8 C 106/2024 - 204

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit administrativní poplatek za nesplnění podmínek cenové úrovně Standard za 1. i 2. ročník ve výši 20 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 39 997 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 24. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 110 000 Kč z titulu dlužných administrativních a studijních poplatků. V žalobě uvedla, že žalovaný se dne 17. 10. 2022 listinou nazvanou jako „Smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa]“ (dále jen jako „Prohlášení studenta“) zavázal k úhradě studijních a administrativních poplatků v souvislosti se studiem poskytovaným žalobkyní, a to ve stanovených termínech splatnosti a stanovené výši. Výše a splatnost těchto poplatků vyplývá z vnitřních předpisů žalobkyně ([Anonymizováno] [právnická osoba], [Anonymizováno] [Anonymizováno]), které se tak pro žalovaného staly závaznými. K povaze Prohlášení studenta žalobkyně uvedla, že se jedná fakticky o nepojmenovanou smlouvu o studiu, jejímž podpisem se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému vzdělání a žalovaný se mj. zavázal za poskytnuté vzdělání hradit sjednané poplatky. Žalobkyně k tomuto dále uvedla, že zde existuje ustálená rozhodovací praxe tuzemských soudů, které zohledňují specifickou povahu poskytování vysokoškolského vzdělání a na vztah mezi vysokou školou (ať veřejnou nebo soukromou) a jejím studentem hledí tak, že se nejedná o vztah spotřebitelský. Na základě splnění podmínek přijímacího řízení přijala žalobkyně žalovaného ke studiu, což bylo žalovanému oznámeno dne 2. 11. 2022 Vyrozuměním o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu (dále jen „Vyrozumění“). Na základě Prohlášení studenta, zápisu do studia a Vyrozumění se žalovaný zavázal hradit žalobkyni studijní poplatky dle cenové úrovně Standard, v rámci které činila výše poplatků za školné 40 000 Kč za rok. Předmětnou cenovou úroveň Standard si žalovaný zvolil dobrovolně při plném vědomí svého zdravotního stavu a zdravotních limitací a po seznámení se s ostatními cenovými úrovněmi, které žalobkyně v rámci svých studijních programů poskytovala a po seznámení se s podmínkami, které bylo třeba v rámci úrovně Standard splnit. Cenová úroveň Standard je podmíněna splněním následujících podmínek: a) dosažením studijního průměru 2,0 ze 100 % zkoušek (EZK), nebo b) absolvováním 50 % docházky, nebo c) dosažením 50 % kreditů/rok, a dále d) studijními a studentskými/mimoškolními aktivitami (to vše dle čl. IV odst. 4 Prohlášení studenta). Žalobkyně k tomuto uvedla, že k platnosti ujednání o těchto poplatcích se již několikrát vyjadřovaly tuzemské soudy tak, že podmínění cenovým zvýhodněním školného představuje finanční motivaci studenta k plnění jeho povinností, které jsou jasně a srozumitelně formulovány a vymezeny a žalovaný, jako svéprávná osoba, byl s těmito povinnostmi srozuměn. Žalovaný stanovené podmínky úrovně Standard nesplnil, o čemž byl žalobkyní řádně vyrozuměn. Za nesplnění podmínek úrovně Standard v předepsaném rozsahu vznikla žalovanému povinnost doplatit cenový rozdíl úrovně Standard a úrovně Premium ve výši 20 000 Kč (rozdíl vyplývající z čl. 2 odst. 5 písm. b) Nařízení rektora o platbách) a dále uhradit žalobkyni administrativní poplatek dle položky [Anonymizováno].[Anonymizováno] Administrativního ceníku [adresa] ve výši 10 000 Kč, a to za každý ročník studia, v němž nebyly podmínky úrovně Standard splněny. Pokud se týká daných poplatků, žalobkyně uvedla, že na tyto nelze hledět jako na sankci navázanou na využití práva předčasně ukončit studium, ale jsou navázány výhradně na nesplnění studijních povinností, např. chybějící kredity či nepřítomnost na probíhající výuce. Žalovaný ukončil své studium ke dni 10. 12. 2023. Žalovaný neuhradil a dosud dluží žalobkyni částku ve výši 110 000 Kč, sestávající z částky 40 000 Kč za školné za 2. ročník studia v úrovni Standard, částky 40 000 Kč představující doplatek do cenové úrovně Premium za nesplnění podmínek úrovně Standard za 1. a 2. ročník studia, částky 20 000 Kč představující administrativní poplatek za nesplnění podmínek úrovně Standard za 1. a 2. ročník studia, částku ve výši 2 000 Kč představující administrativní poplatek za nedodržení termínu splatnosti v rozsahu 1 – 30 dní, částku ve výši 3 000 Kč představující administrativní poplatek za nedodržení termínu splatnosti v rozsahu 31 – 60 dní a částku ve výši 5 000 Kč představující administrativní poplatek za nedodržení termínu splatnosti v rozsahu o více než 60 dní (dané poplatky za nedodržení termínu dle Nařízení rektora 09/2013). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 2. 2024, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když ve svém vyjádření ze dne 22. 4. 2024 namítal, že vůči žalobkyni je v pozici spotřebitele ve smyslu čl. 57 dle Smlouvy EU a ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 634/1992 Sb. Žalovaný toto tvrzení dále dovozoval z judikatury Soudního dvora EU, ze které mimo jiné vyplývá, že organizace služeb v rámci vysokoškolského vzdělávání prováděná za úplatu zařízeními financovanými v zásadě ze soukromoprávních prostředků, jejichž cílem je dosažení obchodního zisku, představuje takovou hospodářskou činnost, jež je službou úplatné povahy ve smyslu čl. 57 konsolidovaného znění Smlouvy EU a jedná se tedy o spotřebitelský vztah. Skutečnost, že se jedná o spotřebitelský vztah žalovaný dále spatřuje v tom, že žalobkyně je dle § 420 a násl. občanského zákoníku, podnikatelem, tedy je osobou zapsanou v obchodním rejstříku, jež je financována z příjmů od studentů příp. jejich rodičů, jimiž je hrazena úplata za vzdělávání. Tento příjem nepochybně pokrývá podstatnou část nákladů žalobkyně, a tudíž je její činnost provozována za účelem dosažení zisku. Na základě těchto skutečností považuje žalovaný smlouvu o studiu (Prohlášení studenta) za absolutně neplatnou pro příčení se dobrým mravům a hrubý nepoměr vzájemného plnění, kdy hlavní důvody neplatnosti žalovaný, kterému náleží plná ochrana jeho spotřebitelských práv, spatřuje zejména v nepřiměřenosti smluvních ujednání spočívajících zejména v jednostranně výhodných ujednáních o právu žalobkyně na úhradu plného školného při ukončení studia a k tomu právu na náhradu dalších poplatků. Žalovaný dále namítal, že i za předpokladu, že by soud nepovažoval smlouvu o studiu za absolutně neplatnou, tak žalobkyni i tak nevznikl nárok na úhradu školného pro studijní program [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([tituly před jménem]), který žalovaný studoval. Žalovaný uvedl, že žalobkyně stanovila poplatky spojené se studiem v Nařízení rektora [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který stanovil studijní poplatky pro bakalářský studijní program, magisterský studijní program, a doktorandský program, daný předpis tedy nestanovil poplatky/školné spojené se studiem pro studijní program [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([tituly před jménem]). Na základě tohoto spatřoval žalovaný rozpor s § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, který stanovuje, že poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu. Vzhledem k tomu žalovaný namítal, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu školného. Pokud se týká doplatku do cenové úrovně Premium a administrativního doplatku žalovaný namítal, že povinnost hradit uvedené doplatky je v rozporu s dobrými mravy. K oběma doplatkům uvedl, že povinnost hradit tyto doplatky vyplývá z Prohlášení studenta, na které je třeba pohlížet jako na smlouvu uzavřenou adhezním způsobem (tzn. základní podmínky smlouvy byly určeny žalobkyní, aniž měl žalovaný skutečnou příležitost obsah podmínek ovlivnit), kde na straně slabší strany figuruje žalovaný. Vzhledem k tomu, že se jedná o poplatky za „nic“, jejichž úhrada není spojena s žádnou protislužbou, namítal žalovaný i na základě znění § 1800 odst. 2 o. z., který stanovuje: „Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577 občanského zákoníku.“, neplatnost těchto doplatků. K oběma doplatkům žalovaný dále uvedl, že oba poplatky vykazují rysy sankčního poplatku (tj. smluvní pokuty), kdy zcela nepřiměřeně trestají předčasné ukončení studia a jsou tak v rozporu s obecně uznávanými zásadami spravedlnosti a práva (§ 3 odst. 3 o. z.) a požadavek na jejich úhradu považuje za nepoctivé jednání (§ 6 o. z.). Pokud se týká administrativního doplatku, žalovaný dále namítal, že tento je upraven v listině nazvané - Administrativní ceník, který stanovuje ceny za nadstandardních administrativní úkony. Tyto úkony podléhají schválení a o jejich provedení je rozhodováno na základě nenárokové žádosti uchazeče/studenta. Vzhledem k tomu, že žalovaný žádnou takovou žádost o poskytnutí služby ve smyslu administrativního doplatku (dle položky 0,28 Administrativního ceníku) nepodal, nemohl mu tak vzniknout nárok hradit tento doplatek žalobkyni. Žalovaný dále namítal neurčitost stanovení výše poplatků, když dle přílohy k Vyrozumění byla výše studijních poplatků stanovena ve výši 40 000 Kč na úroveň Standard a 50 000 Kč pro úroveň Premium, rozdíl tak mezi těmito cenovými úrovněmi činil 10 000 Kč, a naopak Prohlášení studenta určilo nedoplatek do úrovně Premium na částku 20 000 Kč. Výše doplatku do cenové úrovně Premium je v různých dokumentech odlišná. Za předpokladu, že by soud žalobkyni přiznal nárok na jeho zaplacení, měl by dle názoru žalovaného činit pouze 10 000 Kč, neboť tato výše vyplývá z Vyrozumění, z něhož žalovaný vycházel při uzavírání smlouvy se žalobkyní. Pokud se týká nároku žalobkyně na zaplacení poplatků za nedodržení termínu splatnosti, žalovaný namítal, že žalobkyni tento nárok nevznikl. Nařízení rektora [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v článku 2 odst. 2) upravuje pouze sazbu za posunutí nebo nedodržení řádného termínu splatnosti ze strany studenta, v písmenech a) až c) však obsahuje pouze sazbu za posunutí splatnosti/úhrady studijních poplatků. Nedodržení řádného termínu splatnosti ze strany studenta zde ovšem zpoplatněno nebylo, a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na úhradu těchto poplatků. Žalovaný k tomu všemu uvedl, že k přihlášce ke studiu u žalobkyně ho vedla skutečnost, že jeho pracovní poměr byl ukončen ze zdravotních důvodů po [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], v důsledku které mj. špatně viděl, nemohl téměř chodit, a nový zaměstnavatel požadoval, aby měl žalovaný vysokoškolský titul. Jelikož se v té době již nemohl zúčastnit přijímacího řízení na veřejnou vysokou školu, nezbývalo mu nic jiného než se přihlásit ke studiu u žalobkyně. Ještě v době podpisu Prohlášení studenta se u něj projevovaly následky [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jelikož ale potřeboval splnit požadavek nového zaměstnavatele na získání vysokoškolského titulu, nezbývalo mu nic jiného než smlouvu se žalobkyní uzavřít. Žalovaný s ohledem na všechny výše uvedené námitky a skutečnosti navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

3. Z Prohlášení studenta vyplývá, že žalovaný se dne 17. 10. 2022 zavázal v průběhu svého studia dodržovat závazky a povinnosti vyplývající z platných zákonů, vnitřních předpisů žalobkyně a rozhodnutí jejích orgánů (zejména Statutu žalobkyně, studijního, zkušebního, disciplinárního a stipendijního řádu žalobkyně, Nařízení rektora, atd.). Standardní doba studia byla mezi žalovaným a žalobkyní sjednána do 31. 8. 2024, přičemž žalovaný si sám - po seznámení se s jejím obsahem, výší poplatků, podmínkami i důsledky jejich nesplnění, zvolil cenovou úroveň Standard. Z Prohlášení studenta dále vyplývá, že obsahovala jasné a srozumitelné stanovení podmínek úrovně Standard, tedy výši školného v částce 40 000 Kč se splatností za jednotlivé ročníky studia (20. 12. 2022 a 1. 8. 2023) a zároveň závazek žalovaného k úhradě školného, studijních a administrativních poplatků i v případě předčasného ukončení či zanechání studia a dále také podmíněné plnění (viz čl. IV. bod 4 písm. b) Prohlášení studenta). Žalovaný se dále zavázal k tomu, že v případě nesplnění podmínek úrovně Standard, uhradí za každý ročník doby studia, v němž podmínky nesplní částku 20 000 Kč (představující doplatek do úrovně Premium) a dále též administrativní poplatek dle Administrativního ceníku žalobkyně. Žalovaný v Prohlášení dále uvedl, že není omezen ve svéprávnosti, jeho aktuální zdravotní a psychický stav nevylučuje platné právní jednání, jedná svobodně a vážně, nikoli v omylu a s výhradou.

4. Z Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 2. 11. 2022 vyplývá, že žalovaný splnil všechny podmínky pro podmínečné přijetí ke studiu u žalobkyně pro studijní program [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([tituly před jménem]), a to v cenové úrovni Standard. Součástí Vyrozumění bylo i sdělení o školném pro úroveň Standard ve výši 80 000 Kč za standardní dvouletou dobu studia (tj. 40 000 Kč za každý ročník studia). Přílohou Vyrozumění byl přehled cenových úrovní.

5. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným a z formuláře o studiu vyplývá, že žalovaný se v období po 17. 12. 2022 (tedy po podpisu Prohlášení studenta) zajímal o průběh studia a plnění podmínek studia. Z těchto důkazů dále vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla informace o úhradě poplatků za studium. Z e-mailové zprávy ze dne 5. 9. 2023 vyplývá, že žalovaný tohoto dne zaslal žalobkyni zprávu, ze které lze usoudit, že nehodlá pokračovat v dalším studiu 2. ročníku u žalobkyně.

6. Z dopisu žalobkyně nazvaného Ukončení/zanechání studia na [adresa] vyplývá, že žalobkyně ukončila ke dni 10. 12. 2023 studium žalovaného, a to na základě písemného prohlášení žalovaného o zanechaní studia. V daném dopisu žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 110 000 Kč, skládající se z administrativního poplatku ve výši 2 x 10 000 Kč a z doplatku 20 000 Kč za nesplnění podmínek úrovně Standard za 1. a 2. ročník studia, z doplatku 40 000 Kč za 2. ročník studia v cenové úrovni Standard a z poplatků za nedodržení termínu splatnosti školného v celkové výši 10 000 Kč.

7. Ze statutu žalobkyně vyplývá, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy registrovalo dle § 36 odst. 4, § 41 odst. 2 a § 87 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, pod č. j. MSMT-14847/2017-2 Statut žalobkyně. V čl. 28 Statutu je stanoveno, že práva a povinnosti studenta stanoví právní předpisy, Statut, Studijní a zkušební řád žalobkyně, Disciplinární řád žalobkyně, Stipendijní řád, Prohlášení studenta a interní předpisy. Z čl. 30 Statutu dále vyplývá, že žalobkyně je financována mj. poplatky spojenými se studiem. Z čl. 37 Statutu vyplývá, že žalobkyně poskytuje studium za úplatu a konkrétní stanovení poplatků jsou upravena v Prohlášení studenta.

8. Ze studijního a zkušebního řádu vyplývá, že v čl. 19 upravuje způsoby zanechání a ukončení studia s tím, že stanovuje povinnost studenta uhradit všechny splatné dluhy vůči žalobkyni a dále stanovuje den ukončení studia – den v němž došlo ke skutečnosti zakládající důvod k ukončení studia.

9. Ze stipendijního řádu žalobkyně vyplývá, že žalobkyně v rámci svých stipendijních programů poskytuje studentům zvýhodněné cenové úrovně studia. V čl. 6 je dále stanoveno, že v případě nesplnění podmínek cenové úrovně Standard se student zavazuje k úhradě celé standardní doby studia a dále k povinnosti uhradit poplatky do plné výše školného spolu s administrativním poplatkem.

10. Z Nařízení rektora [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (na č. l. 100-104 spisu) vyplývá, že studijní poplatky za studium v Magisterském studijním programu (Ing./MSc.) s termínem zahájení studia od ledna 2019 činily v cenové úrovni Standard 40 000 Kč za rok (celkem za standardní dvouleté studium 80 000 Kč). Toto nařízení je platné od 1. 9. 2016, aktualizováno bylo od 1. 1. 2024 a z Nařízení rektora [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (na č. l. 124-128 spisu) vyplývá, že studijní poplatky za Magisterský studijní program (Ing.) s termínem zahájení studia od ledna 2019 činily v cenové úrovni Standard 40 000 Kč za rok (celkem za standardní dvouleté studium 80 000 Kč). Toto nařízení bylo platné od 1. 5. 2015, aktualizováno bylo od 1. 1. 2021. Z tohoto nařízení tedy vyplývá, že k datu aktualizace nařízení nebyl program MSc. v tomto nařízení výslovně uveden. Z nařízení rektora 01/2015 (na č. l. 173-177 spisu) vyplývá, že studijní poplatky za Magisterský studijní program (Ing./MSc.) s termínem zahájení studia od ledna 2019 činily v cenové úrovni Standard 40 000 Kč za rok (celkem za standardní dvouleté studium 80 000 Kč). Toto nařízení bylo platné od 1. 5. 2015, aktualizováno bylo od 1. 9. 2022. Z tohoto nařízení tedy vyplývá, že v době přijetí žalovaného na studia již byl program MSc. v tomto nařízení výslovně uveden.

11. Z Nařízení rektora [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyplývá, že dané nařízení platné od 1. 12. 2013, aktualizované od 1. 9. 2021 stanovuje v čl. 1 podmínky, za jakých je možné řádné a bezplatné posunutí splatnosti studijní poplatků vůči žalobkyni (na žádost nejpozději do 14 dní před termínem splatnosti, atd.). Z čl. 2 vyplývá, že v případě posunutí nebo nedodržení řádného termínu splatnosti studijních poplatků ze strany studenta činí sazba 2 000 Kč za úroveň Standard v případě nedodržení splatnosti v rozsahu 1-30 dní, sazbu 3 000 Kč v případě nedodržení splatnosti v rozsahu 31-60 dnů a sazbu 5 000 Kč v případě nedodržení splatnosti o více než 60 dní.

12. Z administrace studia ve spojení s administrativním ceníkem vyplývá, že některé nadstandardní administrativní úkony v průběhu studia u žalobkyně jsou zpoplatněny na základě ceníku. Z položky 0.28 administrativního ceníku vyplývá, že nesplnění úrovně Standard v ročníku od termínu zahájení studia od října 2019 bylo zpoplatněno částkou 10 000 Kč.

13. Z usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS“) sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 ze dne 26. 10. 2016 vyplývá, že v daném řízení bylo rozhodnuto o odmítnutí dovolání žalované (fyzické osoby v pozici studentky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014, č. j. 53 Co 170/2014-157. Tímto rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 10. 2013, č. j. 125 EC 174/2011-135, ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni (soukromá vysoká škola) 49 000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. NS se ve svém dovolacím rozhodnutí zabýval přípustností dovolání proti rozhodnutí o nároku na zaplacení poplatků spojených se studiem na soukromé vysoké škole nepřevyšujících 50 000 Kč. NS rozhodl, že dovolání proti výroku o věci samé není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (ve znění tehdejších předpisů), neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst.

2. NS v tomto rozhodnutí dále konstatoval, že „poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách, stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu, což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), nýbrž vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium“. Obdobně se ohledně úpravy poplatků vyjádřil i Městský soud v Brně v rozsudku č. j. 54 C 292/2022-138 ze dne 24. 10. 2023. Nejvyšší soud dále konstatoval, že na „předmět činnosti soukromé vysoké školy nelze hledět jako na činnost podnikatelskou, nýbrž jako na obecně prospěšnou instituci, jenž poskytuje obecně prospěšné služby, zejména tím, že zabezpečuje přístup k vysokoškolskému vzdělání a získávání vysokoškolské kvalifikace v akreditovaných studijních oborech a specializacích, přičemž tak činí jako soukromá vysoká škola, jako nedílný článek nejvyššího stupně české vzdělávací soustavy, centrum vzdělanosti, nezávislého poznání, tvůrčí a vědecké činnosti s významnou úlohou v kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti a jedince.“ Na toto konstatování NS ohledně nespotřebitelské povahy smlouvy o studiu následně odkazovaly i Krajský soud v Praze v pravomocném rozsudku č. j. 23 Co 119/2020- 58 ze dne 3. 9 2020, Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku č. j. 12 Co 235/2023-333 ze dne 1. 3. 2024 nebo Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 25 Co 1/2021-185 ze dne 25. 2. 2021.

14. Z rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 ze dne 17. 10. 2019 vyplývá, že v daném řízení se NS zabýval tím, zda smlouva o studiu svou povahou naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy a vyslovil právní větu ve znění: „Smlouva o studiu, na jejímž základě poskytuje soukromá škola žákovi vzdělání za úplatu, nemá povahu smlouvy spotřebitelské.“ 15. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 280/2022-219 ze dne 30. 3 2023 vyplývá, že se jedná o obdobný případ, jako je veden v tomto řízení, tedy žalobkyně požadovala po žalované úhradu 170 000 Kč představující souhrn doplatků po dobrovolném ukončení studia žalované. V daném řízení byla žalovaná taktéž přijata ke studiu, kdy si dobrovolně zvolila cenovou úroveň Standard, ve které studijní poplatky za standardní dobu studia tří let činily 120 000 Kč. Po ukončení studia žalované, ji žalobkyně vyzvala k zaplacení doplatku do cenové úrovně Premium za první ročník ve výši 20 000 Kč a dále k úhradě poplatků v této cenové úrovni za druhý a třetí ročník vždy ve výši 60 000 Kč, včetně administrativního poplatku v souhrnné výši 30 000 Kč (3 x 10 000 Kč). Krajský soud v Ostravě, jakožto odvolací soud, rozhodl o tom, že rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zcela vyhověl žalobě a stanovil žalované povinnost nahradit žalobkyni 170 000 Kč.

16. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Co 293/2021 ze dne 3. 11. 2021 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 188/2022 – 243 ze dne 14. 11 2022 vyplývá, že v obou těchto řízeních se soudy zabývaly vztahy mezi soukromou vysokou školou a jejími studenty, konkrétně zda se jedná o vtahy spotřebitelské. Oba soudy přitom rozhodly s odkazem na ustálenou tuzemskou judikaturu tak, že na smlouvy o studiu nelze pohlížet jako na smlouvy spotřebitelské, jež spotřebiteli poskytují vyšší míru ochrany. Totéž vyplývá dále z usnesení NS č. j. 33 Cdo 2156/2023-215 ze dne 24. 4. 2024, který v souladu s ustálenou rozhodovací praxí konstatoval, že mezi soukromými vysokými školami (jež studium poskytují za úplatu ve formě školného) a jejich studenty se o spotřebitelské smlouvy nejedná.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 235/2023-333 ze dne 1. 3. 2024 vyplývá, že Krajský soud v Ústí nad Labem, jakožto soud odvolací, rozhodl o obdobném sporu žalobkyně tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal žalobkyni nárok na úhradu částky představující doplatky za nedostudované školné a doplatek ze nesplnění podmínek Standard za oba ročníky studia. Z daného rozsudku dále vyplývá, že krajský soud se zabýval otázkou administrativních poplatků, k jejichž úpravě konstatoval, že z definice položky 0.28 Administrativního ceníku nelze dovodit, že by se jednalo o paušalizovaný náklad na konkrétní úkon či službu a z jeho povahy vyplývá, že má pouze sankční charakter a daný poplatek má tak fakticky formu smluvní pokuty. Odvolací soud uvedl, že daný poplatek nepředstavuje sankci za porušení smluvní povinnosti, nýbrž směřuje pouze k dodatečnému obohacení žalobkyně. Dostudování cenové úrovně Standard bylo právem žalovaného, nikoliv jeho povinností, za kterou by měl být dále sankcionován, když nesplněním úrovně Standard žalovaný již ztratil výhodu cenové služby Standard a byl povinen ji doplatit.

18. Z důvodové zprávy k zákonu č. 111/1998 Sb., o vysokých školách vyplývá mj., že v rámci vztahu mezi soukromou vysokou školou a jejími studenty je předpoklad, že mezi nimi bude uzavřena smlouva, která upraví oboustranné závazky a bude řešit důsledky jejich případného neplnění. Předmětem smlouvy bude zejména výše školného, termíny a způsob jeho placení, podmínky jeho vrácení atd., s tím, že na danou smlouvu je třeba aplikovat princip smluvní volnosti.

19. Z dopisu ze dne 15. 8. 2023 vyplývá, že žalobkyně informovala žalovaného o nesplnění podmínek úrovně Standard a vyzvala ho k doplacení částky 30 000 Kč, skládající se z částky 20 000 Kč představující doplatek do cenové úrovně Premium a částky 10 000 Kč představující administrativní poplatek.

20. Z předžalobní výzvy spolu s podacím lístkem vyplývá, že žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 110 000 Kč nejpozději do 15. 2. 2024.

21. Ze smluvního prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa], uzavřené mezi žalobkyní a [jméno FO] vyplývá, že v tomto prohlášení nebyla průkazně sjednána výše školného a výše dalších doplatků.

22. Ze srovnání školného a jednotlivých rozdílů mezi cenovými úrovněmi žalobkyně vyplývá, že prostřednictvím webových stránek žalobkyně lze již před zahájením studia zjistit, jaké jsou žalobkyní poskytované cenové úrovně, v jaké výši se k daným cenovým úrovním vážou poplatky a další rozdíly mezi poskytovanými cenovými úrovněmi. Z managementu firem opět volně dostupným na webových stránkách žalobkyně dále vyplývá přehled rozdílů mezi jednotlivými studentskými programy a další konkrétnější informace o jednotlivých programech, včetně magisterských programů (v rámci kterého žalobkyně poskytuje možnost studia titulu MSc.).

23. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 4. 6. 2021 vyplývá, že žalovaný se dohodl na ukončení pracovního poměru u svého předchozího zaměstnavatele společnosti [Anonymizováno]-[právnická osoba]., z dané dohody nevyplývá jaké byly důvody ukončení a vzhledem k tomu, že se jedná o dohodu mezi žalovaným a jeho předchozím zaměstnavatelem, je zřejmé, že s podmínkami ukončení pracovního poměru musel žalovaný souhlasit.

24. Z lékařské zprávy žalovaného ze dne 10. 8. 2023 vyplývá, že žalovaný je daným zdravotnickým zařízením ([právnická osoba]) sledován od července 2020. Z dané zprávy dále vyplývá, že žalovaný práci v administrativě a práci s PC zvládá, pracuje bez brýlí. Ze zprávy dále vyplývá, že žalovaný zvládá bez obtíží jízdu na kole i řízení auta.

25. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2021 uzavřené mezi žalovaným a [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyplývá, že tento pracovní poměr vznikl ke dni 1. 9. 2021, byl uzavřen na dobu určitou, nejdéle však v délce 5 let (tj. do 31. 8. 2026). Z dané smlouvy dále vyplývají jednotlivá práva a povinnosti obou smluvních stran v rámci pracovního poměru (pracovní doba, plat, výpovědní doba, apod.), z dané smlouvy dále nikde nevyplývá požadavek zaměstnavatele ani závazek žalovaného, že má za povinnost studovat a získat vysokoškolský titul.

26. Soud nepřihlédl k rozhodnutí Ústavní soudu o ústavní stížnosti č. j. IV. ÚS 4361/12-2 ze dne 14. 1. 2013, a to z důvodu, že dané řízení se primárně týkalo úhrady poplatků spojených se studiem v situaci, kdy vysoké škole byla odebrána akreditace. Toto rozhodnutí nelze aplikovat na toto řízení a nemělo by vliv na rozhodnutí soudu v této věci. Soud dále nepřihlédl k Nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 34/17 ze dne 9. 7. 2019, když z další provedené judikatury byla dostatečně prokázána ustálena praxe na nahlížení smluv o studiu.

27. Soud dále nepřihlédl k Pravidlům systému zajišťování kvality vzdělávání, tvůrčích a s nimi souvisejících činností a vnitřního hodnocení kvality vzdělávacích, tvůrčích a s nimi souvisejících činností žalobkyně, když na rozhodnutí o přípustnosti poplatkové povinnosti žalovaného vůči žalobkyni neměla tato listina žádný vliv. Ze stejného důvodu soud nepřihlédl k Disciplinárnímu řádu žalobkyně.

28. Soud neprovedl důkaz výslechem žalovaného ohledně jeho zdravotního stavu, když ani žalovaný netvrdil, že by následky [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v době uzavření smlouvy měly mít vliv na platnost jeho právní jednání, a tudíž vzhledem k předmětu řízení, nebylo třeba výslech žalovaného provádět.

29. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: žalovaný byl na základě své přihlášky a splnění podmínek přijímacího řízení přijat k dvouletému studiu magisterského studijního programu - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen „[tituly před jménem]“) poskytovaného žalobkyní. Na základě interních předpisů žalobkyně, se kterými se žalovaný měl možnost seznámit ještě před samotným studiem, si žalovaný Prohlášením studenta zvolil cenově zvýhodněný program v cenové úrovni Standard, který poskytuje podmíněně snížené školné za předpokladu, že student splní sjednané podmínky. Na základě interních předpisů a dalších listin spojených se studiem byl žalovaný seznámen s podmínkami studia a cenové úrovně Standard a poplatkovými povinnosti v případě nesplnění těchto podmínek (tj. úhradu školného v případě ukončení studia ve výši 40 000 Kč, doplacení poplatků do cenové úrovně Premium ve výši 20 000 Kč za ročník, úhradu administrativního poplatku za nesplnění úrovně Standard ve výši 10 000 Kč za ročník). Žalovaný nesplnil podmínky cenové úrovně Standard za první ročník studia a následně po prvním roce studia, v průběhu druhého ročníku studia, studium dobrovolně ukončil ke dni 10. 12. 2023. Žalovaný tedy nesplnil podmínky programu Standard ani za druhý ročník studia. Žalovaný dále neuhradil řádně školné za druhý ročník studia, čímž mu vznikla další poplatková povinnost za prodlení s úhradou školného.

30. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 1 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách (dále jen zákon o VŠ) - Vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že: a) uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, b) umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti, c) poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání, d) hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní, e) přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou, f) rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.

31. Podle § 2 odst. 6 zákona o VŠ typ vysoké školy je uveden v jejím statutu a musí být v souladu se stanoviskem Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství (dále jen "Akreditační úřad").

32. Podle § 39 zákona o VŠ právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo udělilo státní souhlas.

33. Podle § 40 zákona o VŠ právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost.

34. Podle § 1746 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

35. Podle § 1798 odst. 1, 2 o. z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

36. Podle § 50 odst. 1, 3, 5, 6 zákona o vysokých školách, přijímací řízení se zahajuje doručením přihlášky ke studiu vysoké škole nebo její součásti, která uskutečňuje příslušný studijní program. Na soukromých vysokých školách rozhoduje o přijetí ke studiu orgán určený vnitřním předpisem. Uchazeč má právo nahlížet do spisu až po oznámení rozhodnutí. Vysoká škola může namísto umožnění nahlížet do spisu poskytnout uchazeči kopii spisu. Proti rozhodnutí se uchazeč může odvolat ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho oznámení.

37. Podle § 51 odst. 1 zákona o VŠ, sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí.

38. Podle § 55 odst. 1 zákona o VŠ, studium se řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu. Dnem ukončení studia je den, kdy byla vykonána státní zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část.

39. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o VŠ, studium se dále ukončuje zanecháním studia.

40. Podle § 59 zákona o vysokých školách, poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

41. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

42. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

43. Podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele se pro účely tohoto zákona se rozumí službou jakákoliv podnikatelská činnost, včetně práv a závazků s touto činností souvisejících.

44. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

45. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

46. K námitce žalovaného, že se jedná o spotřebitelský vztah a žalovaný by tak měl požívat spotřebitelské ochrany, jakožto slabší smluvní strana, soud uvedl, že k dané problematice existuje již ustálená tuzemská judikatura, která zcela jednoznačně stanovuje, že smlouva o studiu nemá spotřebitelský charakter. Toto bylo judikováno např. Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018, který konstatoval, že smlouva o studiu, na jejímž základě poskytuje soukromá škola studentovi vzdělání za úplatu, nemá povahu smlouvy spotřebitelské. Žalovaný se proto při jejím uzavření nenacházel v postavení slabší strany. Dále např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 ze dne 17. 10. 2019 vyslovil právní větu ve znění: „Smlouva o studiu, na jejímž základě poskytuje soukromá škola žákovi vzdělání za úplatu, nemá povahu smlouvy spotřebitelské.“ Podobný názor zastávaly i soudy nižších stupňů v obdobných sporech (viz výše v provedených důkazech). Soud se v tomto případě neztotožnil s námitkou žalovaného a konstatoval, že na vztah mezi ním a žalobkyní nelze hledět jako na vztah spotřebitelský, a nelze proto žalovanému přiznat spotřebitelskou ochranu. K tomuto je třeba uvést, že přestože se lze ztotožnit s tvrzením žalovaného, že v případě Prohlášení studenta se jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, nelze se ztotožnit s námitkou žalovaného ohledně její neplatnosti. Žalovaný nebyl nijak nucen na studijní podmínky přistoupit a nebyl ani žádným jiným způsobem nucen smlouvu podepisovat a zavazovat se tak k ujednaným povinnostem. Kdy žalovaný si naopak ještě sám svobodně zvolil mezi nabízenými programy cenovou úroveň Standard po seznámení se s jejich výhodami a nevýhodami.

47. K námitce žalovaného ohledně absence stanovení poplatků v interních předpisech žalobkyně soud uvedl, že předně je třeba říci, že studium na vysoké škole (bez rozdílu, zda se jedná o veřejnou, státní nebo soukromou vysokou školu) představuje garantované právo na vzdělání dle čl. 33 odst. 1 věty prvé Listiny základních práv a svobod, v čl. 2 Listiny základních práv a svobod je garantována úprava bezplatného vzdělání v základních a středních školách. Poplatkovou povinnost pro vysoké školy upravuje § 59 zákona o VŠ (viz výše). Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 ze dne 26. 10. 2016 konstatoval, že „poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách, stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu, což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), nýbrž vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium“. Vzhledem k této úpravě nelze na sjednání poplatků ze strany žalobkyně hledět, jakožto na ujednání v rozporu s dobrými mravy. V tomto řízení bylo z jednotlivých důkazů dostatečně prokázáno, že žalobkyně tyto poplatky řádně stanovila ve svých jednotlivých interních předpisech a dalších listinách, se kterými byl žalovaný seznámen. Soud k tomu dále konstatoval, že žalovaný v rámci studia absolvoval první ročník, souhlasil se smlouvou o studiu (Prohlášení studenta) a byl si vědom poplatkových povinností vůči žalobkyni v cenové úrovni Standard. Ve všech interních předpisech, které poplatkové povinnosti upravují, je tato úprava dána jasně, čitelně a srozumitelně. Pokud žalovaný namítal, že v Nařízení rektora [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (na č. l. 124-128 spisu) chyběla absence programu [tituly před jménem], soud uvedl, že toto nařízení bylo platné od 1. 5. 2015 a aktualizované bylo od 1. 1. 2021. Z nařízení rektora [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (na č. l. 173-177 spisu), které bylo platné od 1. 5. 2015 a aktualizované od 1. 9. 2022 ovšem vyplývá, že v době přijetí žalovaného na studia již byl program MSc. v tomto nařízení výslovně uveden. K případné absenci soud dále uvedl, že žalovaný, jakožto vysokoškolsky vzdělaný člověk, ovšem mohl poplatky zjistit i z nařízení, ve kterém program MSc. uveden nebyl, a to na základě dalších listin souvisejících se studiem (Prohlášení studenta, Vyrozumění), tak samotnou vědomostí o tom, které předpoklady měl jím vybraný studijní program obsahovat (délka studia, zahájení studia atd.). Soud tedy k této námitce, jako nedůvodné, nepřihlédl.

48. K námitce žalovaného, že ke studiu u žalobkyně se přihlásil v důsledku závazku pro svého nového zaměstnavatele, že získá vysokoškolský titul, soud uvedl, že z předložených důkazů, především z pracovní smlouvy žalovaného s jeho novým zaměstnavatelem, žádný takový závazek o získání vysokoškolského titulu nevyplývá. Pokud žalovaný namítal, že přijímacího řízení na veřejných vysokých školách se již nemohl účastnit, soud konstatoval, že tato skutečnost nemůže nikterak sloužit k tíži žalobkyně. K přihlášení ke studiu u žalobkyně se žalovaný rozhodl dobrovolně ze své vlastní vůle. K námitce žalovaného, že smlouvu o studiu uzavíral ještě v době, kdy se u něj projevovaly následky [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], soud nepřihlédl z důvodu, že z lékařských zpráv žalovaného nic takového nevyplývá, z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným taktéž nevyplývá, že by žalovaný měl v době zahájení studia zdravotní problémy, které by mohly mít vliv na platnost jeho řádného uzavření smlouvy. Ani sám žalovaný toto nezpochybnil při jednání konaném u zdejšího soudu dne 10. 7. 2024, kdy uvedl, že netvrdí, že následky [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v době uzavření smlouvy měly mít vliv na platnost jeho právního jednání.

49. Pokud se týká námitky žalovaného vůči doplatku do cenové úroveň Premium za nesplnění podmínek úrovně Standard, ve kterém žalovaný spatřoval rozpor s dobrými mravy, soud v tomto případě k námitce žalovaného nepřihlédl, a to z důvodu, že žalovaný měl možnost zvolit si různé cenové úrovně, na které je třeba hledět jako na ujednání představující určitou finanční motivaci studentům, kteří při splnění ujednaných podmínek získají levnější školné. Vzhledem k tomu, že stanovení podmínek a požadavků za jednotlivé cenové úrovně bylo ze strany žalobkyně formulováno jasně, přehledně a srozumitelně a žalovaný sám projevil vůli splnit ujednané požadavky za nižší výši školného (dosažení studijního průměru 2,0 ze všech zkoušek nebo 50 % docházka nebo 50 % kreditů za rok nebo studijní a studentské mimoškolní aktivity), soud konstatoval, že v těchto doplatcích nespatřuje žádné nepoctivé ujednání či rozpor s dobrými mravy.

50. Soud se ztotožnil s námitkou žalovaného vůči doplatku administrativních poplatků, které dle žalovaného mají sankční charakter a představují tak smluvní pokutu. K tomuto soud uvedl, že úprava smluvní pokuty dle § 2048 odst. 1 o. z., stanovuje, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Předmětné administrativní poplatky byly upraveny v položce č. 0.28 Administrativního ceníku. Z dané úpravy nelze dovodit, že by se jednalo o paušalizovaný náklad na konkrétní úkon či službu, lze tedy dovodit jeho sankční povahu a ztotožnit se s námitkou žalovaného, že se jedná o smluvní pokutu za nedodržení podmínek studia v cenové úrovni Standard. Soud se v dané věci ztotožnil s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 235/2023-333 ze dne 1. 3. 2024, který v obdobném řízení dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je sice po formální stránce určité, a byť zjevně směřuje pouze k dodatečnému obohacení žalobkyně, podstatné je, že se nejedná o sankci za porušení smluvní povinnosti. Dostudovat celý studijní program v cenové úrovni Standard bylo totiž právem žalovaného, nikoli jeho smluvní povinností, nesplněním těchto podmínek ztratil žalovaný výhodu cenové úrovně Standard a vznikla mu povinnost doplatit školné do vyšší cenové úrovně Premium. Možnost uplatnění smluvní pokuty za nevyužití práva je tak vyloučena.

51. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že účastníci mezi sebou prostřednictvím Prohlášení studenta řádně uzavřeli inominátní smlouvu o studiu. Na základě této skutečnosti se žalovaný zavázal k úhradě studijních poplatků na základě vnitřních předpisů žalobkyně, které se pro něj staly závazné. Žalovaný se stal studentem magisterského studijního programu – MSc. na vysoké škole provozované žalobkyní. Tento studijní program počítal s řádnou dobou studia v rozmezí 2 let (2 ročníků). Žalovaný si na základě informací o jednotlivých studijních programech a cenových úrovních vybral cenově zvýhodněnou úroveň studia Standard. Informace o poplatcích spojené s tímto studiem byly žalovanému řádně sděleny, ať už v Prohlášení studenta (čl. IV. Bod 4), Vyrozumění (čl. II.) či Nařízení rektora [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalovaný měl dále k dispozici informace o dalších poplatkových povinnostech spojených s ukončením studia, tedy že v případě jeho řádného neukončení je povinen nahradit žalobkyni školné za řádnou dobu studia. Žalovaný si byl rovněž vědom vzniku poplatkových povinností při nesplnění podmínek úrovně Standard (doplatku do úrovně Premium a administrativního poplatku) a poplatkové povinnosti související s prodlením plateb. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav a shora uvedená ustanovení občanského zákoníku a judikaturu soud žalobě částečně vyhověl a uznal žalovaného povinným uhradit žalobkyni doplatek ve výši 40 000 Kč za školné za 2. ročník studia v úrovni Standard, částku 40 000 Kč představující doplatek do cenové úrovně Premium za nesplnění podmínek úrovně Standard za 1. a 2. ročník studia, částku ve výši 2 000 Kč představující administrativní poplatek za nedodržení termínu splatnosti školeného v rozsahu 1 – 30 dní, částku ve výši 3 000 Kč představující administrativní poplatek za nedodržení termínu splatnosti školného v rozsahu 31 – 60 dní a částku ve výši 5 000 Kč představující administrativní poplatek za nedodržení termínu splatnosti školného v rozsahu o více než 60 dní (výrok I). Z důvodů uvedených v bodě 53. tohoto rozsudku pak žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady administrativních poplatků zamítl (výrok II).

52. O nákladech řízení soud rozhodl (výrokem III) v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. kdy žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a ve výši tohoto úspěchu jí bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobkyni odměnu advokáta za osm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d), g) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, 3x podání ve věci samé, 2x účast na jednání), a to za podmínek ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve výši dle § 7 odst. 5, za použití § 8 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 5 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za osm úkonů tedy odměnu ve výši 44 000 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za uvedených 8 úkonů právní služby po 300 Kč, tedy celkem na částku 2 400 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky za cestu tam a zpět na první jednání ve věci v délce 2 hodin a 34 minut a za cestu tam a zpět na druhé jednání ve věci v délce 3 hodin a 16 minut, tj. celkem za 13 započatých půlhodin celkem 1 300 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za ztrátu času na samotných jednáních s odkazem na § 14 odst. 4 citované vyhlášky. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu na cestovné dle § 13 citované vyhlášky a vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve výši 1 688 Kč za cestu z [adresa] a zpět (celkem 220 km) osobním automobilem tovární značky [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [SPZ], o kombinované spotřebě 5,4 l/100 km za cenu 38,70 Kč/1l (se základní sazbou 5,60 Kč za 1 km jízdy) a dále cestovné ve výši 290 Kč za cestu z [adresa] prostřednictvím dopravce [právnická osoba]. K mimosmluvní odměně, paušální náhradě, cestovnému a náhradě za ztrátu času je třeba ještě připočíst 21 % DPH ve výši 10 432,38. Náklady právního zastoupení žalobkyně v řízení činí 60 110,38 Kč, ke kterým je ještě třeba započítat soudní poplatek ve výši 4 400 Kč. Celkem by tak náklady řízení žalobkyně činili 64 510,38 Kč. Vzhledem k poměrnému úspěchu žalobkyně přiznal soud žalobkyni oproti žalovanému právo na náhradu 62 % z celkových nákladů řízení, tj. částku 39 997 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny nahoru.

Poučení