8 C 12/2024 - 411

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 58 956,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 58 956,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 956,40 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 31 850 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 59 956,40 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedenou částku zaplatila žalované bez právního důvodu. Žalobkyně v březnu 2020 uzavřela s žalovanou, co by soukromou vysokou školou (dále jen „SVŠ“), smlouvu o studiu (dále jen „Smlouva“). E-mailem ze dne 28. 8. 2020 žalované oznámila, že na školu nenastoupí, což žalovaná vzala na vědomí. Smluvní vztah založený Smlouvou tak zanikl, žalobkyně se nikdy nestala studentkou. Přesto žalovaná dne 1. 9. 2020 v rozporu s předchozí domluvou žalobkyni do studia zapsala, a následně jí v rozporu s dobrými mravy přiměla zaplatit žalovanou částku, která měla sestávat ze školného ve výši 45 800 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 3 984,60 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky v částce 9 171,80 Kč. Žalobkyně s odkazem na princip poctivosti, dobré mravy, úpravu adhezních smluv a spotřebitelského práva, namítala, že smlouva je neplatná a nicotná. Zároveň argumentovala, že ujednání týkající se školného a smluvní pokuty bylo v rozporu se zákonem.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že v březnu byla mezi stranami uzavřena Smlouva. Její součástí byly i všeobecné obchodní podmínky, s nimiž žalobkyně výslovně souhlasila a dle kterých měla žalovaná na zaplacení jí požadovaných částek právo. Žalovaná svou činnost, spočívající v poskytování vysokoškolského vzdělání, financuje výhradně ze školného hrazeného studenty. Žalobkyně studium ukončila. To jí však nezbavuje povinnosti k zaplacení školného na celý akademický rok dopředu. Poplatky spojené se studiem byly stanoveny v souladu se zákonem, výše školného byla nadto ujednána ve smlouvě. Žalovaná s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznila, že vztah mezi stranami nebyl vztahem spotřebitelským. Jedná se o veřejnou službu, neboť SVŠ je oprávněna vykonávat svou činnost toliko se státním souhlasem, studijní programy podléhají akreditaci a SVŠ jsou oprávněny rozhodovat vrchnostensky postupem podle správního řádu. Činnost SVŠ není živností a podléhá striktní regulaci zákona o vysokých školách. V posuzovaném případě se nejedná o adhezní smlouvu, žalobkyně není slabší smluvní stranou a žalovaná není podnikatelem. Smlouva neobsahuje zvláště nevýhodnou doložku bez rozumného důvodu. Nadto žalobkyně zaplacením požadované částky dluh uznala.

3. Soud zjistil tento skutkový stav:

4. Z nesporných tvrzení účastnic soud zjistil, že mezi nimi byla v březnu 2020 podepsána Smlouva, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky studia (dále jen „VPS“), které byly samostatně žalobkyní podepsány. Dále, že žalobkyně dne 5. 12. 2020 uhradila žalované částku 58 956,40 Kč.

5. Z důkazů v řízení provedených soud zjistil, že předmět činnosti žalované spočívá ve vysokoškolském vzdělávání na soukromé vysoké škole, ve vydavatelské činnosti, v pronájmu nemovitostí, ve výrobě, obchodu a službách neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a v hostinské činnosti (výpis z obchodního rejstříku žalované na č. l. 141 – 143). V posledních letech žalovaná generovala zisk, konkrétně za rok 2020 jde o částku 37 984 Kč a za rok 2021 46 540 000 Kč. Výnosy k 1.1.2021 ve výši 86 847 000 Kč jsou tvořeny školným, resp. celoživotním vzděláváním fakturovaným dopředu, pro období od 1.1.2021 žalovaná počítala s výnosy ze školného fakturovaného dopředu ve výši 133 791 000 Kč (výroční zpráva, účetní závěrka a zpráva nezávislého auditora za rok 2021 na č. l. 343 – 363).

6. Předmětem Smlouvy bylo zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu Bezpečnostní management, se zahájením studia v prezenční formě v akademickém roce 2020/2021 (čl. I. odst.

1. Smlouvy na č. l. 39). Uchazečem se dle Smlouvy rozumí osoba, která zahájila přijímací řízení a byla přijata ke studiu. Studentem pak osoba, která si po přijetí ke studiu zapsala svůj rozvrh a tím nastoupila ke studiu (čl. I. odst.

2. Smlouvy na č. l. 39). Přílohou č. 1 a nedílnou součástí Smlouvy jsou VPS (čl. II. odst.

1. Smlouvy na č. l. 39). Studium je poskytováno za úplatu, ustanovení o výši školného a způsobu jeho úhrady je obsahem čl. III. a čl. VII. VPS (čl. II. odst.

5. Smlouvy na č. l. 39). Ostatní ustanovení Smlouvou výslovně neupravené se řídí zákonem o vysokých školách, dalšími předpisy a vnitřními předpisy žalované (čl. IV.

2. Smlouvy na č. l. 39 p. v.).

7. K 1. 9. příslušného akademického roku je uchazeč/student zapisován do studia. Zápis do studia je jednostranným administrativním úkonem žalované (čl. I. odst.

3. VPS na č. l. 40). Uchazeč/student musí v souladu se Smlouvou a pokyny žalované zahájit studium ve stanoveném termínu (čl. II. odst.

1. VPS na č. l. 40). Musí platit školné a další poplatky spojené se studiem ve stanovených termínech, v předepsané výši a způsobem uvedeným v čl. III a VII VPS (čl. II. odst.

4. VPS na č. l. 40). Uchazeč/student se zavazuje platit žalované školné vždy na celý akademický rok dopředu, a to bez ohledu na to, zda akademický rok dokončí či nikoliv, případně zda ke studiu nastoupí či nikoliv. Nárok žalované na školné vzniká uzavřením Smlouvy a trvá po celou dobu trvání smluvního vztahu (čl. III. odst.

2. VPS na č. l. 40). V případě prodlení uchazeče/studenta s úhradou školného vzniká žalované právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně a smluvní pokutu ve výši neuhrazené částky školného (čl. III. odst.

4. VPS na č. l. 40 p. v.). Smlouvu lze ukončit z důvodů na straně uchazeče/studenta, a to zanecháním studia z jeho strany, přičemž dnem ukončení studia je den, kdy bylo žalované doručeno písemné oznámení o zanechání studia. Povinnost uhradit veškeré (splatné i ještě nesplatné) závazky vůči žalované tímto nezaniká [čl. V. odst. 2. písm. i. bod a) VPS na č. l. 40 p. v.]. V případě ukončení studia dle posledně citovaného ustanovení VPS nevzniká uchazeči/studentovi nárok na vrácení již zaplaceného školného za akademický rok, ve kterém k ukončení studia došlo (čl. V. odst.

3. VPS na č. l. 41). V případě, že školné v okamžiku ukončení studia a/nebo Smlouvy ještě nebylo zaplaceno, mění se pohledávka žalované z titulu dlužného školného na pohledávku na zaplacení smluvní pokuty z důvodu porušení Smlouvy, a to v odpovídající dlužné částce (čl. V. odst.

4. VPS na č. l. 41).

8. Žalobkyně byla dopisem ze dne 27. 5. 2020 vyrozuměna o přijetí ke studiu do studijního programu Bezpečnostní management (rozhodnutí o přijetí ke studiu na č. l. 100).

9. Žalobkyně dne 28. 8. 2020 prostřednictvím e-mailu oznámila žalované, že do studií nemůže nastoupit, neboť byla přijata na jinou vysokou školu sídlící v zahraničí. Žalovaná v reakci tentýž den sdělila žalobkyni, že vzhledem k podepsání smlouvy o studiu, bude nutné zhotovit dohodu o odstoupení, přičemž v případě odstoupení od smlouvy bude žalobkyni vyměřen storno poplatek ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně odkázala na VPS a přiložila k vyplnění obecný formulář žádosti. Požádala přitom, aby žalobkyně vyplněný formulář nejpozději do konce srpna zaslala zpět žalované, a to na „tuto adresu“ (e-mailová komunikace na č. l. 13 – 14).

10. Žalobkyně dne 7. 9. 2020 vyplnila žádost, v níž uvedla, že ke studiu nemůže nastoupit, neboť nastupuje na vysokou školu v zahraničí (formulář žádosti na č. l. 18). Uvedenou žádost zaslala prostřednictvím e-mailu dne 8. 9. 2020 žalované, která jí následující den sdělila, že v případě odstoupení od smlouvy je nutné zaslat (přiložené) oznámení o ukončení studia, a to na email [e-mail]. Žalobkyně dne 12. 9. 2020 žalované sdělila, že zaslaný formulář již zasílala poštou i na e-mail a dotázala se, zda jej musí vyplňovat znovu. Žalovaná dne 14. 9. 2020 uvedla, že obdržela toliko formulář obecné žádosti. Zopakovala přitom, že pro ukončení studia je potřeba vyplnit a zaslat oznámení o ukončení studia, které bylo žalobkyni zasláno v předchozím e-mailu. Žalobkyně dne 15. 9. 2020 zaslala žalované formulář o ukončení studia – nenastoupení ke studiu. V tomto formuláři, datovaném dne 9. 9. 2020, uvedla, že z důvodu nástupu ke studiu na vysoké škole v zahraničí nemůže nastoupit ke studiu u žalované. Žalovaná dne 16. 9. 2020 potvrdila přijetí oznámení o ukončení studia (e-mailová korespondence na č. l. 18 p. v.–22).

11. Žalovaná dopisem ze dne 12. 10. 2020 informovala žalobkyni o tom, že na základě jejího oznámení ze dne 15. 9. 2020 ve věci ukončení studia, bylo její studium ukončeno k 15. 9. 2020. Žalobkyni bylo dále sděleno, že vůči ní žalovaná eviduje závazky ve výši 45 800 Kč, představující školné za dva semestry (oznámení o ukončení studia na č. l. 9). Žalovaná vystavila žalobkyni fakturu na 45 800 Kč s datem splatnosti do 31. 8. 2020 (faktura na č. l. 15).

12. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce sdělila žalované, že fakturu za školné ve výši 45 800 Kč nehodlá zaplatit, neboť ze strany žalované nebylo žalobkyni poskytnuto žádné plnění (dopis z 2. 11. 2020 na č. l. 12).

13. Žalovaná, prostřednictvím svého právního zástupce, dopisem ze dne 26. 11. 2020 setrvala na svém stanovisku a sdělila právnímu zástupci žalobkyně, že požaduje zaplacení 58 956,40 Kč ve lhůtě do 5. 12. 2020, neboť její nárok na úhradu trvá i v případě, že uchazeč/student ke studiu nenastoupí. Poskytování vzdělání z její strany je veřejnou službou, neplatnost VPS týkajících se úhrady školného s odkazem na ustanovení občanského zákoníku nelze namítat. Požadovaná částka sestávala ze školného za dva semestry ve výši 45 800 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 3 984,60 Kč a z nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 9 191,80 Kč (dopis z 26. 11. 2020 na č. l. 10- 11).

14. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 58 956,40 Kč, a to dne 10. 8. 2022 (výzva k neprodlenému zaplacení dluhu z 9. 8. 2022 na č. l. 29 – 33) a 13. 11. 2023 (poslední předžalobní výzva z 13. 11. 2023 na č. l. 26 včetně doručenky na č. l. 27).

15. Z dalších v řízení provedených důkazů soud pro rozhodnutí ve věci nezjistil nic podstatného. Část z nich se týkala předsoudní fáze řízení, kdy si právní zástupci účastníků vyměňovali své názory stran důvodnosti žalobního nároku, další část pak skutečností, které soud zjistil z nesporných tvrzení účastníků. Komunikace mezi účastníky a Českou obchodní inspekcí stran povahy smluvního vztahu (dopisy na č. l. 70 – 71 a č. l. 241), žádnou důkazní váhu nemá, neboť jde toliko názor instituce, která k posouzení dané otázky nemá žádnou pravomoc. Uvedené platí i ve vztahu k podnětu k prověření činnosti [právnická osoba]. IČO [IČO] na č. l. 159 – 165 nebo o dopisech na č. l. 166 – 172 či o zprávě o vnějším hodnocení [právnická osoba] na č. l. 364 – 374. Zjištění získána ze studijního a zkušebního řádu [právnická osoba] a bankovního institutu [Anonymizováno] na č. l. 113-118; statutu [právnická osoba] a bankovního institutu [Anonymizováno] na č. l. 119 – 125; změny studijního a zkušebního řádu na č. l. 133 p. v.; soud rovněž považuje za nadbytečná, a to s ohledem na předmět řízení a účastníky předestřenou argumentaci. Shodně i dokumenty na č. l. 273 – 279 a 293 – 326. Ani karta žalobkyně jako studentky Bezpečnostní management na č. l. 375 – 376 není podstatná, neboť je na ní zachycena toliko tabulka vytvořená žalovanou, představující předpokládané náklady v souvislosti s účastí žáka na studiích (zde žalobkyně).

16. Další navržené důkazy – výslech Ing. [jméno FO], finanční ředitelky žalované soud z důvodu hospodárnosti a nadbytečnosti neprováděl, neboť si pro rozhodnutí ve věci opatřil dostatek relevantních skutkových zjištění z výše uvedených listin provedených k důkazu. O způsobu financování žalované nebylo sporu, když sama uvedla, že žádné finanční prostředky z veřejných zdrojů nečerpá. K prokázání hospodaření žalované pak soudu postačila výroční zpráva, účetní závěrka a zpráva nezávislého auditora za rok 2021 na č. l. 343 – 363, nad jejíž rámec nebylo nic dalšího potřeba doplnit.

17. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalobkyně podepsala s žalovanou v březnu 2020 Smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly VPS. Předmětem Smlouvy bylo zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu Bezpečnostní management, se zahájením studia v prezenční formě v akademickém roce 2020/2021, přičemž studium mělo být poskytováno za úplatu - na celý akademický rok předem, a to bez ohledu na to, zda akademický rok žalobkyně dokončí či nikoliv, případně zda ke studiu nastoupí či nikoliv. V případě prodlení s úhradou byla žalobkyně povinna platit žalované smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně a smluvní pokutu ve výši neuhrazené částky školného. Dne 27. 5. 2020 byla žalobkyně vyrozuměna o přijetí do studia. Žalobkyně dne 28. 8. 2020 oznámila žalované, že do studií nemůže nastoupit, což žalovaná tentýž den vzala na vědomí a informovala žalobkyni, že bude potřeba zhotovit dohodu o odstoupení od smlouvy (obecný formulář) pod smluvní pokutou ve výši 10 000 Kč. Po zaslání vyplněného formuláře (obecné žádosti) dne 7. 9. 2020, žalovaná konstatovala, že je zapotřebí vyplnit formulář jiný, a sice oznámení o ukončení studia. Ten žalobkyně odeslala (po dodatečném zaslání od žalované) dne 15. 9. 2020. Žalovaná následně informovala žalobkyni, že na základě ukončení jejího studia k datu 15. 9. 2020 vůči ní eviduje závazky ve výši 45 800 Kč, představující školné za dva semestry. Žalobkyně s nárokem nesouhlasila, avšak žalovaná na něm trvala a navýšila jej na 58 956,40 Kč, když ke školnému přičetla smluvního úrok z prodlení ve výši 3 984,60 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 9 191,80 Kč. Žalobkyně dne 5. 12. 2020 uhradila žalované částku 58 956,40 Kč, kterou si následně nárokovala zpět z titulu bezdůvodného obohacení.

19. Výše uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „ZVŠ.“), následovně:

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

22. Podle § 421 o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku (odst. 1 vět prvá). Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona (odst. 2).

23. Podle § 433 odst. 2 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

24. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

25. Podle § 1798 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).

26. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

27. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

28. Podle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odst. 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odst. 2).

29. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

30. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

31. Podle § 51 odst. 1 ZVŠ sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí.

32. Soud se předně zabýval charakterem (smluvního) vztahu mezi stranami. Nepřisvědčil přitom žalované, že by se jednalo o vztah veřejnoprávní. Byť žalovaná podléhá zákonné regulaci a v určitých situacích vystupuje jako nositel veřejné moci (srov. § 68 ZVŠ), v otázce „rozhodování“ o výši školného nikoliv (to je na vůli stran). Jako nositel veřejné moci vystupuje žalovaná ve vztahu k poplatkům spojeným se studiem dle § 58 odst. 3, 4 ZVŠ, což jsou však poplatky za překročení standardní doby studia. S ohledem na skutečnost, že školné i samotné ujednání o smluvní pokutě bylo stanoveno smluvně, soud uzavírá, že se mezi stranami jednalo o vztah soukromoprávní. Tomu ostatně odpovídá i napříč tímto rozsudkem citovaná judikatura. Soud dále dospěl k závěru, že v posuzovaném případě se jedná o inominátní smlouvu (§ 1746 odst. 2 o. z.), jejímž předmětem byl závazek žalované poskytnout žalobkyni po splnění podmínek pro přijetí ke studiu vzdělávání v prezenční formě bakalářského studijního programu Bezpečnostní management počínaje akademickým rokem 2020/2021. O tom mezi účastnicemi ostatně ani nebylo sporu. Klíčovým pro učinění závěru o důvodnosti žalobního nároku naopak bylo posouzení, zda se jednalo o smlouvu spotřebitelskou či smlouvu uzavřenou adhezním způsobem.

33. V souladu s v řízení odkazovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, č. j. 33 Cdo 3805/2018, se soud zabýval mimo jiné způsobem, jakým je provoz žalované financován. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku konstatoval, že při posouzení smlouvy o studiu (jako smlouvy spotřebitelské) nestačí jen zjištění, že žalobkyně je soukromou základní školou zřízenou ve formě společnosti s ručením omezeným, tedy obchodní korporací založenou za účelem podnikání a vytváření zisku. K rozhodujícím skutečnostem, které nelze při právním hodnocení smlouvy pominout, patří to, že vzdělávání poskytované právnickými osobami, předmětem jejichž činnosti je – také – poskytování vzdělávání nebo školských služeb, je veřejnou službou ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. Dalším kritériem je způsob financování právnické osoby (žalobkyně), která je součástí veřejného vzdělávacího systému, tj. zcela nebo hlavně z veřejných prostředků, popř. s nařízeným způsobem nakládání se ziskem na vzdělávání a školské služby. Zdůraznit je třeba i naléhavost státního zájmu na úrovni základního vzdělání, které je povinné pro každého; zde platí zásada, že „čím níže v rámci vzdělávacího systému jdeme, tím více má vzdělání neziskovou a skutečně sociální povahu“.

34. Nutno upozornit, že výše citovaná zásada platí i obráceně, tedy u vysoké školy nelze presumovat neziskovou a sociální povahu vzdělávání tak, jak je to dle Nejvyššího soudu možné u školy základní (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 70 Co 96/2022-141). Z tvrzení žalované jasně vyplynulo, že žádné finanční prostředky z veřejných zdrojů nečerpá (srov. vyjádření žalované z 2. 7. 2024 na č. l. 341 p. v.). Tomu ostatně odpovídají i její finanční výsledky, doložené na č. l. 349 – 360.

35. Žalovaná ve své argumentaci mimo jiné uváděla, že její činnost nemůže být podnikáním, neboť poskytování vzdělání není živností ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ale řídí se pouze ZVŠ. Ustanovení § 421 odst. 2 však nevyžaduje, aby podnikatel vykonával živnost, ale aby měl k podnikání oprávnění dle jiného zákona. Žalovaná je nadto zapsána v obchodním rejstříku (§ 421 věta prvá o. z.), jakožto akciová společnost. Studentům poskytuje služby, za které dostává zaplaceno. Z úplaty kryje své náklady a pokud jsou tyto nižší, než příjmy, generuje zisk, který může rozdělit mezi akcionáře (jak tomu bylo za rok 2022 – viz vyjádření žalované z 2. 7. 2024 na č. l. 341.), nebo jej např. investovat zpět do svého podnikání.

36. Žalobkyně Smlouvu uzavřela mimo rámec své podnikatelské činnosti (§ 419 o. z.).

37. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že v posuzovaném případě se, především vzhledem ke způsobu financování žalované, jednalo o vztah ze spotřebitelské smlouvy. Ujednání týkající se smluvní pokuty (čl. III odst. 4. a čl. V. odst.

4. VPS) je typickým příkladem zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě ve smyslu § 1813 o. z., neboť zakládá jednoznačnou nerovnováhu povinností v neprospěch spotřebitele. Ukládá totiž žalobkyni povinnost zaplatit i v případě, že jí samotné nebude ze Smlouvy plněno ničeho.

38. Pokud jde o otázku způsobu uzavření, jedná se bezpochyby o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem. Text Smlouvy byl připraven žalovanou, aniž by žalobkyně reálně mohla jakékoliv ujednání ovlivnit. Samotná Smlouva byla dokonce žalobkyni zaslána již podepsaná k vyplnění (č. l. 39). Žalobkyně pouze doplnila její osobní a kontaktní údaje. Jedná se o typický příklad „také it or leave it“ nabídky. Žalobkyně je z uvedených důvodů tedy jednoznačně slabší stranou, ve smyslu § 1798 o. z. Obsahuje-li smlouva pro žalobkyni zvlášť nevýhodnou doložku, aniž by k tomu byl rozumný důvod, je taková doložka neplatná (§ 1800 odst. 2 o. z.). Soud rozumný důvod v zakotvení ujednání o smluvní pokutě (čl. III odst. 4. a čl. V. odst.

4. VPS) neshledal. Nelze si totiž představit, že by náklady vynaložené v souvislosti se zápisem do studia, kterému nadto předcházelo odstoupení žalobkyně od Smlouvy, měly dosahovat částky odpovídající výši ročního školného. Ujednání o smluvní pokutě je pro žalobkyni v situaci, kdy do studií ani nenastoupí, zcela jistě zvlášť nevýhodnou doložkou. V tomto směru nutno přitakat argumentaci žalobkyně a ztotožnit se s jí odkazovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. 25 Co 233/2023-178.

39. Jako problematické se rovněž jeví platnost ujednání (čl. I. odst.

3. VPS) opravňující žalovanou automaticky jednostranně zapsat žalobkyni (uchazeče o studium) ke studiu. Podle § 51 ZVŠ totiž sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči toliko právo na zápis do studia. Z uvedeného vyplývá, že uchazeč má též právo se do studia nezapsat. Toto právo je však omezeno Smlouvou, neboť jejím podepsáním se uchazeč o studium v podstatě vzdává možnosti rozhodnout se, zda svého práva na zápis využije. Uvedené ujednání lze též označit za zvlášť nevýhodné, a to především v situaci, kdy omezení práva na (ne)zápis do studia vede bez dalšího k povinnosti uchazeče zaplatit smluvní pokutu ve výši školného za celý jeden akademický rok. Tím, že žalobkyně v srpnu 2020 oznámila žalované, že do studia nenastoupí, využila svého zákonného práva v souladu s § 51 ZVŠ. Jednalo se přitom o výkon práva a z tohoto důvodu nelze ani její jednání sankcionovat. Dle ustálené judikatury totiž platí, že čistě na výkon práva nelze smluvní pokutu navázat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 182/2001; ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2575/2010; ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3251/2014; ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019). I z tohoto důvodu tak žalovaná na zaplacení školného ve formě smluvní pokuty neměla právní nárok.

40. Nelze též odhlédnout od způsobu, jakým žalovaná s žalobkyní ohledně nenastoupení do studia komunikovala. Žalobkyně své rozhodnutí o nevyužití práva nastoupit do studia oznámila dne 28. 8. 2020. To žalovaná vzala na vědomí s tím, že bude potřeba vyhotovit dohodu o odstoupení a (bez bližšího odůvodnění) zaplatit storno poplatek ve výši 10 000 Kč. Následovala četná komunikace stran správnosti vyplnění příslušných formulářů, kdy výsledkem bylo oznámení žalobkyni, že se tedy studium ukončuje, avšak vzhledem k provedenému zápisu bude potřeba zaplatit školné ve výši 45 800 Kč. Uvedené jednání, kterým bylo po žalobkyni opakovaně požadováno doložit něco jiného - teoreticky pod záminkou prodloužení vyřešení celé situace (do doby provedení jednostranného zápisu ke studiu), by bylo možné hodnotit jako jednání rozporné s dobrými mravy. V důsledku nesystematičnosti žalované v komunikaci ohledně předmětných formulářů došlo k tomu, že žádost o nenastoupení do studia v (postupem času měnící se) požadované formě žalobkyní, jí byla doručena až po provedení zápisu ke studiu.

41. Žalovanou odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu, konkrétně usnesení ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, na věc není případné, a to s ohledem na skutečnost, že v uvedeném řízení se jednalo o vysokou školu – obecně prospěšnou společnost ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Žalobkyně je oproti tomu obchodní korporací - akciovou společností a jejím účelem není poskytování obecně prospěšných služeb. Aplikace závěrů vyslovených v citovaném usnesení stran povahy nároku, tedy zda vyplývá, či nevyplývá, ze spotřebitelské smlouvy, proto v nyní vedeném řízení není možná. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, žalovaná neoznačila, na podporu jakého argumentu na citované rozhodnutí odkazuje, když na č. l. 63 p. v. toliko uvádí, že „k tomuto si žalovaná dovoluje i odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu..“. Soud neshledal, že by posledně citovaný rozsudek byl na věc aplikovatelný, a to mimo jiné i vzhledem k tomu, že v předmětném řízení se právní věta týká dohody dvou podnikatelů. Odkaz žalované na nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 34/17, je též nepřípadný, neboť se týká úpravy základních (soukromých) škol podle § 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, nikoliv úpravy ZVŠ. Pokud pak jde o usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 4361/12-2, opět se jedná o nepřiléhavé rozhodnutí, a to s ohledem na zásadní odlišnosti ve skutkových okolnostech. V posuzovaném případě se jednalo o nárok studenta na vrácení zaplaceného školného v průběhu studia. V nyní posuzovaném případě však žalobkyně fakticky studovat ani nezačala, své rozhodnutí o nenastoupení dala žalované ještě před zahájením školního roku na vědomí.

42. K otázce předkládané judikatury nižších soudů nutno konstatovat, že není úlohou soudu vypořádávat se s odůvodněním každého jednotlivého rozhodnutí, předloženého na podporu argumentace účastníka řízení. Je povinností soudu toliko obhájit své závěry ve světle sjednocující judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, čemuž bylo v tomto rozsudku učiněno zadosti.

43. Závěrem je třeba rezolutně odmítnout úvahy žalované o tom, že žalobkyně zaplacením požadované částky závazek v kontextu § 2054 o. z. uznala. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně naopak celou dobu nárok žalované sporovala. Nadto se nejednalo o placení úroků ve smyslu citovaného ustanovení, ale zaplacení smluvní pokuty a žalovanou vyúčtovaných nákladů spojených s uplatněním její pohledávky, která však nebyla po právu.

44. Žalovaná získala 58 956,40 Kč bez právního titulu, proto se jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat (§ 2991 o. z.). Částka sestávala ze školného ve výši 45 800 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 3 984,60 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky v částce 9 171,80 Kč. Náklady spojené s vymáháním pohledávky jsou stejně jako úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Pokud není pohledávka oprávněná, logicky nemůže být po právu ani požadavek na zaplacení příslušenství.

45. Soud shrnuje, že žalovaná opírala své právo na zaplacení 58 956,40 Kč o zneužívající ujednání ve spotřebitelské smlouvě, podle něhož musí uchazeč o studium zaplatit školné i v případě, že nenastoupí. Takovéto ujednání je prizmatem ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem zakázané, tedy zdánlivé (nepřihlíží se k němu – z úřední povinnosti). Pouze pro úplnost soud konstatuje, že vzhledem k adheznímu způsobu uzavření Smlouvy je též nutno uvedené ujednání hodnotit jako relativně neplatné (§ 1800 odst. 2 o. z.). Ke stejnému závěru by pak bylo možno dojít výkladem § 433 odst. 2 o. z., a to s ohledem na postavení účastnic v rámci předmětného hospodářského styku. Žalobkyně tedy plnila bez právního důvodu, a má proto nárok na vrácení z titulu bezdůvodného obohacení.

46. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I), tedy včetně požadovaného příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení od 11. 8. 2022 (dle navrhovaného petitu).

47. O náhradě nákladů řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 850 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby ve výši 2 359 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za šest úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení; předžalobní výzva; návrh ve věci samé, písemné podání ze dne 26. 2. 2024; účast na jednání před soudem dne 11. 6. 2024 a 17. 9. 2024) ve výši 3 460 Kč za úkon [podle ustanovení § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“)] při tarifní hodnotě 58 956,40 Kč; dále náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů souvisejících s těmito úkony ve výši 300 Kč za úkon podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. (celkem 1 800 Kč), a náhrada za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 22 560 Kč ve výši 4 740 Kč (po zaokrouhlení). V součtu tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 29 659 Kč (2359 + 6 x 3460 + 6 x 300 + 4740).

48. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu za mimosmluvní odměnu advokáta za písemné podání ze dne 5. 6. 2024 (označeno jako doplnění rozhodných skutečností a důkazů ze dne 5. 6. 2024), neboť tento úkon právní služby neshledal účelně vynaloženým. Právnímu zástupci žalobkyně nebránilo nic v tom, aby obsah tohoto podání soudu poslal již spolu s replikou ze dne 26. 2. 2024, ke které byl soudem vyzván. Mezi uvedenými daty se neodehrálo nic, co by zaslání doplnění opodstatňovalo, respektive co by z něj činilo účelně vynaložený úkon právní služby. Ve věci nebylo jednáno, žalovaná se žádným způsobem k replice nevyjádřila a právní zástupce žalobkyně mohl a měl své doplnění prezentovat v rámci přednesu žaloby u ústního jednání.

49. Lhůta k plnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř.

Poučení