77 Af 8/2020 – 159

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyň: a) MAFA s. r. o., IČ 05431514, Příčná 1892/4, 110 00 Praha 1, b) Development Trade s. r. o., IČ 04854799, Melantrichova 970/17, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Celní úřad pro Plzeňský kraj, IČ 71214011, Antonína Uxy 11, 301 00 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 9. 1. 2020, č.j. 5512–2/2020–600000–12, o námitce proti opatření o zadržení věcí, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně a) se zamítá.

II. Žaloba žalobkyně b) se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení 1. Celní úřad pro Plzeňský kraj zadržel dne 2. 12. 2019 podle § 121 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hazardních hrách“), u společnosti MAFA s. r. o. v provozovně s názvem „Herna Bar STAR“ na adrese Strakonická 171, 341 01 Horažďovice, celkem 5 kusů technických zařízení typu Pegasus bez identifikačních údajů a 6 kusů technických zařízení typu FUTURA bez identifikačních údajů (dále také jen „THZ“) pro důvodné podezření, že v souvislosti s jejich užíváním dochází k porušování tohoto zákona. O zadržení věcí byl vyhotoven úřední záznam ze dne 2. 12. 2019, č.j. 172739–3/2019–600000–61.

2. Proti uloženému opatření o zadržení věci podaly písemné námitky MAFA s. r. o. a Development Trade s. r. o.

3. Rozhodnutím ze dne 9. 1. 2020, č.j. 5512–2/2020–600000–12, ředitel Celního úřadu pro Plzeňský kraj podle § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách zamítl námitky podané MAFA s. r. o. a Development Trade s. r. o. proti výše uvedenému opatření o zadržení věci.

4. V řízení před soudem se žalobkyně a) a b) domáhaly zrušení rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 9. 1. 2020, č.j. 5512–2/2020–600000–12, a navrácení zařízení Pegasus zadržených dle úředního záznamu ze dne 2. 12. 2019, č.j. 172739–3/2019–600000–61. [II] Žaloba 5. V žalobě se především namítá, že žalovaný nemá nijak podloženo důvodné podezření, že se v případě soutěže Pegasus jedná nebo může jednat o hazardní hru, resp. je zcela zřejmé, že důvodné podezření žalovaného na provoz nelegální hazardní hry zde zcela chybí.

6. Soutěž Pegasus nelze podřadit pod zákon o hazardních hrách, neboť v ní zcela absentuje náhoda nebo neznámá skutečnost, která by rozhodovala zcela nebo zčásti o výhře či prohře ve smyslu tohoto zákona, a chybí tak důvodné podezření ve smyslu § 121 uvedeného zákona. Ze strany celního úřadu v rámci ověřování „důvodného podezření“ k soutěži Pegasus došlo k zásadnímu pochybení. Celní úřad má dlouhodobě o soutěžích Pegasus již velmi mnoho informací, včetně informací o náhledu na průběh hry Tetrix, kdy tedy s ohledem na množství informací celního úřadu o hře Tetrix je zde důvodné podezření natolik oslabeno, resp. vyvráceno, že celnímu úřadu chybí důvodné podezření pro možnost zadržet zařízení Pegasus. Tyto informace o hře Tetrix však celní úřad záměrně vykládá účelově tak, aby obhájil onu důvodnost zadržení. Celní správa musí mít důvodné podezření od počátku velmi pečlivě zdůvodněno, zjištěno na podkladě konkrétních skutečností a musí být schopna od počátku vysvětlit, v čem spočívá ona náhoda v soutěži, která rozhoduje o výhře nebo prohře ve smyslu hazardního zákona, aby se jednalo vůbec o zařízení či hru spadající pod uvedený zákon. Důvodnost podezření o náhodě v soutěži ve smyslu hazardního zákona musí být pečlivě doložena konkrétními skutečnostmi a důkazy a podklady, na jejichž základě bylo podezření zjištěno a čím je zdůvodněno v dostatečné intenzitě. V opačném případě by byla připuštěna libovůle celní správy v zabavování věcí v tomto směru a dotčené osoby by byly vystaveny ze strany celní správy zadržování věcí a čekání na výsledek podle všeho několikaletého správního řízení. V napadeném rozhodnutí se ředitel žalovaného zcela účelovými tvrzeními vypořádal se skutkovými námitkami proti tomu, že už podle dosavadních zjištění celního úřadu chybí ono důvodné podezření. V rozhodnutí však ředitel celního úřadu připouští, že v soutěži je náhled na průběh soutěže, nicméně následně opakuje, že náhoda je v nevědomosti soutěžícího, kdy získá Tetrix odměnu v soutěži a v jaké výši a že náhled na průběh hry soutěžící nemusí využít, a tedy v soutěži náhoda zůstává apod. Z protokolu o kontrole Celního úřadu pro Zlínský kraj č.j. 15951–11/2019–640000–61 je zřejmé, že principy soutěže zjištěné už v rámci kontroly celním úřadem zcela vyvracejí následné tvrzení celních úřadů o údajné náhodě v soutěži Pegasus v podobě nevědomosti soutěžícího o tom, kdy získá odměnu Tetrix a v jaké výši a že je mu z pohledu soutěžícího náhodně vygenerována zařízením.

7. U soutěže Pegasus je náhled na celý možný průběh hry v soutěži přítomen v dovednostní části hry Tetrix. Pegasus je strategická hra, kde jsou soutěžícímu známy dopředu všechny okolnosti, které potřebuje k tomu, aby si stanovil pro sebe optimální podíl odměn Kredit/Banka, o které chce hrát. Je 6 jediných možných celkových odměn soutěže přesně v součtu daných a garantovaných v poměru Kredit plus Banka. Ale o výši této celkové odměny v soutěži si soutěžící rozhoduje sám. Není to software v zařízení nebo náhoda zabudovaná v soutěži, kdo určuje, kolik v soutěži soutěžící získá, ale je to soutěžící, který si volí nákupy jednotlivých kol tak, aby získal podle něj nejlepší možnou výhru, výše výhry je na soutěžícím a jeho vědomostech a dovednostech. Nejedná se o žádnou „válcovou hazardní hru“, jak se snaží tvrdit žalovaný. Teprve po zjištění všech možností, kolik ve které Vizualizaci a kterém kole může získat atd. a spočítání si šesti jediných možných a herním plánem garantovaných výsledků (v závislosti na výsledku Vědomostní soutěže v jednotlivých kolech) se soutěžící rozhodne nikoli pro vstup do soutěže, ale pro pokračování v soutěži. Tetrix není jen o náhledu průběhu soutěže. Pegasus jako celek je díky Tetrixu strategická soutěž, ve které si soutěžící sám rozhoduje, o jakou částku, výši odměny vůbec bude hrát. To podstatné je to, že soutěžící si sám kombinováním náhledu na průběh celé hry a jednotlivé Vizualizace a kombinací 96 možných sekvencí předem definovaných odměn sám stanoví výši výhry v soutěži, o jakou bude hrát. V soutěži Pegasus nefunguje žádný generátor náhody, všechna kola v soutěži jsou v zařízení pevně definována předem a soutěžící při vstupu do hry má k dispozici v každé Vizualizaci vždy v dovednostní části hry Tetrix aktuální náhled na celý průběh soutěže, na počet kol předem, který se rovná poměru aktuální částky v kreditu / aktuální výše ceny za nákup, kterou si zvolí. V Tetrix soutěži se soutěžícímu neodečítají žádné finanční prostředky, z finančního hlediska je tedy náhled zcela zdarma, nedochází k žádnému vkladu do soutěže. Po odehrání Tetrix hry se soutěžící následně rozhodne, kterou Vizualizaci si zvolí, zda vůbec nějakou a případně může soutěž opustit bez ztráty jakékoliv finanční částky. V rámci Tetrix hry v soutěži Pegasus si soutěžící v dovednostní části soutěže vytvoří náhled na celý možný průběh soutěže, včetně toho, jak bude mít postavené symboly na válcích v jednotlivých kolech. V průběhu soutěže ani v jednom kole nepřistupuje ke vkladu soutěžícího do soutěžního kola z pohledu soutěžícího náhoda nebo předem neznámá okolnost a nejsou tak splněny podmínky pro to, aby bylo možno soutěž podřadit pod zákon o hazardních hrách, protože soutěžící má předem informace o tom, co v daném kole nastane, jakou získá odměnu, zda Tetrix nebo Pegasus, a v jaké výši, včetně grafického pozadí, jak proběhne atd. Rozhodující je, že soutěž Pegasus umožňuje díky náhledu Tetrix soutěžícímu hrát soutěž zcela bezpečně bez předem neznámé skutečnosti, bez náhody pro něj s informacemi o průběhu celé hry, s informacemi o tom, co může v jednotlivých kolech získat atd. V každém okamžiku hry může přejít soutěžící do Tetrix hry pro vytvoření si náhledu na hru v jednotlivých Vizualizacích, to záleží jen a jen na rozhodnutí soutěžícího a může si vytvořit v každé Vizualizaci vždy náhled na tolik kol, kolik je poměr jeho aktuálního stavu Kreditu a navolené výše ceny, za které si jednotlivá kola chce kupovat.

8. Určité vodítko pro posouzení náhody, tedy předem neznámé okolnosti, co do stanovení výše hodnoty otázek, náhledu na hodnotu otázky atd., lze nalézt v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 1 As 136/2018 (odstavce [38] až [40]), týkajícím se staršího typu vědomostních soutěží – Vědomostního kvízu. U soutěže Pegasus nemá soutěžící pouze náhled na jedno kolo předem, ale má náhled na celý průběh soutěže předem, včetně postavení symbolů na válcích jako grafickém pozadí v jednotlivých kolech, a je pouze na jeho rozhodnutí, zda si jednotlivá kola zobrazená v náhledu odehraje nebo nikoliv. V soutěži Pegasus navíc platí, že hodnota odměny v každém kole je rovna vždy minimálně dvojnásobku vkladu do kola – hodnoty nákupu kola. Dopředu tedy soutěžící vždy ví, jak a s jakou částkou může na konci soutěže skončit. Všechny principy soutěže, včetně informací o náhledu na celý průběh soutěže atd., jsou velmi pečlivě popsány v pravidlech soutěže. Skutečnost, že na získání Tetrix odměny nemusí soutěžící vynaložit žádnou vědomost, je zcela nepodstatná, protože soutěžící ví předem, ve kterých kolech v té které Vizualizaci tuto přímou odměnu získá, v jaké výši a jak budou k ní postavené symboly na válcích, nic z toho tedy není pro soutěžícího z jeho pohledu předem neznámou nebo náhodou. Stejně tak závěr celního úřadu, že soutěžící si nemusí náhled v Tetrix soutěži vytvořit, a proto bude získání přímých Tetrix odměn pro něj neznámou nebo náhodou, je zcela nesmyslný, protože to již není o náhodě, kterou by soutěžící nemohl ovlivnit a která by v soutěži rozhodla o výhře nebo prohře namísto soutěžícího, ale je to o rozhodnutí samotného soutěžícího, že informaci o průběhu celé soutěže nechce, nikoliv o náhodě pevně zabudované v soutěži, na kterou by soutěžící neměl vliv. Celní správa tudíž zcela evidentně nemá u soutěže Pegasus zjištěny a hlavně podloženy žádné skutečnosti, které by v potřebném rozsahu odůvodňovaly ono důvodné podezření o náhodě ve smyslu zákona o hazardních hrách. K tomu žalobkyně odkazují rovněž na pravidla hry a principy soutěže Pegasus a na znalecký posudek č. 06/2019/ČR Ústavu súdneho inžinierstva Žilinskej univerzity v Žilině.

9. V žalobě se shrnuje, že rozhodnutí ředitele žalovaného je vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné, absentují zde důvody pro rozhodnutí a skutkový stav je v zásadním rozporu s právním hodnocením věci ze strany žalovaného o údajné náhodě v soutěži Pegasus ve smyslu zákona o hazardních hrách a i v rozporu s následným tvrzením o údajné náhodě v soutěži dle protokolu o kontrole.

10. V dalším soud odkazuje na úplné znění žaloby. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný se vyjádřil k žalobě v podání ze dne 28. 4. 2020. Stran stěžejního bodu žaloby, že celní úřad neměl nijak doloženo důvodné podezření ve smyslu § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách, že se v souvislosti s provozováním soutěží PEGASUS jedná o hazardní hru, žalovaný uvedl, že podle § 3 odst. 1 uvedeného zákona se hazardní hrou rozumí hra, sázka nebo los, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost. Zákon o hazardních hrách zakazuje provozovat hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení nebo která nebyla řádně ohlášena [viz § 7 odst. 2 písm. b)]. Podle § 121 odst. 1 uvedeného zákona je osoba pověřená dozorujícím orgánem povinna zadržet věc, je–li zde důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování tohoto zákona. Žalovaný setrval na názoru, že ředitel Celního úřadu pro Plzeňský kraj námitky podané žalobkyněmi řádně vypořádal a oprávněně je svým rozhodnutím zamítl, když opatření o zadržení herních zařízení PEGASUS v počtu 5 kusů shledal jako důvodné a dostatečně podložené.

12. Ze spisu je zřejmé, jak kontroloři celního úřadu získali důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním zadržených herních zařízení PEGASUS byl porušován zákon. Tyto zjištěné skutečnosti jsou podle žalovaného dostačující k zadržení věci v souladu se zákonem. To, zda bude následně podezření potvrzeno nebo vyvráceno, je věcí případného navazujícího správního řízení, ve kterém se přítomnost prvku náhody hodnotí podrobněji. Smysl zadržení věci je jednak zabránění porušování zákonem stanovených povinností, jednak opatření důkazů pro navazující řízení, přičemž podle žalobkyň chybějící důvodné podezření bylo podle žalovaného ředitelem celního úřadu dostatečně odůvodněno a podkladovým spisem řádně podloženo (viz zejména body [9] až [13] napadeného rozhodnutí). Otázka, zda se důvodné podezření celního úřadu potvrdí či vyvrátí, bude věcně a autoritativně řešena v navazujícím správním řízení o přestupku. Ono důvodné podezření je nutno posuzovat pouze z hlediska § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách, přičemž předjímat, zda ve věci je skutečně dán relevantní prvek náhody, který ve svých důsledcích může vést k odpovědnosti za přestupek podle zákona o hazardních hrách, nyní nelze.

13. Žalovaný měl za to, že správně posoudil žalobkyni a) jako kontrolovanou osobu. Kontrolovaná osoba je v § 1 odst. 1 kontrolního řádu definována obecně, neboť jí může být v zásadě kdokoli, o kom to zákon stanoví, např. ten, kdo provádí činnost, která je předmětem kontroly, či dokonce nakládá s věcí, která je předmětem kontroly. Podle důvodové zprávy k zákonu o hazardních hrách dozoru podléhají vedle provozovatelů i právnické a fyzické osoby, které provozovateli nejsou, avšak provozují hazardní hru bez platného povolení nebo ohlášení. Do této skupiny se zařazují i osoby, které se podílejí na podpoře aktivit osob provozujících hazardní hru bez platného povolení nebo ohlášení, a fyzické osoby, které pro provozovatele vykonávají činnosti nebo úkoly související s provozováním hazardní hry.

14. Co se týče žalobkyněmi popisovaného skutkového stavu ve smyslu jimi popsané soutěže PEGASUS, žalovaný odkázal na spisový materiál, zejména pak na videozáznamy z kontrolních her. Z podkladů plyne, že prvek náhody spočívá minimálně na náhodně generovaném procesu. Případný hráč sice může po odehrání hry Tetrix nahlédnout na následující průběh hry a na základě toho se rozhodnout o své další účasti ve hře, nicméně o samotné odměně (výhře) rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost (z pohledu hráče). Samotná soutěž může být hrána nezávisle na hře Tetrix, tj. bez informací o četnosti a výši hodnot budoucích odměn. Bez účasti na hře Tetrix hra vypadá a probíhá shodně jako na běžném výherním hracím přístroji (válcová hra, grafické symboly), což jen podporuje závěry o důvodném podezření.

15. Nad rámec svého vyjádření žalovaný uvedl, že je v žalobě nesprávně označen jako žalovaný správní orgán. Podle § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách, subjekty řízení (o námitce) jsou dozorovaná osoba a ředitel celního úřadu. Podle citovaného ustanovení, věta třetí, ředitel celního úřadu rozhodne o námitkách bez zbytečných průtahů. Jeho rozhodnutí je konečné. Rozhodovací pravomoc ve věcech námitek proti uloženému opatření o zadržení věci je tak svěřena řediteli (nikoliv celnímu úřadu), který stojí v čele celního úřadu. Ředitel celního úřadu nerozhoduje jako fyzická osoba sama o sobě, nýbrž jako osoba vykonávající jemu svěřené pravomoci (§ 7 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky). V této souvislosti žalovaný připomněl usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2015, č.j. Nad 288/2014–58. Rozšířený senát učinil závěr, že jestliže zákon svěřuje kompetence přímo konkrétní entitě, je tato entita sama správním orgánem. Je lhostejné, že uvedené závěry vyslovil v souvislosti s určováním místní příslušnosti podle § 7 odst. 2 s. ř. s. Jádro jeho rozhodnutí totiž spočívalo ve výkladu pojmu správní orgán, který musí být vnímán totožně. [IV] Posouzení věci soudem 16. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).

17. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

18. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

19. Jednání soudu proběhlo dne 30. 11. 2022. Žalovaný setrval na svém stanovisku. Ani jedna z žalobkyň se k jednání nedostavila. Soud stran toho doplňuje, že žalobkyně byly v řízení původně zastoupeny Mgr. Michalem Varmužou, advokátem. Mgr. Varmuža podáním doručeným soudu dne 26. 5. 2022 sdělil, že již nezastupuje ani jednu z žalobkyň. Soud se proto na obě žalobkyně obrátil s dotazem (přípis ze dne 3. 6. 2022, č.j. 77 Af 8/2020–146), zda jsou v řízení zastoupeny jiným zástupcem, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že žalobkyněmi nebylo do dne rozhodnutí soudu na tento dotaz reagováno, považoval je soud nadále za nezastoupené.

20. Žaloba není důvodná.

21. Soud nejprve uvádí následující ohledně vyjádření žalovaného co do správného označení osoby žalovaného v tomto řízení. Podle § 69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Otázka žalovaného subjektu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. byla již judikaturou správních soudů vyřešena. V rozsudku ze dne 25. 8. 2006, č.j. 4 As 57/2005–64 (tento i další zde zmíněné rozsudky kasačního soudu jsou k dispozici na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud vysvětlil, že je vždy nutno rozlišovat, jednak proti jakému úkonu je žaloba podávána a dále kdo je účastníkem řízení – byť může být žalobou napadáno rozhodnutí vedoucího státního orgánu, nemusí to zakládat jeho procesní subjektivitu. Usnesením rozšířeného senátu ze dne 5. 5. 2015, č.j. Nad 288/2014–58, publikovaným pod č. 3257/2015 Sb. NSS, bylo vyloženo následující: „Pojem správního orgánu je pro účely určení pravomoci a příslušnosti soudů ve správním soudnictví nutno vnímat především v rovině kompetenční – správním orgánem v tomto smyslu, tedy mimo jiné i ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s., jenž stanoví pravidla pro určení místní příslušnosti správních soudů, je svazek kompetencí určitého typu. Institucionální uspořádání či dokonce právní osobnost entity, jejíž součástí je uvedený svazek kompetencí, je pro posouzení, zda se u tohoto svazku jedná o správní orgán, zpravidla irelevantní či pouze pomocné kritérium.“. Žalobou proti správnímu rozhodnutí může být napadeno rozhodnutí vydané vedoucím orgánem státní správy (o rozkladu, námitkách apod.), kdy jeho pravomoc rozhodovat o opravném prostředku proti prvostupňovému rozhodnutí vyjadřuje pouze funkční postavení v rámci vnitřní organizace orgánu státní správy. V takovém případě se tím nezakládá jeho procesní subjektivita ve smyslu soudního řádu správního a žalovaným je tu orgán státní správy a nikoliv jeho vedoucí. Kasační soud v rozsudku ze dne 15. 9. 2006, č.j. 2 Ans 7/2005–61, uvedl, že směřuje–li žaloba proti rozhodnutí ministra vnitra, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, je žalovaným správním orgánem ministerstvo, protože ministr vnitra není samostatným správním orgánem nadřízeným ministerstvu, nýbrž stojí v jeho čele. Nejvyšší správní soud dále pokračoval, že „správním orgánem, který v určité věci rozhodl, se v případě ústředních orgánů státní správy rozumí tento orgán, nikoliv jeho vedoucí, a to i když vedoucí ústředního orgánu státní správy rozhoduje o rozkladu proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy ve smyslu ustanovení § 61 správního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2003.“ (srov. shodně ve vztahu k jiným ministerstvům rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2020, č.j. 3 Azs 25/2019–62, nebo ze dne 29. 4. 2020, č.j. 2 As 157/2019–35). Od těchto případů se odlišují řízení o žalobách proti rozhodnutí služebního funkcionáře ve věcech služebních poměrů (např. podle § 196 zákona č. 361/2003 Sb.). Zde jde o přezkum rozhodnutí služebního funkcionáře, a proto je žalovaným právě tento funkcionář. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2018, č.j. 1 As 110/2018–37, publikovaného pod č. 3804/2018 Sb. NSS, totiž platí, že „v řízení o žalobě proti rozhodnutí služebního funkcionáře ve věcech služebních poměrů dle § 69 soudního řádu správního je žalovaným správním orgánem služební funkcionář, který ve věci rozhodl v posledním stupni.“ V posuzované věci jde o přezkum rozhodnutí ředitele celního úřadu o námitkách dle § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách, kdy ředitel celního úřadu není orgánem celní správy (srov. § 1 odst. 2 zákona č. 17/2012 Sb.) a nejde o přezkum rozhodnutí ve věci služebních poměrů. Proto soud za žalovaného v tomto řízení považoval Celní úřad pro Plzeňský kraj, kdy předmětem řízení byl přezkum rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 9. 1. 2020, č.j. 5512–2/2020–600000–12.

22. Dále, soud neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné nebo vnitřně rozporné anebo že by v něm absentovaly důvody pro rozhodnutí.

23. K této námitce lze obecně uvést, že jak vyplývá z bohaté a konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí bude dána např. tehdy, nebude–li z něj vůbec možno zjistit, jak správní orgán rozhodl, ať už pro úplnou absenci výroku nebo jeho vnitřní rozpornost (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č.j. 6 A 127/2002–28), případně pro zásadní nesrozumitelnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003, č.j. 7 A 547/2002–24). I přes určité vady, jimiž je rozhodnutí zatíženo, se však o nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost jednat nebude tehdy, je–li nedostatky možno odstranit výkladem rozhodnutí jako celku, a to v kontextu proběhlého řízení, obsahu správního spisu a podání účastníků (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č.j. 1 Afs 38/2006–72). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je pak způsobena především nedostatkem skutkových důvodů rozhodnutí, např. pokud se správní orgán nezabýval všemi relevantními okolnostmi věci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č.j. 2 Ads 58/2003–75), nebo není–li zřejmé, z jakých skutkových závěrů žalovaný vycházel, z jakých podkladů učinil své skutkové závěry a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č.j. 6 Ads 87/2006–36). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela (i implicitně) reagovat. Přehlédnout nicméně nelze fakt, že správní orgány (a soudy) nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č.j. 8 Afs 267/2017–38).

24. Soud tuto vadu v napadeném rozhodnutí neshledal. Je z něj totiž patrné jak to, jak žalovaný rozhodl, tak i to, jaké důvody jej k jeho rozhodnutí vedly. Ostatně, lze mít za to, že ani strana žalující tuto vadu v napadeném rozhodnutí fakticky nespatřovala, protože celý další obsah žaloby je založen na polemice právě se závěry, které správní orgán v předmětné věci učinil. Pokud by vskutku v napadeném rozhodnutí absentovaly důvody pro rozhodnutí, sotva by mohla být podaná žaloba koncipována takto polemickým způsobem (nebylo by s čím polemizovat). V napadeném rozhodnutí pak nelze shledat ani vnitřní rozpornost, naopak, rozhodnutí je vnitřně logicky koherentní, když závěry, ke kterým žalovaný dospěl, vyplývají z jeho skutkových závěrů a jím podaného výkladu aplikace relevantní právní úpravy. To, zda jsou tyto závěry správné, je předmětem dalšího přezkumu, nicméně je nutno zdůraznit, že jen to, že se strana žalující neztotožňuje se skutkovými či právními závěry žalovaného, neznamená, že je příslušné rozhodnutí nepřezkoumatelné.

25. Žalobní námitky byly uplatněny v řadě žalob týkajících se zadržení věci podle § 121 zákona o hazardních hrách sepsaných advokátem Mgr. Michalem Varmužou. Nedůvodnými je shledal Krajský soud v Brně (např. rozsudek ze dne 12. 11. 2019, č.j. 29 A 150/2019–87), Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice (rozsudek ze dne 14. 10. 2020, č.j. 52 Af 56/2019–152), Krajský soud v Českých Budějovicích (např. rozsudek ze dne 20. 1. 2021, č.j. 57 A 27/2020–61) i zdejší soud (např. rozsudek ze dne 21. 9. 2020, č.j. 57 Af 31/2019–137, nebo rozsudek ze dne 29. 1. 2021, č.j. 77 A 76/2020–151). Kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, č.j. 29 A 150/2019–87, zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č.j. 5 As 433/2019–63. I když v průběhu času byly žalobní námitky upřesňovány a doplňovány, hlavní argumentační linie je stále stejná: absence náhody nebo neznámé okolnosti, která by zcela nebo zčásti rozhodovala o výhře nebo prohře, a absence důvodného podezření, že v souvislosti s užíváním věci dochází k porušování zákona o hazardních hrách.

26. V právě projednávané a rozhodované věci nemá Krajský soud v Plzni důvod se od již ustálené soudní praxe odchýlit.

27. Soud došel k závěru, že skutkové i právní závěry, ke kterým správní orgán v přezkoumávané věci dospěl, jsou zákonné a věcně správné.

28. Podle § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách, „hazardní hrou se rozumí hra, sázka nebo los, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost.“ 29. Podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách, „zakazuje se provozovat hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, nebo která nebyla řádně ohlášena podle tohoto zákona.“ 30. Podle § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách platí: „Osoba pověřená dozorujícím orgánem je povinna zadržet věc, je–li zde důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování tohoto zákona. Osoba pověřená dozorujícím orgánem ústně oznámí opatření o zadržení věci osobě, která má věc v době zadržení u sebe, a neprodleně vyhotoví úřední záznam, ve kterém bude uveden i důvod zadržení, popis zadržených věcí a jejich množství. Osoba pověřená dozorujícím orgánem předá kopii úředního záznamu osobě, která má věc v době zadržení u sebe, a stejnopis doručí dozorované osobě.“.

31. Podle § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách platí: „Proti uloženému opatření o zadržení věci může dozorovaná osoba podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením písemné námitky. Námitky nemají odkladný účinek. Ředitel celního úřadu rozhodne o námitkách bez zbytečných průtahů. Jeho rozhodnutí je konečné. Písemné rozhodnutí o námitkách se doručí dozorované osobě.“.

32. Žaloba je založena zejména na polemice se závěrem správního orgánu, že v daném případě existovalo důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním technických zařízení typu Pegasus, která byla zadržena, docházelo k porušování zákona o hazardních hrách.

33. Stran § 121 zákona o hazardních hrách, který upravuje zadržení věci, se v důvodové zprávě uvádí: „Možnost zadržet věc, je–li důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování tohoto zákona, představuje neopomenutelný a efektivní nástroj využitelný k zabránění porušování zákonem stanovených povinností. Z důvodu zamezení nadměrného administrativního zatížení dozorujících orgánů a potencionálního snížení jejich operativní schopnosti při boji s nelegálním provozováním hazardních her byla zvolena úprava, kdy nebude třeba vydat rozhodnutí o zadržení věci, nýbrž se pouze zákonem stanoveným postupem provede opatření zadržení věci, které se následně oznámí osobě, jež měla věc v době jeho zadržení u sebe. V případě samotného zadržení věci se bude jednat o výjimku z obecného pravidla, neboť k tomuto postupu není třeba, aby bylo vydáno rozhodnutí. Jedná se o úpravu, která je již součástí například dnešní úpravy zákona č. 191/1999 Sb. nebo také zákona č. 64/1986 Sb. a nejedná se tudíž o úpravu v českém právním řádu neznámou.“ (Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o hazardních hrách, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017, sněmovní tisk 578/0, část č. 1/4).

34. Pojem „důvodné podezření“, které je předpokladem zadržení věci podle § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách, je typickým případem neurčitého právního pojmu. Ten v obecné rovině zahrnuje jevy nebo skutečnosti obsahově nejasné, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit např. v závislosti na místu a času či dalších skutkových okolnostech provázejících aplikaci normy. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2007, č.j. 5 As 32/2007–83, publ. pod č. 2362/2011 Sb. NSS).

35. Z toho vyplývá, že důvodné podezření, které ve smyslu citovaného ustanovení může odůvodnit zadržení věci, musí být založeno na konkrétních okolnostech, které představují dostatečný a rozumný podklad pro závěr, že je dáno důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním věci dochází k porušování zákona o hazardních hrách. Přitom však nelze požadovat, aby správní orgán v této fázi řízení učinil naprosto jistý závěr, že tomu tak vskutku je. Požadavek jistoty bez rozumných pochybností je nezbytný zejména při meritorním rozhodování (o uložení pokuty a o propadnutí věcí), ale z podstaty věci nemůže být reálný při rozhodování o zadržení věci, tj. při aplikaci institutu, který musí představovat rychlý a efektivní nástroj umožňující reagovat na zjištěný protiprávní stav, v jeho rámci tedy nepřipadá v úvahu provádění rozsáhlého a komplexního dokazování včetně podrobného zdůvodnění, v čem dozorový orgán spatřuje naplnění zákonných podmínek pro zadržení věci.

36. Zmíněné důvodné podezření se v dané věci musí vztahovat k otázce, zda byl v době kontroly dán důvodný předpoklad, že hra provozovaná na herním zařízení je podřaditelná pod definici hazardní hry ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách a současně nebylo při této kontrole předloženo povolení k provozování hazardní hry. Otázka, zda se nakonec podezření z porušení právních předpisů potvrdí či vyvrátí, je věcí až navazujícího správního řízení, ve kterém bude rozhodnuto meritorním rozhodnutím o případné odpovědnosti za přestupek.

37. K otázce důvodného podezření Krajský soud v Brně v citovaném rozsudku výstižně uvedl: „42. Jak vyplývá z důvodové zprávy k citovanému ustanovení, institut zadržení věci, je–li důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování zákona o hazardních hrách, má představovat neopomenutelný a efektivní nástroj využitelný k zabránění porušování zákonem stanovených povinností. Z důvodu zamezení nadměrného administrativního zatížení dozorujících orgánů a potencionálního snížení jejich operativní schopnosti při boji s nelegálním provozováním hazardních her byla zvolena úprava, kdy není třeba vydat rozhodnutí o zadržení věci, nýbrž se pouze zákonem stanoveným postupem provede opatření zadržení věci, které se následně oznámí osobě, která měla věc v době zadržení u sebe. K tomuto postupu není třeba, aby bylo vydáno formální rozhodnutí.

43. Z uvedených důvodů není možné, aby již ve fázi kontroly na místě (kdy dochází k zadržení věci) bylo prováděno složité dokazování za účelem, aby bylo postaveno najisto, že soutěž provozovaná na předmětném zařízení je hazardní hrou provozovanou prostřednictvím technického zařízení. Takový požadavek je třeba odmítnout jako absurdní, neboť tímto by byla efektivní a účelná kontrola fakticky znemožněna. Podmínkou k zadržení věci je tedy ,pouhé‘ důvodné podezření na nelegální provozování hazardní hry.“.

38. S hodnocením Krajského soudu v Brně se Nejvyšší správní soud ztotožnil v rozsudku ze dne 11. 12. 2020, č.j. 5 As 433/2019–63: „

45. Ředitel žalovaného se s námitkami stěžovatele a) v napadeném rozhodnutí podrobně vypořádal. Lze mu přisvědčit v tom, že pro zadržení věci je dostačující, existuje–li důvodný předpoklad, že hra provozovaná na herním zařízení je podřaditelná pod definici hazardní hry ve smyslu zákona o hazardních hrách, a současně nebylo předloženo povolení k provozování hazardní hry. To, zda se podezření z porušení právních předpisů potvrdí, či vyvrátí, je věcí až navazujícího správního řízení, ve kterém bude rozhodnuto meritorním rozhodnutím o případné vině (odpovědnosti) a trestu nebo zproštění viny (odpovědnosti). Mít důvodné podezření o porušení povinnosti ,neznamená, že již v tom okamžiku musí být najisto postaveno, že k porušení povinnosti nesporně došlo, nýbrž postačí, že vzniklo důvodné podezření, že se tak stalo. Jak vyplývá např. z rozhodnutí VS v Praze, sp. zn. 7 A 167/94 (SoJ 99, sv.17, s. 541), jde o vědomost o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní posouzení. Zákon nepředpokládá, že by muselo jít o informaci zvlášť kvalifikovanou nebo přicházející od určitého zdroje, musí však mít nezbytnou míru věrohodnosti a určitosti, aby na druhé straně nedošlo k zahájení řízení naprosto nedůvodně.‘ (Jemelka, Pondělíčková, Bohadlo: Správní řád, Komentář, C.H.Beck, 2013).

46. Požadavky stěžovatele a) na žalovaného, jenž má již v rámci zadržení herního zařízení při kontrole v co možná nejširší míře zjistit skutečný stav věci, je proto třeba odmítnout jako neopodstatněné. Je jistě pravdou, že správní orgán má před zadržením věci ve smyslu zákona o hazardních hrách disponovat naprosto relevantními skutečnostmi (dostatečně prověřenými), na základě kterých může nabýt důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním zadržené věci dochází k porušování zákona o hazardních hrách; požadavek disponovat dostatečně konkrétními skutečnostmi, na základě kterých může správní orgán posoudit, zda skutkové okolnosti svědčí o tom, že mohlo dojít ke spáchání správního deliktu či nikoliv, však má mít správní orgán až v okamžiku, kdy hodlá zahájit správní řízení ve věci (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2019, č. j. 10 As 171/2018–55: ,Ze správního spisu je zřejmé, jak kontroloři celního úřadu získali důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním zadržených herních zařízení byl porušován zákon. Tyto zjištěné skutečnosti podle krajského soudu k zadržení věci v souladu se zákonem stačily; zda bude následně podezření potvrzeno nebo vyvráceno, je věcí případného navazujícího správního řízení, ve kterém se bude přítomnost prvku náhody hodnotit podrobněji.‘ Žalovaný proto postupoval v souladu se zákonem o hazardních hrách.“.

39. Spornou mezi účastníky řízení je především otázka, zda na základě zjištěných skutečností bylo založeno důvodné podezření na nelegální provozování hazardní hry. V námitkách proti opatření o zadržení věci i v žalobě se namítá, že soutěž Pegasus je strategickou hrou, ve které zcela absentuje náhoda nebo neznámá skutečnost, která by rozhodovala zcela nebo zčásti o výhře nebo prohře. Trvá se na tom, že soutěžící má náhled na celý průběh soutěže, ví předem, o jakou částku hraje, a pouze soutěžící určuje, kolik v soutěži získá. Závěry žalovaného o náhodě z hlediska nevědomosti soutěžícího o tom, kdy a jako získá Tetrix odměnu, jsou považovány za zcela liché.

40. K principu hry se Krajský soud v Brně vyjádřil v citovaném rozsudku takto: „45. Pokud žalobce a) namítal, že celní úřad neučinil žádné kroky k ověření principu hry provozované prostřednictvím zadrženého zařízení Pegasus, ani této argumentaci soud nepřisvědčil. Jak vyplývá ze spisového materiálu, základní principy hry byly popsány v protokolu o kontrole (na str. 3 – 4), ze kterého mimo jiné vyplývá, že v průběhu hry dochází k vygenerování hodnoty ,Pegasus banka‘, která je vždy 200 % sázky, nebo hodnoty ,Tetrix odměna‘, jejíž výše je proměnná. Kdykoli v průběhu hry může hráč ze hry odejít a přesunout se do Pegasus banku, což je znalostní část hry. Před zahájením hry a kdykoliv v jejím průběhu má hráč možnost náhledu na průběh hry prostřednictvím hry Tetrix – jedná se o klasickou hru ,Tetris‘, jejíž podstatou je složení obrazců tak, aby vznikla vodorovná linie, která zmizí; při dosažení konečného skóre se hráči zobrazí výsledek kola, a to typ hodnoty, která ve hře nastane (Tetrix odměna nebo Pegasus banka) a její výše. Princip hry popsaný v protokolu o kontrole se v zásadě nijak neodlišuje od principu hry popsaného žalobcem v žalobě. Žalovaný tedy netvrdí, že by hra Pegasus probíhala jiným než žalobcem tvrzeným způsobem.“.

41. K prvku náhody se Krajský soud v Brně vyslovil v citovaném rozsudku zejména takto: „48. […] Soud má ve shodě se žalovaným za to, že prvek náhody je obsažen již v tom, že výše potenciální výhry, prezentovaná hodnotou Tetrix odměny, je zcela závislá na náhodně generovaném procesu. Hráč má sice možnost po odehrání hry Tetrix nahlédnout na následující průběh hry, dle čehož se může rozhodnout ohledně své další účasti v soutěži, avšak o typu odměn a její výši ve své podstatě rozhoduje náhoda. Ztotožnit se lze i se závěrem, že v případech, kdy je hra hrána nezávisle na hře ,Tetris‘, tj. bez informací o četnosti a výši hodnot budoucích odměn, což hra umožňuje, je výše Tetrix odměn a jejich četnost stanovena z pohledu soutěžícího zcela náhodně. Bez účasti na hře Tetrix hra vypadá a probíhá shodně jako na klasickém výherním hracím přístroji (válcová hra, grafické symboly), což samo o sobě zakládá důvodné podezření, že o výhře nebo prohře rozhoduje alespoň zčásti náhoda nebo neznámá okolnost.

49. Jinými slovy tak soud konstatuje, že v případě, že se soutěžící rozhodne, že bude hrát tak, že nevyužije možností vyplývajících z hry Tetrix, je ,nenáhodný‘ prvek soutěže, jak o něm žalobci hovoří, (přinejmenším z pohledu soutěžícího) natolik oslaben, že je akceptovatelný závěr o ,důvodném podezření‘ ve smyslu § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách. O tom, že taková možnost tu pro soutěžícího je (tedy přejít bez dalšího ,na válce‘), se soud přesvědčil např. z videozáznamu o kontrolním nákupu, který je součástí správního spisu (k primárnosti posouzení přítomnosti prvku náhody v průběhu hry z pohledu hráče a ,projevování‘ se technických zařízení ,navenek‘, nikoli z hlediska fungování hardwarového či softwarového vybavení herních zařízení viz odstavec 22–25 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, č. j. 1 As 136/2018–32).“.

42. V rozsudku ze dne 11. 12. 2020, č.j. 5 As 433/2019–63, Nejvyšší správní soud přitakal také názoru Krajského soudu v Brně stran prvku náhody v soutěži „Pegasus‘‘: „

51. Kasační soud tak souhlasí s hodnocením krajského soudu, že s ohledem na kontrolní zjištění, včetně vědomosti žalovaného o existenci obdobných herních zařízení, lze považovat jeho podezření stran možného nelegálního provozování hazardní hry, za důvodné, a tedy souladné s § 121 zákona o hazardních hrách. Jinými slovy, už to, že na uvedeném zařízení systému ,Pegasus‘ lze hrát jako na jiných technických zařízeních, je s to založit důvodné podezření, že tu o výhře nebo prohře rozhoduje alespoň zčásti náhoda nebo neznámá okolnost. V daném případě je z podkladů, které se nacházejí ve správním spisu a z rozhodnutí ředitele žalovaného, které se těchto podkladů dovolává, zřejmé, jak kontroloři žalovaného dospěli k tomu, že je zde důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním předmětného zařízení dochází k porušování zákona o hazardních hrách. To k zadržení věci v souladu se zákonem stačilo; zda následně bude toto podezření potvrzeno nebo vyvráceno, je věcí navazujícího správního řízení, na něž se pak kladou náročnější požadavky co do individuálního posouzení každého jednotlivého případu.“.

43. K předchozí argumentaci lze ještě poukázat na to, že hra Tetrix (určená pro získání náhledu) není obligatorní, ale fakultativní částí celé hry, a v případě, že ji hráč nehraje, je postavení válců v následující fázi hry pro něj neznámé, a tedy náhodné. Navíc, hráč je systémem hry od zapojení se do Tetrixu odrazován, a to především její zdlouhavostí (která je patrná i z videozáznamu o provedené kontrolní hře).

44. Přisvědčit nelze ani námitce, že v úředním záznamu o zadržení věci absentuje zdůvodnění, v čem spočívá prvek náhody. Úřední záznam obsahuje všechny zákonné náležitosti vyplývající z § 121 zákona o hazardních hrách (důvod zadržení – existence důvodného podezření, že došlo k porušování zákona tím, že kontrolovaná osoba provozovala hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, popis zadržené věci a jejich množství). S ohledem na charakter institutu zadržení věci jako efektivního nástroje, kdy není vydáváno formální rozhodnutí, ale jen úřední záznam, není prostor k tomu, aby dozorový orgán podrobně zdůvodňoval, v čem spatřuje naplnění zákonných podmínek pro zadržení věci. K tomu slouží rozhodnutí o námitkách, kde se ředitel žalovaného k této otázce dostatečným a přezkoumatelným způsobem vyjádřil.

45. Odkazy žaloby na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, případně Krajského soudu v Plzni, týkající se tzv. kvízomatů, jsou nepřípadné, neboť skutková stránka projednávané věci se od skutkové stránky, jež byla podkladem pro citovaná rozhodnutí, liší. Stejně tak soud nepřisvědčil odkazům na protokoly o kontrole Celního úřadu pro Zlínský kraj, resp. pro Plzeňský kraj. Tyto listiny totiž nemohou nijak svědčit o ustálené praxi celní správy, která by mohla vzbudit legitimní očekávání o jejím postupu. V tomto směru soud upozorňuje, že legitimní očekávání může vyvolat toliko správní praxe dlouhodobá, ustálená a jednotná. To v tomto případě není naplněno, neboť soudu je z jeho úřední činnosti naopak známo, že orgány Celní správy České republiky zastávají dlouhodobě a opakovaně ve vztahu k zařízením Pegasus ten výklad, který si osvojil žalovaný i v přezkoumávané věci.

46. Na základě výše uvedeného došel zdejší soud k tomu, že i na právě projednávanou a rozhodovanou věc je třeba vztáhnout shora citované argumentační linie (v podrobnostech se odkazuje na úplné znění příslušných rozsudků), tedy že také v předmětné věci byl v době provedené kontroly dán znak důvodného podezření, že provozováním zařízení Pegasus dochází k porušování zákona o hazardních hrách, tudíž že podmínky pro zadržení věci podle § 121 odst. 1 uvedeného zákona tu tak byly splněny.

47. Soud obiter dictum konstatuje, že při svém rozhodování vzal v potaz i to, že obě žalobkyně v žalobě shodně tvrdily, že žalobkyně a) zadržená zařízení neprovozovala a jen žalobkyni b) pronajala prostor k umístění sporných technických zařízení. Neprovozovala–li žalobkyně a) zadržená herní zařízení, nebyla dozorovanou osobou, která by byla oprávněna proti opatření o zadržení podat námitky ve smyslu § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách. Námitky žalobkyně a) měl proto žalovaný zamítnout podle § 14 odst. 2 kontrolního řádu jako námitky podané osobou neoprávněnou. I kdyby se tak žalovaný dopustil nesprávného právního posouzení předmětné věci [meritorně rozhodl o námitkách žalobkyně a), která nebyla dozorovanou osobou], vyšel soud při rozhodnutí přiměřeně z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č.j. 8 Afs 51/2007–87, v němž rozšířený senát mj. uvedl: „Použití právního předpisu nebo jeho ustanovení, která na věc nedopadají, je důvodem zrušení přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu (rozsudku krajského soudu), mohlo–li mít za následek nesprávné posouzení pro věc rozhodujících skutkových či právních otázek obsažených v námitkách. Soud nezruší takové rozhodnutí, u něhož je možné bez rozsáhlejšího doplňování řízení dospět k závěru, že i přes užití práva, které na věc nedopadá, by výsledek řízení při užití odpovídajícího práva byl týž.“. Vzhledem k tomu, že aplikací správné právní normy na skutkové okolnosti případu tak, jak je tvrdila sama žalobkyně a) v žalobě, by byl výsledek v podobě rozhodnutí žalovaného o námitkách stejný, nebyl dán důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí [práva žalobkyně a) napadeným rozhodnutí nemohla být zkrácena].

48. K témuž závěru dospěl i Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 5. 8. 2020, č.j. 25 Af 28/2019–58, kde shrnul, že pronajímatel prostor k umístění herních zařízení není dozorovanou osobou, nýbrž osobou, která měla zadržené věci v době zadržení u sebe – námitky takového pronajímatele měly být žalovaným zamítnuty, avšak vypořádal–li, sic chybně, žalovaný námitky žalobce meritorně, výrok jeho rozhodnutí je správný (v obou případech došlo k zamítnutí námitek). Nadbytečným věcným posouzením námitek žalobce nemohlo dojít ke zkrácení jeho práv. Soudní řád správní je normou „obrannou“, nikoliv „kontrolní“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č.j. 8 As 47/2005–86, publikované pod č. 1764/2009 ve Sb. NSS).

49. Soud na základě výše uvedeného neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, a žalobu proto ve vztahu k oběma žalobkyním podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výroky I. a II.).

50. Soud neprovedl žádný z důkazů navržených v žalobě, neboť jejich provedení nebylo k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby nezbytné. Ani znalecký posudek č. 06/2019/ČR Ústavu súdneho inžinierstva Žilinskej univerzity v Žilině nemohl s ohledem na výše prezentovaný závěr o existenci „důvodného podezření“ nic změnit na posouzení věci. [V] Náklady řízení 51. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobkyním, které ve věci úspěch neměly. Žalovanému správnímu orgánu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení

[I] Předmět řízení [II] Žaloba [III] Vyjádření žalovaného k žalobě [IV] Posouzení věci soudem [V] Náklady řízení