51 A 11/2017 - 68

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: a) B. S. bytem X b) J. S. bytem X c) Ing. J. N. bytem X všichni zastoupeni Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem Tyršova 521, Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I) E.ON Distribuce, a. s., sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice II) Česká telekomunikační infrastruktura a. s., sídlem Olšanská 2681/6, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2016, č. j. KUJCK 152660/2016 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a námitky žalobců 1. Žalobou podanou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 6. 2. 2017 se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2016, č. j. KUJCK 152660/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 19. 8. 2016, č. j. METAB 31012/2016/SÚ/fada (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla s odkazem na § 115 ve vazbě na § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) dodatečně povolena stavba s názvem „stavební úpravy rodinného domu vedoucí ke změně užívání na bytový dům, ležaté dešťové svody, oplocení“, T. čp. x, Š. 14, na poz. parc. č. x, parc. č. x, parc. č. x v k. ú. T. (dále jen „předmětná stavba“).

2. Žalobci předně namítají zásadní pochybení v postupu stavebního úřadu, pro která mělo být žalovaným prvostupňové rozhodnutí zrušeno, a věc měla být vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Dle žalobců se stavební úřad nevypořádal s jejich návrhy, aby na předmětné stavbě probíhaly kontrolní prohlídky ve stanovených fázích výstavby. Žalovaný následně neodůvodnil, proč považoval dvě úřadem stanovené kontrolní prohlídky za dostatečné. Podle žalobců měl stavební úřad zastavit řízení o dodatečném povolení stavby, když stavebník ve stanovené dvouměsíční lhůtě nedodal požadované podklady, ani nepožádal o prodloužení této lhůty. Žalobci nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že do pravomocného rozhodnutí o odstranění stavby může stavebník žádat o její dodatečné povolení opakovaně. Podle žalobců stanoví stavební zákon prekluzivní lhůtu 30 dní k podání žádosti o dodatečné povolení stavby od zahájení řízení o odstranění stavby.

3. Žalobci se neztotožňují s vypořádáním námitky nedostatečného odstupu vikýřů na stavbě stavebníka od nemovitostí žalobců ze strany žalovaného, neboť ten porovnává odstup vikýřů v tomto případě s odstupem oken u samostatně stojících domů. Žalovaný tudíž nepřihlédl k místním poměrům.

4. Podle žalobců žalovaný zcela pominul hodnocení jejich námitky stran skutečnosti, že změny v projektové dokumentaci nebyly projednány s dotčenými orgány, neboť stanoviska dotčených orgánů předcházejí okamžiku dodání změn v projektové dokumentaci. Odůvodnění žalovaného, který v napadeném rozhodnutí konstatoval, že úpravy v projektové dokumentaci byly s dotčenými orgány projednány, tak způsobuje nepřezkoumatelnost posouzení této námitky pro nedostatek důvodů.

5. Obdobně žalobci shledávají jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů vyhodnocení námitky týkající se zajištění parkovacích míst. Podle žalobců nepředstavuje nájemní smlouva relevantní titul k zajištění parkovacích míst, neboť se jedná o dvoustranné právní jednání, které lze kdykoliv vypovědět. Nadto žalobci konstatují, že nájemní smlouva byla uzavřena mezi původním vlastníkem domu, B. H. B. (dále též „stavebník“) a společností IKOS CB s. r. o., přičemž neexistuje žádný právní vztah, vyjma zastupování ve správním řízení na základě plné moci, mezi původním vlastníkem nemovitosti a vlastníky současnými, kterým by bylo zajištěno parkovací stání pro současné vlastníky. Žalobci vyslovili přesvědčení, že parkovací místa mají být zajištěna buď na základě vlastnického práva k parkovacím místům ze strany vlastníků bytových jednotek, nebo zřízením služebnosti užívání parkovacích stání a jejím zápisem do katastru nemovitostí.

6. Žalobci nesouhlasí s vypořádáním namítaného zásahu do oplechování štítové zdi domu č. p. x, když žalovaný k námitce nepřihlédl s odůvodněním, že byla vznesena až po vyjádření Hasičského záchranného sboru.

7. Žalobci se dožadovali vybudování neprůhledného oplocení mezi sousedními zahradami, aby nedocházelo k narušení soukromí ze strany vlastníků bytových jednotek. Podle žalobců nebyla dostatečně vypořádána námitka hrozícího narušení soukromí a v tomto ohledu je podle žalobců napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

8. Závěrem žalobci uvádějí nesouhlas s posouzením námitky týkající se narušení statiky povolované stavby, když bylo stavebním úřadem poukázáno na posudek stavby zpracovaný Ing. V. M. Žalobce Ing. J. N. přitom v rámci odvolacího řízení předložil autorizované posouzení k části nosné konstrukce, které bylo odmítnuto poté, co bylo jako nesprávné odmítnuto projektantem stavby, tedy osobou zainteresovanou na výsledku stavebního řízení. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření konstatoval nedůvodnost podané žaloby, a proto navrhl její zamítnutí. Žalovaný zdůraznil, že nařízení odstranění stavby představuje intenzivní zásah do vlastnického práva vlastníka stavby a přistupuje se k němu za situace, kdy selhaly zákonné možnosti odstranění nesouladu faktického a právního stavu. Žalovaný poté odkázal na zákonná ustanovení § 129 stavebního zákona. Uvedl, že dne 24. 9. 2015 provedl kontrolní prohlídku předmětné stavby, při které zjistil provedení zásahů do nosných konstrukcí domu, které nebylo možné provést bez předchozího projednání se stavebním úřadem, neboť k provedení předmětné stavby bylo potřeba stavební povolení. Žalobce podal v zákonné třicetidenní lhůtě žádost o dodatečné povolení předmětné stavby. Po výzvě k doplnění náležitostí ze dne 11. 12. 2015 byly tyto stavebníkem doplněny dne 16. 2. 2016 a dokladová část dne 21. 3. 2016. Stavební úřad měl žádost včetně příloh za projednání schopnou. Při ústním jednání konaném dne 6. 5. 2016 se stavební úřad vzhledem k velkému množství námitek pokusil o smírné řešení věci.

10. Žalovaný dále konstatoval, že postup podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu je možný za situace, kdy žádost není doplněna a tento nedostatek brání v pokračování řízení. To však nebyl případ předmětné stavby. Nadto žalovaný předesílá, že rozhodnutí o zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu je procesního charakteru, kterým je řízení ukončeno bez věcného projednání žádosti. Vedení dalšího řízení o žádosti by tak nebránila žádná překážka, a to s ohledem na skutečnost, že lhůta k podání žádosti o dodatečné povolení stavby není lhůtou propadnou. V daném případě by tak rozhodnutí o zastavení řízení představovalo čistě formální úkon.

11. Žalovaný nepovažuje za důvodné ani další v žalobě uváděné námitky a setrvává na svých závěrech učiněných v napadeném rozhodnutí. K námitce stran nedostatečnosti nájemní smlouvy k zajištění parkovacích míst žalovaný uvedl, že nájemní smlouva je platná a dostačující k zajištění parkovacích míst. Navíc se stavebník touto cestou snažil zajistit přijatelné řešení pro obyvatele a upustil od parkování v dvorní části domu, přičemž dřívější majitelé tuto část k parkování vozidel využívali. Právní předpisy nevyžadují vlastnické právo k parkovacím místům, a tudíž nemůže být toto požadováno ani stavebním úřadem.

12. Dne 6. 4. 2017 podal žalobce Ing. J. N., právně zastoupený JUDr. Tomášem Doležalem, k Ministerstvu pro místní rozvoj ČR podnět k přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí. Námitky zde uplatněné kopírují žalobní námitky. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR ve sdělení ze dne 5. 10. 2017 konstatovalo, že neshledalo důvody k zahájení přezkumného řízení.

13. Dne 20. 12. 2017 doplnil žalobce Ing. J. N. žalobu o posudek ze dne 7. 2. 2017 zpracovaný Doc. Ing. M. V., CSc., z něhož se má podávat, že ze zadavatelem předložených dokladů údajně takto provedená ocelová nosná konstrukce předmětné stavby odporuje platným normám a běžným konstrukčním zásadám. Tímto posudkem má být rovněž doložená správnost předchozích posudků předložených žalobci.

14. Do řízení se na základě § 34 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) přihlásily jako osoby na řízení zúčastněné E.ON Distribuce, a. s., a Česká telekomunikační infrastruktura a. s., přičemž ani jedna osoba na řízení zúčastněná se k podané žalobě nevyjádřila. Obsah správních spisů 15. Dne 1. 10. 2015 bylo stavebním úřadem oznámeno zahájení řízení o odstranění předmětné stavby s poučením, že vlastník stavby může ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení o odstranění stavby podat žádost o dodatečné povolení stavby.

16. Dne 8. 10. 2015 podal stavebník ke stavebnímu úřadu žádost o dodatečné vydání stavebního povolení pro předmětnou stavbu.

17. Dne 5. 11. 2015 bylo stavebním úřadem oznámeno zahájení řízení o dodatečném povolení předmětné stavby a na 7. 12. 2015 bylo svoláno ústní jednání. Žalobci vznášeli řadu námitek směřujících proti povolení předmětné stavby.

18. Dne 7. 12. 2015 proběhlo místní šetření na předmětné stavbě.

19. Výzvou č. j. METAB 59288/2015/SÚ/fada ze dne 11. 12. 2015 byl stavebník vyzván stavebním úřadem, aby do dvou měsíců od doručení výzvy doplnil žádost o podklady specifikované ve výzvě. Stavebník byl poučen o tom, že nedodá-li požadované podklady, bude řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno. Součástí bylo rovněž usnesení vydané podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu, kterým se přerušilo řízení o dodatečném povolení, a to do lhůty uvedené ve výzvě.

20. Dne 18. 2. 2016 bylo zápisem do spisu stavebním úřadem konstatováno, že dne 18. 2. 2016 se dostavil stavebník a dodal upravenou stavební dokumentaci požadovanou pro dodatečné povolení stavby. V seznamu podkladů chyběla smlouva o zajištění parkovacích míst pro obyvatele domu č. p. x, kterou stavebník slíbil v co nejkratší lhůtě dodat, neboť ji zřejmě zapomněl. Smlouva o nájmu nemovitosti k zajištění parkovacích stání na pozemku parc. č. x v k. ú. T. o výměře 90 m za účelem šesti parkovacích míst byla stavebnímu úřadu předložena dne 21. 3. 2016.

21. Písemností ze dne 23. 3. 2016, č. j. METAB 14342/2016/SÚ/fada bylo oznámeno pokračování v řízení o dodatečném povolení předmětné stavby, neboť veškeré potřebné údaje a podklady byly stavebníkem ke dni 21. 3. 2016 doplněny.

22. V průběhu řízení došlo k opakovaným kontrolním prohlídkám na předmětné stavbě ze strany stavebního úřadu, při nichž bylo zjištěno neuposlechnutí pokynu k zastavení stavebních prací. Tímto se stavebník dopustil přestupku, který byl projednán v samostatném řízení.

23. Dne 8. 4. 2016 a 11. 4. 2016 se žalobci seznámili s navrhovaným záměrem předmětné stavby, s projektovou dokumentací a spisovým materiálem. Žalobce c) podal dne 13. 4. 2016 připomínky. Namítal, že stavební úřad nezastavil řízení měsíc po stanovené lhůtě k dodání podkladů předmětného záměru, dále žalobce c) předestřel řadu námitek k dokumentaci předložené stavebníkem v březnu 2016.

24. Dne 14. 4. 2016 uplatnili námitky k projektové dokumentaci také žalobci a) a b). Žalobci požadovali, aby stavební úřad postupoval podle správního řádu a řízení zastavil, neboť stavebníkem nebyla splněna lhůta k doplnění žádosti. Žalobci dále požadovali vypuštění nástavby s vikýři, neboť se obávali tvorby závějí a větrné kapsy na střeše R. D. č. p. x v zimních měsících. Dále žalobci požadovali odstranění veškerých konstrukčních prvků zakotvených do obvodové zdi předmětné stavby přiléhající k domu č. p. x a zeď obezdít zvukově akustickým zdivem s dilatační mezerou, do které bude umístěn zvukově izolující materiál o tloušťce min. 10 cm. Další námitky směřovaly do stavby plného plotu jen v délce 20 m, oplechování štítové zdi a do požadavku na předložení nájemní smlouvy ohledně zajištění parkovacích míst.

25. Ve správním spise jsou dále založeny veškeré plné moci, kterými zmocnili vlastníci jednotlivých nově zřizovaných bytových jednotek v předmětné stavbě stavebníka k zastupování v rámci řízení o dodatečném povolení stavby, kolaudačním řízení a ve všech věcech s těmito řízeními souvisejícími.

26. Součástí správního spisu jsou vyjádření a stanoviska dotčených orgánů vyžadovaná zvláštními předpisy pro vydání rozhodnutí na úseku požární ochrany, ochrany veřejného zdraví, dopravy životního prostředí a ochrany státních drah. Stavební úřad zajistil jejich vzájemný soulad a zahrnul je do podmínek pro rozhodnutí.

27. Dne 29. 4. 2016 byli žalobci seznámeni s navrhovaným záměrem, projektovou dokumentací a spisovým materiálem. Při ústním jednání konaném dne 6. 5. 2016 vznesli žalobci opět řadu požadavků a podmínek. Na to reagoval stavebník vyjádřením, v němž popsal průběh jednání s žalobci, přistoupení na jejich požadavky a jejich zanesení do projektové dokumentace. Závěrem stavebník konstatoval, že s další úpravou projektové dokumentace a vypracovaného statického posudku již nesouhlasí.

28. Dne 2. 6. 2016, 3. 6. 2016 a 6. 6. 2016 se žalobci seznámili s doplněnou dokumentací stavebního úřadu ve věci předmětné stavby, přičemž dne 6. 6. 2016 vznesli žalobci a) a b) připomínky k doloženým podkladům a dne 8. 6. 2016 podal své vyjádření žalobce c).

29. Dne 19. 8. 2016 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým stavební úřad dodatečně povolil předmětnou stavbu a to podle § 115 ve vazbě na § 129 odst. 2 stavebního zákona. V rozhodnutí je popsán skutkový stav a průběh povolovacího řízení, následuje rozsáhlé odůvodnění, v němž stavební úřad neopomenul reagovat na veškeré námitky vznesené žalobci v průběhu správního řízení. Stavební úřad konstatoval, že územní plán města Tábor ze dne 2. 2. 2011 je účinný ve znění poslední změny ode dne 10. 10. 2014. Předmětná stavba se nachází ve funkčním využití bydlení nízkopodlažní, stabilizovaná plocha, kde je jako přípustné využití předmětné stavby v režimu bytového domu. Stavební úřad učinil závěry, že stávající dům bude zachován ve stávajících parametrech, pohoda bydlení nebude narušena, neboť se nedá předpokládat výrazné zvýšení obsaditelnosti domu vzhledem k předchozímu stavu, kdy se v domě nacházely dvě velké bytové jednotky. V rámci řadové zástavby je nutné počítat s jevem, kdy lze z oken sousedního domu nahlédnout do okolních zahrad, nicméně plánovaný zděný plot má poskytnout dostatečnou ochranu sousedních pozemků, alespoň co se soukromí na zahradách týče. Předmětná stavba nebude zdrojem hluku, neboť se nejedná o výrobu, ani o zábavnou činnost, ani o stavbu produkující hluk z dopravy. Nebude dotčena ani kvalita ovzduší a osvětlení sousedních domů. Nedojde k narušení architektonického celku, naopak stavební úřad zastal názor, že lehké oživení střechy v podobě vikýřů přispěje k rozmanitosti pohledu a architektonické členitosti plochy jako celku. Ohledně stanovisek dotčených orgánů, která jsou uvedena na straně 8 prvostupňového rozhodnutí, konstatoval stavební úřad jejich soulad se stavebním záměrem, čímž byla ochrana veřejných zájmů dostatečně zabezpečena. Stavební úřad uzavřel, že návrh předmětné stavby je v souladu s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů, a proto neshledal důvody bránící povolení předmětné stavby.

30. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání, přičemž námitky zde uplatněné se shodují s námitkami vznesenými v podané žalobě.

31. K podanému odvolání se vyjádřil stavebník a konstatoval, že se svým stavebním záměrem seznámil žalobce v červenci roku 2015. Jednání ze strany žalobců se neslo v záporném duchu, požadavky žalobců směřovaly k odstranění balkonů na předmětné stavbě, odstranění vikýřů na polovině předmětné stavby, k vybudování nepropustného plotu po celé délce sousedních pozemků a v odstranění celkem tří z pěti původně zamýšlených parkovacích míst ve dvorní části zahrady. Stavebník na změny přistoupil a zanesl je do projektové dokumentace. Následná jednání s žalobci však směřovala k dalším změnám, k odstranění veškerých vikýřů a všech parkovacích míst. Stavebník tedy ponechal vikýře pouze na západní – uliční straně předmětné stavby, rozhodl se vybudovat plot dle požadavků žalobců a přistoupil na požadavek odstranit všechna parkovací místa. Stavebník uzavřel nájemní smlouvu k pronájmu šesti parkovacích míst na pozemku parc. č. x v k. ú. T., je sjednána na dobu neurčitou a dle čl. VI. odst. 3 přecházejí práva a povinnosti z nájmu na nové vlastníky bytových jednotek. V okamžiku jednání se stavebním úřadem byl stavebník jediným vlastníkem předmětné stavby, neboť všechny vklady kupních smluv na rozestavěné bytové jednotky předmětné stavby se nacházely v režimu zastaveného řízení na Katastrálním úřadu pro Jihočeský kraj, katastrálním pracovišti T.

32. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

33. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že shledal drobná pochybení v postupu stavebního úřadu, tato pochybení však nemají vliv na zákonnost a věcnou správnost prvostupňového rozhodnutí, včetně řízení, jenž jeho vydání předcházelo. Dále byly žalovaným řešeny námitky podané žalobci v odvolání. Právní hodnocení soudu 34. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem vyjádřili účastníci řízení souhlas.

35. Žaloba není důvodná. Soud poznamenává, že dne 24. 4. 2017 obdržel sdělení žalovaného, že Ing. J. N. podal proti žalobou napadenému rozhodnutí dne 6. 4. 2017 u Ministerstva pro místní rozvoj ČR „Podnět“ k jeho přezkoumání. Krajský soud usnesením ze dne 26. 4. 2017 řízení o žalobě přerušil. V řízení bylo pokračováno na základě usnesení tohoto soudu ze dne 19. 10. 2017, kdy soud obdržel sdělení žalovaného, podle něhož nebyl nadřízeným správním orgánem Ministerstvem pro místní rozvoj ČR shledán důvod pro zahájení přezkumného řízení. Soudu bylo toto sdělení ze dne 5. 10. 2017 zasláno na vědomí.

36. Krajský soud předesílá, že obě správní rozhodnutí, tedy jak rozhodnutí prvostupňové tak napadené rozhodnutí, tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek. Je tudíž přípustné, aby byly v odvolacím rozhodnutí napraveny případné deficity rozhodnutí prvostupňového tím, že je chybějící argumentace doplněna nebo podrobněji rozvedena. V rámci správního řízení je odvolací řízení ovládáno principem apelace, tudíž odvolací orgán může změnit prvostupňové rozhodnutí, je-li na straně správního orgánu I. stupně shledáno pochybení. Ke zrušení prvostupňového rozhodnutí a jeho vrácení k dalšímu rozhodování by měl odvolací správní orgán přistoupit pouze tehdy, není-li možné rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnit a postupovat v souladu se zásadou procesní ekonomie a hospodárnosti řízení upravenou v § 2 a násl. správního řádu. Odvolací správní orgán zruší prvostupňové rozhodnutí zejména v situaci, kdy lze shledat nedostatky při zjišťování skutkového stavu, jejichž zhojení by vedlo k rozsáhlému dokazování před správním orgánem. V nyní posuzované věci byl skutkový stav zjištěn stavebním úřadem úplně. Podle názoru krajského soudu podávají obě správní rozhodnutí dostatečné odpovědi na námitky, které žalobci uplatňovali v průběhu celého správního řízení o dodatečném povolení stavby. Krajský soud tudíž správní rozhodnutí nepovažuje na nepřezkoumatelná.

37. Krajský soud neshledal jako důvodnou námitku stran nezastavení řízení stavebním úřadem poté, co nebyly ve stanovené dvouměsíční lhůtě předloženy veškeré podklady k žádosti o dodatečné povolení stavby stavebníkem.

38. Řízení o dodatečném povolení stavby je řízením návrhovým, přičemž zahájení řízení závisí čistě na aktivitě stavebníka, zda takovou žádost podá, nebo ne. Nejprve je z moci úřední zahájeno obligatorně řízení o odstranění stavby, kdy současně s tímto oznámením musí být účastník řízení (stavebník) poučen o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení žádost o dodatečné povolení stavby. Institut žádosti o dodatečné povolení stavby představuje prostředek, který je v souladu s principem proporcionality, a má zabránit tomu, aby nedocházelo za všech okolností k odstraňování tzv. černých staveb. Zákon tak dává možnost za splnění několika podmínek dodatečně povolit černou stavbu. Řízení o dodatečném povolení stavby je naproti řízení o odstranění stavby řízením fakultativním a podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2010, č. j. 1 Ans 9/2009 – 87 nelze vůbec uvažovat o vedení samostatného řízení o dodatečném povolení stavby pro jeho akcesorickou povahu.

39. Zmíněná třicetidenní lhůta k podání žádosti o dodatečné povolení stavby je lhůtou pořádkovou, což ve svém důsledku znamená, že pokud podá stavebník žádost po této lhůtě, žádost neztrácí účinky a dnem jejího podání je přesto zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby. Stavebníkovi je tak zajištěna ochrana jeho práva na dodatečné povolení stavby v zásadě do okamžiku pravomocného rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Není proto správný názor žalobců o tom, že lhůta 30 dní má charakter prekluzivní lhůty a jejím marným uplynutím stavebník ztrácí možnost podat žádost o dodatečné povolení stavby.

40. Co se týče samotného zastavení řízení ve věci dodatečného povolení stavby z důvodu, že byla stavebníkem překročena lhůta k dodání podkladů stanovená ve výzvě stavebního úřadu, musí krajský soud konstatovat, že na zastavení řízení neplyne žalobcům právní nárok. Byť není žádoucí, aby stavební úřad po stanovení relativně dlouhé dvouměsíční lhůty k dodání podkladů toleroval její překročení, v nyní řešeném případě byla stavebníkem překročena lhůta cca o jeden měsíc. Nelze tudíž vytýkat stavebnímu úřadu, že k zastavení řízení nepřikročil okamžitě poté, co zjistil, že dne 21. 2. 2016 (dva měsíce od doručení výzvy stavebníkovi) nebyla dodána kompletní požadovaná dokumentace.

41. Upravená projektová dokumentace byla stavebníkem předložena dne 16. 2. 2016 a dokladová část dne 21. 3. 2016. Dne 23. 3. 2016 bylo oznámeno pokračování v řízení o dodatečném povolení stavby. Jelikož předmětná stavba spadá do režimu staveb vyžadujících stavební povolení, bylo potřeba předložit podklady předepsané k žádosti o stavební povolení uvedené v § 110 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Nutno konstatovat, že rozsah a obsah příloh vždy závisí na konkrétním stavebním záměru. Stavební úřad vyhodnotil předloženou žádost jako projednání schopnou, přičemž neshledal existenci vad žádosti, které by bránily v pokračování řízení.

42. Předmětná stavba je v souladu s Územním plánem Města Tábor, který nabyl účinnosti dne 17. 2. 2011, usnesení ZM103/3/11. Stavba se nachází ve funkčním využití bydlení nízkopodlažní (Bn), kde je jako přípustné využití předmětné stavby formou bytového domu do 3 nadzemních podlaží. Navržené stavební úpravy včetně půdní vestavby a změny užívání RD na bytový dům jsou v souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Změna prostorové dispozice předmětné stavby je tudíž v souladu s platným Územním plánem a uvažovaný záměr není vyloučen žádnými regulativy, neboť nedochází k půdorysné ani výškové modifikaci stavby. Sklon části střechy u hřebene a u štítů zůstane stejný 39°, pouze část nad přístavbou vikýřů bude mít nový sklon 10°. Stávající štítové zdivo má být dle souhrnné technické zprávy vypracované Ing. R. S., autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, směrem k oběma rodinným domům opláštěno z vnitřní strany nově zřizovaných bytových jednotek. Navrhované řešení předmětné stavby vychází z všeobecných technických požadavků na výstavbu a bude výhradně využíván jako objekt bydlení – bytový dům.

43. V nyní posuzované věci nebyly shledány důvody pro zastavení řízení postupem podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť nebyly shledány podstatné vady řízení bránící v řízení pokračovat. Stavebník ve stanovené lhůtě předložil podstatnou část požadovaných podkladů, včetně upravené projektové dokumentace, žádost byla tudíž projednání schopná. Nepředložení určitého dílčího dokumentu, a to nájemní smlouvy o zajištění parkovacích míst, nelze považovat za důvod pro zastavení řízení, neboť tato skutečnost nebránila samotnému projednání žádosti. V případě nesplnění výzvy vydané ve smyslu § 111 odst. 3 stavebního zákona jsou dány podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu pouze tehdy, není-li žádost, byť žadatelem doplněná, dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci samé a tato skutečnost brání pokračování v řízení. V nyní posuzované věci správní orgán vyhodnotil žádost včetně doplněných podkladů jako projednání schopnou, a tudíž bylo v řízení o dodatečném povolení stavby pokračováno. Tento postup byl žalovaným potvrzen. Žalovaný konstatoval, že byť stavební úřad neinformoval účastníky řízení o důvodu, pro který vyčkával na zbylé podklady žádosti ze strany stavebníka, přesto postupoval v mezích základních zásad činnosti správních orgánů. Žalovaný zdůraznil, že rozsah požadovaných dokladů byl upravován v mezích připomínek a požadavků žalobců a v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu bylo přihlédnuto ke všemu, co vyšlo v průběhu řízení najevo. Nelze tak přisvědčit argumentu žalobců, že se správní orgány snažily vyjít vstříc stavebníkovi na úkor jejich práv.

44. Námitka ohledně požadavku na zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) nebyla shledána jako opodstatněná.

45. Námitku vztahující se k nedostatečné vzdálenosti vikýřů od oken žalobců rovněž shledal krajský soud jako nedůvodnou. Ze správních spisů je patrné, že stavebník měnil dispozice svého stavebního záměru, aby vyšel žalobcům vstříc. Navrženými vikýři předmětná stavba nezasahuje do žádné z konstrukcí domu žalobců a vzdálenost okenních otvorů od jejich domu respektuje. Co se týče obavy o možné poškození střechy v důsledku tvorby sněhových závějí a ledové krusty, pak podle krajského soudu obstojí odůvodnění žalovaného, že je v zájmu každého majitele domu včas odstranit nežádoucí materiál, který vznikne povětrnostními vlivy a předejít tak vzniku případných škod.

46. Krajský soud konstatuje, že určitou míru zatížení okolí způsobuje každá stavba. Je však spravedlivé po vlastnících okolních staveb požadovat snášení takového zatížení, pokud nevybočuje ze zákonných mezí a je přiměřené konkrétním poměrům. Je třeba přitom zohlednit charakter území, kde se má stavba realizovat a také způsob, jakým se realizace stavby promítne do právní sféry dotčených osob. Jak již krajský soud uváděl, předmětná stavba je v souladu s územním plánem Města Tábor, výšková hladina stavby zůstane i po realizaci stavebního záměru stejná jako stávající stav a realizací vikýřů nedojde k zásahu do práv a oprávněných zájmů žalobců v míře, která by vybočovala z únosných mezí. Žalobci nedisponují veřejným subjektivním právem na zachování a zakonzervování stavu, který existuje. Je běžným jevem, že se stavební poměry v jednotlivých lokalitách mění a přizpůsobují ekonomickým a populačním požadavkům, obzvlášť v městských částech, které jsou již urbanisticky určené a možnosti nových stavebních záměrů jsou značně omezené. Navrhovaná stavba respektuje stávající zástavbu, odpovídá územně plánovací dokumentaci a případné změny lze považovat za přirozenou součást vývoje společnosti. Krajský soud má v nyní řešené věci rovněž za dostatečně prokázané, že samotný projekt předmětné stavby byl přizpůsoben požadavkům žalobců ve značném rozsahu.

47. Další žalobní námitka směřuje ke skutečnosti, že v podkladech rozhodnutí chybí stanoviska dotčených orgánů k upravené projektové dokumentaci. Změny v projektové dokumentaci, která byla stavebnímu úřadu předložena dne 18. 2. 2016, nebyly projednány s dotčenými orgány, neboť jejich závazná stanoviska předcházela těmto změnám. Tuto námitku měl žalovaný dle žalobců zcela pominout. Z toho důvodu žalobci hodnotí posouzení této námitky jako nepřezkoumatelné. Soud tento názor nesdílí. Tato žalobní námitka byla vznesena v obecné poloze. Podle ustanovení § 136 odst. 1 správního řádu jsou dotčenými orgány orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon a dále správní orgány a jiné orgány veřejné moci, příslušné k vydání závazného stanoviska (§ 149 odst. 1) nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu.

48. V souvislosti se zásadami a principy výkonu veřejné správy, jakožto služby veřejnosti, klade stavební zákon důraz na uplatňování tzv. zjednodušených postupů. Stavební úřad by měl zpravidla zvolit takový postup, který bude co nejméně zatěžovat dotčené osoby a současně bude zajišťovat ochranu veřejných zájmů, stejně jako práv a oprávněných zájmů dotčených osob. Ochranu veřejných zájmů sledují právě dotčené orgány. Pro účely a potřeby režimu stavebního zákona zpravidla vydávají závazná stanoviska nebo stanoviska na základě příslušných právních předpisů tam, kde jsou tato stanoviska podkladem pro vydání správního rozhodnutí nebo pro jiné úkony stavebního úřadu.

49. Podle § 4 odst. 2 stavebního zákona postupují orgány územního plánování a stavební úřady ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona. Dotčené orgány vydávají a) závazná stanoviska pro rozhodnutí a pro jiné úkony stavebního úřadu nebo úkony autorizovaného inspektora podle tohoto zákona, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, b) stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichž obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy podle tohoto zákona. Pro obsah stanoviska se použije § 149 odst. 2 správního řádu obdobně. Podle § 4 odst. 4 stavebního zákona je dotčený orgán vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem. Navazující stanoviska nebo navazující závazná stanoviska mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko nebo závazné stanovisko vydáno, nebo skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu podle tohoto zákona, jinak se k nim nepřihlíží.

50. Pro nyní posuzovanou věc je podstatné, jak uvedl i žalovaný ve svém rozhodnutí, že úpravou projektové dokumentace nedošlo k podstatným změnám na realizované stavbě. Stavebním záměrem stavebníka byla přestavba rodinného domu o dvou bytových jednotkách na bytový dům se šesti menšími byty. Objemová změna předmětné stavby spočívá pouze ve zřízení vikýřů do ulice a do dvora na stávající střeše. O nástavbu se nejedná, bude realizována pouze výstavba podkroví ve stávajícím půdním prostoru, tudíž se dům objemově nezmění, stejně tak se nezmění výšková hranice hřebene střechy. Nedojde ani k narušení architektonického celku uliční zástavby. Změna v projektové dokumentaci, která byla stavebníkem dodána k výzvě ze dne 11. 12. 2015, zahrnovala oproti původní projektové dokumentaci odstranění balkonů na dvorní straně zdi bytového domu. Krajský soud je tudíž toho názoru, že nová stanoviska dotčených orgánů by nepřinesla žádné nové skutečnosti právě z důvodů, že změny v projektové dokumentaci nebyly zásadního rázu. Stavební úřad konstatoval, že stanoviska byla v projektové dokumentaci zohledněna a záměr předmětné stavby je v souladu se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů.

51. Z obsahu správních spisů má krajský soud za to, že chráněné zájmy, které jsou stanovisky dotčených orgánů sledovány, zůstanou zachovány i v rámci pozměněné projektové dokumentace. Změny totiž v zásadě reagují na námitky žalobců a projektová dokumentace byla upravována v jejich prospěch. Požadavek na nová stanoviska dotčených orgánů by vedl k přílišnému formalismu, k protahování řízení, přičemž na konečném výsledku řízení by se ničeho nezměnilo. Formalistickým prosazováním procesního postupu by bylo upíráno hmotné právo stavebníka na dodatečné povolení stavby, která je v souladu s územním plánem a její funkční využití zůstane zachováno. Soulad dodatečně povolované stavby s veřejným zájmem byl sledován i správními orgány a krajský soud považuje jejich odůvodnění ve vztahu k závazným stanoviskům dotčených orgánů jako dostatečné a přezkoumatelné. K tomuto závěru krajský soud podpůrně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2005, č. j. 6 Ads 57/2004 – 59, který judikoval, že: „o vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (…), se nejedná, pokud lze dovodit, že by výrok rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k vadě řízení vůbec nedošlo.“ 52. Krajský soud neshledal jako důvodnou ani námitku vztahující se k zajištění parkovacích míst. Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území stanoví v § 20 odst. 5 písm. a) že pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno umístění odstavných a parkovacích stání pro účel využití pozemku a užívání staveb na něm umístěných v rozsahu požadavků příslušné české technické normy pro navrhování místních komunikací, což zaručuje splnění požadavků této vyhlášky. Podle § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby se odstavná a parkovací stání řeší jako součást stavby, nebo jako provozně neoddělitelná část stavby, anebo na pozemku stavby, v souladu s normovými hodnotami, pokud tomu nebrání omezení vyplývající ze stanovených ochranných opatření. Podle § 21 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 musejí být odstavná a parkovací stání pozemků staveb pro bydlení nebo rodinnou rekreaci podle ů 20 odst. 5 a 6 umístěna ve skutečné docházkové vzdálenosti so 300 m, je-li to technicky možné. Zřizování parkovacích míst a určování jejich potřebného počtu pak stanoví norma ČSN 73 6110.

53. Parkování je možné zajistit smluvně mimo pozemek stavebníka, přičemž smlouva zajišťující parkovací stání na jiném pozemku musí být součástí spisového materiálu. Požadavek na vybavenost dodatečně povolované stavby příslušným počtem parkovacích míst vychází z obecného předpokladu souladu záměru stavebníka s podmínkami stavebního zákona a prováděcích předpisů. Požadavek na skutečnou docházkovou vzdálenost 300 metrů není nepřekročitelný, neboť právě dovětek „je-li to technicky možné“ zahrnuje možnost odchýlení se od tohoto požadavku, není-li splnitelný například z důvodu husté městské zástavby.

54. Je potřeba připomenout, že stavebník odstoupil od záměru zajištění dvou parkovacích míst ve dvoře na pozemku přilehlém k předmětné stavbě právě s ohledem na námitky žalobců, byť ve dvorní části a na zahradě předmětné stavby možnost parkování pro dvě vozidla byla. Stavebník zvolil smírnou cestu a pro zajištění klidu obyvatel sousedních domů zajistil parkovací stání prostřednictvím nájemní smlouvy na pozemku vzdáleném cca 400 metrů docházkové vzdálenosti od předmětné stavby. Za účelem zajištění parkovacích míst byla dne 26. 1. 2016 uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou mezi stavebníkem a majitelem pozemku sloužícímu k zajištění parkovacích míst, společností IKOS ČB s. r. o. Způsob, který stavebník zvolil, není v rozporu s žádným právním předpisem, zákon ani prováděcí právní předpis nevylučují zajištění parkovacích míst skrze dvoustranné právní ujednání, kterým je i nájemní smlouva. Krajský soud má za to, že bylo zvoleno vyhovující řešení. V daném případě nebylo možné zajistit celkový počet předepsaných parkovacích míst pro bytové jednotky v rámci pozemku přilehlém k předmětné stavbě, neboť přístup skrz průjezd by nezaručoval bezkolizní dostupnost pro předepsaný počet parkovacích míst. Z důvodů stavebně technických nebylo možné řešit parkovací stání coby součást domu. Z hlediska územního je dané území urbanisticky utvořeno, neboť se jedná o starší řadovou zástavbu situovanou na uliční čáře.

55. Krajský soud k této námitce závěrem konstatuje, že stavebníkem byla splněna podmínka zajištění stanoveného počtu parkovacích míst, forma nájemní smlouvy nemůže být na újmu. V rámci řízení o dodatečném povolení stavby předkládá nájemní smlouvu žadatel, a je tak zcela logické, že žadatel, kterým je v tomto případě stavebník, je stranou nájemní smlouvy. Žalovaný na straně 12 napadeného rozhodnutí uvedl, že účinky nájemní smlouvy přechází na nové vlastníky podle čl. VI. „Závěrečná ustanovení“, bodu 3. Toto konstatování však není pravdou, neboť uvedené ustanovení nájemní smlouvy řeší přechod práv a povinností z nájmu při změně vlastníka předmětu nájmu, tedy při změně vlastníka pozemku, na kterém jsou parkovací místa zajištěna. Nicméně Čl. V. „Vzájemná práva a povinnosti smluvních stran, skončení nájmu“ v bodě 8 uvádí, že Nájemce (stavebník) může zřídit třetí osobě k předmětu nájmu užívací právo jen s předchozím písemným souhlasem pronajímatele. Nájemní smlouva tak výslovně stanoví možnost zřízení užívacího práva i jiným osobám, než je stavebník. Není tak pravdou tvrzení žalobců, že nájemní smlouva nemůže představovat dostatečně silný užívací titul k doložení zajištění parkovacích míst pro obyvatele bytového domu. Ve správním řízení vystupoval jako žadatel stavebník, který byl povinen předložit smluvní zajištění parkovacích míst. Způsob, jakým způsobem bude v budoucnu vypořádáno reálné využívání zajištěných parkovacích míst, není předmětem tohoto soudního přezkumu. Pro soud je podstatná skutečnost, že nájemní smlouva je v souladu se zákonnými požadavky na zajištění parkovacích míst a zakotvuje možnost zřízení užívacího práva pro třetí osoby. Stavebník splnil zákonem a prováděcími předpisy předepsanou podmínku, která byla takto vyhodnocena i správními orgány. Nájemní smlouva byla shledána jako dostačující podklad z hlediska prokázání zajištěných parkovacích míst, tudíž námitka žalobců není důvodná. Nad rámec je třeba upozornit na skutečnost, že by nesplněním této podmínky nebylo žádným způsobem zasaženo do práv žalobců.

56. Krajský soud neshledal jako důvodnou ani námitku narušení soukromí a požadavku na vybudování neprůhledného plotu mezi sousedními pozemky. S námitkou úzce souvisí narušení pohody bydlení, které však v posuzované věci krajský soud neshledal. Žalobce shodnou námitku uplatnil i ve správním řízení, když poukazoval zejména na zvýšení počtu obyvatel bytového domu v důsledku navýšení bytových jednotek z původních dvou na šest. Oba správní orgány konstatovaly, že argumentace žalobců stran navýšení počtu obyvatel není zcela objektivní, neboť za stávajícího stavu jsou v předmětné stavbě sice dvě bytové jednotky, ty ale svojí rozlohou téměř kopírují rozlohu nově navrhovaných šesti bytových jednotek. Nově zřizované byty jsou malometrážní, dispozičně se jedná o byty 1KK, 2KK a dva mezonetové byty ve 3. NP. Celkový počet osob, které budou obytné plochy užívat tak bude srovnatelný s počtem osob, které mohly užívat dvě původní velké bytové jednotky. Stavební úřad správně konstatoval, že není v jeho pravomoci určovat obsaditelnost bytů, nicméně dle jeho závěrů nelze předpokládat větší navýšení kapacity bytového domu.

57. Pohodu bydlení zmiňovala vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na umísťování staveb a na jejich vzájemné odstupy (§ 4 odst. 1 a § 8 odst. 1 vyhlášky), a rozumí se jí „souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Nejvyšší správní soud (…) nicméně podotýká, že správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže zcela abstrahovat ani od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těchto subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 - 16, publ. pod č. 850/2006 Sb. NSS).

58. Žalobci přímo namítají narušení soukromí, jako složky pohody bydlení, která bude v důsledku realizace předmětné stavby a absence plného plotu dotčena. Pohled oknem případně ze zahrady na sousední pozemek a nemovitost však v tomto případě nelze považovat za imisi pohledem (§ 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1629/99 konstatoval: „aby bylo možno obtěžování pohledem považovat za imisi, muselo by jít o mimořádnou situaci, při které by bylo soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti; zpravidla by šlo o případy, kdy vlastnické právo by bylo zneužíváno k nahlížení do sousední nemovitosti za účelem narušování soukromí sousedů anebo by došlo ke stavební změně, umožňující nahlížení do dosud uzavřených prostor, přičemž tuto změnu by neodůvodňovaly oprávněné zájmy toho, kdo změnu provedl. Při posuzování věci je třeba přihlížet k oprávněným zájmům všech účastníků řízení. Je též třeba vycházet ze skutečnosti, že obecně nelze ukládat těm, kdo mají faktickou možnost nahlížet do cizích oken, aby provedli taková opatření, kterými by tuto možnost vyloučili; to by znamenalo, že vlastníci nemovitostí by byli nuceni je ohradit takovým způsobem, že by z nich nebyl možný výhled na cizí nemovitosti, resp. by byli nuceni zřizovat okna situovaná jen tak, že by z nich nebylo vidět sousední nemovitosti. Stejně by bylo třeba ohradit veřejná prostranství, ze kterých je vidět např. do oken bytů. Proto je – v souladu s dlouhodobě respektovanými zvyklostmi - na tom, kdo se cítí být obtěžován pohledem, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. Tomu odpovídá praxe pořizování záclon, závěsů, žaluzií, neprůhledných plotů apod., těmi, kdo nechtějí být takto obtěžováni, nikoliv těmi, kdo by mohli do domů, příp. jiných nemovitostí nahlížet.“ Tyto závěry Nejvyššího soudu jsou aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. Krajský soud v daném případě neshledal riziko zvýšené intenzity možných pohledů skrz plot na sousední zahrady, není tedy zřejmá v rozsudku Nejvyššího soudu zmiňovaná mimořádná situace, na kterou by bylo možné imisi pohledem vztáhnout. Stavební úřad navíc není oprávněn nařizovat stavebníkovi vybudovat jiný plot, když mezi dotčenými pozemky již plot vybudován je. S odkazem na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu krajský soud uzavírá, že je v dispozici žalobců, aby si na své náklady zřídili nepropustný plot v případě, že se cítí být potenciálně ohroženi nadměrným sledováním jejich pozemků.

59. Žalobci v průběhu správního řízení namítali zásah do oplechování štítové zdi domu č. p. x. V podané žalobě tuto námitku uplatnili ve vztahu k nedostatečnému odůvodnění žalovaného, který konstatoval, že námitka byla vznesena až po vyjádření Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje jako dotčeného orgánu na úseku požární ochrany.

60. Závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 11. 2. 2016 bylo vydáno podle § 31 odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud se s obsahem závazného stanoviska seznámil a naznal, že podkladem pro jeho vydání byla projektová dokumentace k předmětné stavbě ve znění změny č. 1, ev. č. 109/Ký-2016. Dotčený orgán konstatoval, že zpracovaná dokumentace splňuje podmínky z hlediska požární ochrany a požárně bezpečnostní řešení stavby bylo zpracováno v souladu s § 41 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, ve znění pozdějších předpisů. Z toho důvodu vyjádřil dotčený orgán souhlasné stanovisko k záměru, neboť požárně bezpečnostní podmínky byly splněny. Byť odůvodnění žalovaného není zcela přesvědčivé, je potřeba konstatovat, že závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje představuje závazný právní akt, kterým je správní orgán vázán a krajský soud nepovažuje námitku žalobců za důvodnou.

61. Závěrečná žalobní námitka se vztahuje k nesouhlasu s posouzením namítaného porušení statiky povolované stavby ze strany žalovaného. Krajský soud v prvé řadě konstatuje, že veškeré námitky ohledně stavebně technického posouzení záměru stavby a jeho souladu s platnou právní úpravou bylo předmětem správního řízení o dodatečném povolení stavby.

62. Žalovaný o této námitce pojednal na straně 10 napadeného rozhodnutí a konstatoval, že žalobci nesnesli důkazy, které by svědčily o tom, že navržené stavebně konstrukční řešení je nesprávné a může způsobit znehodnocení nejen předmětné stavby, ale i domu č. p. 1973. Konstrukční řešení bylo navrženo oprávněnou osobou, byl předložen stavebně technický posudek zpracovaný autorizovaným inženýrem pro statiku a dynamiku staveb, který správnost navrhovaného řešení potvrdil. Posouzení předložené žalobci bylo projektantem odmítnuto z důvodu, že vycházelo z nesprávného tvaru profilu sloupu. Neměl být použit profil I sloupu, jak tvrdí žalobci, nýbrž krabicový tvar sloupku vzniknuvší svařením dvou U profilů. Krajský soud má za to, že žalovaný odůvodnil námitku žalobců dostatečným způsobem, jeho závěry jsou konzistentní a přezkoumatelné a napadené rozhodnutí i v tomto ohledu obstojí.

63. Vzhledem k tomu, že tato námitka byla vznášena již v průběhu řízení před stavebním úřadem, podrobně se jí zabýval právě stavební úřad. Ten na straně 13 prvostupňového rozhodnutí konstatoval, že statické posouzení předmětné stavby bylo zpracováno Ing. T. T., autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby ČKAIT – 0102278, se závěrem, že provedení a následné užívání stavby nebude mít negativní vliv na statiku objektu a nehrozí poškození, zřícení nebo nadměrná deformace všech konstrukčních součástí a konstrukce jako celku. Vliv stavebních úprav na sousední stavby byl vyhodnocen jako nulový. Vzhledem k tomu, že žalobce c) tyto závěry zpochybnil, stavební úřad si vyžádal další statické posouzení, které bylo zpracováno Ing. V. M., autorizovaným inženýrem pro statiku a dynamiku staveb, ČKAIT – 0001772. V jeho stavebně technickém posudku stavby byl učiněn závěr, že stavebně konstrukční řešení stavební úpravy je navržené správně a vyhovuje požadavkům na únosnost a ohybovou a prostorovou tuhost. Tento závěr je doložen statickými výpočty. Stavební úřad na základě posudků vyhodnotil, že nedojde k narušení statiky povolované stavby ani k žádnému zásahu do statiky sousedních budov.

64. Dne 19. 12. 2017 soud obdržel od žalobce Ing. J. N. „Doplnění žalobního tvrzení, ve kterém uvedl, že v žalobě proti rozhodnutí se dne 30. 1. 2017 namítali účastníci v zastoupení AK Šíp, Kadlec, Paikrová určité skutečnosti. Žaloba jejíž důvodnost je posuzována v tomto řízení však směřovala proti rozhodnutí ze dne 6. 12. 2016. Dle žalobce, jak uvedl v doplňku žaloby, správní orgány měly přihlédnout k předchozím posudkům, jejichž správnost je dokládána předkládaným Posudkem Doc. Ing. V., CSc. ze dne 7. 2. 2017. Žalobce v tomto podání odkázal na doplnění žaloby ze dne 15. 12. 2017, které soudu zaslal v příloze tohoto podání včetně již zmiňovaného posudku Doc. Ing. M. V. CSc. z 7. 2. 2017, Posouzení vlivu rekonstrukce domu čp. 1920 na stabilitu domu čp. x v T. 28. 11. 2016, Dodatečné povolení stavby respektive úpravy rodinného domu, vedoucí ke změně užívání na bytový dům Doc. Ing. M. V., CSc. z 2. 11. 2016 a Přestavba domu čp. x ve Š. ul. v T. a dopady na sousední dům sp. x Ing. J. N. z 15. 12. 2017.

65. K tomu soud poukazuje na ustanovení § 72 odst. 1, ve vztahu k § 71 odst. 2 věta druhá s. ř. s., podle kterého lze žalobu rozšířit pouze ve lhůtě dvou měsíců od právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. Lhůta pro rozšíření žaloby v dané věci marně uplynula dne 8. 2. 2017 (právní moc rozhodnutí 8. 12. 2016), a tudíž se soud písemnostmi, které mu byly zaslány po uplynutí této lhůty, již zabývat nemůže. Současně soud poukazuje na to, že těžiště dokazování je na správním řízení, kde správní orgány jsou povolány k provádění dokazování a nacházení řešení, které odpovídá zákonu. Správní soud je povolán k přezkoumání závěrů správních orgánů v intencích žalobních námitek, které jsou vzneseny v zákonné lhůtě dvou měsíců od právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. To také zdejší správní soud dodržel. Pouze pro úplnost soud doplňuje, že posudek Doc. Ing. M. V. CSc. ze dne 7. 2. 2017, který byl soudu zaslán taktéž po lhůtě pro řádné uplatnění žalobních bodů (20. 12. 2017) pracuje s neurčitými informacemi, a tudíž jeho důkazní hodnota je v této souvislosti pouze hypotetická, kupř. str. 2 posudku „může ohrožovat jeho dům, znalec má posoudit předpokládaný stav dle informací, které získal od objednatele posudku, kterému však do objektu nebyl umožněn vstup, který je i v současné době nemožný“. Dále str. 4 „Stavebník pravděpodobně doložil projekční podklady na úrovni žádosti na stavební povolení“. Jak znalec dále uvádí, jeho závěr vychází z „údajně“ provedené ocelové konstrukce a takto údajně provedenou konstrukci hodnotí! I další závěr znalce je pouze hypotetický, neboť z něho vyplývá, že „předložené podklady, pokud se skutečně týkají provedené konstrukce“……. Jinými slovy řečeno, znalec v předkládaném posudku vyslovil závěry na základě zadání, které jak sám na mnoha místech posudku uvádí, bylo pouze předpokládané. Navíc znalci nepřísluší hodnotit, jaká dokumentace je v konkrétní věci potřebná pro vydání stavebního povolení. Takovou kompetenci svěřuje stavební zákon stavebnímu úřadu. Pouze tomu přísluší hodnotit, zda dokumentace pro vydání požadovaného typu povolení je dostačující či nikoliv. Na závěr soud poznamenává, že předložení „Posouzení vlivu rekonstrukce domu na stabilitu sousedního domu“, které nese datum 8. 11. 2016, bylo opatřeno v průběhu správního řízení, a proto bylo povinností účastníků tohoto řízení veškeré důkazy předložit příslušným správním orgánům, neboť tam je těžiště posouzení potřebných otázek a získání odpovídajících řešení. Správní soudy pouze posuzují, zda před správními orgány nalezené řešení odpovídá zákonu, a to na základě žalobci vznesených žalobních bodů. Závěr a náklady řízení 66. Krajský soud uzavírá, že prvostupňové rozhodnutí i napadené rozhodnutí jsou přezkoumatelná a dostatečným způsobem se vypořádala s námitkami vznesenými ve správním řízení i v odvolacím řízení. Žaloba důvodná není, proto ji krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem a žalovaný je ani nepožadoval. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

68. Osobám zúčastněným na řízení nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno s odkazem na § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť jim v rámci tohoto řízení nebyla soudem ukládána žádná povinnost a nebyly dány žádné důvody zvláštního zřetele hodné, v jejichž důsledku by jim mělo být právo na náhradu nákladů řízení přiznáno.

Poučení