8 C 109/2021-123

Rubrum

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], [obec a číslo] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. St. 112, jehož součástí je stavba [adresa], a parc. [číslo] vše zapsáno na listu vlastnictví 115 pro obec a katastrální území Zavidov u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Rakovník, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18 070 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá určení svého výlučného vlastnického práva ke shora uvedeným pozemkům. Uvedl, že zmíněné nemovité věci sice spadaly do bezpodílového spoluvlastnictví manželů jeho a žalované, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], avšak po zániku manželství rozvodem dne [datum] došlo ve vztahu k nim k uzavření konkludentní dohody o vypořádání, podle které tyto nemovitosti připadly žalobci, jenž dále nabyl ojetý automobil Škoda 120 GLS. Jen on se o ně staral a užíval je, rozhodoval o tom, jak s nimi bude naloženo, a z vlastních prostředků financoval rekonstrukci shora zmíněné stavby chaty a její uvedení do obyvatelného stavu, sám také nesl běžné náklady s nimi spojené a platil i daň z nemovitostí. Naproti tomu na žalovanou bylo převedeno výlučné užívací právo k bytu 3+1 na adrese [adresa], a získala také prakticky celé zařízení tohoto bytu, z čehož plyne, že podíly obou manželů byly co do své hodnoty přinejmenším srovnatelné. Žalobce po odchodu do důchodu pojal úmysl se natrvalo přestěhovat do chaty v [obec], ale žalovaná bývalá manželka místo akceptace jeho vlastnického práva podala ke katastrálnímu úřadu návrh, aby k těmto nemovitostem bylo zapsáno jejich spoluvlastnické právo s podílem u každého z nich ve výši . Domnívá se, že podle tehdejší právní úpravy vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů mohlo být provedeno bez písemné formy a konkludentně, přičemž existenci takové dohody potvrzuje i následné jednání obou stran, když žalovaná na rozdíl od žalobce o dané nemovitosti neprojevovala žádný zájem a nepovažovala se tedy až do současné doby za spoluvlastníka. Naopak žalobce je dlouhodobě přesvědčen o svém výlučném vlastnickém právu k předmětným nemovitostem a domáhá se tedy toho, aby stav zapsaný v katastru nemovitostí byl uveden do souladu se skutečným stavem, jenž pokojně trvá již více než 30 let. Pokud by soud nepřisvědčil jeho názoru o konkludentní dohodě o vypořádání s žalovanou bývalou manželkou, odvozuje své vlastnické právo z institutu vydržení podle platného občanského zákoníku, podle nějž mimořádná vydržecí doba uplynula dne [datum], neboť byl dobrověrným držitelem a s nemovitostmi nakládal jako výlučný vlastník.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť k žádné konkludentní dohodě o vypořádání nedošlo, naopak uplynutím tří let od rozvodu manželství nastaly účinky zákonné nevyvratitelné domněnky o tom, že nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů a že jejich podíly jako spoluvlastníků jsou stejné. Tvrzení o dohodě o vypořádání je jen v rovině aktuálního přání žalobce a neodpovídá vůli žalované tehdy, ani dnes. Žalobce dokonce v rámci předžalobní komunikace žalované navrhoval, aby na něj svůj spoluvlastnický podíl převedla, za což jí nabízel i finanční kompenzaci, ovšem kvůli odlišným představám o její výši k dohodě nedošlo. Z toho plyne, že sám žalobce ještě před podáním žaloby vycházel z toho, že předmětné nemovitosti jsou stále v jejich spoluvlastnictví. Ostatně k odvrácení nástupu zákonné domněnky vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nestačí jen uzavření tvrzené dohody, ale musí proběhnout také faktické vypořádání podle takové dohody, tedy pokud by např. obě strany podaly návrh na povolení vkladu do katastru nemovitostí, což neučinily. Ostatní tvrzení žalobce ohledně hodnot podílů po zániku manželství jsou tudíž bezpředmětné, nicméně žalobce si po rozvodu sám vybral a vzal veškeré hodnotnější věci a žalované ponechal jen ty, které nepotřeboval v kompletně vybaveném bytě, do kterého se odstěhoval. Žalovaná dané nemovitosti nenavštěvovala, protože do nich neměla přístup a protože své spoluvlastnické právo vnímala jako majetkovou hodnotu pro případ potřeby či v budoucnu ve prospěch svých potomků. Práce žalobce a úpravy nemovitostí je jistě zapotřebí zohlednit, ale nemají žádný vliv na existenci a trvání jejího spoluvlastnického práva, pro tento spor jsou tedy také bezpředmětné. Co se týče možnosti vydržení vlastnického práva, není splněna jedna ze základních zákonných podmínek, a to sice poctivá držba, neboť žalobce si byl po celou dobu držby dobře vědom, že k žádné konkludentní dohodě o vypořádání nedošlo. V tehdejší době sice neexistoval katastr nemovitostí, ale nemovité věci včetně vlastnických vztahů se zapisovaly do evidence nemovitostí, kam mohl žalobce nahlédnout a od [datum] mu nic nebránilo, aby se domáhal zápisu již do katastru nemovitostí. Že tak neučinil, je dalším dokladem neexistence údajné konkludentní dohody o vypořádání. Z těchto všech důvodů jsou dané nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví účastníků a žaloba je tedy bezdůvodná.

3. Strany mezi sebou učinily nesporným zápis v katastru nemovitostí k pozemkům parc. č. St. 112, jehož součástí je stavba [adresa], a parc. [číslo] oba zapsány na listu vlastnictví 115 pro obec a katastrální území Zavidov, tedy že zde původně bylo zapsáno společné jmění manželů a k návrhu žalované ze dne [datum] je zde už zapsáno podílové spoluvlastnictví účastníků. Dále účastníci učinili nesporným rozvod jejich manželství rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v právní moci dne [datum]. K prokázání ostatních tvrzení soud provedl následující dokazování.

4. Z potvrzení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum] soud zjistil, že do tří let od [datum], kdy nastala právní moc rozsudku o rozvodu manželství účastníků, nedošlo k vypořádání jejich společného jmění na základě rozhodnutí tohoto soudu a ke dni potvrzení ani nebyla podána žaloba.

5. Z notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářky státního notářství [obec], ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci jako manželé uzavřeli s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, podle které účastníci odkoupili do svého bezpodílového spoluvlastnictví za kupní cenu 26 230 Kč shora uvedené nemovitosti s veškerým příslušenstvím.

6. Ze sdělení místního národního výboru v [obec a číslo] – Jižní město – [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že odbor místního hospodářství obchodu a služeb vzal na vědomí, že žalovaná a její manžel [jméno] [příjmení] se stali dne [datum] po odstěhování žalobce uživateli bytu na adrese [ulice a číslo] v [obec a číslo], přičemž byli upozorněni, že v případě dodatečně zjištěných pochybností je možné toto sdělení kdykoli zrušit a věc by pak rozhodl příslušný soud.

7. Ze sdělení [obec] státní pojišťovny ze dne [datum], adresovaného žalobci, soud zjistil, že bylo sjednáno pojištění dané chaty v [obec] s ročním pojistným 175 Kč, přičemž pojištění počíná dne [datum], a z nedatovaného a obtížně čitelného sdělení [obec] státní pojišťovny soud zjistil pouze, že žalobce byl informován o tom, že na jeho jméno byla převedena pojistná smlouva na dům [obec a číslo], přičemž byl vyzván k pravidelné úhradě pojistného.

8. Z rekapitulace stavu k pojistné smlouvě [číslo] za pojistný rok od [datum] do [datum] od [obec] pojišťovny, adresovaného žalobci, soud zjistil, že roční pojistné rekreačního objektu činí po slevě za propojištěnost 508 Kč.

9. Z potvrzení [obec] státní pojišťovny ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] požádala o změnu adresy bydliště na [ulice a číslo] v [obec a číslo].

10. Ze stvrzenky Opravny elektrospotřebičů a chladících zařízení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce za opravu motoru v [obec] uhradil 432,80 Kč.

11. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], poskytnutého na žádost žalobce, soud zjistil, že pan [příjmení] se v roce 1988 podílel na nutných stavebních úpravách předmětné chaty v [obec]. Podkroví nemělo okna, střechou zatékalo, stěny domku byly provlhlé, rozvody elektřiny pocházely z roku 1920, hrozilo zřícení štítu budovy. Vše bylo nutné přebudovat, byly také vyměněny podlahy a byla nově vybudována veranda a koupelna. Záchranné práce byly ukončeny ještě roku 1988, ale pro trvalé obývání byly bezpodmínečně nutné další práce.

12. Z nedatovaného prohlášení [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žije v [obec] již přes 60 let a žalovanou zde nikdy neviděla. Předmětný domek byl v době, kdy jej měl žalobce koupit, zepředu zarostlý křovím, také zahrada byla zarostlá a zasypaná odpadky. Po smrti původní majitelky byl několik let opuštěný, než se jej dědicům podařilo prodat.

13. Z taktéž nedatovaného prohlášení [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je s žalobcem v dlouholetém přátelském vztahu. Od roku 1985 mu postupně pomáhal s nutnými opravami nemovitosti, bylo nutné vyčistit studnu, zavést vodu, opravit komín a vychýlený štít, vyměnit střešní krytinu a krovy, přistavět verandu, rekonstruovat zastaralé elektrické rozvody apod. První práce proběhly už v roce 1985, další až po rozvodu žalobce se žalovanou, kterou zde viděl jen jednou, někdy na podzim roku 1985. Po rozvodu sem jezdila jen společná dcera účastníků a následně i vnučka. Žalobce mu měl někdy na přelomu let 1988 a 1989 sdělit, že mezi bývalými manželi došlo k dohodě, podle které se stal majitelem nemovitosti v [obec] a na žalovanou bude převedeno užívací právo k bytu. O stav nemovitosti včetně přilehlého pozemku se po celou dobu staral jen žalobce a financoval všechny práce.

14. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce sdělil žalované, že sice ne fakticky, ale morálně se nemovitost v [obec] stala jeho majetkem, a to nejpozději [datum], kdy na ni a jejího manžela převedl užívací právo k bytu v Láskově ulici [číslo]. Domníval se, že dohoda týkající se užívání bytu znamená souhlas žalované s tím, že chalupa i automobil Škoda 120 GLS zůstanou jemu, což je spravedlivé. Převedení podílu žalované na nemovitosti v [obec] je pro něj proto jen formalitou. Mrzí ho, že k celkovému právnímu dořešení majetkových záležitostí nedospěli už v tehdejší době. Do nemovitosti investoval, také hradil veškeré poplatky a v současné době se stává jeho trvalým bydlištěm, i proto chce zde provést další opatření kvůli obyvatelnosti. Proto žalovanou žádá, aby dodatečně svůj podíl na nemovitosti na něj i formálně převedla.

15. Z e-mailové komunikace účastníků ve dnech [datum] až [datum] soud zjistil, že žalobce, protože žalovaná na jeho dopis z předchozího roku neodpověděla, znovu žalované nabídl, aby na něj převedla svůj podíl na nemovitosti v [obec], protože chce celou věc konečně dořešit, a to pokud možno mimosoudní cestou. Za to jí nabídl odstupné ve výši tří- až čtyřnásobku původní kupní ceny, neboť žalovaná do všech úprav chaty nevložila ani korunu. Žalovaná reagovala mj. tak, že zrekapitulovala okolnosti jejich rozvodu, s tím, že pokud by tehdy chtěla požádat o vypořádání společného jmění manželů, měl se žalobce postarat o to, aby žalovaná přišla o dceru. K chatě v [obec] uvedla, že je stále v jejich spoluvlastnictví a nemůže akceptovat návrh na převod svého podílu vzhledem k výši nabízené finanční náhrady. K urgenci žalobce pak ještě sdělila, že na řešení [obec] měl desítky let a nic neřešil, proto teď musí mít trpělivost.

16. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce ještě před podáním žaloby žalovanou vyzval, aby podepsala prohlášení o existenci ústní dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů bezprostředně po rozvodu manželství, podle níž chata v [obec] připadla žalobci. Ten pak nabídl, že ponese všechny náklady i dohodnutou náhradu za čas žalované s tím spojený.

17. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a další důkazní prostředky by již nemohly přinést další zásadní zjištění. Žalobce předložil přehled vyúčtování za elektřinu, potvrzení o hrazení odvozu odpadu, potvrzení o připojení na obecní vodovod a potvrzení o hrazení domovní daně, resp. daně z nemovitostí, což však bylo pro věc nadbytečné, neboť výlučné užívání chaty v [obec] ze strany žalobce žalovaná ani nezpochybňovala a takové úhrady by měly být, jak dále rozvedeno, spíše zohledněny v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Z obdobných důvodů shledal soud nadbytečným výslechy sousedů, ostatně ve věci provedl jako listinný důkaz jejich prohlášení, což shledal dostatečným s ohledem na právní závěry, které ve věci nakonec zaujal. Zjištěný skutkový stav tedy soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

18. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Tzn. v daném případě posouzení existence žalobcem tvrzené konkludentní dohody o vypořádání společného jmění (bezpodílového spoluvlastnictví) manželů zákony č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), a č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, oba ve znění účinném ke dni rozvodu manželství účastníků. Naopak žalobcem uplatněné mimořádné vydržení vlastnického práva je třeba posoudit podle nyní platných a účinných právních předpisů.

19. Podle § 149 obč. zák. zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150 (odst. 1). Dojde-li k vypořádání dohodou, jsou manželé povinni vydat si na požádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali (odst. 2). Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud (odst. 3). Nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných (odst. 4).

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb. v evidenci nemovitostí se vyznačují veškeré nemovitosti s uvedením druhů pozemků (kultur), výměr a způsobu užívání; dále vlastnické vztahy, správa národního majetku, právo trvalého užívání národního majetku, právo osobního užívání pozemků, omezení vlastnických práv a jiné skutečnosti týkající se nemovitostí potřebné pro národní hospodářství.

21. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb. zápisy právních vztahů o nemovitostech se provádějí na základě pravomocných rozhodnutí soudů, národních výborů, státních notářství nebo jiných orgánů a organizací oprávněných rozhodovat o právních vztazích, jejichž předmětem jsou nemovitosti, nebo na základě smluv a jiných listin, popřípadě návrhů orgánů a organizací oprávněných k tomu podle zvláštních předpisů. U nových staveb ve vlastnictví občanů se zápisy provádějí na základě rozhodnutí o udělení popisného nebo evidenčního čísla a geometrického plánu.

22. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb. v evidenci nemovitostí se běžně zapisují změny vlastnických vztahů, vlastnická práva nově vzniklá, jakož i jejich omezení, obdobné údaje o správě národního majetku a nově vzniklá práva trvalého užívání národního majetku a osobního užívání pozemků.

23. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb. kdo osvědčí oprávněný zájem, může, pokud tomu nebrání zájem společnosti, nahlížet do evidence nemovitostí a pořizovat si z ní náčrty, opisy nebo výpisy.

24. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží 25. Podle § 994 o. z. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

26. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

27. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

28. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

29. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

30. Žalobce svůj nárok opíral především o tvrzení, že mezi účastníky došlo bezprostředně po rozvodu jejich manželství ke konkludentní dohodě, že zatímco žalovaná získá výlučné užívací právo k bytu 3+1 v [obec], žalobce obdrží automobil Škoda a zejména nemovitosti specifikované ve výroku I tohoto rozsudku, přičemž měl za to, že hodnota užívacího práva v poměrech minulého režimu prakticky odpovídá nynějšímu vlastnickému právu. Tato otázka nicméně byla pro řízení bezpředmětnou, protože soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že zmíněnou dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se žalobci nepodařilo prokázat. Lze sice přisvědčit jeho názoru, že takováto dohoda, byť by se týkala i nemovitých věcí, nemusela mít písemnou formu, jelikož tehdejší občanský zákoník ji výslovně nevyžadoval (na rozdíl od smluv o převodech nemovitostí podle § 46 odst. 1). Naopak, z úpravy jeho ustanovení § 149 odst. 2 plyne, že teprve na vyžádání měl manžel druhému vydat písemné potvrzení o vypořádání, neboli bylo zapotřebí aktivní žádosti jedné ze stran, aby byl písemně zachycen obsah např. jen ústně sjednané dohody. Obecná možnost bezformální a tedy nepochybně i konkludentní dohody však neznamená, že k ní došlo právě v posuzovaném případě.

31. Mezi účastníky taktéž prakticky nebylo sporu o tom, že nemovitosti v [obec] užíval a na jejich rekonstrukci vynakládal finanční prostředky jen žalobce. Jen z toho faktu ale též neplyne, že se takto choval po celou dobu jako jediný vlastník. Jak bylo prokázáno, až do doby, kdy žalovaná podala v roce 2021 návrh na vklad spoluvlastnického práva s rovnými podíly obou účastníků do katastru nemovitostí, bylo k daným nemovitostem evidováno bezpodílové spoluvlastnictví, resp. společné jmění manželů. Tento stav trval dlouhá desetiletí, aniž by žalobci nějak vadil, přičemž mu jistě nic nebránilo dokonce ještě za účinnosti zákona č. 22/1964 Sb. nejen zjistit aktuální evidovaný stav (§ 9 odst. 1), ale také požádat o zápis změny vlastnických vztahů, pokud by se evidované údaje neshodovaly se skutečností (§ 5 odst. 1), a to třeba právě na základě shora zmíněného písemného potvrzení, které by si od žalované vyžádal (§ 4 odst. 2). Nic takového ovšem žalobce neučinil.

32. Současně bylo v řízení zjištěno, že žalobce ještě v letech 2020 a 2021 v dopise i v e-mailové komunikaci s žalovanou uznával, že nemovitost v [obec] fakticky není jen jeho majetkem, a po žalované žádal, aby na něj svůj podíl převedla, za což jí nabídl„ odstupné“. Toto skutkové zjištění (které nemůže zpochybnit ani prohlášení [jméno] [příjmení], neboť je s ohledem na jeho dlouholetý přátelský vztah k žalobci nevěrohodné) je podle soudu pro posouzení věci rozhodující a vede ho k závěru, že k uzavření žádné, natož konkludentní dohody o vypořádání v době po rozvodu manželství účastníků nedošlo, naopak že žalobce po celou dobu dobře věděl, že se na vypořádání s bývalou manželkou nijak nedohodli, pouze tento právní stav ani jeden z nich až donedávna nechtěl konečně vyřešit. Z toho a ze skutečnosti, že k vypořádání nedošlo ani rozhodnutím soudu, ovšem rovněž plyne, že podle § 149 odst. 4 obč. zák. došlo po třech letech od rozvodu (tzn. k [datum]) k nástupu zákonné fikce vypořádání, podle které jsou shora uvedené nemovitosti v [obec] v podílovém spoluvlastnictví obou účastníků, přičemž jejich podíly jsou stejné (tento dlouhá léta existující právní stav pak může např. vést ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ve kterém bude možné zhodnotit všechny investice žalobce, to však není předmětem tohoto řízení).

33. Soud se poté zabýval uplatněným nárokem z hlediska možného vydržení vlastnického práva, konkrétně mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z., podle kterého po uplynutí 20 let držby dojde k vydržení, i když držitel neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. Konstrukce tohoto ustanovení může být sice sporná a přinášet výkladové problémy, tudíž by si zasloužila např. výklad soudem vyššího stupně, avšak podle přesvědčení zdejšího soudu z ní nijak neplyne, že by vylučovala podmínku poctivé držby ve smyslu § 1089 odst. 1 o. z., zjevně se pouze nevyžaduje prokázání právního důvodu držby. Ve své podstatě jde o provázanost institutů řádného a mimořádného vydržení, které by mělo z řádného vydržení vycházet, jen se s ohledem na princip právní jistoty po uplynutí delšího časového období už neuplatňují všechny podmínky řádného vydržení, konkrétně právní titul držby. [jméno] ale její presumovaná poctivost (§ 994 o. z.), naopak, zmíněné ustanovení výslovně neumožňuje mimořádné vydržení, jestliže se prokáže nepoctivý úmysl držitele, neboli pokud bude poctivost držby vyvrácena tím, že bude zjištěno, že držitel věděl o tom, že vykonává právo, které mu nenáleží (v ustanovení § 992 odst. 1 věty druhé o. z. lze pro tento účel zřejmě rozlišit úmyslné a nedbalostní vykonávání práva). Ostatně obdobný princip zakotvoval také obecný zákoník občanský, což reflektuje i soudobá judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a jistě není žádného důvodu, proč by měl být za účinnosti nového občanského zákoníku chápán jinak.

34. V posuzovaném případě nemohl mít žalobce za to, že mu náleží vlastnické právo k daným nemovitostem, neboť podle skutkových zjištění soudu věděl, že k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve skutečnosti nikdy nedošlo (k tomu srov. zdůvodnění pod bodem 32 shora), a tudíž musel i vědět, že následně po třech letech od rozvodu nastoupila fikce vypořádání v podobě podílového spoluvlastnictví bývalých manželů. Soud proto uzavírá, že jako nepoctivý držitel nemohl nabýt vlastnické právo ani prostřednictvím mimořádného vydržení, a žalobu jako nedůvodnou ze všech uvedených důvodů zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že ve věci zcela úspěšné žalované náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání nebo návrhy ve věci samé ze dne [datum] a [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum]), dále mu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý tento úkon, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu cesty z jeho sídla do sídla soudu a zpět, což činí celkem 400 Kč, a cestovné podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 934 Kč (celkem 128 km při průměrné spotřebě 7 l [číslo] km). Dohromady, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř, jde o částku 18 070 Kč.

36. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění k rukám zástupce žalované bylo určeno ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení