77 A 4/2022 – 37

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: P. B., X, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Knaizlem, advokátem, Harantova 511/14, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2021, č.j. PK–RR/4574/21, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 24. 1. 2022, Krajskému soudu v Plzni doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2021, č.j. PK–RR/4574/21 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kdyně, stavebního odboru (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „stavební úřad“) ze dne 16. 9. 2021, č.j. MeKd/2021/4001 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím bylo žalobci podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, nařízeno odstranit stavbu – „Sklad a stavba pro zemědělství“ (dále jen „Stavba“) na pozemku parc. č. X (trvalý travní porost) v k.ú. X a byly stanoveny podmínky pro odstranění stavby.

2. Správní řízení je upraveno správním řádem. Územní řízení a stavební řízení (včetně odstranění staveb) jsou upraveny stavebním zákonem. [II] Žaloba 3. Žalobce vyjevil dva základní okruhy žalobních tvrzení.

4. Podle prvého byl zkrácen na právech vadným postupem správního orgánu I. stupně, když mu nebyla dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, resp. mu byly písemnosti ve věci doručovány v rozporu se správním řádem. Žalobce konkrétně tvrdil, že nebyl správním orgánem o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí nijak nevyrozuměn (výzva mu nebyla doručena). Výzva k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a ostatně i prvoinstanční rozhodnutí byly správním orgánem v rozporu s § 34 odst. 2 správního řádu doručovány přímo žalobci, nikoliv jeho zástupci. Žalobce namítal, že již tento vadný postup stavebního úřadu sám o sobě způsobuje nesprávnost rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, a to pro vady v procesním postupu předcházejícím jeho vydání a je důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

5. Správní orgán I. stupně pochybil a postupoval contra legem, když porušil povinnosti týkající se práva žalobce na seznámení se s podklady pro rozhodnutí a práva vyjádřit se k nim. Pochybil a postupoval rovněž contra legem i v případě doručování prvoinstančního rozhodnutí, kterým nařídil odstranění stavby a které doručoval přímo žalobci, namísto jeho právnímu zástupci. Vady v doručování písemností jsou podstatnými vadami, které mají vliv na uplatňování procesních práv žalobce, a s ohledem na tyto vady nelze napadené rozhodnutí považovat za správné.

6. Žalobce dále namítal (druhý okruh námitek), že byl zkrácen na právech vadným postupem správního orgánu I. stupně, který nepřerušil řízení o nařízení odstranění stavby poté, co žalobce podal dne 11. 8. 2021 žádost o dodatečné povolení Stavby, resp. nevyčkal rozhodnutí o žalobcově žádosti o dodatečné povolení Stavby. Žalobce v té souvislosti odkázal na § 129 odst. 2 stavebního zákona.

7. Dle žalobce, žádost o dodatečné stavební povolení lze podat kdykoliv v průběhu řízení o odstranění stavby, neboť z obsahu § 129 stavebního zákona nevyplývá, že by lhůta pro podání žádosti o dodatečné stavební povolení byla lhůtou propadnou a s jejím zmeškáním by byl spojen zánik takového práva. K problematice podání žádosti o dodatečné stavební povolení zaujal stanovisko také Veřejný ochránce práv a prezentoval jej ve Sborníku stanovisek veřejného ochránce práv z roku 2020, kde na str. 51 dospěl k následujícímu závěru: „Podle stavebního zákona platí, že stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti, pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá o dodatečné povolení ve stanovené, tj. 30denní lhůtě běžící od zahájení řízení. V praxi však může nastat situace, kdy stavebník (vlastník) ,černé‘ stavby podá žádost o dodatečné povolení až poté, co stanovená lhůta 30 dnů uplynula. Ochránce zastává názor, že uvedená lhůta je pořádková a její marné uplynutí nevede k popření možnosti stavbu dodatečně povolit. I v případě překročení lhůty lze připustit projednání žádosti.“ Veřejný ochránce práv přitom odkázal na související judikaturu, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č.j. 8 As 41/2006–78, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2018, č.j. 51 A 11/2017–68. Žalobcova žádost o dodatečné povolení Stavby tedy byla žádostí přípustnou a podanou po právu a bylo povinností stavebního úřadu řízení o odstranění stavby přerušit do doby rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby. Teprve pak mohl stavební úřad případně rozhodnout o odstranění stavby. Stavební úřad ovšem postupoval v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona, řízení o odstranění stavby nepřerušil a vydal prvoinstanční rozhodnutí. Žalobce vadnost takového postupu namítal v podaném odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, ale žalovaný v napadeném rozhodnutí protizákonný postup stavebního úřadu potvrdil jako správný.

8. Žalobce tvrdil, že je oprávněn o dodatečné povolení stavby žádat opakovaně a není v tomto směru limitován žádným právním předpisem, který by mu stanovil počet možných žádostí o dodatečné povolení stavby. Nejen stavební úřad, ale i žalovaný přitom tento nesprávný a zjevně zcela neopodstatněný názor zastávají. Naopak, právní předpisy ukládají stavebnímu úřadu, aby s žádostí o dodatečné povolení naložil způsobem vyplývajícím z § 129 odst. 2 stavebního zákona. Stavební úřad v řízení o dodatečném povolení Stavby dokonce ani nevyzval žalobce k doplnění neúplné žádosti. Dokonce ani v důsledku podané žádosti o dodatečné povolení Stavby nepřerušil řízení o odstranění stavby a nařídil odstranění Stavby, ačkoliv jeho rozhodnutí ohledně dodatečného povolení Stavby nenabylo právní moci. Uvedená pochybení stavebního úřadu jsou zcela zásadního charakteru. Upírají žalobci jeho zákonná práva domáhat se dodatečného povolení stavby a jsou podstatnou vadou předcházejícího řízení. [III] Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 10. 3. 2022, v němž konstatoval, že oba okruhy námitek byly uplatněny v odvolání a žalovaný se s nimi podrobně vypořádal již v napadeném rozhodnutí, kde bylo řádně zdůvodněno, proč žalobcovy námitky nebyly shledány jako důvodné.

10. K žalobní námitce týkající se nesprávného doručování žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí je tato otázka rozebrána s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Z té vyplývá, že ne každé pochybení správního orgánu má za následek vadu rozhodnutí takového charakteru, aby napadené rozhodnutí muselo být zrušeno. Každé pochybení musí být předmětem individuálního posouzení, což se stalo i v nyní projednávané věci. Žalobce brojil proti tomu, že mu nebylo před vydáním napadeného rozhodnutí umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí v důsledku nesprávného doručování.

11. Zde je nutné zdůraznit, že do spisu žádné podklady doplněny nebyly. Ve světle toho, že do spisu nebyly doplněny žádné podklady, musel odvolací orgán posoudit vadu při doručování jako vadu, která neměla vliv na zákonnost prvoinstančního rozhodnutí. Toto všechno je řádně zdůvodněno v žalobou napadeném rozhodnutí a žalovaný na to plně odkázal. Žalovaný dále uvedl, že tato žalobní námitka je téměř totožná jako námitka uplatněná v odvolání, přičemž žalobce v žalobě neuvedl, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost nebo nezákonnost jejího vypořádání. Žalobce pouze konstatoval, že s tímto posouzením nesouhlasí, ale neuvedl žádný relevantní důvod tohoto nesouhlasu. Zopakoval pouze to, co již uvedl v odvolání. Pouhý nesouhlas s napadeným rozhodnutím však dle žalovaného nemůže vést ke zrušení rozhodnutí.

12. Žalobce zmiňuje i nesprávné doručení prvostupňového rozhodnutí, což je ovšem nedůvodné, protože ve spise se nachází doručenka, která dokládá doručení rozhodnutí zástupci žalobce dne 19. 10. 2021. Od tohoto dne se pak odvíjely lhůty pro podání odvolání; podané odvolání bylo vyhodnoceno jako včasné, takže ani tato část námitky není opodstatněná.

13. Stran zkrácení žalobcových práv v důsledku nepřerušení řízení o odstranění stavby v případě podání žádosti o dodatečné povolení stavby žalovaný konstatoval, že také tato námitka byla téměř totožná s uplatněnou odvolací námitkou a žalovaný se jí řádně v napadeném rozhodnutí zabýval. Žalobce v žalobě neuvedl nic konkrétního, čím by zpochybňoval správnost nebo zákonnost vypořádání této odvolací námitky, pouze opakuje, že byla zkrácena jeho práva. Žalovaný tedy musí opakovaně konstatovat, že žalobce pouze zopakoval to, co již uvedl v odvolání a svoji argumentaci dále nijak nerozvedl tak, aby reagoval na vypořádání uvedené v napadeném rozhodnutí. Pouhý nesouhlas s napadeným rozhodnutím však nemůže vést k jeho zrušení.

14. Žalovaný dále upozornil na obsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která na věc dopadá přiléhavěji než judikáty uvedené žalobcem. Jedná se o judikaturu, kde je hodnoceno chování „černých“ stavebníků, kteří opakovaně a pouze z obstrukčních důvodů podávají žádosti o dodatečné povolení stavby za situace, kdy v území nedošlo k žádným změnám ani ke změně jiných důvodů, které by odůvodňovaly jiné než zamítavé zhodnocení opakované žádosti o dodatečné povolení – rozsudek NSS ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 6 As 230/2015, a dále obdobně také rozsudek KS v Brně ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 62 A 163/2017, publikovaný ve Sbírce NSS.

15. Rovněž další judikatura týkající se přerušení řízení, ať už se jedná o dodatečné povolení nebo řízení o odstranění stavby, klade důraz na nevyhovování žádostem o přerušení řízení v případech jasných procesních obstrukcí nebo pokusech o získávání procesní výhody pramenící z přerušení řízení, tudíž nevydání rozhodnutí ve věci (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1.2013, sp. zn. 5 Ca 117/2009). To, že jednání žalobce do této kategorie spadá, je zcela nepochybné, neboť jeho žádosti o dodatečné povolení Stavby byly opakované, přičemž v žalobcových žádostech docházelo pouze ke změně názvu Stavby. Žalobci při tom bylo známo, že je zde problém v souladu Stavby s územně plánovací dokumentací, nikoliv s jejím názvem. Žádosti o dodatečné povolení Stavby byly proto opakovaně zamítány. Zamítnuta byla i žádost ze dne 11. 8. 2021, o které žalobce hovoří v žalobě. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 1. 9. 2021, č. j. MeKd/2021/3973, a rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 9. 2021.

16. Žalobce v žalobě uvedl zcela záměrně nepravdivé informace o tom, že o jeho žádosti nebylo rozhodnuto. Žalovaný tuto námitku uzavřel s tím, že stavební úřad ani žalovaný nebyl povinen přerušovat řízení o nařízení odstranění Stavby z důvodu opakované žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby, bez nových skutečností, bez doložení nových podkladů. Jednalo se o žádost podanou pouze za účelem oddálení vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, kdy takovému zneužití práva právní řád právní ochranu neposkytuje.

17. Žádná žalobní námitka dle žalovaného nebyla důvodná, a proto žalovaný trval na správnosti svého postupu i napadeného rozhodnutí, a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. [IV] Posouzení věci 18. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).

19. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

20. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

21. Ve věci bylo soudem rozhodnuto v souladu s § 51 odst. 1 věty první s. ř. s., neboť s tím souhlasili oba účastníci řízení.

22. Žaloba není důvodná.

23. Stran prvé námitky soud uvážil následovně.

24. Podle § 36 odst. 3 správního řádu platí: „Nestanoví–li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není–li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje–li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis.“ 25. Podle § 34 odst. 2 platí: „S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví–li zákon jinak.“ 26. Stran (ne)důvodnosti námitky je třeba připomenout, že ne každé procesní pochybení správního orgánu v řízení má nutně za následek zrušení správního rozhodnutí soudem. Musí se vždy jednat o závažné pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost takového rozhodnutí [k tomu srov. znění § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., podle kterého soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo–li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé].

27. Ohledně skutkového stavu souzené věci se sluší konstatovat, že stavební úřad rozhodnutím ze dne 31. 3. 2021, č.j. MeKd/2020/4236, nařídil žalobci podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona mj. odstranění Stavby. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal a Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodnutím ze dne 10. 6. 2021, č.j. PK–RR/2124/21, zrušil rozhodnutí ze dne 31. 3. 2021, č.j. MeKd/2020/4236, a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání.

28. Stavební úřad, po vrácení správního spisu, usnesením ze dne 17. 6. 2021, č.j. MeKd/2021/3007, přerušil řízení o odstranění stavby do doby pravomocného ukončení řízení o dodatečném povolení stavby. Listinou ze dne 26. 8. 2021, č.j. MeKd/2021/3984, označenou jako „Vyrozumění o pokračování v řízení a sdělení seznámení s podklady rozhodnutí“ správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o pokračování řízení, vyzval ho k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, poskytl mu sedmidenní lhůtu k případnému vyjádření a upozornil žalobce na to, že po uplynutí sedmi dnů ode dne doručení rozhodne ve věci. Ona listina byla doručována přímo žalobci, byť ten byl v řízení zastoupen JUDr. Zdeňkem Knaizlem, advokátem. Písemnost byla připravena k vyzvednutí dne 27. 8. 2021 a žalobci byla následně vhozena do poštovní schránky dne 9. 9. 2021. Dne 16. 9. 2021 bylo vyhotoveno prvoinstanční rozhodnutí.

29. Soud konstatuje, že ze strany správního orgánu I. stupně došlo k pochybení, když výzvu a poučení ze dne 26. 8. 2021 nedoručoval žalobcovu zástupci, ale přímo žalobci. Nejednalo se totiž o situaci, kdy by měl žalobce, tedy zastoupený, v řízení osobně něco vykonat (viz výše znění § 34 odst. 2 správního řádu). Ostatně, i žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 8) toto pochybení stavebního úřadu spatřoval.

30. Nicméně, soud, stejně jako žalovaný, nepovažuje toto procesní pochybení správního orgánu I. stupně v jeho důsledcích za natolik intenzivní, aby mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí, a bylo tak důvodem pro jeho zrušení. Jistě, oprávnění účastníka řízení vyplývající z § 36 odst. 3 věty prvé správního řádu je významným procesním právem a jeho ignorování správním orgánem může mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. Nicméně, každé takové (případné) pochybení je třeba posuzovat individuálně.

31. Soud připomíná, že v souzené věci nešlo o případ, kdy by správní orgán příslušnou výzvu vůbec neučinil (výzva byla žalobci vhozena do poštovní schránky). Smyslem procesního práva upraveného v § 36 odst. 3 správního řádu je dát účastníku k dispozici skutková zjištění správního orgánu, aby mohl případně poukázat na jejich nesprávnost nebo aby navrhl jejich doplnění.

32. Jako stěžejní pro závěr o nedůvodnosti námitky spatřuje soud tu skutečnost, že žalobce v žalobě neuvedl, s čím konkrétně nebyl seznámen a jaké negativní závěry z toho byly vůči němu správním orgánem vyvozeny. Soud proto nemohl obrátit pozornost k žádnému specifikovanému podkladu rozhodnutí a posoudit, zda tu došlo k pochybení (ze strany správního orgánu) takové intenzity, které mělo vliv na zákonnost rozhodnutí.

33. Shrnuto, byť v souzené věci došlo k porušení § 34 odst. 2 správního řádu a § 36 odst. 3 téhož zákona, nemohlo to mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. Námitka proto nebyla důvodná.

34. Shodnou optikou soud posoudil i namítané pochybení ohledně doručení prvoinstančního rozhodnutí. Ze správního spisu se k tomu podává, že prvoinstanční rozhodnutí bylo sice nejprve doručováno toliko žalobci do vlastních rukou, avšak tato vada byla zhojena, neboť dne 19. 10. 2021 bylo doručeno rovněž do datové schránky žalobcova zástupce JUDr. Zdeňka Knaizla. Žalobcem bylo odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí podáno včas. Žádný negativní zásah do žalobcových veřejných subjektivních práv nebyl soudem shledán ani v tomto případě, a proto ani tato námitka nebyla důvodná.

35. Stran námitek ohledně (ne)přerušení řízení soud uvážil následovně.

36. Stavební úřad oznámením ze dne 9. 11. 2018, č.j. V/1304/2018, zahájil s žalobcem řízení o odstranění Stavby. Žalobce dne 22. 11. 2018 podal žádost o dodatečné povolení stavby, a tak správní orgán I. stupně usnesením ze dne 28. 11. 2018, č.j. V/1436/2018, řízení o odstranění Stavby přerušil do doby pravomocného ukončení řízení o dodatečném povolení Stavby. Vzhledem k tomu, že žalobce (stavebník) předložil stavebnímu úřadu mj. nesouhlasné závazné stanovisko MěÚ Domažlice, podle něhož je záměr realizace Stavby nepřípustný z hlediska územního plánování, byla žalobcova žádost o dodatečné povolení stavby zamítnuta (rozhodnutí ze dne 16. 8. 2019, č.j. V/1092/2019), což bylo posléze potvrzeno i rozhodnutím krajského úřadu (ze dne 28. 11. 2019, č.j. PR–RR/4649/19).

37. Dne 14. 2. 2020 podal žalobce další žádost o dodatečné povolení Stavby a stavební úřad usnesením ze dne 18. 2. 2020, č.j. MeKd/2020/575, znovu přerušil řízení o odstranění Stavby, a to do doby pravomocného ukončení řízení o dodatečném povolení Stavby. Vzhledem k tomu, že žalobce znovu předložil stavebnímu úřadu mj. nesouhlasné závazné stanovisko MěÚ Domažlice, rozhodnutím ze dne 3. 7. 2020, č.j. MeKd/2020/2049, byla žalobcova žádost o dodatečné povolení stavby zamítnuta. Krajský úřad Plzeňského kraje pak odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl (rozhodnutím ze dne 25. 9. 2020, č.j. PK–RR/2963/20).

38. Dne 31. 3. 2021 pak stavební úřad vydal v pořadí prvé rozhodnutí, kterým bylo nařízeno odstranění Stavby. Rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 10. 6. 2021, č.j. PK–RR/2124/21, bylo prvé rozhodnutí o odstranění Stavby zrušeno a věc byla správnímu orgánu I. stupně vrácena k novému projednání.

39. Dne 24. 5. 2021 podal žalobce v pořadí třetí žádost o dodatečné povolení Stavby, která byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 28. 7. 2021, č.j. MeKd/2021/3610, jež nabylo právní moci dne 25. 8. 2021.

40. Dne 11. 8. 2021 podal žalobce v pořadí čtvrtou žádost o dodatečné povolení Stavby, která byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 1. 9. 2021, č.j. MeKd/2021/3973, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2021.

41. Přípisem ze dne 26. 8. 2021, č.j. MeKd/2021/3984, správní orgán I. stupně vyhotovil písemnost o pokračování řízení o odstranění stavby a možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno dne 16. 9. 2021, napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 24. 11. 2021.

42. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona platí: „Stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla–li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde–li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde–li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.“ 43. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 1. 2016, č.j. 6 As 230/2015–34 (rozhodnutí kasačního soudu jsou k dispozici na www.nssoud.cz), provedl výklad § 129 stavebního zákona k otázce, kdy je třeba řízení o odstranění stavby přerušit. Výklad se však týkal zákonného znění, jež bylo účinné před novelou stavebního zákona provedenou zákonem č. 350/2012 Sb., který s účinností od 1. 1. 2013 do druhého odstavce tohoto ustanovení zakotvil třicetidenní lhůtu k podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku posuzoval situaci, kdy žalobce požádal o dodatečné povolení stavby, avšak svoji žádost nedoplnil a stavební úřad, aniž by jeho žádost věcně posoudil, řízení zastavil a pokračoval v řízení o odstranění stavby, v němž následně rozhodl o nařízení odstranění stavby. Proti nařízení odstranění stavby se žalobce odvolal. V odvolání mimo jiné uvedl, že znovu požádal o dodatečné povolení stavby. S odvoláním a později ani se svojí žalobou však nebyl úspěšný. Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnosti vyhověl a obě rozhodnutí (soudní a správní) zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V rozsudku dospěl k několika závěrům: „i) k přerušení řízení stačí pouhé podání žádosti o dodatečné stavební povolení, přičemž neúplnou žádost musí stavebník v přiměřené lhůtě doplnit k výzvě úřadu podle ustanovení § 45 odst. 2 správního řádu, ii) žádost o dodatečné povolení stavby lze podat kdykoli v průběhu řízení o odstranění stavby, a to i během řízení odvolacího, iii) znění stavebního zákona novelizované zákonem č. 350/2012 Sb., obsahuje třicetidenní lhůtu k podání žádosti o dodatečné povolení stavby, což může představovat určité zpřísnění vůči žadatelům o dodatečné stavební povolení, iv) stavební úřad může odmítnout přerušit řízení o odstranění stavby, jestliže podání opakované žádosti je zjevně účelové a obstrukční.“.

44. Na tento rozsudek navázal desátý senát Nejvyššího správního soudu rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, č.j. 10 As 407/2019–41, v němž uvedl, že žalovaný nebyl povinen řízení o odstranění stavby přerušit na základě opakované žádosti o dodatečné povolení stavby, neboť „stěžovatelé tuto žádost již jednou podali a řízení proběhlo. S první žádostí však neuspěli. Ve vztahu k tomuto prvému řízení o dodatečném povolení stavby bylo řízení o odstranění stavby přerušeno v souladu s § 129 odst. 2 větou čtvrtou stavebního zákona, ve znění zákona č. 350/2012 Sb. (Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti). Pokud však v průběhu odvolacího řízení stěžovatelé započali s odvoláním na nové skutečnosti další řízení o dodatečném povolení stavby, nemůže mít taková skutečnost sama o sobě vliv na řízení o odstranění stavby (…). V nynějším případě tedy nebyl žalovaný povinen řízení přerušit podle § 129 odst. 2 věty čtvrté stavebního zákona (tato povinnost se dle výslovné dikce § 129 odst. 2 věty čtvrté stavebního zákona, ve znění zákona č. 350/2012 Sb., vztahuje jen na žádosti podané ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení o odstranění stavby).“.

45. Ke stejnému výkladu dospěl i sedmý senát Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 24. 6. 2021, č.j. 7 As 108/2021–54, poukázal mimo jiné i na odbornou literaturu, jež předestřená judikaturní východiska potvrzuje (viz Malý, S.: Stavební zákon. Komentář. Wolters Kluwer, Praha, 2013, komentář k § 129 stavebního zákona, přístupný v systému ASPI: „Právní úprava platná od 1. 1. 2013 na rozdíl od dřívější právní úpravy, výslovně stanoví, že stavební úřad musí v oznámení zahájení řízení stavebníka nebo vlastníka stavby poučit o možnosti podat ve stanovené 30 denní lhůtě žádost o dodatečné povolení stavby, a pokud tak stavebník (vlastník stavby) v této lhůtě učiní, stavební úřad řízení na její odstranění přeruší.“; nebo Průcha, P., Gregorová, J.: Stavební zákon. Praktický komentář. Leges, 2017, komentář k § 129 stavebního zákona, přístupný v systému ASPI).

46. Ve věci nyní souzené krajským soudem bylo řízení o odstranění stavby zahájeno dne 9. 11. 2018 (žalobci doručeno dne 20. 11. 2018) a žalobce (stavebník) byl poučen o možnosti podat ve stanovené třicetidenní lhůtě žádost o dodatečné povolení stavby. Žalobce tak učinil, a to dne 22. 11. 2018, kdy podal žádost o dodatečné povolení Stavby. Stavební úřad pak usnesením ze dne 28. 11. 2018, č.j. V/1436/2018, řízení o odstranění Stavby přerušil (do doby pravomocného ukončení řízení o dodatečném povolení Stavby). Dne 14. 2. 2020 podal žalobce další (druhou) žádost o dodatečné povolení Stavby a stavební úřad usnesením ze dne 18. 2. 2020, č.j. MeKd/2020/575, řízení o odstranění Stavby znovu přerušil (do doby pravomocného ukončení řízení o dodatečném povolení Stavby). Dne 24. 5. 2021 podal žalobce další (třetí) žádost o dodatečné povolení Stavby a stavební úřad usnesením ze dne 17. 6. 2021, č.j. MeKd/2021/3007, řízení o odstranění Stavby znovu přerušil (do doby pravomocného ukončení řízení o dodatečném povolení Stavby). Dne 11. 8. 2021 podal žalobce v pořadí čtvrtou žádost o dodatečné povolení Stavby, která byla zamítnuta usnesením ze dne 1. 9. 2021, č.j. MeKd/2021/3973 (pravomocné dne 30. 9. 2021).

47. Z uvedeného pro věc souzenou krajským soudem vyplývá, že za situace, kdy se stavební úřad již třikrát žádostí o dodatečné povolení stavby zabýval a následně ji zamítl, nebylo jeho povinností na základě opakované (čtvrté) žádosti (podané po uplynutí k tomu stavebním zákonem stanovené třicetidenní lhůty, viz níže) přerušit podle § 129 odst. 2 věty čtvrté stavebního zákona řízení o odstranění Stavby. To mohlo být přerušeno podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Nicméně ono ustanovení opravňuje správní orgán pouze zvážit, zda řízení kvůli předběžné otázce přeruší, avšak přerušení mu pro existenci předběžné otázky neukládá. Nadto, žalobce se mýlí, když namítá, že správní orgán I. stupně nevyčkal rozhodnutí o (čtvrté) žalobcově žádosti o dodatečné povolení Stavby. Ona žádost byla zamítnuta usnesením ze dne 1. 9. 2021, č.j. MeKd/2021/3973 (byť bylo pravomocné až dne 30. 9. 2021) a prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno dne 16. 9. 2021.

48. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 12) mj. uvedl, že žalobce „na stavební úřad podával opakované žádosti o stavební povolení“, když se „jednalo vždy o jednu a tu samou stavbu, u které stavebník pozměnil název stavby a upravil její využití“, přičemž „všechny ostatní skutečnosti zůstaly stejné jako u předchozích žádostí.“ Žalobce, podle krajského úřadu, „neprokázal splnění požadavků uvedených v § 129 odst. 3 písm. a) až c) stavebního zákona pro dodatečné povolení stavby.“ Žalobce v žalobě neuvedl nic konkrétního stran případné polemiky s důvody, které vedly správní orgán k zamítnutí poslední žádosti o dodatečné povolení Stavby. Domáhal se pouze „automatismu“ přerušení řízení a argumentoval, že žádat o dodatečné povolení stavby může opakovaně.

49. Ano, taková žádost může být podána opakovaně, avšak automatického přerušení řízení o odstranění stavby se žadatel může domáhat pouze u takové žádosti (o dodatečné povolení stavby), která byla podána ve lhůtě třiceti dnů od zahájení řízení o odstranění stavby. V případě dalších podaných žádostí o dodatečné povolení stavby podaných po uplynutí stanovené lhůty (a takovou byla i žalobcova žádost ze dne 11. 8. 2021) správní orgán může, nikoliv však musí, řízení přerušit podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu [k tomu srov. dikci tohoto ustanovení (zvýraznění podtržením provedl krajský soud): „Správní orgán může řízení usnesením přerušit, probíhá–li řízení o předběžné otázce (…)“].

50. A přesně to se stalo v souzené věci. Stavební úřad po čtvrté podané žádosti o dodatečné povolení Stavby již řízení o odstranění Stavby nepřerušil a žádost o dodatečné povolení (pravomocně) zamítl. Žalobce s důvody, proč tak správní orgán I. stupně učinil, nepolemizoval. K přerušení řízení musí stavební úřad přistoupit pouze v případě žádosti podané ve stanovené třicetidenní lhůtě. V případě žádostí podaných po jejím uplynutí tak učinit pouze může. Žalobní námitky, tak jak byly stran přerušení řízení formulovány, proto byly shledány jako nedůvodné.

51. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla důvodná, soud ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. [V] Náklady řízení 52. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný ve vyjádření k žalobě náklady řízení nepožadoval a ani mu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení

[I] Předmět řízení [II] Žaloba [III] Vyjádření žalovaného [IV] Posouzení věci [V] Náklady řízení