8 C 200/2018-246

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jarmily Krejzkové a přísedících [přísedící] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 312 220 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 308 220 Kč spolu s 8,05% zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 28.8.2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 000 Kč spolu s 8,05% zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 28.8.2017 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 227 547 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 312 220 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení s tím, že žalovaný uznal tento závazek vůči žalobci co do důvodu i výše a zavázal se k jeho zaplacení s tím, že se jedná o částky vyplacené na mimořádných ročních odměnách žalovanému za roky 2014 až 2016 spolu se zákonnými odvody na daň z příjmu a sociálním a zdravotním pojištění, to vše v částce 312 220 Kč.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl ji zamítnout s tím, že namítal relativní neplatnost právního jednání, kterým vůči žalobci uznal svůj závazek z titulu náhrady škody ve výši žalované částky, poukazoval na porušení kogentního ustanovení zákoníku práce, podle něhož náhrada škody způsobená z nedbalosti nesmí přesáhnout 4,5 násobek průměrného výdělku žalovaného.

3. V této právní věci Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že žalobě zcela vyhověl a současně žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení ve výši 112 894 Kč.

4. Ke svému rozhodnutí zdejší soud dospěl na základě provedení těchto důkazů.

5. V řízení soud zjistil tento skutkový stav, a to z pracovní smlouvy ze dne [datum] a dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] a tvrzení žalobce, kterému žalovaný neodporoval, že žalovaný u žalobce pracoval jako vedoucí Střediska [anonymizováno] výroby [číslo] [obec] v areálu [obec], [ulice a číslo] od roku 2012 až do roku 2017, kdy bylo středisko zrušeno a s žalovaným byl ukončen pracovní poměr.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce a shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že toto středisko se zabývalo nákupem a prodejem surového dříví – kulatiny a surových kmenů a jeho dalším rozmanipulováním a dalším zpracováním na palisády, sloupy, palivo a štěpku za účelem prodeje.

7. Z inventarizačních zápisů ze dne 1. 8. 2017, 31. 8. 2017, záznamu z šetření inventurního rozdílu na středisku [anonymizováno] [číslo] [obec] ze dne 4. 8. 2017 a písemného komentáře žalovaného k inventuře na [anonymizováno] [obec] soud zjistil, že celkovými mimořádnými kontrolními inventurami stavu skladových zásob jednotlivých sortimentů v uvedeném středisku bylo zjištěno značné množství chybějícího zboží oproti účetní evidenci, a to v rozsahu více než 50%, žalovaný potvrdil, že výsledek inventury z 1. 8. 2017, tj. zjištění rozdílu skladu oproti účetní evidenci ve výši 2264 m3 je správný, rovněž uvedl, že dle jeho evidence se jedná o rozdíl mezi konsignovaným množstvím a přejatým množstvím u odběratelů, tento problém vznikal delší dobu, tyto rozdíly žalovaný neuvedl do spotřeby přestože věděl, že bude narůstat rozdíl skladu oproti účetní evidenci, roční inventarizace žalovaný neprováděl podle směrnic, neprováděl je fyzicky, pouze jimi potvrzoval objemy uvedené v účetní evidenci. Rozdíl dle žalovaného vznikal částečně při přejímkách dříví u odběratelů, při frézování, kdy žalovaný použil částečně chybný výpočet, při krádežích, kdy středisko bylo oploceno pouze částečně, celý den až do pozdního večera je areál přístupný komukoliv.

8. Dále soud v řízení zjistil, a to z tabulek, účetní evidence o porovnání hospodářských výsledků za dobu od ledna do října v letech 2014 až 2016, hospodářských plánů střediska v těchto letech, zprávy pro představenstvo žalobce a výpočtu ceny chybějícího dříví za roky 2014 až 2016 a dle tabulky žalovaného (jeho vlastní evidence), že hospodářský výsledek střediska za rok 2014 byl plánován se ztrátou - [částka], dle účetní evidence ke konci října 2014 činil zisk [částka], avšak dle evidence (tabulky) žalovaného o chybějícím dříví byl skutečný zisk nižší o [částka]. Hospodářský výsledek střediska na rok 2015 byl plánován se ziskem [částka], dle účetní evidence ke konci října 2015 činil zisk [částka], avšak dle evidence žalovaného o chybějícím dříví za rok 2015 byl skutečný zisk nižší o [částka]. Hospodářský výsledek střediska na rok 2016 byl plánován se ziskem [částka], dle účetní evidence ke konci října 2016 činil zisk [částka], avšak dle evidence žalovaného o chybějícím dříví na rok 2016 byl skutečný zisk nižší o [částka]. Dle evidence žalovaného na tomto středisku chybělo v roce 2014 dříví v ceně [částka], v roce 2015 v ceně [částka] a v roce 2016 v ceně [částka], hospodářské výsledky, kterých skutečně středisko dosáhlo v letech 2014 až 2016, nezakládaly nárok pro vyplacení ročních odměn vedoucímu tohoto střediska.

9. Z návrhů na výplatu, potvrzením mzdové účetní, výplatních lístků žalovaného a tvrzení žalobce, kterému žalovaný neodporoval, bylo zjištěno, že žalovaný ve mzdě za měsíc listopad 2014 obdržel roční odměnu ve výši [částka], ve mzdě za listopad 2015 odměnu ve výši [částka] a ve mzdě za listopad 2016 odměnu ve výši [částka], celkem se tak jednalo o roční odměny spolu se zákonnými odvody na daň z příjmu, sociální, zdravotní a nemocenské pojištění ve výši [částka].

10. Z písemného uznání dluhu k náhradě škody ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný vůči žalobci uznal způsobenou škodu, neoprávněným čerpáním části mzdy – ročních prémií v letech 2014, 2015 a 2016 na základě jím nepravdivých údajů o hospodaření střediska, čímž došlo ke zkreslení hospodářského výsledku a společnosti tak způsobil škodu ve výši 312 220 Kč a tento dluh se žalobci zavázal zaplatit. Z emailové korespondence bylo dále zjištěno, že účastníci komunikovali o zaplacení tohoto dluhu ve splátkách, k dohodě nedošlo.

11. Z výzvy k zaplacení ze dne 5. 3. 2018, reakce žalovaného na tuto výzvu ze dne 9. 4. 2018, opětovné výzvy žalobce k zaplacení ze dne 25. 4. 2018 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobce dvakrát žalovaného písemně vyzýval k zaplacení žalované částky, zaplacení ve splátkách neakceptoval, žalovaný odmítal zaplatit požadovanou škodu, odkazoval na ustanovení § 257 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., podle něhož škoda z nedbalosti nemůže přesáhnout 4,5 násobek průměrného výdělku před porušením povinnosti.

12. Z policejního spisu, zejména pak z podnětu k prošetření, zda byl spáchán trestní čin ze dne [datum], doplnění podnětu ze dne [datum], usnesení policie ze dne [datum], odůvodnění stížnosti proti usnesení o odložení trestní věci ze dne [datum], usnesení Okresního státního zastupitelství [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že trestní věci podezření ze spáchání zločinu krádeže podle [ustanovení pr. předpisu], kterého se měl dopustit neznámý pachatel či pachatelů ve středisku [anonymizováno] výroby [číslo] [příjmení] [anonymizována tři slova] v přesně nezjištěné době do [datum] odcizením dřevní hmoty ve výši [částka], byla odložena, stížnost proti odložení věci byla usnesením státního zástupce [anonymizována tři slova] [obec] odmítnuta.

13. Z inventurních zápisů provedených ke dni 30. 11. 2013, 31. 12. 2014, 31. 10. 2015 a 31. 10. 2016 a zejména ze svědeckých výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], a [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že roční inventarizace žalovaný neprováděl řádně, nebyly prováděny fyzicky, ale pouze administrativně, když žalovaný záměrně měnil výsledky inventur, o skutečném stavu si vedl svoji vlastní evidenci, kterou předložil svým nadřízeným až [datum], do té doby o zkreslování údajů ohledně skutečného stavu nikoho neinformoval. Z výpovědi [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] dále soud zjistil, že žalovanému byly vyplaceny mimořádné prémie v letech 2014 až 2016, když jediným ukazatelem pro jejich výplatu bylo splnění hospodářského výsledku a plnění jeho základních povinností, o výplatě odměn rozhoduje představenstvo, kdyby vedení společnosti vědělo, že v letech 2014 až 2016 žalovaný zkresloval údaje o rozdílech mezi účetní evidencí a skutečným stavem, tak by žalovanému odměny nebyly přiznány.

14. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pracuje u žalobce jako kontrolor, pouze administrativně věděl, že na středisku probíhaly inventarizace, o vznikajících rozdílech v přejímkách dříví se tak nedozvěděl, nedozvěděl se o nich ani svědek [příjmení] [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že pracuje jako vedoucí provozu na [anonymizováno] [obec], v minulosti obdržel odměny, i když nedosáhl stanoveného hospodářského výdělku, odměna byla krácena na základě dohody vedení.

15. Ze směrnic žalobce bylo zjištěno, že je žalovaný porušoval, neboť roční inventarizace neprováděl řádně, neprováděl je fyzicky, při 10% odchylce při přejímce zboží neuplatňoval reklamace.

16. Z tvrzení žalovaného a podacího razítka soudu soud zjistil, že mimořádnou odměnu obdržel spolu s výplatou dne 14. 11. 2014, 14. 11. 2015 a 14. 11. 2016, žaloba v této právní věci byla podána u zdejšího soudu dne 25. 7. 2018.

17. K odvolání žalovaného shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] [název soudu] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, přičemž ve smyslu § 226 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud, soud prvního stupně zavázal svým právním názorem tak, že se soud má nejprve zabývat platností uznávacího prohlášení, a to z obou uplatněných relativních námitek neplatnosti s tím, že v případě platnosti uznávacího prohlášení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně nedůvodnosti nároku na žalovaném a naopak v případě, že uznávací prohlášení bude z nějakého důvodu shledáno neplatným, důkazní břemeno ohledně uplatněného nároku na zaplacení částky 312 220 Kč s příslušenstvím nepřechází na žalovaného, ale zůstává na žalujícím věřiteli a ten musí tvrdit a prokázat skutečnosti rozhodné pro přiznání uplatněných nároků na vydání bezdůvodného obohacení a náhradu škody.

18. Jak vyplývá z odůvodnění shora uvedeného usnesení [název soudu], nárok, který je předmětem tohoto řízení je z části bezdůvodným obohacením (a to ohledně částek, které na ročních odměnách v předmětných letech byly žalovanému žalobcem vyplaceny v čistém, srovnej rozhodnutí [název soudu] sp zn. [spisová značka]) a v části se eventuálně může jednat o případnou náhradu škody (a to ohledně částek, které žalobce v souvislosti s ročními prémiemi odvedl jako zaměstnavatel na zdravotním a sociálním pojištění a na daň z příjmu).

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 331 zák. č. 262/2006 Sb. (dále jen ZP) vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat jen, jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

21. Již v dosavadním průběhu řízení žalobce tvrdil a prokázal 1) existenci pracovního poměru žalovaného a v dalším průběhu řízení tvrdil a prokázal 2) správně (oprávněně) stanovenou (vypočtenou) čistou výši mzdy, na kterou žalovanému, jako zaměstnanci, v rozhodném období v jednotlivých měsících vznikl nárok, 3) skutečně vyplacenou výši čisté mzdy za rozhodné období (v jednotlivých měsících), která byla žalovanému, jako zaměstnanci, vyplacena s tím, že pokud položka 3) převyšuje položku 2), jedná se v této výši o případně neprávem vyplacenou částku a dále žalobce tvrdil a prokázal 4) vědomost žalobce, tj. že věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

22. Z dalších důkazů provedených v řízení bylo zjištěno, a to z výplatních lístků žalovaného za listopad 2014 až 2016, tabulky výplaty ročních odměn a potvrzení o vyplacení ročních odměn, že žalovanému ve skutečnosti nevznikl nárok na vyplacení ročních odměn za roky 2014 až 2016, neměla mu být vyplacena za listopad 2014 čistá mzda ve výši [částka], ale pouze ve výši [částka], neměla mu být vyplacena za listopad 2015 čistá mzda ve výš [částka], ale pouze ve výši [částka], neměla mu být vyplacena za listopad 2016 čistá mzda ve výši [částka], ale pouze ve výši [částka]. Z těchto důkazů bylo rovněž zjištěno, že žalovanému byla stržena částka za obědy ve výši [částka] za měsíc listopad 2014, za měsíc listopad 2015 ve výši [částka] a za měsíc listopad 2016 ve výši [částka]. Žalovanému tak v měsíci listopadu 2014, včetně ročních odměn za rok 2014, byla vyplacena částka [částka], v měsíci listopadu 2015, včetně ročních odměn, částka [částka] a v měsíci listopadu 2016, včetně ročních odměn, částka [částka].

23. Již ze shora popsaných důkazů, zejména organizačních směrnic, návodech k organizačním směrnicím, pracovních instrukcí, skladového řádu, inventarizačních zápisů, záznamu z šetření inventurního rozdílu na středisku [anonymizováno] [číslo] [obec] ze dne [datum], komentáře žalovaného k inventuře na [anonymizováno] [obec], tabulky žalovaného ohledně rozdílů z přejímek za roky 2012 až 2017, uznání dluhu z [datum], dohody o srážkách ze mzdy z [datum] a emailové komunikace o možnostech splátek žalované částky, byla prokázána vědomost žalovaného, tj. že věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené, nebo omylem vyplacené, kdy žalovaný dlouhodobě od roku 2012 do roku 2017 v rozporu se svými povinnostmi stanovenými ZP a vnitřními předpisy zaměstnavatele, se kterými byl seznámen, manipuloval s výsledky inventur předmětného střediska v letech 2012 až 2016, kdy inventarizace ve skutečnosti neprováděl a opsal pouze stav zaznamenaný v účetnictví a že je to tak správně, přesvědčil i ostatní členy inventurních komisí. Žalovaný vědomě a úmyslně v rozporu se svými povinnostmi zkresloval hospodářské výsledky a účetnictví uvedeného střediska, musel si tak být vědom nebo musel z těchto okolností přepokládat, že roční odměny za roky 2014 až 2016 mu byly žalobcem vyplaceny nesprávně a neoprávněně na základě zkreslených hospodářských výsledků a mylné domněnky žalobce, že si žalovaný, jako vedoucí zaměstnanec, plnil své pracovní povinnosti.

24. Soud se dále v řízení zabýval průměrnou měsíční mzdou žalovaného před vznikem škody, když ze mzdových a výplatních listů žalovaného a přehledu nápočtů zjistil, že průměrná měsíční hrubá mzda žalovaného za rok 2012 činila [částka], čistého [částka], za rok 2013 – [částka] hrubého a [částka] čistého, za rok 2014 – [částka] hrubého a [částka] čistého a průměrný měsíční výdělek před vyplacením roční odměny za rok 2014 činil dle § 351 a násl. ZP [částka], za rok 2015 činila průměrná hrubá měsíční mzda žalovaného [částka], průměrná měsíční čistá mzda [částka] a průměrný měsíční výdělek před vyplacením roční odměny za rok 2015 činil [částka]. Za rok 2016 činila průměrná měsíční hrubá mzda žalovaného [částka], průměrná měsíční čistá mzda žalovaného [částka] a průměrný měsíční výdělek před vyplacením roční odměny za rok 2016 činil [částka]. Za rok 2014 činila průměrná hrubá měsíční mzda žalovaného [částka], průměrná měsíční čistá mzda [částka].

25. Dále soud v řízení zjistil, z výplatních lístků a tabulek výplaty ročních odměn, že schválená výše roční odměny za rok 2014 pro žalovaného činila [částka], z toho byla žalovanému vyplacena čistá odměna ve výši [částka], odměna za rok 2015 činila [částka], z toho byla vyplacena v čistém odměna žalovanému ve výši [částka], schválená odměna žalovaného za rok 2016 činila [částka] a byla žalovanému vyplacena v čistém ve výši [částka].

26. Soud se rovněž v řízení zabýval tím, jaké skutečnosti byly pro přiznání ročních prémií rozhodné a jak byly v jednotlivých letech naplněny. Žalobce tvrdil a v řízení prokázal, že výše ročních odměn žalovanému, jako vedoucího střediska, byla za roky 2014 až 2016 stanovena na základě hodnocení plánovaného hospodářského výsledku předmětného střediska, a to vždy za leden až říjen příslušného roku na základě údajů z účetní evidence střediska za uvedené období. Dle žalovaným předložené tabulky jeho vlastní evidence rozdílů za jednotlivé roky z přejímek dříví bylo stanoveno minimální množství chybějícího dříví za roky 2014 až 2016, kdy o jejich hodnotu pak byl ponížen hospodářský výsledek evidovaný za uvedené roky v účetnictví předmětného střediska žalobce. Skutečné množství chybějícího dříví za rok 2014 až 2016 však s ohledem na výsledek inventury provedené v srpnu 2017 musel být nepochybně vyšší. Hospodářský výsledek předmětného střediska za rok 2014 byl plánován se ztrátou – [částka], kdy dle účetní evidence ke konci října 2014 činil zisk [částka], avšak dle údajů žalovaného o chybějícím dříví za rok 2014 byl skutečný zisk nižší minimálně o [částka]. Hospodářský výsledek předmětného střediska za rok 2015 byl plánován se ziskem [částka], za rok 2016 se ziskem [částka], kdy dle účetní evidence ke konci října 2015 činil zisk [částka] a ke konci října 2016 činil zisk [částka], avšak dle údajů žalovaného o chybějícím dříví za rok 2015 byl skutečný zisk nižší minimálně o [částka] a za rok 2016 o [částka] (jak bylo zjištěno z tabulky z účetní evidence o porovnání hospodářských výsledků [číslo] 2014, plánu 2014 střediska, tabulky žalovaného o rozdílech v přejímkách za roky 2012 až 2017, zprávy pro představenstvo, inventurních zápisů a záznamu z šetření inventarizačního rozdílu předmětného střediska). Žalovanému tak nevznikl nárok na roční odměny za příslušné období, neboť žádný zaměstnavatel by vědomě nikdy nevyplatil ani korunu na odměnách zaměstnanci, který dlouhodobě porušoval právní a vnitřní předpisy, falšoval hospodářské výsledky, tajil ztráty a skutečný stav zásob a způsobil manko zjištěné inventarizací na předmětném středisku v částce přes [anonymizována dvě slova]. Kč. (§ 38 odst. 1 písm. b), 249 odst. 1 a 2, 301, písm. a), b), c), d), § 302 písm. b) a § 302 písm. g) ZP).

27. Na odvodech a dani z příjmu v zákoně vymezeným subjektům žalobce zaplatil celkem [částka], a to v roce 2014 – [částka] (z toho [částka] jako odvod na sociální pojištění za zaměstnance, [částka] jako odvod na zdravotní pojištění za zaměstnance, [částka] jako odvod na sociální pojištění za zaměstnance a [částka] jako daň z příjmu zaměstnance), v roce 2015 – [částka] (z toho [částka] jako odvod na sociální pojištění za zaměstnance, [částka] jako odvod na zdravotní pojištění za zaměstnance, [částka] jako odvod na sociální pojištění za zaměstnance, [částka] jako odvod na zdravotní pojištění za zaměstnance a [částka] na daň z příjmu zaměstnance) a v roce 2016 – [částka] (z toho [částka] jako odvod na sociální pojištěn zaměstnance, [částka] jako odvod na zdravotní pojištění za zaměstnance, [částka] jako odvod na sociální pojištění za zaměstnance, [částka] jako odvod na zdravotní pojištění za zaměstnance a [částka] jako daň z příjmu zaměstnance).

28. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že žalobou uplatněná částka ve výši 312 220 Kč se stává z nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za roční odměny vyplacené žalovanému za roky 2014 až 2016 ve výši [částka] a na náhradu škody ve výši [částka], která žalobci vznikla odvodem sociálního a zdravotního pojištění a daně z příjmu za zaměstnance zákonem vymezeným subjektům.

29. Protože vzal žalobce po zahájení jednání se souhlasem žalovaného řízení pro částku 4 000 Kč zpět s tím, že tato částka byla na základě dohody o srážkách ze mzdy žalovanému stržena z poslední mzdy za [anonymizováno] [rok], soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.. Nadále tak předmětem řízení byl požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neprávem vyplacených ročních odměn za roky 2014 až 2016 žalovanému podle § 2991 o.z. a požadavek na náhradu škody z titulu odvodů na zdravotním a sociálním pojištění a dani z příjmu za zaměstnance podle § 250 ZP, celkem ve výši 308 220 Kč s příslušenstvím.

30. V průběhu řízení žalovaný namítal relativní neplatnost předmětného uznávacího prohlášení ze dne [datum], a to z důvodu 1) nerespektování zákonného ustanovení o mezení výše škody ve výši 4,5 násobku měsíční mzdy podle § 257 odst. 2 ZP a dále z důvodu 2) bezprávné výhružky. Co se týče 1) důvodu, ten se vztahuje pouze k nároku na náhradu škody (tj. odvodům), nikoliv k nároku na vydání bezdůvodného obohacení a omezení výše škody 4,5 násobku měsíční mzdy se uplatní pouze v případě nedbalostních škod, nikoliv v případě úmyslu, přičemž úmysl žalovaného byl na základě shora popsaných důkazů jednoznačně prokázán. A i kdyby tomu tak nebylo, byla v řízení zjištěna škoda žalobce na odvodech a dani z příjmu v roce 2014 ve výši [částka] v roce 2014, v roce 2015 ve výši [částka] a v roce 2016 ve výši [částka], přičemž průměrný měsíční výdělek žalovaného před vyplacením roční odměny za rok 2014 činil dle § 351 a násl. ZP [částka] (4,5 násobek činí [částka]), v roce 2015 – [částka] (4,5 násobek činí [částka]) a v roce 2016 – [částka] (4,5 násobek činí [částka]). Z uvedeného je zřejmé, že i v případě nedbalostního zavinění ze strany žalovaného by se tato limitace 4,5 násobkem průměrného měsíčního výdělku žalovaného neuplatnila.

31. Co se týče 2. námitky žalovaného ohledně relativní neplatnosti uznávacího prohlášení z důvodu bezprávní výhružky, ani tu soud neshledal důvodnou, srovnej rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], když uznání žalovaný podepsal před tím, než byl podán dne [datum] podnět k prošetření manka přes [anonymizována dvě slova]. Kč. V řízení žalovaný neprokázal, že by byl k podpisu uznávacího prohlášení nucen, když [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] vypověděl, že písemné uznání žalovaný podepsal dobrovolně a ještě dlouho poté žalovaný jednal o způsobu splácení předmětné částky a ke změně jeho postoje došlo až pod vlivem jeho nového právního zastoupení.

32. Namítal-li žalovaný v průběhu odvolacího řízení promlčení nároku žalobce ve vztahu k odměně vyplacené spolu s výplatou za měsíc [anonymizováno] [rok] s tím, že se vrácení může zaměstnavatel domáhat do 3 let ode dne jejich výplaty, přičemž žaloba byla podána dne [datum] (§ 331 ZP), ani tuto námitku promlčení neshledal soud důvodnou, neboť platným uznáním dluhu ze dne [datum] se podle § 639 o.z. promlčecí lhůta prodlužuje na 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Žaloba tak není promlčena ani z části.

33. S ohledem na shora uvedené tak soud požadavku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neprávem vyplacených odměn a požadavku na náhradu škody z titulu zákonných odvodů v celkové výši 308 220 Kč vyhověl a současně dle § 1970 o.z. zavázal žalovaného k zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když do prodlení se žalovaný dostal podpisem uznávacího prohlášení dne [datum].

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a jejich náhradu před soudy obou stupňů přiznal ve věci úspěšnému žalobci, který před jejím podáním žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce písemně vyzýval dle § 142a odst. 1 o.s.ř. Náklady žalobce činí soudní poplatek 15 611 Kč, náklady za právní zastoupení, a to za úkon v částce 9 540 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby, sepis písemného vyjádření z [datum], za účast při jednání soudu dne [datum] přesahující 2 hodiny, sepis písemného vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soud dne [datum], sepis písemného vyjádření ze dne [datum], za účast při jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření k odvolání žalovaného, za účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum], sepis písemného vyjádření z [datum], sepis písemného vyjádření ze dne [číslo] [anonymizováno] [rok] a ze dne [datum], za účast při jednání u Okresního soudu dne [datum], 16 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, cestovné k jednání u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou [datum] ve výši [částka] podle vyhl. č. 333/2018 Sb. os. [značka automobilu], jízdné ve stejné výši k jednání Okresního soudu dne [datum], stejné jízdné k jednání soudu dne [datum], jízdné v částce [částka] k jednání před odvolacím soudem dne [datum] podle vyhl. č. 358/2019 Sb., jízdné v částce [částka] k jednání u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou dne [datum] podle vyhl. č. 589/2020 Sb. spolu s 21% DPH v částce 36 782 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 227 547 Kč.

Poučení