8 C 158/2023 - 280

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky], [Anonymizováno]. [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. sídlem [Adresa advokátky] žaloba na ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zveřejnění omluvy následujícího znění: Dne [datum] jsem o [Jméno žalobce] v rozhovoru pro pořad [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který je stále dostupný na internetové adrese [Anonymizováno]:[Anonymizováno]/[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-je-podrazak-tak-mu-[Anonymizováno]-nemel-nabizet-penize-pohadali-se-politici-ve-studiu-[Anonymizováno], tento výrok: „[Jméno žalobce] se projevil jako podrazák, který vystřiženou část rozhovoru pustil do opozičního média a snaží se ministra [jméno FO] zdiskreditovat.“ Zdůraznil jste, že „Dnes (v pátek, pozn. red.) jsem měl možnost hovořit se sedmi právníky, specialisty na pracovní právo. Všichni mi řekli, že postup [jméno FO] byl v mezích zákona, žádným způsobem ho nepřekročil. [jméno FO] se projevil jako podrazák, který vystřihnutou část rozhovoru pustil do opozičního média [jméno FO] ([Anonymizováno]). Tato část je omílána vůči [jméno FO] a je zde snaha ho zdiskreditovat,“ a dále výrok: „ministr je příliš slušný člověk a nedopustil se ničeho protiprávního. [jméno FO] opakovaně lže. Myslím, že by měl mlčet a přestat s touto kampaní. [jméno FO], co předvedl s [podezřelý výraz] nahrávkou, je z mého pohledu absolutně za červenou hranou,““ a dále výrok: „[jméno FO] je člověk, který měl skončit okamžitě“, „Já bych pana [jméno FO] vyrazil hnedka, ten člověk byl absolutně nekompetentní, svoji práci nezvládal a ten člověk opravdu je bezcharakterní, (…), a ten člověk opakovaně lže do médií..“. Na předmětný rozhovor jsem pak odkazoval na svém účtu na sociální síti Twitter a Facebook. Za tato nepravdivá osočení spočívající zejména v označení za „podrazáka“, „bezcharakterního člověka“ a „člověka, který opakovaně lže do médií“, se Vám tímto omlouvám, a to na svých webových stránkách [Anonymizováno].[Anonymizováno], na svém účtu na sociální síti Facebook a na svém účtu na sociální síti Twitter, a dále zaplacení náhrady nemajetkové újmy, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 32 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2023 domáhal po žalovaném písemné omluvy a dále přiznání zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. V žalobě uvedl, že po dlouholetém působení ve vedení Generálního ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno] České republiky (dále jen „GŘ“) zastával od listopadu 2020 funkci generálního ředitele [právnická osoba]. Danou funkci vykonával svědomitě, zodpovědně a s plným nasazením (o čemž svědčí i služební hodnocení za rok 2021), kdy byl nucen vyrovnat se s nevyhovující situací na úřadě po předchozím vedení a následně s dvouletým obdobím pandemie COVID-19, které bylo pro úřady [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“ nebo „úřady“) nesmírně náročné, vzhledem k enormnímu zvětšení řešené agendy. Dne 17. 12. 2021 se stal ministrem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „ministr“). Po tomto období se situace ještě více zkomplikovala ruskou invazí na Ukrajinu, kdy v krátké době přibyly nové dávky s velkým počtem osob, které měly na tyto dávky nárok a ze strany ministra byla přijata řada novel a změn parametrů ve státní sociální podpoře, které rozšířily řady klientů [Anonymizováno], přestože počty zaměstnanců úřadů zůstaly stejné. V průběhu roku 2022 došlo v určitých sektorech až o 70 % nárůst pracovních povinností. Ministr však v polovině roku 2022 usiloval o snižování personálních stavů zaměstnanců [Anonymizováno] a snižování jejich platů a o přeobsazení vedení GŘ, kdy zejména na osobu žalobce byl ze strany ministra vyvíjen dlouhodobý a úmyslný tlak na skončení ve funkci generálního ředitele. Dne 14. 2. 2023 byl žalobce odvolán z funkce. K odvolání došlo při osobním setkání žalobce s ministrem, kde ministr žalobci předal zcela nepravdivé služební hodnocení a odvolání s tím, že do půlnoci toto může být revokováno, pokud se žalobce rozhodne dobrovolně rezignovat, kdy žalobci byla za dobrovolnou rezignaci nabídnuta finanční odměna. Vzhledem k tomu, že na žalobce byl vyvíjen tlak na opuštění funkce dlouhodobě, zajistil žalobce nahrávku předmětného rozhovoru s ministrem ze dne 14. 2. 2023. V souvislosti s těmito událostmi následně učinil žalovaný, který má členství ve stejné politické straně, jako ministr, několik výroků ve vztahu k osobě žalobce, a to veřejně ve sdělovacích prostředcích, zejména v pořadu [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], které byly následně publikovány v rámci článků zveřejněných na webových stránkách [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a dalších médií, (např. článek ze dne 24. 3. 2023 s názvem „[jméno FO] je podrazák. Tak mu [jméno FO] neměl nabízet peníze, pohádali se politici ve studiu“). Žalovaný ve výše uvedeném pořadu na adresu žalobce uvedl mimo jiné: „[Jméno žalobce] se projevil jako podrazák, který vystřiženou část rozhovoru pustil do opozičního média a snaží se ministra [jméno FO] zdiskreditovat.“ nebo „Dnes jsem měl možnost hovořit se sedmi právníky, specialisty na pracovní právo. Všichni mi řekli, že postup [jméno FO] byl v mezích zákona, žádným způsobem ho nepřekročil. [jméno FO] se projevil jako podrazák, který vystřihnutou část rozhovoru pustil do opozičního média [jméno FO] ([Anonymizováno]). Tato část je omílána vůči [jméno FO] a je zde snaha ho zdiskreditovat,“ nebo „Nedopustil se ničeho protiprávního. [jméno FO] opakovaně lže. Myslím, že by měl mlčet a přestat s touto kampaní. [jméno FO], co předvedl s [podezřelý výraz] nahrávkou, je z mého pohledu absolutně za červenou hranou,“ “ a dále. „[jméno FO] je člověk, který měl skončit okamžitě“, „Já bych pana [jméno FO] vyrazil hnedka, ten člověk byl absolutně nekompetentní, svoji práci nezvládal a ten člověk opravdu je bezcharakterní, …, a ten člověk opakovaně lže do médií..“. Žalobce uvedl, že těmito výroky žalovaný porušil právní předpisy týkající se ochrany osobnosti žalobce. Dané výroky byly ze strany žalovaného vysloveny úmyslně a poškozují a znevažují osobu žalobce ve veřejných mediálních prostředcích s cílem zastrašit žalobce a ovlivnit další osoby, které mají rozhodovat o opravném prostředku žalobce ohledně odvolání žalobce z funkce generálního ředitele. Vzhledem k osobě žalovaného, který je poslancem [Anonymizováno] [Anonymizováno] (a jeho výroky měly celoplošnou působnost napříč sociálními sítěmi Facebook a Twitter), vedly jeho výroky k dalšímu šíření dezinformací vůči osobě žalobce, kdy navíc tyto zasáhly žalobce nejenom v profesním životě, ale i v osobním životě, když zásadním způsobem ovlivnily i rodinu žalobce. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k tomu, že byl zaměstnán v pozici státního úředníka, nelze na něj pohlížet, jako na veřejnou osobu. Jednáním žalovaného vznikla žalobci dále nemajetková újma spočívající ve způsobené křivdě, vystavení osobě žalobce pomluvě a narušení jeho [podezřelý výraz] klidu. Žalobce tak po žalovaném z výše uvedených důvodů požaduje omluvu za jeho výroky a dále náhradu finančního zadostiučinění ve výši 100 000 Kč.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když uvedl, že napadené výroky žalovaného týkající se osoby žalobce představují pouze právně přípustné hodnotící soudy a zcela legitimní kritiku jeho profesního působení ve funkci generálního ředitele [Anonymizováno] a jeho neetického chování navazujícího na odvolání z této funkce, když navíc napadené výroky žalovaného byly proneseny v rámci veřejné debaty, kterou inicioval a podněcoval sám žalobce jakožto osoba veřejně činná. Žalovaný uvedl, že důvody působení a odvolání žalobce z pozice generálního ředitele [Anonymizováno] a hodnocení ministra [tituly před jménem] [jméno FO] jsou naprosto nepodstatné pro toto řízení, jelikož dané se netýká zjištění, zda výroky žalovaného došlo k porušení práv na ochranu osobnosti žalobce a ministr [jméno FO] není účastníkem tohoto řízení. Žalovaný k tomu přesto uvedl, že vzhledem k událostem (COVID-19, válka na Ukrajině) byly zvýšené nároky kladeny na všechny státní úřady a je pak zcela samozřejmé, že od pozice, kterou zastával žalobce se vyžaduje maximální pracovní výkon každý kalendářní rok, tudíž pokud měl v jednom roce dobré služební ohodnocení, nemohlo to v žádném případě předurčovat obsah budoucích hodnocení, zejména pokud v dalších obdobích byly na žalobce kladeny mnohem vyšší nároky. Žalovaný uvedl, že ze služebního hodnocení za rok 2022, které bylo žalovanému předáno dne 14. 2. 2023 bylo zřejmé, že žalobce při výkonu své funkce za rok 2022 propadl (viz odůvodnění služebního odhodnocení žalobce) což založilo důvod pro jeho odvolání z funkce generálního ředitele. Žalobce na této schůzce bez informování a získání souhlasu od účastníků schůzky, [podezřelý výraz] pořídil audionahrávku jeho rozhovoru s ministrem a následně tuto nahrávku zaslal největšímu českému mediálnímu domu [právnická osoba]., na jehož webových stránkách [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] byla zveřejněna, a následně ji odtud začala přebírat také další média, čímž sám žalobce učinil celou kauzu předmětem veřejného a mediálního zájmu. Pokud se týká námitky žalobce o obavy z ovlivnění jeho odvolání z funkce generálního ředitele [Anonymizováno], žalovaný uvedl, že již dne 14. 6. 2023 byl opravný prostředek žalobce zamítnut a rozhodnutí o žalobcově odvolání z funkce bylo potvrzeno. Žalovaný dále uvedl, že kritika žalobce se průběžně objevovala v různých médiích v průběhu celého roku 2022 a po svém odvolání z funkce to byl sám žalobce, kdo tuto kauzu řešil prostřednictvím médií a mediálních prostředků, což nakonec vyústilo ve zveřejnění [podezřelý výraz] nahrávky ze schůzky ze dne 14. 2. 2023. Až po všech výše uvedených skutečnostech se k této „kauze“ vyjádřil žalovaný. V pořadu [Anonymizováno]° na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalovaný, který byl do pořadu pozván jako host, se následně o tomto vyjádřil i na svých sociálních sítích. Žalovaný uvedl, že veškeré (žalobou napadené) výroky žalovaného představují naprosto legitimní kritiku osoby žalobce jakožto osoby veřejně činné a byly proneseny v rámci veřejné debaty, kterou inicioval a podněcoval sám žalobce. Pokud se jedná o osoby veřejně činné, žalovaný uvedl, že s tímto postavením je spjata povinnost snést podstatně vyšší míru kritiky, než jakou musejí snášet běžní občané. Ve vztahu k žalobci žalovaný uvedl, že žalobce dlouhodobě působil v roli státního úředníka na [Anonymizováno], kde se v listopadu 2020 stal generálním ředitelem, tedy nejvýše postavou osobou organizační složky státu s celostátní působností, která je naprosto stěžejní pro fungování sociálního systému a politiky zaměstnanosti České republiky. Vzhledem k předchozí pracovní pozici žalobce a vlastně i jeho řešení dané kauzy v médiích je dle žalovaného naprosto zřejmé, že žalobce je osobou veřejně činnou. Žalovaný na obranu svých výroků dále uvedl, že dané byly proneseny v rámci veřejné diskuze a tyto by měly být ústavně chráněny, kdy se navíc jednalo o přípustné hodnotící soudy a zcela legitimní kritiku osoby žalobce, která se týkala jeho působení v pozici generálního ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] ČR a dále jeho amorálního, neetického chování po odvolání z dané funkce. Žalovaný uvedl, že pokud se týká výroků ohledně funkce žalobce, tak tato kritika byla založena na pravdivém základu, kdy už v průběhu roku 2022 se v médiích objevovaly zprávy o selhání žalobce ve funkci generální ředitele, což následně vyústilo v jeho služební hodnocení a odvolání z funkce. Pokud se týká výroků žalovaného k jednání žalobce vůči ministrovi, žalovaný uvedl, že těmito výroky žalovaný reagoval na skutečnost, že žalobce bez vědomí a souhlasu ministra pořídil [podezřelý výraz] audionahrávku z osobní schůzky konané dne 14. 2. 2023, kterou následně (opět bez vědomí a souhlasu ministra) předal největšímu mediálnímu domu v České republice – [právnická osoba]., aby došlo k jejímu uveřejnění a nekontrolovatelnému dalšímu šíření a těmito výroky reagoval na počínání žalobce v tentýž den, kdy o úniku [podezřelý výraz] pořízené audionahrávky informovala média, tj. 23. 3. 2023, tudíž se jednalo o skutečně bezprostřední reakci. K výrokům, které představují kritiku vyjadřování žalobce do médií („opakovaně lže“), žalovaný uvedl, že těmito reagoval na skutečnost, že žalobce opětovně vůči médiím tvrdil, že jeho služební ohodnocení za rok 2022 je nepravdivé a že jeho odvolání z funkce generálního ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] ČR je nezákonné. Ke všem svým výrokům žalovaný uvedl, že ani jeden z nich nevybočil do nějaké extenzivní kritiky a nebyl způsobilý protiprávně zasáhnout do osobnostních práv žalobce a s ohledem na výše uvedené navrhl žalobu, jako nedůvodnou zamítnout.

3. Z oficiálního vyjádření žalobce o odvolání z funkce generálního ředitele [Anonymizováno] soud zjistil, že toto vyjádření bylo sepsáno v reakci na časté dotazy ze strany médií, kdy žalobce ve vyjádření uvedl, že úřady [Anonymizováno] jsou za poslední období (od roku 2020) v oslabeném postavení, že dochází ke snahám snížit počty zaměstnanců jednotlivých úřadů a zvyšuje se počet žádostí o výplatu sociálních dávek. Soud dále zjistil, že žalobce v tomto vyjádření rozporoval své služební hodnocení.

4. Z průběžné zprávy o stavu [Anonymizováno] za rok 2021 soud zjistil, že žalobce z pozice generálního ředitele [Anonymizováno] hodnotil dosavadní činnost [Anonymizováno], kdy hodnotil především ztíženou situaci ohledně personální politiky a dále pandemie COVID-19.

5. Z internetových článků na č. l. 16–18 spisu soud zjistil, že na internetových stránkách [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl dne 24. 3. 2023 uveřejněn článek s názvem „[Anonymizováno]: [jméno FO] je moc slušný, já bych [jméno FO] vyrazil hned první den. Úsměvné, řekla [Anonymizováno]“ dále byla v článku citována vyjádření žalovaného z vysílání na stanici [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to: „[jméno FO] je člověk neupřímný, který si [podezřelý výraz] nahrává rozhovor, je to ubohý postup.“ 6. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2023 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k omluvě, kterou měl žalovaný zveřejnit na svých sociálních sítích a zaslat [Anonymizováno] a dále vyzval žalovaného k úhradě částky 100 000 Kč, představující nemajetkovou újmu. Z reakce žalovaného na předžalobní výzvu soud zjistil, že žalovaný považoval své výroky za legitimní hodnotící soudy a oprávněnou kritiku a předžalobní výzvu považoval za nedůvodnou s tím, že odmítl vyhovět v předžalobní výzvě uplatňovaným nárokům.

7. Ze služebního hodnocení žalobce za rok 2021 vzal soud za prokázané, že žalobce byl hodnocen za vynikajícího a všeobecně uznávaného odborníka. Jednotlivá konkrétní hodnocení žalobce byla ohodnocena klasifikací 3 nebo 4 s tím, že v daném období byl žalobce hodnocen tak, že dosáhl vynikajících výsledků.

8. Z rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa představeného soud zjistil, že ke dni 14. 2. 2023 byl žalobce odvolán z funkce generálního ředitele [Anonymizováno], kdy mezi odvolací důvody patřilo služební hodnocení žalobce za rok 2022, kde došlo ke snížení služebního hodnocení ve všech hodnotících kritériích. Z odvolání žalobce proti rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného soud zjistil, že žalobce nesouhlasil s odvoláním z funkce generální ředitele [Anonymizováno], kdy rozporoval především své služební hodnocení za rok 2022. Soud vzal za prokázané, že dané odvolání z funkce bylo reálně vypracováno, odůvodněno a doručeno žalobci, stejně tak, že žalobce podal proti tomu rozhodnutí řádné odvolání, soud k tomu dále konstatoval, že nebyl v tomto řízení oprávněn hodnotit oprávněnost žalobcova odvolání z funkce.

9. Z příspěvku žalovaného na sociální stránce Facebook vzal soud za prokázané, že žalovaný prostřednictvím svého profilu zveřejnil odkaz na článek s názvem: „[Anonymizováno]: [jméno FO] je moc slušný, já bych [jméno FO] vyrazil hned první den. Úsměvné, řekla [Anonymizováno]“, ke sdílení článku přidal komentář, kde bylo mj. napsáno: „Bývalý ředitel [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] jednal velmi nefér, když si rozhovor s [jméno FO] nahrál. Svědčí to o jeho ubohosti.“ 10. Z internetového článku na č. l. 37 spisu soud zjistil, že na internetových stránkách [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl dne 24. 3. 2023 uveřejněn článek s názvem „[jméno FO] je podrazák. Tak mu [jméno FO] neměl nabízet peníze, pohádali se politici ve studiu“ dále byla v článku citována vyjádření žalovaného z vysílání na stanici [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to: „[Jméno žalobce] se projevil jako podrazák, který vystřiženou část rozhovoru pustil do opozičního média a snaží se ministra [jméno FO] ([Anonymizováno]-[Anonymizováno]) zdiskreditovat.“ dále bylo v článku citováno vyjádření žalovaného ve znění: „[jméno FO] opakovaně lže. Myslím, že by měl mlčet a přestat s touto kampaní. [jméno FO], co předvádí s [podezřelý výraz] nahrávkou, je z mého pohledu absolutně za červenou hranou.“ Soud vzal dále za prokázané, že odkaz na tento článek sdílel žalovaný na svém osobním profilu na sociální síti Twitter.

11. Z odpovědi žalobce předsedovi [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 9. 2022 soud zjistil, že žalobce takto zodpovídal na dotazy ohledně chodu a pracovní politiky [Anonymizováno], kdy žalobce poukazoval na dlouhodobé přetížení zaměstnanců [Anonymizováno]. Z tabulky obsažené v této odpovědi na č. l. 48 spisu soud zjistil, že počet zaměstnanců [Anonymizováno] [Anonymizováno] od roku 2018 do roku 2022 klesl zhruba o 200 zaměstnanců s tím, že průměrný plat se od roku 2018 do roku 2022 zvýšil cca o 6 000 Kč.

12. Ze služebního hodnocení žalobce za rok 2022 vzal soud za prokázané, že jednotlivá konkrétní hodnocení žalobce byla ohodnocena klasifikací 1 nebo 2 s tím, že v daném období byl žalobce hodnocen tak, že dosáhl dostačujících výsledků a bylo doporučeno snížit žalobci osobní příplatek.

13. Z profilu žalovaného na internetových stránkách [Anonymizováno] [Anonymizováno] a jeho osobních webových stránek a z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalovaný v době vyslovení svých výroků zastával pozici poslance [Anonymizováno] [Anonymizováno].

14. Z internetových článků na č. l. 103–110 spisu vzal soud za prokázané, že na různých webových stránkách ([Anonymizováno].[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) se objevily články reagující na to, že žalobci měla být za odstoupení z funkce generálního ředitele [Anonymizováno] nabídnuta finanční odměna, což mělo vyplynout z nahrávky, kterou pořídil žalobce. Dané články byly zveřejněny dne 23. 3. 2023.

15. Z dalších článků [Anonymizováno] a článku uveřejněného na stránkách [Anonymizováno] ze dne 7. 12. 2022 vzal soud za prokázané, že v tomto období byl zveřejněn článek, že ministr není spokojen s výkonem funkce, kterou zastával žalobce. Z dalších článků [Anonymizováno] a dalších odkazů na články na č. l. 112–129, č. l. 171 a dále z č. l. 236–245 spisu vzal soud za prokázané, že za dané období roku 2022 až prakticky do dne podání žaloby, rezonovalo odvolání žalobce z funkce a jeho následné odvolání proti tomuto rozhodnutí, napříč rozličnými médii.

16. Ze správní žaloby ze dne 24. 7. 2023 soud vzal za prokázané, že byla podána žalobcem proti rozhodnutí ze dne 25. 5. 2023, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o odvolání žalobce z funkce generální ředitele [Anonymizováno]. Soud vzal za prokázané, že zde existuje rozhodnutí, kterým byl žalobce odvolán ze své funkce, a že tu dále je rozhodnutí, které toto odvolání potvrdilo, k tomu dále konstatoval, že mu nepřísluší hodnotit daná rozhodnutí.

17. Z print screenu na č. l. 261 spisu vzal soud toliko za prokázané, že žalobci byla od uživatele jménem „[jméno FO]“ doručena zpráva s hanlivým vyjádřením vůči žalobci s odkazem na „odposlechy“.

18. Z vyjádření společnosti [právnická osoba]. ze dne 11. 1. 2024 vzal soud za prokázané, že uvedená společnost, jako vydavatel článku s titulkem „Rezignujte, dobře zaplatíme. Vyhozený [jméno FO] si nahrál rozhovor s [jméno FO]“, který byl zveřejněn na webových stránkách [Anonymizováno].[Anonymizováno] dne 23. 3. 2023, odmítla s odkazem na § 16 tiskového zákona, sdělit zdroj informací využitých pro obsah výše uvedeného článku.

19. Z nahrávky pořízené žalobcem na jednání dne 14. 2. 2023 vyplývá, že tato nahrávka byla žalobcem pořízena bez vědomí [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a dále, že ministr [tituly před jménem] [jméno FO] vytýkal žalobci jeho pracovní výsledky za poslední sledované období, které neodpovídají zadání ministerstva. Ministr žalobci dále sdělil, že v jeho osobu jako v manažera [Anonymizováno] [Anonymizováno] ČR ztratil důvěru. Rovněž z nahrávky vyplynulo, že žalobce byl vyzván k dohodě o ukončení jeho působení na pozici generálního ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] ČR, kdy by se v takovém případě mělo žalobci dostat finanční odměny, v opačném případě byl žalobce upozorněn, že bude vydáno pro něho nepříznivé služební hodnocení a z funkce generálního ředitele bude odvolán. Následně z nahrávky vyplývá, že s žalobcem bylo projednáno pro něho nepříznivé služební hodnocení, kde jsou mu vytýkány pracovní nedostatky.

20. Soud v dané věci nepřihlédl k navrhovaným důkazům na č. l. 42 a 82 spisu, když tyto odkazovaly na internetové články o [Anonymizováno]. [jméno FO] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno], a které nemají na výsledek tohoto řízení žádný vliv. Ze stejných důvodů soud nepřihlédl k odpovědi [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalobci na č. l. 167 spisu.

21. Soud dále nepřihlédl k navrhovaným důkazům na č. l. 169 – 170 (reakce na dopis žalobce, který se týkal služebního hodnocení [tituly před jménem] [jméno FO]), na č. l. 182 – 200 (Závěrečná zpráva včetně grafů, týkající se prošetření anonymní stížnosti směřující proti státním zaměstnancům [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) a na ně navazující listiny na č. l. 201 a č. l. 202 – 206 (Konečné zprávy k prošetření anonymní stížnosti směřující proti státním zaměstnancům [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a reakcím žalobce na listiny na č. l. 201 a na č. l. 167 spisu). K tomu soud konstatoval, že dané listiny se toliko týkají zjišťování pracovních podmínek na [Anonymizováno] v [Anonymizováno] a dále konverzace žalobce s osobami, které nejsou účastníky tohoto řízení, a které nemají vliv na rozhodnutí soudu v této věci.

22. Soud dále nepřihlédl k listině na č. l. 223 spisu (odkaz na internetový článek s názvem „Problém s důchody přetrvává. Sešlo se šest věcí, vysvětluje [jméno FO]“) a dále listiny na č. l. 251–259 (odkazy na různé internetové články týkající se hodnocení zveřejněné nahrávky a nabízené finanční odměně ministrem žalobci) s odůvodněním, že tyto navržené důkazy jsou pouze „print screeny“ internetových článků na různá témata nahrávky a přislíbené finanční odměny, případně na problémy na straně ministra [jméno FO] a Ministerstva [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Soudem je k tomu třeba uvést, že není cílem tohoto řízení hodnotit práci výše uvedeného ministra nebo ministerstva, ani se zabývat povahou zveřejnění [podezřelý výraz] nahrávky a případné nabízené finanční odměny, když i pokud by toto bylo cílem tohoto řízení, prokazovaly by tyto navržené důkazy pouze to, jak je na tyto skutečnosti nahlíženo různými médii.

23. Soud dále neprovedl navržené důkazy na výslech svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], když tyto výslechy neshledal soud za podstatné ve věci žaloby na ochranu osobnosti ve vztahu žalobce a žalovaného. Pokud žalobce navrhoval výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] k prokázání tvrzení ohledně i jeho okamžité profesní likvidace a dále, že úspěšně několik let řídil kontrolně právní odbor Generálního ředitelství [Anonymizováno] ČR, tak takový důkaz, i pokud by toto tvrzení žalobce bylo prokázáno, tak pro samotné rozhodnutí soudu by nemělo žádný význam, neboť nesouvisí s předmětem tohoto řízení. Pokud žalobce výslechem svědka dále prokazoval, že po mediálním zostuzení se žalobce ocitl ve složité osobní situaci, tak s ohledem na důvod, pro který byla žaloba zamítnuta, se soudu jeví výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] rovněž za nadbytečný. Pokud se týká návrhu žalovaného na výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], tak rovněž tyto návrhy na doplnění považuje soud s ohledem na provedené dokazování, zejména předmětnou nahrávku z jednání ze dne 14. 2. 2023 za nadbytečné. Skutkový stav byl shora uvedeným způsobem zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí a od provedení těchto důkazů si již nebylo možno slibovat další objasnění věci, proto uvedené důkazy soud neprovedl.

24. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: žalobce byl dlouholetým zaměstnancem [Anonymizováno], kdy od roku 2020 vykonával vrcholnou funkci generálního ředitele [Anonymizováno]. Žalobce byl z funkce následně odvolán, kdy hlavním důvodem odvolání měly být zhoršené pracovní výsledky a služební hodnocení. Během osobní schůzky, na které došlo k odvolání žalobce z funkce, pořídil žalobce [podezřelý výraz] nahrávku z této schůzky. Obsah této nahrávky se následně dostal do médií. V reakci na toto následně žalovaný v televizní relaci učinil vůči žalobci předmětné výroky, které následně sdílel i na svých osobních profilech na sociálních stránkách Facebook a Twitter.

25. Po právním stránce posoudil soud věc následovně: podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle § 82 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

26. Ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS“) ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1941/2007, který stanovil, že: „Ochranu osobní cti poskytuje občanský zákoník výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují jeho čest u jiných lidí a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Není tu rozhodné, zda k újmě skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit.“, soud konstatoval, že v daném případě nebyl obsah předmětných výroků v televizní relaci ani jejich následný přepis do listinné podoby, dostatečně způsobilý přivodit újmu a snížit čest žalobce. Je třeba říci, že z předložených důkazů soud nezjistil žádný přesah do osobní sféry žalobce. Dané výrazy žalovaného, ač mohly mírně vybočit z běžné konverzace mezi osobami, dle názoru soudu nevybočily z běžné politické debaty, kde je možné často zaslechnout i mnohem horší výrazy.

27. Soud přihlédl k námitce žalovaného, že se jednalo pouze o kritiku žalobce podloženou na pravdivých důkazech, kdy soud postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2051/14, který stanovuje, že pro řešení kolize mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce musí být brána v potaz zejména 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou – typicky „hvězdy showbyznysu“), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně, 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Tento výčet však není konečný, neboť v úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit.

28. Soud porovnával dané výroky, kdy k povaze výroku uvedl, že se částečně jedná o hodnotový soud a částečně o kritiku žalobce, a to především vzhledem k tomu, že přestože se soud nemohl zabývat správností odvolání žalobce ani hodnocením jeho pracovních výsledků, je třeba říci, že žalovaný tyto výroky vyřkl v době, kdy zde reálně existovaly (a nadále existuje platné rozhodnutí o odvolání žalobce, služební hodnocení žalobce, [podezřelý výraz] nahrávka ze schůzky), tedy lze konstatovat, že výroky žalobce, ač někdy expresivnější vychází minimálně z pravdivého základů nebo skutečností.

29. Pokud se týká obsahu výroků soud souhlasil s námitkou žalovaného, že se v případě žalobce jedná o osobu, na kterou lze pohlížet jako na veřejně činnou. Žalobce po dlouhou dobu vykonával nejvyšší funkci generálního ředitele [právnická osoba]. Dle názoru soudu byl tedy žalobce z této pozice určitě způsobilý snést větší míru kritiky (touto námitkou se soud bude zabývat v další části rozsudku). Pokud se týká formy předmětných výroků soud se částečně ztotožnil s námitkou žalovaného, že dané výroky byly korektní. Ohledně obsahu výroků, kterými byl žalobce označen za: „podrazáka“, „bezcharakterního člověka“ a „člověka, který opakovaně lže do médií“, dospěl soud k názoru, že dané výrazy mají sice expresivní znění a soud se s takovou formou výrazů neztotožňuje, ovšem je třeba přihlédnout, že tyto výrazy použil žalobce v rámci televizní debaty o politických záležitostech, kde je možné často zaslechnout i mnohem expresivnější výroky. Žalovaný tyto výrazy navíc použil na základě zjištěných skutečností, které měl k dispozici, a přestože měl volit mírnější formu, nelze tyto výroky žalovaného brát pouze jako hodnotový soud založený na subjektivních pocitech žalovaného, když žalovaný měl a v tomto řízení prokázal, že výroky byly proneseny na základě pravdivého základu. Pokud se týká postavení žalobce, odkazuje soud již na výše uvedené, že v daném případě je třeba na žalobce pohlížet, jako na osobu veřejně činnou. Po zhodnocení zásahu do veřejné či soukromé sféry soud uvedl, že žalobce nijak neprokázal, že by po zveřejnění rozhovoru žalovaného, došlo z jeho strany ke ztížení uplatnění v pracovní sféře. Žalobce dále nijak neprokázal, že by došlo ke zhoršení jeho osobního života, když články s obdobným obsahem se vůči žalobci objevovaly už v průběhu roku 2022. Pokud se týká žalobcova chování vůči daným výrokům soud uvedl, že je zcela zřejmé, že daná „kauza“ nadále pokračuje, a to s přispěním žalobce, který se ohledně tohoto nadále vyjadřuje do médií. Výrok v tomto případě pronesl žalovaný z pozice člena [Anonymizováno] parlamentu, je tedy zřejmé, že i vzhledem k osobě žalovaného měly jeho výroky zcela zjevně velký přesah prostřednictvím sociálních sítí. Jak bylo již výše sděleno, výroky byly řečeny bezprostředně po zveřejnění [podezřelý výraz] nahrávky, lze tedy říci, že žalovaný takto reagoval bez nějaké dlouhé přípravy a reagoval spíše bezprostředně. Po zhodnocení těchto demonstrativních kritérií soud uvedl, že pokud se týče kolize práv na svobodu projevu a ochranu důstojnosti žalobce, převážilo v tomto řízení zcela zjevně právo na svobodu projevu.

30. Pokud se týká námitky žalovaného, že dané výroky byly pouhou kritikou žalobce, a že žalobce je osobou, která by měla snést větší míru kritiky soud uvedl, že s tímto tvrzením žalovaného se ztotožnil, a to i s odkazem na rozsudek NS ze dne 31. 12. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3024/2011 a rozsudek NS ze dne 11. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 5161/2008, jenž určil, že: „Výkonem práva kritiky nedojde k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby jedině v případě, že jde o kritiku právem přípustnou, resp. kritiku oprávněnou. To předpokládá, že nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně, že je kritika přiměřená i co do obsahu, formy a místa, tj., že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň uznaného cíle. O věcnou kritiku nejde, vychází-li z nepravdivých podkladů a dovozuje-li z těchto nepravdivých podkladů vlastní hodnotící úsudky znevažujícího charakteru.“ Na kritiku je tedy třeba pohlížet především z hlediska, zda byla kritika věcná, konkrétní a přiměřená. Jak již bylo uvedeno výše, soud na obsah výroků žalovaného konstatoval, že na tyto lze pohlížet, jako na věcné a přiměřené v rámci politické debaty. Pokud se týká konkrétnosti výroků, lze výrokům žalovaného konkrétnost přiznat, kdy byla i prokázána pravdivost těchto výroků (minimálně v tom, že žalobce byl ze své funkce skutečně odvolán, odvolání se zakládalo na zhoršeném služebním hodnocení a i pořízení [podezřelý výraz] nahrávky ze schůzky mohlo žalovaného motivovat k výrokům, že „žalobce lže do médií“), což je ve shodě s rozhodnutím NS ze dne 3. 12. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1524/2002, kde bylo stanoveno, že: „Je třeba činit rozdíl mezi neoprávněným zásahem a kritikou, přičemž rozdíl mezi nimi je nutno spatřovat v pravdivosti, objektivnosti projevu a v cíli, který se jím sleduje.[Anonymizováno]

31. Náhradu nemajetkové újmy lze přiznat dle § 2951 odst. 2 o. z., kdy nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

32. V tomto případě dle názoru soudu nedošlo k porušení práva na ochranu osobnosti, kdy výroky žalovaného byly proneseny na pravdivém základě, nedosahovaly neúnosné míry a žalobce, jakožto veřejná osoba, byl povinen snést větší míru kritiky, není zde tedy ani důvod zabývat se výší a přiznáním nemajetkové újmy. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav a shora uvedená ustanovení občanského zákoníku a judikaturu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

33. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. kdy úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalovanému odměnu advokáta za osm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d), g) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, 4x podání ve věci samé, 3x účast na jednání), a to za podmínek ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve výši dle § 7 odst. 5, za použití § 9 odst. 4 písm. a) této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za osm úkonů tedy odměnu ve výši 24 800 Kč. Dále soud žalovanému přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za uvedených 8 úkonů právní služby po 300 Kč + 21 % DPH, tedy celkem na částku 32 912 Kč a soud uznal žalobce povinným zaplatit je žalovanému k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.) (výrok II).

Poučení