8 C 158/2024 - 101

Rubrum

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Behrem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem Havlíčkova 584, 26901 Rakovník, proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, 12819 Praha 2, o zaplacení 196 989,78 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], která představuje majetkovou škodu, vzniklou tím, že musela uhradit právní službu svého zástupce za zastupování v exekuci, vedené zdejším soudem pod zn. [spisová značka], v níž měla postavení povinné. Exekuce byla vedena neoprávněně a žalobkyni byla na vrub tamní oprávněné [jméno FO] přiznána náhradová pohledávka, nicméně [jméno FO] (později jen [jméno FO]) povinnost řádně a včas nesplnila, a proto se zdejší žalobkyně domáhala splnění v exekuci, kterou vedl soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – město až do doby, kdy bylo tamní povinné povoleno oddlužení Krajským soudem v Plzni pod zn. KSPL [spisová značka]. Pokud byla žalobkyni přiznána v neoprávněně vedené exekuci náhradová pohledávka za právní službu jejího zástupce ve výši [částka] zdejším soudem, a [částka] Krajským soudem v Praze, jako soudem odvolacím, přičemž v exekuce vedené [tituly před jménem] Z. [jméno FO] byla žalobkyni jako oprávněné přiznána náhrada nákladů [částka], získala na umoření svých pohledávek od [jméno FO] z oddlužení pouze [částka], přičemž výsledný rozdíl činí žalovanou částku. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že jí vznikla skutečná škoda, spočívající v úbytku majetku, jenž musel být v žalovaném rozsahu použit na zaplacení právní služby jejího zástupce. Uplatněný nárok nemůže být v žádném případě promlčen, jelikož nárok na náhradu majetkové škody vznikl za účinnosti z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, k jehož výkladu náleželo pojetí, že újma vzniká až skutečným zmenšením majetku poškozeného, zde tedy úbytkem majetku žalobkyně. Výplata právní služby nastala až v letech 2023 a 2023, jak žalobkyně dokládá dohodou se svým zástupcem z [datum], a bankovními potvrzeními o převodech částek, jež sloužily pro výplatu právní služby; zdroj částek pro výplatu právní služby spočívá v odškodnění dalších nároků žalobkyně ze strany státu, v důsledku neoprávněně vedené exekuce.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou, a také proto, že je nárok žalobkyně promlčen, neboť se žalobkyně dozvěděla o neuspokojení zbytku své náhradové pohledávky již [datum], kdy vyšlo v insolvenčním řízení [jméno FO] najevo, že pohledávku uspokojí pouze v rozsahu 30,69%. Ačkoli je tedy pro žalovaného nesporné, že usnesení o nařízení neoprávněné exekuce zdejšího soudu čj. [spisová značka] představuje odpovědnostní titul, věděla žalobkyně o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, již od r. 2018, a proto uplatnila-li nárok u žalovaného mimosoudně v r. 2023, stejně jako žalobou v roce 2024, nemůže být úspěšná.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním: a) zdejší soud nařídil [datum] exekuci ve prospěch tehdejší oprávněné [jméno FO] a v neprospěch [tituly před jménem] [jméno FO]. Zdejší žalobkyně měla v exekuci účast z titulu manželky povinného (usnesení zdejšího soudu čj. [spisová značka]), načež k pravomocnému zastavení této exekuce došlo až v důsledku usnesení Krajského soudu v Praze z [datum], zatímco v mezidobí soudy rozhodovaly několikrát v otázce zastavení exekuce (usnesení zdejšího soudu čj. [spisová značka] , usnesení Krajského soudu v Praze čj. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu čj. čj. [spisová značka] a čj. [spisová značka], nález Ústavního soudu I. ÚS 3682/16). Zdejší soud přiznal současné žalobkyni, tehdejší povinné, právo na náhradu nákladů [částka], a odvolací soud právo na náhradu nákladů [částka]. Pokud Nejvyšší soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši [částka], bylo jeho rozhodnutí zrušeno Ústavním soudem a v navazujícím rozhodnutí z [datum] již zdejší žalobkyni za dovolací řízení náhrada přiznána nebyla. b) Zdejší žalobkyně se po [jméno FO] (původní oprávněné) domáhala zaplacení přiznané náhrady nákladů exekučně (exekuční návrh z [datum]), přičemž [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – město nejenže provedl prvotní úkony exekuce, kdy povinnou vyrozuměl o zahájení exekuce a nařídil srážky z její mzdy, ale i zdejší žalobkyni jako oprávněné přiznal náhradu nákladů [částka] (exekuční příkaz na srážky ze mzdy, vyrozumění o zahájení exekuce, púne). [jméno FO] se však úspěšně domohla povolení oddlužení, do něhož se zdejší žalobkyně přihlásila (dopis soudního exekutora z [datum], přihláška pohledávky z [datum], usnesení insolvenčního Krajského soudu v Plzni z [datum] o úpadku a z [datum] o schválení zprávy o přezkumu a o schválení formy oddlužení plněním splátkového kalendáře). [jméno FO] se oddlužila a byla osvobozena od povinnosti plnit na zbytek nesplacených pohledávek. Pokud jde o pohledávku zdejší žalobkyně z titulu náhrady nákladů, byla uspokojena v rozsahu [částka] (tvrzení žalobkyně, usnesení KS v Plzni z [datum]). c) Jelikož zůstala pohledávka žalobkyně neuspokojena v rozsahu [částka], uplatnila ji dopisem z [datum] u zdejšího žalovaného z obdobných důvodů, na nichž vystavěla žalobu, a to i s náhradou nákladů za řízení dovolací a před Ústavním soudem. Žalovaný však nárok odmítl, z obdobných důvodů, jako ve zdejším řízení (stanovisko z [datum]). d) žalobkyně uzavřela se svým zástupcem [datum] dohodu o úhradě jeho právní služby, a to z částek, jež získala od zdejšího žalovaného v soudních věcech, vedených zdejším soudem pod zn. [spisová značka] ve výši [částka] a pod zn. [spisová značka] ve výši [částka], a zbytek zřejmě z jiných finanční zdrojů žalobkyně ve výši [částka]; celkem tedy [částka], jež odpovídají nejen součtem ale i odůvodněním nároku, který je projednáván ve zdejším řízení, tj. neuhrazená náhrada nákladů exekuce, nařízená zdejším soudem pod zn. [spisová značka] a též náklady oprávněné v exekuci vedené [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – město pod zn. [spisová značka] ve výši [částka] (dohoda čl. 86). Žalobkyně prokázal úhradu právní služby svého zástupce z uvedených zdrojů potvrzeními z elektronického bankovnictví, a to z r. 2023, resp. 2024 (potvrzení z bankovnictví čl. 87-91).

4. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: pokud žalobkyně čelila jako manželka povinného neoprávněně nařízené exekuci, vedené u zdejšího soudu pod zn. [spisová značka] ve prospěch tehdejší oprávněné [jméno FO], jíž nesvědčila aktivní věcná legitimace z důvodu, že na ni po právní stránce nepřešla exekvovaná pohledávka, vznikly zdejší žalobkyni účelné náklady na právní zastoupení, pravomocně přiznané usnesením o zastavení exekuce ve výši [částka] a [částka], a následně též příkazem k úhradě nákladů navazující exekuce [částka]. [jméno FO], jež byla podle pravomocných rozhodnutí (nákladových výroků) primárně povinna ke splnění povinnosti, tuto splnila pouze částečně ve svém insolvenčním řízení a to v rozsahu [částka]. Jelikož žalobkyně mohla a měla vědět již od doby schválení oddlužení [jméno FO], že jí zbytek pohledávky [jméno FO] neuspokojí, a to s ohledem na schválené distribuční schéma, podala žalobu opožděně až [datum], přičemž námitka žalovaného, jenž by jinak za škodu odpovídal z titulu neoprávněně nařízené exekuce, byla důvodná. Samotné faktické placení nákladů zástupce žalobkyně v letech 2023 a 2024 není pro dobu vzniku majetkové škody relevantní.

5. Soud vyčerpal důkazní návrhy účastníků; ostatně žalobkyně při jednání uvedla, že ani netrvá na provedení spisů zdejšího soudu, ať už spisu [spisová značka] k neoprávněně nařízené exekuci, nebo ke spisům 8C 118 a 171/2021 k jiným majetkovým nárokům žalobkyně proti státu.

6. Podle § 32 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci platí, že nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

7. Podle § 35 odst. 1 téhož zákona platí, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

8. Podle § 31 téhož zákona platí, že (1) [právnická osoba] zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (2) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu12) o mimosmluvní odměně. (4) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

9. Podle § 5 téhož zákona platí, že Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 téhož zákona platí, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 8 téhož zákona platí, že (1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

11. Podle § 609 o.z. platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

12. Podle § 610 o.z. platí, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

13. Podle § 611 o.z. platí, že promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem.

14. Podle § 629 odst. 1 o.z. platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky.

15. Podle § 648 o.z. platí, že uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

16. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo.

17. Soud se v zásadě shodl se žalobkyní na splnění zákonných podmínek pro vyvození odpovědnosti státu podle z.č. 82/1998 Sb., neboť musela jako povinná čelit neoprávněně nařízené exekuci; nicméně podstatný rozdíl v právním hodnocení představuje námitka promlčení, již vznesl důvodně žalovaný.

18. Důvodem pro zastavení neoprávněně nařízené exekuce nebyla žádná procesní skutečnost, jež by nastala teprve v jejím průběhu, např. souhlas tehdejší oprávněné se zastavením exekuce, nebo zrušení či ztráta účinnosti exekučního titulu, zánik práva, apod. Šlo o počáteční nedostatek aktivní věcné legitimace oprávněné, jak jej shodně zjistily exekuční soudy v navazujícím řízení o zastavení exekuce, která tedy neměla být vůbec nařízena, přičemž je vcelku vedlejší, že usnesení zdejšího soudu o nařízení exekuce nebylo zrušeno, neboť rozhodnutí jako takové bylo v řízení o zastavení exekuce shledáno nesprávným. Základní předpoklad pro zjištění odpovědnosti státu byl prokázán, a to právě vydáním usnesení o zastavení exekuce, ačkoli tehdejší oprávněné nesvědčila vymáhaná pohledávka.

19. Je splněn i další předpoklad odpovědnosti, a to vznik škody na straně žalobkyně, jež se nechala účelně zastoupit svým zástupcem v neoprávněně vedené exekuci, s čímž jí vznikly náklady. Právní řád počítá s tím, že se na konci občanského soudního řízení (vč. výkonu rozhodnutí a exekuce, prováděné podle z.č. 120/2001 Sb., exekučního řádu) rozhodne o náhradě takové újmy (jde o procesní řešení podle §§ 151 a 142 o.s.ř., a to vydáním konstitutivního výroku). Exekuční řád danou problematiku výslovně neupravuje, proto se použije pro úvahu a přiznání práva na náhradu nákladů občanský soudní řád, a to přiměřeně (§ 52 odst. 1 exekučního řádu).

20. Výše náhradové pohledávky, a tím i výše škody, je jasným a určitým způsobem vyčíslena v nákladových výrocích usnesení zdejšího a odvolacího soudu na částky [částka] a [částka]. Dále jde o náhradu nákladů přiznanou žalobkyni jako oprávněné v navazující exekuci ve výši [částka], a to rovněž rozhodnutím, které má obdobné účinky jako civilní soudní rozhodnutí (příkazem soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce, § 88 exekučního řádu).

21. Součet těchto náhrad skutečně činí [částka], jak žalobkyně odůvodnila v žalobě a v navazujících podáních. Protože žalobkyně nebyla v exekuci proti [jméno FO] úspěšná, neb ta se v mezidobí domohla povolení oddlužení, nezbylo žalobkyni, než svou pohledávku jako zcela jisté a existentní majetkové aktivum (soudním rozhodnutím přiznané) přihlásit do insolvenčního řízení. V něm se žalobkyně domohla částečného uspokojení v rozsahu [částka]. Rozdíl mezi touto částkou a sumou všech uplatněných a odůvodněných náhrad nákladů za neoprávněně vedenou exekuci a za navazující exekuci činí právě žalovaných [částka].

22. Pokud žalobkyně odůvodnila vznik skutečné škody až k okamžiku výplaty svého zástupce v r. 2023, resp. 2024, přihlédl soud ke skutečnosti, že její majetkové aktivum z titulu náhrady nákladů vzniklo již [datum], kdy jí byla nákladovými výroky usnesení zdejšího a krajského soudu přiznána náhradová pohledávka, jež má podle citovaného ustanovení § 31 zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci přednost při úvaze, o jakou újmu se vlastně jedná; tedy újma žalobkyně nespočívá ve zmenšení majetku z let 2023 a 2024, kdy svého zástupce vyplácela, nýbrž v neuspokojené náhradové pohledávce, s níž úprava § 31 zákona o odpovědnosti státu spojuje příčinnou souvislost ve vzniku majetkové újmy.

23. Jde o problém mezi placením a náhradou právní služby, což jsou dvě různé procesně právní skutečnosti, na něž právní řád reaguje nikoli nahrazením skutečně zaplaceného, nýbrž nahrazením podle právního předpisu vypočteného nákladu. Škoda v majetku žalobkyně tak nastala neuspokojením náhradové pohledávky, nikoli výplatou odměny za právní službu zástupce.

24. Nadto je třeba uvést, že spojuje-li žalobkyně svůj právní výklad o vzniku skutečné škody s výkladem z.č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, a to proto, že se mělo jednat o újmu vzniklou za jeho účinnosti, je třeba uvést, že prvostupňové i druhostupňové usnesení soudu o zastavení exekuce nabylo právní moci až [datum], tedy za účinnosti z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; nicméně i pokud by soud hypoteticky uvažoval o povaze a charakteru náhradové pohledávky, šlo by v pojetí z.č. 40/1964 Sb. o „právo“ podle § 118 odst. 1, jemuž by zároveň odpovídala povinnost splnění podle § 488 téhož zákona, ve spojení se soudním rozhodnutím, jež takové právo přiznalo (§ 489 starého o.z.; soudní rozhodnutí jako důvod vzniku). Ačkoli by se tedy v pojetí z.č. 40/1964 Sb. nejednalo o věc v právním smyslu, nevylučovalo by to úvahu o majetkovém aktivu, jež může doznat úbytku v majetku žalobkyně pro své nesplnění.

25. I přes to, že soud shledal ve sféře žalobkyně vznik majetkové škody v důsledku neúplného uspokojení majetkové pohledávky na náhradu nákladů, jež vznikla v důsledku neoprávněně nařízené exekuce, neshledal právní možnost v odčinění takové újmy, neboť žalovaný vznesl důvodnou námitku promlčení.

26. V době, kdy probíhalo insolvenční řízení na majetek [jméno FO], platilo ustanovení § 398a insolvenčního zákona (ve znění před novelou z.č. 31/2019 Sb.), z něhož se podává, jak a co měl insolvenční správce připravit před tím, než insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jednou z podstat naznačených úkolů bylo, aby insolvenční správce navrhl, jak mají být nezajištění věřitelé uspokojeni.

27. Předmětné ustanovení § 398a odst. 2 IZ ve znění před novelou z.č. 31/2019 Sb.: Insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení zhodnotí předpokládané plnění věřitelům při realizovaných způsobech oddlužení, připojí k ní znalecký posudek, je-li v majetkové podstatě nemovitá věc; navrhuje-li insolvenční správce provést oddlužení plněním splátkového kalendáře, připojí rovněž propočet předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů a návrh distribučního schématu splátkového kalendáře pro jednotlivé nezajištěné věřitele a vyjádří se také k návrhu dlužníka podle § 398 odst. 4.

28. Jestliže zdejší soud spojuje počátek běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu s tím, kdy se žalobkyně dozvěděla o vzniku újmy a o osobě za ni odpovědné, nelze v žádném případě vyčkávat až na dobu, kdy se [jméno FO] oddlužila, nebo kdy byla zastavena exekuce na její majetek, neboť již samotným vědomím zdejší žalobkyně, že [jméno FO] zahájila insolvenční řízení a že se v něm domáhá oddlužení, muselo navodit obavu o uspokojení pohledávky.

29. Samozřejmě, že přesné vědomí o výši neuspokojené pohledávky nastává až na úplném konci insolvenčního řízení, nicméně při porovnání tohoto výsledku a schváleného distribučního schématu pro oddlužení, je zřejmé, že žalobkyně mohla a měla vědět již v r. 2018 (přesně [datum], kdy bylo vydáno usnesení o schválení zprávy o přezkumu a o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), že zbytek její pohledávky, jdoucí nad schválené distribuční schéma uspokojen nebude.

30. Již v té době si žalobkyně měla a mohla uvědomit, že zbytek své pohledávky na [jméno FO] nevymůže, protože pro změnu rozsahu uspokojení a pro změnu distribučního schématu by musely nastat poměrně zásadní změny v příjmech a v majetkových poměrech insolvenční dlužnice, jež do té doby známy nebyly.

31. Zásadní skutečností bylo, že insolvenční soud schválil zprávu o přezkumu a distribuční schéma, připravené insolvenčním správcem. Jiný validní dokument pro posouzení majetkových šancí na uspokojení pohledávky žalobkyně, a to z majetku [jméno FO], v rozhodném roce 2018, k dispozici nebyl. Žalobkyně proto neměla žádný vážný důvod se domnívat, nebo vyčkávat na skončení insolvenčního řízení, protože již od [datum] bylo zřejmé, že se plného uspokojení od [jméno FO] nedomůže.

32. Zároveň je evidentní, že i pokud by žalobkyně získala proti zdejšímu žalovanému exekuční titul na zbytek pohledávky, a následně by přeci jen došlo v majetkových poměrech [jméno FO] k zisku nepředpokládaného příjmu nebo majetku (§ 412 odst. 1 písm. b) IZ), založilo by to případně důvod pro obnovu řízení (§ 228 o.s.ř.) a pro případnou změnu výše náhrady škody (§ 235h o.s.ř.).

33. Judikatura, která by řešila obdobný případ, tedy výklad situace, zda se právo na náhradu škody proti státu promlčuje až od skončení oddlužení vedeného proti hlavnímu dlužníku poškozeného, nebo již v jeho průběhu, je-li pro poškozeného zřejmé, že se plného uspokojení nedomůže, není zdejšímu soudu známa; každopádně odkazy žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] případné podle názoru zdejšího soudu nejsou, neboť Nejvyšší soud v daných věcech řešil otázky jiné (na zcela jiném skutkovém základu).

34. V namítaných judikátech se naproti tomu posuzovaly situace, kdy se poškozený domáhal náhrady škody v důsledku nezákonně vydaného rozhodnutí o zápisu změny obchodní firmy do obchodního rejstříku (NS [spisová značka]); dále šlo o ztrátu pohledávky vůči jiné obchodní společnosti v důsledku průtahů v nalézacím soudním řízení (NS [spisová značka]); dále šlo o druhotnou platební neschopnost vůči bance v důsledku toho, že poškozenému nezaplatila jiná obchodní společnost (NS [spisová značka]); a dále šlo o škodu bývalé manželky povinného, jíž byl neoprávněně postižen účet soudním exekutorem (NS [spisová značka]).

35. Soud si je vědom toho, že žalobkyně odkázala na uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu nikoli kvůli skutkovým okolnostem, z nichž měla vzejít újma, nýbrž kvůli všeobecným právním výkladům, které v daných věcech Nejvyšší soud dovodil, nicméně aplikace judikatury nemůže postrádat spojení se skutkovým základem, na němž byla vytvořena, a to z důvodu, že soudní výklad práva nezbytně obsahuje diferenciační znak, jenž jej odlišuje od zákonodárné činnosti, a to právě individuální posouzení jednoho konkrétního případu.

36. Právě odlišnost zdejších skutkových okolností, a to konkrétně otázky, kdy se žalobkyně měla a mohla dozvědět o vzniku škody, soud její odkazy na judikaturu nepřevzal; ostatně § 13 o.z. vyžaduje, aby se žalobčin právní případ shodoval v podstatných znacích s již jednou judikovanou věcí. Jestliže žalobkyně mohla a měla vědět již v r. 2018, že podle schváleného nastavení oddlužení získá od [jméno FO] pouze třetinu již přiznané náhrady nákladů, měla zvážit podání žaloby vůči státu, jenž ji zatížil neoprávněně nařízenou exekucí, s tím, že již měla k dispozici formálně i materiálně vykonatelnou pohledávku v podobě soudně přiznaného práva na náhradu nákladů.

37. Jestliže by měl soud převzít argumentaci žalobkyně, že jí újma vznikla až v r. 2023 a 2024, kdy teprve platila náklady svého zastoupení, zcela by tím popřel smysl přiznávání práva na náhradu nákladů podle §§ 142 a 151 o.s.ř. Nadto pohledávky z titulu přiznané náhrady nákladů existovaly i za účinnosti z.č. 40/1964 Sb., aniž by se pochybovalo, že jde o přiznanou majetkovou pohledávku. Skutečná škoda tedy vznikla v okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla, že [jméno FO] celou pohledávku neuspokojí.

38. Jestliže snad ještě žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu zn. [spisová značka], ani to se podle hodnocení zdejšího soudu nemůže aplikovat, protože újma tam řešená měla vzniknout v okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl po právní moci konkurzního rozvrhového usnesení, že nebude s rozdělené podstaty (výtěžku) uspokojen a kdy jinak povinné osoby zanikly; nadto měla škoda vzniknout tím, že poškozený uhradil náhradu nákladů podle soudního rozhodnutí, jež bylo dovolacím soudem později zrušeno. Oproti tomu je situace oddlužení [jméno FO] odlišná, neboť žalobkyně věděla již od r. 2018, že převažující část její pohledávky uspokojena nebude, zatímco konkurzní věřitel musí skutečně vyčkat až na rozvrhové usnesení. Mezi vědomím věřitele v oddlužení a v konkurzu o výši uspokojení přihlášené pohledávky panuje podstatný rozdíl, kdy v oddlužení má od počátku jistotu nastavení svého uspokojení, zatímco v konkurzu je skutečně nutné vyčkat na rozvrhové usnesení, protože se teprve v průběhu konkurzu zjišťuje a vyhledává majetek dlužníka (v oddlužení se majetkový zdroj pro uspokojení věřitelů zná od počátku schválení oddlužení; resp. se musí znát, jinak by nemohlo ke schválení dojít). Odlišnost je i v tom, že zatímco ve věci [spisová značka] poškozený splnil povinnost k náhradě nákladů podle později zrušeného soudního rozhodnutí, zdejší žalobkyně utrpěla újmu tím, že jí nebyla přisouzená náhrada nákladů zaplacena, což je opět z hlediska vědomosti o vzniku škody rozhodující (kdy jí nebyla zaplacena, a kdy se žalobkyně dozvěděla, že jí nebude zaplacena).

39. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 o.s.ř., s přihlédnutím k principům zásady úspěchu (§ 142 o.s.ř.), ale též k okolnostem věci vč. toho, z jakých důvodů žalobkyně žalobu podala, že utrpěla nepochybnou újmu v důsledku neoprávněně nařízené exekuce, a že je právo na náhradu nákladů za právní službu, jež ji napomohla ke zproštění břímě exekuce, zaručeným právem na právní pomoc, jehož složkou je též právo na řádnou náhradu. Skutečnost, že žalobkyně nebyla ve zdejšímu řízení úspěšná, nespočívala na sporných skutkových okolnostech, nýbrž toliko na právním hodnocení námitky promlčení, jež vůbec nemusela být vznesena (záleželo na úvaze žalovaného). Soud proto shledal okolnosti výjimečně zřetele hodné, a náhradu procesně úspěšnému žalovanému, podle § 150 o.s.ř. nepřiznal, aby žalobkyně nedoznala další majetkovou újmu.