75 Co 276/2024 - 176

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Anonymizováno] [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], [Anonymizováno] [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený [Anonymizováno] [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o žalobě na ochranu rušené držby dle § 176 a násl. o. s. ř., k odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2024, č. j. 26 C 239/2024-76, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2024, č. j. 26 C 239/2024-88, takto:

Výrok

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5.505,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením okresní soud vyhověl žalobě žalobkyně na ochranu rušené držby dle ustanovení § 176 a násl. o. s. ř. a uložil žalovanému povinnost zdržet se jakéhokoliv jednání, které by bránilo žalobkyni v řádném užívání domu žalobkyně č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno][Anonymizováno]3 v katastrálním území [adresa], zejména zdržet se takových prací či činností, které by bránily v dodávce elektrické energie do domu č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], nebo by poškozovaly elektroinstalaci žalobkyně vedoucí ve zdi domu žalovaného č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], do domu žalobkyně č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (výrok I.), dále okresní soud uložil žalovanému povinnost uvést elektrické vedení žalobkyně a elektroinstalaci pro dům č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] vedoucí v domě žalovaného č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], do původního a funkčního stavu, který na něm panoval před přestřižením elektroinstalace a elektrického vedení ke zvonku pro dům č. p. [Anonymizováno] umístěného na fasádě domu č. p. [Anonymizováno], elektrický bzučák pro dálkové otevírání vrat na domě č. p. [Anonymizováno] (nacházející se v ulici na fasádě domu č. p. [Anonymizováno]), světla pro osvětlení průjezdu v domě č. p. [Anonymizováno] a průchodu na dvoře přes pozemek st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], před vytažením elektrického domovního vedení, a to opětovným vložením této kompletní elektroinstalace a elektrického vedení pro dům č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], do vysekané drážky pod fasádou domu žalovaného č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], a to do 15 dnů od doručení tohoto usnesení (výrok II.), žalovanému pak okresní soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9.356 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud v prvé řadě dovodil, že žalobkyně podala žalobu na ochranu rušené držby dne 30. 9. 2024, a dodržela tak lhůtu stanovenou v § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, neboť k žalobkyní tvrzenému rušení držby došlo dne 29. 8. 2024, resp. dne 30. 8. 2024. Dále okresní soud dovodil, že podmínkou úspěchu žaloby na ochranu rušené držby je držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným, který má k dispozici jen omezený okruh námitek proti této žalobě. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu; ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá (výjimku tvoří případy úspěšného uplatnění námitky nepravé držby žalovaným). V soudním řízení se žalobce může domáhat, aby se žalovaný rušitel rušení zdržel, jedná se o samostatný nárok vedle nároku na uvedení v předešlý stav. Na základě těchto závěrů se okresní soud v prvé řadě zabýval samotnou existencí držby práva žalobkyně na vedení elektroinstalace k jejímu domu přes nemovité věci žalovaného a dovodil, že od roku 1991 až do 29. 8. 2024, resp. dne 30. 8. 2024, žalobkyně vykonávala právo na vedení shora specifikované elektroinstalace přes nemovité věci ve vlastnictví žalovaného, resp. jeho právního předchůdce, [jméno FO] staršího. Žalobkyně toto právo podle okresního soudu vykonávala po celou dobu více jak 30 let jako osoba, které toto právo náleží, přičemž právní předchůdce žalovaného a rovněž samotný žalovaný o tomto právu věděli, a žalobkyně je tedy držitelkou tohoto práva, když držbu nabyla v součinnosti s právním předchůdcem žalovaného jako tehdejšího vlastníka nemovitých věcí, které jsou právem žalobkyně dotčeny. Dále se okresní soud zabýval, zda skutečně došlo k žalobkyní tvrzenému svémocnému rušení držby žalovaným, a dospěl k závěru, že i tato skutečnost byla v řízení prokázána provedenými důkazy. Okresní soud měl tedy prokázanou držbu žalobkyně i svémocné rušení držby žalovaným, a shledal tak žalobkyní uplatněný nárok v celém rozsahu důvodný.

3. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včasné odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolatel v prvé řadě namítal vadu řízení, kdy podle jeho názoru okresní soud zásadním a závažným způsobem porušil právo na spravedlivý proces, když žalovanému zapověděl možnost se hájit proti neustálé šikaně ze strany žalobkyně, když žalovanému poskytl pouhé tři dny na to, aby se k žalobě kvalifikovaně vyjádřil. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně nikdy nevykonávala držbu ve vztahu k elektroinstalaci na domě č. p. [Anonymizováno], elektrickému vedení ke zvonku pro dům č. p. [Anonymizováno] umístěného na fasádě domu č. p. [Anonymizováno], elektrickému bzučáku pro dálkové otevírání vrat na domě č. p. [Anonymizováno], světla pro osvětlení průjezdu v domě č. p. [Anonymizováno] a průchodu přes pozemek st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Všechny tyto věci jsou ve vlastnictví a v držbě žalovaného. Držba výše uvedených věcí žalobkyně je tedy zcela vyloučena a už z tohoto důvodu je nutné žalobu zamítnout. Žalobkyně se navíc v rámci podané žaloby domáhala toho, aby byl žalovaný povinen uvést elektrické vedení žalobkyně a elektroinstalaci do původního a funkčního stavu, který na něm panoval, avšak takovéto uvedení do původního stavu není objektivně možné. Náklady, které by musel žalovaný vynaložit, by přesahovaly částku 120.000 Kč a provedení by nebylo možné ani technicky bez negativního vlivu na nemovitost žalovaného. Dále odvolatel namítal, že žalobkyně nedodržela zákonnou lhůtu stanovenou ustanovením § 1008 občanského zákoníku. Sama žalobkyně totiž uváděla, že žalovaný započal s realizací stavebního záměru již na podzim 2023, a pokud vůbec mělo dojít k rušení držby, muselo se tak stát již na podzim 2023, kdy žalovaný zasáhl do vedení elektřiny a podaná žaloba byla podána až po uplynutí prekluzívních lhůt. Rovněž tak odvolatel nesouhlasí s poskytnutou lhůtou k plnění v délce 15 dnů od doručení napadeného usnesení, když tato lhůta je zcela nepřiměřená a hraničící s právem žalovaného na spravedlivý proces, neboť učinit jakékoliv opatření v délce 15 dnů je pro žalovaného a pro kohokoliv jiného zcela nereálné. Dále má odvolatel výhrady k petitu napadeného usnesení, který soud převzal z žaloby žalobkyně a který je podle žalovaného fakticky i právně nevykonatelný.

4. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřila žalobkyně s tím, že s odvolací argumentací žalovaného se neztotožňuje a navrhla potvrzení napadeného usnesení. Žalobkyně se ztotožnila s právním posouzením věci okresním soudem, pokud se týká existence držby žalobkyně a rušení této držby ze strany žalovaného. Nesouhlasila s argumenty žalovaného, že by soudem poskytnutá lhůta k vyjádření k žalobě byla v rozporu s právem na spravedlivý proces. Nesouhlasila také s argumentací žalovaného, že uvedení do původního stavu není fakticky a právně možné, a ztotožnila se s názorem okresního soudu, který dovodil, že žalobkyně podala žalobu na ochranu rušené držby včas před uplynutím zákonné prekluzívní lhůty. Rovněž tak lhůtu 15 dnů k plnění považuje žalobkyně za zcela přiměřenou a nesouhlasí s polemikou žalovaného ve vztahu k otázce petitorní versus posesorní ochrany rušené držby. Stejně tak má žalobkyně za to, že soudem formulovaný petit napadeného usnesení je formálně i materiálně vykonatelný.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu včetně řízení jemu předcházejícího (§ 206, § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 30. 9. 2024 žalobu na ochranu rušené držby, kterou doložila listinnými důkazy a argumentovala, že je vlastnicí pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. [Anonymizováno], zahrady p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa]. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno], pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je jiná stavba bez č. p./č. e. a zahrady p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jak jsou tyto nemovité věci zapsány v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa]. Tvrdila, že žalovaný je právním nástupcem zemřelého otce [Jméno žalovaného], bratra žalobkyně, který s žalobkyní uzavřel dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] dohodu o zrušení podílového spoluvlastnictví a dohodu o zřízení věcných břemen, která byla registrována Státním notářstvím v Olomouci dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Současně bylo dohodou mimo jiné zřízeno věcné břemeno průchodu a průjezdu přes pozemek p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve prospěch vlastníka p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (tedy ve prospěch žalobkyně). Současně zřídila žalobkyně ve prospěch vlastníka pozemku st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] právo průchodu a průjezdu přes pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Pozemky žalobkyně a žalovaného byly a nadále jsou navzájem propojené, neboť tvořily dříve jeden funkční celek. Žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem dědictvím po svém otci zemřelém na jaře 2022. Žalobkyně dlouhodobě bez jakýchkoliv komplikací užívala své nemovité věci včetně všech inženýrských sítí, dala žalovanému v roce 2023 souhlas k realizaci půdní vestavby a zateplení stávajícího rodinného domu a předpokládala, že žalovaný bude postupovat v souladu s technickou zprávou a nebude nijak narušovat chod sousedního domu a bude respektovat původní trasu elektrického vedení. Žalovaný však tak neučinil a dne 29. 8. 2024 zasáhl do pokojného stavu držby žalobkyně spočívajícího v dosud pokojném užívání vedení elektrické energie tím, že vyjmul část této elektroinstalace a ustřihnul elektrické vedení a část tohoto vedení po odstřihnutí odstranil. Okresní soud usnesením ze dne 4. 10. 2024 vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil, a to ve lhůtě tří dnů od doručení usnesení. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 7. 10. 2024, s žalobou nesouhlasil, namítal její opožděnost dle § 1008 občanského zákoníku, a i její věcnou nedůvodnost a nevykonatelnost navrhovaného petitu a právní i faktickou nemožnost. Své argumenty žalovaný doložil listinnými důkazy. Okresní soud rozhodl dne 14. 10. 2024 napadeným usnesením ve znění jeho opravy ze dne 18. 10. 2024.

7. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že okresní soud správně vycházel z listinných důkazů, které měl k dispozici v době svého rozhodnutí a které byly žalobkyní předloženy k žalobě a žalovaným předloženy ve vyjádření k žalobě. Z těchto listinných důkazů učinil okresní soud odpovídající skutková zjištění, na něž odvolací soud v celém rozsahu odkazuje.

8. Oba účastníci řízení v odvolání navrhli doplnění dokazování dalšími listinnými důkazy, přičemž odvolací soud důkazní návrhy uplatněné žalobkyní i žalovaným zamítl v prvé řadě pro jejich nepřípustnost v odvolacím řízení, vyjma důkazů navržených žalovaným (vyjádření projektanta ze dne 21. 10. 2024, rozpočet ze dne 18. 10. 2024), které byly důkazy přípustnými, neboť vznikly až po vyhlášení napadeného usnesení, avšak byly odvolacím soudem zamítnuty pro nadbytečnost.

9. Zde, pokud se týká dokazování v řízení o ochraně zrušené držby, vychází odvolací soud ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2463/2021 ze dne 11. 5. 2022, z něhož vyplývá, že řízení o žalobě z rušené držby je svou povahou řízením sporným a odvolání proti rozhodnutí o žalobě z rušení držby je založeno na systému neúplné apelace. Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen za podmínek § 205a o. s. ř.

10. Okresní soud správně postupoval podle ustanovení § 176a a násl. o. s. ř. upravující řízení o žalobě z rušené držby, přičemž správně aplikoval i ustanovení § 1003, § 1007 odst. 1 a 2 a § 1008 odst. 1 občanského zákoníku. Správně okresní soud dovodil, že žaloba žalobkyně byla podána před uplynutím prekluzívní hmotněprávní lhůty uvedené v ustanovení § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, když žaloba byla podána dne 30. 9. 2024 a k rušení držby došlo dne 29. 8. 2024, resp. dne 30. 8. 2024. Zde se odvolací soud neztotožňuje s argumentací žalovaného, naopak zcela akceptuje odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu v bodě 14., na které pro stručnost v celém rozsahu odkazuje.

11. Správně se také okresní soud vypořádal s námitkou argumentací žalovaného, že navrhovaný petit, který převzal do svého výroku, je nesrozumitelný, neurčitý a nevykonatelný. V tomto směru okresní soud správně konstatoval, že v žalobkyní navrženém petitu žaloby je přesně vymezeno, čeho se ochrana držby týká, jakého jednání se má žalovaný zdržet, přičemž jsou jednoznačně identifikovány i jednotlivé nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a žalovaného a je přesně vymezeno, jakým způsobem má žalovaný obnovit předešlý pokojný stav. I v tomto směru lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného usnesení v bodě 23.

12. Pokud žalovaný v odvolání namítal procesní pochybení okresního soudu spočívající v tom, že okresní soud poskytl žalovanému „šibeniční“ třídenní lhůtu k vyjádření se k žalobě, ani s touto odvolací argumentací žalovaného se krajský soud neztotožňuje. Poukazuje přitom na závěry usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3018/18 ze dne 17. září 2019, v němž Ústavní soud konstatoval, že podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Z citovaného ustanovení plyne, že soud má pro své rozhodnutí k dispozici jen velmi omezenou dobu, a že tedy nařízení jednání bude v obdobných věcech spíše výjimkou. Na druhé straně by se ale soud měl pokusit získat alespoň písemné stanovisko žalovaného k žalobě, protože jen tak si může pro rozhodnutí opatřil co nejúplnější skutkové podklady. Okresní soud v tomto směru postupoval, žalovanému žalobu žalobkyně řádně doručil, vyzval ho k vyjádření k žalobě a poskytl mu dostatečnou lhůtu k tomuto vyjádření, přičemž je třeba konstatovat, že žalovaný se k žalobě žalobkyně podrobně vyjádřil a doložil i listinné důkazy na podporu své argumentace.

13. Pokud jde o vlastní posouzení důvodnosti žaloby žalobkyně, postupoval okresní soud správně ve smyslu ustanovení § 170 o. s. ř. a zkoumal existenci poslední držby a její svémocné rušení. K tomuto odvolací soud konstatuje, že účelem institutu žaloby na ochranu rušené držby je poskytnout rychlou a účinnou právní ochranu před svémocnými zásahy do držby. Je tomu tak z toho důvodu, že zásahy do vlastnického práva mohou být značně intenzivní a že klasické prostředky k ochraně vlastnického práva v podobě určovacích nebo zápůrčích žalob často neposkytují vůči takovým zásahům dostatečně rychlou a účinnou ochranu. Ochrana držby včetně jejího procesního zakotvení tak má právě takovouto ochranu zajistit. Držba de facto není věcným právem, svou podstatou se jedná pouze o faktický stav, který je právem chráněn. Samotná držba není obsahově totožná s vlastnickým právem, ačkoliv je od něj bezpochyby odvozena. Držitelem je ten, kdo vykonává vlastnické právo pro sebe, tj. ten, kdo vykonává nad věcí faktické panství a zároveň má vůli s věcí nakládat jako se svou vlastní. Z definice držby je přitom zřejmé, že držba může svědčit i osobám odlišných od skutečných vlastníků. Soudní orgány v rámci zásady rychlé a účinné obrany tedy nezkoumají samotné vlastnické právo, ale zaměří se především na prokázání držby, a tak může být ochrana přiznána i osobě, které vlastnické právo k věci nesvědčí a které svědčí právo jiné. Pro úspěšné uplatnění nároku z ochrany rušené držby soudní cestou musí žalobkyně unést především důkazní břemeno ohledně své držby k věci a důkazní břemeno ohledně jejího svémocného rušení ze strany žalovaného. Okresní soud v tomto směru vzal z provedeného dokazování správně za prokázané, že žalobkyně od roku 1991 až do 29. 8. 2024, resp. dne 30. 8. 2024, vykonávala právo na vedení shora specifikované elektrické instalace přes nemovité věci ve vlastnictví žalovaného, resp. jeho právního předchůdce [jméno FO] staršího. Žalobkyně toto právo vykonávala po celou dobu více jak 30 let jako osoba, které toto právo náleží, přičemž právní předchůdce žalovaného a rovněž samotný žalovaný o tomto právu věděli, a žalobkyně je tedy držitelkou tohoto práva, když držbu nabyla v součinnosti s právním předchůdcem žalovaného jako vlastníka nemovitých věcí, které jsou právem žalobkyně dotčeny. Správně také okresní soud z provedeného dokazování dovodil, že ze strany žalovaného došlo ke svémocnému rušení držby žalobkyně, když tato skutečnost byla v řízení prokázána jednak předloženými fotografiemi s popisky, jednak revizní zprávou [jméno FO] ze dne 26. 9. 2024, dále emailovou komunikací mezi žalobkyní a žalovaným, resp. jeho právním zástupcem. Z těchto listinných důkazů, jak správně dovodil okresní soud, je jednoznačně prokázáno vyjmutí elektroinstalace z nemovitosti žalovaného a jejího volného zavěšení podél zdi domu a další poškození elektroinstalace v souvislosti s tvrzeními žalobkyně. Lze akceptovat závěr okresního soudu, že žalovaný jednal v této situaci vůči žalobkyni naprosto svévolně, kdy umístění elektroinstalace ve zdi domu podmiňoval tím, že mu žalobkyně podepíše různé dokumenty a souhlasy ohledně jeho staveb a přistoupí na jeho další požadavky. I v tomto směru lze odkázat na podrobné odůvodnění napadeného usnesení v bodech 19. a 20.

14. Uvedené závěry okresního soudu odvolací soud v celém rozsahu akceptuje a konstatuje, že okresní soud správně v průběhu řízení řešil dle ustanovení § 178 o. s. ř. pouze skutkové okolnosti, a to zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. K odvolacím argumentům žalovaného krajský soud uzavírá, že pro vyhovění žalobě z rušené držby je podstatné, aby byla v řízení prokázána existence držby a zároveň aby byl prokázán zásah žalovaného spočívající ve svémocném rušení držby. Tyto dvě základní podmínky pro úspěšnost žaloby byly v daném případě splněny. Žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Nejde tedy žalobu o právu, jíž by se žalobkyně domáhala petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobkyně domáhá ochrany posesorní. V důsledku toho může být žalobkyni posesorní ochrana poskytnuta i tam, kdy je zjevné, že jí žádná subjektivní práva nepřísluší, a že tedy držbu, např. vlastnického práva, vykonává jako nevlastník. Soud není oprávněn v tomto řízení zkoumat právní otázky, nýbrž se omezí jen na zjištění skutkového stavu. Přesně v těchto intencích okresní soud postupoval a nevzal za důvodné námitky žalovaného, pokud jde o držbu žalobkyně. Shodně s okresním soudem poukazuje krajský soud na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 4306/18 ze dne 21. 5. 2019 (uveřejněný na www.usoud.cz), z něhož vyplývá, že podle ustanovení § 177 o. s. ř. musí žalobce v řízení na ochranu držby prokázat, že žalovaný svémocně držbu poruší. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Rozhoduje se tak o faktickém stavu (důležitý je „prvek fakticity“), soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu – v řízení se tak nezkoumá oprávněnost držby. Vzhledem k tomu soud nezkoumá v řízení o žalobě z rušené držby předběžné hmotněprávní otázky (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), tedy zda jde o držbu řádnou, poctivou a pravou, přičemž pro úspěšnost žaloby z rušené držby postačí, aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzívní lhůty (§ 108 odst. 1 občanského zákoníku), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec zrušena nebo byla rušena svévolně. V této souvislosti poukazuje krajský soud na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3474/2021 ze dne 19. dubna 2022, z něhož vyplývá, že porušením práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není, rozhoduje-li obecný soud jako v řízení o vypuzení z držby podle § 1007 občanského zákoníku o zákonem vymezeném předmětu řízení (posesorní ochrana držby, ochrana jiného práva podle § 989 odst. 2 občanského zákoníku), postupem stanoveným podle § 176 a násl. o. s. ř. a nerozhoduje o jiné pro vlastníka významné věci (možnost uplatňování vlastnického práva, právní titul užívání jeho věcí), která předmětem probíhajícího řízení není a s ohledem na jeho předmět ani být nemůže, neboť žaloba z rušené držby poskytuje prozatímní ochranu poslednímu faktickému stavu, nikoliv stavu právnímu (tvrzenému subjektivnímu právu), což je předmětem tzv. petitorní žaloby. Předmětem řízení o vypuzení z držby je „jen“ to, jaký byl poslední faktický stav, zda nastal „pokojný stav“, zda nebyl svémocným jednáním narušen, nebo zda se tak naopak stalo v souladu s právem.

15. Žalobkyně v řízení prokázala existenci držby a prokázala její svémocné rušení žalovaným.

16. Pokud žalovaný namítal, že se žádného kvalifikovaného svémocného rušení pokojné držby nedopustil, nelze ani tuto námitku akceptovat. Jednání žalovaného ve vztahu k rušení držby bylo v řízení, jak správně konstatoval okresní soud, jednoznačně prokázáno. A pokud jde o intenzitu rušení pokojné držby, zastává odvolací soud názor, že rušení pokojné držby nemusí spočívat přímo ve vypuzení z držby, ale postačuje jakékoliv jiné jednání či opomenutí, které pokojnou držbu omezuje.

17. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům uzavírá krajský soud, že okresní soud správně zjistil naplnění všech podmínek pro vyhovění žalobě z rušené držby, a žalobě žalobkyně správně v celém rozsahu vyhověl, a proto bylo usnesení okresního soudu jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzeno včetně správného výroku o nákladech řízení, kde okresní soud rovněž nepochybil.

18. Nelze se ztotožnit ani s argumentací žalovaného, pokud jde o soudem poskytnutou lhůtu k plnění, kdy v tomto směru lze opětovně odkázat na podrobné odůvodnění usnesení okresního soudu v bodě 26.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný se svým odvoláním úspěšný nebyl, a je tedy povinen zaplatit žalobkyni vzniklé náklady odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení představují náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání). Za vyjádření k odvolání přísluší žalobkyni náklady ve výši 1.500 Kč (§ 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024. Za účast u odvolacího jednání pak přísluší žalobkyni náhrada nákladů ve výši 2.300 Kč dle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dále žalobkyni přísluší náhrada režijního paušálu za dva úkony právní služby, za vyjádření k odvolání ve výši 300 Kč a za účast u odvolacího jednání, které se konalo po účinnosti novely vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 450 Kč. Dále žalobkyni přísluší 21% DPH ve výši 955,50 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení představují částku 5.505,50 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení