7Cmo 188/2009

Rubrum

Nebyl-li vlastník jednotky řádně pozván na shromáždění vlastníků jednotek, tedy nebyla-li mu řádně a včas doručena úplná pozvánka (ve formě a způsobem určeným zákonem a stanovami), přičemž vlastník jednotky se shromáždění proto nezúčastnil, lze jej považovat ve smyslu § 11 odst.3 poslední věta BytZ za přehlasovaného vlastníka. Aktivně věcně legitimovaným vlastníkem jednotky k podání návrhu dle § 11 odst.3 poslední věta BytZ je, za splnění ostatních zákonných předpokladů, i ten vlastník jednotky, jenž se nezúčastnil shromáždění proto, že nebyl v souladu se zákonem a stanovami pozván. Požadavek žalobce v řízení dle § 11 odst.3 poslední věta BytZ může kromě jiného znít i jen na to, aby soud vyslovil neplatnost shromážděním přijatého rozhodnutí (usnesení).

Výrok

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudců JUDr. Jaroslavy Vlčkové a JUDr. Jany Součkové ve věci žalobce : B. d. J. s. se sídlem J. K., zastoupené JUDr.

V. N., advokátem se sídlem P., proti žalovanému: s. v. S. S. č.p. 560 se sídlem M, zastoupeného Mgr. L.B., advokátem se sídlem P., o neplatnost části usnesení shromáždění vlastníků S. S. č.p. 560 konaného dne 17. září 2006, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2008 č.j. 71 Cm 213/2007-62, t a k t o :

Odůvodnění

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.října 2008 č.j. 71 Cm 213/2007-62 s e ve výroku II. a III. z r u š u j e a věc s e v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení

Žalobce se svou žalobou domáhal vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků S. S. č.p. 560 konaného dne 17.9.2006 - žalovaného v tomto řízení s tím, že tato usnesení byla přijata v rozporu se zákonem, neboť ačkoliv žalobce požadoval řádné vyúčtování záloh na výdaje společenství a vrácení případných přeplatků, nestalo se tak a přesto bylo schváleno usnesení o zvýšení záloh; dále i když zde byla nutnost opravy střechy a ta také byla opravena, má výhrady ke způsobu stanovení ceny a vyúčtování, neboť nebylo uvedeno, kolik oprava skutečně stála, kdo ji provedl a jaký podíl připadá na jednotlivé byty a dále k usnesení o tom, že správou domu se pověřuje firma paní G., že žádný člen společenství nebyl seznámen se zněním smlouvy na základě které bude firma paní G. správu domu provádět a co je předmětem smlouvy s paní G. Usnesení neobsahuje cenu za tuto službu a úhradu, kterou vymáhá paní G. je nepřiměřená, když za obdobnou činnost je v O. účtováno až o 60% méně. Kromě toho, protože je paní Glosová místopředsedkyní výboru společenství, dochází uzavřením smlouvy ke střetu zájmů a bylo by lepší, kdyby tuto činnost paní G. vykonávala osobně za shromážděním schválený honorář a nebylo by nutno zajišťovat tuto činnosti k tomu zřízenou firmou paní G.. Žalovaný navrhl odmítnutí podání - žaloby, neboť dle něj je podání žalobce zcela neurčité, když z jeho tvrzení nelze jednoznačně dovodit, čeho se domáhá, tedy zda určitá usnesení shromáždění vlastníků mají být prohlášena za neplatná, jak vyplývá z textu, nebo zda požaduje jejich přezkum podle ust. § 11 odst. 3 zák č.. 72/1994 Sb. v platném znění; pokud bude projednávána, pak namítá, že žalobce není k podání žaloby dle ust. § 11 odst. 3 zák.č. 72/1994 Sb. aktivně legitimován neboť se předmětného shromáždění nezúčastnil, a domáhá-li se určení neplatnosti těchto usnesení shromáždění podle ust. § 80 písm. c) o.s.ř., pak žalobce neuvádí žádný naléhavý právní zájem. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět v části, v níž požadoval určit , že usnesení shromáždění vlastníků S. S. č.p. 560 konaného dne 17.9.2006, jímž schválil opravu střechy nátěrem gumoasfaltu do výše 80.000,- Kč je neplatné. Žalovaný vyslovil s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlas. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. října 2008 č.j. 71 Cm 213/2007-62 rozhodl tak, že řízení o žalobě v části, v níž žalobce požaduje určit, že usnesení shromáždění vlastníků S. S. č.p. 560 konaného dne 17.9.2006, jímž schválil opravu střechy nátěrem gumoasfaltu do výše 80.000,- Kč se z a s t a v u j e (výrok I.), žaloba v části, níž se žalobce domáhá vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků S. S. č.p. 560 konaného dne 17.9.2006, jímž schválil zvýšení záloh do fondu oprav o 50% od 1.10.2006 a kterým pověřilo správou domu firmu paní G. se z a m í t á (výrok II.), a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 16.200,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně uvedl, že především řešil otázku, zda daném případě jde o žalobu ve smyslu ust. § 11 odst. 3 zák. č. 72/1994 Sb. v platném znění, či zda je třeba tuto žalobu posuzovat dle ust. § 80 písm. c) o.s.ř. jako žalobu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem a dospěl k závěru, že danou žalobu nelze posuzovat podle ust. § 11 odst. 3 zák.č. 72/1994 Sb., neboť žalobce se posuzovaného shromáždění nezúčastnil, nemohl tedy být ani přehlasován v důležité otázce a není k podání takové žaloby tudíž aktivně legitimován. Soud proto posuzovat věc podle ust. § 80 písm. c) o.s.ř., když jiná speciální právní úprava, vyjma úpravy dle ust. § 11 odst. 3 o.s.ř., neexistuje a vlastník by neměl jinou možnost, jak se domoci neplatnosti usnesené shromáždění, pokud by bylo v rozporu se zákonem nebo stanovami, či by bylo z jiných důvodů neplatné. Podle soudu prvního stupně s ohledem na podmínky, za nichž může být taková žaloba úspěšná, musel soud v daném případě rozhodnout, zda usnesení shromáždění zakládající právo nebo povinnost či právní postavení bylo učiněno v souladu se zákonem a stanovami společenství či nikoliv, a zda takový nesoulad znamená jeho neplatnost. Neplatným by bylo usnesení, které je neurčité, nesrozumitelné, plnění z něj nemožné, obsah a účel není v souladu se zákonem, obchází zákon, příčí se dobrým mravů, není ve formě, kterou požaduje zákon. Soulad se zákonem se požaduje v případě společenství i současným souladem se stanovami. Nesplnění byť jen jednoho z uvedených předpokladů znamená absolutní neplatnost rozhodnutí shromáždění nebo části, jíž se podmínka týká. Dalšími předpoklady platnosti je řádné svolání shromáždění, shromáždění musí být usnášeníschopné, musí mít řádný průběh a jeho rozhodnutí musí být přijata potřebou většinou. Dalším předpokladem úspěšnosti žaloby na určení neplatnosti usnesení shromáždění je existence naléhavého právního zájmu na takovém určení, když „naléhavý právní zájem je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. V případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, může však být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění nebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva“. V daném případě soud prvního stupně zjistil, že usnesení Shromáždění, jež jsou předmětem předmětné žaloby byla přijata v souladu se zákonem a stanovami žalovaného, přijatá usnesení jsou určitá, srozumitelná, plnění z nich jsou možná, obsahem a účelem se nepříčí zákonu, ani jej neobchází, nepříčí se dobrým mravů, jsou přijata ve formě, kterou požaduje zákon. Soud prvního stupně dále neshledal existenci naléhavého právního zájmu žalobce na prohlášení uvedených usnesení Shromáždění za neplatná. Postavení žalobce se nikterak nezhorší, ani se nestane nejistým neprohlásí-li soud citovaná usnesení za neplatná. Tato usnesení naopak řeší situaci, která ve Společenství vznikla tím, že společnost pověřená správou domu neplnila své povinnosti a hrozil vznik škody všem vlastníkům společenství, neboť tato firma neprováděla řádně vyúčtování záloh placených do fondu oprav. Nepříčí se zákonu ani stanovám žalovaného, ani dobrým mravům, když tuto činnost pro žalovanou bude vykonávat společnost, jejímž jedním ze společníků a jednatelem je též vlastník jednotky společenství, v daném případě bývalá členka výboru společenství paní G. Tato obchodní společnost pak sídlí v místě, které je dobře dostupné všem vlastníkům společenství a je v místě sídla žalované a naopak společnosti navrhované žalobcem se nacházejí v oblasti Moravy (Ostrava, Olomouc). Cenová nabídka je pouze orientační a neobsahuje rozsah služeb poskytovaných za jimi deklarovanou nejnižší cenu. Zvýšení záloh pak odpovídá trendu, který ve společnosti probíhá a souvisí se zvyšováním cen za energie i za vodu. Tímto rozhodnutím tedy Shromáždění jen reagovalo na současnou situaci ve společnosti. Namítá-li žalobce, že nebyl řádně pozván na Shromáždění konané dne 17.9.2007, pak soud je toho názoru, že za situace, kdy statutární zástupce žalobce se podílel na přípravě konání tohoto Shromáždění včetně stanovení jeho termínu, pak se nemůže dovolávat toho, že na jednání nebyl řádně pozván, ani toho, že neměl k dispozici potřebné podklady pro toto jednání. Protože soud prvního stupně neshledal žádný důvod, jež by způsobil neplatnost přijatých usnesení Shromáždění a protože k podání žaloby dle ut. § 11 odst. 3 zák.č. 72/1994 Sb. není žalobce aktivně legitimován, jak bylo uvedeno výše, žalobu v celém rozsahu zamítl. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání s tím, že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem žalobcem tvrzeným skutečnostem a předloženým důkazům. Žalobci mělo být funkcionáři žalovaného upřeno právo rozhodování o společném majetku, byl nepřípustně omezen na svých právech. Dále odvolatel napadl neprokázání jednotlivých rozhodných skutečností. Především nebylo dle něj prokázáno, že žalobce byl spolu se všemi vlastníky bytů 14 dnů před konáním shromáždění seznámen s jeho konáním, dála pak nebylo prokázáno svolání jednání výboru před konáním schůze shromáždění vlastníků jednotek. Odvolatel rozporoval i další rozhodné skutečnosti. Navrhl změnit rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhovět, jakož i přiznat žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky ani pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ani pro jeho změnu. Zásadní pochybení soudu prvního stupně, vedoucí následně k chybnému postupu ohledně skutečností jsoucích předmětem dokazování, byl jeho nesprávný závěr o tom, která zákonná ustanovení na danou věc dopadají a která nikoli. Zásadní je proto výklad § 11 odst.3 zák.č. 72/1994 Sb. ve znění novel (dále jen BytZ). Podle tohoto zákonného ustanovení jde-li o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl. Právo je nutno uplatnit u soudu do 6 měsíců ode dne přijetí rozhodnutí, jinak právo zanikne. Otázkou tedy je, které všechny osoby lze považovat za „přehlasované vlastníky“ a které již nikoli. Předně je nutné konstatovat, že společenství vlastníků jednotek je účelově vzniklou právnickou osobou, a to pro správu domu a další činnosti dle zákona č. 72/1994 Sb. ve znění novel (§ 9 odst.1 BytZ). Jeho nejvyšším orgánem je shromáždění vlastníků jednotek (dále jen „shromáždění“), kdy na jeho schůzích se přijímají rozhodnutí zásadní jak pro společenství, tak pro jednotlivé vlastníky jednotek. Každý z vlastníků jednotek má právo zúčastnit se schůze shromáždění a hlasovat na ní, přičemž při hlasování je ze zákona rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu (§ 8 odst.2 a § 11 odst.3 BytZ). Stanovy společenství musí obsahovat kromě jiného i způsob svolávání orgánů společenství, tedy rovněž i shromáždění (§ 9 odst.14 BytZ). Ustanovaní § 11 odst.3 BytZ je samo o sobě i ve světle výše citovaných zákonných ustanovení speciální právní úpravou, vztahující se toliko a jedině na společenství vlastníků jednotek, jeho shromáždění a jeho rozhodování. Tím, že zák.č. 72/1994 Sb. výslovně upravuje případy, způsob a lhůtu, kdy resp. jak a v níž lze brojit proti rozhodnutí shromáždění u soudu, tedy případy, kdy je vlastník jednotky coby člen společenství oprávněn obrátit se na soud, má-li výhrady vůči rozhodnutí shromáždění, a samo společenství resp. jeho shromáždění těmto jeho námitkám nevyhovělo, neguje možnost obracet se na soud ve věci nesouhlasu s rozhodnutím shromáždění ještě i jinak. Jinak řečeno jestliže speciální právní předpis (ve vztahu k občanskému zákoníku a občanskému soudnímu řádu) výslovně upravuje možnost napadení rozhodnutí orgánu právnické osoby členem resp. účastníkem tohoto orgánu dostatečně komplexním způsobem, není na místě použít obecné ustanovení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c) o.s.ř.). Tento závěr je dán především specifickou povahou rozhodnutí kolektivního nejvyššího orgánu právnické osoby typu valné hromady, členské schůze či shromáždění, kdy toto rozhodnutí představuje výslednici vůlí osob oprávněných v rámci nejvyššího orgánu o návrhu jeho rozhodnutí hlasovat. Speciální zákony proto také dávají limitovanou, zcela specificky a speciálně upravenou, možnost napadnout rozhodnutí takového nejvyššího orgánu u soudu. U společenství tak zákonná právní úprava dává možnost obrátit se na soud přehlasovanému vlastníkovi, jde-li o důležitou záležitost, a to jen ve stanovené lhůtě. Stejně jako u družstev a obchodních společností, nelze speciální úpravu de facto obcházet podáním žaloby na vyslovení neplatnosti právního úkonu podle obecných ustanovení občanského zákoníku a nelze ani požadovat určení dle § 80 písm. c) o.s.ř. Návrh na zahájení řízení podaný dle § 11 odst.3 BytZ je speciálním typem návrhu na určení, na nějž nedopadá ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. To vyplývá ostatně z požadavku speciálního zákona na to právo uplatnit v šestiměsíční prekluzivní lhůtě, jakož ze samostatného vymezení aktivně věcně legitimované osoby k podání takového návrhu. Takovou osobou je toliko a jedině přehlasovaný vlastník. Speciálním vymezením aktivní věcné legitimace navrhovatele v § 11 odst.3 BytZ je tak jednak vyloučeno, aby byla tato legitimace přiznána i někomu jinému, je vyloučena i nutnost prokazování naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. Jednou z podmínek úspěšné žaloby podle § 11 odst.3 BytZ je tedy existence aktivní věcné legitimace navrhovatele k takové žalobě. Její prvotní podmínkou je samozřejmě to, že žalobce musí být vlastníkem jednotky a potažmo tak členem společenství. V daném případě o tomto nebyla pochybnost, nebyla tvrzena žádná změna v osobě vlastníka v mezidobí od konání schůze shromáždění až do podání žaloby resp. do rozhodování odvolacího soudu. Není tak důvodu zabývat se otázkami spojenými s trváním či netrváním řečené aktivní věcné legitimace v souvislosti se změnou osoby vlastníka jednotky - člena společenství. Další zákonnou podmínkou vzniku aktivní věcné legitimace je, že se musí jednat o „přehlasovaného vlastníka jednotky“. Takovou osobou je bezesporu osoba, jež se zúčastnila shromáždění vlastníků jednotek a hlasovala na něm proti přijímanému resp. přijatému rozhodnutí tohoto shromáždění. Otázkou však je, jak pohlížet na osobu, která se shromáždění vůbec nezúčastnila. Z hlediska možnosti využití práv vlastníka jednotky účastnit se každé schůze shromáždění vlastníků jednotek resp. každého shromáždění lze odlišovat dvě základní situace, a to případ, kdy byl vlastník jednotky řádně, tedy v souladu se zákonem a především pro společenství účinnými stanovami na shromáždění pozván, a případ, kdy takto pozván nebyl. V případě, že byl vlastník jednotky na schůzi řádně pozván, leč ze své vůle se schůze nezúčastnil, nevyužil tak svého práva a k jeho tíži je třeba přičítat všechny úkony, jež na shromáždění mohl učinit a neučinil. K jeho tíži je tak třeba rovněž přičíst, že není přehlasovaným vlastníkem jednotky, neboť o přijatém rozhodnutí shromáždění nehlasoval, ačkoli hlasovat mohl, kdyby se shromáždění zúčastnil. Za předpoklady řádného svolání shromáždění v širším smyslu lze považovat nejenom samotné řádné pozvání na shromáždění /například řídí-li se společenství vzorovými stanovami (vl.nař. č. 371/2004 Sb.), pak je to písemná pozvánka doručená a vyvěšená nejméně 15 dní přede dnem konání shromáždění/ včetně určeného obsahu pozvánky, leč rovněž i řádnost samotného svolání shromáždění (shromáždění je ve smyslu vzorových stanov a zákona svoláváno výborem či pověřeným vlastníkem či příslušným počtem členů společenství). Absenci všech těchto předpokladů lze namítat ve vztahu k samotnému rozhodnutí shromáždění, nikoli však k otázce řádnosti pozvání „přehlasovaného vlastníka jednotky“ na shromáždění. V užším smyslu, ve vztahu ke každému jednotlivému vlastníku bytu - členovi společenství se uplatní toliko ty znaky řádného pozvání na shromáždění, jež působí přímo vůči němu, tedy mající přímý vliv na to, zda má dostatek informací k tomu, aby se mohl shromáždění zúčastnit. To tedy znamená, že pro posouzení, zda lze příslušného vlastníka jednotky považovat za přehlasovaného ve smyslu § 11 odst.3 BytZ, je rozhodné, zda byl na shromáždění vlastníků jednotek řádně pozván, tedy zda mu byla řádně a včas, podle zákona a pro společenství účinných stanov doručena pozvánka na shromáždění, případně zda tato pozvánka byla dle zákona a stanov i prezentována, např. vyvěšena v domě (ve jeho společných částech na vývěsce). Rozhodné samozřejmě je též, zda byla pozvánka úplná, tedy především zda kromě data, hodiny a místa konání obsahovala v rámci uvedené programu jednání shromáždění body programu, o nichž bylo shromážděním rozhodnuto a proti nimž příslušný vlastník jednotky brojí u soudu dle § 11 odst.3 poslední věta BytZ. Nebyl-li vlastník jednotky řádně pozván na shromáždění (schůzi shromáždění), tedy nebyla-li mu řádně a včas doručena úplná pozvánka na shromáždění, ve formě a způsobem určeným zákonem a stanovami, přičemž vlastník jednotky se shromáždění proto nezúčastnil, lze jej považovat ve smyslu § 11 odst.3 poslední věta BytZ za přehlasovaného vlastníka. Opačný výklad by totiž znamenal, že porušením povinností ze strany společenství resp. jeho orgánů (popřípadně svolávajících členů společenství) vedoucího k tomu, že některý vlastník jednotky nebyl na schůzi shromáždění pozván, by takovému vlastníkovi bylo znemožněno účinně bránit svá práva ve vztahu ke shromážděním přijatým rozhodnutím u soudu, pokud by nebyl považován za přehlasovaného vlastníka. Takový výklad není přípustný, neboť porušení zákona a stanov společenství znamenající porušení práv vlastníka jednotky nemůže požívat ochrany práva. Ust. § 11 odst.3 BytZ je proto třeba vykládat především teleologicky, když účelem zákona je zajistit možnost podání žaloby napadající rozhodnutí shromáždění všem, kdo s tímto rozhodnutím nesouhlasili. Nejenom tedy těm, kteří byli osobně přítomni na shromáždění a hlasovali proti přijetí rozhodnutí shromáždění, ale i těm, kteří na schůzi nebyli přítomni bez svého zavinění, v důsledku porušení povinností společenství a jeho orgánů případně členů společenství shromáždění svolávajících. Aktivně věcně legitimovaným vlastníkem jednotky k podání návrhu dle § 11 odst.3 poslední věta BytZ je tedy i ten vlastník jednotky, jenž se nezúčastnil shromáždění proto, že na něj nebyl řádně, tedy v souladu se zákonem a stanovami pozván. Kromě jiného se odvolací soud z důvodu úplnosti svého rozhodnutí, jakož i vyjasnění dané problematiky vzhledem k nepříliš jasnému a ne zcela úplnému vyjádření v textu zákona zabýval rovněž i otázkou, jaký požadavek může žalobce ve své žalobě vlastně uplatnit. Podle § 11 odst.3 BytZ „jde-li o důležitou záležitost může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl“. Zákonodárce zjevně pro právní úpravu společenství vlastníků jednotek převzal principy a způsoby řešení jednotlivých otázek dané pro podílové spoluvlastnictví, když podle § 139 odst.3 obč.zák. „jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud“. Takovéto řešení je sice na jedné straně logické, neboť vlastníci jednotek (bytových a nebytových v domě) jsou do jisté míry v postavení obdobném postavení spoluvlastníku společné věci (z toho hlediska, že vlastní jednotlivé jednotky v domě a zároveň jsou spoluvlastníky společných částí domu, pročež práva ve vztahu k jednotce nestojí osamoceně, leč ve vztahu k celému domu rozdělenému na jednotlivé jednotky práva a povinnosti vlastníka jednotky úzce souvisí s právy a povinnostmi všech ostatních vlastníků jednotek v domě), na straně druhé však neodpovídá tomu, že společenství vlastníků jednotek je právnickou osobou a shromáždění vlastníků jednotek je jeho vnitřním orgánem. Podle názoru odvolacího soudu si tak výklad ust. § 11 odst.3 BytZ zasluhuje kromě velké pozornosti také extenzivnosti, neboť je třeba, aby toto speciální ustanovení bylo „způsobilé“ reagovat na všechny možné, konkrétně ve společenství vznikající situace takovým způsobem, aby na jedné straně byla chráněna práva členů společenství, na straně druhé bylo chráněno rovněž i společenství coby právnická osoba, jakož i zájmy většiny jeho členů. Na jedné straně tedy musí mít vlastník jednotky možnost napadat rozhodnutí shromáždění zasahující podstatným způsobem do jeho práv a povinností, na straně druhé musí mít vlastníci jednotek a potažmo tak členové společenství, jakož i samo společenství dostatečnou dávku právní jistoty nutné pro fungování společenství coby právnické osoby, pro výkon jeho povinností (§ 9 odst.1,2, § 9a, § 15 BytZ) včetně vymáhání zákonem a stanovami daných povinností členů společenství. Pakliže tedy žalobce může dle § 11 odst.3 BytZ požadovat, aby soud o důležité záležitosti rozhodl, vzniká otázka, zda může požadovat toliko rozhodnutí pozitivní resp. aktivní, tedy aby soud rozhodl jinak, než rozhodlo shromáždění, či zda může požadovat i jen negaci učiněného rozhodnutí shromáždění. Z hlediska srovnání s právní úpravou do jisté míry obdobného charakteru právnických osob - bytových družstev, případně tzv. bytových společností s ručením omezeným (společnosti, jejichž společníci jsou zároveň uživateli bytů či nebytových prostor v domě náležejícím společnosti, přičemž hlavní činností této společnosti je správa domu a potažmo tak i bytů a nebytových prostor v něm) je nutné vidět, že tyto právní úpravy obsahují toliko možnost prohlášení usnesení členské schůze družstva (§ 242 obch.zák.) nebo usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným (§ 131 obch.zák.) za neplatná. Jejich právní úprava tedy jednoznačně nedovoluje ingerovat do vnitřních záležitostí bytových družstev resp. společností s ručením omezeným tím, že by soud nahradil přijaté usnesení nejvyššího orgánu svým rozhodnutím, tedy rozhodnutím o určité věci, které by bylo odlišné od rozhodnutí tímto orgánem přijatého. Jediné, co je soud oprávněn, je vyslovit neplatnost přijatého usnesení nejvyššího orgánu, pročež je následně na takovém orgánu resp. celé právnické osobě a jeho všech orgánech, aby vyvodily ze skutečnosti, že soud prohlásil usnesení členské schůze resp. valné hromady za neplatné příslušné důsledky - přijal jiné usnesení či o dané věci již nerozhodoval resp. nerozhodoval shodným způsobem. To samozřejmě platí pro případy, kdy soud prohlásí neplatnost usnesení z věcných a nikoli procedurálních důvodů. U společenství vlastníků jednotek zákon výslovně umožňuje „požádat soud, aby o důležité věci rozhodl“, tedy de facto změnit původní přijaté rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek resp. jej zrušit a nahradit rozhodnutím soudu. Je zjevné, že to znamená značnou ingerenci soudu coby orgánu státu do vnitřních poměrů právnické osoby mající ryze soukromoprávní charakter. Pakliže zákon výslovně umožňuje nahradit shromážděním přijaté rozhodnutí rozhodnutím soudu (§ 11 odst.3 pslední věta BytZ), pak dle názoru odvolacího soudu nic nebrání tomu, aby soud toliko prohlásil shromážděním přijaté usnesení za neplatné a ponechal na orgánech společenství, jeho členech a společenství samotném, aby na základě takového rozhodnutím soudu zvolili další postup. K tomuto závěru lze dojít i argumentací a maiore ad minus, a minore ad maius, tedy od většího k menšímu a od menšího k většímu, když jestliže soud může nahradit přijeté usnesení shromáždění, tedy fakticky jej změnit resp. zrušit a rozhodnout jinak, není důvodu, aby nemohl toto usnesení toliko „zrušit“, tedy prohlásit jej jen za neplatné. Prohlášením usnesení shromáždění za neplatné soudem znamená zánik účinků tohoto usnesení, tedy totéž, co by znamenalo jeho nahrazení rozhodnutím soudu (u tohoto nahrazení by navíc vznikla nová práva a povinnosti v souvislosti s nahrazujícím rozhodnutím soudu, nastaly by tak nové účinky dané účinky rozhodnutí soudu). Shrneme-li všechny výše uvedené závěry odvolacího soudu, pak právní úprava možnosti napadat rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek obsažená v ust. § 11 odst.3 BytZ je speciální právní úpravou, jež vylučuje podání návrhu na určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek podle § 80 písm. c) o.s.ř. To tedy znamená, že vlastník jednotky resp. člen společenství vlastníků jednotek je oprávněn samo rozhodnutí (usnesení) shromáždění vlastníků jednotek napadat pouze ve lhůtě a za podmínek uvedených v ust. § 11 odst.3 BytZ. To platí jak o návrhu na nahrazení přijatého rozhodnutí shromáždění, tak i o návrhu na prohlášení toho rozhodnutí za neplatné. Za přehlasovaného vlastníka jednotky ve smyslu § 11 odst.3 BytZ je nutné kromě vlastníka, který byl na schůzi shromáždění vlastníků jednotek přítomen a hlasoval proti, považovat rovněž vlastníka, jenž na schůzi nebyl přítomen v důsledku jejího chybného svolání, tedy svolání jsoucího v rozporu se zákonem a stanovami společenství. Požadavek žalobce v takovém řízení může kromě jiného znít i jen na to, aby soud vyslovil neplatnost shromážděním přijatého rozhodnutí (usnesení). V daném případě žalobce tvrdí, že se shromáždění, na němž byla přijata jím napadená rozhodnutí, nemohl zúčastnit proto, že na něj nebyl řádně pozván, když nebylo řádně svoláno. Podílení se člena - vlastníka jednotky, svými hlasy na rozhodování shromáždění vlastníků jednotek je jedním z jeho základních práv, a jedním z předpokladů naplnění tohoto práva je účast vlastníka jednotky na shromáždění. Vlastník na schůzi shromáždění svým hlasováním, případně i nehlasováním vyjadřuje svoji vůli ve vztahu k navrženému usnesení shromáždění. Není-li členovi společenství řádně konání schůze shromáždění oznámeno, tedy není-li na shromáždění řádně pozván a on se v důsledku toho shromáždění nezúčastní, je nutné jej považovat za přehlasovaného vlastníka. Nebylo-li by žalobci řádně oznámeno resp. nebyl-li žalobce řádně pozván na předmětné shromáždění vlastníků jednotek konané dne 17.září 2006, bylo by třeba jej z tohoto pohledu považovat za přehlasovaného vlastníka a tedy za osobu aktivně věcně legitimovanou k podání předmětné žaloby. Mezi účastníky řízení je zásadní rozpor ohledně toho, zda bylo shromáždění řádně svoláno či nikoli. Soud prvního stupně tento rozpor důkazně dostatečně nevyjasnil, když nevyslechl příslušné osoby v jednotlivých domech ohledně toho, zda ve smyslu stanov bylo konání schůze shromáždění oznámeno či nikoli, neprovedl k tomuto ani žádné jiné důkazy. Pro vyjasnění otázky, zda je či není žalobce v dané věci aktivně věcně legitimován coby přehlasovaný vlastník jednotky (člen společenství) ve smyslu § 11 odst.3 BytZ, jenž byla výše rozvedena, je naprosto nezbytné provést dostatečné dokazování k otázce řádnosti svolání shromáždění, a to řádnosti pozvání žalobce na toto shromáždění. To soud prvního stupně, vycházeje z chybné premisy ohledně na věc dopadajících právních předpisů, neobjasnil, důkazy neprovedl a otázku aktivní věcné legitimace žalobce z hlediska ust. § 11 odst.3 BytZ tak vůbec neposuzoval. K této otázce v uvedeném smyslu tedy neučinil ani skutkové, ani právní závěry, pročež potud je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst.1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.