8 C 115/2018 - 1023

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zrušeného společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje částka 63 552,60 Kč.

II. Ze zrušeného společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují: - sedací souprava se stolem; televizor, audio-video systém a satelit; nábytková stěna v předsíni; pračka; psací stůl s židlí a komodou; vybavení pokoje [jméno FO] zahrnující psací stůl, komodu a postel; vybavení pokoje [právnická osoba] [jméno FO] zahrnující vestavný psací stůl, židle, postele a vestavnou skříň; vybavení ložnice zahrnující manželskou postel, noční stolky, vestavnou skříň a zrcadlo; zahradní krb a stůl se židlemi s polstry; vybavení nahrávacího studia zahrnující počítač, mixovací pult, stůl a židli; - obchodní podíl o velikosti 50 % na společnosti [jméno FO] [Anonymizováno], IČ [IČO], se sídlem [adresa]; - peněžní prostředky na účtu č. [č. účtu] vedeném pro žalovaného [právnická osoba]. ve výši 2 446,75 Kč.

III. Žalobkyni a žalovanému se ze zrušeného společného jmění manželů přikazuje k zaplacení zůstatek úvěru plynoucí ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [hodnota] uzavřené žalobkyní a žalovaným s [právnická osoba]. dne 8. 11. 2007 a evidovaný na úvěrovém účtu č. [č. účtu], který ke dni 13. 4. 2023 činil včetně splatného příslušenství 156 078,02 Kč s tím, že každý z účastníků uhradí jednu polovinu dluhu včetně příslušenství, které k tomuto dluhu přiroste po 13. 4. 2023 až do úplného zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1 616 641,40 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala vypořádání: - pozemků p.č. 1200/3, p.č. 1201/14, p.č. 1201/18, p.č. 1201/19, p.č. 1201/29, p.č. 1201/30, p.č. 1201/31, na kterém je postaveno vodní dílo zapsané na LV č. [hodnota], které je ve vlastnictví jiné osoby, p.č. 1202/46, p.č. 1202/54, p.č. 1203/2, p.č. 1213/174 a p.č. 1213/176 v k.ú. [adresa] zapsaných Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště v [adresa] na LV č. [hodnota], - stavby bez č.p./č.e. stojící na pozemku p.č. 418/2 v k.ú. [adresa] zapsané Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště v [adresa] na LV č. [hodnota].

VI. Zamítá se vzájemný návrh žalovaného, kterým se domáhal vypořádání osobního automobilu zn. Škoda Fabia, VIN [VIN kód], kuchyňské linky žalobkyně včetně spotřebičů a tří postelí [právnická osoba] v domě na adrese [adresa].

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě náhradu nákladů řízení ve výši 45 911,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě náhradu nákladů řízení ve výši 45 911,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů s žalovaným (dále též jen „SJM“). Manželství uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 5. 2. 2005. Jejich společné jmění manželů bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 23. 6. 2016, č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 5. 7. 2016. Od května 2013 nevedou manželé společnou domácnost. Předmětem vypořádání společného jmění manželů označila žalobkyně sedací soupravu a stůl pořízené asi v roce 2006, televizor, audio-video systém a satelit z roku 2009 až 2013, náklady na rekonstrukci kuchyně (položení nové dlažby, realizace sádrokartonových podhledů, změna rozvodů elektřiny, vody, odpadů a odsávání par, instalace obkladů, zabudování kuchyňské linky a spotřebičů) vynaložené v roce 2015, náklady na rekonstrukci koupelny (zahrnující nákup umyvadlové sestavy, sprchového koutu, toalety a pračky) vynaložené v roce 2006, náklady na rekonstrukci předsíně, včetně nákupu předsíňové stěny z roku 2013, psací stůl s židlí a komodou pořízený v roce 2007, vybavení pokoje [jméno FO] (obsahující psací stůl, komodu a postel) z roku 2007, vybavení pokoje [právnická osoba] [jméno FO] (obsahující vestavný psací stůl, židle, postele a vestavnou skříň) z roku 2008, vybavení ložnice (obsahující manželskou postel, noční stolky, vestavnou skříň a zrcadlo) z roku 2007, vybavení druhé koupelny (zahrnující nákup umyvadlové sestavy, vany a toalety) z roku 2006, nákup dveří do celého domu, včetně vchodových dveří z roku 2006, krb a stůl se židlemi s polstry z roku 2011, vybavení nahrávacího studia (zahrnující počítač, mixovací pult, stůl a židli) z roku 2009, kotec pro psa a náklady na úpravu zahrady (trvalé osázení rostlinami, položení dlažby). Žalovaný za dobu trvání SJM použil prostředky ze SJM ve výši 100 000 Kč k úhradě vkladové povinnosti při založení společnosti [jméno FO] s.r.o., IČ [IČO] (dále též jen „SRO“). SRO bylo založeno 24. 7. 2009 a žalobkyně žádá, aby v rámci rozhodnutí soud hodnotu podílu v SRO také vypořádal. Předmětem vypořádání učinila dále žalobkyně zůstatek na bankovním účtu č. [č. účtu], jakož i zůstatky na jiných bankovních účtech vedených ke dni zrušení SJM ve prospěch žalovaného. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rovněž vypořádání investic ze SJM na zhodnocení nemovitého majetku žalovaného, a také financí vynaložených ze SJM na úhradu výlučných dluhů žalovaného, které žalovaný přebíral bez vědomí a souhlasu žalobkyně. Za pasivum SJM označila žalobkyně úvěr vedený [právnická osoba]. na účtu č. [tel. číslo] na základě smlouvy z 8. 11. 2007. Předmětným úvěrem byl uhrazen předchozí výlučný úvěr žalovaného ze smlouvy o stavebním spoření vedený pod č. ú. [Anonymizováno]. S odkazem na informační deficit požadovala žalobkyně vypořádat i investice žalovaného do pojistných a investičních produktů, jakož i burzovních obchodů. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně v podání z 10. 6. 2019 sdělila, že rekonstrukci kuchyně a ložnice v jejím domě prováděla až po zrušení SJM, postele dětem byly pouze zapůjčeny a zateplení domu prováděli a platili její rodiče. Pokud jde o osobní automobil Škoda Fabia, tento byl pořízen žalobkyní za trvání manželství, ale z peněz darovaných jí jejími rodiči. Podáním ze dne 20. 6. 2019 učinila žalobkyně předmětem vypořádání také pozemky p.č. 1200/3, p.č. 1201/14, p.č. 1201/18, p.č. 1201/19, p.č. 1201/29, p.č. 1201/30, p.č. 1201/31, na kterém je postaveno vodní dílo zapsané na LV č. [hodnota], které je ve vlastnictví jiné osoby, p.č. 1202/46, p.č. 1202/54, p.č. 1203/2, p.č. 1213/174 a p.č. 1213/176 v k.ú. [adresa] zapsaných Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště v [adresa] na LV č. [hodnota], a stavbu bez č.p./č.e. stojící na pozemku p.č. 418/2 v k.ú. [adresa] zapsané Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště v [adresa] na LV č. [hodnota] (dále též jen „Nemovitosti“). Podle žalobkyně se Nemovitosti staly součástí SJM, přestože jsou v katastru nemovitostí evidovány výlučně na žalovaného, neboť právní jednání zakládající vlastnictví učinil žalovaný za trvání manželství a Nemovitosti byly hrazeny z prostředků náležejících do SJM. Při přípravném jednání žalobkyně prohlásila, že o nákupu nemovitostí nevěděla. Podle žalobkyně byly ze SJM vynaloženy investice na výlučný majetek žalovaného, zejména na dům č.p. 1453, který je součástí pozemku p.č. 5515/4 v k.ú. [adresa]. Ze SJM byly také hrazeny výlučné dluhy žalovaného, zejména úvěr vedený [právnická osoba]. (původně Volksbank CZ, a.s.), který byl zajištěn zástavní smlouvou na dům č.p. 1453 a další pozemky, půjčka od společnosti [právnická osoba]. dle smlouvy z 5. 4. 2013 a úvěr u společnosti [jméno FO] [Anonymizováno] dle smlouvy ze 17. 3. 2016. Žalobkyně poukázala na komplikovanost soužití s žalovaným, v důsledku čehož nevěděla, s jakými financemi žalovaný hospodaří, o čemž svědčí případ, kdy na nákup vánočních dárků sjednal úvěr ve výši 100 000 Kč, a současně nemá přesné informace o majetku. Žalobkyně se rovněž domáhala valorizace investic do výlučného majetku. Kromě obchodního podílu v SRO mají být dle žalobkyně vypořádány také podíly na zisku SRO, které byly žalovanému vyplaceny za dobu trvání SJM, jakož i příjmy z provozu ubytovny, kterou SRO provozuje v domě žalovaného. Protože společný úvěr u [právnická osoba]., který žalobkyně označila jako pasivum SJM, byl použit na úhradu výlučného dluhu žalovaného, navrhla žalobkyně, aby byly jako investice vypořádány také splátky daného úvěru. Podáním z 3. 12. 2019 žalobkyně doplnila další specifikaci investic, které dle ní měly být vynaloženy na zhodnocení nemovitostí žalovaného, a to přístavba prvního nadzemního podlaží ubytovny a bytu z roku 2004 a 2005, oprava fasády z roku 2005, pokládka nové krytiny na garážích v roce 2006 a 2007, rekonstrukce sociálního zařízení v dílně v roce 2007 a 2008, rekonstrukce kanceláří u dílny v roce 2007 a 2008, výstavba prosklené kanceláře v roce 2006. V podání z 17. 9. 2021 žalobkyně doplnila vysvětlení k tvrzeným investicím do jejího domu, když s ohledem na nedostatek finanční prostředků byly tyto jen dílčí, a současně uvedla, že částka 133 000 Kč, která byla připsána na její bankovní účet, náleží jejímu synovi [jméno FO], když jde o výplatu stavebního spoření. Dalšími podáními ve věci se žalobkyně domáhala valorizace investic provedených do rekonstrukce kuchyně žalovaného, přičemž samotná rekonstrukce si vyžádala značné stavební úpravy (změna umístění dřezu i varné části, obklady a sádrokartonové podhledy). Současně se zabudováním kuchyňské linky a spotřebičů dané věci staly součástí domu žalovaného.

2. Žalobkyně dále podanou žalobou žádala po žalovaném vydání blíže specifikovaných movitých věcí, resp. vyplacení náhrady za tyto věci, přičemž v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením soudu z 8. 7. 2019, č.j. [spisová značka], pro částečné zpětvzetí žaloby. Žalobkyně se také žalobou původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 200 000 Kč poskytnuté žalovanému jako půjčku (70 000 Kč darovali žalobkyni její rodiče a 130 000 Kč získala žalobkyně ze stavebního spoření založeného před uzavřením manželství, přičemž žalovaný obě částky použil na zhodnocení svého majetku). Ohledně této části žaloby bylo řízení zastaveno usnesením soudu z 7. 8. 2019, č.j. 8 C 115/2018-119, z důvodu neuhrazení soudního poplatku.

3. Žalovaný ve svém vyjádření souhlasil s tím, že součástí SJM je psací stůl s židlí a komoda, vybavení pokoje [jméno FO], vybavení pokoje [právnická osoba] [jméno FO] a vybavení ložnice, jak je popsala žalobkyně. Žalovaný také potvrdil uzavření smlouvy o hypotečním úvěru. Žalovaný naopak vyloučil, že by součástí SJM byla sedací souprava a televize, audio-video systém a satelit, krb a stůl se židlemi a polstry, kotec pro psa a vybavení nahrávacího studia, které žalovaný nabyl před uzavřením manželství. Podle žalovaného nelze zohledňovat ani rekonstrukci kuchyně, koupelen a předsíně, pořízení dveří do domu a úpravu zahrady, včetně dlažby, které byly také prováděny před uzavřením manželství. Žalovaný dále sdělil, že nemá žádné pojistné produkty a ke dni zániku SJM nerealizoval ani žádné burzovní obchody. Měla to být naopak žalobkyně, která za trvání SJM burzovní obchody uzavírala. Za součást SJM označil žalovaný osobní automobil Škoda Fabia, nákup kuchyně žalobkyní včetně spotřebičů a tři postele [právnická osoba]. Ze SJM do majetku žalobkyně pak byly investovány prostředky na zateplení a rekonstrukci domu na adrese [adresa], a to v roce 2009 v částce 500 000 Kč. V rámci vnitřní rekonstrukce prováděné na přelomu roku 2013 a 2014 byla upravována kuchyň (rozvody vody a elektřiny, kuchyňská linka), obývací pokoj (výměna podlahy a elektroinstalace, nákup nového nábytku), dětský pokoj (výmalba a nový nábytek), ložnice (výmalba a nový nábytek) a koupelna (instalace sprchového koutu, nové obklady, nové rozvody vody a elektřiny). Ve vyjádření z 10. 10. 2019 žalovaný namítl, že pozemky, které žalobkyně učinila předmětem vypořádání, nebyly součástí společného jmění manželů, neboť je žalovaný získal buď darem od rodičů, případně byly pořízeny z peněz, které mu za účelem pořízení pozemků daroval jeho otec, který rovněž vše ohledně nákupu organizoval a vyjednával. Podíl v SRO byl sice pořízen za trvání manželství, ale z peněz, které žalovanému daroval jeho otec. Podle žalovaného se žalobkyně svými podáními snaží dosáhnout vyúčtování hospodaření v manželství, což je nepřípustné. V podáních z 11. 2. 2022 a z 8. 9. 2022 žalovaný namítl, že k rekonstrukci kuchyně přistoupil až poté, co se žalobkyně ze společné domácnosti odstěhovala, resp. až po zániku SJM. Samotnou rekonstrukci prováděl osobně žalovaný, s výjimkou kuchyňské linky, kterou si nechal smontovat, a na úhradu nutných nákladů mu poskytli jeho rodiče dar ve výši 80 000 Kč. Do kuchyně použil původní spotřebiče, a to varnou desku a vestavnou troubu. Vypořádání prováděné rekonstrukce považuje žalovaný ze nemorální, když k ní došlo v době, kdy účastníci vedli mezi sebou soudní spory a netvořili společnou domácnost. Dále žalovaný doplnil, že investice do areálu na adrese [adresa], byly vynaloženy před uzavřením manželství jeho otcem. Nesporná tvrzení o rozsahu společného jmění manželů 4. V průběhu řízení označily strany za nesporné, že součástí zrušeného SJM ke dni 5. 7. 2016 byla sedací souprava se stolem v hodnotě k vypořádání ve výši 5 000 Kč; televizor, audio-video systém a satelit v hodnotě k vypořádání ve výši 2 000 Kč; nábytková stěna v předsíni včetně nákladů na rekonstrukci předsíně v hodnotě k vypořádání ve výši 4 000 Kč; pračka v hodnotě k vypořádání ve výši 1 000 Kč; psací stůl s židlí a komodou v hodnotě k vypořádání ve výši 1 500 Kč; vybavení pokoje [jméno FO] obsahující psací stůl, komodu a postel v hodnotě k vypořádání ve výši 2 000 Kč; vybavení pokoje [právnická osoba] [jméno FO] obsahující vestavný psací stůl, židle, postele a vestavnou skříň v hodnotě k vypořádání ve výši 2 000 Kč; vybavení ložnice obsahující manželskou postel, noční stolky, vestavnou skříň a zrcadlo v hodnotě k vypořádání ve výši 8 000 Kč; krb a stůl se židlemi s polstry v hodnotě k vypořádání ve výši 5 000 Kč, vybavení nahrávacího studia zahrnující počítač, mixovací pult, stůl a židli v hodnotě k vypořádání ve výši 5 000 Kč.

5. Při přípravném jednání a v průběhu provedených jednání žalobkyně prohlásila, že již netrvá na vypořádání nákladů na rekonstrukci koupelny z roku 2006, vybavení druhé koupelny (umyvadlové sestavy, vany a toalety), dveří do celého domu (včetně vchodových dveří), psa, kotce pro psa a nákladů vynaložených na úpravu zahrady (trvalé osázení rostlinami, položení dlažby). Zrušení společného jmění manželů 6. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 6. 2016, č.j. [spisová značka], bylo SJM žalobkyně a žalovaného vzniklé sňatkem uzavřeným dne 5. 2. 2005 zrušeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 7. 2016. Přípisem ze dne 4. 7. 2018, jakož i emaily ze 4. 7. 2018, 17. 8. 2018 a 24. 4. 2019 vyzývala žalobkyně žalovaného ke sdělení majetkových poměrů. Žalovaný reagoval přípisem z 16. 4. 2019. Výpovědi účastníků 7. Při jednání soudu žalovaný k dotazu soudu vypověděl, že založení SRO bylo nápadem jeho otce, který mu na úhradu vkladu dal peníze. Nákup pozemků ve [adresa] zařizoval jeho otec, který si tím plnil sen o zřízení rybníku pro chov ryb. Otec vše vyjednal a zaplatil. Pozemky nechal napsat na žalovaného s ohledem na svůj věk. Žalovaný také vypověděl, že v domě na [Anonymizováno] bydlí od roku 1997. Jeho otec tam začal jako fyzická osoba podnikat od roku 1992. V roce asi 2001 se žalovaný seznámil s žalobkyní a ta se k němu nastěhovala i se svým synem. V roce 2004 se začala dělat nástavba, protože potřebovali větší prostor na bydlení. Všechno zařizoval a platil jeho otec. V roce 2007 a 2008 přišla krize a z prodeje vozidel nešlo získat adekvátní marži na to, aby se daly splácet dluhy. Otec žalovaného si vyřídil u Volksbank přeúvěrování, aby snížil splátky. Žalovaný byl účastníkem úvěrové smlouvy jen z důvodu věku otce, když to požadovala Volksbank. V roce 2012 došlo k dalším problémům a otec nebyl schopen splácet dosavadní splátky, a proto bylo vyjednáno snížení nebo odložení splátek. Do roku 2010, do vzniku SRO, bylo vše v kompetenci jeho otce, a to včetně všech investic. Úvěr u Volksbank byl úvěrem otce, který žalovanému občas dal peníze, aby je donesl přímo do banky, ale bezhotovostně na účet u Volksbank žalovaný nic neposílal. Zateplení fasády na domě žalobkyně dělal její otec, ale požadoval po žalobkyni úhradu ve splátkách. Žalobkyně z peněz vydělaných masážemi platila 3 000 Kč měsíčně. Rekonstrukce vnitřku prováděla žalobkyně již v dubnu 2013. Malé úvěry, kolem 70 000 až 100 000 Kč, které byli schopni splácet v rámci běžného provozu, byly použity na nákup vybavení domácnosti. Pořídili si plazmovou televizi za 60 000 Kč, sedačku. Dále vynakládali peníze na cestování, kdy např. v roce 2006 nebo 2007 byli letecky na dovolené. Každý rok jezdili do Krkonoš lyžovat. Stávalo se, že k úhradě dluhů se musela vzít nová půjčka či úvěr. O některých úvěrech žalobkyni neříkal, protože na něj stále křičela, že nemá peníze. Splátky byly ale malé a daly se po většinu doby hradit z příjmů ze zaměstnání, které mu byly vypláceny na účet. Přístavba na první nadzemní podlaží ubytovny a bytu byla kolaudována asi v březnu 2005. Fasáda byla realizována později, již za trvání manželství, ale z peněz otce. Veškeré úpravy a rekonstrukce byly placeny otcem žalovaného, případně je platila SRO. Žalovaný také vypověděl, že stavební práce v kuchyni v podobě pokládky plovoucí podlahy a instalace stropních podhledů a obkladů imitací kamene si prováděl sám v roce 2017. V té době již účastníci spolu nežili, když žalobkyně opustila společnou domácnost v roce 2013. Kuchyňská linka byla dodána firmou, sklokeramická deska měla být původní, stejně jako trouba. Vestavná myčka byla pořízena dodatečně.

8. Žalobkyně vypověděla, že v domě v [Anonymizováno] začala bydlet v roce 2001. Od asi září 2005 do roku 2006 se dělala rekonstrukce vrchního podlaží budovy, kde bydleli. Neví již přesně, co se dělalo, ale kromě přístavby ubytovny si vybavila úpravu koupelny. Rekonstrukce se dělaly do roku 2006. O všechno, včetně placení, se starali žalovaný a jeho otec. Za bydlení neplatili nájem, pouze elektřinu. Úvěr, kde žalobkyně figuruje jako spoludlužník, byl pořizován na úhradu nákladů rekonstrukce vrchní části budovy. Předmětný úvěr zatím nebyl doplacen, zbývá asi 200 000 Kč. Žalobkyně věděla ještě o úvěru od Raiffeisenbanky ve výši kolem 78 000 Kč, který měl být použit na nákup nějakých akcií. Věděla také o spoustě drobných spotřebitelských úvěrů na menší částky. Nevěděla, na co úvěry byly použity. Žalovaný je používal, stejně jako úspory, na úhradu provozních nákladů SRO. Dále věděla o úvěrech, které byly uzavírány na SRO. Žalovaný ani jeho otec neuměli využít obchodního potenciálu, který měli k dispozici, a proto jim podnik nefungoval a úvěry zřejmě potřebovali na úhradu fungování SRO. Podle žalobkyně vyráželi úvěr úvěrem. V roce 2010 od rodičů dostala dům a vzápětí tam její otec opravoval fasádu. Opravu otec žalobkyně i financoval. Další rekonstrukci dělala po zrušení SJM, a to rekonstrukci koupelny, kuchyně a obýváku. Hradila to z peněz získaných ze stavebního spoření syna, které v částce 133 000 Kč byly připsány na její účet u Raiffeisenbank. Splácela mu to potom z vydělaných peněz v průběhu jeho studia. Žalobkyně potvrdila, že trouba v kuchyni žalovaného je skutečně původní. Pochybovala o tom, že původní byla i sklokeramická deska. Rohová sedací souprava byla tmavě modrá se žlutými vzory a náležela k ní dvě masivní křesla. Stůl byl dřevotřískový v barvě buku s oblými rohy. V případě rekonstrukce kuchyně realizované v roce 2015 došlo k výměně staré dlažby, opravě stropní omítky, nákupu nové kuchyňské linky a nových spotřebičů. V původní kuchyňské lince byla sklokeramická varná deska, elektrická trouba, myčka a mikrovlnná trouba, kterou jedinou si žalobkyně odvezla. Pračka byla zn. Whirlpool ze strany plněná, bílá, na sedm kilo prádla. Rekonstrukce předsíně zahrnovala výměnu dlažby a pořízení skříně. Nemovité věci 9. Z výpisů z katastru nemovitostí ze dne 14. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně je na základě darovacích smluv z 20. 12. 2009, 14. 4. 2010 a 9. 7. 2010 vlastníkem pozemků p.č. 631/4, p.č. 633/1, p.č. 703/1, p.č. 707/1 a p.č. 711/1 zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [Anonymizováno] [adresa], obec [adresa], a pozemků p.č. [hodnota], p.č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. 102, a p.č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa].

10. Z výpisu z katastru nemovitostí z 22. 5. 2019 se podává, že žalovaný je na základě darovací smlouvy z 16. 2. 2009 vlastníkem pozemků p.č. 5515/4, jehož součástí je stavba č.p. 1453, p.č. 5515/5, jehož součástí je garáž bez č.p./č.e., č.p. 5515/6, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., p.č. 5515/7, p.č. 5515/8, p.č. 5515/88, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., p.č. 5515/112, p.č. 5515/114, p.č. 5515/115, p.č. 5515/116 a p.č. 5515/117 zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa]. Darovací smlouva byla uzavřena mezi žalovaným jako obdarovaným a [jméno FO] jako dárcem, který se vlastníkem předmětných pozemků stal na základě kupní smlouvy uzavřené dne 22. 5. 2001 se Sdružením technických sportů a činností České republiky. Kupní cena byla sjednána ve výši 9,5 milionu korun a měla být uhrazena z úvěru poskytnutého [právnická osoba]. Výše uvedené nemovitosti jsou dle výpisu zatíženy zástavami dle smlouvy z 5. 4. 2013 uzavřené se společností [právnická osoba]. a ze 17. 3. 2016 uzavřené se společností [jméno FO] [Anonymizováno]. Podle zástavní smlouvy z 5. 4. 2013 se zřizuje zástavní právo na stavbu postavenou na pozemku p.č. 5515/6 a pozemky p.č. 5515/6, p.č. 5515/116 a p.č. 5515/117 k zajištění pohledávky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce z 5. 4. 2013. Podle zástavní smlouvy ze 17. 3. 2016 jsou do zástavy předány všechny pozemky z LV č. [hodnota] k zajištění pohledávky ve výši 3 501 330,60 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru ze 17. 3. 2016.

11. Z dalšího výpisu z katastru nemovitostí z 22. 5. 2019 soud zjišťuje, že žalovaný je vlastníkem pozemků p.č. 1200/3, p.č. 1200/6, p.č. 1201/14, p.č. 1201/15, p.č. 1201/17, p.č. 1201/18, p.č. 1201/19, p.č. 1201/29, p.č. 1201/30, p.č. 1201/31, na kterém je postaveno vodní dílo zapsané na LV č. [hodnota], které je ve vlastnictví jiné osoby, p.č. 1202/34, p.č. 1202/46, p.č. 1202/54, p.č. 1203/2, p.č. 1213/80, p.č. 1213/81, p.č. 1213/174 a p.č. 1213/176 a garáže bez č.p./č.e. stojící na pozemku p.č. 418/2 v k.ú. [adresa] zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota]. Nabytí vlastnictví k jednotlivým pozemkům je dokládáno kupními smlouvami, a to z 28. 1. 2007 uzavřenou s manžely [Anonymizováno] a [jméno FO] (p.č. 1201/18 a p.č. 1201/19 za kupní cenu 7 500 Kč), z 6. 2. 2007 uzavřenou s [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (p.č. 1201/14 za kupní cenu 9 500 Kč), z 17. 4. 2007 uzavřenou s [jméno FO] a [jméno FO] (díl „c“ pozemku p.č. 1209/49 určený ke sloučení do p.č. 1200/3 za 1 000 Kč, přičemž nový stav vyplývá z výkazu dosavadního a nového stavu), z 17. 4. 2007 uzavřenou s [jméno FO] (část pozemku p.č. 1213/168 s nově přiděleným p.č. 1213/174 a díl „e“ pozemku p.č. 1213/168 určený ke sloučení do p.č. 1200/3 za 6 000 Kč), z 17. 4. 2007 uzavřenou s městysem [adresa] (díl „d“ pozemku p.č. 1203/1 určený ke sloučení do p.č. 1200/3 za 402 Kč), z 17. 4. 2007 uzavřenou s [jméno FO] (díl „b“ pozemku p.č. 1202/48 určený ke sloučení do p.č. 1200/3, díl „a“ pozemku p.č. 1202/44 určený ke sloučení do p.č. 1200/3, p.č. 1202/47 a p.č. 1202/46 za 1 000 Kč), z 8. 4. 2010 uzavřenou s městysem [adresa] (p.č. 1203/2 za 2 880 Kč) a z 12. 12. 2011 uzavřenou s [jméno FO] (část pozemku p.č. 1213/79 s nově přiděleným p.č. 1213/176 za 500 Kč). Dále bylo nabytí vlastnictví prokazováno darovací smlouvou z 2. 2. 2007 uzavřenou s [jméno FO] a [jméno FO] (p.č. 1213/25, p.č. 1213/27, p.č. 1213/80, p.č. 1213/118, p.č. 1201/16 a p.č. 1201/17) a smlouvami směnnými z 12. 3. 2007 uzavřenou s [Anonymizováno] a [jméno FO] (p.č. 1213/25 získaný darovací smlouvou z 2. 2. 2007 za p.č. 1213/81 a p.č. 1202/34) a z 25. 3. 2007 uzavřenou s [Anonymizováno] a [jméno FO] (p.č. 1213/27 a p.č. 1213/118 získané darovací smlouvou z 2. 2. 2007 za p.č. 1200/6 a p.č. 1201/15). Společnost [jméno FO] s. r. o.

12. Podle výpisu z Obchodního rejstříku z 31. 5. 2019 vznikla společnost [jméno FO] s. r. o. dne 24. 7. 2009. Společníky jsou [jméno FO] a žalovaný, který v celém rozsahu splatil vklad ve výši 100 000 Kč. Z notářského zápisu č. N 146/2009, NZ 136/2009 ze dne 17. 6. 2009 sepsaného notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že [jméno FO], narozený [datum] a žalovaný uzavřeli společenskou smlouvu, kterou založili společnost [jméno FO] s.r.o., přičemž jejich obchodní podíly a vklady jsou shodné (50 % obchodní podíl, 100 000 Kč vklad). Vklady měly být splaceny před podáním návrhu na zápis a správcem vkladů byl [jméno FO]. Z výkazů zisků a ztrát a z daňových přiznání SRO se zjišťuje, že předmětná společnost evidovala pro rok 2016 zisk 83 000 Kč, pro rok 2015 zisk 329 000 Kč, pro rok 2014 ztrátu 338 000 Kč, pro rok 2013 ztrátu 250 000 Kč, pro rok 2012 ztrátu 102 000 Kč a pro rok 2011 ztrátu 95 000 Kč. Znalec [jméno FO]. [jméno FO] ve svém posudku z 11. 12. 2020 učinil závěr, že hodnota obchodního podílu žalovaného na SRO činila ke dni 5. 7. 2016 částku 126 000 Kč, když znalec využil metodu přecenění aktiv. Znalec své závěry postavil na zjištění, že SRO podniká v prostorech pronajatých od jednoho ze společníků, za což do roku 2014 nehradila žádné nájemné. V roce 2015 uhradila nájemné ve výši 100 000 Kč a v roce 2016 uhradila nájemné ve výši 50 000 Kč. V posledních pěti letech (s výjimkou roku 2015) přesto vykázala záporný hospodářský výsledek, nehradila řádně zdravotní a sociální pojištění a i většina dluhů byla hrazena v rámci exekuce. Společnost tedy podniká v nestandartních ekonomických podmínkách. Dle názoru znalce i konzultantky [jméno FO]. [Anonymizováno] by SRO v běžných tržních podmínkách musela vyhlásit úpadek. Při výslechu znalec stvrdil písemně podané závěry, na které se také odvolal. Při stanovení ceny obchodního podílu vycházel z věcné hodnoty společnosti, když pro využití porovnávací metody neexistuje srovnatelný trh, za který v tomto konkrétním případě nelze považovat ani trh s tzv. ready-made společnostmi. Znalec SRO popsal jako mimořádně specifickou společnost, která podniká úplně mimo běžné obchodní praxe nebo praktiky. S obdobnou společností se zatím znalec nesetkal. Přestože SRO podnikání provozuje v cizích nemovitostech za skoro nulový nebo symbolický nájem, tak vykazuje žalostné účetní výsledky. Právě pro špatné hospodářské výsledky a šesti měsíční výpovědní lhůtu u nájemní smlouvy na nemovitosti nebylo možné použít ani výnosovou metodu, nešlo obhajitelně modelovat nějaký výnos. Jediná použitelná metoda je metoda přecenění aktiv. Znalec se nezabýval důvody, proč od roku 2011 došlo k poklesu tržeb. Vzhledem k tomu, že na majetek SRO byly vedeny i exekuce, domnívá se znalec, že SRO není zdravá. Samotná velikost obchodního podílu by jeho hodnotu spíše snižovala. Poté, co se znalec seznámil s aktualizovanou rozvahou a výkazem zisků a ztrát za rok 2021, podle něhož SRO dosáhlo v daném roce zisk 307 000 Kč, doporučil zpracování nového znaleckého posudku. Svědek [jméno FO]

13. Svědek [jméno FO], který je otcem žalovaného, vypovídal ve věci nejdříve při jednání konaném dne 17. 12. 2019. Na adrese [adresa] začal jako fyzická osoba podnikat v roce 1992. Předmětem činnosti byl provoz autoškoly, servis vozidel a prodej aut, přičemž od roku 2004 zde prodával vozy zn. Honda. Areál v roce 2000 odkoupil za 9,5 milionu korun. Kupní cenu platil úvěrem od [právnická osoba]. Kvůli vysokým úrokům později, asi po čtyřech letech, vyřídil přeúvěrování u Volksbank. Splácet zvládal do roku 2008 bez problémů z výnosů podnikání. [adresa] autoškoly musel kvůli vysoké konkurenci ukončit a prostory svépomocí přebudoval na ubytovnu. V roce 2004 se rozhodl provést přístavbu dalšího patra ubytovny, což financoval úvěrem, za který ručil vlastním domem a domem sestry. Přístavba byla dokončena a kolaudována v roce 2005. Při přístavbě se dělala i nová fasáda. Betonové garáže byly přivezeny ze [adresa] a nedělala se na nich nová střecha. Sociální zařízení se v areálu renovovalo v roce 1993 a následně v roce 2005 nebo 2006. Poslední vetší úprava se dělala v roce 2008, když se renovovala podlaha v dílně. V roce 2010 odešel do důchodu a rozhodl se firmu, budovu a pozemky darovat žalovanému. Při darování firmy chtěl, aby byla založena společnost s ručením omezeným, která by nesla jeho jméno a v níž by měl poloviční podíl. Nadále v areálu pracuje na poloviční úvazek. Úvěry platil sám, přičemž přednostně splácel úvěr pořízený na úhradu rekonstrukce, který také doplatil. Částečně mu pomohli jeho rodiče, kteří mu poskytli v souhrnu více než 1 milion korun, a část prostředků na úhrady získal z podnikání v oblasti ryb, kterému se věnuje už od roku 1996. Měl také příjem z pronájmu nemovitostí ve [adresa]. Žalovaný úvěry neplatil, měl pouze příjem okolo 20 000 Kč. Peníze nosil do pobočky banky buď svědek sám, nebo je vozil syn. Někdy v roce 2015 nebo 2016 sehnal žalovaný peníze na doplacení úvěru u Volksbank. Úvěr u Volksbank byl do roku 2010 splácen převodem z účtu a později v hotovosti. Při zakládání SRO opatřil částku 200 000 Kč na vkladu a částku 100 000 Kč půjčil žalovanému na úhradu jeho vkladu. Částka se mu po dvou měsících vrátila. SRO sídlí v areálu a svědek neví, zda platí nájem a zda dosahuje zisku. Ve společném jmění s manželkou má asi 10 hektarů pozemků ve [adresa]. Od roku 2000 vybudoval tři rybníky. První v roce 2000, ale ten stále není dokončen, druhý v roce 2005 a třetí dokončil v roce 2009. Za tím účelem kupoval a směňoval pozemky. Potřebné pozemky si vyhlédl, kontaktoval vlastníky, dohodl prodej a vše zaplatil, přičemž jako vlastníka nechal zapsat žalovaného. Nějaké pozemky s manželkou žalovanému také darovali. Vlastním úsilím zbudované rybníky užívá sám a má pronajaty i další rybníky. Roční tržby odhadl svědek na 200 000 Kč. Na části pozemků žalovaného jsou rybníky a část je pronajímána družstvu [Anonymizováno]-[adresa]. Žalovaný bydlí od roku 1997 v bytě v areálu na Lidické kolonii. Byt byl několikrát rekonstruován a všechny náklady nesl svědek. První rekonstrukce se dělala, když se do bytu nastěhoval žalovaný, druhá částečná rekonstrukce byla v době, kdy se narodil vnuk Jiřík, to se zvětšoval obytný prostor probouráním do místnosti ubytovny. Další rekonstrukce proběhla v roce 2004 nebo 2005, kdy se stavěla přístavba ubytovny, a to se zařizovala i druhá koupelna. Původní kuchyň pořizoval svědek. Novou kuchyň si předělal žalovaný před několika lety. Žalobkyně a žalovaný si kupovali sedací soupravu a nějakou velkou televizi. Svědek si nebyl jist, zda tyto věci účastníci nepořizovali ještě před svatbou. Bližší specifikaci věcí si svědek nevybavil. Za užívání bytu nic svědkovi naplatili, on nic nepožadoval, a to ani za spotřebovanou vodu a plyn. Elektřinu si ale asi platili sami. Někdy v roce 2000 pořizoval také vybavení nahrávacího studia. Stavební úpravy areálu 14. Ze stavebního povolení Magistrátu města [adresa], stavebního úřadu, ze dne 2. 9. 2004, č.j. [Anonymizováno], se zjišťuje, že stavebníkem je [jméno FO] a předmětem povolení je změna stavby stávající jednopodlažní ubytovny umístěné na pozemku p.č. St 5515/6 v k.ú. [adresa] (areál na adrese [adresa]) spočívající ve stavebních úpravách a nástavbě za účelem zřízení bytu v 1. a 2. podlaží a rozšíření ubytovny v 2. podlaží. Podle oznámení Magistrátu města [adresa], stavebního úřadu, ze dne 11. 3. 2005 bylo zahájeno kolaudační řízení k výše uvedené změně stavby. Magistrát města [adresa], stavební úřad, následně dne 27. 4. 2005 vydal pod č.j. [Anonymizováno] kolaudační rozhodnutí, kterým povolil užívání předmětné stavby po realizaci změny. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 5. 2005. Movité věci 15. Z faktury č. [tel. číslo] vystavené dne 9. 11. 2007 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. vyúčtovala manželům [jméno FO] dodávku ložnicové sestavy v částce 55 456 Kč se splatností doplatku ve výši 48 456 Kč dne 23. 11. 2007. Pořízení nové sedačky dokládala žalobkyně fotografiemi z roku 2003 a 2005, na kterých sedí syn [jméno FO], přičemž se jednotlivé sedačky výrazně odlišují. Obdobně je fotografiemi syna [jméno FO] z roku 2004 a 2005 dokládána výměna vstupních dveří, kde na mladší fotografii jsou vstupní dveře plastové s prosklenou výplní. Vzhled zahrady v roce 2004 je také dokládán fotografiemi syna [jméno FO]. Konečně další dvě fotografie, a to z roku 2003 a 2012, zachycují původní a novější nábytek. Rozhodnutí opatrovnických soudů 16. Rozsudkem z 27. 8. 2014, č.j. [spisová značka], schválil Okresní soud v [adresa] dohodu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako rodiči nezletilých synů [jméno FO], nar. [datum] a [jméno FO], nar. [datum], podle níž byli synové svěřeni do střídavé péče. Při rozhodování o výši výživného vycházel opatrovnický soud ze zjištění, že žalovaný (v daném řízení v postavení otce) měl v období od září 2013 do května 2014 příjem ze SRO v průměrné výši 8 828 Kč, přičemž v přiznání k dani z příjmů za rok 2013 vykázal příjem ve výši 103 340 Kč. SRO dle daňových přiznání vykázala ztrátu ve výši 101 577 Kč v roce 2012 a 249 813 Kč v roce 2013. Podle odůvodnění rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 29. 6. 2018, č.j. [spisová značka], dospěl opatrovnický soud k závěru, že majetkové a příjmové poměry žalovaného jsou lepší než poměry žalobkyně, přestože doložený měsíční příjem činil u žalovaného 19 000 Kč a u žalobkyně 23 000 Kč. Předmětný rozsudek byl změněn rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v [adresa] ze dne 26. 6. 2019, č.j. [spisová značka], přičemž odvolací soud dle odůvodnění učinil závěr, že žalovaný se pronájmem nemovitostí SRO za nízkou částku zbavuje výrazného příjmu, a to okolo částky 75 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění dále vyplývá, že pozemky ve [adresa] má v užívání otec žalovaného [jméno FO]

17. Soud z úvěrové smlouvy uzavřené dne 26. 6. 2006 mezi Volksbank CZ, a.s. jako věřitelkou a [jméno FO], IČO [IČO], a žalovaným jako dlužníky zjistil, že za účelem refinancování úvěru u [právnická osoba]. vedeného na účtu č. [č. účtu] byl poskytnut investiční úvěr ve výši 7 527 369,98 Kč. Úvěr má být veden na úvěrovém účtu č. [hodnota] a splácen má být s úrokem ve výši 6 % ročně 180 měsíčními splátkami po 63 715 Kč. Úvěr byl zajištěn mimo jiné také zástavou k nemovitostem zapsaným na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], jejichž vlastníkem měl být [jméno FO]. Dodatkem z 29. 6. 2012 byla dohodnuta změna splátek, přírůstek příslušenství k jistině dluhu a převod úvěru pod č. [hodnota]. Dále došlo danou listinou, podepsanou [jméno FO] i žalovaným, k uznání dluhu ve výši 5 221 157,26 Kč. Z výpisů z účtu č. [č. účtu] se zjišťuje, že účet vedla Volksbank CZ, a.s. (později [právnická osoba].) ve prospěch [jméno FO], přičemž z účtu byly prováděny úhrady úvěru č. [hodnota] a na účet byly z počátku připisovány pravidelně úhrady z účtu [jméno FO] č. ú. [tel. číslo]/0100 (od července 2006 do prosince 2009), a poté z běžného účtu SRO č. ú. [Anonymizováno] (od ledna 2010 do března 2010). Následně byly úhrady různým způsobem kombinovány, a to kromě vkladů z účtu [jméno FO], případně v hotovosti [jméno FO], také hotovostními vklady neidentifikované osoby, žalobkyně či žalovaného, který také zasílal bezhotovostní platby ze svého běžného bankovního účtu. Žalovaný na účet uhradil ze svého účtu č. [č. účtu] dne 19. 4. 2010 částku 50 000 Kč, dne 18. 5. 2010 částku 50 000 Kč, dne 21. 6. 2010 částku 70 000 Kč, dne 20. 7. 2010 částku 20 000 Kč, dne 23. 8. 2010 částku 10 000 Kč, dne 7. 12. 2011 částku 1 000 Kč, dne 9. 1. 2012 částku 30 000 Kč, dne 20. 1. 2012 částku 12 000 Kč, dne 16. 2. 2012 částku 30 000 Kč, dne 4. 7. 2012 částku 2 000 Kč, dne 20. 8. 2012 částku 30 000 Kč, dne 20. 9. 2012 částku 40 000 Kč, dne 22. 10. 2012 částku 40 000 Kč, dne 19. 11. 2012 částku 15 000 Kč, dne 20. 11. 2012 částku 25 000 Kč, dne 19. 12. 2012 částku 30 000 Kč, dne 24. 4. 2013 částku 40 000 Kč, dne 20. 5. 2013 částku 20 000 Kč, dne 17. 7. 2014 částku 1 000 000 Kč, dne 22. 8. 2014 částku 23 000 Kč a dne 10. 12. 2014 částku 600 Kč, tj. celkem 1 538 600 Kč. Žalovaný na účet vložil 19. 5. 2010 částku 20 000 Kč, 20. 8. 2010 částku 60 000 Kč, 21. 2. 2011 částku 60 000 Kč, 22. 3. 2011 částku 30 000 Kč, 1. 4. 2011 částku 50 000 Kč, 20. 5. 2011 částku 50 000 Kč, 25. 8. 2011 částku 25 000 Kč, 26. 9. 2011 částku 42 000 Kč, 21. 10. 2011 částku 20 000 Kč, 21. 2. 2012 částku 30 000 Kč, 21. 1. 2013 částku 40 000 Kč, 21. 2. 2013 částku 31 000 Kč, 21. 8. 2013 částku 40 000 Kč, 20. 9. 2013 částku 40 000 Kč, 22. 10. 2013 částku 40 000 Kč, 21. 11. 2013 částku 40 000 Kč, 23. 12. 2013 částku 40 000 Kč, 2. 1. 2014 částku 1 000 Kč, 21. 2. 2014 částku 40 000 Kč, 21. 3. 2014 částku 40 000 Kč, 23. 4. 2014 částku 41 000 Kč, 21. 5. 2014 částku 40 000 Kč, 23. 6. 2014 částku 40 000 Kč, 24. 7. 2014 částku 40 000 Kč, 24. 9. 2014 částku 40 000 Kč, 23. 10. 2014 částku 40 000 Kč, 23. 12. 2014 částku 30 000 Kč, tj. celkem 1 010 000 Kč. Žalobkyně na účet vložila dne 19. 7. 2010 částku 35 000 Kč. Konečně neidentifikovaná osoba vložila na účet 40 000 Kč (20. 9. 2010), 11 000 Kč (28. 2. 2011), 40 000 Kč (20. 4. 2011), 25 000 Kč (4. 5. 2011), 20 000 Kč (21. 6. 2011), 15 000 Kč (9. 11. 2011), 16 000 Kč (6. 12. 2011), 20 000 Kč (21. 12. 2011), 13 000 Kč (17. 1. 2012), 20 000 Kč (22. 3. 2012), 30 000 Kč (31. 5. 2012), 10 000 Kč (6. 6. 2012), 40 000 Kč (19. 7. 2012), 12 000 Kč (20. 8. 2012), 10 000 Kč (20. 12. 2012), 145 EUR v hodnotě 3 581,50 Kč (22. 2. 2013), 4 000 Kč (22. 2. 2013), 41 000 Kč (20. 3. 2013), 20 000 Kč (20. 5. 2013), 10 000 Kč (20. 6. 2013), 20 000 Kč (16. 7. 2013), 20 000 Kč (22. 7. 2013), 2 000 Kč (24. 1. 2014), 20 000 Kč (21. 8. 2014), 11 000 Kč (7. 1. 2015), 20 000 Kč (22. 1. 2015), 40 000 Kč (31. 3. 2015), 40 000 Kč (2. 4. 2015), 40 000 Kč (4. 5. 2015), 10 000 Kč (13. 7. 2015), 100 000 Kč (23. 7. 2015), 40 000 Kč (14. 1. 2016), 20 000 Kč (29. 1. 2016), tj. celkem 763 581,50 Kč.

18. Ze sdělení (26. 11. 2019 a 24. 2. 2020) [právnická osoba]. vyplývá, že je pro žalovaného veden osobní účet č. [č. účtu], který byl založen až po 5. 7. 2016.

19. Dle sdělení (25. 11. 2019 a 10. 2. 2020) UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. byly v době od 1. 1. 2009 na jméno žalovaného evidovány úvěry č. [hodnota] a č. [hodnota] (oba z 18. 2. 2011 na částku 225 120 Kč byly zamítnuty) a také č. [hodnota] (z 9. 12. 2011 na částku 101 000 Kč, který byl doplacen 7. 9. 2019, přičemž ke dni 5. 7. 2016 vykazoval dluh ve výši 52 530 Kč). Dále je pro žalovaného veden osobní účet č. [č. účtu]. Z výpisu z tohoto účtu za dobu od 2. 1. 2009 do 31. 7. 2016 soud zjistil, že k němu byly zřízeny dvě platební karty (jedna pro žalobkyni a jedna pro žalovaného). Na účet přicházely různé platby (nejčastěji od [jméno FO] z účtu č. [č. účtu], od SRO z účtu č. [č. účtu], žalovaného z účtu č. [č. účtu] či č. [č. účtu], dále pak od Úřadu práce ČR, [jméno FO]) a kromě běžných úhrad byly z účtu pravidelně hrazeny úložky stavebního spoření (č. ú. [Anonymizováno] č. ú. [Anonymizováno]), opakovaně pak platby ve prospěch účtu č. [č. účtu] či účtu č. [č. účtu]. Zůstatek k 5. 7. 2016 činil -522,99 Kč.

20. Ze sdělení (22. 11. 2019 a 18. 2. 2020) Raiffeisenbank a. s. soud zjistil, že banka vede pro žalobkyni od 23. 8. 2011 běžný účet č. [č. účtu] (zůstatek k 5. 7. 2016 ve výši 137 892,92 Kč) a spořicí účet č. [č. účtu] (zůstatek k 5. 7. 2016 ve výši 1,24 Kč), a dále investiční účet č. [č. účtu], který k 5. 7. 2016 vykazoval nulovou hodnotu. Současně eviduje banka smlouvu v centrálním depozitáři cenných papírů bez portfolia. Ve prospěch žalovaného vedla banka od 8. 6. 2010 do 18. 6. 2013 běžný účet č. [č. účtu] a od 8. 6. 2010 do 17. 6. 2013 spořicí účet č. [č. účtu]. Žalovanému také byly poskytnuty úvěry ke kreditní kartě s limitem 39 000 Kč (od 15. 12. 2010 s ukončením v roce 2012) a s limitem 50 000 Kč (od 13. 12. 2005 s ukončením v roce 2007), a také spotřební úvěr ve výši 87 000 Kč (od 8. 6. 2010), který byl rovněž ukončen.

21. Dle sdělení (18. 11. 2019 a 11. 2. 2020) České spořitelny, a. s. byl pro žalovaného veden osobní účet č. [č. účtu] (až do 18. 4. 2006), a dále úvěrové účty č. [č. účtu] (nebyl čerpán) a č. [č. účtu], který byl veden primárně pro [jméno FO], IČO [IČO], čerpán bezhotovostně ve výši 9 500 000 Kč dne 29. 8. 2001, splácen inkasem z účtu č. [č. účtu] a doplacen dne 29. 6. 2006 částkou 7 527 369,98 Kč převodem z účtu č. [č. účtu].

22. Ze sdělení MONETA Money Bank, a. s. (dříve GE Money Bank, a.s.) se zjišťuje, že banka vedla ve prospěch žalovaného běžný účet v době od 15. 3. 2006 do 12. 11. 2007 a od 29. 9. 2009 do 30. 8. 2017. Dále pro žalovaného vedla úvěrové účty na částku 100 000 Kč (založen 15. 3. 2006 a zrušen 30. 4. 2007), 125 000 Kč (založen 15. 12. 2006 a zrušen 7. 11. 2007), 100 000 Kč (založen 29. 9. 2009 a zrušen 27. 6. 2012), 160 000 Kč (založen 6. 12. 2011 a zrušen 30. 8. 2017) a 9 100 Kč (založen 24. 7. 2005 a zrušen 23. 10. 2006). Smlouvou o úvěru z 15. 3. 2006 se [právnická osoba] [jméno FO], a.s. zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatky a s úrokem ve výši 13,9 % ročně. Smlouvou o úvěru z 15. 12. 2006 se [právnická osoba] [jméno FO], a.s. zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatky a s úrokem ve výši 13,9 % ročně. Smlouvou o úvěru z 29. 9. 2009 se [právnická osoba] [jméno FO], a.s. zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatky a s úrokem ve výši 9,9 % ročně. Smlouvou o úvěru z 6. 12. 2011 se [právnická osoba] [jméno FO], a.s. zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 160 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatky a s úrokem ve výši 17,9 % ročně. Z výpisů k tomuto úvěru (č. [č. účtu]) vyplývá, že na jeho úhradu (včetně úroků, úroků z prodlení, pokut a poplatků) bylo z běžného účtu žalovaného uhrazeno do 5. 7. 2016 celkem 193 758,02 Kč. Podle výpisů z běžného účtu č. [č. účtu] za dobu od 15. 3. 2006 do 12. 11. 2007, který MONETA Money Bank, a.s. (dříve [právnická osoba] [jméno FO], a.s.) vedla pro žalovaného, byly na účet připsány úvěry ve výši 100 000 Kč (15. 3. 2006 úvěr č. [tel. číslo]), 125 000 Kč (15. 12. 2006 úvěr č. [tel. číslo]), další příchozí platby (v částkách v rozmezí od 10 000 Kč do 30 000 Kč) byly připisovány téměř pravidelně každý měsíc z účtu [jméno FO], případně vkladem na účet dne 7. 11. 2007 (částka 40 000 Kč a 4 000 Kč). Na vrub účtu byly účtovány kromě poplatků především splátky úvěrů č. [tel. číslo] (řádné ve výši 4 955,57 Kč i mimořádná ve výši 49 582,95 Kč, kterou byl úvěr splacen), č. [tel. číslo] (řádné ve výši 5 115,32 Kč i mimořádná ve výši 88 956,30 Kč) či výběry hotovosti, a to dne 15. 3. 2006 (98 000 Kč) a dne 15. 12. 2006 (125 000 Kč). Podle výpisů z běžného účtu č. [č. účtu] za dobu od 29. 9. 2009 do 30. 8. 2017, který MONETA Money Bank, a.s. (dříve [právnická osoba] [jméno FO], a.s.) vedla pro žalovaného, byly na účet připsány úvěry ve výši 100 000 Kč (29. 9. 2009 úvěr č. [tel. číslo]), 160 000 Kč (6. 12. 2011 úvěr č. [tel. číslo]), další příchozí platby v částkách v rozmezí od 3 000 Kč do 5 000 Kč byly připisovány z účtu [jméno FO] (v období od října 2009 do března 2010), v částce 5 000 Kč z účtu společnosti [jméno FO] s.r.o. v květnu 2010, v částkách v rozmezí od 1 000 Kč do 10 000 Kč z účtu žalovaného č. [č. účtu] či č. [č. účtu] (v období od května 2010 do července 2016), případně vkladem na účet od 1 000 Kč do 14 000 Kč. Na vrub účtu byly účtovány kromě poplatků především jednotlivé splátky úvěrů č. [tel. číslo] (řádné nejprve ve výši 2 994,35 Kč, později ve výši 3 014,35 Kč i mimořádná ve výši 19 827,86 Kč, kterou byl úvěr splacen), č. [tel. číslo] (řádné ve výši 3 709,21 Kč), převody ve prospěch účtu č. [č. účtu] (10 000 Kč dne 21. 6. 2011, 5 000 Kč dne 15. 7. 2011), resp. dalších tří účtů v jednotkách tisíc korun (v souhrnu ne více než 15 000 Kč) či výběry hotovosti, a to dne 29. 9. 2009 (90 000 Kč), dne 14. 12. 2011 (60 000 Kč), dne 21. 12. 2011 (80 000 Kč). Konečný zůstatek ke dni 5. 7. 2016 činil -149 Kč.

23. Z vyjádření [právnická osoba]. vyplývá, že ve prospěch žalovaného byla vydána kreditní karta, která byla ukončena 25. 8. 2014.

24. Dle sdělení [právnická osoba]. je pro žalovaného veden osobní účet č. [tel. číslo], který k 5. 7. 2016 vykazoval zůstatek 2 446,75 Kč. Žalovanému byly také poskytnuty na základě elektronicky uzavřených smluv (prostřednictvím přímého bankovnictví) úvěry č. [tel. číslo] (osobní úvěr ve výši 133 000 Kč byl čerpán dne 15. 12. 2010 ve prospěch běžného účtu žalovaného a předčasně byl splacen dne 27. 5. 2014) a č. [tel. číslo] (osobní úvěr ve výši 190 000 Kč byl čerpán dne 23. 1. 2012 ve prospěch běžného účtu žalovaného, byl splacen dne 31. 1. 2017 a k 5. 7. 2016 činil zůstatek 31 503,44 Kč). Z výpisů k úvěru č. [tel. číslo] vyplývá, že na jeho úhradu (včetně úroků, úroků z prodlení, pokut a poplatků) bylo z běžného účtu žalovaného uhrazeno celkem 245 983,06 Kč. Ve prospěch obou účastníků je veden úvěrový účet č. [tel. číslo]. Ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 8. 11. 2007 mezi [právnická osoba]. na straně věřitele a žalobkyní a žalovaným na straně dlužníků. Smlouvou se banka zavázala poskytnout žalobkyni a žalovanému úvěr ve výši 492 000 Kč, který měl být použit na úhradu úvěru ze smlouvy o stavebním spoření č. [č. účtu] ze dne 30. 9. 2004 dlužníka [jméno FO]. Úvěr spolu s poplatky a úrokem (4,66 % ročně) měl být postupnými měsíčními splátkami splacen do 25. 11. 2027. Úvěr je veden na účtu č. [č. účtu]. Úvěr byl zajištěn zástavní smlouvou uzavřenou s [jméno FO] a [jméno FO], kde předmětem zástavy byly pozemky p.č. [hodnota] a p.č. [hodnota] a dům č.p. 168 stojící na pozemku p.č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Úroková sazba byla upravována pro příslušné období dodatky ke smlouvě ze dne 23. 10. 2013 (4,39 % ročně pro dobu od 25. 10. 2013 do 24. 10. 2014), 8. 10. 2014 (4,69 % ročně pro dobu od 25. 10. 2014 do 24. 10. 2015) a 26. 9. 2016 (3,29 % ročně pro dobu od 25. 10. 2016 do 24. 10. 2017). Dle sdělení [právnická osoba]. byly veškeré informace týkající se úvěru č. [č. účtu] z důvodu uplynutí desetileté lhůty nečinnosti smazány. [jméno FO] evidovala nesplacený zůstatek úvěru ke dni 5. 7. 2016 ve výši 333 868,46 Kč a ke dni 13. 4. 2023 ve výši 156 078,02 Kč, přičemž za dobu od 5. 7. 2016 uhradil žalovaný na daný úvěr celkem 235 370 Kč. Stavební spoření 25. Podle sdělení (11. 11. 2019 a 6. 2. 2020) [právnická osoba] spořitelny, a. s. byly pro žalobkyni vedeny účty stavebního spoření č. [č. účtu] (od 24. 6. 2008 do 1. 7. 2014), č. [č. účtu] (od 19. 4. 2002 do 25. 7. 2008) a č. [č. účtu] (od 10. 6. 2014 do 31. 1. 2017), který ke dni 5. 7. 2016 vykazoval zůstatek ve výši 63 552,60 Kč. Podle sdělení (15. 11. 2019 a 7. 2. 2020) [právnická osoba]. byly pro žalovaného vedeny účty stavebního spoření č. [hodnota] (od 2. 11. 2005 do 3. 11. 2011), č. [tel. číslo] (od 1. 1. 1999 do 27. 5. 2007) a č. [hodnota] (od 13. 10. 2011 do 14. 5. 2018), který ke dni 5. 7. 2016 vykazoval nulový zůstatek. Dále soud zjistil z přípisů [právnická osoba] spořitelny, a.s. ze dne 18. 2. 2016 a 24. 3. 2016, že došlo k výpovědi smlouvy o stavebním spoření č. [hodnota] vedené pro [jméno FO], přičemž ve prospěch účtu č. [č. účtu] má být vyplacena částka 125 281,93 Kč. [právnická osoba].

26. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že tato společnost neuzavírala žádnou smlouvu s žalovaným. Se společností [jméno FO] s. r. o. předmětná společnost v postavení pronajímatele uzavřela tři leasingové smlouvy, které byly řádně ukončeny. Platby probíhaly na vrub a ve prospěch bankovního účtu č. [č. účtu]. Předmětem smlouvy č. [hodnota] z 27. 9. 2012 byl traktor Zetor s pořizovací cenou 240 000 Kč, dobou leasingu v délce 60 měsíců, s nultou splátkou ve výši 86 400 Kč a s 24 splátkami po 11 600 Kč. Předmětem smlouvy č. [hodnota] z 27. 9. 2012 byl soubor strojů s pořizovací cenou 480 000 Kč, dobou leasingu v délce 60 měsíců, s nultou splátkou ve výši 172 800 Kč a s 24 splátkami po 23 200 Kč. Předmětem smlouvy č. [hodnota] z 27. 9. 2012 byl soubor strojů s pořizovací cenou 480 000 Kč, dobou leasingu v délce 60 měsíců, s nultou splátkou ve výši 172 800 Kč a s 24 splátkami po 23 200 Kč. Dle příkazů k úhradě byly dne 5. 10. 2012 ve prospěch účtu č. [č. účtu] poukázány částky 129 256 Kč, 256 712 Kč a 262 712 Kč. [jméno FO].

27. Podle sdělení společnosti [jméno FO]. ze dne 30. 4. 2020 uzavřela [právnická osoba]. s žalovaným dne 5. 4. 2013 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému převodem z bankovního účtu dne 16. 4. 2013 na běžný účet žalovaného částku 1 000 000 Kč. Na základě fúze z roku 2013 se věřitelem ze smlouvy stala společnost [jméno FO]. Ke dni 5. 7. 2016 zůstala nesplacena jistina ve výši 714 058 Kč s úrokem ve výši 24 791 Kč. Ze smlouvy o půjčce z 5. 4. 2013 vyplývá, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem a [právnická osoba]. jako věřitelem. Smlouvou poskytl věřitel žalovanému částku 1 000 000 Kč k úhradě závazku vůči [právnická osoba]., který byl zajištěn zástavním právem váznoucím na nemovitostech zapsaných na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Poskytnutí částky 1 000 000 Kč bylo doloženo výpisem z účtu. Dalším přípisem ze dne 30. 4. 2020 sdělila společnost [jméno FO]. soudu, že s žalovaným uzavřela 17. 3. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 501 330,60 Kč. Úvěr byl v celém rozsahu vyplacen převodem z bankovního účtu dne 17. 3. 2016 na běžný účet žalovaného. Ke dni 5. 7. 2016 zůstala nesplacena jistina ve výši 3 501 330,60 Kč s úrokem ve výši 63 311 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze 17. 3. 2016 vyplývá, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem a společností [jméno FO] jako věřitelkou. Smlouvou se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání částku 3 501 330,60 Kč k úhradě investičního úvěru ze dne 26. 6. 2006 poskytnutého [právnická osoba]., který byl zajištěn zástavním právem váznoucím na nemovitostech zapsaných na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Přípisem ze 17. 3. 2016 požádal žalovaný o výplatu úvěru. Poskytnutí částky 3 501 330,60 Kč bylo doloženo výpisem z účtu. Investice kuchyně 28. Fotografiemi žalovaného u dřezu a žalobkyně byla prokázána původní podoba kuchyně. Aktuální podoba byla soudem zjištěna místním šetřením, z něhož byly pořízeny fotografie. Žalovaný při místním šetření prohlásil, že stavební úpravy (pokládku plovoucí podlahy, instalaci stropního sádrokartonového podhledu a obklad stěn imitací kamene) prováděl sám. Kuchyňská linka byla instalována dodavatelskou společností. Do kuchyňské linky byla zabudována původní varná deska i trouba. Žalobkyně potvrdila, že vestavná trouba je skutečně původní.

29. Z kupní smlouvy z 21. 4. 2015, faktur, dodacích listů a přípisu společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovanému byla dodána sestava kuchyňské linky včetně dřezu a montáže za cenu 84 606 Kč. Dle textu smlouvy se jednotlivé délkové prvky kuchyňské linky budou dořezávat, vyřezávat a upravovat v rámci montáže na místě samém. [právnická osoba] byla naistalována dne 6. 8. 2015 na adrese [adresa]. Znalec [jméno FO]. [jméno FO] v posudku z 2. 11. 2022 stanovil pořizovací hodnotu elektrických spotřebičů instalovaných do kuchyně žalovaného ve výši 27 400 Kč, z toho byla hodnota mikrovlnné trouby zn. Amica TMI 20 ve výši 3 900 Kč, horkovzdušné trouby zn. Electrolux EOB 53003X ve výši 9 600 Kč, varné desky zn. Electrolux EHF 46140 XK ve výši 4 600 Kč a kombinované chladničky zn. Zanussi ZBB 28441SA ve výši 9 300 Kč. Při výslechu odkázal znalec na písemné závěry. Cenu mikrovlnné trouby určil znalec k roku 2015 podle nabídek z internetu. Vzal nejstarší cenu z roku 2022 za obdobný model a odpočítal inflaci. Za 2 000 Kč by se dle znalce možná dala koupit předmětná mikrovlnná trouba v bazaru, ale nový model TMI 20 rozhodně nešlo koupit za 2 000 Kč, když Amica je dobrá značka. Cenu mikrovlnné trouby ovlivňuje výkon, výbava či objem vnitřního prostoru. Na cenu by měl vliv i jiný způsob ovládání, případně vybavení displejem. Platí, že čím víc je vybavení, elektroniky, tím je věc dražší. Mikrovlnná trouba bez displeje s manuálním ovládáním by byla levnější. Dnes stojí 1 500 Kč i 1 000 Kč. Všechny ceny posuzovaných věcí hodnotil jako ceny za nový výrobek. Aktuálně jsou věci nepoškozené. Znalec nemohl vyloučit, že by trouba mohla být starší 7 let. Ze snímku obrazovky, který předložil žalovaný, soud zjistil, že se jedná o nabídku prodeje volně stojící mikrovlnné trouby zn. Amica model AMMF20M1B internetovým obchodem MALL.CZ za cenu 1 959 Kč. Vyobrazený model má manuální ovládání a nemá displej, na rozdíl od modelu, který je zabudován do kuchyňské sestavy v domě žalovaného.

30. Znalec [jméno FO]. [jméno FO] ve svém posudku z 21. 11. 2022 určil hodnotu stavebních prací a materiálu souvisejících s modernizací kuchyně v domě žalovaného v částce 35 222 Kč. Znalec vycházel z informace žalovaného, že jednotlivé stavební práce si prováděl sám. Do ocenění zahrnul znalec realizaci snížení stropu sádrokartonovým podhledem, obkladu betonovými pásky, výmalby, položení plovoucí podlahy a instalační práce (oprava rozvodů ZTI a elektřiny). Znalec vypověděl, že nezjistil žádné skutečnosti, které by měly dodatečně vliv na dříve podané závěry. Vycházel z toho, co viděl a naměřil při osobní prohlídce. Jednotkové ceny prací a materiálů stanovoval na úrovni průměrných cen pro roky 2015, 2016. Je soudním znalec v oboru celé ekonomiky nemovitostí, ale zadání by si podle jeho názoru spíše vyžádalo specializaci na rozpočty či kalkulace. Ohledně jednotkových cen vycházel z průměrných ukazatelů a učinil také dotaz na realizační firmy. Ceny jsou určeny včetně materiálu. K jednotlivým připomínkám žalobkyně znalec sdělil, že nedělal položkový rozpočet, ale kvalifikovaným odhadem, když ve stavebnictví pracuje 35 let, určil konečnou cenu odvislou od průměrných cena a naměřených hodnot. Znalec nepředpokládal, že by při provádění prací vzniklo větší množství suti. Mohlo dojít k oškrabání malby, odstranění staré dlažby nebo PVC pod novou plovoucí podlahu, pod kterou se dělá stěrka. Odvoz suti je tedy zohledněn v určené ceně. Podle názoru znalce nebylo potřeba dělat nový podkladový beton. Očištění a stavební příprava povrchu podlahy byly také v ceně zohledněny. Dle konzultace s elektrikářem ocenil elektroinstalační práce a zohlednil je v určené ceně. Stejně tak byly zohledněny ZTI. Digestoř se dá podle znalce ukotvit do původní stropní konstrukce. Znalec nezohledňoval výměnu plastového okna či dveří. Neměl informaci, že by došlo k výměně parapetu. Parapet se většinou samostatně nemění, ale vyměňuje se při změně okna. Na výmalbu nepředpokládal znalec výrazně vyšší náklad s ohledem na kvality barev, což zohlednil v ocenění. Investice žalobkyně 31. Ve faktuře č. [hodnota] vystavené [jméno FO] pro žalobkyni dne 3. 11. 2016 jsou vymezeny instalatérské práce a vodoinstalatérský materiál (mimo různé druhy trubek také vana, wc či sprchový žlab). Pokladním dokladem z 13. 10. 2018 a potvrzením o transakci z bankovního účtu č. [č. účtu] vedeného pro žalobkyni [právnická osoba]. je prokazován nákupu koberce u společnosti KOBERCE PEPO. Dle prohlášení [jméno FO], jednatele společnosti [právnická osoba]. z 9. 5. 2014 platil nákup vozidla značka Škoda Fabia pan [jméno FO]. Z emailu [jméno FO] z 11. 6. 2016 soud zjistil, že žalobkyni jsou tímto zasílány fotografie návrhu kuchyňské linky. Předložena byla také fotografie původního vzhledu kuchyňské linky z 16. 5. 2016. Dalším emailem z 25. 9. 2016 navrhoval [jméno FO] žalobkyni spotřebiče do kuchyňské linky a dřez. Podle faktury č. [tel. číslo] s odkazem na dodací list č. [hodnota] dodala společnost [právnická osoba]. dne 10. 2. 2017 žalobkyni dvoje obložkové zárubně, dveře a kování za částku 10 749 Kč. Z pěti zjednodušených daňových dokladů vystavených společností [právnická osoba]. [jméno FO], [adresa], ve dnech 3. 5. 2012 až 22. 5. 2012 soud zjistil, že [jméno FO] nakoupil 100 m armovací síťoviny, 13 pytlů lepidla na fasády, 19 kýblů silikonové omítky, 22 kusů začišťovacích lišt a 3 kanystry penetrace pod omítky. Daňovým dokladem č. [hodnota] vyúčtovala ke dni 24. 10. 2016 společnost [právnická osoba] prodej obkladů v hodnotě 19 135 Kč. Podle potvrzení z 27. 10. 2018 převzala [jméno FO] částku 6 000 Kč na manželskou postel. Neprovedené a nevyužitelné důkazy 32. Soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí této věci ze sdělení [právnická osoba] spořitelny, a.s. z 28. 7. 2008 o zrušení smlouvy o stavebním spoření, když tato se týká částky 130 000 Kč, která nebyla předmětem vypořádání SJM. Žádná relevantní zjištění neučinil soud ani ze sdělení finančních institucí, které nevedly pro účastníky tohoto řízení žádné produkty (Banka CREDITAS a.s., J&T BANKA, a.s., ING Bank N.V., Wüstenrot – stavební spořitelna a.s., Wüstenrot hypoteční banka a.s., Equa bank a.s., Sberbank CZ, a.s., Hypoteční banka, a.s., Československá obchodní banka, a.s., Air Bank a.s., Fio banka, a.s., Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.). Pro rozhodnutí věci nebyla relevantní ani vzájemná korespondence zástupců účastníků z 15. 9. 2021 a 16. 9. 2021 ohledně hodnot jednotlivých položek navržených k vypořádání, když následně se při jednání strany na hodnotách většiny věcí shodly. Soud nemohl jakékoliv zjištění učinit z fotografií předložených žalovaným, na kterých nebylo možné identifikovat jednotlivé kuchyňské spotřebiče.

33. Soud neprovedl důkaz daňovými přiznáními účastníků, neboť předmětem tohoto řízení není vyúčtování společného hospodaření. Stejně tak není úkolem soudu v tomto řízení zkoumat, zda SRO vede řádně své účetní doklady, jakým způsobem přistupuje k daňové optimalizaci či zda využívá dostatečným způsobem svůj potenciál. Z daného důvodu nebyl proveden výslech zaměstnanců SRO, včetně svědkyně [jméno FO], která se měla starala o ubytovnu. Soud také nepokračoval ve vedení dokazování směřujícího k návrhu žalobkyně k otázce získávání prostředků [jméno FO] na úhradu úvěru u Volksbank CZ, a.s. V tomto ohledu soud považoval za dostatečný výslech [jméno FO]. Jako zcela nadbytečný považoval soud také výslech jednatelů společnosti [jméno FO], který navrhovala žalobkyně. Soud pro skutkové zjištění považuje za dostačující provedené listiny vztahující se k závazkům u dané společnosti. Hodnocení důkazů 34. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Soud mohl vycházet z listinných důkazů, jejichž pravost a správnost nebyla žádným způsobem zpochybněna.

35. Ve vztahu k pozemkům, které nabyl žalovaný v katastrálním území [adresa], uvěřil soud výpovědi otce žalovaného, která je souladná s vyjádřením žalovaného. Ostatně o tom, že šlo o výlučnou aktivitu otce žalovaného, svědčí i vyjádření žalobkyně, která sama prohlásila, že o nákupu pozemků nevěděla. Umístění rybniční hráze na pozemku, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, dokládá motivaci otce žalovaného pořídit pozemky s přihlédnutím k jeho podnikání v oblasti chovu ryb. Soud proto vyhodnotil důkazy týkající se úplatného pořízení pozemků v předmětném katastrálním území ve prospěch tvrzení žalovaného, tedy že šlo o darování ze strany jeho otce (ať už rovnou pozemků či finančních prostředků na jejich nákup, který otec žalovaného pro žalovaného zorganizoval).

36. Schopnost otce žalovaného rozlišit, co je darování, které popisoval v případě pozemků v k. ú. [adresa], a co je půjčka, o které hovořil v případě založení SRO a poskytnutí prostředků žalovanému na úhradu vkladové povinnosti, podle soudu svědčí o tom, že žalovaný pouze účelově tvrdí, že i v případě splacení vkladu šlo o dar. Svědek [jméno FO] v případě částky 100 000 Kč jednoznačně hovořil o půjčce a následném vrácení. U daru by o vrácení nemohlo být řeči, pokud by tento nebyl odvolán.

37. Výpověď otce žalovaného i žalovaného, podle níž byl žalovaný účastníkem úvěrové smlouvy s Volksbank a.s. pouze z formálního hlediska z důvodu vysokého věku otce žalovaného, posoudil soud za nevěrohodnou s ohledem na zjištění učiněné ze smlouvy o úvěru, kterou již pouze žalovaný uzavíral se společností [jméno FO] GROUP a.s., přičemž peníze měly být účelově určeny k doplacení úvěru. Žalovaný od svého otce obdržel darem také nemovité věci, které byly z úvěru hrazeny a s nimiž následně nakládal, když je využíval prostřednictvím SRO k získávání finančních prostředků na obživu. Také otec žalovaného vypověděl, že otázku doplacení úvěru u Volksbank CZ, a.s. řešil žalovaný následně sám. Je tedy podle soudu zjevné, že postavení žalovaného v předmětné úvěrové smlouvě není toliko formální, ale žalovaný byl plnohodnotným spoludlužníkem. Jako takový byl povinen účastnit se úhrad splátek úvěru. Bylo prokázáno, že celá řada splátek úvěru byla realizována žalovaným (z jeho běžné účtu či v hotovosti). Žalovaný sice nabídl soudu vysvětlení, podle něhož pouze distribuoval peníze poskytnuté jeho otcem, ale této verzi soud neuvěřil. Žalovaný ve své výpovědi odmítl, že by úhrady činil bezhotovostně, což bylo vyvráceno výpisy z účtu, a otec žalovaného nepodal hodnověrné vyjádření o původu zaplacených finančních prostředků a sám si otázkou způsobu splácení nebyl jist. Soud s ohledem na výše uvedené ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1433/2015 (dostupný na www.nsoud.cz) hodnotil důkazy vztahující se ke splátkám úvěru u Volksbank CZ, a.s. v neprospěch žalovaného, když shledal na straně žalobkyně informační deficit a bylo tedy na žalovaném, aby původ vynaložených prostředků vynaložených na investici do jeho výlučného majetku vysvětlil a případně i prokázal.

38. Ohledně hodnoty obchodního podílu se soud spokojil se závěry učiněnými znalcem [jméno FO]. S ohledem na specifika SRO, na která znalec poukázal (zejména neschopnost vykazovat zisk i při minimálních výdajích na nájem areálu) a která v podstatě vylučují využití jiné metody než přecenění aktiv, soud upustil od zpracování aktualizace znaleckého posudku, a to i s přihlédnutím k časové a finanční náročnosti takového postupu. Vzhledem k posledním účetním závěrům, které nevykazují razantní rozdíl oproti údajům, se kterými znalec pracoval, určil soud hodnotu úvahou ve výši stanovené znalcem pro jiné období. Zohlednění aktuální výše aktiv by jinak mohlo vést i k úmyslnému zkreslení hodnoty, když by provedenými úkony mohlo dojít k záměrnému snížení výše aktiv. Soud nepřistoupil na polemiku žalobkyně o netransparentním vedení účetnictví, když podle názoru soudu pokračování SRO stojí a padá s trvajícím nájmem nemovitostí žalovaného, jak na to také poukázal znalec. Ani výše faktického obratu či zisku by zřejmě na hodnotu SRO neměla vliv, když SRO nemá prostor, kde by při výpovědi nájmu mohla pokračovat. Efektivnost využívání potenciálu SRO, resp. nemovitostí žalovaného, pak není předmětem vypořádání SJM.

39. Pokud jde o určení hodnoty investic do rekonstrukce kuchyně žalovaného, soud vyšel ze znaleckých posudků [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO]. [jméno FO]. [jméno FO] vyložil, jakým způsobem stanovil cenu jednotlivých spotřebičů, které byly zabudovány do kuchyňské linky. Žalovaným předkládaný odkaz na nákup levnější mikrovlnné trouby zjevně nepředstavoval srovnatelný výrobek, neboť šlo o volně stojící model, který nebyl vybaven displejem a měl pouze manuální ovládání. Znalec pak konstatoval, že ve srovnání s lépe vybaveným modelem, který byl předmětem posouzení, by šlo o výrobek výrazně levnější. Podle názoru soudu tedy nebyly znalce [jméno FO]. [jméno FO] prezentované závěry nijak zpochybněny. K požadavku na určení ceny pořizovací přistoupil soud s ohledem na skutečnost, že kuchyňská linka byla dle dodavatele instalována v nemovitosti žalovaného tzv. na míru, kdy došlo k dořezávání až na místě. Pokud jde o závěry [jméno FO]. [jméno FO], vyhodnotil soud, že i tento se s připomínkami žalobkyně vypořádal. I když zástupce žalobkyně namítl, že byl znalcem po podání písemného znaleckého posudku kontaktován a telefonicky mu bylo sděleno, že rozporované položky nebyly původně zohledněny, což je v rozporu s tím, co u výslechu znalec následně uvedl, nepředložil k této námitce žádný důkaz. Soud proto závěry [jméno FO]. [jméno FO], který před soudem potvrdil, že zohlednil všechny žalobkyní připomínkované práce a náklady ve svých úvahách o ceně, vzal za prokázané a správné. Přestože znalec [jméno FO]. [jméno FO] doporučil při výslechu zpracování položkového rozpočtu, nepovažoval soud za účelné a souladné s principem ekonomie řízení zadání nového znaleckého posudku, který by prodloužil řízení a zvýšil náklady účastníků. Podle soudu je znalec dostatečně odborně nadán k přijetí odborných závěrů o hodnotě rekonstrukčních prací. Ostatně samy strany se na osobě znalce shodly a soudu navrhly, aby ocenění provedl. Závěr o skutkovém stavu 40. Po zhodnocení provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Manželství účastníci uzavřeli dne 5. 2. 2005. Společné jmění manželů bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 23. 6. 2016, č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 5. 7. 2016. Ke dni zrušení tvořily SJM, na základě shodných skutkových tvrzení stran, následující věci movité: sedací souprava se stolem; televizor, audio-video systém a satelit; nábytková stěna v předsíni; pračka; psací stůl s židlí a komodou; vybavení pokoje [jméno FO] zahrnující psací stůl, komodu a postel; vybavení pokoje [právnická osoba] [jméno FO] zahrnující vestavný psací stůl, židle, postele a vestavnou skříň; vybavení ložnice zahrnující manželskou postel, noční stolky, vestavnou skříň a zrcadlo; zahradní krb a stůl se židlemi s polstry; vybavení nahrávacího studia zahrnující počítač, mixovací pult, stůl a židli, které strany učinily předmětem vypořádání. Strany se také shodly na hodnotě uvedených věci, a to v součtu 35 500 Kč. K aktivům SJM náležel ke dni zrušení SJM zůstatek na běžném účtu č. [č. účtu] vedeném pro žalovaného [právnická osoba]. ve výši 2 446,75 Kč a zůstatek na účtu stavebního spoření, který po zrušení SJM vybrala žalobkyně a který ke dni zrušení činil 63 552,60 Kč. Součástí pasiv SJM byl ke dni jeho zrušení hypoteční úvěr č. [hodnota] ze smlouvy uzavřené žalobkyní a žalovaným s [právnická osoba]. dne 8. 11. 2007 a evidovaný na úvěrovém účtu č. [č. účtu], který činil ke dni zrušení SJM 333 868,46 Kč, a k 13. 4. 2023 byl zůstatek včetně splatného příslušenství 156 078,02 Kč. Ode dne zrušení SJM do dne rozhodnutí soudu uhradil žalovaný na tento hypoteční úvěr celkem částku 235 370 Kč. Žalovaný od okamžiku uzavření manželství s žalobkyní nabyl do vlastnictví tyto věci nemovité: pozemky p.č. 5515/4, jehož součástí je stavba č.p. 1453, p.č. 5515/5, jehož součástí je garáž bez č.p./č.e., č.p. 5515/6, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., č.p. 5515/7, p.č. 5515/8, p.č. 5515/88, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., p.č. 5515/112, p.č. 5515/114, p.č. 5515/115, p.č. 5515/116 a p.č. 5515/117 zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], pozemky p.č. 1200/3, p.č. 1201/14, p.č. 1201/18, p.č. 1201/19, p.č. 1201/29, p.č. 1201/30, p.č. 1201/31, na kterém je postaveno vodní dílo zapsané na LV č. [hodnota], které je ve vlastnictví jiné osoby, p.č. 1202/46, p.č. 1202/54, p.č. 1203/2, p.č. 1213/174 a p.č. 1213/176 v k.ú. [adresa] zapsaných Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště v [adresa] na LV č. [hodnota], a stavbu bez č.p./č.e. stojící na pozemku p.č. 418/2 v k.ú. [adresa] zapsané Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště v [adresa] na LV č. [hodnota]. Nemovitosti byly žalovanému darovány jeho rodiči, resp. otcem, který na nákup některých pozemků v k.ú. [adresa] daroval žalovanému peníze. Žalobkyně se od okamžiku uzavření manželství stala vlastnicí pozemků p.č. 631/4, p.č. 633/1, p.č. 703/1, p.č. 707/1 a p.č. 711/1 zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [Anonymizováno] [adresa], obec [adresa], a pozemků p.č. [hodnota], p.č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. 102, a p.č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], a osobního automobilu zn. Škoda Fabia, VIN [VIN kód], přičemž vlastnictví k uvedeným nemovitostem i věci movité nabyla darem od svých rodičů. V roce 2015 žalovaný vlastními silami provedl rekonstrukci kuchyně ve svém domě na adrese [adresa], a to v hodnotě 147 228 Kč. Žalovaný za trvání SJM uzavřel řadu úvěrových smluv, případně zápůjček. Mimo jiné žalovaný z peněz zapůjčených od svého otce [jméno FO] splnil povinnost splatit základní vklad do obchodní společnosti [jméno FO] s.r.o. Hodnota obchodního podílu žalovaného na SRO o velikosti 50 % činila ke dni rozhodnutí soudu částku 126 000 Kč. Žalovaný z prostředků náležejících do SJM uhradil na své výlučné dluhy do dne zrušení SJM částku 193 708,02 Kč (úvěr u [právnická osoba] [jméno FO], a.s. v poskytnuté výši 160 000 Kč), 245 983,06 Kč (úvěr u [právnická osoba]. v poskytnuté výši 190 000 Kč), 285 942 Kč (zápůjčka od [právnická osoba]. v poskytnuté výši 1 000 000 Kč) a částku 2 548 600 Kč (úvěr u Volksbank CZ, a.s., později [právnická osoba]. v poskytnuté výši 7 527 369,98 Kč). Žalovaný po zrušení SJM uhradil na společné dluhy 52 530 Kč (úvěr u UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a. s. v původní výši 101 000 Kč), 522,99 Kč (záporný zůstatek na běžném účtu vedeném pro žalovaného společností UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a. s.) a 149 Kč (záporný zůstatek na běžném účtu vedeném pro žalovaného společností [právnická osoba].). Zůstatek na běžném účtu žalobkyně vedeném [právnická osoba]. byl tvořen finančními prostředky vyplacenými synovi žalobkyně ze stavebního spoření.

41. Soud se dále nezabýval vzájemnými tvrzeními obou účastníků, podle nichž by měly na straně obou existovat investice do finančních produktů, které by měly být vypořádány. Soud v rámci přípravného jednání obě strany poučil, že dosavadní tvrzení nepředstavují dostatečně ucelené opěrné body skutkového stavu, které by u protistrany měly vyústit v plnění vysvětlovací povinnosti (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. [spisová značka], které je dostupné na www.nsoud.cz). Strany byly také vyzvány, aby tvrzení doplnily a navrhly důkazy, přičemž k této výzvě žádné doplnění neposkytly.

42. Pokud jde o další blíže nekonkretizované investice, které dle žalobních tvrzení měly být vynaloženy na zhodnocení nemovitostí žalovaného, a to přístavba prvního nadzemního podlaží ubytovny a bytu z roku 2004 a 2005, oprava fasády z roku 2005, pokládka nové krytiny na garážích v roce 2006 a 2007, rekonstrukce sociálního zařízení v dílně v roce 2007 a 2008, rekonstrukce kanceláří u dílny v roce 2007 a 2008, výstavba prosklené kanceláře v roce 2006, dospěl soud k závěru, že době tvrzené realizace nemovitosti žalovaný nevlastnil, když tyto mu byly darovány až v roce 2009, přičemž současně je nutné zohlednit výpověď žalobkyně, podle které byly veškeré rekonstrukce dokončeny v roce 2006. Právní hodnocení 43. Podle § 3028 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

44. Při výkladu výše uvedeného přechodného ustanovení vycházel soud z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (k tomu viz např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 a další níže citovaná rozhodnutí, která jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle níž společná jmění manželů vzniklá za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), se do 31. 12. 2013 řídila úpravou obsaženou v obč. zák. Po 1. 1. 2014 se však společná jmění manželů řídí již úpravou v o. z. s korektivem obsaženým v § 3028 odst. 2 části věty za středníkem o. z. Protože v dané věci bylo SJM účastníků zrušeno po 1. 1. 2014, podléhá režim jeho vypořádání soudem již příslušným ustanovením o. z. (zejména § 736 a násl. o. z.).

45. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. tvoří společné jmění manželů majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, a závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

46. Podle § 736 věta první o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

47. Podle § 740 věta první o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud.

48. Podle § 765 odst. 2 o. z. nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

49. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

50. S ohledem na výše přijatý závěr o skutkovém stavu uzavírá soud, že účastníci nabyli do společného jmění manželů movité věci, jejichž hodnota k vypořádání činí 35 500 Kč. Strany se shodly, že předmětné movité věci byly za trvání manželství koupeny a ke dni rozhodnutí je má v držení žalovaný. Ohledně dalších položek, které žalobkyně původně v žalobě požadovala k vypořádání, soud dokazování neprováděl a o jejich vypořádání nerozhodoval, neboť žalobkyně při jednáních soudu opakovaně prohlásila, že již na vypořádání netrvá a žalovaný je předmětem vypořádání také neučinil. Konkrétně se jednalo o vypořádání nákladů vynaložených na rekonstrukci koupelny v roce 2006 (zahrnující nákup umyvadlové sestavy, sprchového koutu, toalety a pračky), vybavení druhé koupelny pořízené v roce 2006 (zahrnující nákup umyvadlové sestavy, vany a toalety), nákup dveří do celého domu (včetně vchodových dveří) z roku 2006, kotce pro psa, který již pošel, a nákladů na úpravu zahrady (trvalé osázení rostlinami, položení dlažby). Podle názoru soudu se součástí společného jmění manželů stal i obchodní podíl žalovaného o velikosti 50 % na SRO. SRO byla založena v roce 2009, tedy za trvání manželství, a žalovaný základní vklad splatil z peněz, které mu k tomu účelu půjčil jeho otec. Otec žalovaného v postavení svědka jednoznačně prohlásil, že šlo o půjčku, která mu následně byla i vrácena. Ač žalobkyně netvrdila, že s předmětnou půjčkou souhlasila, dospěl soud k názoru, že poměry účastníků, kteří v průběhu manželství hojně využívali k úhradám svých potřeb úvěrů a půjček (k tomu viz prohlášení žalobkyně, že věděla o celé řadě úvěrů, skutková tvrzení o výši pořizovacích cen jednotlivého vybavení jejich domácnosti, jakož i popis hospodaření, podle něhož žalobkyně akceptovala úhradu dovolené z půjčky či nákup vánočních dárků z úvěru ve výši 100 000 Kč) uzavíraných zpravidla pouze žalovaným, s tímto přístupem počítaly. A v možnostech a schopnostech účastníků bylo takové spotřebitelské půjčky a úvěry splácet. Poměrům účastníků tedy dle soudu odpovídaly závazky v hodnotě do 150 000 Kč, a proto je na místě považovat půjčku poskytnutou otcem žalovaného žalovanému za závazek, který se stal součástí SJM. Obchodní podíl za peníze z půjčky nabytý pak je rovněž součástí SJM.

51. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 (dostupné na www.nsoud.cz) je třeba, vypořádává-li soud společné jmění manželů zaniklé (zrušené či zúžené) na základě příslušných ustanovení o. z., zásadně vyjít z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav této věci k okamžiku vypořádání společného jmění manželů. Ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku společného jmění manželů. Tak tomu bude např. v situaci, kdy dojde ke zhoršení stavu věci, který je přičitatelný tomu z manželů, kterému bude věc přikázána. S ohledem na uvedené vycházel soud při stanovení hodnoty jednotlivých položek SJM určených k vypořádání ze stavu a cen obvyklých ke dni rozhodnutí. U věcí movitých lze za takovou cenu považovat hodnotu, na níž se strany shodly. V případě obchodního podílu soud z důvodů uvedených shora (zohledňujících princip ekonomie řízení) vycházel ze znaleckého posudku zpracovaného k jinému datu, když dle soudu nedošlo k výraznější změně podstaty činnosti SRO.

52. Součástí SJM se naopak nemohly stát věci nemovité, k nimž žalobkyně a žalovaný nabyli vlastnictví darem, neboť výše uvedené ustanovení § 143 obč. zák. věci darované za součást společného jmění nepovažuje. Za součást SJM nelze považovat ani pozemky, které žalovaný nabyl na základě kupních smluv, neboť z výpovědi otce žalovaného má soud jednoznačně prokázáno, že peníze na úhradu kupních cen žalovanému daroval jeho otec, který nákup pozemků iniciovala a zařizoval, a také tyto pro své podnikatelské aktivity v oblasti chovu ryb využívá. Obdobně ve vztahu k žalobkyni má soud za prokázané, že peníze na nákup osobního automobilu zn. Škoda Fabia dostala darem od svého otce. Prokázáno také bylo, že žalobkyně si ve svém domě novou kuchyni, včetně spotřebičů, zakoupila až po zrušení SJM, proto soud přijal závěr, že takto označený majetek se součástí SJM také nestal. Jako součást SJM účastníků nebyly zjištěny ani blíže nespecifikované postele, které měla mít u sebe žalobkyně, neboť tato v rámci podaného vysvětlení hodnověrně sdělila, že dříve používala pro děti zapůjčené postele. Ohledně těchto věcí označených k vypořádání musela být žaloba, resp. vzájemný návrh žalovaného, zamítnuta.

53. Soud se v rámci tohoto řízení o vypořádání SJM zabýval pouze dostatečně konkretizovanými položkami označenými v podáních účastníků (v souladu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3862/2018, podle něhož k náležitostem žaloby o vypořádání společného jmění manželů patří i tvrzení skutkových okolností zakládajících společné jmění ohledně položek navržených k vypořádání a žalobní návrh, domáhající se vypořádání konkrétních položek. Jestliže soud zjistí, že některá z položek navržených k vypořádání součástí společného jmění manželů není, nemůže ji do vypořádání zahrnout; v takovém případě může rozhodnout o nároku, který neplyne z vypořádání společného jmění jen tehdy, pokud jej žalobce řádně učiní předmětem řízení). Předmětem vypořádání se tak nemohly stát podíly na zisku SRO, které byly žalovanému vyplaceny za dobu trvání SJM, jakož i příjmy z provozu ubytovny, kterou SRO provozuje v domě žalovaného, jak požadovala žalobkyně, neboť by šlo o provedení vyúčtování společného soužití. Výsledkem obou požadavků žalobkyně by nepochybně byly finanční prostředky, které ale žalobkyně neoznačila, a tedy je předmětem vypořádání neučinila. Stejně tak by nemohly být vypořádány investice vložené manžely do majetku otce žalovaného (na rekonstrukci nemovitostí v Lidické kolonii v době, kdy tyto vlastnil otec žalovaného), když tyto byly v žalobě vymezeny jako investice do výlučného majetku žalovaného. Ostatně žalobkyně následně, po prokázání data nabytí vlastnického práva žalovaným, netrvala na vypořádání uvedených výdajů na rekonstrukce. Nedostatečně konkretizované byla, jak výše již soud uvedl, také obecná tvrzení obou účastníků o investicích do finančních produktů. Ani tyto nemohly být v rámci tohoto řízení vypořádány.

54. Otázka vysvětlovací povinnosti byla v řízení vícekrát řešena. Žalobkyně opakovaně ve svých podáních poukazovala na informační deficit ohledně rozsahu SJM i investic na výlučný majetek žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení postavila na nosných bodech a soud žalovanému uložil vysvětlovací povinnost. Obdobně soud postupoval ve vztahu k žalobkyni a tvrzením žalovaného o zhodnocení majetku žalobkyně. Zatímco žalobkyně na výzvu soudu dostatečně reagovala a k otázce provedených rekonstrukcí svého domu uvedla relevantní skutková tvrzení a jim odpovídající důkazy, žalovaný pouze setrval na svých negativních tvrzeních (viz splátky úvěrů u Volksbank CZ, a.s. či [právnická osoba].).

55. V případě úvěrů, které byly za trvání manželství převzaty výlučně žalovaným zkoumal soud, zda se tyto staly součástí SJM. Jelikož v řízení zjištěné úvěrové smlouvy (případně smlouva o půjčce uzavřená s [právnická osoba].) byly uzavřeny před 1. 1. 2014 (s výjimkou smlouvy o úvěru s [jméno FO] ze 17. 3. 2016 využité k úhradě úvěru od Volksbank CZ, a.s.) vycházel soud z ustanovení §143 odst. 1 písm. b) a § 144 obč. zák. Podle daných ustanovení se má za to, že závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů, pokud není prokázán opak. Přičemž součástí společného jmění manželů jsou závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Výše již soud přijal závěr, že s ohledem na způsob soužití účastníků považuje za přiměřené jejich poměrům závazky v hodnotě do 150 000 Kč. Úvěry do uvedené výše mající původ ve smlouvách uzavřených s různými bankami žalovaným tedy byly součástí SJM. S výjimkou jediného (úvěr u UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a. s. v nominální výši 101 000 Kč ze smlouvy o úvěru z 9. 12. 2006 – k tomu viz níže) byly také za trvání manželství uhrazeny, a proto se soud v rámci vypořádání SJM takovými závazky nezabývá. Zcela nepochybné je, že součástí SJM nemohl být úvěr u Volksbank CZ, a.s. v původní výši 7 527 369,98 Kč, jakož i úvěr u [právnická osoba]. na základě smlouvy z 21. 1. 2012 v původní výši 190 000 Kč, úvěr u MONETA Money [jméno FO], a. s. (dříve [právnická osoba] [jméno FO], a.s.) na základě smlouvy z 6. 12. 2011 v původní výši 160 000 Kč či půjčka od [právnická osoba]. uzavřená dne 16. 4. 2013 ve výši 1 000 000 Kč. Součástí SJM se nemohl stát ani úvěr od [jméno FO]. vycházející ze smlouvy z 17. 3. 2016, který byl využit k úhradě výlučného úvěru od Volksbank CZ, a.s. (podle § 710 o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny). Jednotlivé splátky vynaložené na úhradu daných úvěrů ze SJM je nutné považovat za investice ze SJM do výlučného majetku žalovaného. Žalovaný neprokázal původ finančních prostředků využitých na jednotlivé splátky, a proto je na místě závěr, že tyto skutečně pocházely ze SJM.

56. Za vnos ze SJM do výlučného majetku žalovaného považuje soud také prostředky vynaložené na rekonstrukci kuchyně žalovaného, když kuchyňská linka byla, včetně montáže zahrnující úpravu na místě samém, dodávána na míru, a současně se zabudováním spotřebičů, a proto je na místě ji považovat za součást nemovité věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4311/2016 dostupné na www.nsoud.cz)). Pokud jde o výši investic vynaložených na rekonstrukci kuchyně, soud kromě provedených posudků vycházel i z možnosti připuštěné rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1541/2021 (dostupné na www.nsoud.cz), podle něhož mohou individuální okolnosti odůvodnit využití úvahy soudu. K obraně žalovaného, že rekonstrukce byla hrazena z peněz darovaných mu rodiči, nemohl soud přihlédnout, neboť tuto žalovaný vznesl až po zákonné koncentraci řízení, když se ukázala nedostatečnou jeho obrana založená na tvrzení o realizaci rekonstrukce až po zrušení SJM.

57. Žalovaný v řízení prokázal, že po zrušení společného jmění manželů uhradil některé závazky spadající do SJM. Konkrétně žalovaný vyrovnal záporné zůstatky na bankovních účtech vedených na jeho jméno ke dni zrušení SJM v celkové výši 671,99 Kč (522,99 Kč na běžném účtu vedeném UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a. s. a 149 Kč na běžném účtu vedeném [právnická osoba].), což je nutné považovat za vnos z výlučného majetku do SJM. Stejně tak jsou vnosem z výlučného majetku žalovaného na SJM úhrady splátek, které žalovaný od okamžiku zrušení SJM uhradil na společný hypoteční úvěr vedený u [právnická osoba]. (v původní výši 492 000 Kč), tj. v celkové výši 235 370 Kč, a na úvěr vedený UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a. s. (v původní výši 101 000 Kč), tj. v celkové výši 52 530 Kč.

58. Otázku, jak postupovat při výpočtu podílů účastníků na SJM a tzv. vypořádacích podílů (tj. částky, kterou je třeba vyplatit na vyrovnání podílů), řešil Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí (viz např. sp. zn. 22 Cdo 4509/2011, sp. zn. 22 Cdo 367/2013 či sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 dostupná na www.nsoud.cz). Ve smyslu daných rozhodnutí soud s ohledem na výše uvedené závěry pracoval s následujícími východisky: suma majetku činí po zaokrouhlení 3 648 960 Kč (součet ohodnocení movitých věcí ve výši 35 500 Kč, hodnoty obchodního podílu v SRO ve výši 126 000 Kč, zůstatku na běžném účtu žalovaného ve výši 2 446,75 Kč, zůstatku na účtu stavebního spoření žalobkyně ve výši 63 552,60 Kč a investic do výlučného majetku žalovaného ve výši 147 228 Kč na rekonstrukci kuchyně, ve výši 193 708,02 Kč na úhradu výlučného úvěru u MONETA Money [jméno FO], a. s. v nominální výši 160 000 Kč, ve výši 245 983,06 Kč na úhradu výlučného úvěru u [právnická osoba]. v nominální výši 190 000 Kč, ve výši 285 942 Kč na úhradu výlučné půjčky o [právnická osoba]. v nominální výši 1 000 000 Kč a ve výši 2 548 600 Kč na úhradu výlučného úvěru u Volksbank CZ, a.s., později [právnická osoba].). Výše vnosů žalovaného do SJM představují částku 288 572 Kč (součet splátek úvěru u UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a. s. ve výši 52 530 Kč, splátek hypotečního úvěru u [právnická osoba]. ve výši 235 370 Kč, úhrady záporného zůstatku na běžném účtu u UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a. s. ve výši 522,99 Kč a úhrady záporného zůstatku na běžném účtu u [právnická osoba]. ve výši 149 Kč). Aby soud mohl určit výši podílu každého z bývalých manželů odečetl od sumy majetku SJM jednotlivé vnosy, čímž získal částku 3 360 388 Kč, která je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků.

59. Shora citované ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o.z. vychází ze zásady, že podíly obou účastníků mají být zásadně stejné. V rámci judikatury jsou upraveny principy, za nichž může dojit k tzv. disparitě podílů. Využitelnost dosavadních judikatorních závěrů dovodil Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 (dostupný na www.nsoud.cz), v němž deklaroval, že i v poměrech nového občanského zákoníku může soud při vypořádání společného jmění manželů rozhodnout s využitím disparity podílů, jakož i že rozsáhlá judikatura vytvořená za účinnosti starého občanského zákoníku je s ohledem na obdobný účel a obdobnou právní úpravu použitelná i v poměrech nového občanského zákoníku. Disparita podílů při vypořádání společného jmění manželů je považována za spravedlnostní korektor zákonné úpravy. Prostřednictvím disparity je možné zohlednit konkrétní okolnosti daného případu, když obecný princip by se jevil jako nespravedlivý. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 (dostupný na www.nsoud.cz) Nejvyšší soud zdůrazňuje hledisko spravedlivého uspořádání právních poměrů, resp. posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů, přičemž je odkazováno i na obecný spravedlnostní princip formulovaný v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3324/2011 (dostupné na www.nsoud.cz), podle něhož soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Jinými slovy, právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. Nejvyšší soud připouští, aby se disparita dle konkrétních okolností věci vztahovala na veškeré položky tvořící vypořádávané společné jmění manželů či pouze na některou z nich (viz např. sp. zn. 22 Cdo 2914/99 dostupné na www.nsoud.cz). Jako konkrétní důvody disparity jsou judikovány zejména negativní okolnosti na straně jednoho z manželů za trvání manželství, zásluhovost či zájem nezletilých dětí. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1488/2013 (dostupné na www.nsoud.cz) vyplývá, že disparitu vypořádacích podílů nemusí nutně založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, nýbrž je možno uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit, ale ve svém souhrnu či kombinaci uplatnění disparity opodstatňují. Dále je nutno při posouzení možné disparity podílů vedle okolností samotných přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence. Co se týče negativních okolností v manželství, je důvodem disparity pouze takové negativní jednání, které se nějakým způsobem promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu (viz sp. zn. 22 Cdo 5384/2015 dostupné na www.nsoud.cz). Jako příklad takového jednání bylo judikováno a bývá uváděno např. gamblerství či užívání návykových látek a alkoholismus, či domácí násilí (viz sp. zn. 22 Cdo 1137/2021 dostupné na www.nsoud.cz). Ve vztahu k zásluhovosti vychází judikatura z principu, že tato se uplatňuje v případě, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty. Zároveň je však třeba vždy zohlednit péči druhého manžela o společnou domácnost, jakož i jeho péči o nabytí a udržení majetku s ohledem na jeho možnosti (sp. zn. 22 Cdo 2362/2018 dostupné na www.nsoud.cz). Ani vyšší příjem jednoho z manželů, pokud druhému nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu, resp. dle jeho možností také podíl na nabytí a udržení majetku, není důvodem k uplatnění disparity. Zájem nezletilých dětí může být zohledněn v případě věcí, které slouží potřebě nezletilému dítěti, případně půjde obecně o zájem na zabezpečení nezletilého.

60. Žalovaný v průběhu řízení namítal, že by pociťoval jako nespravedlivé, pokud by žalobkyně měla získat vypořádání za investici spočívající v provedené rekonstrukci jeho kuchyně, když v době realizace již žalobkyně delší dobu nežila ve společné domácnosti s žalovaným. V okolnosti, že žalobkyně v roce 2013 opustila společnou domácnost, však neshledal soud negativní okolnost takového rázu, jak je předvídána Nejvyšším soudem. Stejně tak není na místě zohlednit zásluhovost na provedené investici, která nepředstavuje navýšení majetku o značnou hodnotu. Současně soud z hlediska spravedlnosti vnímá přístup žalovaného k otázce realizace investice, který nejprve tvrdil jiný rok provedení rekonstrukce a následně účelově namítal získání prostředků od rodičů. Stejně tak není na místě otázku disparity zohledňovat v souvislosti se splátkami výlučných úvěrů žalovaného, ke kterým docházel i před opuštěním společné domácnosti žalobkyní, přičemž žalovaný také hodnověrně nevysvětlil původ peněžních prostředků, a tedy nelze uvažovat o zvýšeném úsilí. Jelikož soud nezjistil jakoukoliv skutečnost, která by odůvodňovala stanovení jiných než rovných podílů, vydělil soud částku z předchozí věty dvěma. Podíl žalobkyně na zrušeném SJM tedy představuje částku 1 680 194 Kč. K podílům žalovaného je nutno přičíst výši jeho vnosů, a proto představuje výše jeho podílu na zrušeném SJM částku 1 968 766 Kč. Součet obou uvedených částek dává ve svém souhrnu celkovou hodnotu aktiv SJM, tj. 3 648 960 Kč.

61. O přikázání věcí do vlastnictví žalovaného rozhodl soud v souladu s návrhem účastníků, přičemž ve vztahu k obchodnímu podílu v SRO byl současně respektován názor vyslovený Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 22 Cdo 3192/2015 (dostupný na www.nsoud.cz), dle něhož může být obchodní podíl v rámci řízení o vypořádání společného jmění účastníků řízení přikázán pouze tomu z manželů, který je (jako spolumajitel tohoto obchodního podílu) společníkem společnosti s ručením omezeným (ve smyslu § 709 odst. 3 věta třetí o. z.). Žalobkyni byla do vlastnictví přikázána částka 63 552,60 Kč, která představovala ke dni zániku SJM zůstatek na účtu stavebního spoření vedeného [právnická osoba] pod č. [č. účtu], přičemž dne 31. 1. 2017 byl účet zrušen a finanční prostředky byly žalobkyni vyplaceny.

62. Pro určení vypořádacího podílu žalobkyně zohlednil soud, že tato získala majetek (finanční prostředky původně uložené na účtu stavebního spoření) v hodnotě 63 552,60 Kč. Činí-li její vypořádací podíl 1 680 194 Kč a získává majetek v hodnotě 63 552,60 Kč, musí jí žalovaný v rámci vypořádání SJM zaplatit částku 1 616 641,40 Kč, neboť tento naopak získal věci movité, obchodní podíl, zůstatek na běžném účtu a investice do jeho výlučného majetku, a to v celkové výši 3 585 407,83 Kč, přičemž výše jeho podílu činí pouze 1 968 766 Kč.

63. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 (dostupný na www.nsoud.cz), obecně platí, že v řízeních o vypořádání SJM mají soudy zvažovat při volbě způsobu vypořádání i rozsah platební povinnosti, která vznikne a s tím související lhůtu k plnění. Nejvyšší soud připouští, že i v řízeních o vypořádání SJM mohou okolnosti případu vyžadovat stanovení delší než třídenní lhůty k plnění, přesto je obecně žádoucí, aby majetkové poměry mezi bývalými manžely byly vypořádány ve lhůtě co nejkratší, přičemž lhůtu k plnění pohybující se v řádu více let – pokud by o ní soud uvažoval – je naprosto a zcela výjimečná a její opodstatněnost může být odůvodněna jen zcela mimořádnými okolnostmi konkrétního případu (např. souhlasem bývalého manžela). V tomto konkrétním případě soud při stanovení lhůty k plnění vycházel zejména z výše vypořádacího podílu v částce 1 616 641,40 Kč. Takto vysokou částku nelze obecně hradit v obvyklé lhůtě tří dnů. Ani zjištěné poměry žalovaného nenasvědčují tomu, že by tento disponoval prostředky k bezprostřední úhradě. Smysl vypořádání pak dle soudu nemá být vytvoření takřka neřešitelné situace, která by měla směřovat k nucenému výkonu rozhodnutí, a proto soud určil ve smyslu § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., že lhůta k výplatě vypořádacího podílu činí 3 měsíce.

64. Zjištěné pasivum SJM představované dosud nesplaceným hypotečním úvěrem ze smlouvy č. [hodnota] uzavřené žalobkyní a žalovaným s [právnická osoba]. dne 8. 11. 2007, jenž je evidován na úvěrovém účtu č. [č. účtu] a který ke dni 13. 4. 2023 činil včetně splatného příslušenství 156 078,02 Kč, bylo přikázáno k úhradě oběma účastníkům, a to každému do výše jedné poloviny, neboť peníze získané z úvěru nebyly použity na úhradu výlučného dluhu žalovaného, jak tvrdila žalobkyně, ale ke splacení úvěru [jméno FO]. Předmětný úvěr [jméno FO] použil na úhradu nákladů vynaložených na rekonstrukci domu, v němž následně účastníci jako manželé žili, aniž by platili nájem. Soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 753/2020 (dostupný na www.nsoud.cz), podle něhož v řízení o vypořádání společného jmění manželů má soud společné dluhy přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru. Soud žádné takové okolnosti v řízení nezjistil. Nebylo možné ani přisvědčit názoru žalobkyně, že byl daný úvěr použit na úhradu výlučného dluhu žalovaného, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že úvěrem byl hrazen dluh otce žalovaného použitý na úpravu bytu, v němž následně účastníci bezplatně bydleli. Jako investice tedy ani nemohly být vypořádány splátky daného úvěru.

65. Pokud jde o požadavek žalobkyně, aby soud valorizoval investice do výlučného majetku žalovaného, dospěl soud k závěru, že v souzené věci nebyla uzavřena dohoda o takovém postupu a současně nebyla shledána výjimečnost situace, která by odůvodňovala rozhodnutí o disparitě podílů (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, který je dostupný na www.nsoud.cz). Žalobkyně se v průběhu soužití s žalovaným jako účetní SRO z části aktivně podílela na nepřehledných finančních tocích (viz provedení hotovostního vkladu na účet Volksbank CZ a.s. dne 19. 7. 2010) a současně akceptovala přijaté půjčky či úvěry (na realizaci vkladu do SRO či na úhradu dovolené, resp. nákup vánočních dárků). Náklady účastníků 66. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 (dostupný na www.usoud.cz), v němž byl použit závěr, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem (shodně také vypořádání společného jmění manželů) má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Soud nezjistil, proč by se od uvedené výkladu měl odchýlit, přičemž současně v této věci není ani možné jednoznačně určit poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, a to s ohledem na částečné zamítnutí žaloby i částečné zastavení řízení. Z výše uvedených důvodů tedy soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Náklady státu 67. V průběhu řízení vznikly náklady státu na zpracování znaleckých posudků v celkové výši 91 823,50 Kč, konkrétně v částce 85 123,50 Kč představující vyplacené znalečné znalci [jméno FO], v částce 3 300 Kč představující vyplacené znalečné znalci [jméno FO]. [jméno FO] a v částce 3 400 Kč představující vyplacené znalečné znalci [jméno FO]. [jméno FO]. Podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu bylo každému z účastníků uloženo nahradit jednu polovinu nákladů státu, tj. částku 45 911,75 Kč, a to s ohledem na výše přijatý závěr o nemožnosti jednoznačného určení poměru úspěchu a neúspěchu stran.

Poučení