7Cmo 225/2013

Rubrum

Zavinilo-li samo společenství, že se schůze shromáždění vlastníků jednotek řádně nekonala (nekonala v souladu se zákonem) a nemohlo tak být ani řádně (v souladu se zákonem) rozhodováno o otázkách uvedených v programu schůze, nelze z tohoto důvodu vlastníku jednotky nehlasujícímu pro přijetí napadeného rozhodnutí upírat postavení přehlasovaného vlastníka, a to i když se schůze shromáždění konané v rozporu se zákonem zúčastní. Znemožnění interakce členům společenství zúčastnivším se schůze shromáždění vlastníků představuje závažný zásah do práv vlastníků jednotek-členů společenství. Uplatnění základních práv členů společenství na schůzi shromáždění vlastníků jednotek musí být umožněno takovým způsobem, aby všechna jejich jednání byla v jeden okamžik přístupná všem členům společenství účastnícím se shromáždění a zároveň aby reakce všech těchto členů, resp. všech zúčastnivších se osob, byla známa všem těmto členům, ve shodný okamžik.

Výrok

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudců JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Jany Součkové ve věci žalobkyně: J. K., nar.-, bytem -, zastoupena: Mgr. Bc. Ladislav Kočka, AK Vodičkova 708/33, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Společenství vlastníků bytových jednotek domu (SVBJD) Prosecká 676-688, IČ 27253775, Prosecká 687/107, 190 00 Praha 9 - Prosek, zastoupenému: JUDr. Iva Čacká Pavlíková, Ph.D., advokát, Pod Bateriemi 23/1096, Praha 6 o neplatnost rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 29.11.2011, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.ledna 2013 č.j. 78 Cm 75/2012 - 42, t a k t o :

Odůvodnění

I. Rozsudek soudu prvního stupně s e ve výroku I. p o t v r z u j e, ve výroku II. m ě n í jen tak, že výše náhrady nákladů činí částku 14.826;- Kč; jinak s e p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Ladislava Kočky, advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Žalobkyně se domáhala vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění žalovaného konaného dne 29.11.2011 z důvodu, že shromáždění bylo svoláno po sekcích jednotlivých bytových domů, což stanovy ani zákon neumožňují a dále má zato, že přijetí nových stanov s výsledkem hlasování 75,047% neodpovídá skutečnosti, neboť tento výsledek hlasování nebyl ani kumulativně v jednotlivých sekcích dosažen. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když uvedl, že shromáždění proběhlo v určený den a hodinu tak, že vlastníci jednotek se sešli v sušárnách v sedmých patrech domu jako dislokované shromáždění s propojeným systémem počítačů. Vlastníci se navzájem neviděli, nicméně věděli o čem se jedná a o čem se hlasuje. Hlasovalo se najednou a výsledky byly zaznamenány do zápisů. Žalobkyně byla přehlasována ve všech bodech, tj. schválení ekonomické zprávy za rok 2010, schválení informace o stavu prací probíhajících v r. 2011 a v bodě schválení stanov. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.ledna 2013 č.j. 78 Cm 75/2012 - 42 rozhodl tak, že „usnesení přijatá žalovaným na shromáždění vlastníků jednotek konaném dne 29.11.2011 jsou neplatná“ (výrok I. )a dále, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 602 ,--Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok II.). Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně je členem žalovaného, je vlastníkem bytové jednotky č. 149 v čp. 680 v Praze 9 Prosek, že pozvánkou ze dne 10.11.2011 bylo včas a řádně svoláno shromáždění na 29.11.2011, dle programu pod bodem 4 měly být schváleny ekonomické zprávy za rok 2010, shromáždění mělo být informováno o stavu prací probíhajících v roce 2011 a mělo dojít ke schválení plánu oprav na rok 2012. Dle bodu pět mělo dojít ke schválení novely stanov společenství. Shromáždění se nekonalo na jednom místě, ale v 6 sekcích, 676/677, 678/679, 680/681, 684/685 a 686/687/688, kterým předsedal pověřený člen výboru a v jednom případě pověřený člen společenství. Shromáždění bylo usnášeníschopné, když se dostavilo 266 vlastníků, kteří disponují 66,470 % hlasů z celkového počtu 410. Na shromáždění bylo hlasováno o všech bodech programu a všechny body byly přijaty s tím, že u shrnutí přijatých rozhodnutí došlo k přečíslování bodů programu tak, že původní bod 4, kde se hlasovalo o ekonomické zprávě za rok 2010 a plánu oprav na rok 2012 byl přečíslován na bod 1 a 2 a původní bod 5 byl přečíslován na bod 3. Ekonomická zpráva za rok 2010 byla přijata 75,047% přítomných hlasů, plán oprav za rok 2011 51,5208% z přítomných, změna stanov počtem hlasů 75,047 % z přítomných. Z žádného zápisu nelze zjistit, zda žalobkyně hlasovala proti přijetí ať již jednoho nebo obou bodů. Žalobu soud obdržel dne 29.5.2012. Dle stanov společenství zejména článku VII nazvaného shromáždění má z bodu 3 písmeno b) a c) soud za prokázáno, že do výlučné působnosti shromáždění náleží rozhodování o schválení nebo změně stanov společenství a rozhodování o jejich změnách a podle písmena e) schválení roční účetní závěrky předložené výborem spolu se zprávou o hospodaření společenství a správě domu, dle bodu 4, že shromáždění se schází nejméně lx za rok a svolává je výbor, dle bodu 7 , že shromáždění se svolává písemnou pozvánkou, která se doručí všem členům společenství a současně vyvěsí v domě na domovní vývěsce společenství, dle bodu 8, že písemná pozvánka má být doručena a současně vyvěšena nejméně 15 dní přede dnem konání shromáždění, v pozvánce se uvede zejména datum, hodina, místo konání a program jednání shromáždění. Dále se v pozvánce uvede, kde se mohou členové společenství seznámit s podklady k nejdůležitějším bodům jednání, pokud nejsou tyto podklady k pozvánce připojeny. Pozvánka je podepsána předsedou nebo jím pověřeným členem výboru. Dle bodu 9 věta první jednání shromáždění řídí předseda (místopředseda) výboru, nebo pověřený člen výboru, dle bodu 10 je shromáždění schopné usnášení jsou-li přítomni členové společenství, kteří mají většinu hlasů. K přijetí usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů společenství pokud zákon nebo tyto stanovy neurčují jinak, dle bodu 11.při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů členů společenství na společných částech domu, dle bodu 13 písm. a) čtvrtinové většiny hlasů přítomných členů společenství je zapotřebí k přijetí usnesení o schválení nebo změně stanov, dle bodu 21. člen společenství je oprávněn nechat se zastupovat na schůzi shromáždění zplnomocněným zástupcem na základě písemné plné moci. Tato svá skutková zjištění soud prvního stupně opřel o prezentační razítko soudu, o výpis z katastru nemovitostí, o pozvánku na shromáždění vlastníků společenství ze dne 10. 11. 2011, o shodná tvrzení účastníků, o zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 29. listopadu, o prezentační listinu a o listiny o hlasování, o stanovy společenství. Podle soudu prvního stupně bylo v řízení bylo třeba zjistit, , zda byly dodrženy zákonné podmínky pro úspěšné podání žaloby, zda lze podle zákona a stanov konat shromáždění po sekcích, které jsou propojeny telefonicky, event. přes počítač (přes mobil) a zda pro řízení shromáždění v jednotlivých sekcích lze zvolit jiného pověřeného člena výboru či člena společenství . Předpokladem úspěšnosti podání žaloby podle § 11 odst. 3 zák.č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů je, že je podána do 6 měsíců od konání shromáždění, aktivně legitimován je přehlasovaný vlastník a v případě přehlasovaného vlastníka musí jít o důležitou záležitost. V daném případě je žalobkyně vlastníkem bytové jednotky č. 149 v domě žalobce a shromáždění 29.11.2011 se zúčastnila osobně. To, zda v bodě 4 a 5 programu hlasovala proti přijetí nebo se hlasování zdržela nelze dle soudu prvního stupně z žádného dokladu zjistit, neboť v průběhu shromáždění takový zápis nebyl pořízen. Chybný postup shromáždění nelze přičítat k tíži žalobkyně, a proto soud měl zato, že žalobkyně byla přehlasována. Shromáždění se konalo 29.11.2011 a žalobu soud obdržel 29.5.2012, tj. poslední den 6 měsíční lhůty, tedy včas. Předmětem hlasování bylo schválení ekonomické zprávy za rok 2010 a schválení plánu oprav na rok 2012 (předpokládané výdaje na rok 2012). V obou případech jde o důležité otázky, neboť se dotýkají financí všech spoluvlastníků. Změna stanov je považována vždy za důležitou otázku. .Způsob svolání shromáždění žalobkyně nenapadala, takže se jím soud prvního stupně nezabýval. Pokud právní zástupce žalobkyně uvedl, že před projednávaným shromážděním bylo svoláno jiné shromáždění na den 1.11.2011, které se z důvodu nedostatečné usnášeníschopnosti nekonalo, a následně bylo svoláno další shromáždění na 29.11.2011, ale s jiným programem, k tomu soud uvádí, že zákon o vlastnictví bytů nezná svolání náhradního shromáždění, tak jak je tomu např. u akciové společnosti (§ 185 odst. 3 obch. zák.). Vzhledem k tomu, že ust. § 3 odst. 1 a 2 zák. o vlastnictví bytů připouští jen použití občanského zákoníku, který s takovými pojmy nepracuje, není možné analogicky použít obchodní zákoník. Pokud tedy shromáždění bylo svoláno v souladu se stanovami, ale s jiným programem, nemohlo se jednat o náhradní shromáždění, ale jen o nově svolané shromáždění, a proto mohl být program shromáždění změněn. Podle soudu prvního stupně „shromáždění neproběhlo v jedné místnosti, ale na 6 různých místech vždy 2 vchody a v jednom případě 3 vchody dohromady (6 sekcí) v jeden den a ve stejnou hodinu. Každé sekci předsedal jmenovaný člen výboru a v jednom případě pověřený člen společenství ( nebyli voleni na sekci jako předsedové shromáždění příslušné sekce); vyvstává otázka zda takový průběh byl v souladu se zákonem a stanovami“. Způsob průběhu shromáždění či jiného nejvyššího orgánu, např. valné hromady, vždy upravuje zákon. Obchodní zákoník tak např. u valné hromady stanoví dva způsoby, a to klasickou valnou hromadu nebo rozhodnutí per rollam, tj. mimo valnou hromadu. Jiný průběh než konání valné hromady (shromáždění) musí být tedy v zákoně explicitně uveden. Zákon o vlastnictví bytů jiný způsob než svolání shromáždění (všech společníků na jedno místo v jednu hodinu) nezná, a proto jiný průběh shromáždění než na jednom místě pouze s jedním zvoleným předsedou shromáždění, ve stejnou hodinu, není možný. V takovém případě není totiž jisté, jak který předseda, v tomto případě sekce, předestřel projednávaný bod programu, zda jednotlivé body programu byly objasněny ve stejném rozsahu jako v jiné sekci, není přehled o tom, zda některý ze spoluvlastníků např. nevznesl dotaz a jak a v jakém rozsahu byl dotaz zodpovězen, není jisté, zda někdo nevznesl námitku a jak na ni bylo reagováno, není přehled o regulérnosti hlasování, o zjišťování usnášeníschopnosti v jednotlivých sekcích před jednotlivými hlasováními, zda byly řádně zachyceny příchody a odchody členů společenství ze shromáždění a další. Jiný způsob konání shromáždění nakonec nepřipouští ani stanovy žalovaného. Navíc v tomto případě byly technické pomůcky nedostatečné, předsedající jednotlivých sekcí byli propojeni jen mobilními telefony, ale nešlo o přenos on line a již vůbec nebyli propojeni vizuálně. Protože se nekonalo (jedno) shromáždění, ale de facto 6 shromáždění i když ve stejný den, hodinu a se stejným programem, soud dospěl k závěru, že takový postup je v rozporu se zákonem a stanovami a žalobě vyhověl. Podle soudu prvního stupně není vyloučeno, že by stanovy umožnily konání shromáždění „po sekcích“, pak by ale muselo být podrobně stanoveno jak takové shromáždění proběhne, ale i tak by platilo, že jednotlivé sekce musí být propojeny , aby byl pouze jeden předseda shromáždění a všichni členové se viděli i slyšeli, aby mohli přímo reagovat na probíhající dění. Porovnáním prezenční listiny a výsledného součtu účasti společníků na shromáždění vyplynulo, že tyto nesouhlasí. Za jiných okolností by soud prvního stupně zkoumal, zda tyto rozdíly mohly ovlivnit výsledky hlasování, event. zda presenční listina v porovnání s listinami o hlasování vykazuje takové hrubé chyby, které by soud vedly k závěru, že tyto listiny nejsou přezkoumatelné. V tomto konkrétním případě takové zkoumání však považoval za zbytečné s ohledem na jiný důvod vyhovění žalobě. V každém případě je prokázáno, že záznamy uvedené v presenční listině nesouhlasí se záznamy o hlasování. Ze zápisů shromáždění po jednotlivých sekcích je dle soudu prvního stupně zřejmé, že shromáždění v sekcích neproběhlo shodně, tak například v sekci 1. se nehlasovalo o plánu oprav na rok 2012 pro nedostatečný počet členů, ale kdyby shromáždění proběhlo jako celek, tento problém by vůbec nenastal. Celá jedna sekce byla tedy vyloučena z hlasování o plánu oprav, ač ve skutečnosti shromáždění jako celek bylo usnášeníschopné. Dále v sekci 1nebylo hlasováno o změně stanov z důvodu, že návrh novely stanov členové nedostali včas. Dá se předpokládat, že i ostatní členové společenství v jiných sekcích návrh stanov obdrželi ve stejné době a v případě, že by znali stanovisko 1. sekce, k hlasování o změně stanov by rovněž nemuseli přistoupit. Ze zápisu sekce 2. vyplývá, že oba body programu tj. schválení ekonomické zprávy pro rok 2010 a 2011 a změna stanov byla přijata jedním hlasováním. V této sekci se hlasovalo oproti ostatním sekcím jinak, a to nesprávně, protože o každém bodu programu musí být hlasováno odděleně, již jen z toho důvodu, že je pro přijetí třeba jiný počet hlasů. Zápis, zřejmě z 3. sekce je nepřezkoumatelný, neboť není uvedeno z jakého shromáždění byl zápis pořízen, tj. chybí datum konání shromáždění a označení alespoň vchodů domů. Zápis je velmi stručný a bez znalosti místních poměrů je prakticky bez vypovídací hodnoty. U schválení ekonomické zprávy je uvedeno „nedostatečné“. Jednoznačně nelze říci, co to znamená, zda podklady byly nedostatečné nebo zpráva nebyla přijata dostatečným počtem hlasů. Ze zápisu nevyplývá, že by se vůbec projednala otázka změny stanov a že by o této otázce bylo hlasováno. Ze zápisu 4.sekce pak nelze rovněž nic podstatného zjistit, pouze to, že program byl přijat a pak se rozvinula diskuze. V zápise není uvedeno, že by se hlasovalo o jednotlivých bodech programu. Z výše uvedeného vyplývá, že shromáždění neprobíhalo ve všech sekcích stejně, z některých zápisů např. sekce 3 a 4 nelze zjistit o jakých bodech programu bylo hlasováno, v jiných sekcích bylo hlasováno o všech bodech programu jedním hlasováním, což je nepřípustné, ze zápisů nevyplývá, že by jednotlivé sekce byly informovány o připomínkách jiných sekcí k jednotlivým bodům programu. I když diskuze není předmětem přijatých rozhodnutí, kterými se soud zabývá, nelze pominout, že každá sekce v diskuzi probírala problémy týkající se těch vchodů z kterých se vlastníci na shromáždění sešli. Zápis z jednotlivých diskuzí se tedy u jednotlivých sekcí liší, což samozřejmě není možné, má-li shromáždění proběhnout jako celek. I připomínky, návrhy, stížnosti, podněty musí projednat na shromáždění jako celek a nikoliv odděleně. Ze shromáždění musí existovat jeden zápis , o jednotlivých bodech musí proběhnout pouze jedno hlasování (nikoliv po etapách) a průběh shromáždění musí být pro všechny členy stejný - hlasovat po jednotlivých bodech programu, nikoliv najednou o všech bodech programu, všichni musí být zapojeni do diskuze o jednotlivých bodech programu o kterých se hlasuje a nakonec musí všichni vědět i co bylo předmětem diskuze. O tom, že jednotlivé sekce nebyly v průběhu shromáždění o těchto věcech informováni potvrdili i oba slyšení svědci. Protože tomu tak nebylo, nepovažuje soud usnesení přijatá na shromáždění 29.11.3011 za platně přijatá. Soud prvního stupně rovněž poukázal na to, že dle programu shromáždění, mělo být pod bodem 4 projednáno schválení ekonomické zprávy za rok 2010, dále informace o stavu prací probíhajících v roce 2011 a schválení plánu oprav na rok 2012. Pod bodem 5 měla být schválena novela stanov. Dle zápisu shromáždění pod bodem 4 došlo k a) schválení ekonomické zprávy za rok 2010 75,047%, b) informace o stavu prací probíhajících v roce 2011, která byla schválena 51,5208% a c) schválen plán oprav za rok 2012. U plánu oprav je uvedeno, že bude znovu projednán na jarním shromáždění po předložení rozpočtů a projektové dokumentace. Pod bodem 5 byla schválena novela stanov počtem 75,047% hlasů přítomných. Při rekapitulaci přijatých rozhodnutí došlo k přečíslování , podle něhož schválení účetní závěrky za rok 2010 je vedeno pod bodem 1 (původně bod 4 písm.a), opravy roku 2011 pod bodem 2 (původně bod 4 písm. b) a schválení změny stanov pod bodem 3 (původně bod 5). Ačkoliv závěr shromáždění zachycený v zápise ze shromáždění neodpovídá avízovanému programu ani vlastnímu průběhu shromáždění, co se týče očíslování bodů programu, soud v tomto pochybení nespatřuje takovou intenzitu pochybení pro kterou by mělo dojít k vyhovění žalobě. Vzhledem k tomu, že program shromáždění obsahoval jen pár bodů, lze se v zápise i přes přečíslování zorientovat a dobrat se výsledku hlasování. Soud uzavřel, že toto pochybení nedosahuje takové intenzity, aby bylo důvodem k určení, že shromáždění je neplatné. Podle soudu prvního stupně byla žalobkyně ve věci úspěšná, a proto jí dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení. Ty představuje odměna dle § 7 písm. g) vyhl.č. 484/2000 Sb. ve výši 15 000,--Kč a režijní paušál á 300,--Kč za převzetí a přípravu, sepis žaloby ,účast u jednání dne 11.12.2012 a dne 29.1.2013 dle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. l písm. a ) a g) vyhl.č. 177/1996 Sb. (4x300,--Kč), celkem 16 200,--Kč. Právní zástupce doložil, že je plátcem DPH, takže je třeba přičíst i 21% tj. částku 3 402,--Kč. Do náhrady nákladů náleží i soudní poplatek ve výši 2 000,--Kč. Celková náhrada nákladů řízení je ve výši 21 602,--Kč. Platební místo soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, jež následně doplnil. Primárně vyjádřil odvolatel nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o důležité záležitosti, když se podle něj soud touto otázkou nezabýval dostatečně konkrétně a navíc žalobkyně neprokázala, že by šlo o důležitou záležitost . Soud prvního stupně se nezabýval tím, zda šlo o záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, tedy nikoli jen žalobkyně, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (viz. usnesení nejvyššího soudu ze dne 22.10.2008 28 Cdo 3246/2007). Poukázal na velkou členskou základnu společenství - 13 vchodů po 10ti patrech a celkem 416 bytů. Podle odvolatele se též soud nevypořádal dostatečně s tím, zda žalobkyně byla přehlasovaným vlastníkem či nikoli, když ze zápisu ze 3.sekce v níž bydlí žalobkyně vyplývá, že tato nepřijala žádné usnesení, vůbec o bodech programu nehlasovali a to dle svědkyně Bohaté proto, že žalobkyně rozvrátila svými připomínkami přítomné vlastníky jednatek, pročež se celá sekce zdržela hlasování. Dle žalovaného tedy nikdo nebyl pro ani proti. Podle odvolatele soud nevysvětlil, proč musí schůze shromáždění vlastníků jednotek proběhnout tak, aby se členové viděli a slyšeli. Odvolatel poukázal na chyby ve výpočtu podílů žalobkyní. Podle odvolatele byly stanovy schváleny podílem 75,3972% a celková účast byla správně 65,1469%. Odvolatel navrhl zrušit rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to do výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení, podal odvolání žalobce s tím, že odměna zástupce žalobkyně měla dle správného znění vyhl.č. 484/2000 Sb. činit správně 20.000,- Kč, nikoli 15.000,- Kč. Navrhl výrok II. změnit tak, že částka náhrady nákladů řízení činí 27.652,- Kč. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud po provedeném jednání přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle čl.II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., jímž byl s účinností od 1.1.2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Ve smyslu § 3028 odst.1 a odst.3 o.z., za pomoci analogie a contrario ust. § 3047 o.z. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, následně pak správné skutkové a právní závěry. Odvolací soud je tak v zásadě zajedno se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Podle § 11 odst.3 zák.č. 72/1994 Sb. ve znění účinném ke dni konání předmětného shromáždění (dále jen „BytZ“) „jde-li o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl; právo je nutnot uplatnit u soudu od 6ti měsíců ode dne přijetí rozhodnutí, jinak právo zanikne“. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu znamená požadavek na rozhodnutí soudu o záležitosti to, že soud vysloví či nevysloví neplatnost případně nicotnost usnesení shromáždění vlastníků jednotek. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2012 sp.zn. 29 Cdo 383/2010 „postupem podle ustanovení § 11 odst. 3, věty třetí, zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se přehlasovaný vlastník jednotky může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním; naléhavý právní zájem na takovém určení prokazovat nemusí“. Obdobně podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2011 sp.zn. 22 Cdo 1423/2009 : „žaloba přehlasovaného spoluvlastníka podle § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, o nepřípustnost realizace rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek o důležité záležitosti, je speciální žalobou, které může soud pouze vyhovět nebo ji zamítnout. Soud nemůže svým rozhodnutím měnit již učiněné rozhodnutí, přijaté většinou vlastníků jednotek, a to ani tehdy, pokud by návrhu vyhověl a dospěl k závěru, že je namístě jiné rozhodnutí o důležité změně“. V daném případě byla žalobkyně přehlasovaným vlastníkem a potud legitimovanou osobou k podání žaloby (tu podala včas) a jednalo se o důležitou záležitost, viz. níže. V daném případě bylo jednou ze základních otázek, zda byly body mající být projednány a rozhodnuty na shromáždění vlastníků jednotek, „důležitou záležitostí“ ve smyslu § 11 odst.3 BytZ. Podle odvolacího soudu ano. Závěr soudu prvního stupně i odvolacího soudu vychází do značné míry ze samotným odvolatelem citovaných závěrů, že „důležitou záležitostí se rozumí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek (tedy nikoli jen žalobkyně) nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití“, byť tento závěr se v odvolatelem citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2008 sp.zn. 28 Cdo 3246/2007 fakticky nenalézá a ani z něj nevyplývá. Důležitou záležitostí jsou tedy takové záležitosti, jež mají či mohou mít podstatný vliv na právní, ekonomické či jiné postavení vlastníků jednotky v domě spravovaném předmětným společenstvím vlastníků jednotek. To v daném případě plně platí, neboť předmětem jednání napadeného shromáždění vlastníků jednotek byl plán oprav v roce 2012, schválení novely stanov společenství, schválení ekonomické zprávy za rok 2010. Jde tedy o otázky podstatné, dopadající na právní i ekonomické poměry jak žalobkyně, tak i všech dalších vlastníků jednotek - členů společenství. Změna stanov zasahuje do samotného právního postavení všech vlastníků jednotek a nikoli jen žalobkyně, potažmo i do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití Účelem ust. § 11 odst.3 BytZ je přitom zajistit právní ochranu těmto vlastníkům jednotek - členům společenství v situacích, kdy předmětem jednání schůze shromáždění vlastníků. jednotek je důležitá záležitost, tedy záležitost mající resp. u níž je pravděpodobné to, že má či že bude mít podstatný vliv na právní, ekonomické či jiné postavení člena společenství, podstatný vliv na jeho práva a povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2011 sp.zn. 22 Cdo 1423/2009: „z možnosti podat návrh na přezkum rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek v důležité záležitosti podle § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb. není bez dalšího vyloučen vlastník jednotky, který se hlasování nezúčastnil a s rozhodnutím nesouhlasí“. Podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 7 Cmo 188/2009 (publikovaného v Právních rozhledech č. 6/2010) „nebyl-li vlastník jednotky řádně pozván na shromáždění vlastníků jednotek, tedy nebyla-li mu řádně a včas doručena pozvánka (ve formě a způsobem určeným zákonem a stanovami), přičemž vlastník jednotky se shromáždění proto nezúčastnil, lze jej považovat ve smyslu § 11 odst.1 poslední věta BytZ za přehlasovaného vlastníka“. Jak vidno z výše uvedené judikatury, nebyla dosud explicitně judikována otázka, zda lze za přehlasovaného vlastníka považovat i toho vlastníka jednotky, jenž se sice zúčastní schůze shromáždění vlastníků jednotky, nicméně vzhledem k jejímu konání jsoucímu v rozporu se zákonem není na této schůzi přijato žádné rozhodnutí, ohledně nějž by aktivně hlasoval. V daném případě tím, že bylo hlasováno tzv. „po sekcích“, což je z níže uvedených důvodů v rozporu se zákonem, nebylo v rámci „sekce“, jejíhož jednání se žalobkyně zúčastnila, přijato žádné rozhodnutí. Nelze souhlasit s tím, že v této sekci se vlastně všichni členové zdrželi hlasování. Právně všichni členové nehlasovali, neboť o navržených usneseních nebylo hlasováno vůbec. Ostatně sám odvolatel tvrdil, že žalobkyně jednání sekce zcela rozvrátila a že tak nebylo o ničem rozhodnuto. Nutné je přitom vidět, že způsob, jakým bylo jednáno, stanovil žalovaný, pročež jej nelze interpretovat k tíži žalobkyně. Podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 14 Cmo 378/2007 (publikováno ve výše citované publikaci) „připravil-li se o možnost podat žalobu podle § 11 odst.3 BytZ žalobce sám tím, že se shromáždění nezúčastnil (ač řádně pozván), nelze jej považovat za přehlasovaného vlastníka“. A contrario znamená použití řečeného judikátu, že zavinilo-li samo společenství - žalovaný, že se schůze shromáždění vlastníků jednotek řádně nekonala (tedy nekonala v souladu se zákonem) a potažmo tak nemohlo být ani řádně (v souladu se zákonem) rozhodováno o otázkách uvedených v programu schůze shromáždění vlastníků jednotek, nelze z tohoto důvodu vlastníku jednotky upírat postavení přehlasovaného vlastníka, a to i když se schůze shromáždění konané v rozporu se zákonem zúčastnil. Podstatné je, že nehlasoval pro přijetí napadeného rozhodnutí resp. napadených rozhodnutí. Žalobkyni lze tedy z výše uvedených důvodů v daném případě považovat za přehlasovaného vlastníka ve smyslu § 11 odst.3 BytZ. Podle právní teorie „je soud oprávněn (v rozsahu tvrzení žalobce) přezkoumávat jak soulad samotného přijatého usnesení shromáždění, tak i soulad procesu k přijetí usnesení vedoucího, se zákonem a stanovami“ in. Novotný M., Fiala J., Horák T., Oehm J., Holejšovský J. : Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha . C.H.Beck, 2011. Účelem ust. § 11 odst.3 BytZ je, jak výše rozvedeno, ochrana práv vlastníků jednotek - členů společenství před zásahy do jejich právního, ekonomického či jiného postavení daného vlastnictvím dané jednotky a potažmo tak členství ve společenství, a to ve vztahu k rozhodnutím shromážděním vlastníkům jednotek přijímaným. Tato ochrana práv a projevuje jak v rámci ochrany řádnosti, tedy souladu se zákonem případně stanovami, procesu svolávání, jednání a rozhodování schůze shromáždění vlastníků jednotek, tak i souladu obsahu přijatých rozhodnutí se zákonem případně i stanovami společenství. Se stanovami společenství samozřejmě jen tehdy, jsou-li ony samy v souladu se zákonem. V daném případě odvolací soud plně souhlasí s tím, že konání a jednání shromáždění resp. schůze shromáždění vlastníků jednotek tak, jak se událo, bylo v rozporu se zákonem. Právem každého vlastníka jednotky - člena společenství, je kromě jiného též zúčastnit se schůze shromáždění vlastníků jednotek, vznášet na ní připomínky a návrhy, hlasovat na ní o navržených rozhodnutích, vyjadřovat se k těmto rozhodnutím, obdržet zápis ze schůze shromáždění (viz. především ust. § 9 odst.6 a 7 BytZ, § 11 BytZ). Právem člena je též v rámci své účasti na shromáždění být účasten celého jejího průběhu, účasten reakcí všech přítomných členů, reakcí funkcionářů shromáždění i přítomných funkcionářů společenství, reagovat na děj na schůzi tak, aby byla tato reakce přístupná (viditelná, slyšitelná, tedy zaznamenatelná) i všemi ostatními členy přítomnými na schůzi shromáždění. Podle odvolacího soudu tedy nelze na jedné straně a priori odmítnout takový způsob jednání schůze shromáždění , jež se nekoná pře všechny členy na jediném místě, nicméně na straně druhé musí takové konání zajistit naplnění všech uvedených práv každého člena společenství. Je tedy představitelná tzv. videokonference znamenající interaktivitu, tedy možnost sdíleného projevu i sídlené reakce všech osob zúčastněných na schůzi shromáždění. Odmítnout je však nutné konání shromáždění po sekcích, kdy každá ze sekcí probíhá samostatně, časově nejsou v souladu projednávané otázky na všech sekcích, je hlasováno resp. rozhodováno na každé sekci samostatně, projev vůle osoby zúčastněné na shromáždění v rámci jedné sekce není v týž okamžik, tedy v reálném čase seznatelný všem na shromáždění účastnivším se osobám. V rozporu se zákonem je tedy takové konání shromáždění vlastníků jednotek, jež neumožňuje interakci všech osob zúčastněných na shromáždění. Rozhodnutí přijatá na takovémto shromáždění jsou tudíž neplatná. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2012 sp.zn. 29 Cdo 3399/2010 : „důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých shromážděním společenství vlastníků jednotek může být i porušení pravidel pro svolání shromáždění, upravených ve stanovách společenství (§ 9 odst. 14 písm. c/ zákona o vlastnictví bytů). Neplatnost usnesení přijatého shromážděním soud v řízení o žalobě podle ustanovení § 11 odst. 3, věty třetí, zákona o vlastnictví bytů nevysloví, nedošlo-li zjištěným porušením právních předpisů či stanov s ohledem na okolnosti případu k závažnému zásahu do práv vlastníků jednotek či společenství samotného, nebo bylo-li by vyslovením neplatnosti usnesení shromáždění závažně zasaženo do práv nabytých třetími osobami v dobré víře“. V daném případě tím, že byla zcela znemožněna interakce osob zúčastnivších se předmětného shromáždění vlastníků jednotek, z pozice žalobkyně, že byla zcela znemožněna interakce členů společenství zúčastnivším se schůze shromáždění vlastníků, došlo k závažnému zásahu do práv vlastníků jednotek - členů společenství. Tito nemohli uplatňovat svá základní práva spočívající v tom, aby se vyjadřovali k projednávaným věcem, vznášeli návrhy či činili námitky, hlasovali v jeden okamžik o předložených návrzích usnesení, a to tak, aby všechna jejich jednání byla v jeden okamžik přístupná všem členům společenství účastnícím se shromáždění a zároveň aby reakce všech těchto členů resp. všech zúčastnivších se osob byla známa všem těmto členům, ve shodný okamžik. Řečené zásadní procedurální nedostatky - oddělené projednání věcí včetně hlasování po sekcích se projevily či projevit mohly i co do obsahu přijímaných rozhodnutí shromáždění. Jestliže člen sekce činící návrhy či namítající skutečnosti nebyl v interaktivním kontaktu s ostatními na shromáždění zúčastněnými členy, nemohli tito ostatní členové zaznamenat jeho jednání resp. ve všech jiných sekcích kromě sekce „své“, čímž byla zásadně porušena jejich zákonná práva, viz. výše. Odvolací soud ještě pro úplnost dodává, že chápe do jisté míry obtížnou situaci daného společenství resp. větších společenství vlastníků jednotek ve vztahu ke svolávání, konání a rozhodování shromáždění vlastníků jednotek. Podotýká, že na jedné straně sami vlastníci jednotek toto mohli ovlivnit v rámci výstavby domů, kdy by společenství nepředstavovala tak velký počet členů, na straně druhé tuto reálnou možnost měli vlastníci resp. budoucí vlastníci spíše jen v poslední době a jen v některých případech. Celkový počet členů společenství čítající několik stovek ovšem není takový, jenž by zásadně neumožňoval konat schůze shromáždění najednou, v rámci jednoho sálu, jak se to běžně děje u valných hromad akciových společností í či u větších družstev. Podle rozhodné právní úpravy, účinné do 31.12.2013, navíc, jak výše rozvedeno, nebylo vyloučeno, aby byla schůze shromáždění konána zároveň i na více místech, ovšem musela by být zajištěna 100% interaktivita, tedy aby všechny úkony resp. projevy vůle všech zúčastněných osob byly dostupné těmto všem osobám v reálném čase a zároveň aby tyto všechny osoby mohly na takové projevy vůle reagovat, dostupně opět všem zúčastněným. Stručně řečeno, schůze shromáždění se mohla konat na různých místech, ovšem způsobem, jako kdyby se na jednom místě konala. Situaci větších společenství, s nimiž zákon č. 72/1994 Sb. zřejmě příliš nepočítal, jak vyplývá i z nemožnosti konat shromáždění delegátů či rozhodovat per rollam, řeší právní úprava účinná od 1.1.2014 možností rozhodování per rollam v případě, že shromáždění není schopné usnášení resp. upravit rozhodování per rollam pro všechny další případy (viz. § 1210 - 1214 o.z.). Toto řešení ovšem na daný případ nedopadá a v dané době nebylo možné. V době konání předmětného, napadeného shromáždění delegátů tak musel být splněn požadavek interaktivity mezi všemi osobami zúčastněnými na shromáždění, jež v daném případě splněn nebyl, čímž došlo k podstatnému porušení práv nejenom žalobkyně, ale všech členů společenství, kteří se shromáždění zúčastnili. Na základě všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. ve výroku I. o věci samé potvrdil jako správné, jako správné potvrdil též i rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení, vyjma její výše z důvodů níže uvedených. Tuto výši stanovil sám, pročež potud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil. S ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013 sp.zn. Pl.ÚS 25/12, jímž byla zrušena vyhl.č. 484/2000 Sb., stanoví se odměna za zastoupení advokátem podle vyhl.č. 177/1996 Sb., tedy nikoli paušální sazbou za řízení v jednom stupni, jak uvažoval dle tehdy platné právní úpravy soud prvního stupně, ale za jednotlivé úkony, pročež ve smyslu výkladu provedeného Ústavním soudem není rozhodné, že k úkonům došlo před vyhlášením nálezu ve Sbírce zákonů. navíc odvolací soud, vázán výše uvedeným nálezem, rozhoduje již poté, co byl nález publikován (účinnost nálezu ode dne 7.5.2013). O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl soud prvního stupně správně podle § 142 odst.1 o.s.ř., tedy dle úspěchu v řízení před soudem prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit jejich náhradu žalobci zastoupenému advokátem. Jejich výše je však dle výše uvedeného nálezu Ústavního soudu dána dle § 7 a § 9 odst.3 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2012 (viz. čl. I vyhl.č. 486/2012 Sb.) coby odměna za právní zastoupení advokátem částkou 6.300,- Kč (3x2.100,- Kč), paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst.3 citované vyhlášky částku 900,- Kč (3x300,- Kč). Dále pak dána dle § 7 a § 9 odst.4 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2013 coby odměna za právní zastoupení advokátem částkou 3.100,- Kč , paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst.3 citované vyhlášky částku 300,- Kč. Úkony právní služby byly převzetí a příprava věci, sepis žaloby, účast u jednání dne 11.12.2012 a dne 29.1.2013. Celkem tedy činí náhrada za úkony dle advokátního tarifu částku 10.600,- Kč. K tomu dále pak advokátu náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21% z uvedené částky odměny, tedy částka 2.226,- Kč. Dále pak náleží žalobkyni náhrada zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 2.000,- Kč, Celkem činí tedy povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 14.826,- Kč. Ve výroku II. tudíž odvolací soud změnil jen tak, že náklady řízení činí částku 14.826;- Kč, O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst.1 ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř., tedy dle úspěchu v odvolacím řízení. dle § 7 a § 9 odst.4 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2013 coby odměna za právní zastoupení advokátem částkou 3.100,- Kč (za jeden úkon právní po moci - zastupování před odvolacím soudem), paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst.3 citované vyhlášky částku 300,- Kč a daň z přidané hodnoty činí částku 714,- Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Ladislava Kočky, advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Rubrum