75 Co 197/2025-338

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Zábřeh zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení, že nemovitá věc náleží do zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 6. 2025, č. j. 8 C 153/2020-306,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 16.605,30 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že přístavba a nástavba zámečnické dílny nacházející se na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, vedeného Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , vyznačená v geometrickém plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ověřeného dne 11. 12. 2013, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pod písmeny „G, H, K“ na parcele č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, barevnými šrafy, který tvoří přílohu kolaudačního souhlasu s užíváním stavby ze dne 2. 5. 2014, č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, vydaného městským úřadem v , adresa, patří do zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného (výrok I.). Žalobkyni okresní soud uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 53.199 Kč (výrok II.), a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku 25.272 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud v prvé řadě shledal existenci naléhavého právního zájmu dle ustanovení § 80 o. s. ř. na žalobkyní požadovaném určení, a to s ohledem na skutečnost, že předmětná přístavba zámečnické dílny byla vybudována za trvání manželství a jako výlučný vlastník rodinného domu č. p. , Anonymizováno, je v katastru nemovitostí evidován žalovaný. Při právním hodnocení věci vycházel pak okresní soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně z § 505, který uvádí, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Podle okresního soudu je povaha věci, která je prvotním kritériem ustavena v okamžiku jejího vzniku. Druhé z kritérií má zabezpečit, že integrita věci (její základní funkční a právní vlastnosti) přetrvávají s přihlédnutím k opotřebení a k případným rekonstrukcím věci po celou dobu její existence. Proto komponenty věci, které zabezpečují její základní funkční a právní vlastnosti tvoří součást, nikoliv jen příslušenství věci hlavní. Komponent náleží k věci hlavní pro její povahu (je její součástí), jestliže věci stejného druhu nebo obdobné věci v daném místě a čase nejsou využívány bez takového komponentu buď proto, že je to funkčně zcela nemožné nebo protože uživatele věci hlavní si navykli na určitý standard využití věci způsobený komponentem natolik, že provoz věci hlavní je bez komponentů nemyslitelný. Na základě závěrů znaleckých posudků znalců , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, a jejich výslechů pak okresní soud dospěl k závěru, že z důvodů oběma znalci uvedených je ve výroku I. je uvedená přístavba a nástavba zámečnické dílny nedílnou součástí nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, a to stavbě rodinného domu č. p. , Anonymizováno, nacházejícího se na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vše zapsáno na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, . Jako jakožto součást pak tato přístavba podle okresního soudu sdílí osud věci hlavní, tedy uvedeného rodinného domu a nemůže být mimo jiné ani samostatným předmětem žaloby. Z těchto důvodů okresní soud žalobu žalobkyně zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala včasné odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny a vyhovění žalobě, eventuálně jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Podle názoru odvolatelky bylo v řízení prokázáno, že dílna není součástí domu č. p. , Anonymizováno, , respektive pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a že je tedy samostatnou věcí v právním smyslu plně od uvedené věci hlavní oddělitelnou, a to při provedení, nikoliv rozsáhlých zásahů, respektive opatření, které vyplývají i ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho výslechu před soudem. Ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a k jeho výslechu před okresním soudem nelze vůbec přihlížet, protože byl proveden v rozporu s občanským soudním řádem a zásadami na nichž stojí, zejména se zásadou rovnosti účastníků, když tento znalecký posudek byl založen na místním šetření, kterého se žalobkyně z důvodů na straně tohoto soudního znalce nemohla zúčastnit. Tím, že okresní soud v pořadí druhém rozsudku ve věci samé opět přihlédl ke znaleckému posudku znalce , jméno FO, a k jeho výslechu a zohlednil jej při rozhodování ve věci samé, přestože nebyly opatřeny zákonem stanoveným způsobem, zatížil řízení a rozsudek podstatnou vadou, která by měla sama o sobě vést ke zrušení napadeného rozsudku. Podle názoru žalobkyně znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém znaleckém posudku a zejména při svém výslechu ukázal možnosti, jak zcela oddělit dílnu od domu č. p. , Anonymizováno, tak, aby dům č. p. , Anonymizováno, nebyl ekonomicky, funkčně, esteticky ani jinak znehodnocen, a to provedením stavebních úprav s náklady v řádu jednotek stovek tisíc korun. Takto je možné odstranit přesahy obou staveb a jejich propojení. Znalec ohledně takového oddělení převážně argumentoval tím, že provedením oddělením by došlo ke znehodnocení dílny, nikoliv domu č. p. , Anonymizováno, , respektive pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Je tedy možné zvolit varianty, které nepovedou ke znehodnocení domu č. p. , Anonymizováno, jako věci hlavní, ale jen ke znehodnocení dílny. Dílna proto není součástí domu, respektive pozemku pod ním, ale je samostatnou věcí v právním slova smyslu s možností s ní samostatně právně nakládat, tj. se samostatným právním režimem. Součinnost žalovaného ke stavebním úpravám, nebude-li poskytnuta dobrovolně, je možné zajistit prostřednictvím ustanovení § 1022, 1023 a 1029 o. z. Okresní soud se podle odvolatelky řádně nezabýval funkcí požární nádrže, faktem že v rámci povolení Stavebního úřadu na výstavbu dílny je jasně uvedeno, že elektroinstalace bude vedena samostatně přes dílnu, ale v tomtéž stavebním povolení je uvedeno, že kanalizace má být vedena přes revizní šachtu. Soud prvého stupně navíc neprovedl žalobkyní navržené důkazy, a to účetními doklady společnosti , právnická osoba, za roky 2009-2015 spisem Stavebního úřadu, spisem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 17 Nc 301/2020 a revizním znaleckým posudkem, což je další vada řízení před okresním soudem. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení žalobkyně namítá, že je nesprávné a nezákonné, aby žalobkyně nesla povinnost náhrady nákladů řízení, protože tyto náklady vznikly zaviněním žalovaného, a to jeho opakovanými pokusy o zatížení nemovitého majetku evidovaného na něj jako výlučného vlastníka v katastru nemovitostí, přestože se zčásti jedná o majetek, který je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění účastníků. Ze stejných důvodů pak odvolatelka nesouhlasí s výrokem III. o náhradě nákladů státu.

4. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřil žalovaný s tím, že s odvolací argumentací žalobkyně se neztotožňuje a navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Zdůraznil, že žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že přístavba a nástavba zámečnické dílny nacházející se na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, patří do zaniklého společného jmění účastníků s tvrzením, že jde o samostatnou stavbu, kterou je možno oddělit od věci hlavní, tedy domu č. p. , Anonymizováno, nacházejícího se rovněž na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a byla postavena za trvání manželství účastníků z prostředků patřících do společného jmění. Původně tvrdila, že tato přístavba a nástavba je samostatnou věcí, po vypracování znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, se k této argumentaci již nevrací a tvrdí, že stavebními úpravami lze dosáhnout toho, aby se tato přístavba stala samostatnou věcí. Žalovaný za základní otázku považuje to, zda přístavba a nástavba zámečnické dílny je samostatnou stavbou nebo ne, v době rozhodnutí soudu. Novým v řízení vypracovaným znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který provedl místní šetření na místě samém 1. 11. 2024 bylo jednoznačně určeno, že se nejedná o samostatnou stavbu a nelze ji v současném stavu reálně rozdělit. Znalec také v posudku podrobně uvádí, z jakého důvodu k těmto závěrům dospěl a uvádí co všechno by se muselo stát, aby takovýto postup byl možný. Tyto své závěry plně obhájil i při svém výslechu před okresním soudem. Žalobkyně se vůči tomuto posudku vymezuje, ale v podstatě vůbec nezpochybňuje nález znalce ohledně propojenosti a prolínání domu č. p. , Anonymizováno, a pozdějších stavebních úprav a přístavby a zaměřila se jen na způsob, jakým by šlo celou stavbu rozdělit na původní a přistavěnou. V tomto řízení se jedná o určovací žalobu, kdy je pro rozhodnutí rozhodující stav nemovitostí v době rozhodování soudů a nelze brát proto vůbec v úvahu, že by snad teoreticky bylo možné nějakými budoucími stavebními úpravy takovou samostatnou stavbu teprve vytvořit a díky tomu je následně z dosavadní nemovitosti oddělit. Jestliže žalobkyně mluví o nutnosti reálného oddělení přístavby, tak fakticky přiznává, že podle dosavadního stavu jde o stavbu jedinou. Důvodná není podle žalovaného ani námitka žalobkyně týkající se neprovedení důkazů okresním soudem ani její námitky do výroků II. a III. o nákladech řízení.

5. Krajský soud z podnětu odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že řízení ve věci bylo zahájeno žalobou žalobkyně podanou okresnímu soudu dne 21. 9. 2020, kterou se žalobkyně domáhala určení, že v petitu specifikovaná přístavba a nástavba zámečnické dílny patří do společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného. Okresní soud po zjištění, že dne 28. 5. 2020 podala žalobkyně u Okresního soudu v Šumperku žalobu na vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného, o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, řízení podle § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř. zastavil s tím, že určení, zda se nemovitá věc nachází v dosud nevypořádaném společném jmění manželů je otázkou, kterou se zabývá soud v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, bylo-li již toto řízení zahájeno, nelze tuto otázku následně činit předmětem samostatného řízení. Toto usnesení okresního soudu bylo z podnětu odvolání žalobkyně změněno tak, že řízení se nezastavuje, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 12. 2021, č. j. 75 Co 392/2021-60 s tím, že okresní soud pominul novější judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, z něhož je zřejmé, že nová judikatura v poměrech nového občanského zákoníku zaujala odlišný právní názor od judikatury předchozí, a to takový, že nejen mezi žalobou na vypořádání SJM a žalobou na určení, zda určitá nemovitá věc patří nebo nepatří do SJM není překážka litispendence ani rei iudicatae, ale navíc že existuje i naléhavý právní zájem na určení, že určitá nemovitá věc patří do společného jmění manželů i poté, co společné jmění zaniklo a je tedy možné žalovat na jeho vypořádání, tedy na plnění (které je obvykle překážkou naléhavého právního zájmu na určení), a to i v době vedení řízení o případně podané žalobě na vypořádání SJM, jak je tomu právě v projednávané věci. Okresnímu soudu bylo tedy uloženo, aby žalobu žalobkyně věcně projednal. Po vrácení věci okresnímu soudu žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení a navrhla provedení důkazů mimo jiné stavební dokumentací a rozhodnutími Stavebního úřadu s výhradou důkazů dalších. Předložila okresnímu soudu rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, ze dne 20. 10. 2008 ze dne 4. 12. 2013, včetně dalších listinných důkazů. Okresní soud nařídil jednání na den 1. 6. 2022, kdy četl listinné důkazy, řízení koncentroval dle ustanovení § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř. a na to zástupce žalovaného navrhl provést místní ohledání, případně i za účasti znalce, pokud bude vyhověno důkaznímu návrhu na zpracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne 26. 8. 2022, č. j. 8 C 153/2020-91 nařídil okresní soud důkaz znaleckým posudkem, znalcem ustanovil , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, kterému jako znalecký úkol zadal zjistit, zda je žalobkyní v petitu žaloby označená přístavba zámečnické dílny ze stavebně technického hlediska stavbou samostatnou, oddělitelnou od stavby hlavní, tedy od rodinného domu č. p. 6 na pozemku p. č. 31/1 a zda by případným oddělením této stavby od rodinného domu č. p. 6 došlo ke znehodnocení tohoto domu či nikoliv. Znalec přípisem ze dne 29. 9. 2022 stanovil termín prohlídky nemovitosti na den 15. 10. 2022 v 10:00 hodin, o čemž vyrozuměl účastníky řízení a jejich zástupce. Z přípisu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 13. 10. 2022 pak vyplývá, že znalec byl 13. 10. 2022 cca 18:02 hodin telefonicky informován zástupkyní žalobkyně, že pozvánku na obhlídku svolanou na termín 15. 10. 2022 na 10:00 hodin zaregistrovala včera, to je 12. 10. 2022 a žalobkyně údajně tuto pozvánku neobdržela vůbec. Jelikož se obhlídky chtějí zúčastnit, požádali o odklad termínu obhlídky na jiný blíže nespecifikovaný termín. Znalec tomuto požadavku nevyhověl a prohlídku nemovitosti provedl a dne 2. 11. 2022 doručil okresnímu soudu písemně vypracovaný znalecký posudek. Z obsahu znaleckého posudku mimo jiné vyplývá, že znalec při obhlídce nemovitosti vycházel ze sdělení vlastníka tedy žalovaného. Další jednání okresní soud nařídil na den 31. 5. 2023, kdy k důkazu přečetl vypracovaný znalecký posudek ze dne 2. 11. 2022, ke kterému žalobkyně v průběhu jednání vyjádřila konkrétní námitky. Nato okresní soud přistoupil k výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně u jednání s ohledem na výslech znalce navrhla zpracování revizního znaleckého posudku. Okresní soud odročil jednání na den 3. 7. 2023, kde jako důkaz přečetl rozhodnutí o dodatečném povolení stavby na čísle listu 163-164 spisu, zamítl důkazní návrh žalovaného účetními doklady společnosti , právnická osoba, a návrhy žalobkyně spisem Stavebního úřadu – , právnická osoba, , adresa, , dále spisem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 17 Nc 301/2020 a revizním znaleckým posudkem. Vyslechl závěrečné návrhy a jednání odročil za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 12. 7. 2023, kdy byl vyhlášen napadený rozsudek.

7. K odvolání žalobkyně byl rozsudek okresního soudu usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 2. 2024, č. j. 75 Co 267/2023-205 zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresnímu soudu bylo vytknuto nedostatečné odůvodnění jeho právního závěru a předčasnost jeho rozhodnutí za situace, kdy okresní soud neprovedl řádně dokazování, na základě konkrétně žalobkyní učiněných důkazních návrhů a vyšel pouze ze závěrů znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který žalobkyně zpochybnila. Okresnímu soudu bylo uloženo, aby provedl žalobkyní navržené důkazy, aby vyzval znalce , tituly před jménem, , jméno FO, k doplnění znaleckého posudku tak, aby znalec reagoval na provedené důkazy s tím, že teprve na základě takto doplněného dokazování bude na okresním soudu, aby zvážil eventuální nutnost provedení důkazu revizním znaleckým posudkem. Po vrácení věci okresnímu soudu tento usnesením ze dne 16. 4. 2024 vyzval znalce , tituly před jménem, , jméno FO, k doplnění znaleckého posudku a následně zjistil, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, zemřel. Usnesením ze dne 12. 6. 2024 soud zrušil ustanovení , tituly před jménem, , jméno FO, a nařídil důkaz novým znaleckým posudkem, přičemž znalcem ustanovil , tituly před jménem, , jméno FO, se stejným zadáním jako v případě předchozího znaleckého posudku. Dne 14. 11. 2024 byl okresnímu soudu doručen nový znalecký posudek. Okresní soud nařídil jednání na den 30. 4. 2025, kdy přečetl znalecký posudek, vyslechl znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , účastníci předložili na výzvu okresního soudu závěrečné návrhy a okresní soud dne 9. 6. 2025 rozhodl napadeným rozsudkem shodně jako rozsudkem prvním.

8. Žalobkyně uplatnila ve svém odvolání řadu odvolacích důvodů, když v prvé řadě namítala, že řízení před soudem prvého stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když okresní soud i v pořadí druhém rozsudku ve věci samé přihlédl ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho výslechu a zohlednil jej při rozhodování ve věci samé, přestože nebyly opatřeny zákonem stanoveným způsobem. Nezákonnost spatřovala žalobkyně v tom, že jí znalcem , jméno FO, nebyla umožněna účast u místního šetření při vypracování v pořadí prvního znaleckého posudku. Tento nesprávný postup vytkl odvolací soud okresnímu soudu již v prvním kasačním řízení a okresní soud na tuto výtku řádně reagoval pokusem o doplnění znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a následně nařízením nového znaleckého posudku. V uvedeném postupu okresního soudu pak odvolací soud nespatřuje vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zvlášť za situace, kdy závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, se zcela ztotožňují se závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Žádné jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci z obsahu spisu podle odvolacího soudu nevyplývají. Odvolací důvod žalovanou uplatněný dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak naplněn není.

9. Rovněž tak odvolací soud neshledává naplnění žalobkyní uplatněného dovolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., že soud prvého stupně nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 část věty za středníkem. Jak vyplývá z obsahu spisu, okresní soud ve věci provedl dokazování, reagoval na argumenty žalované a přihlédl ke všem jejím tvrzením. Pokud okresní soud neprovedl veškeré důkazy žalovanou navržené, tak k této námitce se odvolací soud vyjádří níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

10. Další odvolací námitkou žalobkyně bylo tvrzení, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.).

11. Krajský soud konstatuje, že skutková zjištění okresního soudu považuje za zcela správná, jednotlivé skutkové závěry krajský soud přejímá a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud uzavírá, že skutková zjištění, která okresní soud přijal jsou správná, neboť korespondují obsahu spisu a přes deklarované výhrady se žalobkyni skutkové závěry okresního soudu zpochybnit nepodařilo. Za odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., který žalobkyně uplatnila tak, že na základě provedených důkazů dospěl okresní soud k nesprávným skutkovým zjištěním a že provedené důkazy nesprávně hodnotil je třeba považovat to, že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Může jít o situaci, kdy okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo nebo naopak, že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo jestliže v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti důležitosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Pokud jde o samotné hodnocení důkazů, na jeho nesprávnost lze usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení § 132 o. s. ř. jen ze způsobu, jak okresní soud hodnocení provedl. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru žádného pochybení vytknout, pak ani není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry a namítat, že okresní soud měl provedené důkazy hodnotit jinak. Podstatou žalovanou uplatněného odvolacího důvodu je právě její polemika nad tím, zda okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Podle citovaného ustanovení platí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Ustanovení § 132 o. s. ř. je vyjádřením zásady volného hodnocení důkazů jako jedné z hlavních klíčových zásad ovládajících český civilní proces. Na rozdíl od zásady legální teorie důkazní dává soudci značný prostor pro jeho úvahu a zároveň na něj klade vysoké nároky. Zákon instruuje soud (soudce) pouze v tom smyslu, že má hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Jakou hodnotu (důkazní sílu) soud jednotlivým důkazům přizná záleží na jeho úvaze. Přitom by ovšem měl přihlédnout ke všemu co během řízení vyšlo najevo. Prostor pro volné hodnocení důkazů má soudce značný, nikoliv však neomezený, jinak řečeno, jeho postup nesmí být svévolný (libovolný), neboť by porušil právo na spravedlivý proces. Okresní soud, jak vyplývá z obsahu spisu podle těchto zásad zcela správně postupoval, provedené důkazy hodnotil, jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a to včetně znaleckých posudků v řízení provedených. Skutkový závěr okresního soudu, že předmětná přístavba a nástavba zámecké dílny je nedílnou součástí nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, a to stavby rodinného domu č. p. , Anonymizováno, nacházejícího se na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je zcela správný a odvolací soud jej akceptuje.

12. Naplnění odvolacího důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. tak odvolací soud neshledává.

13. Dále žalobkyně uplatnila odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. s tvrzením, že soud prvého stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to zejména revizní znalecký posudek a dále důkazy účetními doklady společnosti , právnická osoba, za roky 2009-2015, spisem stavebního úřadu, spisem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 17 Nc 301/2020. Ani tuto odvolací námitku žalobkyně odvolací soud za důvodnou nepovažuje. Okresní soud znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, správně hodnotil, pokud dospěl k závěru, že z tohoto znaleckého posudku a z výslechu znalce lze v souvislosti s ostatními v řízení provedenými důkazy učinit závěr o tom, že předmětná nástavba a přístavba zámecké dílny je nedílnou součástí nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. V rozsudku ze dne 9. 2. 2011 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1561/2010 Nejvyšší soud vyložil, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazů znaleckým posudkem, tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. V rozsudku ze dne 25. 4. 2022 ve věci sp. zn. 25 Cdo 583/2021 Nejvyšší soud uvedl, že přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. dalším posudkem jiného znalce vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je na místě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popřípadě, jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí. Dále v rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 259/2012 Nejvyšší soud formuloval závěr, že nejsou dány důvody pro zpracování tzv. revizního znaleckého posudku podle ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř., jestliže písemné vyhotovení prvního posudku nevykazuje žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných a pověřený znalec při výslechu před soudem reagoval na vznesené dotazy a ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum posudku jiným znalcem či ústavem. Přeneseno na poměry projednávané věci, pokud znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, nelze podle odvolacího soudu co do jeho hodnocení ve smyslu shora vyloženého ničeho vytknout, když posudek obsahuje všechny formální požadavky na něj kladené, Anonymizováno, a jeho závěry jsou náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu, jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení a závěry nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, pak je zřejmé, že žalobkyně nemůže prosadit odvolací důvod založený na nedostatcích stran zjištění skutkového stavu s požadavkem na zpracování revizního znaleckého posudku. Znalec byl v řízení vyslechnut, reagoval na všechny připomínky žalobkyně a z jeho znaleckého posudku lze zcela vycházet, když není nepodstatné, že závěry tohoto znaleckého posudku se zcela shodují se závěry předchozího znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, .

14. Zbývá tedy posoudit, zda je naplněn žalobkyní uplatněný odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. týkající se tvrzeného nesprávného právního posouzení věci.

15. Obecně platí, že právní posouzení věci je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

16. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávnost použití v úvahu přicházejících právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. Okresní soud správně na základě v řízení provedených důkazů dovodil, že žaloba žalobkyně na určení nemůže obstát za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že předmětná přístavba a nástavba zámečnické dílny je nedílnou součástí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaného, a to stavby rodinného domu č. p. , Anonymizováno, nacházejícího se na tomto pozemku. Správný je také závěr okresního soudu, že tato přístavba sdílí osud věci hlavní, tedy předmětného pozemku s rodinným domem a nemůže být samostatným předmětem žaloby.

17. Jak správně ve vyjádření k odvolání argumentuje žalovaný, v tomto řízení se jedná o určovací žalobu, když pro rozhodnutí soudu je rozhodující stav nemovitosti v době rozhodování soudu a nelze ani teoreticky brát v úvahu, že by bylo možné nějakými budoucími stavebními úpravami samostatnou stavbu teprve vytvořit a díky tomu ji následně z dosavadní nemovitosti oddělit. Znalec potvrdil, že se jedná o jednu nemovitost, která není oddělena ani oddělitelná ve svislé rovině, což je základní podmínka samostatnosti stavby. Stavební konstrukce se navzájem prolínají a prostupují ve vodorovné rovině bez ohledu na původní půdorys domu č. p. , Anonymizováno, . Navíc ani záměrem nebylo vytvořit samostatnou stavbu ale dům č. p. , Anonymizováno, rozšířit a propojit s přistavěnými části překrytím stavebních konstrukcí původní stavby a přístavby s využitím dosavadních inženýrských sítí, topení, vodovodu, a tak. Přístavba a nástavba zámečnické dílny není samostatnou stavbou, nelze ji od věci hlavní oddělit. Za této situace tak odvolací argumentace žalobkyně z hlediska právního posouzení věci obstát nemůže.

18. Ze shora uvedeného vyplývá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz v zamítavém verdiktu okresního soudu považuje odvolací soud za zcela správné. Závěr okresního soudu vyjádřený v zamítavém verdiktu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalobkyně.

19. Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků a o nákladech státu, kde okresní soud rovněž nepochybil. V tomto směru neakceptuje odvolací soud argumentaci žalobkyně, že by snad přiznání nákladů řízení úspěšnému žalovanému bylo nespravedlivé, když žalovaný pouze v řízení hájil svá práva a bránil se vůči žalobě žalobkyně, přičemž se svou obranou byl úspěšný a má tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které okresní soud správně určil. Náklady státu pak okresní soud rovněž správně určil a uložil jejich zaplacení neúspěšné žalobkyni dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, neboť jejímu odvolání vyhověno nebylo. Má tedy povinnost uhradit žalovanému plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (2x 5.620 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u odvolacího jednání dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/, g/ uvedené vyhlášky, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalovaného ve výši 2x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 téhož předpisu, z náhrady cestovného k jednání odvolacího soudu ve výši 982,82 Kč, náhrady za ztrátu času 4x 150 Kč a 21% DPH ve výši 2.881,79 Kč), když bylo doloženo, že zástupce žalovaného je plátcem této daně. Celkem tak náklady odvolacího řízení představují částku 16.605,60 Kč.

21. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.