8 C 152/2018-468

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Hany Říhové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce a žalované], zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], nám. Republiky 946, proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], zastoupené JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], za účasti: [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako vedlejší účastnice na straně žalované, o odškodnění nemocí z povolání, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. dubna 2021 č.j. 8 C 152/2018-292 doplněného usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. května 2021 č.j. 8 C 152/2018-297, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se a) potvrzuje ve výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobci 200.000 Kč; b) mění ve výroku o zamítnutí žaloby tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci - kromě výše uvedené částky 200.000 Kč - dalších 100.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 186.980,70 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 68.711 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

III. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice - Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 10 000 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 37.234 Kč, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 14.10.2018 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na odškodnění nemocí z povolání (artrózy akromioklavikulárního skloubení vlevo, artrózy ramenního kloubu vlevo s funkčním omezením a chronické burzitidy akromioklavikulárního kloubu vlevo) jako "navýšení náhrady nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění" 1.800.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že mu za ztížení společenského uplatnění bylo vyplaceno "základní odškodnění dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve výši 625.000 Kč. Uvedené odškodnění ovšem nepokládá za adekvátní, neboť v důsledku nemocí z povolání se mu změnil v jeho 39 letech celý dosavadní způsob života, má řadu fyzických a psychických problémů dopadajících nejenom na něj osobně, ale i na jeho družku a dceru. Žalobci byl z důvodu nemoci z povolání od 18.1.2016 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a doposud byl nucen podstoupit dvě operace ramene. Kvůli nemocem z povolání je zcela vyřazen z pracovního života. Žalobce byl sportovně založen; hrál fotbal, plaval, lyžoval, chodil do posilovny a na kurzy sebeobrany, žádný z těchto sportů již vykonávat nemůže. Jediným lékem, který žalobci pomáhá od chronické bolesti, je Cannabis sativa, kvůli kterému však nemůže řídit osobní automobil, a je vyloučen z pracovní činnosti vyžadující zvýšenou pozornost a koncentraci.

2. Žalovaná namítala, že žalobcem uváděná omezení v úkonech denního života a v uspokojování jeho životních a společenských potřeb byla již zohledněna v základním bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění, a že u žalobce nejsou dány žádné důvody pro zvýšení kompenzace za ztížení společenského uplatnění. Tvrzení žalobce o intenzivní sportovní aktivitě v době před onemocněním považuje za účelová. 3. [ulice] účastnice namítala, že již základní bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění ve svém souhrnu reparuje dopady a omezení vyplývající z nemocí z povolání pro další uplatnění žalobce. Navíc, v únoru 2019 byla žalobci snížena invalidita ze třetího na první stupeň, a jeho tvrzení o nutnosti dopomoci při sebeobsluze proto "nezní zcela reálně".

4. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 15.1.2020 č.j. 8 C 152/2018-176 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 97.277,20 Kč, vedlejší účastnici 3.772,20 Kč a státu částku, která bude vyčíslena samostatným usnesením. Dokazováním nejprve zjistil, že žalobce při výkonu práce pro žalovanou onemocněl chorobami z povolání, které byly zjištěny v roce 2014 a hlášeny v roce 2015, že za ztížení společenského uplatnění bylo žalobci poskytnuta náhrada ve výši 625.000 Kč stanovená podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a že podle znaleckého posudku [celé jméno znalce] činí náhrada za ztížení společenského uplatnění žalobce vypočtená podle "Metodiky Nejvyššího soudu celkem 739.426 Kč. Soud prvního stupně poté dospěl k závěru, že náhrada za ztížení společenského uplatnění vyplacená žalobci ve výši 625.000 Kč není "ve výrazném nepoměru" s výši náhrady za ztížení společenského uplatnění vypočtené podle "Metodiky Nejvyššího soudu, a že tedy "ve vztahu k žalobci se žalovaná žádné zjevné nespravedlnosti při odškodňování jeho útrap spojených s nemocemi z povolání nedopustila". Soud prvního stupně neshledal ani předpoklady pro zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 388 zákoníku práce. Žalobce "sice v řízení popisoval, jak bylo do jeho stávajícího života v důsledku nemocí z povolání zasaženo, nicméně nemožnost vykonávat dosavadní práci, nutná změna přístupu k výkonu každodenních činností, problémy v rodinném životě, omezená možnost řízení vozidla či sportovního zapojení na rekreační úrovni" bylo již "zohledněno v základní náhradě za ztížení společenského uplatnění". Žalobce se též "pokusil soud přesvědčit o tom, že výjimečné bylo jeho sportovní vyžití", ale v omezení sportovních aktivit žalobce (fotbal, častější návštěvy posilovny, hraní šipek, plavání, kurzy sebeobrany) neshledal soud prvního stupně důvod pro zvýšení odškodnění. Žaloba proto byla zamítnuta. Žalované a vedlejšímu účastníku současně přiznal podle ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

5. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17.9.2020 č.j. 102 Co 13/2020-211 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud nejprve dovodil, že projednávanou věc je třeba posuzovat podle právní úpravy účinné od 1.10.2015 (podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1.10.2015 a podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb.), a vytknul soudu prvního stupně, že žalobcův nárok posuzoval podle tzv. Metodiky Nejvyššího soudu a že jej neopodstatněně srovnával s výší náhrady za ztížení společenského uplatnění, která byla žalobci poskytnuta podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb.; zdůraznil současně, že ustanovení § 271c zákoníku práce a na ně navazující nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a ustanovení § 271s zákoníku práce poskytují takový právní prostor, který umožňuje (obecně vzato) poskytnout zaměstnanci nejméně stejnou (a zpravidla vyšší) náhradu za ztížení společenského uplatnění, než kdyby byla vypočítávána podle tzv. "Metodiky Nejvyššího soudu Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby provedl důkazy potřebné pro zjištění, jaké následky u žalobce zanechala nemoc z povolání (a v čem se liší od jiných obdobných případů), včetně "omezení ve sportovním vyžití", "zhoršení jeho vazeb s okolím" a obtíží při každodenních činnostech, aby se zabýval též zhodnocením následků nemocí z povolání na rodinný a partnerský život žalobce a aby přihlédl rovněž k tomu, že žalobci bylo v době vzniku nemocí z povolání pouze 39 let, že má omezené pracovní uplatnění a že má psychiatrické obtíže ("reaktivní smíšenou úzkostně depresivní poruchu").

6. Okresní soud v Mladé Boleslavi doplnil dokazování výslechem svědků [jméno] [celé jméno žalobce] (bratra žalobce) a [jméno] [příjmení] (dcery žalobce) a lékařskými zprávami ortopeda MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 23.5.2019 a 26.3.2020 a emailovým sdělením doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne 7.3.2021 a rozsudkem ze dne 14.4.2021 č.j. 8 C 152/2018-292, doplněným usnesením ze dne 12.5.2021 č.j. 8 C 152/2018-297, žalované uložil, aby zaplatila žalobci 200 000 Kč; žalobu o zaplacení dalších 1 600 000 Kč zamítl, a rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny žalobci zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 126 986 Kč, že žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně "státu" na "účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi na náhradě nákladů řízení 10 000 Kč a že žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi na "soudním poplatku za žalobu" 2 000 Kč. Soud prvního stupně z výsledků dokazování dovodil, že žalobce je v důsledku nemocí z povolání "omezen v pohybu a ve sportovním vyžití, nemůže vykonávat činnosti, na které byl zvyklý, a musel se omezením vyplývajícím z nemocí z povolání přizpůsobit tím, že namísto své dominantní levé ruky využívá ruku pravou, u níž se začínají objevovat rovněž degenerativní změny, a dochází k narušení symetrie těla žalobce". Žalobce je "negativně ovlivněn" i po stránce psychické; kvůli ztrátě zaměstnání přišel o každodenní nutný kontakt s okolím, rozvinula se u něj středně těžká depresivní porucha, straní se společnosti, při bolestech je podrážděný a bez nálady, změn v chování žalobce si povšimli i jeho nejbližší příbuzní, "navzájem se již tolik nevyhledávají, s žalobcem není legrace, když na své blízké přenáší své problémy s bolestmi, jimiž denně trpí". Kvůli nesnášenlivosti běžných analgetik tlumí bolesti léčebným konopím, což negativně ovlivňuje jeho možnost řídit osobní automobil. Prognóza vývoje zdravotního stavu je u žalobce negativní; hybnost ruky v levém rameni se nadále snižuje, neboť dosud provedené operativní zákroky nevedly k očekávanému zlepšení. Soud prvního stupně uzavřel, že - i s ohledem na produktivní věk žalobce v době zjištění nemocí z povolání (38 let) - "původní bodové ohodnocení společenského ztížení uplatnění, na jehož základě bylo již žalobci poskytnuto plnění ve výši 625 000 Kč, všechny zjištěné skutečnosti nezohlednilo, a že je proto na místě zvýšit náhradu za ztížení společenského uplatnění o 200 000 Kč, které se jeví přiměřenými "s přihlédnutím ke zjištěné míře omezení žalobce v jeho dosavadním způsobu života". Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce "měl sice v řízení úspěch pouze částečný, nicméně výše plnění závisela na znaleckém posudku a úvaze soudu". Uložení povinnosti zaplatit státu náklady na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč žalované a vedlejšímu účastníkovi soud prvního stupně zdůvodnil tím, že "nebyli procesně úspěšní", a povinnost zaplatit státu soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč tím, že žalobce je osvobozen od soudních poplatků a že proto tato povinnost přešla podle výsledku řízení na žalovanou a vedlejšího účastníka.

7. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali všichni účastníci odvolání.

8. Žalobce ve svém odvolání proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o 100 000 Kč namítá, že soud prvního stupně sice správně dovodil jeho právo na zvýšení základní částky odškodnění za ztížení společenského uplatnění, avšak nedostatečně přihlédl k závažnosti následků nemoci z povolání na rozsah zásahu do jeho osobnostních práv, a především nepřihlédl ke skutečnosti, že oproti původně zjištěnému bodovému ohodnocení, které mu bylo v základním rozsahu přiznáno v nejvyšší možné výměře, u něj došlo k výraznému omezení hybnosti, které již bodově nelze zaznamenat "vzhledem k dosažení maxima", přičemž je zjevné, že omezení této hybnosti a zhoršování zdravotního stavu bude pokračovat i v budoucnu. Žalobce proto navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná je povinna kromě již přisouzených 200 000 Kč zaplatit žalobci dalších 100 000 Kč.

9. Žalovaná ve svém odvolání, které směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek, soudu prvního stupně vytýká, že vycházel z výpovědí [jméno] [celé jméno žalobce] (bratra žalobce) a [jméno] [příjmení] (dcery žalobce), aniž by se vypořádal s tím, že jejich údaje jsou v rozporu s lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 4.6.2013, podle které měl žalobce psychické problémy a užíval marihuanu již před onemocněním nemocí z povolání. Žalovaná namítá rovněž nesprávné právní posouzení soudem prvního stupně, neboť při stanovení výše odškodnění neměly (a nemohly) být zohledněny aspekty, které se projevily až po stanovení výše odškodnění, a že podle platné právní úpravy se při výpočtu odškodnění za ztížení společenského uplatnění nezjišťuje "skutečné omezení společenského uplatnění poškozeného zaměstnance ke dni provedení bodového hodnocení". Soud prvního stupně také nezdůvodnil výši částky, o kterou bylo odškodnění zvýšeno; jeho rozsudek je v této části nepřezkoumatelný. Podle názoru odvolatele vycházel soud prvního stupně "zjevně" ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], aniž by se vypořádal s připomínkami žalované k tomuto posudku, podle které znalec uvádí a zohledňuje omezení společenského uplatnění, která žalobce netvrdil, a vychází ze subjektivních tvrzení žalobce, která nebyla v řízení předmětem dokazování. Navíc znalec postupoval při stanovení výše náhrady podle tzv. Metodiky Nejvyššího soudu, kterou nelze v pracovněprávní oblasti uplatňovat. Odvolatelka rovněž namítá, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně nezohlednil, že žalobce byl úspěšný jen v minimální výši svého nároku a že žalobou požadovaná částka byla "zjevně přemrštěná" a "žalobce se tak nemohl důvodně domnívat, že by mu byla přiznána"; rozhodnutí přitom nezáviselo na znaleckém posudku, protože tento byl proveden přes námitky žalované a vedlejšího účastníka. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba se zcela zamítá, a aby žalované a vedlejšímu účastníkovi byla přiznána náhrada nákladů řízení, případně aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Vedlejší účastnice ve svém odvolání, které směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek, namítá, že v projednávané věci nebyly žalobcem tvrzeny a prokázány okolnosti mimořádného zřetele hodné opravňující ke zvýšení odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, neboť žalobcem uváděná omezení v životě rodinném, společenském, kulturním a sportovním již byly zohledněny v samotném základním hodnocení ztížení společenského uplatnění, které již bylo žalobci poskytnuto. Odmítá podpůrnou aplikací tzv. Metodiky Nejvyššího soudu v projednávané věci a dovozuje, že soud prvního stupně měl použít ustálenou soudní judikaturou upravený způsob posuzování mimořádného zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění při srovnání obdobných a již řešených případů. Proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení namítá, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšný a že znalecký posudek byl zpracován přes námitky žalované pro účely stanovení odškodnění ztížení společenského uplatnění podle tzv. Metodiky Nejvyššího soudu [ulice] účastnice navrhla, aby byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zcela, zamítá a aby žalobci byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podána včas, k němu oprávněnými osobami a proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích (a akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení) a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř.; ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o dalších 1.500.000 Kč, zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen a samostatně nabyl právní moci. Odvolací soud dospěl k závěru, že je důvodné pouze odvolání podané žalobcem.

12. Vzhledem k tomu, že žalobcovo poškození na zdraví způsobené nemocemi z povolání se stalo trvalým poškozením na zdraví, které dalším léčením nebo léčebně rehabilitační péčí nemůže být zlepšeno (stabilizováno), teprve v době po 1.10.2015 (jak to vyplývá zejména z lékařských posudků o ztížení společenského uplatnění, podaných [anonymizováno] pracovního lékařství [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec], podle nichž bylo žalobci poskytnuto "základní odškodnění" jeho ztížení společenského uplatnění, a ze skutečnosti, že u žalobce byl v posudku o invaliditě [stát. instituce] stanoven den vzniku invalidity na 18.1.2016), je třeba projednávanou věc i v současné době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů účinném od 1.10.2015, tedy podle zákoníku práce ve znění zákona č. 205/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony, (dále jen "zák. práce"), a podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen "nařízení vlády").

13. Náhrada za ztížení společenského uplatnění způsobené nemocí z povolání se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši stanovené nařízením vlády (srov. § 271c zák. práce); soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (nařízením vlády) přiměřeně zvýšit (srov. § 271s zák. práce). Z uvedeného v první řadě vyplývá, že odškodnění ztížení společenského uplatnění poskytnuté zaměstnanci podle nařízení vlády představuje toliko náhradu v minimální výši a že v každém konkrétním případě je třeba vždy zvažovat, zda nejsou dány podmínky pro jeho zvýšení. Za rozhodující je třeba v tomto směru pokládat požadavek, aby se zaměstnanci dostalo takové odškodnění za ztížení společenského uplatnění, které je ve všech souvislostech přiměřené. Úvaha o přiměřenosti zvýšení odškodnění musí přitom vycházet jak z individuálních okolností konkrétního případu, tak rovněž z obecné zkušenosti soudu včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, a musí též přihlížet k tomu, aby mezi poškozením na zdraví a přiznanou náhradou byl založen vztah přiměřenosti na objektivních a rozumných důvodech. Základní hledisko při úvaze o možném zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění stanovené podle nařízení vlády na základě ustanovení § 271s zák. práce spočívá především v porovnání úrovně životních, pracovních a sociálních potřeb a společenských, kulturních, sportovních a jiných aktivit v době před poškozením na zdraví způsobeném nemocí z povolání a v době, kdy se následky poškození na zdraví staly trvalými.

14. Závěr o tom, zda a v jaké výši zaměstnanci náleží ve smyslu ustanovení § 271s zák. práce zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění, se samozřejmě zakládá na zjištění všech rozhodných skutečností. Součástí skutkového podkladu je zpravidla také znalecký posudek, jde-li o posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§ 127 o.s.ř.), a to obzvláště tehdy, má-li být posouzeno, zda omezení poškozeného v určité činnosti je v příčinné souvislosti s následky nemoci z povolání, nebo zda příčinou omezení (zanechání) této činnosti byly důvody jiné, s následky nemoci z povolání nesouvisející, popřípadě zda a v čem se z lékařského hlediska liší trvalé následky, které nemoc z povolání zanechala, od jiných obdobných případů.

15. V projednávané věci soud prvního stupně provedl důkaz lékařskou zprávou ošetřujícího ortopeda žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 26.3.2020, podle níž dochází u žalobce následkem poškození na zdraví způsobeného nemocemi z povolání k přetížení krční páteře a k přetížení celé pravé strany těla, které porušuje diagonální symetrii, lékařskou zprávou ortopeda MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne 23.5.2019, v níž je zdůrazněno funkční omezení levého ramena žalobce s denními bolestmi, v důsledku kterého není schopen vykonávat pracovní zátěž, a jeho stav spíše v trvalé progresi, lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 10.11.2020 podanou pro Okresní správu sociálního zabezpečení, v níž se uvádí, že se dále omezuje hybnost v ramenním kloubu vlevo (nyní obdukce na polovinu), že je nutná každodenní rehabilitace a že prognosa je nepříznivá, lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] z Centra léčby z bolesti ze dne 15.7.2020 o předepisování léčebného konopí žalobci kvůli bolesti levého ramene, a výslechy svědků [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce] (bratr žalobce) vypověděl, že pozoruje u žalobce jeho proměnu poté, co se u něho projevila nemoc z povolání, že dříve pomáhali rodičům na zahradě a žalobce nyní už nemůže, že se žalobcem a sestrami se hodně vídali, avšak nyní se vídá už jenom se sestrami, když žalobce se s nimi nestýká a říká, že ho "nebaví lidi" a že má bolesti. Žalobců vztah s přítelkyní "tolik nefunguje", přítelkyně žalobce se mu svěřila, že jezdili na výlety, teď už nikam nejezdí, žalobce neřídí. Ani s dcerou se již žalobce moc nevídá. Je k ostatním odtažitý. Dříve chodili hrát fotbal a jezdili na motorce, byl to veselý člověk, komunikativní, teď se straní lidí a není s ním legrace. Svědkyně [jméno] [příjmení] (dcera žalobce) vypověděla, že žila u žalobce od roku 2013 až do složení maturitní zkoušky v roce 2019 a že se odstěhovala, neboť se často hádali. Žalobce byl uzavřený do sebe; předtím jezdili na lyže, na kolo, na návštěvy nebo festivaly a žalobce byl "veselý" a "komunikativní".

16. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalované, podle níž soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním jen proto, že vycházel z výpovědí [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], aniž by "zhodnotil věrohodnost" těchto svědků. Zjistí-li soud okolnosti, které mohou ovlivnit svědkovu věrohodnost (např. jeho příbuzenský poměr k některému z účastníků), neznamená to bez dalšího nezpůsobilost svědčit. Tyto okolnosti vezme soud v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi; nevyhodnotil-li je v projednávané věci soud prvního stupně uvedené svědky jako nevěrohodné a nebyly-li ani dostatečně zjištěny žádné skutečnosti vylučující jejich věrohodnost, soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když z jejich výpovědí vzal za zjištěný vliv zdravotního poškození žalobce na jeho rodinné a společenské vztahy a na jeho běžný život.

17. V zájmu (podrobnějšího a důkladnějšího) zjištění všech skutečností, rozhodných při aplikaci ustanovení § 271s zák. práce, odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a pracovní úrazy a nemoci z povolání, a znaleckým posudkem [ulice] vojenské nemocnice v [obec] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

18. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. bylo zjištěno, že žalobce není v důsledku poškození zdraví způsobeného nemocemi z povolání schopen levou paží aktivního pohybu více než 10 stupňů upažení (z vyvěšení) a maximálně 30 stupňů předpažení (nad uvedený rozsah je pohyb bolestivý a nespolehlivý) a že právě toto "významné a bolestivé poškození funkce levého ramenního kloubu" je příčinou všech žalobcem uváděných zdravotních omezení, včetně pracovních schopností a všech volnočasových aktivit, a příčinou omezení prožívání aktivit v rodinném, společenském a partnerském životě. Zdravotní omezení u žalobce se "významně odlišují" od obvyklých následků stejných nebo podobných nemocí nebo poúrazových poškození ramenního kloubu, když jen mimořádně a ze známých a objektivizovatelných důvodů dochází k obdobně těžké poruše funkce ramenního kloubu jak tomu nastalo u žalobce. Podle znalce obvykle po odstranění příčiny nebo částečném odstranění příčiny chorobného stavu (po chirurgickému ošetření) dojde k úpravě (ke zlepšení) funkce končetiny a je vzácné, když na základě plánované operační revize s kontrolou všech anatomických struktur v ramenním kloubu a s operační úpravou zjištěných patologických nálezů nastane místo očekávaného operačního přínosu zhoršení funkce, jako je tomu u právě žalobce, a je třeba užívat léčebné konopí, které podle něj jako jediné snižuje míru "nesnesitelných bolestí". Žalobce byl původně uznán ve třetím stupni invalidity, posléze byl přeřazen do prvního stupně, podle znalce to však neodpovídá jeho skutečnému zdravotnímu stavu. Těžké omezení funkce, které u žalobce přetrvává i přes provedené operační výkony, proto znalec posoudil jako "neobvyklé" a možnou "účelovou reakci" žalobce za "nepravděpodobnou".

19. Ze znaleckého posudku [ulice] vojenské nemocnice v [obec] bylo zjištěno, že žalobce trpí poruchou přizpůsobení (situačně (stresem) podmíněnými úzkostně depresivní neurotickými obtížemi) a že uvedené duševní obtíže žalobce vznikly v souvislosti s poškozením na zdraví způsobeným nemocemi z povolání a následnými okolnostmi (ztráta výdělku atd.). Žalobcem sdělovaná a vnímaná míra obtíží, způsobených poškozením na zdraví následkem nemocemi z povolání, nejsou projevem psychosomatického onemocnění; u žalobce byla kauzalita "opačná", když nejprve došlo k poškození duševního zdraví vlivem somatických obtíží.

20. Po provedeném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že u žalobce byly splněny předpoklady pro zvýšení odškodnění ztížení jeho společenského uplatnění podle ustanovení § 271s zák. práce. Žalobce, který pracoval u žalované v době od roku 2000 do roku 2016 jako řidič vysokozdvižného vozíku a montážní dělník, onemocněl chorobami z povolání (artrózou akromioklavikulárního skloubení vlevo, artrózou ramenního kloubu vlevo s funkčním omezením a chronickou burzitidou akromioklavikulárního kloubu vlevo), které byly zjištěny s daty 22.4.2014 a 17.10.2014. Trvalé následky poškození na zdraví způsobené těmito nemocemi z povolání u žalobce jsou ve srovnání s obdobnými poškozeními na zdraví - jak bylo zjištěno ze znaleckých posudků, výše uvedenými lékařskými zprávami a rovněž výslechy svědků - neobvykle závažné. V důsledku "významného a bolestivého poškození funkce levého ramenního kloubu", které se nepodařilo zlepšit ani operační revizí spojenou s kontrolou všech anatomických struktur v ramenním kloubu a operační úpravou zjištěných patologických nálezů, je žalobce - také s přihlédnutím k tomu, že postižena byla "dominantní" levá ruka - omezen v pracovních a volnočasových aktivitách. I když aktivity žalobce nebyly v době před poškozením na zdraví obzvláště rozsáhlé, následky nemoci z povolání je jich přesto citelně (jak vyplývá ze svědeckých výpovědí a znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc.) dotkly. Na nižší postižení nelze usuzovat ani v pracovním uplatněním žalobce, když sice je invalidním v prvním stupni, avšak takovéto posouzení není (podle názoru znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., o jehož správnosti nemá odvolací soud důvod pochybovat) odpovídající jeho skutečnému zdravotnímu stavu. Závažnost následků nemoci z povolání je zvyšována rovněž tím, že u žalobce se projevilo v souvislosti s poškozením na zdraví způsobeným nemocemi z povolání a následnými okolnostmi (ztrátou výdělku atd.) poškození jeho duševního zdraví, specifikované znaleckým ústavem jako porucha přizpůsobení (situačně (stresem) podmíněné úzkostně depresivní neurotické obtíže); skutečnost, že u žalobce se projevila dispozice k úzkostně depresivním obtížím následkem stresu už dříve (zejména v souvislosti s rozpadem jeho manželství před 20 lety) na tomto závěru nic nemění, neboť jeho současné obtíže jsou předurčeny nemocemi z povolání a z nich vyplývajících následných okolností. V neposlední řadě muselo být přihlédnuto k tomu, že k uvedenému závažnému poškození na zdraví a ke, z něho vyplývajících, trvalým následkům došlo u žalobce ještě před dosažením věku 40 let.

21. Při úvaze o zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce vzal odvolací soud též v úvahu přiznaná odškodnění jiných poškození na zdraví, které lze srovnat se žalobcovou újmou. Z dostupné judikatury lze např. poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.2.2020 sp. zn. 25 Cdo 3788/2018. V této věci spočívaly trvalé následky poškozené v poruše hybnosti a čití prvního a čtvrtého prstu levé ruky, čímž došlo k poškození její úchopové funkce, a poškozená byla omezena v péči o domácnost, zahradu a nemohla se věnovat aktivitám, jež dříve spolu s manželem provozovali (lyžování, jízda na kole), je u ní omezena i pracovní schopnost, a to vše spolu s bolestí u ní vyvolalo chronickou depresivní poruchu. Soudy v této věci uzavřely, že s přihlédnutím ke zdravotním i psychickým obtížím, i když život poškozené před úrazem nelze definovat jako zvláště výjimečný a její společenské uplatnění za jakkoli mimořádné, škodu utrpěla ve věku 52 let, postižena je nedominantní končetina a není vyloučena ze všech činností, byť je vykonává s obtížemi, představuje přiměřená náhrada částku 795.600 Kč.

22. U uvedených okolností - po přihlédnutí k míře žalobcových omezení, k jeho věku a k nepříznivé prognose vývoje jeho zdravotního stavu - považuje odvolací soud za přiměřené zvýšení odškodnění ztížení společného uplatnění, poskytnutého v "základní výměře" podle nařízení vlády ve výši 625.000 Kč, o částku 300.000 Kč.

23. Krajský soud v Praze proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobci 200.000 Kč (§ 219 o.s.ř.), a změnil ve výroku o zamítnutí žaloby tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci - kromě výše uvedené částky 200.000 Kč - dalších 100.000 Kč (§ 220 odst.1 písm.b) o.s.ř.).

24. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, bylo potřebné znovu rozhodnout mezi účastníky o náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). V tomto řízení žalobce měl ve věci sice úspěch jen částečný, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo (především) na znaleckých posudcích. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce má ve smyslu ustanovení § 142 odst.3 o.s.ř. vůči žalované a vedlejší účastnici právo na plnou náhradu nákladů řízení.

25. V odvolacím řízení měl žalobce ve věci plný úspěch, a proto má ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst.1 o.s.ř. právo, aby mu žalovaná a vedlejší účastnice nahradily náklady potřebné k účelnému uplatňování práva na náhradu škody před odvolacím soudem.

26. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů přihlédl odvolací soud k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 [číslo] 2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Odvolací soud za této situace s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem určil pro účely náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni v řízení před soudem prvního stupně předcházejícímu rozsudku ze dne 15.1.2020 č.j. 8 C 152/2018-176 ve výši 50.000 Kč, v řízení před odvolacím soudem (v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15.1.2020 č.j. 8 C 152/2018-176) ve výši 50.000 Kč a v novém řízení před soudem prvního stupně také ve výši 50.000 Kč, a pro účely náhrady nákladů odvolacího řízení určil paušální sazbu odměny rovněž ve výši 50.000 Kč.

27. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem za řízení v prvním stupni náklady spočívající v paušální částce náhrad (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve výši 3.300 Kč (11 x 300 Kč), cestovní výdaje jeho zástupce ve výši 829,70 Kč (srov. vyhlášku č. 358/2019 Sb.), náhrada za ztrátu času ve výši 400 Kč (srov. § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a na náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 32.451 Kč.

28. V "nynějším" odvolacím řízení kromě paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady spočívající v paušální částce náhrad (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve výši 1.500 Kč (5 x 300 Kč), cestovném ve výši 3.686 Kč, náhradě za ztrátu času ve výši 1.600 Kč a na náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 11.925 Kč.

29. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně celkem 186.980,70 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení celkem 68.711 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)

30. Za řízení před soudem prvního stupně vznikly státu placením znalečného MUDr. [jméno] [celé jméno znalce] náklady ve výši 10.000 Kč. V řízení před odvolacím soudem vznikly státu náklady placením znalečného MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ve výši 15.950 Kč a [ulice] vojenské nemocnici v [obec] ve výši 21.284 Kč. S ohledem na výsledek řízení před soudy obou stupňů jsou podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 148 odst.1 o.s.ř. povinny tyto náklady státu v celkové výši 37.234 Kč nahradit společně a nerozdílně žalovaná a vedlejší účastnice, a to Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

31. O povinnosti žalované zaplatit podle výsledku řízení soudní poplatek ze žaloby a z odvolání ve smyslu ustanovení § 2 odst.3 a § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích rozhodne soud prvního stupně. Poučení o opravném prostředku: