8 C 183/2023 - 201

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], IČO [IČO žalobce] bytem [Adresa žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení částky 843 360,79 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 843 360,79 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 84 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení částky 843 360,79 Kč s příslušenstvím představující škodu na vozidle právního předchůdce žalobce způsobenou žalovanou. V žalobě uvedl, že na základě Smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 15. 7. 2022, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], IČO [IČO žalobce]) jakožto pronajímatelem a žalovanou, jako nájemcem, bylo vozidlo značky [jméno FO] - [jméno FO], SPZ [SPZ], přenecháno do dočasného užívání žalované na dobu určitou od 15. 7. 2022 do 19. 7. 2022 za nájemné ve výši 25 000 Kč a dále složení částky ve výši 50 000 Kč jako kauce pro případné škody na vozidle. Vozidlo bylo ve výlučném vlastnictví právního předchůdce žalobce, užívala jej jednatelka společnosti [právnická osoba] [jméno FO]. Dne 16. 7. 2022 ve 3:45 hod v místě [adresa], byla vozidlem způsobena dopravní nehoda, na základě které došlo k rozsáhlému poškození vozidla, dalšího osobní vozidla a betonového ostrůvku. K zajištění vozidla po dopravní nehodě byl na místě přítomen [jméno FO], jednatel žalované a vozidlo nechal odtáhnout do MB [adresa]. Žalobce (jakožto jednatel právního předchůdce žalobce společnosti [právnická osoba]) následně nechal vozidlo odtáhnout do autorizovaného servisu [právnická osoba]., [adresa], kde byl zjištěn předběžný rozsah poškození vozidla a nákladů na opravu v částce 1 143 041,32 Kč bez DPH, přičemž oprava vozidla měla trvat 30-60 dnů od převzetí vozidla k opravě. Na základě tohoto posudku oznámil žalobce žalované vznik škody a uplatnil její náhradu předžalobní výzvou již dne 12. 8. 2022. Žalovaná do dnešního dne škodu neuhradila. Žalobce nakonec dosáhl ceny opravy ve výši 843 360,79 Kč. Žalobci byla známa dohoda o narovnání uzavřená jednatelkou právního předchůdce žalobce [jméno FO] se žalovanou, avšak namítal její neplatnost pro rozpor se zájmy společnosti [právnická osoba], pro neurčitost, nevýhodnost plnění, pro rozpor s péčí řádného hospodáře. Společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku nejprve na [Anonymizováno]. [jméno FO], ten jí následně postoupil na současného žalobce.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a uvedla, že způsobení škody uznala, nicméně nárok na její náhradu už byl vypořádán s právním předchůdcem žalobce dohodou o narovnání ze dne 6. 10. 2023. Z toho důvodu namítala žalovaná absenci aktivní legitimace žalobce. Dále doplnila, že žalobce sám znemožnil úhradu opravy žalovanou v autorizovaném servise v [Anonymizováno], když vozidlo nechal přesunout do servisu v [Anonymizováno]. Žalovaná namítala neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky. Tvrdila, že první smlouva byla pravděpodobně antedatovaná, smyslem obou postupních smluv bylo vyvést pohledávku ze společnosti na jejího jednatele ve formě zastřeného právního jednání a obcházení zákona o obchodních korporacích. Až do podpisu dohody o narovnání nevyrozuměl jednatel společnosti [právnická osoba] druhou jednatelku o podpisu postupní smlouvy. Ani žalovaný nebyl informován o postoupení pohledávky, tedy byl v dobré víře, že jeho věřitelem je nadále společnost [právnická osoba], s jejíž jednatelkou podepsal dohodu o narovnání. Žalovaná odmítla všechny námitky žalobce proti platnosti dohody o narovnání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav z uvedených důkazů: Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že jednatelé společnosti [právnická osoba] jsou ve vzájemném příbuzenském poměru otec-dcera. Předmětné vozidlo bylo zakoupeno pro jednatelku k pracovním i osobním účelům. Jednatel žalované je přítelem jednatelky společnosti [právnická osoba] Vztahy mezi jednateli společnosti [právnická osoba] nejsou aktuálně udržovány ani v rovině rodinné ani pracovní. Z technického průkazu vozidla [jméno FO] - [jméno FO], SPZ [SPZ] soud zjistil, že první registrace vozidla byla ke dni 27. 4. 2022, vlastníkem byla spol. [právnická osoba], kupní cena dle faktury ze dne 1. 4. 2022 činila 2 897 900 Kč. Na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 15. 7. 2022, podepsané za [právnická osoba] jednatelkou [jméno FO], bylo toto vozidlo přenecháno do dočasného užívání žalované na dobu určitou od 15. 7. 2022 do 19. 7. 2022. Žalovaná dne 15. 7. 2022 uzavřela smlouvu o nájmu dopravního prostředku s nájemcem ([jméno FO]). Dne 16. 7. 2022 ve 3:45 hod v místě [adresa], byla vozidlem způsobena dopravní nehoda, na základě které došlo k rozsáhlému poškození vozidla, dalšího osobní vozidla zn. [jméno FO] [jméno FO] a betonového ostrůvku, jak vyplývá z Protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 16. 7. 2022 šetřené Policií ČR, Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], odbor služby dopravní policie, oddělení dopravních nehod pod č. j. [adresa]-[Anonymizováno]. Policie odhadla způsobenou škodu na vozidle cca 200 tis. Kč. Vozidlo bylo dne 28. 7. 2022 přepraveno do [právnická osoba]. [adresa] (viz příjem objednávky). Dle kalkulace spol. [právnická osoba]. byly ke dni 4. 8. 2022 odhadnuty náklady na opravu vč. DPH 1 383 080 Kč. Ze zprávy tohoto servisu ze dne 1. 9. 2022 soud zjistil, že vozidlo bylo přepraveno do servisu v [Anonymizováno] odtahovou službou speciálním vozem, jeho poškození odtahem nebylo zaznamenáno. S ohledem na nedostupnost některých dílů byl avizován termín opravy v listopadu 2022. Žalobce uhradil dne 22. 2. 2023 částku 184 590 Kč za nákup dílů na vozidlo – 4 pneumatiky, 4 disky, přední pravý světlomet (viz příjmový doklad, faktura [právnická osoba] č. [hodnota]). Dne 9. 2. 2023 uhradil částku 246 376,73 Kč a dne 25. 8. 2022 částku 650 000 Kč představující zálohy na opravy (potvrzení [Anonymizováno]). Dle faktury č. [hodnota] ze dne 8. 2. 2023 ([právnická osoba].) byla konečná cena opravy 896 376,57 Kč vč. DPH. Dne 29. 9. 2023 právní předchůdce žalobce uzavřel prostřednictvím jednatele [jméno FO] smlouvu o postoupení pohledávky (žalovaného nároku) na [jméno FO]. Po zpochybnění postoupení ze strany žalované právní předchůdce zdůvodnil postoupení tak, že jednatel společnosti [právnická osoba] nechce brojit před soudem proti vlastní dceři. Vstup p. [jméno FO] do řízení na místo žalobce soud připustil usnesením OS HK č. j. 8 C 183/2023-108 ze dne 20. 10. 2023 (potvrzeno odvolacím soudem; dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2073/2024-143 ze dne 10. 12. 2024). Dne 22. 5. 2024 následně postoupil pohledávku [jméno FO] na [jméno FO]. Vstup [jméno FO] na místo žalobce soud připustil usnesením č. j. 8 C 183/2023-152 ze dne 26. 2. 2025 (návrh změny žalobce na základě postupní smlouvy ze dne 22. 5. 2024 byl soudu doručen až dne 3. 2. 2025). Dne 6. 10. 2023 právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel prostřednictvím jednatelky [jméno FO] dohodu o narovnání se žalovanou. Strany touto dohodou vypořádaly předmět soudního řízení tak, že vyčíslení škody ocenily na částku 842 000 Kč, kteroužto se žalovaná zavázala nahradit tak, že se zavázala poskytnout společnosti [Anonymizováno] vozidlo [jméno FO], RZ [SPZ] ode dne 18. 7. 2022 do 18. 7. 2024; obě strany prohlásily, že mezi sebou dále nemají vzájemná práva a povinnosti vyjma výše uvedeného. Dne 9. 10. 2023 zaslala [jméno FO] e-mailem právní zástupkyni žalobce dohodu o narovnání s prosbou o zrušení jednání dne 11. 10. 2023. Téhož dne jí právní zástupkyně odpověděla, že druhý jednatel společnosti [právnická osoba] považuje dohodu za absolutně neplatnou, neboť k jejímu uzavření neudělil souhlas a tato dohoda je v rozporu se zájmy společnosti. Soud z výpisu obchodního rejstříku zjistil, že právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba], IČO [IČO žalobce] má 2 jednatele, a to [jméno FO] (vznik funkce 12. 4. 2018) a [jméno FO] (vznik funkce 16. 7. 2019). Dle společenské smlouvy ze dne 16. 7. 2019 je oprávněn každý z jednatelů zastupovat společnost ve všech věcech samostatně, čemuž odpovídá i zápis v obchodním rejstříku. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že vozidlo užívala se souhlasem druhého jednatele k pracovním i osobním účelům. Vztahy mezi nimi však nebyly dobré ani předtím, po nehodě se úplně zpřetrhaly. Jednatelé se vzájemně neinformují o pracovních ani osobních záležitostech. Jednatelka se nepodílí na řízení firmy. O nehodě informovala neprodleně druhého jednatele, který ihned nechal vozidlo odtáhnout do servisu v [Anonymizováno], ačkoli ona sama ve spolupráci s jednatelem žalované se snažili zajistit jeho opravu v autorizovaném servisu v [Anonymizováno]. Dohodu o narovnání uzavřela s jednatelem žalované osobně, s vědomím, že tak bude spor urovnán. Prioritou bylo najít nejefektivnější řešení pro obě strany, zejména neřešit věc soudně. [právnická osoba] jí jednatel žalované poskytl již několik dní po nehodě, užívala ho po celou dobu uvedenou v dohodě o narovnání. O prvním postoupení pohledávky nebyla nikdy informována. Později se dozvěděla i o druhém postoupení z p. [jméno FO] zpět na druhého jednatele společnosti. V dohodě o narovnání bylo počítáno s cenou za opravu, která byla předmětem žaloby. O opravě bouraného auta jinak neměla žádné informace, pouze od známých se dozvěděla o výši škody. Narovnací plnění bylo adekvátní způsobené škodě; náklady za náhradní vozidlo hradil p. [jméno FO] (jednatel žalované). [jméno FO] je přítelem pana [jméno FO], sama se s ním osobně zná, ale za poslední 3 roky ho viděla jedenkrát. Fotodokumentaci soud provedl k důkazu, nicméně ji dále nehodnotil, neboť korelace zdokumentovaného poškození vozidla s fakturovanou cenou za opravu by měla být případně předmětem znaleckého zkoumání jakožto odborná otázka (k čemuž však soud nepřistoupil z důvodů dále rozvedených).

4. Po provedeném dokazování soud učinil ve věci skutkový závěr, že na vozidle ve vlastnictví právního předchůdce žalobce byla za dobu jeho užívání žalovanou způsobena škoda vyčíslená náklady na opravu na částku 896 376,57 Kč; za účelem vyrovnání škody poskytla žalovaná právnímu předchůdci žalobce náhradní vozidlo, přičemž právní předchůdce žalobce prostřednictvím své jednatelky [jméno FO] akceptoval plnění žalovaného jako úplné vyrovnání škody. Právní předchůdce žalobce zároveň podepsal prostřednictvím svého jiného jednatele [jméno FO] smlouvu o postoupení pohledávky na náhradu škody ve výši nákladů na opravu vozidla. Jednatelé právního předchůdce žalobce se o podpisech uvedených listin vzájemně neinformovali.

5. Právně soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, konkrétně dle ustanovení o škodě, narovnání závazku a postoupení pohledávky. Dle § 2951 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dle odst. 2 postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve. Dle § 1903 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Dle odst. 2 narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. Dle § 1904 o. z. platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.

6. Ve věci bylo prokázáno, že žalovaná způsobila po dobu užívání vozidla právního předchůdce žalobce na tomto vozidle škodu, k jejíž náhradě byla dle § 2951 o. z. povinna. To ostatně žalovaná od počátku řízení ani nerozporovala a škodu se prokazatelně snažila nahradit uvedením věci do původního stavu, když po nehodě bylo vozidlo přepraveno do autorizovaného servisu v [Anonymizováno] za účelem zjištění poškození a opravy. Byl to následně žalobce (v roli jednatele [právnická osoba]), který zařídil převoz havarovaného vozu do servisu v [Anonymizováno]. Přestože je věcí poškozeného, jakou formu náhrady škody zvolí, bylo zřejmé, že žalovaná činila aktivní kroky k reparaci škodní události. O tom, že právní předchůdce žalobce měl právní nárok na náhradu škody, za níž nesla odpovědnost žalovaná tak nebylo sporu. Škoda byla žalobcem vyčíslena na 843 360 Kč, představující náklady na opravu vozidla.

7. Dále se soud zabýval námitkou žalované, že žalobce postrádá aktivní legitimaci. Soud proto zkoumal, zda je žalobce pravým věřitelem a zda pohledávka existuje.

8. Soud předně vycházel z toho, že postoupení pohledávky nebylo dlužníkovi (žalované) řádně a včas oznámeno či jinak prokázáno ve smyslu citovaného § 1882 o. z. Žalovaný proto namítal zánik pohledávky dohodou o narovnání uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 6. 10. 2023. Žalobce oproti tomu namítal neplatnost této dohody o narovnání; to, že by dlužníkovi bylo postoupení řádně a včas oznámeno žalobce netvrdil. Žalovaný se o postoupení pohledávky dozvěděl až prostřednictvím soudu dne 31. 10. 2023 (dle doručenky o doručením usnesení č. j. 8 C 183/2023-108, kde soud připustil změnu žalobce na základě soudu doložené smlouvy o postoupení pohledávky).

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že jednatelka [jméno FO] nebyla informována o úmyslu druhého jednatele pohledávku na náhradu škody postoupit, ani o samotném podpisu postupní smlouvy na p. [jméno FO]. Z mailové komunikace zaslané dne 9. 10. 2023 druhé jednatelce jako odpověď na její žádost o zpětvzetí žaloby vyplývá, že právní zástupkyně ji informuje o tom, že dohoda je proti zájmům společnosti a porušením péče řádného hospodáře. O postoupení pohledávky (jakožto jinak pádnému argumentu pro vadný postup jednatele společnosti), které mělo proběhnout již 29. 9. 2023 však v mailu žádná zmínka nebyla. Stejně tak ve vyjádření žalobce k odvolání (č. l. 116 p. v.) je uvedeno, že „Je zřejmé, že jednatelka [jméno FO] se o chod společnosti žalobce aktivně nezajímá, jinak by o úplatném postoupení pohledávky měla povědomí, a to min. z účetnictví společnosti.“ Soud rovněž hodnotil jako věrohodnou výpověď svědkyně, že o postoupení pohledávky nevěděla. Jednatelka sama vypověděla, že podpis na dohodě o narovnání je její, srozumitelně popsala, co ji vedlo k jejímu uzavření (efektivní řešení věci bez nutnosti soudního sporu). Ze všeho uvedeného tedy soud dovodil, že jednatelka společnosti [právnická osoba] v době podpisu dohody o narovnání za tuto společnost nebyla informována o postoupení pohledávky na p. [jméno FO] (právního předchůdce současného žalobce). Jednatelka společnosti [právnická osoba] proto 6. 10. 2023 jednala v dobré víře, že jí zastupované společnosti pohledávka na náhradu škody stále svědčí. Neplatnost dohody nemůže způsobit nesouhlas druhého jednatele, neboť dle obchodního rejstříku byla jednatelka oprávněna jednat za společnost [právnická osoba] samostatně.

10. Je pravdou, že titulem postoupení je smlouva mezi postupitelem a postupníkem a není třeba dalších kroků, aby pohledávka přestala být majetkem postupitelovým a přešla do majetku postupníkova. Pohledávka se tak stává majetkem postupníka již samotným podpisem smlouvy. Skutečnost, že společnost už pohledávku nevlastnila však sama o sobě nemůže učinit právní jednání (dohodu o narovnání) neplatným, zejména vůči dlužníkovi, kterému postoupení nebylo ke dni dohody o narovnání stále ještě oznámeno. V praxi obecně nejsou vyloučeny ani případy, kdy věřitel poté, co pohledávku postoupí, ale ještě předtím, než se cesse stane účinnou vůči dlužníku, dlužníkovi povolí splátky, promine dluh, ujedná s ním novaci apod. Tím dojde ke kolizi právních jednání věřitele a dlužníka a postupitele a postupníka, která přirozeně nemohou vést ani k dlužníkově újmě ani k újmě postupníkově a bude na postupiteli, aby nesl negativní následky, které vyvolal. Před notifikací nemá dlužník s postupníkem nic společného, právní poměr mezi nimi není. (ELIÁŠ, Karel. Některé otázky související s postoupením pohledávky. Sborník Karlovarské právnické dny, 2014, č. 22, s. 17-36). Nakládání s pohledávkou, která již není ve vlastnictví původního věřitele, nečiní z právního jednání neplatné vůči dlužníkovi, který zatím o jiném věřiteli informován není.

11. Ani námitka žalobce, že žalovaná krátila jeho práva úmyslně, nemůže ve světle již uvedeného obstát. Žalobce totiž toto tvrzení opíral o fakt, že to měla být jednatelka [jméno FO], která měla jednatele žalované informovat o postoupení pohledávky, přičemž jednatel žalované tohoto měl zneužít a uzavřít dohodu o narovnání. Tato konstrukce byla vyvrácena tím, že sama jednatelka [jméno FO] o postoupení pohledávky nevěděla. Přestože není pochyb o tom, že jednatelka [jméno FO] měla tehdy i dnes vztah s jednatelem žalované (sama to u jednání uvedla), neměla možnost mu sdělit informaci, kterou sama neměla.

12. Vzhledem k tomu, že postoupení pohledávky nebylo žalované řádně a včas notifikováno, byla to tak i sama žalovaná, která při podpisu dohody o narovnání 6. 10. 2023 byla v dobré víře, že jedná se svým platným a aktuálním věřitelem. Samo o sobě jednání žalované s původním věřitelem nemůže být považováno za krácení práv žalobce, neboť je potřeba oddělovat translační účinek postupní smlouvy od posouzení solučního účinku, tj. plnění pohledávky. Zatímco vztah mezi postupitelem a postupníkem je ovládán zásadně jejich postupní smlouvou, vztah mezi každou z těchto dvou stran a postoupeným dlužníkem je ovládán výhradně právním důvodem, ze kterého vznikla postupovaná pohledávka (obvykle smlouvou). Dokud tedy není notifikováno, dlužník může a má ve shodě s původní obligací plnit původnímu věřiteli, ale také se s ním jinak vyrovnat a vůbec s ním jednat jako se svým pravým věřitelem, protože jiného nemá. Žalovaná tedy podpisem dohody o narovnání nejednala s úmyslem krátit práva žalobce (či jeho právního předchůdce).

13. Pokud jde o tvrzenou neplatnost dohody o narovnání z důvodu neurčitosti narovnacího plnění, absence podmínek narovnání, nevhodnosti plnění a dalších souvisejících námitek, soud i v těchto ohledech posoudil dohodu o narovnání jako platnou, resp. námitky žalobce jako nedůvodné (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1720/2019 ze dne 21. 11. 2019 [R 80/2020 civ.]). Z dohody o narovnání bylo zřejmé, která sporná práva a povinnosti mezi stranami jsou narovnávána (viz ustanovení 1 dohody, kde je specifikována škoda na vozidle ve vlastnictví původního věřitele způsobená žalovanou, k níž se vede toto soudní řízení). O tomto právu byl v té době již veden soudní spor. Stejně tak bylo zřejmé, jakým způsobem strany ujednaly o narovnání závazku, tedy čím tento starý závazek (povinnost k náhradě škody) nahradily – a to tak, že škodu shodně ocenily na 842 000 Kč s tím, že žalovaná bude poskytovat společnosti [Anonymizováno] s.r.o. vozidlo [jméno FO], RZ [SPZ], a to od 18. 7. 2022 do 18. 7. 2024. Toto plnění je dostatečně určité a v mezích smluvní volnosti stran, tedy nepůsobí neplatnost dohody o narovnání. Výše škody byla určena v podstatě na základě částky požadované žalobou. Skutečnost, že není vyjádřena hodnota nového plnění rovněž nezpůsobuje neplatnost, když je pouze věcí stran, jak chtějí svá původní práva a povinnosti narovnat a nahradit novým uspořádáním. Není nutné, aby dohoda o narovnání konstatovala, že nepeněžité plnění je poskytováno v hodnotě narovnávaného peněžitého plnění. Nad to dle zákona nepůsobí neplatnost narovnání ani to, pokud by jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran (§ 1903 odst. 2 o.z.).

14. Konečně není ani podstatné, zda podle dohody o narovnání bylo plněno či nikoliv. Dohoda o narovnání zakládá nový závazek mezi stranami; pokud by tedy plněno nebylo (jak tvrdil žalobce), společnost [právnická osoba] měla nový právní titul pro vymáhání plnění podle dohody o narovnání, nikoliv tedy již z původního (narovnaného) závazkového vztahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2245/2013 či usnesení ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2558/2022). Jednatelka právního předchůdce žalobce však vypověděla i v tomto ohledu tak, že plněno z dohody o narovnání bylo řádně po celou dobu vymezenou v této dohodě. Přestože se dlužník o svém novém věřiteli dozvěděl v průběhu poskytování plnění původnímu věřiteli, je chráněna jeho dobrá víra v platnou dohodu o narovnání a poskytování plnění dle této dohody (viz § 1904 o. z. věta druhá), bez níž by byl povinen od tohoto okamžiku plnit původní pohledávku novému věřiteli. Tak by tomu bylo ale pouze v případě, kdy by se jednalo stále o tentýž závazek. V projednávané věci – jak už bylo řečeno – dohoda o narovnání založila závazek nový, a to mezi společností [právnická osoba] a žalovaným.

15. Žalobce dále namítal střet zájmů a uzavření dohody o narovnání v rozporu se zájmy společnosti. Zde lze připomenout, že to byla sama společnost [právnická osoba], která poskytla své jednatelce k užívání auto v hodnotě takřka 3 mil. Kč, jednatelka nevykonávala žádnou faktickou roli pro společnost, což bylo jistě společnosti [právnická osoba] (sestávající se v podstatě z otce a dcery) naprosto zřejmé. Proto pokud je v zájmu společnosti tento úkon, není v rozporu se zájmem společnosti, pokud narovnací plnění je poskytnuto stejné jednatelce a je jí poskytnut vůz k jejímu osobnímu užívání. Tato námitka současného žalobce nemůže navíc obstát, pokud je vznášena v řízení vůči žalované a ne v řízení společnosti vůči jednatelce. Totéž se týká i námitek žalobce stran porušení povinnosti řádného hospodáře či nedodržování účetních předpisů ze strany jednatelky [jméno FO]. Nejde o námitky způsobilé zneplatnit dohodu o narovnání v tomto řízení, ale o námitky, které musí vznášet společnost [právnická osoba] vůči této jednatelce, případně orgány veřejné správy vůči společnosti. Veřejnoprávní povinnosti společnosti či jejích jednatelů se nedotýkají platnosti soukromoprávních vztahů.

16. Soud tedy po vypořádání námitek žalobce po provedeném dokazování uzavřel, že dohoda o narovnání byla uzavřena platně. Dlužníkovi/žalované nebylo postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 řádně a včas notifikováno. Do okamžiku notifikace proto mohl dluh zaniknout mimo jiné i právě narovnáním (viz § 1882 o. z. „nebo se s ním jinak vyrovná“). Žalovaná pohledávka tak touto dohodou mezi žalovaným a původním věřitelem zanikla. Ve sporu o zaplacení pohledávky je dlužník chráněn tím, že soud přizná nárok pouze takovému postupníkovi, který vedle řádného postoupení prokáže i existenci pohledávky. Tak se v tomto případě nestalo, a proto soud žalobu zamítl (výrok I.).

17. Pokud jde o smlouvy o postoupení pohledávek, z obsahu spisu lze uzavřít, že se žalobce dostal před soudem do pozice proti vlastní dceři, ačkoli ještě z pozice jednatele právního předchůdce žalobce zdůvodňoval první postoupení pohledávky mimo jiné tím, že se tomuto chce vyhnout. Nadto ještě ve vyjádření k dovolání ze dne 4. 6. 2024 podané společností [právnická osoba] není zmínka o tom, že mělo dne 22. 5. 2024 dojít k dalšímu postoupení pohledávky. Původní žalobce se tak de facto domáhal vstupu do řízení pro svého následovníka p. [jméno FO], ačkoliv již v dovolacím řízení udělil souhlas se vstupem do řízení současný žalobce. Pro závěr ve věci však platnost smluv o postoupení pohledávky nebyla podstatná, když žalobce postrádal žalobní legitimaci již pro neexistenci pohledávky. Soud se proto platností jednotlivých smluv dále nezabýval; ostatně již na základě nich bylo v řízení rozhodováno právě o změně jednotlivých žalobců.

18. Výrok II. je odůvodněn procesním úspěchem žalované, tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované. Náklady řízení žalované tvoří náklady na právní zastoupení, které soud určil postupem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů. Advokátovi náleží dle § 7 a 8 vyhlášky odměna 11 700 Kč/úkon za tyto poskytnuté úkony: převzetí zastoupení, odpor, vyjádření k žalobě 19. 6. 2023, jednání 30. 4. 2025, vyjádření 15. 5. 2025, jednání 17. 9. 2025; za úkony odvolání proti usnesení č. l. 108 a dovolání, advokát požadoval odměnu pouze ve výši , tj. 5 850 Kč/úkon; ke všem úkonům přísluší dle § 13 odst. 4 vyhlášky náhrada hotových výdajů, když advokát žalované požadoval u všech úkonů částku 300 Kč/úkon, tj. 8 x 300 Kč; náhradu cestovních výdajů advokát nežádal. Soud proto přiznal advokátovi žalované odměnu dle jím vyčíslených nákladů řízení, a to v částce 84 300 Kč. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř.

Poučení