8 Af 1/2023– 30

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému INSKOL v.o.s., IČ: 06953859, se sídlem Svatováclavská 97/6, Karviná – Fryštát, insolvenční správce dlužníka MAXI–TIP a.s., IČ: 25689053, se sídlem Jeremiášova 947/16, Praha 5, zastoupeného Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem se sídlem Jiráskovo nám. 816/4, Plzeň, Ministerstvo financí Se sídlem Letenská 15, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2022, č. j. MF–22584/2022/73–36, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Ministerstvo financí jako příslušný správce daně podle § 10 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád (dále jen „daňový řád“) v souvislosti se správou kaucí ve smyslu § 113 písmeno a) a § 114 písmeno j) ve spojení s § 89 odst. 7 zákona č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“) zjistilo, že u obchodní společnosti MAXI –TIP a. s. se sídlem Jeremiášova 947/16 Stodůlky – Praha 5 dále jen MAXI – TIP a. s. eviduje přeplatek na složené kauci ve smyslu § 90 odst. 1 zákona o hazardních hrách ve formě peněžních prostředků na zvláštním účtu ministerstva ve výši 30 000 000 Kč.

2. Ve věci společnosti MAXI –TIP bylo zahájeno insolvenční řízení, následně byl zjištěn úpadek této společnosti a prohlášen konkurs na její majetek; insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Žalobce zahrnul do soupisu majetkové podstaty pohledávku za žalovaným ve výši 30 000 000 Kč z titulu kauce. Proti tomuto postupu podalo ministerstvo vylučovací žalobu podle § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „IZ“). Ve věci nebylo dosud rozhodnuto.

3. Ministerstvo ve věci postupovalo podle ustanovení zákona o hazardních hrách. V rámci procesu zjišťování vratitelnosti přeplatku bylo ministerstvu dne 18. 8. 2022 doručena žádost Celního úřadu pro Jihomoravský kraj o úhradu nedoplatků z přeplatku ve výši 25 000 Kč. Následně podal žádost o úhradu nedoplatku z přeplatku Celní úřad pro hlavního města Prahu; v tomto případě byl evidovaný nedoplatek 2 711 839,29 Kč. Ministerstvu byla poté doručena ještě žádost Specializovaného finančního úřadu o převedení přeplatku na nedoplatek provozovatele ve smyslu § 154 odst. 4 daňového řádu ve výši 4 886 790 Kč. Dále byly u ministerstva řádně přihlášeny 4 nevyplacené výhry v celkové výši 260 664 Kč, které byly sázejícím uhrazeny v plné výši.

4. Po úhradě uvedených nedoplatků činil vratitelný přeplatek společnosti MAXI – TIP a. s. částku 22 115 706,71 Kč a tato částka byla převedena na účet insolvenčního správce.

5. Insolvenční správce – tedy žalobce – podal proti vyrozumění o převedení přeplatku na úhradu nedoplatků a o vrácení vratitelného přeplatku ze dne 21. 10. 2022, č. j. MF–22584/2022/73–19, námitku s tím, že kauci složenou podle § 89 odst. 1 písmeno a) zákona o hazardní hra nelze použít k úhradě žádných pohledávek mimo insolvenční řízení; v poměrech insolvenčního řízení má totiž IZ přednost před zákonem o hazardních hrách jakožto zvláštní právní předpis. Žalobce trval na tom, že do majetkové podstaty náleží celá kauce jakožto vratitelný přeplatek, a proto žádal, aby bylo rozhodnuto o vrácení přeplatku v celé výši, tedy 30 000 000 Kč.

6. Žalovaný napadeným rozhodnutím námitku žalobce proti vyrozumění o převedení přeplatku na úhradu nedoplatku o vrácení přeplatku zamítl. Žalovaný takto postupoval proto, že dospěl k závěru, že kauce nespadá do majetkové podstaty v souladu s § 208 IZ. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal žalobu.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

7. V podané žalobě žalobce odkázal předně na ust. § 5 písmeno a) a d) IZ, který stanoví, že věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení a rovněž stanoví, že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby bylo dosaženo co nejvyššího uspokojení věřitelů (zásady insolvenčního řízení).

8. Žalobce uvedl, že v poměrech insolvenčního řízení má IZ přednost před zákonem o hazardních hrách jakožto zvláštní právní předpis; to platí mimo jiné proto, že kauci lze podle § 89 odst. 4 písmeno b) zákona o hazardní hrách použít k úhradě pokuty uložené za přestupek podle tohoto zákona. V insolvenčním řízení však nelze hradit žádné mimosmluvní sankce – to vyplývá mimo jiné z § 170 písmeno d) IZ. Z toho dle názoru žalobce vyplývá, že jakmile dojde k pravomocnému zrušení základního povolení dlužníka, kauce bude vratitelným přeplatkem podle § 90 odst. 1 zákona o hazardních hrách. K pravomocnému zrušení základního povolení došlo a je tedy zřejmé, že do majetkové podstaty náleží celá kauce jakožto vratitelný přeplatek.

9. V souladu s § 242 odst. 2 daňového řádu pohledávka na vrácení kauce byla sepsána pod položkou číslo 1. soupisu majetkové podstaty nejméně od 22. 3. 2022, vydání celé částky 30 000 000 Kč nebránila žádná překážka; s majetkem sepsaným do majetkové podstaty lze přitom nakládat jen způsobem upraveným IZ.

10. Úhradou nedoplatků bylo postupováno v rozporu s § 5 písmeno a) i § 170 písmeno d) IZ, neboť byli zvýhodněni ti věřitelé, kteří byli uspokojeni mimo insolvenční řízení, respektive byly hrazeny pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují – z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nezákonné.

11. Žalovaný v písemném vyjádření v žalobě navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, neboť požadavek žalobce nemá oporu v právní úpravě.

12. Kauce poskytnutá dlužníkem podle § 89 odst. 1 písmeno a) zákona o hazardních hrách nespadá do majetkové podstaty dlužníka, a to s ohledem na § 208 IZ. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že nestanoví–li IZ, jinak pak do majetkové podstaty nepatří majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen. Kauce poskytnutá podle § 89 odst. 1 písmeno a) zákona o hazardních hrách představuje finanční rezervu vytvářenou podle zvláštního právního předpisu, jedná se o speciální prostředky oddělené od prostředků dlužníka, které jsou určeny ke konkrétnímu účelu; tato skutečnost vyplývá mimo jiné i z toho, že tyto prostředky jsou skládány na zvláštní účet vedený u České národní banky. Tyto peněžní prostředky jsou primárně určeny k úhradě nedoplatků vyjmenovaných v § 89 odst. 4 zákona o hazardních hrách.

13. Inspiračním předobrazem § 208 IZ byla úprava obsažená v § 310 zákona č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád. Z komentářové literatury i judikatury zjevně vyplývá, že s těmito prostředky se nakládá jen zákonem stanoveným způsobem a součástí majetkové podstaty bez dalšího nejsou. Skutečnost, že kauce poskytnutá podle zákona o hazardních hrách nespadá do majetkové podstaty dlužníka, vyplývá také z judikatury Vrchního soudu v Praze (na kterou žalovaný ve vyjádření odkázal).

14. Co se týče § 242 daňového řádu, tento v daném případě nelze aplikovat, neboť vymezuje vztah přeplatků evidovaných na osobních daňových účtech dlužníka k insolvenčnímu řízení.

15. Podle názoru žalovaného peněžní prostředky mohou být vydány do majetkové podstaty dlužníka teprve poté, co dojde k úhradě nedoplatků uvedených v § 89 odst. 4 zákona o hazardu hrách.

16. Žalovaný shrnul, že je třeba nezbytně rozlišovat kauci, která je z majetkové podstaty dle § 208 IZ vyloučena, a vratitelný přeplatek, který je výsledkem procesu vypořádání kauce. Teprve v okamžiku, kdy se z přeplatku stává vratitelný přeplatek, může být tato pohledávka v souladu s § 90 zákona o hazardních hrách vyplacena, přičemž právě tímto okamžikem vyplacení ztrácí danou účelovou vázanost a může proto patřit i do majetkové podstaty dlužníka.

III. Posouzení žaloby

17. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Podle § 89 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 zákona o hazardních hrách ve znění účinném do 31. 12. 2023 (1) Žadatel o vydání základního povolení je povinen poskytnout kauci za každý druh hazardní hry a za každý druh internetové hry a) složením peněžních prostředků na zvláštní účet ministerstva, nebo b) bankovní zárukou, kterou přijalo ministerstvo. (2) Kauce složená na zvláštním účtu ministerstva musí být na tomto účtu uložena v plné výši po celou dobu platnosti základního povolení. (4) Kauci lze použít pouze k úhradě a) daně z hazardních her a jejího příslušenství, b) pokuty uložené za přestupek podle tohoto zákona, c) nevyplacené výhry sázejícímu, o které bylo příslušným orgánem veřejné moci pravomocně rozhodnuto, že má být vyplacena, a která byla sázejícím přihlášena u ministerstva k uhrazení z kauce.

19. Z důvodové zprávy k citovanému zákonnému ustanovení vyplývá, pokud jde o povahu kauce, následující: „ze stávající úpravy byl převzat institut jistoty k zajištění pohledávek státu a výplat výher sázejícím, a jež je jedním ze základních záruk pro řádné provozování hazardních her. Nově je tento institut nazýván kauce a slouží k zajištění pohledávek státu (ve formě daně z hazardní hry a pokuty uložené za správní delikt podle tohoto zákona) a výplat výher sázejícím. Je tedy účelově vázán a smyslem jeho zavedení je zajištění schopnosti dostát zákonným požadavkům a svým závazkům, včetně odrazující funkce. Splnění této podmínky, tj. doklad o složení, resp. zajištění kauce, je jednou z příloh žádosti o vydání základního povolení“.

20. Podle § 90 odst. 1 zákona o hazardních hrách, dojde–li k pravomocnému zrušení základního povolení, k jeho pravomocné změně, která má vliv na určení výše kauce, nebo k jeho zániku, stávají se složené peněžní prostředky v příslušném rozsahu přeplatkem provozovatele. Je–li takto vzniklý přeplatek vratitelným přeplatkem, vrátí jej ministerstvo provozovateli do 90 dnů ode dne vzniku tohoto přeplatku, nepožádá–li provozovatel před vrácením přeplatku o to, aby nebyl vrácen.

21. Důvodová zpráva k tomu uvádí: „Kauci je možné použít až ve chvíli, kdy dojde k pravomocnému zrušení nebo k zániku základního povolení, která se v tento okamžik stává přeplatkem provozovatele. Tento přeplatek pak lze použít na úhradu závazků provozovatele stanovených v § 89 spojených s provozováním hazardních her. Není tak možné s kaucí nakládat již v průběhu trvání základního povolení. Nemá–li provozovatel žádné neuhrazené závazky, jedná se o vratitelný přeplatek, který vrátí nebo uvolní Ministerstvo financí provozovateli ve lhůtě 90 dní ode dne pravomocného zrušení nebo zániku základního povolení. Výjimku z této 90denní lhůty tvoří situace, kdy celní úřad nebo orgán veřejné moci podle tohoto zákona nebo správce daně vede řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění, nebo situace, kdy je ve lhůtě 90 dní ode dne pravomocného zrušení nebo zániku základního povolení zahájeno jiné řízení u celního úřadu nebo jiného orgánu veřejné moci podle tohoto zákona. Skutečnosti podle předchozí věty mají za následek stavění lhůty. Termínem „vratitelný přeplatek“, který je tímto a následujícími ustanoveními používán, se rozumí vratitelný přeplatek dle daňového řádu. Tato skutečnost plyne rovněž z toho, že při správě kauce dochází k dělené správě a postupuje se podle daňového řádu. Nad to je stanovena povinnost výstavce bankovní záruky uhradit nedoplatky u orgánů celní správy nebo správce daně podle zákona upravujícího daň z hazardních her, jež jsou u příslušných orgánů evidovány k devadesátému dni ode dne pravomocného zrušení nebo zániku základního povolení. K uhrazení nedoplatků vyzve Ministerstvo financí výstavce bankovní záruky, a to nejdříve po uplynutí 90 dnů, avšak nejpozději do 6 měsíců ode dne pravomocného zrušení nebo zániku základního povolení. Nepostačuje–li kauce k úhradě celkové výše všech pohledávek, uhradí se poměrně podle jejich výše.“ 22. V rozsudku ze dne 22. 6. 2023, č. j. 9As 62/2023– 37, Nejvyšší správní soud uvedl: „obdobně je tomu ve vztahu ke kauci poskytnuté složením peněžních prostředků na zvláštní účet u žalovaného, kdy podle § 100a odst. 1 zákona o hazardních hrách se složené peněžní prostředky v příslušném rozsahu stávají přeplatkem, který je podle okolností vratitelným ve smyslu § 154 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2022, č. j. 2 As 36/2022–30, odst. [23]). Z toho lze dovodit, že u části kauce, která odpovídá dosud platným povolením, proces podle § 100a zákona neprobíhá.“ 23. Podle § 154 odst. 2 daňového řádu, správce daně převede přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popřípadě na úhradu nedoplatku podle odstavce 4. Není–li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Pokud existuje odůvodněný předpoklad, že dojde ke vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu, přeplatek se na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu nepoužije; to neplatí, pokud daňový subjekt o takové použití přeplatku požádá.

24. Podle § 242 odst. 2 daňového řádu pro potřeby insolvenčního řízení je za majetek daňového subjektu považován vratitelný přeplatek s tím, že přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných daňových pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, nejpozději do jejich přezkoumání.

25. Z citovaných zákonných ustanovení a důvodové zprávy je zřejmé, že smyslem kauce je zabezpečení schopnosti provozovatele dostát zákonným požadavkům a svým závazkům. Jestliže dojde (ať již z jakéhokoli důvodu) k zániku základního povolení, kauce se stane přeplatkem provozovatele, avšak, nikoli přeplatkem vratitelným. Tím se stane až po zjištění a zaplacení daňových nedoplatků.

26. Žalobce tedy neargumentuje správně, pokud označuje částku 30 000 000 Kč, kterou úpadce MAXI–TIP a.s. složil, co kauci za vratitelný přeplatek; tato částku se po zániku základního povolení stala přeplatkem společnosti MAXI–TIP. Majetkem úpadce podle § 242 odst. 2 daňového řádu, se stal až vratitelný přeplatek – tedy pouze částka, která zbyla poté, co žalovaný v souladu s § 89 odst. 4 kauci použil k úhradě daňových nedoplatků a nevyplacených výher.

27. Žalovaný při tom nepostupoval v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení, na něž odkazuje žalobce.

28. Podle § 5 IZ Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

29. Podle § 208 IZ nestanoví–li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří též majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávního celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštních právních předpisů30) , majetek České národní banky, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem.

30. Zásady insolvenčního řízení slouží jako výkladová pravidla tam, kde insolvenční zákon umožňuje výběr z většího množství variant řešení. Insolvenční zákon sleduje řešením úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů. Citované ustanovení zakotvuje zásadu rychlosti a povinnost insolvenční řízení vést tak, aby žádný z účastníků (tj. ani dlužník) nebyl nespravedlivě poškozen či nedovoleně zvýhodněn.

31. Ústavní východiska, jež ovládají vztah daňového a insolvenčního řízení shrnuje v recentním rozsudku ze dne 07.09.2023, č. j. 2 Afs 256/2022 – 50, Nejvyšší správní soud následovně: „Podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod má vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu. Neodůvodněné zvýhodňování státu jako vlastníka, které mu přiznává privilegované postavení oproti ostatním věřitelům, je s touto ústavní kautelou v rozporu (nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 48/06, bod 28, či ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 12/06, bod 55). Případné zvýhodnění správců daně při uspokojování jejich pohledávek musí být formulováno explicitně, ústavně konformně a musí být obhajitelné (nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 544/02). Totožně nahlíží na otázku uspokojování daňových pohledávek v insolvenčním řízení i NSS (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 Afs 4/2018–65, č. 4119/2021 Sb. NSS, bod 33)“.

32. Zmíněný rozsudek rozšířeného senátu ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 Afs 4/2018–65 uvádí: „lze totiž vycházet z toho, že insolvenční zákon zpravidla nastavuje obecná pravidla pro uspokojování pohledávek všech věřitelů tak, aby byla zajištěna jejich rovnost a předejito nepřípustnému zvýhodnění některých z nich. Zákonodárce však může pro určité typy pohledávek zavést zvláštní procesní pravidla reflektující zvláštní povahu těchto pohledávek či zvláštní způsob rozhodování o nich. Tímto případem jsou § 242 až 244 daňového řádu (a s nimi související modifikace některých pravidel o lhůtách, zakotvené v jeho § 245). Ze znění zmíněných ustanovení je jasné a nepochybné, že se vztahují na insolvenční situace a že pro tyto situace v některých ohledech upřesňují pravidla obecně zakotvená v insolvenčním zákoně. V tomto rozsahu tedy jsou pravidla v § 242 až 245 daňového řádu v těch případech, na něž dopadají, použitelná přednostně před jim odpovídajícími obecnými pravidly insolvenčního zákona. I tak je však třeba vykládat je ve světle smyslu a účelu insolvenčního práva a s vědomím jeho ústavních limitů, jak byly vyloženy výše. Mimo jiné tedy nelze dovolit, aby nepřiměřeně širokým uplatněním „započtení“ daňových pohledávek postupem podle ustanovení daňového řádu (jež by šlo nad rámec obecných pravidel o započtení v insolvenci) byl ústavně nepřípustně zvýhodněn správce daně jako věřitel. Ta ustanovení daňového řádu, z jejichž znění není patrné, že mají obsahovat zvláštní pravidla pro insolvenční situace, modifikovaná oproti pravidlům obecným, jež jsou zakotvena v insolvenčním zákoně, naopak nejsou v insolvenčních situacích použitelná“.

33. Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2018, č. j. 104 VSPH 331/2020–124, (bod 21). „do rozsahu § 208 insolvenčního zákona náleží především majetek, s nímž lze nakládat podle zvláštního zákona pouze v souladu se stanoveným účelem, přičemž jde zejména o veřejné prostředky poskytnuté dlužníku za určitým účelem, a finanční rezervy vytvářené za určitým účelem“.

34. Kauce složená podle zákona o hazardních hrách, jak vyplývá z § 89 tohoto zákona, se vytváří za zákonem přísně vymezeným účelem a její použití je upraveno tímto zákonem zcela striktně. Ve smyslu § 208 IZ složená kauce jako taková nepatří do majetkové podstaty a je z ní podle § 208 IZ vyňata do ukončení vypořádacího řízení a uhrazení nedoplatků podle § 90 odst. 1 zákona. Teprve nevyužitá část kauce se stává vratitelným přeplatkem a může být zahrnuta do majetkové podstaty v režimu IZ.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

35. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta námitka žalobce, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout.

36. Výrok o nákladech řízení mají oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Základ sporu II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného III. Posouzení žaloby IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení