8 A 170/2012 - 55

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Dr. S. P., M.B.A., proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Praha 1, Na Františku 32, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 10.10.2012, č.j. 5061/09/21100/01000, PID MIPOX01NSIRL, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 10.10.2012, č.j. 5061/09/21100/01000, PID MIPOX01NSIRL s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu, jímž byl zamítnut rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 22.8.2012, č.j.: 5061/09/01300, PID MIPOX01NIZSR. V daném případě správní orgán prvního stupně rozhodl, že žádost žalobce o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se v části, v níž: I. jsou u poskytovaných pracovních smluv č. 4, č. 18, č. 19 a č. 20 anonymizovány osobní údaje dotčených zaměstnanců (konkrétně příjmení, jméno, bydliště, datum narození, místo narození, základní mzda a podpis zaměstnance s odkazem na ust. § 8a zákona č. 106/1999 Sb., ve spojení s § 5 zákona č. 101/2000 Sb.), II. jsou u poskytované „Zprávy o činnosti externího poradce v oblasti energetiky dle Smlouvy uzavřené mezi ENKI o.p.s. a…“ anonymizovány osobní údaje dotčeného poradce, a dále anonymizované údaje o spolupracujících firmách (konkrétně osobní údaje dotčeného poradce s odkazem na ust. § 8a zákona č. 106/1999 Sb., § 5 zákona č. 101/2000 Sb.; údaje o spolupracujících firmách z důvodu obchodního tajemství dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., ve spojení s § 17 obchodního zákoníku), odmítá. V prvostupňovém rozhodnutí poskytl správní orgán žalobci doprovodné informace, v nichž uvedl, že u kopií pracovních smluv zaměstnanců jde v anonymizovaných částech o základní osobní údaje zaměstnanců společnosti ENKI, o.p.s. dle zákona č. 101/2000 Sb., neboť osobní data umožňují identifikovat danou osobu. K anonymizovaným údajům ve Zprávě o činnosti externího poradce uvedl, že jde o jméno, příjmení a podpis externího poradce pro společnost ENKI, o.p.s. pro oblast energetiky, jméno experta spolupracujícího v oblasti rozvoje malých vodních elektráren a spolupracujícího zástupce Západočeské univerzity v Plzni, tedy údaje osob, které nejsou příjemci veřejných prostředků. K údajům anonymizovaným z důvodu obchodního tajemství správní orgán uvedl, že společnost ENKI, o.p.s., s ohledem na charakter své činnosti v oblasti výzkumu, vývoje a inovací si obsáhle vymezila předmět svého obchodního tajemství, které si chrání, přičemž nesouhlas uvedené společnosti se zveřejněním požadovaných informací vyplývá z opakovaných stanovisek této společnosti. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr průmyslu a obchodu (dále jen „ministr“) uvedl, že žalobce žádal o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., a to kopie žádosti o platbu č. 1 týkající se dotace, kterou obdržela společnost ENKI, o.p.s. z programu OPPP (Operační program průmysl a podnikání) – Prosperita na projekt „Třeboňské inovační centrum – II. etapa realizace“. Ministr předestřel průběh řízení o poskytnutí těchto informací, neboť žalovaný o částečném odmítnutí informací rozhodl již v roce 2009, avšak Městský soud v Praze na základě žaloby podané žalobcem rozsudkem ze dne 6.6.2012, č.j. 9Ca 218/2009- 77, zrušil rozhodnutí správního orgánu II. stupně i prvostupňové rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný dospěl k závěru, že zákonné důvody pro odmítnutí anonymizovaných údajů nadále trvají a dne 22.8.2012 vydal rozhodnutí č.j. 5061/09/01300, PID: MIPOX01NIZSR, v němž odůvodnil neposkytnutí začerněných – anonymizovaných údajů na předmětných dokumentech, tzn. u poskytovaných pracovních smluv č. 4, č. 18, č. 19 a č. 20 byly anonymizovány osobní údaje dotčených zaměstnanců, a u Zprávy o činnosti externího poradce v oblasti energetiky byly anonymizovány osobní údaje dotčeného poradce a údaje o spolupracujících firmách. K odmítnutí anonymizovaných údajů na pracovních smlouvách ministr uvedl, že žalovaný je povinen respektovat příslušná ustanovení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále také „zákon o ochraně osobních údajů“) s tím, že k jinému účelu než byl stanovený účel pro zpracování osobních údajů dle ust. § 5 citovaného zákona, lze osobní údaje zpracovávat pouze, pokud k tomu dal subjekt údajů předem souhlas. V daném případě bylo účelem shromažďování požadovaných dokumentů naplnění požadavků stanovených nařízením Komise (ES) č. 1828/2006 ze dne 8. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, a navazujících národních předpisů. Vzhledem k nemožnosti zpětně měnit účel, pro který byly osobní údaje poskytnuty a k absenci předchozího souhlasu subjektu údajů, musely být osobní údaje z poskytovaných dokumentů vyloučeny. K anonymizovaným údajům ve Zprávě o činnosti externího poradce ministr uvedl, že byly odepřeny jednak z důvodu ochrany osobních údajů, pokud se jednalo o informace vztahující se k určité fyzické osobě, a z důvodu ochrany obchodního tajemství, pokud se jednalo o údaje vztahující se ke spolupracujícím subjektům, přičemž z poskytnutého textu Zprávy o činnosti externího poradce bylo zřejmé, jaké údaje byly v konkrétních případech anonymizovány. Ministr k textu Zprávy o činnosti externího poradce uvedl, že účelem poskytnutí těchto informací bylo plnění povinností vyplývajících z Nařízení komise č. 1828/2006, což samo o sobě nezakládá automatické právo na zveřejnění veškerých informací vztahujících se k dotovanému projektu. V žalobou napadeném rozhodnutí ministr dále rozebral jednotlivé výjimky připouštějící zpracování osobních údajů bez souhlasu subjektů údajů, přičemž dospěl k závěru, že žádná z výjimek se na daný případ nevztahuje. K rozkladové námitce žalobce týkající se nesprávné aplikace obchodního tajemství uvedl, že podnikatelské aktivity mohou vyvíjet i osoby, které svým převažujícím zaměřením působí v nepodnikatelské sféře, přičemž míra podnikatelských aktivit nemá vliv na právo na ochranu obchodního tajemství. V této souvislosti zmínil, že společnost ENKI, o.p.s. jako nositel obchodního tajemství opakovaně výslovně uvedla, že ochrana skutečností, které tyto znaky naplňují, potrvá minimálně do roku 2014. K pojmu správní uvážení užitému v rozhodnutí správního orgánu I. stupně uvedl, že uvedené slovní spojení nebylo uvedeno jako terminus technicus teorie správního práva, ale v obecném smyslu právního hodnocení. Ve vztahu k anonymizovaným údajům na pracovních smlouvách (první okruh žalobních námitek) žalobce v žalobě namítal následující: - 1) ministr se nevypořádal s jeho argumentací obsaženou v rozkladu, že souhlas příslušných subjektů údajů není potřeba, a dále že ministr uvedl v rozhodnutí nový důvod pro odmítnutí informací - § 5 odst. 1 písm. f) zákona 101/2000 Sb., - 2) žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože ministr nespecifikoval národní předpisy ve vztahu k účelu shromažďování osobních údajů, - 3) poukazoval na § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů s tím, že společnost ENKI, o.p.s. shromažďovala a zpracovávala informace o svých zaměstnancích za účelem splnění povinnosti identifikovat účastníka, se kterým smlouvu uzavírá, přičemž mzdy zaměstnanců byly hrazeny z veřejných prostředků, z dotace od ministerstva, a ministerstvo zpracovávalo dotčené informace (předložené pracovní smlouvy) v souvislosti s výkonem dohledu a kontroly nad použitím veřejných prostředků a proto nepotřebovalo souhlas subjektu údajů, - 4) uváděl, že ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů je nepřípadné, neboť účel zpracování osobních údajů je shodný s účelem, ke kterému byly informace shromážděny, tzn. ke kontrole nakládání s veřejnými prostředky, - 5) ENKI, o.p.s. poskytla pracovní smlouvy bez začerněných údajů, tzn. souhlas subjektů údajů ke zpracování údajů byl dán, nebo nebyl potřeba. Ve vztahu k anonymizovaným údajům ve zprávě externího poradce (druhý okruh žalobních námitek) žalobce namítal: - 5) nesprávnou aplikaci zákona o ochraně osobních údajů, přičemž odkázal na argumentaci uplatněnou ve vztahu k anonymizovaným údajům na pracovních smlouvách, - 6) že se ministr nevypořádal s námitkou žalobce obsaženou v rozkladu, dle které ministerstvo nepřezkoumalo, zda odepřené informace splňují jednotlivé znaky obchodního tajemství, a že nepřezkoumal existenci obchodního tajemství. Ve vyjádření k žalobě žalovaný reagoval na jednotlivé námitky žalobce. K námitce žalobce, podle které ministr opřel odmítnutí poskytnutí osobních údajů o nový důvod, žalovaný uvedl, že v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu nejsou uváděny nové důvody, pouze jsou podrobněji rozebrány a příslušnou pasáž napadeného rozhodnutí odcitoval. K tvrzené nepřezkoumatelnosti uvedl, že nařízení, jež byla zmíněna v žalobou napadeném rozhodnutí, jsou přímo aplikovatelná a doplnil, že navazujícími předpisy jsou v oblasti ochrany osobních údajů zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, a v oblasti hospodaření s rozpočtovými prostředky zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů. K ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů žalovaný uvedl, že účelem zpracování dokumentů doložených společností ENKI, o.p.s. k žádosti o platbu z programu OPPP je kontrola splnění všech podmínek stanovených v příslušném operačním programu, účel zpracování je přesně vymezen a nemůže být svévolně rozšiřován. Žalovaný poukázal na čl. 10 Listiny základních práv a svobod a navazující ust. § 5 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů (povinnost dbát práva na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů) a § 10 zákona o ochraně osobních údajů (povinnost zpracovatele dbát, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, a dbát na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů). Shodně se vyjádřil i k argumentu žalobce, dle kterého žalovaný nepotřeboval souhlas subjektů údajů s poskytnutím informací, a dodal, že zveřejnění osobních údajů osob podílejících se na realizaci projektu nemá relevanci ke kontrole plnění podmínek vyplývajících z příslušného dotačního programu. K části žaloby týkající se problematiky aplikace obchodního tajemství žalovaný zejm. uvedl, že při posuzování žádosti o informace přihlížel k tzv. protikorupční novele zákona č. 218/2000 Sb., provedené zákonem č. 171/2012 Sb., v níž byla mj. poskytovatelům podpor uložena povinnost předávat Ministerstvu financí ke zveřejnění veškeré dokumenty a údaje rozhodné pro poskytování dotací a návratných finančních výpomocí, přičemž jednou z výjimek z této povinnosti jsou dokumenty a údaje týkající se dotací poskytovaných jako podpora výzkumu, experimentálního vývoje a inovací podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků. Žalovaný zdůraznil, že veškeré projekty z programu OPP/Prosperita byly financovány ze zdrojů určených na podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací s tím, že předmětný podpořený projekt je navíc spojen s patenty a užitnými vzory ve vlastnictví společnosti ENKI, o.p.s. Zájem na ochraně inovativních projektů tak převažuje nad zájmem na transparentnosti čerpání dotací. Správní spis pak především obsahuje pro danou věc tyto podstatné dokumenty: rozhodnutí žalovaného ze dne 22.8.2012, č.j.: 5061/09/01300 PID MIPOX01NIZSR, jímž žalovaný vyhověl stížnosti žalobce na postup Ministerstva obchodu a průmyslu v řízení o poskytnutí informace č.j. 5061/09/01110 datované 19.3.2009, včetně anonymizovaných dokumentů (pracovní smlouvy č. 4, č.18, č. 19, č. 20 a Zprávy o činnosti externího poradce v oblasti energetiky); rozklad žalobce ze dne 10.9.2012 proti rozhodnutí ministerstva průmyslu a obchodu č.j. 5061/09/01300; rozhodnutí ministra obchodu a průmyslu ze dne 10.10.2012, č.j.: 5061/09/21100/01000 PID MIPOX01NSIRL. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vycházel z následující právní úpravy: Podle ust. § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Podle ust. § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (1) Povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na poskytování veřejných prostředků podle zákonů v oblasti sociální, poskytování zdravotních služeb, hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, státní podpory stavebního spoření a státní pomoci při obnově území. (3) Základní osobní údaje podle odstavce 1 se poskytnou pouze v tomto rozsahu: jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Podle ust. § 5 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, správce je povinen a) stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovány, b) stanovit prostředky a způsob zpracování osobních údajů, c) zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem. Je-li to nezbytné, osobní údaje aktualizuje. Zjistí-li správce, že jím zpracované osobní údaje nejsou s ohledem na stanovený účel přesné, provede bez zbytečného odkladu přiměřená opatření, zejména zpracování blokuje a osobní údaje opraví nebo doplní, jinak osobní údaje zlikviduje. Nepřesné osobní údaje lze zpracovat pouze v mezích uvedených v § 3 odst.

6. Nepřesné osobní údaje se musí označit. Informaci o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů je správce povinen bez zbytečného odkladu předat všem příjemcům, d) shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanového účelu, e) uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování. Po uplynutí této doby mohou být osobní údaje uchovávány pouze pro účely státní statistické služby, pro účely vědecké a pro účely archivnictví. Při použití pro tyto účely je třeba dbát práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů, a osobní údaje anonymizovat, jakmile je to možné, f) zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. Zpracovávat k jinému účelu lze osobní údaje jen v mezích ustanovení § 3 odst. 6, nebo pokud k tomu dal subjekt údajů předem souhlas, (2) Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat, a) jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce, b) jestliže je zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro jednání o uzavření nebo změně smlouvy uskutečněné na návrh subjektu údajů, c) pokud je to nezbytně třeba k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů. V tomto případě je třeba bez zbytečného odkladu získat jeho souhlas. Pokud souhlas není dán, musí správce ukončit zpracování a údaje zlikvidovat, d) jedná-li se o oprávněně zveřejněné osobní údaje v souladu se zvláštním právním předpisem. Tím však není dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů, e) pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života, f) pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení, nebo, g) jedná-li se o zpracování výlučně pro účely archivnictví podle zvláštního zákona. Podle ust. § 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, předmětem práv náležejících k podniku je i obchodní tajemství. Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. Úkolem soudu bylo posoudit oprávněnost anonymizace údajů na dokumentech zveřejněných na základě žádosti žalobce, z důvodu ochrany osobních údajů a ochrany obchodního tajemství, a to z hlediska žalobcem uplatněných žalobních námitek. Soud se nejprve zabýval anonymizací údajů na pracovních smlouvách. Žalobce v prvé řadě namítal, že se ministr v žalobou napadeném rozhodnutí nevypořádal s argumentem žalobce, dle kterého není ke zveřejnění informací potřebný souhlas dotčených subjektů. V tomto směru nelze dát žalobci za pravdu, neboť ministr se v napadeném rozhodnutí (str. 8, 9) zabýval, zda v daném případě lze aplikovat některou ze zákonem stanovených výluk z předchozího souhlasu subjektu údajů, konkrétně výlukou obsaženou ve shora citovaném ust. § 5 odst. 2 písm. a), b), c) d), e), f) zákona č. 101/2000 Sb., přičemž dospěl k závěru, že žádnou z uvedených výjimek není možné v konkrétním případě aplikovat. Byť se tato část odůvodnění vztahovala k výroku II., z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se vztahuje i na část I. Rovněž nelze souhlasit s žalobcem v tom, že by ministr uvedl v žalobou napadeném rozhodnutí nový důvod pro odmítnutí informací, tzn. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., neboť citované ustanovení bylo obsaženo již v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Ministr pouze argument obsažený v tomto ustanovení blíže rozvedl, a to zejm. citací odborné literatury. K druhé žalobní námitce spočívající v tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí vzhledem k absenci konkrétního odkazu na národní předpisy ve vztahu k účelu shromažďování osobních údajů soud uvádí, že není důvodná. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že navazujícím předpisem v oblasti ochrany osobních údajů je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Nařízení, jež obsahují požadavky, k jejichž naplnění byly dotčené informace shromažďovány, byla v žalobou napadeném rozhodnutí výslovně uvedena. Skutečnost, že ministr jmenovitě neuvedl prováděcí předpis v oblasti hospodaření s rozpočtovými prostředky, tzn. zákon č. 218/2000 Sb., nemá na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí vliv. Rozhodnutí ministra je tedy v tomto směru přezkoumatelné, neboť obsahuje jeho úvahu, včetně konkrétní zákonné úpravy. Třetí žalobní námitku, dle které mzdy zaměstnanců společnosti ENKI, o.p.s. byly hrazeny z veřejných prostředků, přičemž ministerstvo zpracovávalo dotčené informace v souvislosti s výkonem dohledu a kontroly nad použitím veřejných prostředků a nepotřebovalo proto souhlas subjektů údajů, neshledal soud důvodnou. Důvodem, pro který je aprobováno zveřejňování osobních údajů osob coby příjemců veřejných prostředků, je posílení transparence veřejné správy a kontrola veřejnosti ohledně nakládání s veřejnými prostředky. Tomu odpovídá i vymezení důvodů přijetí nařízení Komise (ES) č. 1828/2006 ze dne 8. prosince 2006, kdy jedním z důvodů bylo dle bodu 4) preambule „V zájmu průhlednosti, pokud jde o využívání fondů, by měl být elektronicky nebo jinak zveřejněn seznam příjemců, názvy operací a výše financování z veřejných zdrojů přiděleného těmto operacím“. V daném případě byl primárním příjemcem dotace subjekt- společnost ENKI, o.p.s., se kterým třetí osoby (subjekty údajů) uzavíraly smluvní (pracovněprávní) vztah. Ministerstvo shromažďovalo údaje za účelem naplnění požadavků stanovených nařízením Komise (ES) č. 1828/2006 ze dne 8. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a zákona č. 101/2000 Sb. Pro naplnění účelu shromažďování údajů bylo nezbytné shromáždit údaje v neanonymizované podobě; společnost ENKI, o.p.s. předala povinnému subjektu dokumenty, jež obsahovaly informace o zaměstnancích společnosti ENKI, o.p.s., za účelem splnění povinnosti identifikovat osoby, se kterými uzavřela smlouvy. Kontrole z hlediska použití veřejných prostředků podléhá příjemce veřejných prostředků, tzn. společnost ENKI, o.p.s. Rozšiřování pojmu příjemce veřejných prostředků v uvedeném případě i na subjekty spolupracující s touto společností, ať už její zaměstnance nebo třetí osoby, tak aby byly zveřejňovány jejich osobní údaje, je dle názoru soudu nepřijatelné. Jakkoli je posílení transparence veřejné správy a kontrola veřejnosti ohledně nakládání s veřejnými prostředky legitimním cílem, má určité omezení, kterým je v konkrétním případě ochrana osobních údajů odvozených příjemců veřejných prostředků. S tímto koresponduje i úprava obsažená v čl. 6 nařízení Komise (ES) č. 1828/2006 ze dne 8. prosince 2006, zakotvující informační opatření pro příjemce, dle které řídící orgán informuje příjemce o tom, že přijetí finančních prostředků znamená rovněž souhlas s uvedením v seznamu příjemců zveřejněném v souladu s čl. 7 odst. 2 písm. d), tj. v seznamu obsahujícím označení příjemce, název operace a výše částky financování přidělené operaci z veřejných zdrojů. Z uvedeného vyplývá, že zveřejnění podléhají příjemci dotací, nikoli osoby, které pro příjemce vykonávají pracovní či jinou smluvní činnost. Soud se rovněž plně ztotožňuje s názorem vyjádřeným v žalobou napadeném rozhodnutí, že je nepřípustné, aby zpracovatel se shromážděnými údaji libovolně nakládal, či svévolně dodatečně měnil účel, ke kterému byly poskytnuty, a proto nelze souhlas subjektů údajů vyloučit. K tomu soud dodává, že extenzivní výklad žalobce ohledně pojmu příjemce veřejných prostředků není ze shora uvedených důvodů akceptovatelný. Podle § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb. se osobním údajem rozumí jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Podle rozšiřujícího výkladu pojmu „osobní údaj“ učiněném Nejvyšším správním soudem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.6.2011, č.j. 2 As 8/2011-160, dostupný na www.nssoud.cz) je osobním údajem takový údaj, který umožňuje určitou osobu nějakým způsobem kontaktovat. Z obsahu předmětných dokumentů je zřejmé, že v něm byly anonymizovány pouze osobní údaje, tzn. údaje: příjmení, jméno, bydliště, datum narození, místo narození, základní mzda a podpis zaměstnance. Nutno uvést, že žalobce nebrojil rozkladem proti té části prvostupňového rozhodnutí, kde u požadovaných pracovních smluv byla odmítnuta informace o poskytnutí základní mzdy a podpisu dotčeného zaměstnance. Z uvedeného důvodu se argumentace osobními údaji týká pouze údajů o příjmení, jménu, bydlišti, datu narození, místě narození dotčených osob. Jméno, příjmení, datum a místo narození jsou bezpochyby údaje umožňující jednoznačně identifikovat osobu, bydliště je údajem, který umožňuje určitou osobu nějakým způsobem kontaktovat. Všechny uvedené údaje jsou tedy osobními údaji ve smyslu ust. § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., a žalovaný dle názoru soudu nepochybil, když tyto údaje na předmětných dokumentech anonymizoval a žalobci neposkytl. Čtvrtou ani pátou námitku neshledal soud důvodnou, přičemž pro jejich blízkou souvislost s předchozí námitkou odkazuje na argumentaci shora uvedenou, vztahující se k třetí žalobcově námitce. Ke čtvrté námitce soud dodává, že argumentace ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., je opodstatněná, neboť dle tohoto ustanovení lze zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. Zpracovávat k jinému účelu lze osobní údaje jen v mezích ust. § 3 odst. 6, nebo pokud k tomu dal subjekt údajů předem souhlas. Ustanovení § 3 odst. 6 citovaného zákona na daný případ nedopadá, přičemž subjekty údajů předem nedaly souhlas k tomu, aby jejich osobní údaje byly zpracovávány k jinému účelu, tzn. jinému než naplnění požadavků stanovených přímo aplikovatelným nařízením Komise (ES) č. 1828/2006 ze dne 8. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj. Jak již bylo řečeno, dotčené subjekty údajů nejsou přímými příjemci veřejných prostředků a informace o jejich osobách byly shromážděny výlučně za účelem naplnění požadavků stanovených shora uvedenými nařízeními, nikoli výslovně za účelem širší kontroly nakládání s veřejnými prostředky. Soud souhlasí s názorem vyjádřeným v žalobou napadeném rozhodnutí, tzn., že ve vztahu k těmto osobám (subjektům údajů) nelze libovolně měnit a rozšiřovat účel shromažďování údajů. K páté námitce žalobce soud dodává, že není relevantní, protože ve věci je podstatné, že povinný subjekt nemá souhlas dotčených subjektů údajů, aby zpracoval údaje k jinému účelu, než byly shromážděny. K druhému okruhu námitek vztahujícímu se k údajům anonymizovaným ve Zprávě externího poradce soud uvádí následující. V šesté žalobní námitce žalobce namítal nesprávnou aplikaci zákona o ochraně osobních údajů a plně odkázal na svou argumentaci uplatněnou v žalobě ve vztahu k anonymizovaným údajům v pracovních smlouvách. Soud tedy ve stejném duchu odkazuje na odůvodnění této námitky shora (zejm. tvrzené nesprávné aplikaci ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb.) s tím, že ani šestou námitku neshledal důvodnou. Oproti tomu důvodnou shledal soud poslední, sedmou, žalobcovu námitku, spočívající v tom, že ministr nepřezkoumal existenci obchodního tajemství a nevypořádal se s námitkou žalobce obsaženou v rozkladu ohledně nesprávné aplikace obchodního tajemství. Jediné, co v tomto směru bylo v žalobou napadeném rozhodnutí obsaženo, bylo konstatování, že podnikatelské aktivity mohou vyvíjet i osoby, které svým převažujícím zaměřením působí v nepodnikatelské sféře Z toho lze pouze vyvodit, že dle názoru ministra je možno obchodní tajemství aplikovat i na nepodnikatelský subjekt. Jednotlivými znaky obchodního tajemství a jejich naplněním se však ministr nezabýval a na rozdíl od vyjádření žalovaného k žalobě absentovala v dotčeném rozhodnutí i úvaha týkající se upřednostnění zájmu na inovacích atd. před zájmem veřejnosti na transparentnosti dotací. Skutečnost, že se žalovaný, resp. ministr, vypořádával se znaky obchodního tajemství v jiných řízeních a rozhodnutích, v nichž se žalobce domáhal poskytnutí informací, nemá v tomto řízení význam. Z uvedeného důvodu je proto žalobou napadené rozhodnutí v tomto bodě nepřezkoumatelné. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu trpí nedostatkem důvodů, je nepřezkoumatelné, soud předmětné napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Soud žalovanému neuložil povinnost poskytnout žalobci požadovanou informaci dle ust. § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., neboť ohledně anonymizace osobních údajů neshledal žalobu důvodnou. Ve vztahu k údajům anonymizovaným s odkazem na ochranu obchodního tajemství tuto povinnost neuložil v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeném v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 č. j. 1 As 8/2010 – 65, dle něhož: „Městský soud nemohl přistoupit k aplikaci § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, jestliže rozhodnutí ministra dopravy bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Zavedení apelačních prvků do soudního řízení správního zákonem č. 61/2006 Sb. nezměnilo tu nejzákladnější charakteristiku tohoto řízení, kterou je retrospektivní přezkum správních rozhodnutí. Základním předmětem soudního řízení správního je i v tomto případě správní rozhodnutí, nikoliv žádost o poskytnutí informací. Podstatou soudního řízení pak je mimo jiné přezkoumání důvodů správního rozhodnutí. To ostatně výslovně potvrzuje i dikce § 16 odst. 4 věty první zákona o svobodném přístupu k informacím, dle níž soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Soud tedy musí nepochybně nejprve přezkoumat důvody, na nichž je založeno rozhodnutí o odmítnutí žádosti ve spojení s rozhodnutím o odvolání. Pouze v situaci, kdy je správní rozhodnutí přezkoumatelné, si může soud učinit vlastní úsudek o jeho zákonnosti a v návaznosti na to posoudit splnění podmínek pro postup dle § 16 odst. 4 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud rozhodnutí ministra dopravy trpělo nedostatkem důvodů, bylo nepřezkoumatelné, což mělo za následek, že si městský soud nemohl učinit vlastní úsudek o zákonnosti postupu žalovaného a ministra dopravy.“ Nejvyšší správní soud připustil postup podle tohoto ustanovení „v těch situacích, kdy by správní orgány vydávaly nepřezkoumatelná rozhodnutí o odmítnutí žádosti s cílem vyhnout se aplikaci § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím.“ Soud má však za to, že o takovou situaci se v daném případě nejednalo. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání, když žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. V daném případě tedy byly splněny zákonné důvody pro postup dle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000,-Kč.