75 Co 62/2025-537

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , 788 05 Libina zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zřízení služebnosti nezbytné cesty, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 12. 2024, č. j. 8 C 169/2016-450, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 1. 2025, č. j. 8 C 169/2016-460,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II. a V. potvrzuje v tomto správném znění:Soud povoluje zřízení nezbytné cesty zatěžující části pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha, zapsaných u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , dle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to ve prospěch vlastníka pozemku p. č. , hodnota, – ostatní plocha, zapsaného u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , a to ve formě služebnosti stezky o šířce 2,5 m, umožňující po ní chodit nebo se dopravovat lidskou silou.Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu za zřízení nezbytné cesty vymezené ve výroku I. tohoto rozsudku částku ve výši 9.170 Kč, a to ve lhůtě tří dnů ode dne zápisu služebnosti do katastru nemovitostí.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 13.929 Kč a žalovaná částku 13.929 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v, Anonymizováno, Šumperku. A) Vymezení věci1. Napadeným rozsudkem okresní soud zřídil služebnost nezbytné cesty zatěžující části pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha zapsaných u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, dle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , který je nedílnou součástí rozsudku, a to ve prospěch vlastníka pozemku p. č. , hodnota, – ostatní plocha zapsaného u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , a to v rozsahu stezky o šířce 2,5 metru umožňující po ní chodit nebo se dopravovat lidskou silou. Původním žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu za služebnost vymezenou ve výroku I. rozsudku částku ve výši 9.170 Kč ve lhůtě tří dnů ode dne zápisu této služebnosti do katastru nemovitostí. Žalované uložil okresní soud povinnost zaplatit oběma žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 148.033 Kč a dále povinnost zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů řízení částku 27.858 Kč.

2. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud aplikoval ustanovení § 1029 – 1036 občanského zákoníku a po provedeném dokazování uzavřel, že na předmětném pozemku původních žalobců p. č. , hodnota, nelze řádně hospodařit a řádně jej užívat, protože není dostatečně spojen s veřejnou cestou. Přístup přes pozemek žalované p. č. , hodnota, , který byl užíván téměř 30 let původními žalobci na základě dohody s žalovanou a užíval jej i předchozí nájemce pozemku p. č. , hodnota, na základě neshody mezi účastníky již nemohou původní žalobci užívat. Žalovaná argumentovala tím, že si původní žalobci mohou zřídit přístup z druhé strany pozemku přes potok, tedy přes pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a postavit si most. Jak bylo v průběhu dokazování zjištěno pozemek p. č. , hodnota, tvoří koryto potoka a jeho vlastníkem je obec , adresa, . Pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, také tvoří koryto potoka a jeho vlastníkem je Česká republika. Návrh žalobců, který učinili v roce 2017 na zajištění jejich přístupu k pozemku p. č. , hodnota, vybudováním mostu přes pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, podle okresního soudu obec zamítla jako neekonomické a nehospodárné řešení s tím, že ze západní strany pozemku p. č. , hodnota, je možné zajistit přístup bez výstavby mostu. Za této situace okresní soud považoval zřízení služebnosti nezbytné cesty za náhradu přes pozemky žalované p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za nejhospodárnější a nejlogičtější řešení, když zbudování mostu přes pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, by vyžadovalo značné náklady ze strany žalobců a obec , adresa, jako vlastník pozemku p. č. , hodnota, s tímto postupem nesouhlasí. Z tohoto důvodu také okresní soud zamítl návrh žalované na zpracování odborného vyjádření, které by se týkalo výše nákladů souvisejících se zřízením mostu. Navíc podle okresního soudu, pokud jde o újmu vzniklou žalované zřízením předmětné služebnosti, nelze odhlédnout od skutečnosti, že přístup k pozemkům původních žalobců přes pozemek žalované p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl původními žalobci využíván již v minulosti s jejím souhlasem a ke znemožnění přístupu původních žalobců k pozemku p. č. , hodnota, došlo až po vzájemných neshodách týkajících se stromu (bříza) na pozemku žalobců. Nejedná se tedy podle okresního soudu o zřízení zcela nového přístupu. Okresní soud se také zabýval tím, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 1032 odst. 1 občanského zákoníku, které znemožňují nezbytnou cestu zřídit a dospěl k závěru, že splněny nejsou. Škoda na nemovitostech žalované nepřevýší výhodu nezbytné cesty, neboť kromě umožnění průchodu a dopravy lidskou silou nedojde na dotčených částech pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, k žádným dalším zásahům. Pokud na dotčené části pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalovaná nově vysadila stromky, je zřejmé, že k tomu došlo až po neshodách mezi účastníky a nedojde k případnému kácení vzrostlých stromů, které by žalovaná dlouhodobě užívala a brala z nich užitky. Taktéž podle okresního soudu nebylo zjištěno, že by původní žalobci nedostatek přístupu ke svému pozemku způsobili svou hrubou nedbalostí ani nežádají o zřízení nezbytné cesty pouze za účelem pohodlnějšího spojení, když přístup z druhé strany pozemku přes potok není možný. Přístup k pozemku žalobců přes pozemek žalované p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl původními žalobci užíván se souhlasem žalované již v minulosti, a dokonce se dohodli na ročním nájemném ve výši 200 Kč. Dále bylo prokázáno, že v době, kdy se přes přilehlý potok stavěly mostky, nebyl mostek k pozemku žalobců p. č. , hodnota, postaven proto, neboť se na tomto pozemku nenacházel žádný dům. Původní žalobci se obrátili na starostu obce , adresa, s žádostí o prošetření možnosti přístupu na jejich pozemek s tím, že stávající příjezd z nezpevněné cesty na p. č. , hodnota, , je jím znemožněn žalovanou a řešení vidí ve zbudování mostu, který by odpovídal stávajícím parametrům vedlejšího mostu vedoucího k obecní parcele p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Obec , adresa, ve své odpovědi uvedla, že se žádostí původních žalobců zabývala rada obce a přijala usnesení, ve kterém žádost žalobců na vybudování mostu zamítla. Navíc uvedené navrhované řešení zajištění přístupu formou výstavby mostu považuje obec za zcela neekonomické a nehospodárné, když ze západní strany pozemku p. č. , hodnota, je možné zajistit přístup k pozemku bez výstavby mostu. Na základě těchto v řízení zjištěných skutečností dospěl okresní soud k závěru, že nelze v případě původních žalobců hovořit o tom, že by si nedostatek přístupu způsobili z hrubé nedbalosti či dokonce úmyslně a není tak důvod žalobu zamítnout s odkazem na § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Okresní soud tedy žalobě vyhověl, přičemž náhradu za zřízenou nezbytnou cestu určil dle znaleckého posudku ve výši 9.170 Kč. Pokud jde o rozsah užívání pozemku p. č. , hodnota, , tak dovodil okresní soud, že původní žalobci tento pozemek užívají jako zahradu, mají tam vysazené ovocné dřeviny, postavenou zahradní chatku, sekají trávu a sklízí ovoce. K jejich tvrzeních, že na tomto pozemku zamýšlí postavit dům okresní soud uvedl, že v řízení nebylo prokázáno a původní žalobci to ani netvrdili, že by již zahájili jakékoliv kroky směřující k této výstavbě. Pozemek je v katastru nemovitostí stále evidován jako ostatní plocha se způsobem využití jiná plocha. Proto okresní soud při rozhodování vycházel ze stávajícího stavu tedy, že předmětný pozemek je původními žalobci užíván toliko jako zahrada a za této situace je zcela dostačující zřízení služebnosti nezbytné cesty v rozsahu stezky o šíře 2,5 m umožňující po ní chodit nebo se dopravovat lidskou silou. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že veřejná komunikace na pozemku p. č. 321/1 byla v průběhu řízení zpevněná a vyasfaltována odpadá argument žalované o nemožnosti přístupu touto cestou za nepříznivého počasí a přístup z této cesty k nemovitosti žalobců je odpovídající variantou na rozdíl od nehospodárného a neekonomického přístupu přes pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tedy přes potok. Námitky žalobců, že geometrický plán je pro určení rozsahu, respektive umístění nezbytné cesty nepoužitelný, okresní soud za důvodné neshledal, stejně tak jako námitky žalované týkající se výše náhrady za zřízenou nezbytnou cestu, kde okresní soud vycházel ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . O nákladech řízení pak okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovodil, že žalobce měl v řízení plný procesní úspěch a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. O nákladech státu pak okresní soud rozhodl podle ustanovení § 148 o. s. ř. a uložil jejich zaplacení ve sporu neúspěšné žalované.B) Odvolání a vyjádření k odvolání3. Proti rozsudku okresního soudu podala včasné odvolání žalovaná a domáhala se jeho zrušení a vrácení okresnímu soudu k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování. Žalovaná v prvé řadě namítala nesprávnost rozhodnutí v meritu věci – povolení nezbytné stezky, protože je tu druhý přístup od potoka. Okresní soud zamítl návrh žalované na zpracování odborného vyjádření týkajícího se výše nákladů na zřízení mostku či lávky a sám uzavřel, že považuje zřízení služebnosti za náhradu přes pozemky žalované za nejhospodárnější a nejlogičtější řešení, když zbudování mostu přes pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, by vyžadovalo značné náklady ze strany žalobců a obec , adresa, jako vlastník pozemku p. č. , hodnota, s tímto postupem nesouhlasí. Tento závěr okresního soudu nemůže obstát, když v soudním spise není jediný důkaz o výši nákladů a už vůbec o soudem tvrzených „značných nákladech“. Takovýto závěr okresního soudu je proto nepřezkoumatelný a nepřesvědčivý. Okresní soud totiž zamítl důkazy ke zjištění skutečné výše nákladů, a proto nemohl přezkoumatelně a přesvědčivě dospět k závěru, o jejich výši s tím, že by tyto náklady byly natolik vysoké, že jejich vynaložení nelze po původních žalobcích spravedlivě požadovat. Rovněž druhá část závěru soudu, že obec , adresa, s tímto postupem nesouhlasí je nesprávná, když obec v přípisu ze dne 31. 5. 2017 pouze sdělila, že nestaví či neopravuje mosty či lávky, které slouží k zajištění přístupu výhradně k jedné jediné nemovitosti a doplnila dovětek o neekonomičnosti. Z žádosti žalobců ani z odpovědi od obce přitom není zřejmé, zda žalobci žádali o vybudování pouze na náklady obce a zda by obec souhlasila, kdy by si mostek vybudovali žalobci na své náklady sami. Není racionálního důvodu, proč by obec neměla povolit zbudování lávky – mostku na náklady žalobců, když v dané lokalitě je již mostků několik. Dále odvolatelka namítala, že žalobci mohou při užití přístupu za potokem odstavit auto na obecní komunikaci p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a dojít pár metrů pěšky, což také nyní již delší dobu činí. Je tomu tak o to více, když původní žalobci užívají pozemek, nikoliv denně ani ne k rekreaci, pouze zde nepravidelně sečou trávu a zahradu nijak neudržují. K pozemku žalobců tak existují minimálně tři možné přístupy z veřejné komunikace, přičemž dva přístupy směrem od potoka jsou již zbudovány od sedmdesátých let a třetí přístup může být realizován vlastním mostkem – lávkou zbudovanou žalobci. Na tomto nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná dříve žalobcům vstup z cesty za humny umožňovala. Žalovaná se svou benevolencí přestala v roce 2016 jedině z toho důvodu, že žalobci nebyli ochotni pomoci žalované, která je celá léta žádala o odstranění – ořezání přerostlé břízy na jejich pozemku, která jí působila velké obtíže. Dále odvolatelka namítala nesprávnost rozhodnutí v meritu věci – povolení nezbytné stezky, protože si žalobci nedostatek přístupu ke své nemovitosti způsobili sami. Podle odvolatelky byl soud povinen ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) hodnotit, zda si žalobci způsobili nedostatek přístupu v době, kdy pozemek nabývaly a dále byl povinen hodnotit, proč o přístup následně v době vzniku tohoto sporu (2016) přišli. Žalobci netvrdili ani neprokázali údajný historický přístup přes sporný pozemek, neuvedli, v čem přesně by měl spočívat, a z jakých důkazů by měl vyplývat. Předchůdci žalobců občas přes pozemek přistupovali, a to za předem uděleného ad hoc souhlasu žalované, nikoliv samovolně. Žalobci se nemohli rozumně domnívat, že když sousedé někdy přistupují i cestou za humny, že tak mohou činit automaticky i oni. Naopak nedostatek přístupu mohli žalobci dovodit i z toho, že obec vystavěla v sedmdesátých letech mostky z cesty od potoka. Nedávalo by žádný smysl, aby obec takto postupovala, když by byl zajištěn dostatečný přístup z obecní cesty ze strany za humny. Žalobci tak jednali o to více lehkovážně, když kupovali od obce, která místní poměry detailně zná a mohli se o situaci jednoduše informovat. Soud také nezhodnotil, co bylo pravým důvodem vzniku sporu, a to neshody týkající se stromu na pozemku žalobců s tím, že žalobci si způsobení nedostatku přístupu zavinili sami. Dále odvolatelka namítala nesprávnost ocenění výše služebnosti s tím, že rozhodnutí soudu je zjevně nespravedlivé v tom směru, že by žalovaná obdržela toliko 9.170 Kč za pozemek, ale žalobcům uhradila náklady řízení a zaplatila celé náklady státu. Namítala rovněž nepřiměřený rozsah pěší stezky, když žalovaná nemá vůli, aby zde byla zřizována jakákoliv cesta, když na předmětných pozemcích žalované nikdy ani cesta nevedla, vždy se jednalo o travní porost. Namítala, že rozsah stezky v neomezenou denní dobu je v rozporu s minimalizací zásahů do vlastnictví žalované. Dále pak odvolatelka nesouhlasila s výrokem okresního soudu o náhradě nákladů řízení účastníků, když obsáhle argumentovala, že nezavdala příčinu k podání sporu a že by to měly být žalobci, kteří by měli nést náklady soudního řízení, a to včetně nákladů státu.

4. K odvolání žalované se písemně vyjádřili původní žalobci s tím, že s argumentací žalované se podrobně vypořádal v odůvodnění okresní soud. Poukázali rovněž na předchozí kasační rozhodnutí odvolacího soudu, který sám konstatoval, že lze souhlasit se závěrem okresního soudu, že zajištění přístupu k nemovitosti žalobců, vybudováním mostu přes pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, by bylo řešením neekonomickým a nehospodárným, neboť přístup k nemovitosti žalobců je možno zřídit přes pozemek žalované právě z cesty za humny. Pokud jde o problematiku břízy, tak tato se nacházela na pozemku již v době koupě, jedná se o solitérní strom v dobrém zdravotním stavu, která začala žalované vadit až v roce 2016, přičemž není pravdou, že by žalobci odmítli tuto problematiku řešit. Žalovaná odmítla přijmout nájem na další období s tím, že již pozemek k přístupu nepronajme. Žalobci navrhovali řešení odkoupením výměry potřebné k vjezdu na pozemek, případně zřízení věcného břemene s tím, že veškeré náklady ponesou ze svého, toto bylo však žalovanou odmítnuto, a proto následovala žaloba a v reakci na to žalovaná žalobcům zcela zamezila přístup k pozemku vysázením dřevin s opěrnou konstrukcí. Žalobci zdůraznili, že při koupi pozemku byl sousední pozemek neudržovaný, byly zde náletové dřeviny prorůstající do jejich pozemku. Tyto pasáže žalobci zkulturnili a nerušeně část mezi bránou a cestou za humny užívali k přístupu a vjezdu do zahrady. Pozemek byl kupován v roce 1978 jako stavební, lávky se zřizovaly v šedesátých letech, a žalobci nepředpokládali, že by v přístupu k pozemku mohla být nějaká překážka. Nelze tedy vůbec uvažovat o nějaké hrubé nedbalosti, kterou by si žalobci sami způsobili nedostatek přístupu ke svému pozemku. Neobstojí ani námitky žalované vůči nesprávnosti ocenění nezbytné cesty, když zde okresní soud vycházel ze znaleckého posudku. Za nedůvodné považovali žalobci i argumentaci žalované ve vztahu k nákladům řízení účastníků a nákladům státu.

5. Proti rozsudku okresního soudu podali včasné odvolání rovněž oba původní žalobci s tím, že v prvé řadě namítali, že pokud okresní soud doplňujícím rozsudkem určil rozsah služebnosti nezbytné cesty, rozhodl procesně nesprávně. Dále namítali, že omezení břemene nezbytné cesty na stezku o šířce 2,5 m umožňující po ní chodit nebo dopravovat se lidskou silou je zcela nepřiměřené a jdoucí proti Ústavnímu nálezu II. ÚS 1587/2020. Namítali, že pozemek p. č. , hodnota, se nachází v zastavěném území v ploše bydlení v rodinných domech a argumentace tím, že doposud nepožádali o stavební povolení se jeví jako bloudění v kruhu neboť, aby takovéto žádosti mohlo být vyhověno, musí být pozemek přístupný z veřejné komunikace. Omezení práva přístupu na stezku a chůzi či dopravu lidskou silou považují žalobci za zcela neadekvátní. V doplnění odvolání se pak žalobce , Jméno žalobce, podrobně vyjadřoval k odvolání žalované a poukázal na snahu obou původních žalobců se s žalovanou na vyřešení celé situace dohodnout. Žalobci navrhovali vyhovění žalobě v původním navrhovaném rozsahu.

6. K odvolání žalobců se písemně vyjádřila žalovaná s tím, že odkázala na svou dosavadní argumentaci uvedenou ve všech písemných podáních, včetně odvolání a repliky k odvolání žalobců a setrvala na svých stanoviscích vyjádřených ve svém odvolání.C) Dosavadní průběh řízení7. Z obsahu spisu vyplývá, že v původní žalobci , Jméno žalobce, a , jméno FO, se podanou žalobou ze dne 14. 10. 2016 domáhali zřízení služebnosti nezbytné cesty zatěžující část pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, dle geometrického plánu ve prospěch vlastníka pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, s tím, že toto právo bude zřízeno za náhradu. Domáhali se tedy zřízení práva nezbytné cesty, a to ve formě služebnosti cesty v neomezeném rozsahu. Argumentovali tím, že na základě dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 14. 12. 1987 jsou vlastníky pozemků p. č. , hodnota, , který získali od obce a byli přesvědčeni, že z tohoto důvodu mají zajištěno i právo cesty k tomuto pozemku, neboť vedle něj se nachází i pozemek obecní. Zjistili však, že obec vlastní toliko pozemek p. č. , hodnota, , kdežto pozemek p. č. , hodnota, vlastní žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalobci nemají zajištěnu cestu k jejich pozemku a jediná možnost, jak se k tomuto pozemku dostat je právě z obecního pozemku p. č. , hodnota, přes pozemek žalované p. č. , hodnota, , oslovili prostřednictvím právního zástupce žalovanou dopisem ze dne 17. 8. 2016, v němž pak navrhli, i když byli přesvědčeni o vydržení práva cesty, právní řešení odkoupením pozemku p. č. , hodnota, , popřípadě jenom části sloužící jako vjezd, případně i zřízení věcného břemene k takovéto části pozemků. Žalovaná s žádným z výše uvedených řešení nesouhlasila, vydržení práva cesty zpochybnila. Podle žalobců je tak nepochybné, že k jejich pozemku nemají zajištěn přístup, který však lze dosáhnout prostřednictvím ustanovení § 1029 občanského zákoníku o zřízení nezbytné cesty. O žalobě žalobců okresní soud rozhodl rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 8 C 169/2016-146, kterým žalobě vyhověl, zřídil služebnost nezbytné cesty zatěžující část pozemku p. č. , hodnota, dle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , a to ve prospěch vlastníka pozemku p. č. , hodnota, ostatní plocha. Žalobcům okresní soud uložil povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu za služebnost ve výši 10.000 Kč a žalované pak okresní soud uložil povinnost zaplatit žalobcům náklady řízení a povinnost zaplatit státu řízení vzniklé náklady. K odvolání žalované byl tento rozsudek okresního soudu usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 8. 2020, č. j. 75 CO 224/2019-198 zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresnímu soudu bylo vytknuto, že z v řízení provedených důkazů neučinil odpovídající skutková zjištění, dále, že neprovedl důkaz navržený žalovanou, a to ohledáním na místě samém a že nepřihlédl ke všem jejím tvrzením a navrženým důkazům. Ve zrušovacím usnesení se krajský soud pokusil vyložit ustanovení § 1029-1036 občanského zákoníku s tím, že vyslovil souhlas se závěrem okresního soudu, že zajištění přístupu k nemovitosti žalobců vybudováním mostků přes pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, by bylo řešením neekonomickým a nehospodárným, neboť přístup k nemovitosti žalobců je možno zřídit přes pozemek žalované právě z cesty „za humny“. Uložil okresnímu soudu, aby místním šetřením prověřil změnu poměrů, která nastala od okamžiku zahájení soudního řízení, kdy v průběhu odvolacího řízení obě strany sporu tvrdily, že došlo ke změně charakteru povrchu cesty „za humny“, když byla zpevněna a vyasfaltována. Dále uložil okresnímu soudu, aby prověřil rozsah užívání pozemku žalobců s tím, že je na nich, aby tvrdili, v jakém rozsahu a jakým způsobem a jak často pozemek užívají, přičemž tato zjištění budou podstatná pro určení eventuálního rozsahu práva nezbytné cesty. Dále uložil okresnímu soudu, aby se zabýval otázkou historického užívání jak pozemků žalobců, tak pozemků žalované a otázkou, zda nejsou v projednávané věci naplněny podmínky v § 1032 občanského zákoníku, jak namítala žalovaná. Rovněž tak bylo okresnímu soudu uloženo, aby se řádně vypořádal s veškerou argumentací žalované, včetně námitky vůči ocenění navrhované služebnosti. Po vrácení věci okresní soud nařídil jednání na den 31. 5. 2021, kde si účastníci pouze vyjasňovali svá stanoviska. Následně okresní soud nařídil místní šetření, které proběhlo dne 28. 7. 2021. Dne 10. 1. 2022 při dalším jednání okresního soudu byly žalobci vyzváni k doplnění tvrzení o tom, kdy mají v plánu na svém pozemku zahájit výstavbu rodinného domu a k navržení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. Na to žalobci reagovali podáním ze dne 21. 1. 2021. Dne 20. 6. 2022 na dalším jednání okresního soudu byly čteny listinné důkazy. Usnesením ze dne 24. 8. 2022 nařídil okresní soud důkaz znaleckým posudkem z oboru geodézie a kartografie a znalcem ustanovil , tituly před jménem, , jméno FO, . Určil rozsah stezky o šířce 2,5 m. Dne 10. 11. 2022 byl okresnímu soudu doručen znalecký posudek. Podáním ze dne 8. 12. 2022 se podrobně vyjadřovala žalovaná spolu s návrhem na smírné řešení sporu. Usnesením ze dne 14. 4. 2023 okresní soud nařídil doplnění znaleckého posudku znalkyně Kirchnerové ohledně ocenění navrhované služebnosti. Dne 24. 7. 2023 byl okresnímu soudu doručen znalecký posudek, k němuž uplatnila žalovaná námitky 30. 8. 2023. Dne 8. 1. 2024 u dalšího jednání okresního soudu byl čten znalecký posudek znalce , jméno FO, , znalkyně , Anonymizováno, a tato znalkyně byla vyslechnuta. Usnesením ze dne 1. 2. 2024 okresní soud nařídil nový znalecký posudek k ocenění navrhované služebnosti a znalcem ustanovil , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 23. 6. 2024 byl okresnímu soudu doručen znalecký posudek, ke kterému se obě strany sporu opětovně vyjádřili. Dne 6. 11. 2024 u jednání okresního soudu byl vyslechnut znalec , tituly před jménem, , jméno FO, . U dalšího jednání 9. 12. 2024 byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen napadený rozsudek. Dne 20. 1. 2025 byl okresním soudem vyhlášen rozsudek doplňující. Dne 18. 3. 2025 byla věc předložena s odvoláním obou účastníků odvolacímu soudu, který nařídil jednání na den 10. 6. 2025. Dne 6. 5. 2025 sdělil zástupce žalobců odvolacímu soudu, že žalobkyně , jméno FO, zemřela. Usnesením ze dne 6. 6. 2025 bylo odvolací řízení přerušeno do skončení pozůstalostního řízení po zemřelé žalobkyni. Usnesením ze dne 23. 9. 2025 pak bylo rozhodnuto o pokračování v odvolacím řízení s dosavadním žalobcem , tituly před jménem, , jméno FO, .D) Posouzení odvolání obou účastníků krajským soudem8. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání obou účastníků a jeho podání oprávněnými osobami, přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalované ani žalobce důvodné není.

9. Pokud jde o skutkový stav věci, považuje odvolací soud skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů za správná a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, včetně závěru o skutkovém stavu věci (bod 3-28 písemného odůvodnění napadeného rozsudku). Skutková zjištění, která okresní soud přijal, jsou správná, korespondují obsahu spisu a přes deklarované výhrady obou odvolatelů se skutkové závěry okresního soudu zpochybnit nepodařilo. Okresní soud při hodnocení důkazů postupoval dle ustanovení § 132 o. s. ř., které je vyjádřením zásady volného hodnocení důkazů jako jedné z hlavních klíčových zásad ovládajících český civilní proces. Na rozdíl od zásady legální teorie důkazní, dává soudci značný prostor pro jeho úvahu a zároveň na něj klade vysoké nároky. Zákon instruuje soud (soudce) pouze v tom smyslu, že má hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Jakou hodnotu (důkazní sílu) soud jednotlivým důkazům přizná záleží na jeho úvaze. Přitom by měl ovšem přihlédnout ke všemu co během řízení vyšlo najevo. Prostor pro volné hodnocení důkazů má soudce značný, nikoliv však neomezený, jinak řečeno, jeho postup nesmí být svévolný (libovolný), neboť by porušil právo na spravedlivý proces. Okresní soud, jak vyplývá z obsahu spisu podle těchto zásad zcela správně postupoval, provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a to včetně výpovědí svědků a znaleckých posudků v řízení provedených.

10. Pokud pak jde o právní posouzení věci okresním soudem, ten správně vycházel z ustanovení § 1029 – § 1036 občanského zákoníku a dle názoru odvolacího soudu správně žalobě žalobce na zřízení práva nezbytné cesty vyhověl, správně také určil rozsah nezbytné cesty, kterou zřídil a správně určil i náhradu za takto zřízenou služebnost. Závěry okresního soudu, které vyjádřil v bodě 29 písemného odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud fakticky akceptuje, byť považuje za nutné se podrobně vyjádřit k jednotlivé argumentaci obou odvolatelů.

11. Jak už bylo výše konstatováno, domáhal se žalobce povolení a zřízení nezbytné cesty dle ustanovení § 1029 občanského zákoníku.

12. Podle § 1029 občanského zákoníku vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit, či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

13. Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že právní úprava nezbytné cesty vychází z principu proporcionality mezi výhodou, kterou požívá nemovitost z nezbytné cesty a nevýhodou, kterou je postižen vlastník zatíženého pozemku. Výhoda a nevýhoda nesmějí být vzájemně neúměrné, proto zákon zdůrazňuje šetrnost při zřizování nezbytné cesty, aby byl vlastník zatíženého pozemku obtěžován co nejméně. Zákon opakovaně zdůrazňuje, že se jedná o cestu „nezbytnou“. To je třeba chápat tak, že jde o cestu, která nejlépe vyhoví sledovanému účelu, avšak současně minimálně zatíží souseda. Rozsah nezbytné cesty musí být poměřován i tím, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Jinými slovy oprávnění vlastníka žádat zřízení nezbytné cesty zákon vyvažuje ochranou souseda s cílem zabránit jeho obtěžování více než je nezbytně nutné. Občanský zákoník vyžaduje ke zřízení nezbytné cesty naplnění dvou předpokladů: existenci nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či ji řádně užívat a skutečnost, že tato nemovitost není dostatečně spojená s veřejnou cestou. Nedostatečnost spojení s veřejnou cestou představuje otázku skutkovou a jak vyplývá z obsahu spisu, byl tento předpoklad pro zřízení nezbytné cesty v řízení prokázán, když nemovitost žalobce skutečně není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Pojem veřejná cesta musí být vymezen podle principů platných pro sousedská práva. Otázka vlastnictví veřejné cesty je nerozhodná, jedná se fakticky o každou cestu, o níž je známo, či je patrno, že je občany jako veřejná užívána. Veškeré tyto požadavky cesta „za humny“ splňuje. Pokud jde o druhou podmínku existence nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit, shledává odvolací soud shodně s okresním soudem rovněž naplněnou, a proto se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, který žalobě žalobce na zřízení nezbytné cesty vyhověl, a to i přes nesouhlas žalované jako vlastnice dotčených pozemků.

14. Žalovaná v celém průběhu řízení argumentovala, že není důvod k povolení a zřízení nezbytné cesty přes její pozemky, neboť žalobce má zajištěn přístup ke své nemovitosti jiným způsobem. V prvé řadě v tomto směru žalovaná namítala, že žalobci mají zajištěn přístup ke svému pozemku přes existující lávky – mostky přes potok, kdy mohou využívat těchto přechodů k zadní brance na svém pozemku. Tuto argumentaci žalované odvolací soud shodně s okresním soudem za důvodnou nepovažuje, neboť je zřejmé, že žalobce by se k přístupu na svůj pozemek musel pohybovat fakticky korytem potoka, jak je zřejmé z důkazů (fotografií) provedených okresním soudem. Nelze po žalobci i vzhledem k jeho věku spravedlivě požadovat, aby takovýmto neupraveným přístupem chodil ke své nemovitosti.

15. Dalším argumentem žalované o možnosti jiného vstupu žalobce ke svému pozemku byl argument, že žalobce si může zřídit přístup ke svému pozemku výstavbou lávky – mostku přes potok opět k zadní brance svého pozemku. Odvolací soud již v předchozím zrušovacím usnesení konstatoval, že takovéto řešení přístupu k nemovitosti žalobce by bylo neekonomické. Žalovaná v tomto směru argumentovala, že okresní soud neměl žádnou oporu v provedených důkazech ke svému tvrzení o nehospodárnosti a neekonomičnosti tohoto přístupu. Je pravdou, že okresní soud návrhy žalované na provedení dokazování v tomto směru nepřipustil a vyšel pouze ze sdělení obce , adresa, , z něhož vyplývá, že obec mostky – lávky nestaví a že sama takovýto přístup k nemovitosti žalobce považuje za neekonomický. Odvolací soud vycházel z následujících závěrů. Předně vyšel z toho, že žalobce požadoval zřízení nezbytné cesty formou služebnosti cesty, tedy aby měl přístup na svůj pozemek i jakýmikoliv vozidly. Za tímto účelem by zcela jistě bylo nutno zbudovat přes potok, nikoliv lávku, ale most, který by odpovídal stavebně technickým předpisům a dle názoru odvolacího soudu je zcela zřejmé, že takovéto řešení by si vyžádalo nejenom souhlas vlastníků dotčených pozemků, ale i značné ekonomické náklady. Navíc vzhledem k rozsahu nezbytné cesty, která byla okresním soudem zřízena toto ani v úvahu nepřichází. Pokud budeme hovořit o služebnosti stezky, tak jak ji zřídil okresní soud v rozsahu 2,5 m, pak ani v tomto případě by postavení lávky nebo mostku na náklady žalobce nebylo adekvátním řešením, a to za situace, kdy přístup k pozemku žalobce lze jednoduchým způsobem zajistit přes cestu „za humny“ tak, jak určuje v řízení vypracovaný geometrický plán. Je třeba konstatovat, že pozemky žalované, které bezprostředně sousedí s cestou za humny a s pozemkem žalobce, jsou mimo vlastní hlavní pozemek a nemovitost žalované a průchod přes tyto pozemky k nemovitosti žalobce žalovanou žádným mimořádným či hrubým způsobem nezatíží. Pokud tedy okresní soud povolil zřízení nezbytné cesty přes pozemky žalované z obecní cesty za humny, považuje odvolací soud toto rozhodnutí za zcela správné a argumentaci žalované v tomto směru za nedůvodnou.

16. Dále bylo na okresním soudu, aby se vypořádal s argumentací žalované ve smyslu ustanovení § 1032 občanského zákoníku.

17. Podle § 1032 občanského zákoníku soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá nebo žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

18. Odvolací soud se shoduje se závěrem okresního soudu, že žádný z těchto důvodů, pro které by nebylo lze povolit nezbytnou cestu v řízení prokázán nebyl. Škoda na nemovité věci žalované zřejmě nepřevýší výhodu nezbytné cesty, když její rozsah žalovanou a její pozemky zatěžuje pouze minimálně. Nelze také dovodit, že by si žalobce a jeho právní předchůdce způsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu, který se s touto námitkou vypořádal. Nad rámec odvolací soud konstatuje, že zřízení nezbytné cesty jako věcného břemene je sice až posledním krokem, ale v daném případě nebylo v řízení prokázáno, že by přístup k nemovitosti žalobce šlo spolehlivě zajistit smluvně (například nájmem), když ze strany žalované žádná takováto rozumná nabídka žalobci učiněna nebyla. Nebylo také v řízení prokázáno, že by žalobce požadoval zřízení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení za situace, kdy přístup dosavadní z druhé strany „od potoka“ není adekvátní a možný.

19. Pokud tedy okresní soud žalobě vyhověl a nezbytnou cestu ve prospěch žalobce zřídil, považuje odvolací soud toto právní posouzení věci za správné.

20. Za správné považuje odvolací soud i posouzení rozsahu povolené nezbytné cesty.

21. Jak vyplývá z výroku rozsudku okresního soudu a z odůvodnění tohoto rozhodnutí, okresní soud vyhověl žalobě žalobce na zřízení nezbytné cesty formou stezky, a nikoliv cesty.

22. Podle § 1274 služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena.

23. Naproti tomu služebnost cesty dle § 1276 občanského zákoníku zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoliv vozidly.

24. Při určení rozsahu nezbytné cesty okresní soud správně vycházel z faktického stavu, tedy posuzoval, jaký charakter má využívání pozemku žalobcem v době jeho rozhodování. V řízení bylo prokázáno, že pozemek žalobce je po celou dobu řízení užíván sporadicky, je užíván jako zahrada a tímto způsobem také obhospodařován. Za tímto účelem a vzhledem k v řízení prokázanému rozsahu tohoto užívání postačuje dle názoru odvolacího soudu zřízení nezbytné cesty ve formě stezky, tak jak specifikoval okresní soud. Zde odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2667/2004 ze dne 23. 6. 2005, podle něhož věcné břemeno spočívajícího v právu cesty zahrnuje právo přes zatížený pozemek procházet i projíždět. Avšak s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem není vyloučeno zřízení věcného břemene spočívající jen v právu chůze po přilehlém pozemku. Závěry tohoto rozhodnutí lze podle odvolacího soudu aplikovat i na projednávanou věc, kdy vzhledem k charakteru užívání pozemku žalobcem postačuje omezení žalované a zřízení nezbytné cesty v tom rozsahu, jak určil soud okresní.

25. Odvolací soud zde nedává zapravdu argumentaci žalobce, který tvrdil, že tento rozsah nezbytné cesty je zcela nedostatečný vzhledem k záměru vybudovat na pozemku stavbu a vzhledem k tomu, že samotný pozemek žalobce je určen k výstavbě domu. Okresní soud v tomto směru vyzval ještě oba původní žalobce, aby prokázali v řízení svůj záměr na předmětném pozemku stavět, což však ani v řízení před soudem okresním ani v řízení před soudem odvolacím žalobci neučinili. Nedostatečné spojení nemovitostí s veřejnou cestou je třeba vykládat restriktivně tak, že nezbytná cesta může být soudem zřízena jen v případě skutečné nezbytnosti a nezbytnost je dána v případě, že nemovitost je užívána v souladu se svým účelovým určením. Nezbytná cesta může být zřízena nejen tehdy, pokud spojení s veřejnou cestou neexistuje vůbec, ale i tehdy, jestliže spojení nemovitostí s veřejnou cestou sice existuje, avšak není z různých důvodů dostatečné. Soud povolí nezbytnou cestu pouze v takovém rozsahu, která zajistí, aby vlastník mohl nemovitost řádně užívat. Jestliže je právo nezbytné cesty požadováno v souvislosti s užíváním či zřízením další věci, například nové stavby, jak je tomu v projednávaném případě, nelze dopředu daná ujištění o stavbě pokládat za dostatečná a nezbytné bude vyžadovat zcela konkrétní projektovou dokumentaci ke stavbě.

26. Pokud žalobce argumentoval, že tak, jak je přístup zřízen geometrickým plánem, který je nedílnou součástí rozsudku, pak to nekoresponduje s dosavadním přístupem k pozemku žalobce, neboť cesta vytyčená geometrickým plánem jde mimo doposud stojící bránu v oplocení pozemku žalobce. Tuto argumentaci odvolací soud neakceptuje, když geometrický plán vycházel ze záměru, aby pozemky zatížené právem nezbytné cesty, tedy pozemky žalované byly zasaženy co nejméně. Pokud geometrickým plánem vytyčená nezbytná cesta nevede přímo k bráně v oplocení pozemku žalobce, nepovažuje toto odvolací soud za podstatné, když je zcela v možnostech žalobce bránu v oplocení posunout tak, aby korespondovala vzniklé nezbytné cestě.

27. Pokud pak naopak žalovaná namítala, že je neadekvátním omezením jejího vlastnického práva, že soudem nebyl určen časový rozsah užívání nezbytné cesty, tuto argumentaci odvolací soud neakceptuje za situace, kdy již bylo konstatováno zřízená nezbytná cesta omezuje vlastnické právo žalované pouze v minimálním rozsahu a není tudíž nezbytné určení časového rozsahu užívání nezbytné cesty.

28. Pokud pak žalobce namítal údajné procesní pochybení okresního soudu při vydání doplňujícího rozsudku, odvolací soud v tomto postupu okresního soudu žádnou procesní vadu neshledává.

29. Ze shora uvedeného vyplývá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím verdiktu okresního soudu považuje odvolací soud za zcela správné. Závěr okresního soudu o zřízení nezbytné cesty a jejím rozsahu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodujícími skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvoláních fakticky zopakované námitky účastníků.

30. Odvolací soud rozsudek okresního soudu v meritu věci, tedy ve výrocích I., II. a V. potvrdil ve správném znění, přičemž vycházel z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 85/2006 ze dne 16. 3. 2006. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že požadavek ustanovení § 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř., aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li v žalobě žalobce přesně určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (v případě žaloby podané podle § 80 písm. b/ o. s. ř.), nebo způsob určení právního vztahu práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah právo nebo právní skutečnost je či není), soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal (srov. 21 Cdo 902/2003). Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí není přitom vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal. S ohledem na výše uvedené formuloval odvolací soud žalobní petit sám, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a v tomto směru podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve správném znění potvrdil.E) Rozhodnutí o nákladech řízení účastníků a o nákladech státu31. Ve vztahu k argumentaci žalované proti výroku okresního soudu o nákladech řízení účastníků uvádí odvolací soud následující. Okresní soud, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku rozhodl o nákladech řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že dovodil, že úspěšnou stranou v řízení byl žalobce a přiznal mu právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Žalovaná naopak namítala, že pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení účastníků by měl soud aplikovat ustanovení § 143 o. s. ř., podle kterého žalovaný, který neměl ve věci úspěch má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení.

32. Odvolací soud má za to, že v konkrétní projednávané věci nelze pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikovat ani ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ani ustanovení § 143 o. s. ř. jak argumentuje žalovaná.

33. Odvolací soud vychází jednak z konkrétních poměrů projednávané věci a jednak z charakteru řízení o povolení práva nezbytné cesty. Toto řízení je upraveno jako řízení sporné, kde se na rozdíl od nesporného řízení uplatňuje primárně zásada úspěchu ve věci, dle které procesně neúspěšný účastník řízení nahradí náklady řízení procesně úspěšné straně. Je ovšem dle názoru odvolacího soudu problematické určení a uplatnění tohoto kritéria právě v řízení o zřízení práva nezbytné cesty, které se zásadně poměřuje jen porovnáním žalobního návrhu s rozhodnutím ve věci samé. Hodnocení procesního úspěchu v řízení o zřízení nezbytné cesty je obtížné zejména v souvislosti s možností soudu překročit v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. návrhy účastníků řízení a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají. Odvolací soud má tedy za to, že v tomto řízení nelze procesní úspěch hodnotit toliko mechanicky ve vztahu k samotné žalobě a k soudnímu rozhodnutí, nýbrž lze, případně přihlédnout i k průběhu celého řízení a k závěrečným procesním stanoviskům. Do rozhodování o nákladech řízení se nemusí nutně promítnout každá změna postojů účastníků v řízení, soud musí vycházet z toho, co (jaká otázka) bylo od počátku mezi účastníky sporné, k čemu bylo vedeno dokazování a jak byl tento spor řešen v rozhodnutí. S ohledem na okolnosti projednávané věci má odvolací soud za to, že je třeba rozhodnout o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.

34. V tomto směru vychází odvolací soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2365/2017, z něhož vyplývá, že v souvislosti s problematikou náhrady nákladů civilního sporného řízení se primárně uplatňuje zásada úspěchu ve věci, kdy procesně neúspěšný účastník řízení nahrazuje náklady řízení procesně úspěšné straně. Pravidlo procesního úspěchu se uplatňuje i ve sporech z věcných práv bez ohledu na to, že v některých řízeních není ve shodně s § 153 odst. 2 o. s. ř. soud vázán návrhy účastníků, a tak může přisoudit něco jiného nebo více než čeho se účastníci domáhají. Rovněž řízení o povolení nezbytné cesty je řízením sporným, z něhož ve shodě s § 153 odst. 2 o. s. ř. z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

35. V návaznosti na tyto závěry se odvolací soud pokusil určit poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

36. Odvolací soud vycházel z toho, že žalobce v řízení požadoval zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti cesty v neomezeném rozsahu a v tomto směru nebylo jeho žalobnímu žádání vyhověno, když mu byla povolena nezbytná cesta pouze v rozsahu pěší stezky. Naproti tomu žalovaná kategoricky nesouhlasila se zřízením nezbytné cesty v jakémkoliv rozsahu a nebyla tak rovněž v řízení zcela úspěšná. Úspěch a neúspěch obou účastníků v řízení před soudy obou stupňů považuje odvolací soud za rovnocenný, čemuž odpovídá rozhodnutí o nákladech řízení účastníků tak, že každý z nich si ponese náklady celého řízení sám. V této souvislosti také odvolací soud přihlédl k obsahu spisu, z něhož vyplývá, že v řízení bylo provedeno několik pokusů o smírné řešení sporu, byly podávány návrhy na smírné řešení ze strany žalobce i ze strany žalované, žádné smírné řešení přijato oběma stranami nebylo a za této situace se jeví jako spravedlivé, aby žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

37. Vzhledem k výše uvedenému pak odvolací soud ve smyslu ustanovení § 148 o. s. ř. rozhodl o nákladech státu tak, že uložil oběma účastníkům zaplatit náklady státu rovným dílem.

38. Z těchto důvodů byly výroky rozsudku okresního soudu III. a IV. dle ustanovení § 220 o. s. ř. změněny.