouvy o úvěru pohledávku za [právnická osoba] [anonymizováno] v celkové výši 113.331.340,31 Kč plynoucí z restrukturalizačního úvěru poskytnutého [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o úvěru uzavřené s původním věřitelem [právnická osoba] Dle článku I. odst. 5 smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce právnímu předchůdci žalobkyně náleželo veškeré plnění, které by [právnická osoba] [anonymizováno] na úhradu svého dluhu po uzavření této smlouvy poskytla, a žalovaná byla povinna v případě, že by [právnická osoba] [anonymizováno] splnila po 29. 3. 2010 svůj dluh zcela či částečně na účet žalované převést takto uhrazenou částku na účet [právnická osoba]. Společnost [anonymizována dvě slova] zaplatila žalované celkem částku 25.300.000 Kč, a to dne 3. 6. 2010 a 8. 6. 2010, a dle žalobkyně měla žalovaná do pěti dnů od převzetí plnění převést na účet označený ve smlouvě o zajišťovacím převodu pohledávky, což neučinila. Žalovaná se pohledávce uplatněné žalobkyní bránila tvrzením, že dne [datum] byla mezi žalovanou a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a. s. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě které byla žalovanou postoupena pohledávka ze [právnická osoba] [anonymizováno]. Dne [datum] uzavřela žalovaná a [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o narovnání, na základě které zanikla pohledávka postoupena smlouvou ze dne [datum] a vznikl nový závazek [právnická osoba] [anonymizováno] vůči žalované ve výši 25.300.000 Kč. Dále tvrdila neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu pohledávky z důvodu absence vlastnoručního podpisu [anonymizována dvě slova] na této smlouvě, tvrdila dále neurčitost této smlouvy a namítala její absolutní neplatnost s odůvodněním, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám s tím, že k podpisu smlouvy o zajišťovacím převodu pohledávky došlo dříve, než se žalovaná stala vlastníkem pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno]. Pokud by byla smlouva platná, tvrdila žalovaná, že dohodou o narovnání ze dne 24. 5. 2010 došlo k nahrazení sporných nároků z postoupených pohledávek od [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], a rovněž argumentovala tvrzením, že to, co obdržela od [právnická osoba] [anonymizováno], byla úhrada nového závazku z dohody o narovnání a uplatnila rovněž námitku promlčení vůči žalobkyní uplatněné pohledávce. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 8. 12. 2016, č. j. 13 C 124/2014-371, ve znění usnesení ze dne 15. 8. 2017, č. j. 13 C 124/2014-469, tak, že žalobě žalobkyně vyhověl v celém rozsahu, když dovodil, že smlouva o zajišťovacím převodu práv k pohledávce je platným právním úkonem, že žalovaná podle této smlouvy nepostupovala, neboť žalobkyně prokázala, že [právnická osoba] [anonymizováno] zaplatila žalované ve dvou platbách částku 25.300.000 Kč, kterou podle smlouvy měla žalovaná do pěti dnů převést [právnická osoba] na určený účet, což neučinila. K námitkám žalované okresní soud uvedl, že je nerozhodné uzavření dohody o narovnání mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno], když takovéto ujednání nemůže mít vliv na pozici [právnická osoba] jako postupníka, a dovodil, že pokud by žalovaná odeslala peníze na účet [právnická osoba], nesplnila by tak povinnosti ze smlouvy, neboť měla plnit na určený účet [právnická osoba], a uzavřel, že splnění smlouvy neprokázala žalovaná ani tvrzením, že [právnická osoba] věděla, že žalovaná plnila [právnická osoba], a nevzal za důvodnou ani námitku promlčení. K odvolání žalované byl tento rozsudek okresního soudu usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 6. 9. 2018, č. j. 75 Co 128/2017-493, zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že rozhodnutí okresního soudu je částečně nepřezkoumatelné, když okresní soud se nevypořádal se všemi argumenty žalované, které v průběhu řízení vznesla vůči žalobkyní uplatněnému nároku. Odvolací soud konstatoval, že klíčovou a ústřední otázkou ve sporu mezi žalobkyní a žalovanou je, zda mezi nimi byla platně uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne [datum]. Je tomu tak za situace, kdy právě o tuto uzavřenou smlouvu opírá žalobkyně svůj nárok na zaplacení žalované částky. Okresní soud se otázkou platnosti, resp. absolutní neplatnosti této smlouvy v odůvodnění rozhodnutí řádně nevypořádal, a proto bylo okresnímu soudu uloženo v dalším průběhu řízení zkoumat otázku platnosti či neplatnosti této smlouvy ze dne [datum]. Okresní soud po vrácení věci podstatným způsobem zopakoval a doplnil dokazování a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.

6. Odvolací soud se v prvé řadě ztotožňuje se závěrem okresního soudu o skutkovém stavu věci tak, jak jej okresní soud rekapituluje v bodě 33. odůvodnění napadeného rozsudku. Podle odvolacího soudu okresní soud provedl v řízení veškeré účastníky navržené důkazy, s jejichž hodnocením se řádně vypořádal v souladu se zásadami volného hodnocení důkazů, a na skutkové závěry okresního soudu lze zcela odkázat. V tomto směru koneckonců ani odvolání žalobkyně žádné námitky nevzneslo.

7. Pokud jde o námitku žalobkyně týkající se právního posouzení věci, pak obecně platí, že toto je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

8. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávné použití právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. Odvolací soud zcela akceptuje závěr okresního soudu o existenci aktivní legitimace současné žalobkyně a závěr, že ve vztahu k předmětu tohoto řízení je rozhodný jeden ze způsobů zajištění úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], a to konkrétně smlouva o zajišťovacím převodu práv k pohledávce uzavřená mezi [právnická osoba] jako postupníkem a žalovanou jako postupitelem dne [datum]. S touto základní otázkou se okresní soud v řízení řádně vypořádal a dospěl ke správnému závěru o neplatnosti této smlouvy. Okresní soud správně uzavřel, že smlouva není neplatná z důvodu absence podpisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], není neplatná ani pro neurčitost ani pro absenci zákonných ustanovení, dle kterých byla smlouva uzavřena. Neplatnost smlouvy nezpůsobila ani absence úředně ověřených podpisů účastníků smlouvy a správně okresní soud vyhodnotil jako nedůvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou v průběhu řízení.

9. Shodně s okresním soudem však krajský soud spatřuje důvod neplatnosti předmětné smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce v tom, že tato smlouva byla mezi žalovanou a [anonymizováno] uzavřena dne 29. 3. 2010, žalovaná však převáděnou pohledávku nabyla až na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] dne [datum], tedy až dva dny po uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce. Okresní soud v tomto směru správně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že k postoupení pohledávky je aktivně legitimován pouze výlučný věřitel, který ten, v jehož majetku se předmětná pohledávka nachází, není-li postupník věřitelem, nemůže smlouvu o postoupení pohledávky takovouto pohledávku převést na jiného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Odo 1435/2005). V řízení bylo, jak správně dovodil okresní soud, prokázáno a nezpochybňovala to ani žalobkyně, že žalovaná v době uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce nebyla vlastníkem převáděné pohledávky, která tak nemohla být předmětem smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce, což jak správně konstatoval okresní soud, vyplývá i z obecných zásad občanského práva, dle kterých nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám. Okresní soud tak správně dovodil absolutní neplatnost této smlouvy. V tomto směru podle názoru krajského soudu neobstojí argument žalobkyně, že nedostatek vlastnictví pohledávky postupitele v době postoupení na třetí osobu nezpůsobuje její neplatnost. Žalobkyně v tomto směru argumentovala rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1610/2007, které však na projednávaný případ nedopadá, neboť řešilo zcela odlišnou situaci týkající se smlouvy, která byla sice platně uzavřena, leč doposud nenabyla účinnosti, což není případ projednávané věci, když smlouva o zajišťovacím převodu práv k pohledávce byla uzavřena ještě před tím, než žalovaná pohledávku nabyla, tedy ještě před vlastním uzavřením smlouvy.

10. Pokud pak žalobkyně namítala, že absolutní neplatnosti smlouvy se žalovaná nemůže dovolávat, protože ji sama způsobila, akceptuje odvolací soud závěry okresního soudu, že obecně není vyloučeno, aby na absolutní neplatnost smlouvy poukázal i ten, kdo ji sám způsobil, jelikož absolutní neplatnost nastupuje ze zákona a není odvislá od jednání subjektu občanskoprávního vztahu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1411/2008). V tomto směru je však nutno poukázat na argumenty žalované, protože se nelze ztotožnit se závěrem okresního soudu, že by neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce způsobila výlučně žalovaná. Je zřejmé a žalovaná to v řízení provedeným dokazováním prokázala, že uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce dne [datum] bylo součástí daleko rozsáhlejší a složitější obchodní transakce mezi různými subjekty. Krajský soud ztotožňuje s verzí celého případu tak, jak jej prezentovala žalovaná v průběhu řízení před okresním soudem s tím, že [právnická osoba] byla o celém úvěrovém případu informována, sama byla jeho účastníkem, úvěrovala jak [právnická osoba], tak [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] a dokonce sama připravovala veškeré smlouvy včetně dohody o narovnání uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno]. Tyto skutečnosti vyplývají z v průběhu řízení slyšených svědků, zejména z výpovědi svědka [příjmení], úvěrového pracovníka [anonymizováno] a jednatele společnosti [příjmení] [jméno]. Společnost [anonymizováno] vzhledem k druhu svého podnikání měla jediná možnost jakožto zemědělský subjekt odkupovat pohledávky od [anonymizováno] a garančního rolnického a lesnického fondu, a proto [právnická osoba] vymyslela celé úvěrové schéma, které se následně realizovalo až do uzavřené dohody o narovnání mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], o níž [anonymizováno] rovněž věděla a dokonce ji sama připravovala. Z uvedeného je zřejmé, že smlouva o zajišťovacím převodu práv k pohledávce ze dne 29. 3. 2010 byla pouze jedním ze způsobů zajištění úvěru poskytnutého [právnická osoba] [právnická osoba] a po realizaci celého obchodního případu, jak argumentuje správně žalovaná, žádný z účastníků neměl vůli podle smlouvy o zajišťovacím převodu práva jednat a akceptoval situaci, která vznikla po uzavření dohody o narovnání mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno]. Za situace, kdy předchůdce žalobkyně [právnická osoba] byla fakticky organizátorem celého obchodního případu, o všech skutečnostech věděla, věděla bezpochyby i o tom, kdy žalovaná uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky s [anonymizováno], a měla tedy být přinejmenším při uzavírání smlouvy dne [datum] v tomto směru obezřetná. Nelze tedy klást k tíži žalované, že by to byla ona, která zavinila absolutní neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práv k pohledávce ze dne [datum].

11. Závěr okresního soudu, že smlouva o zajišťovacím převodu práv k pohledávce uzavřená dne [datum] mezi [anonymizováno] jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem, je absolutně neplatná, tedy odvolací soud v celém rozsahu akceptuje a konstatuje, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz v zamítavém verdiktu napadeného rozsudku, je zcela správné. Závěr okresního soudu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalobkyně.

12. Pokud pak žalobkyně v odvolání namítala, že jí měla být žalovaná částka přiznána z titulu náhrady škody, nelze tento argument akceptovat, když v celém průběhu řízení opírala žalobkyně svůj nárok právě o smlouvu o zajišťovacím převodu práv k pohledávce ze dne [datum] a veškerá skutková tvrzení uplatnila právě v souvislosti s touto smlouvou. Eventuelní nárok na náhradu škody je zcela jiným nárokem, který žalobkyně v rámci svých skutkových tvrzení v průběhu celého řízení ani v průběhu řízení odvolacího řádně neuplatnila.

13. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen včetně výroku o nákladech řízení, kde okresní soud rovněž nepochybil, když správně určil jejich rozsah a výši, přičemž v tomto směru lze odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu ve znění opravného usnesení.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalobkyně nebyla s odvoláním úspěšná, je tedy povinna zaplatit žalované vzniklé náklady odvolacího řízení, které představují náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby á 54.420 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (podání vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), 2x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 téhož předpisu. K těmto nákladům přísluší 21% DPH ve výši 22.982,40 Kč, když zástupce žalované doložil, že je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení tak celkem představují částku 132.422,40 Kč.

15. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

Poučení