75 CO 380/2022 - 404

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro 300.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2022, č. j. 16 C 260/2021-359, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 25.722,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit částku 300.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 15. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 141.129,44 Kč do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok II.) a dále, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradu nákladů státu částku ve výši 196 Kč do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že mezi stranami nedošlo k uzavření pracovního poměru, ale smlouvy o dílo, v níž byla zahrnuta konkurenční doložka. Na ujednanou konkurenční doložku se tedy nevztahují pravidla ustanovení § 310 odst. 2 zákoníku práce a okolnost, že konkurenční doložka neobsahuje přiměřené peněžité vyrovnání, ji tak nečiní neplatnou. Přesto však konkurenční doložka byla sjednána neúčinně, a k této se nepřihlíží, pročež byla žaloba zamítnuta. Okresní soud hodnotil, zda konkurenční doložka, která byla uzavřena jako součást smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 2975 občanského zákoníku. Zakázaná je pak konkurenční doložka, jestliže není určeno v ujednáních zakazujících jinému soutěžní činnost, území, na které se vztahuje. V konkurenční doložce je určeno území celé České republiky a dále je území specifikováno tak, že se týká celého území těch států, na jejichž území se nacházelo či nachází, kterékoliv místo provádění díla ve smyslu této smlouvy. Dále je zakázaná konkurenční doložka, neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost, okruh činností. Ve vztahu k činnostem bylo uvedeno, že žalovaná nesmí vykonávat jakoukoliv činnost či jakkoliv napomáhat k výkonu jakékoliv činnosti, která by byla shodná či obdobná s činnostmi, jejichž výsledkem by bylo či mělo být, anebo byť jen mohlo být jakékoliv dílo ve smyslu této smlouvy. S ohledem na toto vymezení pak bylo nutno se vrátit k článku I. smlouvy o dílo, kde je vymezení v bodě 1.2 písm. a), co se rozumí dílem, když dílem se podle této smlouvy rozumí vždy provedení montáže či demontáže, údržby, opravy nebo úpravy těch věcí, které k tomu vymezí objednatel svými pokyny. Dále je konkurenční doložka zakázaná, neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost, okruh osob, kterých se zákaz týká. Zákaz se tedy týká žalobkyně a dále jakékoliv třetí osoby, která byla (jak je uvedeno v článku III. bod 1 smlouvy) či je vlastníkem, držitelem, nájemcem, anebo uživatelem věci, na které bylo dílo prováděno nebo k níž se předmět díla vztahuje, ať již přímo či nepřímo, anebo která se na provádění díla podílela v jakékoliv součinnosti s objednatelem, v této souvislosti se pak měla žalovaná v rámci prevence škod a v rámci řádného plnění sjednané konkurenční doložky, vždy předem dotázat a zajistit si písemné vyjádření objednatele, zda příslušné jednání či úkony žalované mohou vést k porušení konkurenční doložky. Jinak se má za to, že žalovaná svým jednáním, anebo svými faktickými či právními úkony, tuto konkurenční doložku vědomě porušila. S ohledem na rámcovou smlouvu o dílo, zejména to, co bylo uvedeno ve vztahu k předmětu díla, je nutno dospět k závěru, že okruh činností, které jsou žalované zakázány, se týká takových činností, které nejsou jednoznačně určeny takovým způsobem, aby mohly být předmětem zakázaného jednání v konkurenční doložce. Jde o velmi obecný a široký zákaz konkurenční činnosti, jde tedy dle názoru soudu o nedovolený zásah do svobody podnikání. Zákaz konkurence ve smlouvě o dílo navíc není kompenzován žádnou finanční náhradou za strpění takového omezení. V tomto širokém omezení konkurenční činnosti je možno spatřovat takové omezení práva na svobodné podnikání, že je nutno přihlížet k tomuto dohodnutému jednání, že nemůže splňovat podmínky uvedené v § 2975 odst. 1 občanského zákoníku, a proto důsledkem absence podstatných náležitostí je, že se ke konkurenční doložce nepřihlíží. Rovněž v rámcové smlouvě o dílo a v konkurenční doložce není stanoveno území takovým způsobem, aby mohlo být vzhledem ke konkrétnímu porušení konkurenční doložky posuzováno, že k porušení došlo na místě, které je řádně vymezeno. Dle názoru soudu nelze zákaz konkurenční činnosti vymezit územím celé České republiky a územími dalších států, na kterých se mělo dílo provádět, když takovéto vymezení je opět nepřiměřený a nedovolený zásah do svobody podnikání žalované. Je zde tedy absence řádného vymezení území, a soud také z důvodu této skutečnosti ke konkurenční doložce nepřihlížel, přistupoval k ní, jakoby nebyla sjednána. V daném případě konkurenční doložka omezuje zavázanou osobu více, než kolik vyžaduje potřebná míra ochrany žalobkyně, čímž došlo k porušení ustanovení § 2975 odst. 3 o. z., když podle tohoto ustanovení je zakázána konkurenční doložka, kdy zákaz konkurence nesmí omezovat zavázanou stranu více, než kolik vyžaduje potřebná míra ochrany oprávněné strany. Žalobkyně dle názoru soudu navíc prokázala svoje tvrzení, že v době po skončení spolupráce s žalovanou, nevykonávala takové činnosti, které by podléhaly konkurenční doložce.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno. Namítala, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Okresní soud nesprávně směšuje otázku zdánlivosti sjednané konkurenční doložky s důvodu neurčitosti zakázané činnosti dle ust. § 2975 odst. 1 občanského zákoníku a otázku oprávnění modifikovat konkurenční doložku, pokud jsou povinnosti zavázané strany příliš široké a omezují více, než vyžaduje zájem strany z konkurenční doložky oprávněné dle ust. § 2975 odst. 3 občanského zákoníku. Žalobkyně má za to, že není dán žádný důvod zdánlivosti konkurenční doložky ani důvod pro její modifikaci. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že konkurenční doložka je sjednána příliš široce, měl ji k návrhu žalované modifikovat, případně následně po zjištění, že činnost žalované by jako konkurenční v případě modifikované konkurenční doložky jako konkurenční neobstála, žalobu zamítnout. Tento postup a úvahu okresní soud neučinil. Žalobkyně má však za to, že pro modifikaci není dán žádný důvod, kdy konkurenční doložka neomezuje žalovanou více, než vyžaduje potřebná ochrana žalobkyně. Žalovaná měla možnost podílet se prostřednictvím žalobkyně za zajímavých finančních podmínek na zakázkách pro [právnická osoba] + [anonymizována tři slova] (dále také jen„ [anonymizováno]“), s níž navázala žalobkyně dlouhodobou spolupráci a získala její důvěru co by obchodního partnera. Žalovaná z tohoto profitovala, protože se na získání tohoto zákazníka nijak nepodílela. Povinnost, kterou na sebe dle konkurenční doložky dobrovolně vzala, je tak nepochybně vyvážená. Žalobkyně dále považuje vymezení činností dle konkurenční doložky za určité, kdy konkurenční doložka byla sjednána v rámcové smlouvě, na základě níž byly uzavírány jednotlivé realizační smlouvy s vymezením podrobnějších podmínek. Bylo jednoznačně prokázáno a ani nebylo sporné, že jediné služby poskytované žalovanou žalobkyni i následně žalovanou [právnická osoba] byly činnosti v oboru telekomunikací. Pokud okresní soud uvažoval o zdánlivosti konkurenční doložky pro její neurčitost, měl provést výklad konkurenční doložky ve smyslu ust. § 553 občanského zákoníku, a to postupem podle § 555 a násl. občanského zákoníku s tím, že měl preferovat racionální výklad jednání, aby mohlo být posouzeno jako platné, a tedy k němu bylo přihlédnuto. V dané věci měl být zjišťován úmysl stran, kdy tento je zřejmý již ze samé podstaty konkurenční doložky, tj. zabránit přetahování zákazníků žalobkyně a oběma účastníkům musel být zřejmý. Pro jinou společnost než pro [právnická osoba] žalobkyně služby v oboru telekomunikací neposkytovala, a [právnická osoba] vyvíjí na území Německa pro mobilní operátory stále stejné služby a činnosti. Žádné jiné činnosti žalovaná jako subdodavatel pro žalobkyni a jejím prostřednictvím [právnická osoba] neprováděla, v minulosti ani nyní. Pro závěr, že se ke konkurenční doložce nepřihlíží tedy není v daném případě důvod. Dále má žalobkyně za to, že bylo prokázáno, že se žalovaná dopustila zakázané konkurenční činnosti, kdy prováděla po skončení spolupráce s žalobkyní pro [právnická osoba] totožné činnosti. Veškeré činnosti prováděné žalovanou dříve v rámci spolupráce s žalobkyní a následně samostatně žalovanou směřují k jedinému, a to k novému zapojení (přepojení) telekomunikačních technologií, činnosti nejsou samostatné a nelze je reálně vykonávat v jednom člověku, tým pracuje společně. Jedná se o několik činností a propojených úkonů, které jsou v týmu rozděleny, izolování těchto činností je nesmyslné. Některé činnosti pro žalovanou prováděl svědek [příjmení], žalovaná tedy k uskutečnění činností využila třetí osobu, z konkurenční činnosti však měla prospěch ona.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že sjednaná konkurenční doložka je natolik široká a neurčitá, že svým obsahem v konečném důsledku omezuje právo na svobodu podnikání a zakládá mezi stranami nepřiměřenou nerovnováhu ve prospěch žalobkyně. Konkurenční doložka je nad to sjednána na pět let, tedy na maximální možnou dobu.„ Obecně platí, že konkurenční doložka bývá uzavírána tehdy, kdy osoba, jíž se omezuje právo vykonávat činnost soutěžní povahy (zavázaná strana), získala či získá (zpravidla) díky vztahu s oprávněnou stranou určité know-how, jehož využití v soutěži bezprostředně po ukončení tohoto vztahu by mohlo oprávněnou stranu poškodit“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3424/2019). Konkurenční doložka však žalované zakazuje jakoukoliv manuální činnost, tedy obecně činnost, ke které není zapotřebí žádné speciální know-how, žádné speciální dovednosti a jde tedy o činnost, kterou může vykonávat každý. Žalovaná se ztotožňuje s názorem soudu prvého stupně, který uzavřel, že předmětná konkurenční doložka nesplňuje zákonné předpoklady na určitost vymezení zakázané činnosti, a je proto zdánlivou. Požadavek na určitost projevu vůle v dané věci absentuje. Konkurenční doložka je zcela nepřiměřená, neobsahuje žádnou kompenzaci ve prospěch žalované, a je tak jednostranně sjednána v nepřiměřený prospěch žalobkyně, aniž by tato nerovnováha byla žalované jakkoliv kompenzována. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4192/2008 konkurenční doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivě přiměřená a vzájemně vyvážená pro obě strany. Žalovaná nad to zastává názor, že nepřípustný zásah do svobody podnikání, který soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, zakládá rozpor s dobrými mravy. Zde žalovaná vychází z dřívějších závěrů Nejvyššího soudu, jenž dovodil, že konkurenční doložka je v rozporu s dobrými mravy, jestliže touto doložkou je popřeno právo na svobodné podnikání. Jestliže je zákaz v konkurenční doložce příliš široký a neurčitý, je nepřiměřeným zásahem do práva na svobodné podnikání a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků. Taková doložka se svým obsahem příčí dobrým mravům, neboť se vymyká smyslu a cílům, pro které může být sjednána a nesleduje pouze ochranu žalobce, ale to, aby jí bylo popřeno právo na svobodné podnikání. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v takovém případě soudy nižších instancí postupovaly správně, když ve sporu aplikovaly ust. § 39 obč. zákoníku /pozn. nyní § 580 současného občanského zákoníku a vyhodnotily projednávanou konkurenční doložku jako absolutně neplatnou (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 32 Odo 659/2005). Bez ohledu na právní závěr soudu prvního stupně o zdánlivosti konkurenční doložky z důvodu nesplnění předpokladů daných ust. § 2975 odst. 1 obč. zákoníku by tak nutně nastal stejný výsledek – tedy pokud by právním závěrem odvolacího soudu byla absolutní neplatnost konkurenční doložky, muselo by tak či tak dojít k zamítnutí žaloby. Žalovaná nemůže souhlasit s názorem žalobkyně, že konkurenční doložka byla sjednána platně (případně že nebyla zdánlivým právním jednáním), neboť k její platnosti nestačí toliko určité vymezení osobního rozsahu, na které odvolatel odkazuje. Uvádí-li žalobkyně, že záměrem žalobkyně bylo konkurenční doložkou zamezit„ přetahování“ zákazníků, a to konkrétně [právnická osoba] (jakkoli taková vůle ani v konkurenční doložce projevena nebyla) ,nelze odhlédnout, že k přebrání zákazníka v případě žalované nedošlo, neboť žalobkyně u [právnická osoba] i nadále působí. Žalovaná poukazuje na rozdílnost a oddělitelnost činností, které po ukončení smluvního vztahu se žalobkyní pro [právnická osoba] vykonávala, od činností, které vykonávala pro žalobkyni, i pokud by byla shledána konkurenční doložka platnou, pak nepokrývá činnosti žalovanou vykonávané.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne 29. 6. 2021 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 300.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 28. 6. 2020 rámcová smlouva o dílo (dále jen Smlouva), kterou se žalovaná zavázala provádět pro žalobkyni díla vymezená žalobkyní pro ten který jednotlivý konkrétní případ dle pokynů žalobkyně spočívající v provedení montáže či demontáže, údržbě či opravě či úpravě věcí vymezených žalobkyní. Dle pokynů žalobkyně tak žalovaná prováděla pro žalobkyni dílo po uzavření Smlouvy u zákazníka žalobkyně, [právnická osoba] + [anonymizována tři slova]. Dílo spočívalo v montážních a instalačních pracích technologického zařízení na základnové stanice [anonymizováno] v rámci posilování a zprovoznění 4G, 5G sítě pro operátory [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] na území [příjmení] republiky Německo. Jednalo se zejména o výškové práce a montáže ocelového vyložení a konstrukce, umístění antén, vysílacích a převáděcích jednotek, zapojení kabeláže, integrace, swap a uvedení do provozu. Dílo bylo prováděno žalovanou vždy na základě týdenního pokynu žalobkyně, a to minimálně v období od 25. týdne roku 2020 do 38. týdne roku 2020. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala, že po dobu pěti let od ukončení trvání Smlouvy nebude provádět činnost, kterou prováděla dle Smlouvy pro žalobkyni, ve vztahu k území, kde byla činnost prováděna a zákazníkům žalobkyně. V případě porušení této povinnosti žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1.000.000 Kč. Žalovaná povinnosti ze Smlouvy (konkurenční doložku) porušila, když dopisem ze dne 26. 2. 2021 odstoupila od Smlouvy a počínaje dnem 15. 3. 2021 konala dílo pro [právnická osoba] + [anonymizována tři slova] a koná je dle vědomosti žalobkyně dosud, tedy pro ni provádí stejnou činnost, jako prováděla pro žalobkyni. Žalobkyně nebyla v tomto období od 15. 3. 2021 na plnou poptávku po dodávkách, a zřejmě proto využila této poptávky žalovaná a započala s dílem pro uvedenou společnost napřímo, což tato společnost žalobkyni písemně potvrdila a žalobkyně se to navíc dozvěděla od dalších osob. Žalobkyně má tedy za prokázané, že žalovaná porušila povinnosti sjednané ve smlouvě, a žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu za porušení těchto povinností žalovanou ve výši 1.000.000 Kč. Žalobkyně požaduje pouze část smluvní pokuty s ohledem na výši nákladů řízení a majetkové poměry žalované. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, kdy namítala, že z její strany nedošlo k porušení konkurenční doložky, jak tvrdí žalobkyně, a zároveň tvrdila, že sjednaná konkurenční doložka je v rozporu s ustanovením zákona, je neurčitá a široce formulovaná. Žalovaná potvrdila uzavření rámcové smlouvy o dílo s žalobkyní ze dne 28. 6. 2020, a to včetně konkurenční doložky. Žalovaná pro žalobkyni vykonávala pouze konstrukční a stavební práce spočívající v prostém umístění elektronického zařízení na příslušný stožár či podobnou konstrukci bez dalšího, a pro tuto činnost nebyla vyžadovaná žádná speciální dovednost, vzdělání nebo oprávnění. [příjmení] Smlouva stanovila, že dílo spočívá v provedení montáže či demontáže, údržby, opravy nebo úpravy. V současné době žalovaná provádí pro klienta žalobkyně činnost spočívající v instalaci a následnou integraci elektronického zařízení. Tedy současná činnost žalované spočívá v odborné práci, která tkví již v zapojení a uvedení zařízení do provozu. Pro tuto činnost je již vyžadováno odborných znalostí a zároveň jí může vykonávat pouze držitel příslušných oprávnění. Je tedy zřejmé, že tvrzení žalobkyně ohledně porušení konkurenční doložky se neshodují se skutečností. Žalovaná dále tvrdila, že konkurenční doložka jí omezuje více, než vyžaduje potřebná ochrana žalobkyně, kdy zakazuje žalované vykonávat stejnou nebo obdobnou činnost, jako je dílo podle rámcové Smlouvy. Zároveň je stanovena na celé území ČR a dále i na další nespecifikované země. Konkurenční doložka tedy omezuje žalovanou vykonávat jakoukoliv montážní či stavební práci, na kterou není třeba zvláštních znalostí, a to minimálně na území ČR a Německa. Pokud by byla v konkurenční doložce stanovena kompenzační povinnost žalobkyně, mohla by být doložka považována za přiměřenou a vyváženou, ale v daném případě konkurenční doložka stanovuje povinnosti pouze žalované. Ve vyjádření ze dne 1. 12. 2021 dále uvedla, že činností žalované u žalobkyně již od 20. 4. 2020 vznikl faktický pracovní poměr, když žalovaná pro žalobkyni začala vykonávat činnosti již dne 20. 4. 2020, ale Smlouva byla uzavřena až dne 28. 6. 2020. Vztah s žalobkyní měl základní znaky závislé práce uvedené v zákoníku práce, když žalovaná jednala ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi smluvními stranami, musela vykonávat práci osobně a nemohla se nechat při výkonu práce zastupovat. Dle Smlouvy nemohl existovat pokyn žalobkyně, od kterého by se mohla žalovaná bez sankcí odchýlit. Byla povinna vykonávat svoji činnost ve vztahu k podřízenosti k žalobkyni, která jí udělovala závazné pokyny, od kterých nebyla oprávněna se odchýlit. Tyto dva nejpodstatnější znaky závislé práce byly dle žalované prokázány, a žalovaná tedy ve skutečnosti pro žalobkyni vykonávala závislou práci. Vůči třetím osobám i vůči [právnická osoba] + [anonymizována tři slova] vždy vystupovala jménem žalobkyně. Žalobkyně po žalované i po ostatních osobách pracujících v daném místě požadovala, aby tyto jednaly přímo jménem žalobkyně a vystupovaly vůči třetím osobám jako součást týmu žalobkyně. Žalobkyně dále žalované poskytovala pomůcky a hradila náklady související s výkonem práce pro žalobkyni, kdy žalobkyně žalované poskytovala automobil k dopravě z České republiky do místa výkonu předmětné činnosti v Německu Náklady za spotřebované hmoty nesla výlučně žalobkyně, která žalované pro tyto účely poskytla platební kartu. Žalobkyně v souvislosti s pobytem v Německu pak žalované hradila ubytování, které žalobkyně sjednávala tak, že kromě žalované zahrnovalo též ubytování dalších osob. Žalobkyně tedy poskytovala žalované cestovní náhrady při pracovní cestě i další nezbytné pomůcky k výkonu práce. Odměna žalované byla vyplácena vždy na základě časových jednotek, ve kterých žalovaná pro žalobkyni práci konala, kritériem nebylo množství odvedené práce. Výše uvedené odměny ve smlouvě pak dle žalované odpovídá způsobu sjednání mzdy zaměstnance, nikoliv odměny za zhotovení díla. S ohledem na tuto skutečnost pak žalovaná uvedla, že postupem žalobkyně jí nemůže být odepřena ochrana zákoníku práce a na konkurenční doložku je třeba vztáhnout pravidla ze zákoníku práce, a protože pak konkurenční doložka žalované neobsahuje přiměřené peněžité vyrovnání, je neplatná. Žalobkyně pak trvala na tom, že smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl vztahem obchodněprávním. Činnost pro žalobkyni nebyla ze strany žalované vykonávána ve vztahu k nadřízenosti žalobkyně coby zaměstnavatele a podřízenosti žalované coby zaměstnance. Byla to žalovaná, kdo žalobkyni vyhledal a navrhl jí obchodní spolupráci. Žalovaná byla žalobkyni doporučena jiným obchodním partnerem, panem [jméno] [příjmení], a to z důvodu, že žalobkyně byla a je jeho přítelkyní. Žalovaná podnikala již od 29. 4. 2019, tedy více než rok před navázáním spolupráce s žalobkyní, v žádném případě nebyla její živnost zakládána účelově při navázání obchodní spolupráce s žalobkyní. Pracovněprávní poměr nikdy nebyl mezi stranami ani projednáván, žalovaná o něj neměla evidentně ani zájem a žalobkyně neměla pro něho také žádný důvod. Žalovaná není a nebyla na žalobkyni nijak ekonomicky závislá. Smlouva obsahuje standardní ujednání smlouvy o dílo a absentují zde další znaky závislé práce, když zde nebyl tvrzený výkon práce jménem zaměstnavatele, při provádění díla pro žalobkyni nebyla žalovaná žalobkyní nijak kontrolována. Náklady na ubytování a poskytnutí dopravního prostředku byly prováděny, ale tomu žalobkyně odpovídala sjednaná cena za dílo s tím, že dohodnutá cena za její činnost byla fakticky o tyto náklady nižší. Není pravdou, že by žalobkyně poskytla žalované jakékoliv pomůcky k provádění díla, když základní pomůcky měla žalovaná vlastní. Žalobkyně zaměstnává několik zaměstnanců, a to včetně zaměstnanců v pracovním poměru i na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a ke skrytému pracovnímu poměru nemá žádný důvod. Stejně tak má žalobkyně uzavřenu řadu obchodních smluv s třetími osobami, které žalobkyni poskytují služby v postavení tzv. subdodavatelů, to je případ smluvní vztahu se žalovanou. Žalovaná sama požadovala spolupráci na základě obchodněprávního vztahu jako osoba s podnikatelskou minulostí, povinnosti z něho ale porušila a nyní se sama snaží hledat zcela nemravně ochranu prostřednictvím norem pracovního práva, které se na její případ vůbec nevztahují, snaží se odvést pozornost od skutečností podstatných pro rozhodnutí, tedy že její činnost byla pro [právnická osoba] + [anonymizována tři slova] za dobu trvání smluvního vztahu s žalobkyní a po jeho skončení zcela totožná. Okresní soud pak provedl ve věci rozsáhlé dokazování, kdy provedl k důkazu listiny, provedl výslechy navržených svědků a účastnické výslechy jednatele žalobkyně a žalované. Na to vydal dne 30. 5. 2022 napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje s tím, že pouze na základě zopakovaní důkazu rámcovou smlouvou o dílo, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 28. 6. 2020 stručně doplňuje závěr o skutkovém stavu v to směru, že má za to, že v předmětné smlouvě byla v čl. III. ujednána konkurenční doložka, z níž není zřejmé území, okruh činností ani okruh osob, kterých se zakázaná soutěžní činnost týká.

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, krajský soud se ztotožňuje s právními závěry okresního soudu o tom, že mezi stranami nevznikl pracovní poměr, kdy uvedené nebylo dle provedeného dokazování vůlí ani jedné ze stran smluvního vztahu, kdy s odůvodněním této skutečnosti se okresní soud řádně a podrobně vypořádal a na jeho odůvodnění lze v tomto směru odkázat. V dané věci se tedy ustanovení zákoníku práce ve vztahu k ujednané konkurenční doložce neuplatní.

9. Pokud pak okresní soud hodnotil, zda konkurenční doložka, která byla uzavřena jako součást smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 2975 občanského zákoníku, pak lze dát za pravdu žalobkyni, že okresní soud zčásti směšuje ve svém právním hodnocení kriteria uvedená v ust. § 2957 odst. 1 a v odst. 3 téhož ustanovení občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), co se týká neurčitosti konkurenční doložky a její nepřiměřenosti ve smyslu omezení pro zavázanou stranu, kdy se jedná o dvě samostatná hlediska. V prvém odstavci citovaného ustanovení je sankcí za nedodržení zákonných podmínek určitosti konkurenční doložky okolnost, že se k této ex lege nepřihlíží. V odst. 3 citovaného ustanovení pak při porušení jakéhosi zákazu přiměřenosti konkurenční doložky je jeho následkem možnost moderace konkurenční doložky jejím omezením, zrušením či prohlášením za neplatnou ze strany soudu, avšak pouze na návrh dotčené osoby a ze strany soudu, k čemuž by mohlo dojít pouze na návrh ze strany žalované, uplatněný dle krajského soudu vzájemným návrhem, k čemuž v řízení nedošlo. Prostor pro modifikaci konkurenční doložky tedy ze strany soudu dán nebyl, ačkoli okresní soud v právním hodnocení opakovaně zmiňuje skutečnost, že konkurenční doložka omezuje zavázanou stranu více, než kolik vyžaduje potřebná míra ochrany oprávněné strany. S ohledem na to, že však žalovaná neučinila procesní kroky pro možnost modifikace konkurenční doložky, není možno v tomto směru dovozovat pro žalovanou s případného porušení zákazu v odst. 3 citovaného ustanovené žádné právní následky. Hodnotit tedy bylo možno pouze naplnění předpokladů dle odst. 1 či 2 daného ustanovení, kdy odst. 2 pro konkrétní ujednanou dobu platnosti konkurenční doložky porušen nebyl. Případně měl okresní soud možnost posoudit také soulad ujednání obsahujícího konkurenční doložku s dobrými mravy a jeho platnost z obecně uplatňovaných hledisek dopadajících na právní jednání, k němuž je potřeba přihlédnout z úřední povinnosti, tedy posoudit přiměřenost konkurenční doložky ve vztahu ke kompenzaci nabízené za omezení s ní spojená s tím, že pokud žádná taková kompenzace není, jedná se o tak zjevnou nepřiměřenost konkurenční doložky s ohledem na absentující protiplnění, že bude následkem absolutní neplatnost takového ujednání dle § 588 o.z. V případě, že by se nejednalo o zcela zjevnou nepřiměřenost, bylo na žalované, aby postupovala v souladu s ust. § 2975 odst. 3 o. z. a domáhala se prohlášení takové konkurenční doložky (relativně neplatné) za neplatnou soudem, což se však nestalo.

10. Nicméně ve výsledku však dospívá okresní soud ke správnému závěru, že ke konkurenční doložce není možno ve smyslu ust. § 2975 odst. 1 o. z. přihlížet pro její neurčitost. Tento závěr krajský soud akceptuje a je i primárním důvodem k zamítnutí žaloby.

11. Dle ust. § 553 odst. 1 občanského zákoníku o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

12. Dle ust. § 555 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

13. Dle ust. § 556 odst. 1, 2 občanského zákoníku (1) Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. (2) Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

14. Dle ust. § 574 občanského zákoníku na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

15. Ustanovení § 2975 odst. 1 o. z. zdůrazňuje obecný požadavek (viz § 553 odst. 1 o. z.) na určitost ujednání o konkurenční doložce. Aby konkurenční doložka byla určitým právním jednáním, musí z ní plynout, jaké činnosti a v jakém rozsahu nesmí zavázaná strana vykonávat. Rozsahem zákazu je přitom třeba rozumět buď určité území (na němž zavázaná strana nesmí po sjednanou dobu vyvíjet činnost soutěžní povahy), anebo určitý okruh osob (vůči nimž nesmí tuto činnost vyvíjet; zpravidla půjde o zákazníky či potencionální zákazníky oprávněné strany) .To, zda konkrétní konkurenční doložka v tomto směru vyhovuje požadavku určitosti právních jednání, je třeba posuzovat podle pravidel pro výklad právních jednání. podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu. Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov) .Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. (nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

16. Judikatura Nejvyššího soudu je ale dlouhodobě ustálená v tom, že výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle nahrazovat, měnit či doplňovat (srov. např. usnesení ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odon 110/1998, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1999, pod číslem 30, rozsudek ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 1627, či rozsudek ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4318/2015, ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 43/18). Tento závěr se uplatní rovněž ve vztazích podléhajících režimu nového občanského zákoníku (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5302/2016, jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz). V projednávaném případě text konkurenční doložky není nejasný nebo umožňující více výkladů, kdy pochybnosti o skutečné vůli stran by bylo možno odstranit jeho výkladem, ale je ve své písemné podobě zcela zjevně neurčitý. Strany si zvolily pro své smluvní ujednání písemnou formu, nahrazovat potom zcela zjevnou neurčitost tohoto smluvního projevu v písemné podobě ohledně konkurenční doložky jakýmsi dotvářením v ústní podobě zjišťováním toho, co vlastně strany tímto na pohled zjevně neurčitým ujednáním mínily a jak ho vnímaly, by již představovalo nepřípustné dotváření projevu vůle stran v ústní či konkludentní formě, které by mělo zhojit naprostou nedostatečnost projevu vůle písemně zachyceného. Ač dle ust. § 574 občanského zákoníku na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, v daném případě nelze ani při nejlepší vůli z ujednání stran dovodit územní a osobní dosah konkurenční doložky ani konkrétní okruh činností, které má zahrnovat, proto se k takové konkurenční doložce nepřihlíží.

17. Dle ust. § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Je nutno nad rámec uvedeného konstatovat, že i pokud by k předmětné konkurenční doložce bylo přihlíženo a netrpěla by shora uvedenými vadami své naprosté neurčitosti, potom by byla absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

20. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 407/2005, dospěl k závěru, že:„ Konkrétní konkurenční doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivě přiměřená a vzájemně vyvážená pro obě strany v souladu s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Konkurenční doložka musí být též vymezena či omezena co do předmětu, podmínek a doby, po kterou se uplatňuje“. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 32 Odo 659/2005, pak je porušením dobrých mravů při sjednání konkurenční doložky, jestliže touto doložkou bylo popřeno právo osoby, zavázané konkurenční doložkou, na svobodné podnikání, pokud sjednané vymezení zákazu konkurence je široké a neurčité. Nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků. Pokud se tedy v projednávaném případě konkurenční doložka neomezovala na určité území nebo vůči stanovenému okruhu osob, žalovanou fakticky vyloučila z trhu práce, pokud by nezměnila předmět své podnikatelské činnosti. Požadovaná pětiletá nečinnost žalované na blíže nevymezeném území vůči blíže nevymezeným subjektům v blíže nekonkretizovaném předmětu činnosti provedení montáže či demontáže, údržby, opravy nebo úpravy těch věcí, které k tomu vymezí žalobkyně, pak nebyla ani přiměřeným způsobem vykompenzována (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 407/2005, podle něhož konkurenční doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivě přiměřená a vzájemně vyvážená pro obě strany). Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že konkurenční doložka by i tak byla dle § 580 o. z. absolutně neplatná, neboť zde neexistuje proporcionalita mezi omezeními nastolenými konkurenční doložkou pro žalovanou a zájmem na ochraně práv žalobkyně. Argumentace žalobkyně, že satisfakcí pro žalovanou byl přístup k nadstandardním výdělkům, je zcela nepřiléhavá a pro právní posouzení věci irelevantní, kdy uvedené takovou kompenzaci pro futuro za dobu 5 let trvání omezení žalované nepředstavuje. Jedná se pouze o ujednanou cenu za provedení díla, na kterou obě strany dobrovolně přistoupily.

21. Posouzením otázky, zda žalovaná svým jednáním anebo svými faktickými či právními úkony tuto neplatně ujednanou konkurenční doložku, resp. doložku, k níž se ze zákona primárně pro deficit obsahových náležitostí nepřihlíží, vědomě porušila, je s ohledem na shora uvedené již nadbytečné se zabývat a krajský soud tak dále nečinil.

22. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvého stupně a nákladech řízení státu, kde okresní soud aplikoval správná zákonná ustanovení a správně stanovil jejich výši.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 6, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 19.000 Kč (2x 9.500 Kč –odvolání žalované a účast u jednání dne 5. 1. 2023 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a. t., dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalované ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t., cestovní náhrady v celkové výši 1.258 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 1. 2022 za 158 ujetých km (44,10 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 6,26 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 4x 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. Dále zástupci žalované náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z výše uvedené odměny a náhrad, když doložil, že je plátcem, tj. z částky 21.258 Kč ve výši 4.464,20 Kč Celkem tak žalované na nákladech odvolacího řízení náleží částka 25.722,20 Kč.

24. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

Poučení