91 Co 503/2024 - 499

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupena [Jméno Zástupce A], advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného], se sídlem [Adresa žalovaného], zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátkou, se sídlem [adresa], o zaplacení částky 58 956,40 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. září 2024, č. j. 8 C 12/2024-411, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 9 462,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně v plném rozsahu žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobkyni zaplatil částku 58 956,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 11. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení částku 31 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobkyně proti žalovanému domáhala vydání bezdůvodného obohacení s tím podstatným tvrzením, že výše uvedenou částku zaplatila žalované soukromé vysoké škole na základě neplatné a nicotné smlouvy o studiu z března roku 2020. Přestože žalobkyně oznámila žalovanému již dne 28. 8. 2020, že ke studiu nenastoupí, zapsal jí žalovaný dne 1. 9. 2020 ke studiu a následně po ní požadoval zaplacení peněžité částky ve výši 10 000 Kč, později již žádal zaplacení celého školného na první rok studia ve výši 45 800 Kč a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 3 984 Kč. Vedle toho požadoval po žalobkyni zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 9 171,80 Kč. Žalobkyně nakonec žalovanému celkovou částku 58 956,40 Kč uhradila dne 5. 12. 2020. Následně se obrátila na Obvodní soud pro [adresa] s návrhem na vydání bezdůvodného obohacení.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná je obchodní společností, jejíž předmět činnosti spočívá ve vysokoškolském vzdělávání na soukromé vysoké škole, dále ve vydavatelské činnosti, pronájmu nemovitostí, obchodu a službách. Dne 10. 3. 2020 byla mezi účastníky sjednána smlouva o studiu. Předmětem uvedené smlouvy bylo zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu bezpečnostní managment, se zahájením studia v prezenční formě v akademickém roce 2020/2021. Žalobkyně smlouvu podepsala jakožto uchazečka o studium. Dne 28. 8. 2020 však oznámila žalovanému e-mailem, že ke studiu nastoupit nemůže, neboť nastupuje na jinou vysokou školu v zahraničí. Žalovaný podle zjištění soudu I. stupně na e-mail žalobkyně reagoval tentýž den sdělením, že bude nutno uzavřít dohodu o odstoupení a zaplatit storno poplatek ve výši 10 000 Kč. Žalobkyni v této souvislosti zaslal k vyplnění formulář žádosti o ukončení studia a požádal o jeho vrácení a vyplnění nejpozději do konce měsíce srpna 2020. Žalobkyně dne 7. 9. 2020 zaslanou žádost vyplnila, přičemž v tiskopise zopakovala, že ke studiu nemůže nastoupit, neboť bude studovat jinou vysokou školu v zahraničí. Vyplněnou žádost pak zaslala prostřednictvím e-mailu žalovanému dne 8. 9. 2020. Žalovaný však v mezidobí žalobkyni již jednostranně ke studiu zapsal. K tomuto zápisu došlo dne 1. 9. 2020. Dne 9. 9. 2020 sdělil žalovaný žalobkyni, že v případě odstoupení od smlouvy je nutné zaslat přiložený tiskopis „Oznámení o ukončení studia,“ a to na e-mail [e-mail]. Žalobkyně dne 12. 9. 2020 v rámci elektronické komunikaci žalovanému sdělila, že mu tento formulář již zasílala poštou i e-mailem a dotázala se zda jej musí vyplňovat znovu. Žalovaný žalobkyni dne 14. 9. 2020 sdělil, že obdržel toliko formulář obecné žádosti a doplnil, že pro ukončení studia je potřeba vyplnit a zaslat toto oznámení o ukončení studia. Žalobkyně proto dne 15. 9. 2020 zaslala žalovanému nový formulář o ukončení studia – nenastoupení ke studiu. V tomto formuláři, datovaném dne 9. 9. 2020 uvedla, že z důvodu nástupu ke studiu na vysoké škole v zahraničí nemůže nastoupit ke studiu u žalovaného. Přijetí oznámení o ukončení studia potvrdil žalovaný žalobkyni dne 16. 9. 2020. Následně žalovaný dopisem ze dne 12. 10. 2020 žalobkyni informoval, že na základě jejího oznámení ze dne 15. 9. 2020 ve věci ukončení studia bylo její studium ukončeno ke dni 15. 9. 2020. Současně jí sdělil, že vůči ní eviduje pohledávku ve výši 45 800 Kč představující školné za dva semestry. Na tuto částku rovněž žalobkyni vystavil fakturu s datem splatnosti 31. 8. 2020. Dopisem ze dne 26. 11. 2020 pak žalovaný vyzval žalobkyni k nezaplacení (navýšené) částky 58 956,40 Kč ve lhůtě do 5. 12. 2020 s tím, že se jedná o školné na dva semestry, smluvní úrok z prodlení ve výši 3 984,60 Kč a rovněž o náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 9 191,80 Kč. Žalobkyně uvedenou částku žalovanému zaplatila dne 5. 12. 2020. Dne 10. 8. 2022 následně žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 58 956,40 Kč.

4. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 419 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ve spojení s § 1746 a 1798 téhož zákona, za použití § 2991 o. z., a poté shledal, že návrh žalobkyně je zcela opodstatněný.

5. Jako předběžnou otázkou se soud I. stupně zabýval charakterem smluvního vztahu, vzniklého mezi účastníky. V této otázce uzavřel, že se jedná o vztah soukromoprávní, neboť školné i smluvní pokuta byly mezi účastníky sjednány smluvně. Smlouvu o studiu pak soud I. stupně hodnotil jako smlouvu inominátní ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Současně soud I. stupně shledal, že se v daném případě jednalo o smlouvu spotřebitelskou, která byla uzavřena adhezním způsobem. V této souvislosti dovodil, že ujednání o smluvní pokutě, obsažené ve smlouvě ze dne 10. 3. 2020, je typickým příkladem zneužívajícího ujednání ve smyslu § 1813 o. z. Podle názoru soudu I. stupně toto ujednání o smluvní pokutě zakládá jednoznačnou nerovnováhu povinností smluvních stran, a to v neprospěch žalobkyně, neboť podle této doložky musí uchazeč o studium zaplatit školné i v případě, že ke studiu nenastoupí, tedy když nebude žalovaným ničeho plněno. Podle závěru soudu I. stupně je ujednání o smluvní pokutě v Čl. III. odst. 4 a Čl. V. odst. 4 Všeobecných podmínek studia je též ujednáním neplatným ve smyslu § 1800 odst. 2 o. z.

6. Jako problematické hodnotil soud I. stupně rovněž platnost ujednání v Čl. I. odst. 3 Všeobecných podmínek, opravňující žalovaného ke dni 1. 9. příslušného akademického roku automaticky jednostranně zapsat uchazeče ke studiu. Poukázal přitom na § 51 zákona o vysokých školách, podle něhož sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči pouze právo na zápis do studia. Z uvedeného plyne, že uchazeč má také právo se do studia nezapsal. Toto právo bylo v případě žalobkyně omezeno smlouvou, neboť jejím podepsáním se uchazeč o studium v podstatě vzdal možnosti rozhodnout se, zda svého práva zapsat se do studia využije. I toto ujednání smlouvy o studiu proto soud prvého stupně označil za zvlášť nevýhodné pro žalobkyni, a to především v situaci, kdy omezení práva na zápis do studia vede bez dalšího k povinnosti uchazeče zaplatit smluvní pokutu ve výši školného za celý akademický rok. Soud I. stupně v této souvislosti dovodil, že tím, že žalobkyně již v srpnu 2020 žalovanému oznámila, že do studia nenastoupí, využila svého zákonného práva v souladu s ustanovením § 51 zákona o vysokých školách. Jednalo se o výkon práva a z tohoto důvodu není možné její jednání sankcionovat.

7. Soud I. stupně zároveň poukázal na jednání žalovaného, který žalobkyni ke studiu zapsal dne 1. 9. 2020 přesto, že již ode dne 28. 8. 2020 věděl, že žalobkyně využívá svého práva ke studiu nenastoupit. Podle názoru soudu I. stupně by uvedené jednání žalovaného bylo možno hodnotit jako jednání rozporné s dobrými mravy. V důsledku nesystematičnosti žalovaného v komunikaci došlo k tomu, že žádost o nenastoupení žalobkyně do studia v postupem času měnící se formě, byla žalovanému doručena až po provedení zápisu ke studiu.

8. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně ve věci uzavřel, že žalovaný získal od žalobkyně částku v souhrnné výši 58 956,40 Kč „bez právního titulu.“ Proto se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného, který je na základě § 2991 o. z. povinen toto obohacení žalobkyni vydat. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení pak odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že výši nákladů na straně procesně úspěšné žalobkyně, která byla zastoupena advokátem, vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na výsledných 31 850 Kč.

10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, které směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. Žalovaný především namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá též na nesprávném právním posouzení věci.

11. Žalovaný především nesouhlasil se závěrem, že mezi účastníky byl spotřebitelský vztah. Dovodil, že ve vztahu ke studentům nevystupuje soukromá vysoká škola jako podnikatel a dodavatel služby a v případě školného se tak nejedná o protiplnění za poskytnutou službu. Žalobkyně proto nemohla být ve vztahu k žalovanému v pozici spotřebitele. V této souvislosti odkázal odvolatel na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejména na usnesení ze dne 24. 4. 2024, publikované pod sp. zn. [spisová značka] či na usnesení téhož soudu ze dne 20. 6. 2024, publikované pod sp. zn. [spisová značka]. Podle žalovaného je tak zřejmé, že ani jeho nárok na zaplacení školného v nevyplýval ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy. O spotřebitelský vztah se totiž nejednalo. Jestliže vztah mezi žalobkyní a žalovaný nebyl vztahem spotřebitelským, nevztahují se na něj ani ustanovení zákona o ochraně spotřebitele.

12. Žalovaný dále nesouhlasil se závěrem, že smlouva o studiu byla smlouvou adhezní. Tvrzení o tom, že by se jednalo o adhezní smlouvu žalovaný odmítl, stejně jako to, že by žalobkyně byla v tomto smluvním vztahu slabší stranou. Smlouva neobsahovala žádná obtížně čitelná či nesrozumitelná ustanovení a nelze hovořit ani o tom, že by obsahovala pro žalobkyni zvláště nevýhodnou doložku, aniž by pro to byl rozumný důvod. O postavení soukromé vysoké školy totiž nelze hovořit jako o podnikateli v pravém slova smyslu, jak dovodila soudní rozhodovací praxe. V souvislosti s tímto názorem odvolatel dále obsáhle citoval z různých rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], Krajského soudu v [adresa] či Krajského soudu v [adresa].

13. Žalovaný nesouhlasil ani s tím, jak soud I. stupně v napadeném rozhodnutí vyložil ustanovení § 51 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Zdůraznil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 3. 2020 uzavřena smlouva o studiu, jejíž neoddělitelnou součástí byla příloha č. 1- Všeobecné podmínky studia. Žalobkyně nejenže v článku IV. odst. 1 smlouvy o studiu prohlásila, že převzala a prostudovala si tyto Všeobecné podmínky a že jim porozuměla, ale dále i v článku IX. prohlásila, že si tyto Všeobecné podmínky studia řádně přečetla a převzala. Všeobecné podmínky studia přitom ve článku III. odst. 2 jednoznačně stanoví, že nárok žalovaného na úhradu školného trvá i v případě, že uchazeč/student ke studiu nenastoupí. Ještě před započetím studia tak byla žalobkyně prokazatelně seznámena s podmínkami studia i s podmínkami jeho předčasného ukončení, s výší školného a dalších poplatků. Nejedná se o situaci, že student hradí školné jako úplatu za poskytnutou službu. Žalovaný je soukromou vysokou školou s řadou povinností, které vyplývají z právních předpisů. Mimo jiné se jedná o povinnost zajistit si zdroj finančních příjmů. Žalovaný musí před získáním akreditace konkrétního studijního programu deklarovat a zajistit veškeré zabezpečení tohoto studijního programu a toto zabezpečení musí garantovat po celou dobu trvání akreditace (zpravidla 5-10 let). Před začátkem každého semestru si tak žalovaný musí zajistit dostatečný počet pedagogických pracovníků, jimž musí garantovat příjem. Dále musí zajistit dostatečné prostory pro výuku. Většinu nákladů přitom musí žalovaný zajistit ještě před započetím výuky a při jejich kalkulaci vychází z počtu přihlášených uchazečů. Oprávněně tedy předpokládá, že ten uchazeč, který podepsal smlouvu o studiu, po jejím prostudování má zájem školu studovat, když s tím jde ruku v ruce i plnění povinností ze strany žalovaného.

14. Žalovaný ještě upozornil, že studium žalobkyně bylo ukončeno až po zahájení akademického roku ke dni 15. 9. 2020 poté, kdy žalobkyně sama uvedla ve svém oznámení o zanechání studia ze dne 9. 9. 2020, které zaslala žalovanému e-mailem dne 15. 9. 2020, že z důvodu nástupu na vysokou školu v zahraničí nemůže nastoupit ke studiu u žalovaného.

15. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení částky 58 956,40 Kč s příslušenstvím zamítne a náklady řízení přizná žalovanému. Současně žalovaný požadoval, aby mu byla přiznána i náhrada nákladů řízení před soudem odvolacím.

16. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Současně upozornila, že některá z rozhodnutí, na které odkazoval žalovaný ve svém opravném prostředku, již byla překonána, neboť v mezidobí Ústavní soud ČR vyložil v jiném sporu vedeném studentkou proti žalovanému, že se v případě studentky a soukromé vysoké školy jedná o vztah spotřebitelský. V této souvislosti poukázala na nález Ústavního soudu ČR ze dne 5. 2. 2025, publikován pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný. Současně požadovala přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

18. Žalovaný ve věci uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

19. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Mezi účastníky byla dne 10. 3. 2020 podepsána smlouva o studiu, nedílnou součástí které byly Všeobecné podmínky studia. Žalobkyně smlouvu sjednala jako uchazečka o studium. Předmětem této nepojmenované smlouvy bylo zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu „Bezpečnostní management“ se zahájením studia v prezenční formě v akademickém roce 2020/2021. Součástí smlouvy byl závazek žalovaného poskytnout uchazečce (žalobkyni) studium za úplatu. Výše školného a způsob jeho úhrady byly obsahem Čl. III a Čl. VII. Všeobecných podmínek studia. Smlouvu kompletně formuloval a žalobkyni poté předložil žalovaný. Žalobkyně smlouvu podepsala, samostatně podepsala též podmínky studia (přílohu č.1 smlouvy). Současně bylo zjištěno, že žalovaná je obchodní společností, předmětem její činnosti je poskytování vysokoškolského vzdělávání na soukromé vysoké škole, dále vydavatelská činnost, pronájem nemovitostí, výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona. Žalovaný dle vlastního sdělení nečerpá žádné finanční prostředky z veřejných zdrojů.

20. Dále bylo v řízení před soudem zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím elektronické komunikace (e-mailu) oznámila žalovanému dne 28. 8. 2020, že ke studiu nemůže nastoupit, neboť byla přijata na zahraniční vysokou školu. Sdělení se nepochybně dostalo do dispozice žalovaného, neboť reagoval ještě tentýž den. Žalobkyni v odpovědi sdělil, že bude nutné zhotovit dohodu o odstoupení a zaplatit storno poplatek 10 000 Kč. Na podkladě těchto informací žalobkyně dne 7. 9. 2020 vyplnila žalovaným zaslanou žádost, kterou mu elektronickou cestou zaslala zpět dne 8. 9. 2020. Mezitím jí žalovaný dne 1. 9. 2020 jednostranně zapsal ke studiu. Podle zjištění soudu I. stupně komunikace mezi účastníky pokračovala, když žalobkyně vyplnila další zaslaný formulář dne 15. 9. 2020. Jednalo se o žalovanou zaslaný tiskopis nazvaný „Ukončení studia – nenastoupení ke studiu.“ V tomto formuláři, datovaném dne 9. 9. 2020, žalobkyně zopakovala, že ke studiu u žalovaného nenastoupí z důvodu nástupu ke studiu na vysoké škole v zahraničí. Přijetí tohoto formuláře žalovaný potvrdil žalobkyni elektronicky dne 16. 9. 2020. Dne 12. 10. 2020 pak žalobkyni sdělil, že její studium bylo ukončeno ke dni 15. 9. 2020, přičemž žalovaná u žalobkyně eviduje závazky ve výši 45 800 Kč. Následně dopisem ze dne 26. 11. 2020 žalovaný žalobkyni vyúčtoval částku 58 956,40 Kč s tím, že se jedná o školné za dva semestry (45 800 Kč), smluvní úrok z prodlení (3 984,60 Kč) a náklady spojené s vymáháním pohledávky (9 191,80 Kč). Žalobkyně tuto částku žalovanému uhradila dne 5. 12. 2020. Dne 10. 8. 2022 žalobkyně následně vyzvala žalovaného k vrácení zaplacené částky – vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplacené částky. Řízení ve sporné věci bylo zahájeno dne 25. 11. 2023.

21. Skutková zjištění soudu I. stupně tedy byla správná a úplná. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. proto ve věci nebyl dán.

22. Rovněž právní posouzení sporné věci, provedené soudem I. stupně, bylo správné, a to jak v otázce předběžné, tak ve věci samotné. Ani druhý uplatněný odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. proto nebyl v přezkoumávané věci založen.

23. Odvolací soud sdílí názor prvostupňového soudu, podle něhož se v případě smlouvy o studiu ze dne 10. 3. 2020 jedná o smlouvu spotřebitelskou, která byla uzavřena adhezním způsobem.

24. Smlouva o studiu byla sjednána dne 10. 3. 2020. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé se proto řídí zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Podle ustanovení § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 2 o. z. se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 o. z. za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

25. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Podle § 421 odst. 2 o. z. se má za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

26. V dané věci bylo zjištěno, že žalobkyně je fyzickou osobou a při sjednání smlouvy vystupovala jako uchazečka o studium, nejednala ani v rámci svého podnikání ani v rámci své podnikatelské činnosti. Naproti tomu žalovaný je obchodní společností (akciovou společností), tedy osobou zapsanou v obchodním rejstříku ve smyslu § 421 odst. 1 o. z. Podle zjištění soudu I. stupně je předmětem podnikatelské činnosti žalovaného poskytování vysokoškolského vzdělání na soukromé vysoké škole, dále vydavatelská činnost, pronájem nemovitostí, výroba obchod a rovněž poskytování služeb neuvedených v přílohách 1-3 živnostenského zákona. Žalovaný byl za účelem dosahování zisku založen a podle zjištění soudu tato společnost minimálně od roku 2020 účetního zisku také pravidelně dosahuje. Podle vlastního vyjádření pak žalovaný žádné finanční prostředky z veřejných zdrojů nečerpá, je totiž financován výlučně ze školného, tedy z tzv. poplatků za studium. Pokud tedy žalovaný coby soukromá vysoká škola sjednal se žalobkyní dne 10. 3. 2020 smlouvu o studiu, jednal tak nepochybně v rámci své podnikatelské činnosti, přičemž sjednání smlouvy o studiu sledovalo podnikatelský záměr žalované společnosti. Na smlouvu o studiu ze dne 10. 3. 2020 je proto třeba nahlížet jako na smlouvu spotřebitelskou.

27. Odvolací soud si je vědom odlišných názorů, vyjádřených v rozhodovací praxi jiných odvolacích senátů či soudu dovolacího. Právní závěr o spotřebitelském charakteru smlouvy o studiu, sjednané se soukromou vysokou školou, je však plně souladný se závěry, které přijal Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 5. února 2025, publikovaném pod sp. zn. [spisová značka], a to ohledně smlouvy o studiu, uzavřené mezi jinou studentkou a totožnou vysokou školou ([právnická osoba].). Ústavní soud zde přehledně vyložil, že ani veřejnoprávní povaha činnosti smluvní strany či veřejně prospěšný účel nehrají zásadní roli při vymezení spotřebitelské smlouvy, respektive práva na ochranu spotřebitele. Stěžovatelce (studentce) v tamním sporu pak přisvědčil, že v právním vztahu s touto soukromou školou vystupovala jako spotřebitelka (viz body 53. a násl. výše citovaného nálezu Ústavního soudu).

28. Z výše uvedeného plyne, že v dané věci byl správný závěr soudu I. stupně, podle něhož je smlouva o studiu ze dne 10. 3. 2020 smlouvou spotřebitelskou, přičemž na žalobkyni je třeba nahlížet jako na spotřebitelku ve smyslu § 419 o. z. a na žalovaného jako na podnikatele ve smyslu § 421 o. z. Navíc se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem podle ustanovení § 1792 o. z. Tuto smlouvu o studiu totiž připravil výlučně žalovaný, její základní podmínky tak byly určeny jednou ze smluvních stran (žalovaným), aniž by slabší strana (žalobkyně) měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek nějak ovlivnit (§ 1798 odst. 1 o. z.).

29. Odvolací soud za této situace souhlasí i se závěrem soudu I. stupně, že ujednání o smluvní pokutě, obsažené v Čl. III. odst. 2 a rovněž v Čl. V. odst. 3 a 4 Všeobecných podmínek (přílohy č. 1 smlouvy) je třeba považovat za doložku neplatnou ve smyslu § 1800 odst. 2 o. z., neboť se jedná o ujednání pro uchazečku (studentku) zvláště nevýhodné, aniž by pro to byl rozumný důvod. Spravedlivému uspořádání práv mezi účastníky bezpochyby neodpovídá ujednání, podle kterého je uchazečka povinna vysoké škole zaplatit plné školné za dva semestry v rozsahu částky 45 800 Kč bez ohledu na to, zda ke studiu nastoupí či nikoliv (Čl. III odst. 2), stejně tak ujednání, že uchazečce nevzniká právo na vrácení již zaplaceného školného v případě ukončení studia z jakéhokoliv důvodu (Čl. V odst. 3) a ujednání, že dlužné školné se mění na pohledávku VŠ na zaplacení smluvní pokuty (Čl. V odst. 4). Všechna tato ujednání jsou pro uchazečku/studentku coby slabší smluvní stranu zvláště nevýhodná, zejména za situace, kdy jí podnikatel ještě neposkytl žádné plnění. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně žalovanému včas oznámila, že své právo k zápisu do studia nevyužívá. Oznámení se dostalo do dispozice žalovaného 28. 8. 2020, akademický rok začínal až 1. 9. 2020, kdy byla žalobkyně ke studiu přesto zapsána jednostranným úkonem žalovaného. Administrativní náklady spojené s řízením o přijetí uchazeče a s elektronickou komunikací účastníků rozhodně nedosahují částky plného školného za dva semestry (45 800 Kč). Ujednání se závazkem uchazeče k takto vysokému finančnímu plnění „za každých okolností“ je proto nevyvážené a pro slabší stranu zvláště nevýhodné.

30. Pokud žalobkyně přesto zaplatila žalovanému plné školné za dva semestry na základě výše rozebrané neplatné doložky, byl správný i závěr soudu I. stupně, podle něhož se žalovaný na úkor žalobkyně v tomto rozsahu bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je proto žalovaný povinen žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat, neboť jeho přijetím získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Jestliže bylo neplatné ujednání o platbě školného (či smluvní pokuty v jeho výši), uhradila žalobkyně bez právního důvodu žalovanému i další jím požadované související částky - částku představující kapitalizované smluvní úroky z prodlení (3 984,60 Kč) a částku představující údajné náklady spojené s vymáháním pohledávky (9 171,80 Kč).

31. Závěr soudu I. stupně o tom, že se žalovaný na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil celkovou částkou 58 956,40 Kč, byl proto správný. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění odpovídalo ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

32. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení na straně procesně úspěšné žalobkyně, která byla i před odvolacím soudem zastoupena advokátem, jsou tvořeny: odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 3 460 Kč podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 téhož předpisu za 2 úkony právní služby po 450 Kč a 21 % DPH (1 642,20 Kč). Celkem 9 462,20 Kč. Náhrada za DPH je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1, za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení