75 CO 207/2022 - 137

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupenému advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 43.439 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2022, č. j. 13 C 154/2021-91, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a) ohledně částky 43.298,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 43.298,50 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 12. 2020 do zaplacení mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá, a b) ve zbytku, to je ohledně částky 140,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 140,50 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení a ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, potvrzuje.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 43.439 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43.439 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok I.) a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28.503,20 Kč k rukám její zástupkyně (výrok II.). Okresní soud uzavřel, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla uzavřena dne [datum] Smlouva o dílo na provedení díla„ Objekt [anonymizováno] kino, ulice [ulice], [obec] – oprava elektroinstalace“ (dále také SOD 2), kterou se žalovaný zavázal za dílo zaplatit cenu 57.986,78 Kč (bez DPH), přičemž v situaci, kdy dílo bylo provedeno a vyúčtováno fakturou se splatnosti do 25. 12. 2020 a na cenu díla byla uhrazena částka 14.548 Kč, dluží žalovaný žalobkyni přiznanou částku spolu s tam uvedeným příslušenstvím. Okresní soud nepřisvědčil procesní obraně žalovaného založené na tom, že žalobkyní v řízení uplatněná pohledávka zanikla v důsledku jednostranného započtení pohledávky žalovaného za žalobkyní. Tuto pohledávku žalovaného vniklou z jiné smlouvy o dílo (dále také SOD 1) uzavřené mezi účastníky, a to z titulu smluvní pokuty posoudil okresní soud jako nezpůsobilou k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 OZ, když ji považoval za spornou s ohledem na provedené dokazování, již co do jejího vzniku a když k této otázce by se dle jeho názoru muselo vést další dokazování oproti pohledávce žalobkyně, kterou považoval za jednoznačně prokázanou a které bylo možno vyhovět již při prvním jednání. Okresní soud pak odkazoval na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020.

2. Včasným odvoláním brojí proti uvedenému rozsudku žalovaný, když má za to, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a když rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř.). Odvolatel poukazuje na skutečnost, že k prokázání existence a výše své pohledávky za žalobkyní řádně označil důkazy, které okresní soud provedl, avšak z těchto neučil adekvátní skutková zjištění a s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu pohledávku žalovaného označil za nezpůsobilou k započtení. Postup okresního soudu tak žalovaný hodnotí jako překvapivý a nekorektní a namítá, že se okresní soud řádně nevypořádal se skutkovými zjištěními z důkazů, které byly provedeny k jeho pohledávce za žalobkyní.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že rozhodnutí okresního soudu považuje za věcně správné, když žalovaným k započtení uplatněná pohledávka je co do základu a výše pohledávkou nejistou a když vůbec ujednání o smluvní pokutě je ujednáním neurčitým, nadto vycházející z jiného právního jednání mezi účastníky. Podle žalobkyně by se tak celé další řízení vedlo výlučně k projednávání a prokazování ne/vzniku práva na spornou smluvní pokutu. Již proto je tak postup okresního soudu v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu publikovaným pod R 37/2021. Dále žalobkyně předložila svůj výklad příslušného ustanovení o smluvní pokutě, z něhož dovozuje, že žalovanému právo na smluvní pokutu nevzniklo. Eventuálně snášela argumentaci o tom, že v případě vzniku práva na smluvní pokutu by bylo lze tuto považovat za nepřiměřeně vysokou, popř. by nemohla být aprobována pro nepoctivé jednání žalovaného, přičemž nepoctivost žalobkyně shledávala mimo jiné v tom, že žalovaný vstupoval do právního jednání s žalobkyní, z níž vzešla v řízení uplatněná pohledávka již s tím, že tuto žalobkyni neuhradí a na tuto bude započítávat svou spornou pohledávku.

4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je v podstatné části důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou podanou u okresního soudu dne 26. 1. 2021 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 43.439 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43.439 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení a dále s náklady spojenými s uplatněním pohledávky, a to za skutkových tvrzení, že dne 21. 7. 2021 uzavřela s žalovaným SOD 2 za dohodnutou cenu 57.986,78 Kč bez DPH. Dílo by řádně a včas provedeno a vyfakturováno daňovým dokladem [číslo] na částku 57.987 Kč bez DPH se splatností do 25. 12. 2020. Na vyúčtovanou cenu díla byla uhrazena dne 11. 12. 2020 pouze částka 14.548 Kč, přičemž zbylou částku 43.439 Kč žalovaný ani přes výzvy nereagoval. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že skutková tvrzení k okolnostem uzavření SOD 2 učinil nespornými. Tvrdil však, že v řízení uplatněná pohledávka zanikla v důsledku zápočtem pohledávky žalovaného z titulu smluvní pokuty podle čl. XI. SOD 1 uzavřené mezi účastníky již dne 26. 6. 2018. K okolnostem provedení zápočtu pak tvrdil, že k zaplacení smluvní pokuty ve výši 40.293 Kč žalobkyni vyzval přípisem ze dne 12. 5. 2020 a přípisem ze dne 7. 12. 2020 pak provedl na v řízení uplatněnou pohledávku zápočet uvedené smluvní pokuty a přirostlého úroku z prodlení za dobu od 27. 2. 2020 do 7. 12. 2020 ve výši 3.146 Kč. Doručením zápočtu do dispoziční sféry žalobkyně tak jeho povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 43.439 Kč zanikla. Žalobkyně v rámci repliky k vyjádření žalovaného odmítla, že by žalovanému vznikla dle SOD 1 proti žalobkyni pohledávka z titulu smluvní pokuty dle čl. XI. smlouvy. Argumentovala tím, že na vadu jí provedené projektové dokumentace (rozdíl v položkách 253 a 256) zhotovované dle SOD 1 upozornila dne 9. 4. 2019, přitom konec lhůty pro podávání nabídek (v rámci veřejné zakázky) byl stanoven na den 10. 4. 2019 a smlouva s vítězem výběrového řízení byla uzavřena až dne 11. 7. 2019. Současně namítala, že podle smlouvy uzavřené s vítězem výběrového řízení nemohlo dojít k navýšení vysoutěžené ceny a ani k jiné újmě a nenastaly tak předpoklady pro vznik smluvní pokuty de SOD 1. Namítala tak, že pohledávka žalovaného není podle § 1987 odst. 2 OZ způsobilá započtení. Žalovaný k argumentaci žalobkyně uvedl, že žádná osoba oprávněná za žalovaného jednat neobdržela emailovou zprávu od žalobkyně ze dne 9. 4. 2019, navíc ze založené zprávy nevyplývá, že odesílající osoba ([jméno] [anonymizováno]) je osobou oprávněnou jednat za žalobkyni. Nadto pokud by upozornění na vady v projektu byly dány žalobkyní až dne 9. 4. 2019, nemělo by to žádný právní význam, když uzávěrka přihlášek do veřejné zakázky byla stanovena na den 10. 4. 2019 a zájemcům byly již předtím zaslány podklady, včetně podkladů s hrubou chybou projektu vypracovaným žalobkyní. Jedinou možností tak bylo veřejnou zakázku zrušit a vypsat novou, avšak žalovaný v té době prokazatelně informaci o chybě projektu neměl. Rovněž rozporoval tvrzení žalobkyně, že nedošlo k navýšení vysoutěžené ceny, když společnost [právnická osoba], vítěz veřejné zakázky, požadoval zaplacení víceprací způsobených chybou projektu vyhotoveného žalobkyní, a to v částce 798.729,99 Kč. Protože žalovanému hrozil soudní spor o uvedeno částku, když ujednání o nemožnosti navýšení ceny díla z důvodu víceprací by mohlo být shledáno neplatným, bylo orgánem žalovaného schváleno uzavření dohody o narovnání, podle které žalovaný nad rámec vysoutěžené ceny zaplatil dalších 450.000 Kč bez DPH, přičemž tato dohoda byla řádně uveřejněna v registru smluv. Předpoklady pro vznik nároku na smluvní pokutu dle SOD 1 tak, dle žalovaného byly splněny a takto trval na svém názoru o zániku pohledávky žalobkyně započtením. Na uvedené vyjádření žalovaného pak žalobkyně reagovala tím, že podáním informace o vadnosti rozpočtu dne 9. 4. 2019 učinila vše potřebné pro zjednání nápravy a eliminaci škod. Pokud žalovaný zpochybňuje, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn jednat za žalobkyni, pak takovou obranu považuje žalobkyně za nepoctivou, když s touto osobou bylo jednáno a žalovaný věděl, že tato osoba je autorem projektové dokumentace. Za nepoctivé žalobkyně považovala i nepravdivé tvrzení žalovaného, že email ze dne 9. 4. 2019 pracovnice smluvního zástupce žalovaného ([název práv. osoby]) ani žalovaný neobdrželi, stejně jako jednání žalovaného, z něhož mělo vzejít neplatné ujednání ve smlouvě mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Kvalifikací popsaného postupu žalovaného jako nepoctivého jednání se žalobkyně domáhala neposkytnutí soudní ochrany procesní obraně žalovaného. Dále podle žalobkyně měl žalovaný učinit vše, aby dodržel postup dle zákona o zadávání veřejných zakázek, když se dle tvrzení žalobkyně dozvěděl o vadách rozpočtu, byť za cenu vyšší administrace, což žalovaný neučil a je nesporné, že nové zadávací řízení nevypsal. Nadto cenu za vícepráce (způsobenou vadou rozpočtu) žalobkyně nepovažuje za škodu, když by za každých okolností tuto cenu díla musel žalovaný vynaložil. Konečně žalobkyně namítala neurčitost ujednání o smluvní pokutě dle čl. XI. SOD 1, když není zřejmé, na jaké porušení smluvních povinností se vztahuje; dále pak namítala nepřiměřenost smluvní pokuty a dovolávala se její případné moderace 6. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s tím doplněním, že z listiny Smlouva o dílo na zhotovení PPD ze dne [datum] (SOD 1) krajský soud dále zjistil, že uvedeného dne byla mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným zastoupeným [název práv. osoby] v písemné formě uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo vypracování (zhotovení) prováděcí projektové dokumentace na rekonstrukci elektroinstalace na akci„ Třída [anonymizováno] 12, 14, 16, 18, 20, [obec]“. Žalobkyně se v rámci této smlouvy (co do rozsahu díla) zavázala provést mimo jiné soupis dodávek a prací – oceněný i neoceněný v programu [příjmení], ceníková databáze ÚRS 2015/II ([číslo]) a dále mimo jiné vedle samotné projektové dokumentace předat 1x výkaz výměr a oceněný položkový rozpočet. Dílo mělo být provedeno do 80 dnů od podpisu smlouvy, nejpozději však do 15. 10. 2018, a to za dohodnutou cenu 166.500 Kč (bez DPH), 201.465 Kč s DPH. Z listiny Započtení smluvní pokuty s přísl. proti pohledávce z faktury [číslo] vzal krajský soud za prokázané, že pohledávka žalobkyně uplatněná v tomto řízení sjednaná ve smlouvě o dílo ze dne [datum] (dále jen SOD 2) byla splatná do 25. 12. 2020.

7. S ohledem na částečně zopakované dokazování přejímá krajský soud jako správné všechny skutkové závěry okresního soudu, na které pro stručnost odkazuje, s tím doplněním, že dílo, k jehož zhotovení se žalobkyně zavázala podle SOD 1, spočívalo mimo jiné v soupisu dodávek a prací a vyhotovení výkazu výměr a že pohledávka v tomto řízení uplatněná byla splatná do 25. 12. 2020, když počátek lhůty splatnosti byl dán dnem 25. 11. 2020.

8. Podle § 2586 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen OZ) smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Podle § 1958 odst. 1 OZ je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

10. Podle § 2048 odst. 1 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 2051 OZ nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

12. Podle § 1982 OZ odst. 1 dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh, odst. 2) započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

13. Podle § 1987 OZ odst. 1 započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem, odst. 2) pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

14. Podle § 513 OZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

15. Odvolací soud akceptuje právní závěr okresního soudu o tom, že právním důvodem v řízení uplatněné pohledávky žalobkyně (dále také jako pasívní pohledávka) je neuhrazená část ceny díla dle SOD 2, neakceptuje však závěr okresního soudu o tom, že tato pohledávka existovala ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým okresní soud žalobkyni nárok přiznal. Okresní soud odmítl procesní obranu žalovaného založenou na tvrzení, že v řízení uplatněná pohledávka žalobkyně zanikla v důsledku jednostranného započtení vzájemné pohledávky žalovaného (dále také aktivní pohledávka) za žalobkyní, když uzavřel, že tato pohledávka žalovaného není započtení způsobilá, neboť tuto kvalifikoval jako nejistou a neurčitou, jejíž existenci, důvodnost a výši by bylo nutno rozsáhle prokazovat, přičemž dále odkazoval na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020.

16. Byť okresní soud správně z označeného rozhodnutí citoval dílčí závěr, že za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává nebo že je sporná její právní kvalifikace, ale že zde musí být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod., nepromítl řádně tyto závěry do svých úvah. S odvolatelem lze souhlasit v tom směru, že je překvapující závěr okresního soudu o tom, že aktivní pohledávku považuje za neurčitou a nejistou, přičemž její existenci, důvodnost a výši by bylo nutno dále rozsáhle prokazovat, když však nalézací soud vyhověl a provedl všechny žalovaným navrhované důkazy k prokázání této jeho (aktivní) pohledávky.

17. Odvolací soud připomíná, jak ostatně vyplývá z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, že výklad ust. § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami; uvedené tak platí nejen pro případy demonstrativně uváděné v označeném rozhodnutí, kdy aktivní a pasivní pohledávka vychází ze stejného právního vztahu, ale i pro situace obdobné jako v projednávané věci, kdy nalézací soud uzavře, že pasivní pohledávka je natolik jednoznačná a je jí možno vyhovět při prvním jednání, avšak dále vede dokazování k aktivní pohledávce, o níž pak uzavře, že není započtení způsobilá. Jinak řečeno, je-li v řízení jako aktivní pohledávka uplatněna vzájemná pohledávka z jiného právní poměru mezi účastníky, než ten, z něhož vyplývá žalobou uplatněná pohledávka a soud v případě spornosti této pohledávky provádí dokazování, bylo by v rozporu se zásadou poctivého a spravedlivého uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami a rovněž se zásadou ekonomie řízení (vyvolání dalšího sporu), aby soud aktivní pohledávku deklaroval jako nejistou a neurčitou. Za takového stavu řízení je namístě učinit jasný závěr o existenci či neexistenci aktivní pohledávky a o tom, zda nastaly či nenastaly účinky jednostranného započtení.

18. V posuzované věci je nepochybný skutkový závěr o tom, že žalobkyně podle SOD 1 jako zhotovitel měla pro žalovaného jako objednatele provést dílo, a to prováděcí projektovou dokumentaci, přičemž součástí tohoto díla měl být 1x výkaz výměr a oceněný položkový rozpočet a že žalobkyní provedené a předané dílo vykazovalo vadu, neboť v u položek 253 a 256 (sekání rýh 3x3 cm) byla uvedena nesprávná délka těchto prací 2624 m, namísto správné 5945 m, přičemž toto dílo sloužilo žalovanému jako jeden z podkladů pro navazující vypsanou veřejnou zakázku na rekonstrukci elektroinstalací bytového domu„ [obec], třída [anonymizováno] 12, 14, 16, 18, 20“, kdy na základě této žalovaný uzavřel smlouvu o dílo s třetím subjektem. Cena tohoto díla pak v důsledku uvedených vad díla dle SOD 1 byla navýšena na základě dohody o narovnání uzavřené mezi žalovanou a třetí osobou. Odvolací soud je tak tohoto názoru, že v situaci, kdy žalobkyně vadně plnila dle SOD 1, byly splněny podmínky pro vznik nároku žalovaného na smluvní pokutu dle čl.

XI. SOD

1. Odvolací soud nesdílí argumentaci žalobkyně o neurčitosti ujednání o smluvní pokutě a její interpretaci pojmu„ realizace díla“ v ujednání o smluvní pokutě, neboť z logiky uvedeného ustanovení a při použití interpretačních pravidel je nepochybné, že slovní spojení„ realizace díla“ je obsahově míněno„ použití díla“, tedy jinak řečeno, uvedené ustanovení má řešit situace, kdy by vadné plnění dle SOD 1 mělo objednateli při jeho použití přinést negativní důsledky, což je i následek v posuzované věci. Stejně tak odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že v době realizace (myšleno použití) díla vada neexistovala. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že na základě žalobkyní zhotoveného díla - projektové dokumentace a dalších součástí byla vypsána veřejná zakázka, přičemž informace o vadnosti díla byla daná subdodavatel žalobkyně pracovnici zástupce žalovaného den před uplynutím lhůty pro podávání nabídek. Nelze akceptovat ani úvahu žalobkyně o tom, že žalovanému nevznikla újma, když za tuto újmu je třeba v posuzované věci považovat navýšení ceny díla o vícepráce v souvislosti s dohodou o narovnání uzavřenou mezi žalovaným a třetí osobou, když žalovaný veřejnou zakázku nezrušil. Pokud tak žalovaný neučinil, nemá tato skutečnost, resp. postup žalovaného, dle odvolacího soudu vliv na existenci nároku na smluvní pokutu. Správně žalobkyně zvažuje, že pokud by žalovaný veřejnou zakázku zrušil, vznikly by mu náklady na vypsání nového výběrového řízení, což je mimo jiné další možný důvod vzniku nároku na smluvní pokutu dle SOD 1; pokud by novou veřejnou zakázku nevypsal, mohly by být za újmu ve smyslu smluvního ujednání o smluvní pokutě považovány marně vynaložené nálady na vypsání veřejné zakázky. Z výše vyloženého tak podle odvolacího soudu plyne, že smyslem ujednání o smluvní pokutě v čl. XI. SOD 1 tak bylo utvrdit dluh žalobkyně, tedy povinnost řádně (bez vad) provést dílo pod sankcí peněžitého plnění pro případ, pokud by vadné plnění vyvolalo při použití díla negativní následek v majetkové sféře žalovaného, což v posuzované věci nastalo. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně o nepoctivosti postupu žalovaného, která by měla vyústit k neakceptaci jeho procesní obrany. Jde-li o tuto argumentaci uplatněnou v rámci odvolacího jednání a založenou na tvrzení, že žalovaný SOD 2 uzavíral s tím, že cenu díla nezaplatí, pak toto tvrzení nebylo v řízení nijak prokázáno. Žalobkyně je podnikatelem, který zcela jistě vstupuje do mnohých obchodních a tedy právních vztahů a institut zániku dluhu započtením (i jednostranným) je zcela běžným způsobem zániků dluhu. Jestliže žalobkyně SOD 2 uzavírala v době, kdy věděla, že žalovaný vůči ní nárokuje jinou pohledávku, byť sama tuto pohledávku odmítala, a přesto do smluvního vztahu s žalovaným dobrovolně vstoupila, měla a mohla počítat s tím, že žalovaný může činit jednání směřující k započtení své pohledávky na pohledávku žalobkyně. Pokud pak žalovaný k takovému jednání přistoupil, nelze na toto nazírat optikou nepoctivosti či snad zjevného zneužití práva.

19. Odvolací soud tak činí závěr, že žalovanému dle SOD 1 vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z ceny díla, tj. z částky 201.465 Kč, tedy na smluvní pokutu ve výši 40.293 Kč.

20. Pokud se žalovaný proti uplatněnému nároku žalobkyně procesně bránil tím, že pohledávka žalobkyně zanikla (resp. v převažující míře zanikla) v důsledku jednostranného započtení (compensatio necessaria) vzájemné pohledávky žalovaného, pak s ohledem na dále uvedené, nelze této procesní obraně upřít důvodnost.

21. Žalovaný započetl vůči nároku žalobkyně smluvní pokutu ve výši 40.293 Kč spolu s úrokem z prodlení za dobu od 27. 2. 2020 do 7. 12. 2020 ve výši 3.146 Kč. K této tzv. aktivní pohledávce se připojují vlastnosti jako splnitelnost, tj. moment, kdy na pohledávku již může být plněno, která nastala dne 21. 2. 2020, a splatnost, tj. moment, kdy na pohledávku musí být plněno (viz smluvní ujednání čl. XI. bod 1 SOD 1 ve spojení s doručením přípisu), přičemž podmínky kompenzability aktivní pohledávky jsou právě její splatnost a jistota a určitost.

22. Ve vztahu k pohledávce žalobkyně v řízení uplatněné, tj. tzv. pasivní pohledávce, je ve vztahu k podmínkám její kompenzability třeba zvážit pouze otázku splnitelnosti, která vyplývá z čl. VI. SOD 2 a která dle skutkových zjištění nastala již dne 25. 11. 2020.

23. Podmínky kompenzability jak aktivní, tak i pasivní pohledávky musí být dány v době účinků kompenzačního projevu. Pokud v posuzované věci odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky kompenzability aktivní pohledávky co do jistoty a určitosti jsou dány a současně splatnost aktivní pohledávky nastala dne 26. 2. 2020 a splnitelnost pasivní pohledávky nastala dne 25. 11. 2020, přičemž kompenzační projev žalovaného byl učiněn dne 7. 12. 2020 a do sféry dispozice žalobkyně se dostal dne 8. 12. 2020, lze uzavřít, že účinky jednostranného započtení, tedy zániku vzájemných pohledávek účastníků, nastaly (viz níže).

24. Odvolací soud připomíná, že občanský zákoník účinky započtení spojuje buď k okamžiku splatnosti aktivně započítávané pohledávky, anebo k okamžiku splnitelnosti pasivně započítávané pohledávky, podle toho, který z těchto okamžiků nastane později. V posuzované věci tak později nastala splnitelnost pasivní pohledávky, tedy pohledávky žalobkyně, a to ke dni 25. 11. 2020. K tomuto datu tak pohledávky účastníků zanikly a pokud jde o aktivní pohledávku žalovaného, nemá již po tomto datu nárok na příslušenství ve formě úroku z prodlení. Pohledávka žalovaného tak k 25. 11. 2020 činí 43.298,50 Kč (nikoli 43.439 Kč, jak žalovaný tvrdil a učinil předmětem kompenzačního projevu) a v rozsahu 43.298,50 Kč se tak pohledávky účastníků kryjí a v tomto rozsahu se slovy zákona ruší, tedy zanikají.

25. S ohledem na vyložené je tak zřejmé, že v důsledku jednostranného započtení učiněného žalovaným nezanikla pohledávka žalobkyně v rozsahu 140,50 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. V situaci, kdy jiný způsob zániku této části pohledávky nebyl tvrzen a ani jinak nevyšel v řízení najevo, byl tento nárok žalobkyni přiznán.

26. Zbývá dále vyřešit otázku, zda žalobkyni náleží paušální částka 1.200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto směru odvolací soud sdílí názor vyplývající např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 1763/21, podle něhož je tato paušalizovaná částka příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 OZ a nárok na ni vzniká již momentem, kdy se dlužních v právních vztazích vymezených citovaným nařízením vlády dostane do prodlení. Protože se v posuzované věci o takový právní vztah jedná a žalovaný se dostal do prodlení, byť s marginální částí původní pohledávky, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení tohoto požadovaného příslušenství. Smyslem tohoto příslušenství je totiž rovněž mimo jiné vést dlužníky k včasnému hrazení svých dluhů a saturovat náklady spojené s administrací vymáhání pohledávek v předsoudní fázi. V tomto směru je pak jistě nerozhodná výše dlužné pohledávky, neboť úkony takové fáze administrace budou v zásadě shodné u všech pohledávek bez ohledu na jejich výši. Proto byl žalovaný zavázán i k úhradě této částky.

27. S ohledem na výsledek sporu mezi účastníky, kdy žalovaný měl neúspěch pouze v nepatrné části, by žalovanému svědčila náhrada nákladů řízení ve smyslu 142 odst. 3 o. s. ř., přičemž na straně žalovaného lze stran náhrady nákladů řízení zvažovat náklady spojené se zastoupením advokátem. Odvolací soud vážil povahu předmětu sporu a osobu žalovaného, který je statutárním městem a dospěl k závěru, že náklady žalovaného na zastoupení advokátem v tomto sporu nelze považovat za účelně vynaložené. Ústavní soud již v nálezu ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09 (a navazujících např. II. ÚS 376/12 atd.) dospěl k závěru, na němž setrvává, a to že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. V posuzované věci je uvedený předpoklad stran personálního zabezpečení u žalovaného jistě naplněn, jak ostatně potvrdil i zástupce žalovaného, přičemž současně předmět sporu po stránce skutkové ani právní nevybočuje z rámce, v němž by žalovaný nebyl schopen kvalifikované hájit svá práva a zájmy, když spor vyplývá v zásadě z běžné majetkoprávní agendy (správy majetku) žalovaného. V těchto souvislostech pak nelze zastoupení žalovaného advokátem, resp. náklady z tohoto žalovanému vzniklé, považovat za účelně vynaložené náklady řízení, proto nebylo lze žalovanému přiznat náklady řízení před soudy obou stupňů.

Poučení