75 Co 64/2025-508

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 93.850 Kč s příslušenstvím a pro 356.143,50 Kč, k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. října 2024, č. j. 16 C 73/221-439, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. ledna 2025, č. j. 16 C 73/2021-465,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II.a) mění tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 180.307 Kč od 8. 12. 2019 do 7. 3. 2024 a z částky 93.850 Kč od 8. 3. 2024 do 14. 3. 2024 a smluvní pokutu ve výši 240.094 Kč se zamítá.b) a ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71.680,93 Kč se smluvním úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 7. 9. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 226.165 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci na náhradu nákladů řízení částku 671,70 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci na náhradu nákladů řízení částku 4.495,30 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným, v pořadí druhým, rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do částky 86.457 Kč s 15 % smluvním úrokem z prodlení ročně od 8. 12. 2019 do zaplacení a co do částky 40.202,50 Kč (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.169,07 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 586.763 Kč od 26. 9. 2019 do 13. 11. 2020, z částky 300.000 Kč od 14. 11. 2020 do 23. 2. 2021, z částky 200.000 Kč od 24. 4. 2021 do 31. 8. 2021, z částky 33.807 Kč od 29. 11. 2019 do 17. 3. 2021, z částky 62.783 Kč od 4. 7. 2020 do 17. 3. 2021 a z částky 180.307 Kč od 8. 12. 2019 do 7. 3. 2024, z částky 93.850 Kč od 8. 3. 2024 do 6. 9. 2024, z částky 22.169,07 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení, částku 356.143,50 Kč, částku 4.800 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 71.680,93 Kč s 15 % smluvním úrokem z prodlení ročně od 7. 9. 2024 do zaplacení (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 185.991,65 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.). Výše označeným doplňujícím usnesením za podmínek ust. § 166 o. s. ř. rozhodl okresní soud o nákladech řízení státu tak, že pod výrokem označeným jako V. uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu České republice na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu v částce 839,60 Kč na účet č.: , č. účtu, , VS: , var. symbol, , do tří dnů od právní moci usnesení, a pod výrokem označeným jako VI. uložil žalované povinnost zaplatit státu České republice na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu v částce 4.327,40 Kč na účet č.: , č. účtu, , VS: , var. symbol, , do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Proti uvedenému rozsudku, a to výroku III., brojí odvoláním žalobkyně. Byť žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozsudku v uvedeném rozsahu, je s ohledem na její další vyjádření, v němž navrhuje, aby odvolací soud žalobnímu návrhu při zohlednění částečného zpětvzetí vyhověl, zřejmé, že se domáhá jeho změny. V obecné rovině argumentovala tím, že odvolací důvody jsou dány ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř. Konkrétně uváděla, že její žalobní tvrzení byla podložena nesčetným množstvím listinných důkazů, které mimo jiné pocházely i ze strany samotné žalované. Jednalo se především o řádné podepsané inventarizace pohledávek žalobkyně za žalovanou, uznání dluhu ze strany jednatele žalované, opakované návrhy splátkových kalendářů učiněné žalovanou prostřednictvím samotného jednatele a ředitele žalované společnosti. Všechny tyto listiny a důkazy, které podepsala žalovaná, se řádným způsobem shodovaly s listinami, o které žalobkyně opírala svá skutková tvrzení a o důkazy ze strany žalobkyně, kterými žalobkyně potvrzovala svá skutková tvrzení. Žalovaná v řízení před okresním soudem opakovaně zpochybňovala listiny a jednání, které učinili oprávnění zástupci žalované v postavení jednatele a ředitele společnosti a žalovaná navíc tvrdila, že základní smluvní vztah v podobě rámcové kupní smlouvy a všeobecných obchodních podmínek je neplatný, protože nebyl podepsán statutárním zástupcem žalované v postavení kupujícího. Všechny tyto námitky byly vyvráceny závěry znaleckého posudku, když tento důkaz navrhovala samotná žalovaná. Ze závěrů znaleckého posudku navíc vyplynuly i jiné skutečnosti, které podle žalobkyně kolidovaly s případnou trestně právní odpovědností na straně žalované nebo jejích odpovědných zástupců. I přes veškeré výše uvedené skutečnosti a následný skutkový stav, který popsal soud I. stupně, žalovaná i nadále hledala možnost, jakým způsobem eliminovat pohledávky žalobkyně v tomto řízení uplatněné proti žalované, o čemž svědčí i iniciativa žalované v průběhu následného jednání u prvoinstančního soudu poté, co byl zrušen původní rozsudek odvolacím soudem. Soud I. stupně pod bodem 45. odůvodnění napadeného rozsudku podrobným způsobem rozebíral jednotlivá skutková tvrzení účastníků řízení, pokud se jedná o vznesenou námitku žalované na započtení částky 139.835,73 Kč. Žalobkyně v průběhu soudního řízení vystavila dne 13. 2. 2024 fakturu - opravný daňový doklad VS , var. symbol, na částku 86.457,00 Kč. O tuto částku pak žalobkyně ponížila svůj žalobní návrh, jak do jistiny, tak do příslušenství a smluvní pokuty. Soud I. stupně však zbývající nárok žalobkyně ve výši 71.680,93 Kč s příslušenstvím zamítl s odůvodněním na skutkový stav, který soud I. stupně popsal v napadeném rozsudku pod body 45., 46. odůvodnění. Žalobkyně při vznesení nároku žalované na započtení průkazným způsobem včetně listinných důkazů jednak skutkově dotvrdila a důkazními návrhy prokázala, že při vystavování jednotlivých faktur ze strany žalobkyně žalované, nedošlo k žádnému ani nedbalostnímu, ani úmyslnému jednání ze strany zaměstnanců žalobkyně vůči žalované a na základě tohoto jednání pak nemohlo dojít k obohacení ze strany žalobkyně v tom směru, že by žalobkyně neoprávněným způsobem účtovala nedůvodné částky po žalované společnosti. Navíc žalobkyně k námitce započtení ze strany žalované vznesla námitku promlčení takovéhoto započtení. Žalobkyně vyjádřila přesvědčena, že soud I. stupně, pokud zamítl nárok žalobkyně v rozsahu výroku III. napadeného rozsudku, vycházel z nesprávného zjištění skutkového stavu a rovněž rozhodnutí soudu I. stupně spočívá následně na nesprávném právním posouzení. Z uvedeného je pak podle žalobkyně i nesprávný výrok o náhradě nákladů státu, jak vyplývá z doplňujícího usnesení, proti němuž také brojila.

3. Rovněž žalovaná brojí proti označenému rozsudku, a to výrokům II. a IV., odvoláním, domáhajíc se jeho změny tak, že žaloba bude ve zbývajícím rozsahu zamítnuta. Žalovaná rekapitulovala, že předmětem řízení bylo zaplacení 4 faktur, a to faktur číslo , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které byly uhrazeny. Tyto faktury měly být dle tvrzení žalobkyně vyúčtováním plnění prodaného žalobkyní žalované na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2018, přičemž žalovaná činila sporným, že dodávky zboží vyúčtované uvedenými fakturami byly dodávány v režimu právě oné kupní smlouvy ze dne 27.1.2018. Podle žalované podstatou sporu není úhrada uvedených faktur, ty byly žalovanou uhrazeny (správně vyjma s koncovkou , Anonymizováno, ), ale to, zdali obchodní případy, které jsou předmětem této smlouvy, spadaly pod smluvní rámec rámcovou kupní smlouvu ve spojení s VOP, a zdali má tak žalobkyně nárok na úrok z prodlení, smluvní pokuty a ostatní sankce, což žalovaná zásadně odmítá. Pokud žalovaná faktury uhradila, bylo to proto, že zboží skutečně obdržela a nechtěla řízení natahovat o to, že by snad měla být cena zboží objektivizována dokazováním či znaleckými posudky. Byly uhrazeny proto, že zboží, byť se sporně stanovenými ceny, byť v jiných termínech, než žalovaná potřebovala, dodáno postupně bylo. Smluvní strany si předmětnou rámcovou kupní smlouvou ujednaly celou řadu podmínek, které, ať již kterákoliv ze smluvních stran, musí při kontraktaci plnit, aby došlo k uzavření kupní smlouvy, respektive jednotlivých kupních smluv, právě v režimu této rámcové kupní smlouvy. Je-li ve smlouvě ujednán způsob kontraktace, tvoří podle žalované dodržení tohoto způsobu hmotněprávní podmínku podřízení se této smlouvě, ve které je toto ujednáno. Žalovaná nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že na předmětné obchodní případy dopadala ona rámcová kupní smlouva. Poukazovala na to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že rámcová kupní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do konce roku 2018, přičemž podmínky pro možnou prolongaci smlouvy splněny nebyly. Předně považovala samotné ujednání o možné prolongaci za neplatné pro jeho nesrozumitelnost a nejasnost. Uvedené neplatnosti se před okresním soudem domáhala, ale tento se vznesenou námitkou vůbec nezabýval a pominutím této námitky, respektive nevypořádání se s ní, zatížil řízení vadou nepřezkoumatelnosti, neboť účastníkům zůstalo utajen náhled a posouzení soudu na tvrzenou neplatnost, resp. je seznatelné, že okresní soud ujednání považoval za platné, ale nevysvětlil, proč námitku žalované považuje za lichou. Dále žalovaná namítala, že k prolongaci smlouvy nemohlo dojít s ohledem na nenaplnění podmínky, podle níž měla žalovaná po ukončení smlouvy pokračovat v odběru zboží. Podle žalované je třeba uvedené vykládat v tom smyslu, že se jedná o odběr zboží bezprostředně časově navazující na uplynutí doby smlouvy, což se nestalo. Žalovaná od ledna až do dubna roku 2019 žádné zboží od žalobkyně neodebrala a sporné obchodní případy jsou až ze srpna 2019 až července 2020. Nelze proto podle žalované akceptovat závěr okresního soudu, že došlo k prolongaci předmětné rámcové smlouvy, o čemž mají svědčit předmětné faktury, když okresní soud vůbec nehodnotil, kdy došlo k dalšímu prvnímu odběru v roce 2019 a zdali i takovýto odběr způsobil prolongaci smlouvy. I pokud by bylo lze dospět k závěru, že odběr zboží žalovaným po uplynutí 4 měsíců po skončení smlouvy je pokračováním v odběru, pak uvedené znamená, že tyto odběry by musely být realizovány přesně dle podmínek rámcové kupní smlouvy a na ni navazujících všeobecných obchodních podmínek, což však učiněno nebylo. Nesouhlasila dále se závěrem okresního soudu, že z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná, vyjma několika případů, které byly řešeny, dále faktury, které jí byly vystaveny, vždy uhradila, tedy akceptovala tu skutečnost, že zboží jí bylo dodáno, akceptovala cenu stanovenou na těchto fakturách a tuto dle přehledu faktur uhradila, mimo sporné faktury , Anonymizováno, , kterou rozporovala a ve vztahu k této faktuře pak nakonec žalobkyně přistoupila k jejímu zpětvzetí, když akceptovala, že cena nebyla řádně vyúčtována. Z toho, že některé faktury byly žalovanou uhrazeny jako nikoliv sporné a některé byly označeny žalovanou za sporné a soud dal žalované co do spornosti těchto faktur za pravdu, nemůže mít soud za prokázané, že mezi stranami byla zcela bezproblémová obchodní spolupráce a že z vystavovaných faktur bylo nade vší pochybnost zřejmé, že faktury odpovídají bezproblémové a zavedené obchodní spolupráci. Dále žalovaná zopakovala svou argumentaci o tom, že na sporné obchodní případy nedopadá rámcová kupní smlouva s tím, že k tomuto dále poukazovala na text smlouvy, podle něhož se obchodní spolupráce touto smlouvou založená vztahuje na prodej zboží u prodávajícího v jeho prodejních místech. Žalovaná má za to, že vzhledem k tomu, že zboží, jehož cena byla vyúčtována fakturami, které jsou předmětem řízení, bylo zboží dodané nikoliv v prodejních místech žalobkyně jako prodávající, pak i toto je důkaz toho, že se rámcová kupní smlouva na obchodní případy řešené v tomto soudním sporu nevztahuje. Poukazovala na VOP žalobkyně, podle nichž žalobkyně jako prodávající podle okolností a obchodní potřeby předloží kupujícímu nabídku, jejíž závaznost, není-li výslovně uvedeno jinak, činí 5 pracovních dnů od jejího odeslání. Přijme-li kupující nabídku, dodá prodávající sjednaný předmět plnění v dohodnutém čase dodávky či navrhne upřesnění předmětu a času. Z uvedeného dovozovala, že pokud není v konkrétním případě nabídka žalobkyně akceptována ve lhůtě 5 dnů, jedná se o nabídku nezávaznou, dále poukazovala na tu část obchodních podmínek, podle nichž cena zboží se stanoví na základě dohody smluvních stran individuální pro každou dodávku. Z obchodních podmínek pak dovozovala, že princip kontraktace byl stanoven tak, že kupující (žalovaná) nejprve učiní objednávku některým z aprobovaných způsobů, na tuto objednávku případně zareaguje žalobkyně tak, že k ní vytvoří nabídku, která je závazná 5 dnů. Takovouto nabídku pak musí doručit kupujícímu, aby tento se o ní dozvěděl a v případě, že s ní souhlasí, aby tuto akceptoval, což nebylo ve sporných obchodech dodrženo, a to ve smyslu toho, že vůbec nebyla vytvořena nabídka, nebo tato neobsahovala smlouvou stanovené náležitosti. Nebyl dodržen ani způsob předání a převzetí zboží. K obchodnímu případu vyúčtovanému fakturou č. , hodnota, žalovaná uváděla, že sice objednávky na zboží ze dne 14. 5. 2019, 8. 7. 2019 a dne 11. 7. 2019 učinila, ale odmítala, že by tyto mohly být vyúčtovány uvedenou fakturou, která jí byla doručena až v srpnu 2019. Namítala i nesprávně účtovanou cenu, když však za zásadní argumentaci považovala to, že obchodní případ nespadá pod uvedenou smlouvu. K obchodnímu případu vyúčtovanému fakturou č. , hodnota, , o němž žalobkyně tvrdila, že tímto byly vyúčtovány objednávky žalované ze dne 4. 9. 2019 a 25. 9. 2019, kdy objednávky byly učiněny na základě nabídky , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , žalovaná uváděla, že nabídka byla vystavena 24. 4. 2019 a její platnost a závaznost vypršela 8. 5. 2019. Objednávky činěné v září 2019 pak byly činěny na základě objednávky neúčinné. Opět namítala, že uvedenou fakturou nebyly vyúčtovány předmětné objednávky, když rozsah objednávek překračoval výrazně to, co bylo uvedeno na faktuře. K vyúčtování provedenému fakturou č. , hodnota, žalovaná tvrdila, že nikdy žádná nabídka ze strany žalobkyně učiněna nebyla, navíc bylo touto fakturou účtováno neexistující plnění, na což žalovaná poukázala a žalobkyně v této části vzala svůj žalobní návrh částečně zpět. Konečně k vyúčtování provedenému fakturou č. , hodnota, žalovaná uváděla, že k této faktuře nikdy žalobkyně žádnou nabídku nevytvořila. S ohledem na uvedené pak žalobkyně předkládala k posouzení otázku, zda v případě, že jednotlivé obchodní případy dvou smluvních stran (žalobkyně a žalovaná) nejsou sjednávány podle závazných podmínek Rámcové kupní smlouvy a na ni navazujících Všeobecných obchodních podmínek například tak, že k jednotlivým objednávkám nebyla vytvořena nabídka ze strany prodávajícího, ač vytvoření takovéto nabídky ukládá , Anonymizováno, a VOP žalobkyni, nebo tak, že u objednávky žalované chybí její akceptace ze strany žalobkyně jako prodávajícího, spadají takovéto obchodní případy v ostatních obecných ujednání pod režim Rámcové kupní smlouvy či nikoliv. Žalovaná taktéž namítala, že žalobkyni nenáleží nároky z příslušenství ve formě smluvního úroku z prodlení ani nároky ze smluvních pokud, neboť tyto nároky jsou vázány na nezaplacení dohodnuté kupní ceny, přičemž podle žalované kupní ceny nebyly řádně sjednány podle příslušných ustanovení všeobecných obchodních podmínek viz argumentace shora. Dále argumentovala tím, že smluvní pokuta právě v kombinaci s jinou sankcí, v tomto případě smluvně zvýšeným, nikoliv zákonným, úrokem z prodlení, je nepřiměřeně vysoká a soud měl uplatnit své moderační právo. To vše navíc ještě v kombinaci s výší jednotlivých marží žalobkyně na prodávaném zboží. Je sice obecně pravdou, že žalobkyně musela zboží nakoupit, ale bylo prokázáno, že dodavatelem žalované byly mnohdy napřímo výrobci či prodejci jednotlivých stavebních materiálů, kdy zboží sice nakoupila svým jménem, ale dodávka proběhla ze strany původního prodávajícího přímo žalované. Žalobkyně taktéž nehradila zakoupené zboží přímo, ale ve splatnosti své faktury, tudíž ani žalobkyně nemusela vždy své zboží hradit ihned, tedy laicky řečeno vůbec nemuselo být pravdivé její tvrzení, že v nakoupeném zboží měla vlastní finanční prostředky. Výše marže byla ze strany žalované prokazována pouze v jednom případě, kdy tato představovala závratných 700 %. Při takovéto míře ziskovosti je v rozporu s dobrými mravy žalovanou sankcionovat 45 % p. a. (úhrn smluvní pokuty a úroku z prodlení). Navíc měl okresní soud ustanovení o smluvní pokutě posoudit i ve vztahu k pokusům žalobkyně vyúčtovat si více, než jí náleželo, kdy spoléhala na četnost případů, že si v tomto množství neoprávněně účtované nesprávné kupní ceny žalovaná nevšimne. Soud vzal toto za prokázané, přesto ve vztahu ke smluvní pokutě a jejím souladu s dobrými mravy neučinil rozhodné závěry. Smluvní pokuta byla sjednána pouze ve prospěch žalobkyně, byla vysoká, a přesto to žalobkyni nestačilo a účtovala si namátkou zcela neodůvodněné a nedohodnuté kupní ceny. Žalovaná označuje toto chování za nemorální a v rozporu s dobrými mravy. Konečně žalobkyně namítala i vady v procesním postupu soudu, který akceptoval doplnění tvrzení ze strany žalobkyně i po uplynutí lhůty, kterou jí poskytl. Rovněž žalovaná brojila odvoláním proti doplňujícímu usnesení, v němž jí bylo uloženo zaplatit poměrnou část nákladů státu.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila v tom směru, že nároky z kupních smluv spadají pod rámcovou smlouvu a jsou dle jejího názoru důvodné. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u okresního soudu 16. 3. 2021 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 576.897 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení částky 396.346 Kč, jako smluvní pokuty, s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne 27. 1. 2018 Rámcová kupní smlouva ve spojení s Všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen VOP), kterými byly stanoveny základní podmínky obchodní spolupráce mezi účastnicemi. Na základě dílčích požadavku pak žalobkyně žalované prodala vodoinstalační materiál v rozsahu dále uvedených faktur, kdy žalobkyně tvrdila 4 faktury specifikované číslem, datem jejich vydání, částkou a splatností s tím, že dne 20. 11. 2020 žalovaná podepsala uznání dluhu. Dne 23. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do zaplacení částky 96.590 Kč s příslušenstvím zpět s ohledem na plnění učiněné žalovanou s tím, že usnesením na č. l. 39 okresní soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil. Podáním ze dne 26. 4. 2021 pak žalobkyně vzala žalobu ze stejného důvodu zpět pro 100.000 Kč s příslušenstvím, o čemž okresní soud rozhodl usnesením na č. l. 46 spisu. Dne 24. 5. 2021 pak okresní soud o nárocích rozhodl platebním rozkazem (č. l. 50), který byl k odporu žalované zrušen. Žalovaná uplatněné nároky neuznávala, nepopírala obchodní spolupráci s žalobkyní s tím, že materiál dodaný žalobkyní na základě objednávek žalované, byl uhrazen. Popírala uzavření rámcové kupní smlouvy a zásadně odmítala, že podepsala uznání dluhu. Dne 1. 9. 2021 vzala žalobkyně rovněž z důvodu žalovanou provedené platby žalobu zpět co částky 200.000 Kč s příslušenstvím, o čemž okresní soud rozhodl ve výroku I. napadené usnesení. Okresní soud nařídil jednání na den 2. 9. 2021, která však nezahájil a s ohledem na vyjádřenou ochotu zástupců účastnic řešit věc smírnou cestou toto odročil na den 4. 11. 2021. Dne 4. 11. 2021 okresní soud zahájil dokazování listinami a jednání odročil na den 6. 12. 2021, kdy se však jednání nekonalo a bylo odročeno. Podáním ze dne 24. 11. 2021 žalobkyně doplnila tvrzení k okolnostem sporného obchodní případu. Další jednání ve věci okresní soud konal dne 20. 4. 2022, kdy pokračoval v dokazování listinami, výslechem svědků a výslechem žalobkyně, jejího jednatele. Usnesením ze dne 17. 8. 2022, č. l. 162, okresní soud ve věci ustanovil znalcem , tituly před jménem, , adresa, , znalce z oboru písmoznalectví, a uložil mu znalecký úkol stran pravosti podpisů jednatele žalované na tam uvedených listinách. U jednání dne 2. 2. 2023 okresní soud znalce nechal podat ústně znalecký posudek a po poučení podle § 119a o. s. ř. a po závěrečném návrhu žalobkyně, když žalovaná nebyla jednání přítomna, jednání odročil na den 10. 2. 2023, kdy ve věci vyhlásil v pořadí první rozsudek. Proti tomu rozsudku brojila odvoláním žalovaná, když žalobkyně se k odvolání vyjádřila podáním ze dne 22. 3. 2023. Dne 19. 9. 2023 ve věci proběhlo odvolací jednání, které bylo odročeno na den 21. 9. 2023, kdy zdejší odvolací soud ve věci vyhlásil usnesení, kterým v pořadí první rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud pak nařídil a uskutečnil jednání dne 18. 1. 2024, kdy dal zástupci žalobkyně výzvu k doplnění tvrzení a jednání odročil na neurčito k žádosti zástupců účastníků s ohledem na avízovanou možnost smírného vyřízení věci. Podáním ze dne 7. 6. 2024 zástupce žalobkyně doplnil skutková tvrzení dle předchozí výzvy soudu. Dne 12. 6. 2024 okresní soud uskutečnil další jednání ve věci, kdy pokračoval v dokazování. V rámci tohoto jednání žalovaná začala tvrdit, že v 9-ti jí označených fakturách byla žalobkyní nesprávně účtována kupní cena, kdy se žalobkyně takto obohatila o částku 139.835,73 Kč, kterou žalovaná započítává proti uplatněným nárokům. Následně v podání ze dne 18. 6. 2024 žalovaná namítala neurčitost ujednání o prolongaci rámcové smlouvy, nerozporovala, že objednávky ze dne 14. 5. 2019, 11. 7. 2019, 4. 9. 2019, 25. 9. 2019 a 17. 10. 2019 učinila za žalovanou oprávněná osoba , jméno FO, , když nakonec za dodávku zboží zaplatila. Namítala však, že žalobkyně sama nedodržela podmínky kontraktace stanovené rámcovou smlouvou a že se tak na obchody uzavřené rámcová smlouva nevztahuje. Jde-li o zápočet tvrzeného bezdůvodného obohacení, specifikovala ve vztahu k jednotlivým fakturám pouze částku, o níž se měla žalobkyně obohatit, a to bez rozlišení, ke které kupní ceně konkrétního zboží se vztahuje. V uvedeném podání rovněž uplatňovala argumentaci, která je obsažena i v jejím odvolání. Dne 26. 6. 2024 okresní soud pokračoval v projednávání věci, kdy pokračoval v dokazování, které zjevně ukončil, když dal účastníkům poučení dle § 119a o. s. ř. a jednaní odročil na den 14. 8. 2024 za účelem „zjištění dalšího postupu řízení“. Dne 12. 8. 2024 žalovaná předložila soudu v písemné podobě závěrečný návrh. V rámci jednání dne 14. 8. 2024 okresní soud dle protokolu zopakoval výsledky dokazování za celé řízení, k výzvě soudu se zástupci účastnic opětovně vyjádřili, že nemají dalších důkazních návrhů a okresní soud po opětovném poučení dle § 119a o. s. ř. a po přednesu závěrečných návrhů jednání odročil na den 22. 8. 2024 za účelem vyhlášení rozsudku ve věci samé, přičemž však uvedeného dne rozsudek nevyhlásil a navolal další jednání na den 26. 9. 2024. Podáním ze dne 2. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 40.202,50 Kč. V rámci jednání dne 26. 9. 2024 okresní soud pokračoval v dokazování, kdy žalovaná navrhovala započtení svého tvrzeného nároku, a to již jen ve výši 71.680,93 Kč, s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní co do výše 86.457 Kč (související s vyúčtováním fakturou č. , hodnota, ). Okresní soud po poučení dle § 119a o. s. ř. a přednesu závěrečných návrhů jednání odročil na den 4. 10. 2024, kdy vyhlásil napadený rozsudek.

7. Okresní soud po projednání věci učinil závěr o skutkovém stavu věci, který lze rekapitulovat tak, že mezi účastnicemi byla dne 27. 1. 2018 uzavřena smlouva označená jako Rámcová kupní smlouva, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen VOP). Tato byla podle čl. 4 uzavřena na dobu určitou do konce kalendářního roku, v němž byla podepsána s tím, že současně byla dohodnuta tzv. prolongace této smlouvy. Součástí VOP bylo ustanovení týkající se ceny zboží uvedené v bodě II. obchodních podmínek. Odběr z přímé dodávky byl odběr zboží přímo od výrobce nebo dodavatele prodávajícího do místa určeného kupujícím. Dále bylo ujednáno, že cena zboží se stanoví na základě dohody smluvních stran individuálně pro každou dodávku, a to e-mailem, faxem nebo písemně. V případě pochybností platilo, že cena zboží byla dohodnuta ve výši uvedené v nabídce prodávajícího nebo nebyla-li nabídka, pak v potvrzení objednávky prodávajícím nebo nebylo-li ani potvrzení objednávky, pak ve faktuře vystavené prodávajícím. Ostatně vyjma vyúčtování fakturou č. , hodnota, , které žalovaná rozporovala, žalovaná původně nárokované vyúčtování fakturami v žalobě označenými v průběhu řízení uhradila. Okresní soud tedy uzavřel, že má za prokázané, že došlo k uzavření jednotlivých kupních smluv na základě uzavřené rámcové kupní smlouvy a VOP, které byly nedílnou součástí této smlouvy. Okresní soud vzal rovněž za prokázané, že faktury po odebrání zboží byly zaslány žalované emailem a dále, že VOP v čl. IX. obsahovaly ujednání o smluveném úroku z prodlení a smluvní pokutě.

8. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud navázal právním hodnocením, které lze shrnout tak, že okresní soud předmětnou smlouvu ze dne 27. 1. 2018 posoudil jako tzv. rámcovou kupní smlouvu, která byla uzavřena na dobu do konce roku 2018 a jejíž součástí byly i VOP. Dále uzavřel, že podle příslušných ujednání smlouvy došlo k její prolongaci, když žádný z účastníků písemně nevyjádřil vůli k ukončení smlouvy a když žalovaná pokračovala v odběru zboží, což okresní soud uzavřel nejen s ohledem na předmět tohoto řízení, ale i z přehledu spolupráce mezi účastnicemi v letech 2018 – 2024 (přehled faktur). Dospěl tedy k závěru, že na obchodní případy mezi účastnicemi je třeba aplikovat pravidla sjednaná předmětnou rámcovou kupní smlouvou a jejími VOP. Pro stanovení kupní ceny tedy platilo, že není-li jiné písemné dohody, je ujednáno, že cena zboží se určuje při odběru ze skladu (prodejny) prodávajícího v návaznosti na nabídku prodávajícího, nebyla-li předložena nabídka nebo v pochybnostech platí, že cena byla sjednána ve výši uvedené ve faktuře. Při tzv. odběru přímé dodávky (odběr od výrobce/dodavatele do místa určeného kupujícím), se cena stanoví na základě dohody smluvních stran individuálně pro každou dodávku (e-mailem, faxem, písemně). V případě pochybností platilo, že cena byla dohodnuta ve výši uvedené v nabídce prodávajícího nebo není-li nabídka z potvrzení objednávky prodávajícím nebo není-li ani potvrzení objednávky ve faktuře vystavené prodávajícím. Uvedený způsob určení kupní ceny pak okresní soud shledal s přihlédnutím k historii obchodní spolupráce za výraz zavedené praxe mezi účastnicemi. Při skutkovém závěru o prokázání jednotlivých realizačních smluv, jejíž kupní ceny byly, vyjma vyúčtování kupní ceny fakturou č. , hodnota, , uhrazeny, dospěl okresní soud k závěru, že neuhrazena byla kupní cena z uvedeného vyúčtování za zboží: 13 ks kameninové roury , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 4 ks kameninové roury , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 4 ks odbočky kameninové , IBAN, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, °v ceně 93.850 Kč (tedy v rozdílu mezi původně účtovanou částkou a částkou dobropisovanou, ohledně níž byla žaloba rovněž vzata zpět).

9. Okresní soud pak shledal jako důvodnou námitku započtení učiněnou žalovanou ve výši 71.680,93 Kč, když bez bližšího odůvodnění uzavřel, že v uvedeném rozsahu došlo na straně žalobkyně k bezdůvodnému obohacení v důsledku nesprávně účtovaných cen na tam označených 8 fakturách. Odmítl námitku žalobkyně stran promlčení žalovanou uplatněných nároků, a to i s odkazem na ust. § 617 o. z. Rovněž odmítl námitku žalobkyně spočívající v tom, že žalovaná započítávala své nesplatné pohledávky na její splatné pohledávky, a to s ohledem na průběh řízení, kdy žalovaná následně zesplatnila své tvrzené pohledávky a tyto pak znovu započetla na splatné pohledávky žalobkyně.

10. S ohledem na vyložené pak okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby v části nezaplacené kupní ceny v částce 22.169,07 Kč s příslušenstvím.

11. Okresní soud dospěl rovněž k závěru, že žaloba je důvodná i co do požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 356.143,50 Kč. Odmítl argumentaci žalované o možné neplatnosti ujednání o smluvní pokutě a smluvním úroku pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem, když kumulace těchto sankcí podle žalované představuje sankci přesahující 45 %. Dospěl k závěru, jde-li o smluvený úrok z prodlení, že tento není v rozporu s dobrými mravy, když pouze o určitou výši přesahoval běžný úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády v rozhodném období roku 2019, kdy tento činil 9,75 % v prvním pololetí a 10 % v druhém pololetí.

12. Okresní soud nepřisvědčil požadavku žalované stran moderace smluvní pokuty. Při zohlednění závěrů vyplývajících z rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uzavřel, že mezi účastnicemi ujednaná smluvní pokuta měla jednoznačně funkci preventivní a sankční. S ohledem na činnost žalobkyně, která přeprodává zboží, které nakupuje, je podle okresního soudu nutné, aby byla dodržována splatnost za prodané zboží, která byla stanovena v rámci rámcové kupní smlouvy a byla stanovena na 30 dnů ode dne vystavení faktury. Sjednaná výše smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně není podle okresního soudu nepřiměřeně vysoká, a to s ohledem na velký rozsah obchodních případů mezi účastníky. V řízení nebylo prokázáno, z jakého důvodu nebyla ze strany žalované dlužná částka vyplývající z jednotlivých faktur uhrazena, a podle okresního soudu šlo pravděpodobně o to, že žalovaná v této určité době neměla k dispozici finanční prostředky, s tím, že o úhradě finančních prostředků jednala, když žalovaná v reakci na předžalobní výzvu uvedla, že dlužná částka by měla být uhrazena do 28. 2. 2021. Okresní soud pak nepřistoupil ke snížení smluvní pokuty, byť tato se mu jevila dosti vysokou ve své celkové výši, když zohlednil, že toto je pouze důsledek doby trvání porušení povinnosti, nikoli nepřiměřenosti sazby smluvní pokuty. Rovněž okresní soud vyložil, že přihlížel k výši zajišťované povinnosti, když posuzoval tu skutečnost, že žalobkyně byla v prodlení, a to po splatnosti jednotlivých faktur s částkou 576.890 Kč, a smluvní pokuta činila v tomto případě částku 356.143,50 Kč. S ohledem na uvedené okresní soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě bylo řádné a neshledal sjednanou smluvní pokutu jako nepřiměřenou, a tedy podmínky pro její moderaci. Proto dle jeho názoru obstojí jak smluvní úrok z prodlení, tak i smluvní pokuta a tuto přiznal tak, jak byly ze strany žalobkyně požadovány od doby splatnosti jednotlivých faktur, případně částečné úhrady jednotlivých faktur.

13. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů uvedená pod body 12. až 31. písemného odůvodnění rozsudku (dále jen odůvodnění), na nějž se pro stručnost odkazuje, vyjma dílčího skutkového zjištění uvedeného pod bodem 12. o tom, že účastníkem dohody obsažené ve VOP byl , Anonymizováno, , Anonymizováno, v postavení ručitele a vyjma skutkové zjištění o tom, že žalovaná dne 20. 11. 2020 uznala vůči žalobkyni dluh ve výši 866.133 Kč (bod 16 odůvodnění). Popsané je nepochybně lapsusem okresního soudu při hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., když okresní soud současně pod bodem 31. odůvodnění činí ze znaleckého posudku závěr o tom, že právě podpis jmenovaného, který byl v rozhodné době jednatelem žalované, na straně 6 VOP a na uznání dluhu není jeho pravým popisem a že se jedná o smyšlený padělek podpisu. Odvolací soud tedy uvedené dílčí závěry z označených důkazů nečiní, tedy předně, že žalovaná dne 20. 11. 2020 písemně uznala dluh vůči žalobkyni a že jednatel žalované Miloš Pichr při uzavírání dohody obsažené ve VOP vystupoval rovněž jako ručitel.

14. Za podmínek ust. § 213 o. s. ř. odvolací soud dílem zopakoval a doplnil dokazování, a to předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2020, z níž vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 739.486 Kč, který tvořily neuhrazené faktury za dodávku zboží dle přiloženého saldokonta, a to ve lhůtě do 31. 12. 2020. V uvedené částce nebyla zohledněna v tomto řízení nárokovaná smluvní pokuta. Tato předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 12. 2020 a doručena dne 22. 12. 2020 (výstupy z datové schránky zástupce žalobkyně). Z listiny saldo konto vystavené žalobkyní dne 21. 12. 2020 dále odvolací soud zjistil, že žalobkyně za žalovanou vedle neuhrazených kupních cen dle faktur označených v žalobě evidovala k uvedenému dnu dalších 13 faktur po splatnosti, kdy se prodlení pohybovalo v rozmezí od 171 do 479 dnů, nejčastěji však kolem 360 dnů. Z přípisu jednatele žalované ze dne 5. 1. 2021 adresovaného zástupci žalobkyně vyplynulo, že žalovaná na základě schůzky a dohody s panem , Anonymizováno, dlužnou částku 739.486 Kč uhradí do 28. 2. 2021. Z listiny saldo konto vystavené žalobkyní dne 24. 11. 2021 dále odvolací soud zjistil, že žalobkyně za žalovanou vedle neuhrazených kupních cen dle faktur označených v žalobě (koncovky 282, 588, 302) evidovala k uvedenému datu další vyšší desítky faktur po splatnosti, kdy se prodlení pohybovalo v rozmezí od 93 do 318 dnů, nejčastěji však v rozmezí 100 až 250 dnů. Ze seznamu zakázek/vystavených faktur žalobkyně na vrub žalované za období od 30. 1. 2018 do 11. 6. 2024 vzal odvolací soud za prokázané, že žalované vystavila na vrub žalované fakturu(y) v souvislosti s uskutečněným zdanitelným plněním ze dne 21. 1. 2019 (faktura s koncovkou , Anonymizováno, ), 2x ze dne 28. 2. 2019 (faktury s koncovkami , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), 4x ze dne 31. 3. 2019 (faktury s koncovkami , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), a dále v každém kalendářním měsíci několik faktur v souvislosti s uskutečněným zdanitelným plněním v tom kterém kalendářním měsíci, vyjma měsíce prosince, a takto postupovala až do 11. 6. 2024. V roce 2020 pak byli evidované uskutečněné zdanitelné plnění již dne 29. 1. 2020, 4. 2. 2020 atd. Z uvedené listiny dále vzal odvolací soud za prokázané, že v označeném období mezi účastnicemi probíhala rozsáhlá obchodní spolupráce, která byla žalobkyní žalované vyúčtována stovkami faktur; ostatně, jak vyplynulo v rámci odvolacího jednání, obchodní spolupráce mezi účastnicemi dále probíhá, avšak na bázi hotovostních úhrad dodaného zboží. V souvislosti s uskutečněným zdanitelným plněním byla žalobkyní na vrub žalované vystavena faktura s koncovkou , Anonymizováno, s poznámkou „, Anonymizováno, “, evidovaná pod zakázkou , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

15. Odvolací soud dále akceptuje skutkový stav okresním soudem zjištěný v rozsahu výše uvedené rekapitulace s tím, že tento je třeba doplnit potud, že mezi účastnicemi byla uzavřena tzv. realizační kupní smlouva, označená pod zakázkou žalobkyně , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jejímž předmětem byla ze strany žalobkyně dodávka 13 ks kameninové roury , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 4 ks kameninové roury , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, mm , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 4 ks odbočky kameninové , IBAN, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, °, a to v souvislosti s akcí „, Anonymizováno, “ s odběrem ve formě přímě dodávky (od dodavatele prodávajícího do určeného místa) s tím, že dodávka zboží, tj. kupní cena a přepravní náklady, byla žalobkyní žalované vyúčtována fakturou VS , var. symbol, ze dne 29. 10. 2019 se splatností do 28. 11. 2019 s tím, že žalovaná opakovaně vyúčtovanou kupní cenu před zahájením řízení nerozporovala, k čemuž přistoupila až v průběhu řízení, na což žalovaná reagovala opravným daňovým dokladem (dobropisem) a na kupní ceně nově požadovala částku 93.850 Kč.

16. Na tomto místě je třeba připomenout, že s ohledem na rozsah napadení rozsudku odvoláními účastnic, je předmětem odvolacího řízení přezkum závěru okresního soudu ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení kupní ceny 93.850 Kč s příslušenstvím, dále příslušenství ve formě nároků ze smluveného úroků z prodlení za opožděné úhrady kupních cen z jiných kupních smluv a neposlední řadě uplatněný nárok na smluvní pokutu redukovaný na částku 356.143,50 Kč.

17. Pokud se týká právního posouzení učiněného okresním soudem, akceptuje odvolací soud závěr, že smlouva mezi účastnicemi uzavřená dne 27. 1. 2018, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky podepsané smluvními stranami téhož dne, lze posoudit jako tzv. rámcovou kupní smlouvu.

18. V uvedeném směru lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 24/2010, který byl sice přijat v poměrech právní úpravy obchodního zákoníku (č. 513/1991 Sb.), nicméně jeho závěry jsou dle odvolacího soudu aplikovatelné i poměrech zák. č. 89/2019 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z). Dovolací soud v uvedeném rozhodnutí vyložil, že tzv. rámcová smlouva mezi podnikateli nezakládá závazkový vztah a pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají. Význam této nepojmenované smlouvy spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejím prostřednictvím základní pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejich základě v budoucnu uzavřené, nebude-li v té či oné realizační smlouvě ujednáno jinak. Takto smluvená základní pravidla pak nejsou ničím jiným než jinými (jinými než všeobecnými) obchodními podmínkami. Při vzniku kupní smlouvy uzavřené na základě rámcové smlouvy se tedy tam, kde strany neujednaly jinak, stávají tyto obchodní podmínky součástí smluvního ujednání; tvoří (spoluvytvářejí) obsah té či oné (realizační) kupní smlouvy.

19. Podstatou odvolací argumentace žalované je v prvé řadě zpochybnění toho, že se na sporné obchody uskutečněné v roce 2019 a v roce 2020 vztahovala předmětná rámcová smlouva, která byla uzavřena pouze do konce roku 2018. Žalovaná totiž namítala jednak neplatnost ujednání o prolongaci smlouvy pro nesrozumitelnost a nejasnost a případně i nesplnění podmínek pro prolongaci spočívající v (ne)pokračování v odběru zboží.

20. Pomine-li odvolací soud, že v poměrech občanského zákoníku vady projevu vůle spočívající v nesrozumitelnosti (např. nečitelné písmo pří písemném projevu) či neurčitosti, jinak nejasnosti (nemožnost určení obsahu projevu vůle ve vazbě na zamýšlené právní následky), nejsou důvodem pro neplatnost právního jednání, nýbrž jsou důvodem zdánlivosti právního jednání (§ 553 o. z.), k němuž se nepřihlíží (§ 554 o. z.), pak odvolací soud uzavírá, že ujednání bodu 4. Rámcové kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2018 takovými vadami projevu vůle zásadně netrpí. O nesrozumitelnosti ani o neurčitosti ve výše vyloženém významu nemůže být řeči, když smluvní text je vyhotoven v českém jazyku a technickými prostředky (text vytištěný z editoru) a když je zcela z obsahu předmětného ujednání jasné, za jakým podmínek měla pravidla stanovená rámcovou smlouvou (a její součástí) upravovat obchodní vztah mezi účastnicemi i po konci roku 2018, tedy za jakých podmínek se měla tzv. prolongovat. Těmi měly být ty, že po uplynutí sjednané smlouvy není uzavřena smlouva nová a že před uplynutím doby žádná ze stran druhé straně písemně neoznámí požadavek na ukončení smlouvy a zároveň kupující pokračuje v odběru zboží s tím, že při splnění těchto podmínek se doba trvání smlouvy prodlužuje vždy o rok. Vhodné je doplnit, že sjednaný způsob tzv. prolongace je výrazem autonomie vůle smluvních stran (smluvní volnosti), není v rozporu se zákonem a sluší se připomenout, že i zákon u některých typů závazků z právních jednání sjednaných na dobu určitou zakládá prolongaci jako důsledek faktické realizace práv či plnění povinností.

21. Žalovaná namítala, že k prolongaci nemohlo dojít, neboť ona bezprostředně nepokračovala v odebírání zboží od žalobkyně a zboží odebrala až po 4 měsících po uplynutí původně sjednané doby. Pomíjí však, že v řízení bylo prokázáno, a to z evidence žalobkyně, že ke zdanitelnému plnění žalobkyně ve vztahu k žalované došlo již dne 21. 1. 2019, dne 28. 2. 2019, dne 31. 3. 2019 a dále v každém kalendářním měsíci, vyjma měsíce prosince, a v roce 2020 již dne 29. 1. 2020, dne 4. 2. 2020 a dále, přičemž u žalobkyně jako účetní a daňové jednotky je třeba její evidenci uskutečněného zdanitelného plnění třeba vykládat v souladu s daňovými předpisy jako datum dodání zboží. Zvážil-li odvolací soud předmět obchodní spolupráce mezi účastnicemi, a to dodávky stavebního materiálu od žalobkyně pro žalovanou jako stavebního podnikatele a rovněž oborová specifika stavebnictví, a to útlum stavební výroby v zimních měsících, pak pokud žalovaná v roce 2019 a 2020 započala zboží odebírat na konci měsíce ledna, nelze než dospět k závěru, že podmínka pokračování v odběru zboží byla naplněna a rámcová smlouva tak dopadala i na obchody uskutečněné v uvedených kalendářních letech.

22. Pokud žalovaná argumentuje, že nebyly dodrženy podmínky kontraktace dle rámcové smlouvy, z čehož zřejmě dovozuje, že ostatní podmínky rámcové smlouvy na sporné obchody nedopadají, pak zcela pomíjí obsah a smysl čl. I dokumentu označeného jako Všeobecné obchodní podmínky, který byl signován smluvními stranami dne 27. 1. 2018 a který tvořil nedílnou součást Rámcové kupní smlouvy. Není pochyb o tom, že úmyslem účastnic v rámci obchodní spolupráce bylo uzavírat realizační smlouvy naprosto neformálně. Požadavky kupujícího, čímž je pochybně myšlena objednávka, tedy de iure oferta (návrh kupní smlouvy) mohla být činěna emailem, osobně, telefonicky či písemně s tím, že v tomto případě nepochybně měla akceptace nastat faktickým jednáním prodávajícího (dodáním zboží). Podle okolností či obchodní potřeby měl naopak prodávající předložit nabídku, jejíž závaznost byla stanovena na pět dnů a kupující ji mohl přijmout některým z výše uvedených způsobů. Nadto si účastníci sjednali, že dodáním zboží či předáním k přepravě třetí osobě se považuje potvrzení o uzavření kupní smlouvy. Ani argumentaci žalované, že se předmětné obchody netýkaly prodejních míst žalobkyně, z čehož dovozuje, že rámcová smlouva na tyto nedopadala, nelze přisvědčit, když žalovaná pomíjí, že VOP upravovaly odběr přímé dodávky (přímo od výrobce či dodavatele žalobkyně na místo určené žalovanou) a stanovení ceny pro tento případ a nepochybně tak i na takovouto formu spolupráce dopadaly.

23. S ohledem na vyložené odvolací soud činí dílčí závěr, že na sporné obchodní případy, realizační kupní smlouvy, jejíž kupní ceny byly vyúčtovány v žalobě označenými fakturami, dopadají pravidla rámcové kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2018, včetně její nedílné součásti ve formě VOP. Tato pravidla by netvořila obsah jednotlivých kupních smluv pouze v případě, pokud by účastnice u každé z nich vzájemnou dohodou tato pravidla vyloučily, což v řízení nebylo (žalovanou) tvrzeno, a tedy ani prokazováno a jinak nevyšlo najevo.

24. S ohledem na vyložené odvolací soud uzavírá, že nemá pochybnosti o tom, že realizační smlouvy, jejichž kupní cena byla vyúčtována fakturami č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , byly mezi účastnicemi uzavřeny a že zboží bylo dodáno, což ostatně žalovaná potvrdila i v rámci odvolání.

25. Jde-li o realizační kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo 13 ks kameninové roury , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 4 ks kameninové roury , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, mm , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 4 ks odbočky kameninové , IBAN, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, °, je pak vhodné připomenout, že bylo prokázáno její uzavření, když na objednávku žalované ze dne 17. 10. 2019 bylo žalobkyní reagováno (návrh akceptován) tím, že zboží bylo dodavatelem žalobkyně odesláno na určené místo. Žalobkyně pak povinnost dodat zboží splnila jejím předáním k přepravě třetí osobě, což vyplývá z č. l. I VOP, neboť ujednání, že kupní smlouva je potvrzena též předáním zboží kupujícímu nebo předáním prvnímu přepravci je třeba vykládat jako ujednání o splnění povinnosti prodávajícího dodat zboží, které zakládá vznik nároku na zaplacení kupní ceny.

26. Namítá – li žalovaná, že kupní ceny nebyly platně sjednány, pak je třeba poukázat na čl. II. VOP, který vychází ze zásady sjednání ceny dohodou. Rovněž je třeba poukázat na to, že citovaným ustanovením si účastnice sjednaly domněnku smluvně sjednané ceny, kdy v krajním případě se za smluvně sjednanou cenu považuje cena uvedená na faktuře. Odvolací soud se v kontextu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, zabýval otázkou platnosti takového ujednání, když zvažoval obsah daného ujednání a povahu účastnic jako podnikatelských subjektů a toho, že takové ujednání je obsahem dohody v rámci jejich podnikatelské činnosti, přičemž dospěl k závěru, že toto ustanovení může jako platné obstát. Nepochybně se pak jedná o domněnku svým charakterem vyvratitelnou. Žalovaná v řízení kupní cenu za 13 ks kameninové roury , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 4 ks kameninové roury , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, mm , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 4 ks odbočky kameninové , IBAN, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ° uvedenou ve vyúčtování fakturou s koncovkou 302 vyvracela, na což žalobkyně reagovala tak, že požaduje k zaplacení částku 93.850 Kč, když předchozí vyúčtování kupní ceny bylo chybě provedeno. Pokud pak bylo v řízení prokázáno, že zboží, za nějž žalobkyně po žalované požaduje k zaplacení 93.850 Kč nakoupila od svého dodavatele za částku 81.456,29 Kč a její obchodní marže tak činí cca 13,5 %, pak lze uzavřít, že požadovaná částka odpovídá sjednané ceně, když nadto tuto kupní cenu již žalovaná nesporovala (viz její kompenzační námitka).

27. Platí-li, že na sporné obchody, realizační kupní smlouvy, dopadají pravidla rámcové kupní smlouvy, platí současně, že v případě prodlení žalovanou stíhala povinnost k zaplacení smluveného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně a dále povinnost k úhradě smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky. Okresnímu soudu lze přisvědčit, že ujednání o smluveném úroku z prodlení nelze s ohledem na sjednanou výši považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, když v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění okresního soudu. Z uvedeného důvodu nelze za neplatné považovat ani ujednání o smluvní pokutě ve sjednané sazbě, neboť pro takový závěr nesvědčí okolnosti projednávané věci, když jde o utvrzení platební povinnosti v rámci podnikatelských vztahů. Jak dovodila judikatura za neplatné nelze uvedená ujednání považovat ani s ohledem na skutečnost, že byla sjednána souběžně a v zásadě sankcionují stejný protiprávní stav, a to s ohledem na to, že každý z nich má jiný charakter, neboť úrok z prodlení je příslušenství pohledávky a smluvní pokuta je samostatný hmotněprávní nárok (srovnej R 6/2000).

28. Lze tedy přisvědčit okresnímu soudu, že na straně žalobkyně je dán nárok na zaplacení kupní ceny z realizační smlouvy, jejíž předmět byl specifikován shora, ve výši 93.850 Kč a rovněž je dán nárok na zaplacení příslušenství ve formě smluveného úroku z prodlení z uvedené částky a úroků z prodlení z opožděně uhrazených kupních cen, které byly předmětem řízení a v průběhu řízení byly uhrazeny. Rovněž je dán nárok na smluvní pokutu ve výše požadované po částečném zpětvzetí žaloby.

29. Ve vztahu k uplatněnému nároku na smluvní pokutu se okresní soud v kontextu podání žalované správně zabýval návrhem na její moderaci a správně s ohledem na předestřené judikatorní východiska (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022) nejprve zvažoval její funkce. Odvolací soud aprobuje správný závěr okresního soudu, že smluvní pokuta měla v prvé řadě typicky funkci preventivní a dále, že měla i funkci sankční. Již v předchozím kasačním rozhodnutí odvolací soud s odkazem na citované rozhodnutí dovolacího soudu zdůraznil, že při aplikaci ust. § 2051 o. z. nezkoumá soud nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné, přičemž na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Pokud dospěje k závěru, že smluvní pokuta je nepřiměřená, tuto sníží na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti.

30. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí (bod 50.), okresní soud ne zcela řádně výše vyložené respektoval, když jeho úvahy primárně směřovaly k posuzování sjednané sazby smluvní pokuty 0,1 % denně, ohledně níž uzavřel, že není nepřiměřená, a protože není nepřiměřená, uzavřel, že uplatněný nárok ve výši 356.143,50 Kč tak není nepřiměřený, když požadovaná výše je dána dobou prodlení.

31. S uvedeným závěrem okresního soudu se však odvolací soud neztotožňuje. Není pochyb o tom, že sjednaná smluvní pokuta měla chránit zájem žalobkyně na tom, aby v rámci podnikatelské činnosti měla zajištěno řádné a průběžné financování své činnosti tedy, aby za prodané zboží získala v dohodnuté lhůtě finanční prostředky k úhradě svých závazků, režií atd. Posuzovaná věc je pak specifická rozsahem obchodní spolupráce, kdy mezi účastnicemi byly uzavřeny stovky obchodních případů (realizačních smluv), kdy v zásadě od počátku obchodní spolupráce se žalovaná dostávala do dlouhodobého prodlení (viz shora) a přes toto opakované a letité porušování smluvních povinností žalovanou žalobkyně dál s žalovanou obchodovala, tedy prodlení žalované akceptovala a jak vyplynulo u odvolacího řízení své sankční nároky ani proti jiným obchodním partnerům v prodlení nenárokovala a ostatně ani v minulosti proti žalované. Je pak zjevné, že nad zájmem žalobkyně na řádném plnění povinností k úhradě kupní ceny v dohodnuté době, převýšil, a to nejen vůči žalované, ale i jiným obchodním partnerům, zájem na pokračování v obchodní spolupráci. Ve světle výše uvedeného, kdy zájem žalobkyně na řádnou úhradu kupní ceny v dohodnuté lhůtě, který byl narušen v důsledku porušování povinností žalovanou, byl upozaděn zájmem žalobkyně na pokračování v obchodní spolupráci, a to i přes opakované a dlouhodobé porušování povinností žalovanou, považuje odvolací soud nárokovanou smluvní pokutu na nepřiměřenou. S přihlédnutím k funkcím sjednané smluvní pokuty, zejména sankční, a hodnotě a významu zajišťované povinnosti považuje odvolací soud v posuzované věci za přiměřenou (spravedlivou in concreto) smluvní pokutu v částce 116.049,50 představující cca 1/3 nárokované smluvní pokuty.

32. Okresní soud vyhověl kompenzační námitce žalované, když proti nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny ve výši 93.850 Kč započetl žalovanou tvrzený nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 71.680,93 Kč. K tomuto žalovaná nejprve u jednání dne 12. 6. 2024 tvrdila, že v důsledku nesprávně účtované kupní ceny ve vyúčtováních (fakturách s koncovkami , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) jí vznikl nárok ve výši 139.835,73 Kč, když pak v podání ze dne 18. 6. 2024 u každého vyúčtování (faktury) uvedla, o jakou částku bezdůvodného obohacení se jedná. U jednání dne 26. 6. 2024 žalobkyně namítala neplatnost započtení, popř. promlčení pohledávek žalované. Následně u jednání dne 26. 9. 2024 žalobkyně znovu vznesla námitku započtení, tentokrát co do souhrnné částky 71.680,93Kč, když uvedené pohledávky mají představovat nároky z bezdůvodného obohacení, kdy ke konkretizaci těchto odkázala na svou listinu ze dne 28. 8. 2024, kterou žalobkyni vyzvala k vrácení uvedené částky. Bezdůvodné obohacení mělo spočívat v nesprávném vyúčtování kupních cen dle vyúčtování shora specifikovaných, když však již tato částka nezahrnovala tvrzené nesprávné vyúčtování fakturou s koncovkou , Anonymizováno, ve výši 86.457 Kč (původně tvrzené ve výši 68.154,80), když pouze neuhrazená kupní cena ve výši 93.580 Kč z tohoto vyúčtování zůstala předmětem řízení.

33. Oproti okresnímu soudu je odvolací soud toho závěru, že žalovanou k započtení určené pohledávky nejsou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. pro jejich nejistotu a neurčitost způsobilé v tomto řízení k započtení. V rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 37/2021, Nejvyšší soud dospěl mimo jiné k závěru, že za nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Odhlédl – li odvolací soud od skutečnosti, že žalovaná své pohledávky tvrdí ve vztahu k vyúčtování a nikoliv ve vztahu ke konkrétnímu zboží, za které měla být uhrazena vyšší cena, než cena dohodnutá, pak pro závěr o nelikviditě pohledávek svědčí to, že k prokazování existence a výše tvrzených pohledávek by vedle nezbytnosti doplnění skutkových tvrzení bylo nezbytné rozsáhlejší dokazování a rovněž to, že kompenzační námitka byla vznesena až v samotném závěru nalézacího řízení (srovnej bod 39. citovaného rozhodnutí dovolacího soudu). Závěr o nelikviditě tzv. aktivních pohledávek (pohledávky určené k započtení) žalované v tomto řízení není pak podle odvolacího soudu v rozporu s požadavkem na poctivé a spravedlivé uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami. Je tomu tak proto, že k započtení žalovanou uplatněné pohledávky nevychází z realizační kupní smlouvy, která zůstala předmětem řízení, ale z jiných obchodních vztahů mezi účastnicemi uzavřených (jiné realizační smlouvy). Proto odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzované věci je třeba dát přednost ochraně věřiteli pasivní pohledávky (žalobkyni), který se této domáhá, nadto v situaci, kdy jeho pohledávka vznikla již v roce 2019, byť splatnou se stala až v roce 2024. Vyložené závěry odvolacího soudu nebrání žalované uplatnit své tvrzené nároky proti žalobkyně samostatně.

34. S ohledem na vše výše vyložené tedy odvolací soud dospěl k závěru, že na straně žalobkyně je dán nárok na zaplacení kupní ceny ve výši 93.580 Kč spolu se smluveným úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od 15. 3. 2024 do zaplacení, když prodlení žalované nelze odvozovat od původně nesprávného vyúčtování, ale až v souvislosti s opravným vyúčtováním a tam uvedenou splatností. Není tedy důvodný požadavek na smluvený úrok z prodlení z částky 180.307 Kč (původní nesprávné vyúčtování) od 8. 12. 2019 do 7. 3. 2024 a z částky 93.850 Kč od 8. 3. 2024 do 14. 3. 2024. Dále je důvodný požadavek na zaplacení sankčního příslušenství ve formě smluveného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 586.763 Kč od 26. 9. 2019 do 13. 11. 2020, z částky 300.000 Kč od 14. 11. 2020 do 23. 2. 2021, z částky 200.000 Kč od 24. 4. 2021 do 31. 8. 2021, z částky 33.807 Kč od 29. 11. 2019 do 17. 3. 2021 a z částky 62.783 Kč od 4. 7. 2020 do 17. 3. 2021 a konečně je důvodný požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 116.049,50 Kč.

35. Odvolací soud tedy za podmínek ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek okresního soudu způsobem vyplývajícím z výrokové části I. a II. tohoto rozsudku.

36. Podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodoval o náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně. S ohledem na výsledek řízení bylo aplikováno ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně nárokovala k zaplacení na jistině z nezaplacených kupních cen z realizačních kupních smluv částku ve výši 576.897 Kč a dále částku 396.346 Kč z titulu nároku na smluvní pokutu (objektivní kumulace nároků), když co do částky 396.590 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět pro chování žalované, která v průběhu řízení uvedenou částku zaplatila, na což je třeba při určení výsledku řízení nahlížet jako na procesní úspěch žalobkyně. Jako na procesní neúspěch je pak třeba nahlížet na zpětvzetí žaloby z důvodu na straně žalobkyně v částce 86.457 Kč na kupní cenu a dále v částce 40.202,50 Kč na smluvní pokutu. Pokud se týká uplatněného nároku na smluvní pokutu, je třeba zdůraznit, že tento nárok byl co do základu shledán jako důvodný, přičemž na základě úvahy soudu byl k návrhu žalované dle ust. § 2051 o. z. moderován. Při úvaze o rozsahu procesního úspěchu žalobkyně je pak třeba zvažovat požadovanou výši smluvní pokuty po částečném omezení tohoto nároku ke zpětvzetí žalobkyně v částce 356.143,50 Kč (396.346 - 40.202,50), když skutečnost, že došlo k moderaci smluvní pokuty na částku 116.049,50 Kč se projeví až pro určení výše odměny advokáta pro účely náhrady nákladů řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, publikované publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 121/2017).

37. Žalobkyně tedy na jistině uplatněných nároků požadovala celkem 973.247 Kč, když procesně úspěšná byla co do zaplacení částky 93.580 Kč, dále za úspěšnou se považuje v části zastavení řízení pro chování žalované ve výši 396.590 Kč a rovněž ohledně smluvní pokuty, po jejím částečném zpětvzetí, ve výši 356.143,50 Kč, tedy v tomto směru, co do částky 846.313,50 Kč, což je vyjádřeno 87%, a neúspěšná ve smyslu zpětvzetí jistiny ve výši 86.457 Kč a smluvní pokuty ve výši 40.202,50, tedy v tomto směru co do částky 126.659,50 Kč, což je vyjádřeno 13 %. Odpočtem procesního neúspěchu 13 % od procesního úspěchu ve výši 87 % je dán rozsah nároku žalobkyně na náhradu účelně vyložených nákladů řízení, tj. 74 %.

38. Za účelně žalobkyní vynaložené náklady řízení před okresním soudem je možné považovat zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 48.663 Kč a dále náklady související se zastoupením žalobkyně zástupcem z řad advokátů. Při určení náhrady na odměnu advokáta z uplatněného nároku na smluvní pokutu, jak uvedeno výše (R 121/2017), je pak zvažována tarifní hodnota z přiznané výše smluvní pokuty 116.049,50 Kč. Rovněž je třeba zohlednit, co v průběhu řízení bylo předmětem právní služby zástupce žalobkyně ve vztahu k dílčím zpětvzetím žaloby, a na to navazující změna předmětu řízení (fázování), když zpětvzetím žaloby žalobkyně vyjádřila vůli v uvedené rozsahu věc dále neprojednávat.

39. Při plné úspěchu ve věci by žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem za následující úkony právní služby:1. převzetí a příprava zastoupení ve výši 11.100 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. a) AT z punkta 692.946,50 Kč/576.897+116.049,50 /,2. předžalobní výzva – jednoduchá výzva ve výši 5.310 Kč (dle § 11 odst. 2, písm. h) AT z punkta 576.897 Kč, když žalovaná uvedenou výzvou nebyla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty a v uvedené výši výzva koresponduje s v řízení uplatněným nárokem),3. návrh ve věci samé, žaloba, ve výši 11.100 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. d) AT z punkta 692.946,50 Kč),4. návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby, ve výši 4.980 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. d) AT z punkta 96.590 Kč – předmět zpětvzetí),5. návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby, ve výši 5.100 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. d) AT z punkta 100.000 Kč – předmět zpětvzetí),6. návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby, ve výši 9.100 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. d) AT z punkta 200.000 Kč – předmět zpětvzetí),7. účast u soudního jednání dne 2. 9. 2021, které nebylo zahájeno, ve výši 4.750 Kč (dle § 11 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 2, písm. f) AT z punkta 296.356,50 Kč /180.307+116.049,50 Kč/,8. účast u soudního jednání dne 4. 11. 2021 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,9. návrh ve věci samé, doplnění tvrzení ze dne 24. 11. 2021 – k výzvě soudu, ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,10. účast u soudního jednání dne 20. 4. 2022 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,11. účast u soudního jednání dne 2. 2. 2023 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,12. vyjádření ze dne 19. 4. 2023 k odvolání žalované ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. k) AT z punkta 296.356,50 Kč,13. účast u soudního jednání – odvolací jednání - dne 19. 9. 2023 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,14. účast u soudního jednání dne 18. 1. 2024 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,15. účast u soudního jednání dne 12. 6. 2024 ve výši 9.140 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 209.899,50 Kč /93.850+116.049,50 Kč/,16. účast u soudního jednání dne 26. 6. 2024 ve výši 9.140 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 209.899,50 Kč,17. účast u soudního jednání dne 14. 8. 2024 ve výši 9.140 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 209.899,50 Kč,18. účast u soudního jednání dne 26. 9. 2024 ve výši 9.140 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 209.899,50 Kč,19. účast u soudního jednání – jen vyhlášení rozhodnutí - dne 4. 10. 2024 ve výši 4.570 Kč (dle § 11 odst. 2 písm. k) AT z punkta 209.899,50 Kč.Odvolací soud akceptuje úvahy okresního soudu o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni v souvislosti s podáními ze dne 7. 3. 2024 (částečné zpětvzetí žaloby) a 7. 6. 2024, jako hrubě opožděného doplnění tvrzení k výzvě soudu, když pro stručnost se odkazuje na bod 53. odůvodnění napadeného rozsudku. Sluší se dále doplnit, že žalobkyni nenáleží náhrada za podání ze dne 10. 5. 2022, které obsahuje důkazní návrhy, když dle ustálené rozhodovací praxe takové podání nelze považovat za podání ve věci samé a nadto bylo učiněno bez výzvy soudu. Správná je i úvaha okresního soudu ve vztahu k nepřiznání náhrady ve vztahu k podání ze dne 24. 6. 2024 a písemnému závěrečnému návrhu, když rovněž tato podání nebyla činěna k výzvě soudu. Při plném úspěchu by žalobkyni na náhradě nákladů řízení na odměnu advokáta před okresním soudem náležela částka 159.070 Kč za 19 úkonů právní služby a dále náhrada paušalizovaných hotových výdajů dle § 13 AT v částce 5.700 Kč (19x 300).

40. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních nákladů v souvislosti s účastí jejího zástupce u jednáních před okresním soudem a dále před soudem odvolacím, přičemž okresní soud správně tuto určil v souvislosti s jednáními dne 2. 9. 2021 v částce 891,43 Kč, dne 4. 11. 2021 v částce 891,43 Kč, dne 2. 2. 2023 v částce 1.184,23 Kč, dne 19. 9. 2023 v částce 1.110,97 Kč, dne 18. 1. 2024 v částce 1.144,19 Kč, dne 26. 6. 2024 v částce 1.148,57 Kč, dne 14. 8. 2024 v částce 1.157,31 Kč, kdy pro stručnost se odkazuje stran výpočtu na bod 53. odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud však opomněl rozhodnout o náhradě za cestovného za účast u jednání dne 12. 6. 2024 v částce 1.157,31 Kč, když s důvody okresního soudu pro odepření toto náhrady nelze souhlasit, dále za účast u jednání dne 26. 9. 2024 v částce 1.157,31 Kč a za účast u jednání dne 4. 10. 2024 v částce 1.157,31 Kč, když ke kvantifikaci posléze uvedených náhrad se odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Při plném úspěchu by tak žalobkyni na náhradě cestovních nákladů náležela částka 11.000 Kč. V souvislosti s jízdami k jednáním soudu náleží na náhradě nákladů řízení žalobkyni i náhrada za promeškaný čas jejího zástupce dle § 14 AT v sazbě 100 Kč za počatou půlhodinu, když okresní soud správně zvažoval tzv. 4 půlhodiny, tj. 400 Kč, v souvislosti s jednou jízdou. Při plné náhradě nákladů řízení by žalobkyni v souvislosti v 10-ti jízdami náležela náhrada v částce 4.000 Kč. Konečně při plné náhradě nákladů řízení by žalobkyni náležela náhrada na náklad důkazu znaleckým posudkem ve výši 8.000 Kč.

41. Při plném procesním úspěchu by žalobkyni náležela na náhradě nákladů řízení před okresním soudem náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 48.663 Kč, náhrada na odměnu jejího zástupce z řad advokátů v částce 159.070 Kč, paušalizovaných hotových výdajů zástupce 5.700 Kč, cestovních výdajů zástupce v částce 11.00 Kč, náhrady za promeškaný čas zástupce v částce 4.000 Kč, náhrada nákladů důkazu – znaleckého posudku ve výši 8.000 Kč a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada na daň z přidané hodnoty ve výši 37.751,70 (počítána v sazbě 21 % z náhrady na odměnu advokáta, jeho paušalizovaných hotových výdajů, cestovného a promeškaného času), tj. celkem částka 274.100 Kč. Má-li pak žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení před okresním soudem v rozsahu 74 %, činí náhrada 202.834 Kč.

42. Pokud se týká odvolacího řízení, pak platí, že s ohledem na rozsah odvolání obou účastnit, byla co do jistiny předmětem odvolacího řízení částka 93.850 Kč (22.169,07 + 71.680,93 Kč) a smluvní pokuta ve výši 356.143,50 Kč, přičemž s ohledem na výsledek odvolacího řízení je třeba za plně úspěšnou účastnici považovat žalobkyni a této pak náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Pokud se týká přiznané smluvní pokuty s ohledem na moderaci nároku, pak pro úvahy o procesním úspěchu a základu pro výpočet odměny advokáta platí výše uvedené. Žalobkyni tedy náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.585 Kč, náhrada na odměnu advokáta ve výši 13.370 Kč (z podaného odvolání ve věci samé z punkta 71.680,93 Kč, tj. 3.980 Kč, z podaného odvolání proti nákladovému výroku doplňujícího usnesení z punkta 839,60 Kč v rozsahu ½ odměny dle § 11 odst. 2, písm. c) AT, tj. 250 Kč, účast u odvolacího jednání dne 9. 10. 2025 z punkta 209.899,50 Kč/93.850 Kč + 116.049,50 Kč/, tj. 9.140 Kč), náhrada paušalizovaných hotových výdajů advokáta žalobkyně dle § 13 AT ve výši 1.200 Kč (300 Kč v souvislosti s úkonem právní služby – odvolání ve věci samé – učiněným do 31. 12. 2024, a po 450 Kč za každý z úkonů po 1. 1. 2025, tj. odvolání proti doplňujícímu usnesení a účast u odvolacího jednání dne 9. 10. 2025). Konečně žalobkyni v souvislost s odvolacím řízení náleží náhrada cestovních výdajů jejího zástupce ve výši 1.149 Kč (při ujeté vzdálenosti 135 km, spotřebě 8,1l nafty/100 km, sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km, ceně PHM 33,50 Kč/l) a náhrada jeho promeškaného času ve výši 600 Kč dle § 14 AT (4x 150 Kč za tzv. půlhodinu). Z náhrady na odměnu advokáta, jeho paušalizovaných hotových výdajů, cestovného a promeškaného času pak dále náleží náhrada na daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. částka 3.427 Kč. Žalobkyni tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží celkem 23.331 Kč. Náklady související s účastní zástupce žalobkyně u jednaní odvolacího soudu, u něhož bylo jen vyhlášeno rozhodnutí ve věci samé, nebyly žalobkyni přiznány, když této náhrady se zástupce žalobkyně výslovně vzdal.

43. Na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak žalobkyni náleží celkem 226.165 Kč (202.834 + 23.331).

44. V průběhu řízení vznikly státu náklady řízení v souvislosti s nákladem důkazu, znaleckým posudkem, kdy stát na znalečném z rozpočtových prostředků uhradil částku 2.868 Kč za písemně podaný posudek a částku 2.299 Kč v souvislosti s výslechem znalce u jednání, tedy částku 5.167 Kč. Podle § 148 o. s. ř. pak je žalobkyně povinna uhradit 13 %, tj. 671,70 Kč, z uvedené částky a žalovaná 87 % z uvedené částky, tj. 4.495,30 Kč. Proto odvolací soud rozhodl způsobem uvedeným ve výrokových částech IV. a V.