8 C 21/2024 - 185

Rubrum

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A] b) [Jméno žalobce B] c) [Jméno žalobce C] d) [Jméno žalobce D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A] 2. [Jméno žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] o určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že žalobci jsou vlastníky části [adresa], označených geometrickým plánem č[jméno FO], kdy žalobce a) [Jméno žalobce A] je výlučným vlastníkem [Anonymizováno], žalobci b) [Jméno žalobce B] a c) [Jméno žalobce C] jsou spoluvlastníky podílu o velikosti 1/2 v rámci SJM pozemku p. č. [Anonymizováno], žalobkyně c) [Jméno žalobce C] je výlučným vlastníkem podílu o velikosti 1/6 pozemku p. č. [Anonymizováno] a žalobkyně d) [Jméno žalobce D] je spoluvlastníkem podílu o velikosti 1/6 pozemku p. č. [Anonymizováno], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 82 826,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne 15. 1. 2024 ve znění jejího doplnění ze dne 17. 9. 2024 domáhali určení, že jsou vlastníky částí pozemku p. [adresa] A to částí označených [jméno FO]: Žalobce a) [Jméno žalobce A] je výlučným vlastníkem p. č. [Anonymizováno], žalobci b) [Jméno žalobce B] a c) [Jméno žalobce C] jsou spoluvlastníky podílu o velikosti 1/2 v rámci společného jmění manželů (dále jen „SJM“) pozemku p. č. [Anonymizováno], žalobkyně c) [Jméno žalobce C] je výlučným vlastníkem podílu o velikosti 1/6 pozemku p. č. [Anonymizováno] a žalobkyně d) [Jméno žalobce D] je spoluvlastníkem podílu o velikosti 1/6 pozemku p. č. [Anonymizováno]. Žalobu odůvodnili tím, že část pozemku p. č. [Anonymizováno] sousedí s nemovitostmi žalobců. Žalobce a) je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] (rodinný dům), pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (garáž) a pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše evidováno na [adresa], přičemž popsané nemovitosti tvoří dohromady funkční celek s domem č.p. [Anonymizováno] včetně přilehlých prostor dvoru a zahrady. Žalobce a) zdědil nemovitosti v roce [Anonymizováno] v rámci dědického řízení po svém otci [jméno FO]. Nemovitosti ve vlastnictví žalobce a) přímo sousedí s částí sporného pozemku p. č. [adresa]. Tato část je označena geometrickým plánem č. [jméno FO] o výměře 9 m2 (dále jen pozemek 1). Přechozí vlastník, otec žalobce a), rovněž využíval nemovitosti ve vlastnictví žalobce a) včetně pozemku 1, a to jako jediný průchod ze dvora domu na zahradu za domem. Část pozemku o rozloze asi 9 m2 je připlocena, používána a udržována vlastníky a obyvateli nemovitostí ve vlastnictví žalobce a) od doby, co si žalobce a) pamatuje, minimálně od roku [Anonymizováno] (plot byl postaven v roce [Anonymizováno] po sporu o jeho vedení, kdy nejprve se jednalo o plot plaňkový, později pletivový), avšak stav je neměnný asi od roku [Anonymizováno], neboť pozemek 1 byl užíván i právními předchůdci žalobce a). Otec žalobce a), jako právní předchůdce žalobce a), obdržel v roce [Anonymizováno] od [adresa] rozhodnutí potvrzující oprávněnost a správnost využívání pozemku 1 pro svůj přístup do zahrady, čímž byl žalobce a) i jeho otec v dobré víře, že stav držby pozemku 1 je v pořádku a po právu a není jím způsobována žádná újma. Současně však žalobce a) uvedl, že jeho právní předchůdce nebyl v dobré víře, že drží věc vlastní, když věděl, že drží věc ve vlastnictví obce při svolení obce ohledně vedení hranice plotu, příp. následně drží věc jejíž vlastník není znám, o čemž svědčí skutečnost, že otec žalobce a) v roce [Anonymizováno] kontaktoval [právnická osoba] s žádostí o odkup pozemku 1. Otec žalobce a) držel pozemek 1 od roku [Anonymizováno] a žalobce a) drží pozemek 1 po dobu 12 let, přičemž žádný z nich nebyl v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Otec žalobce a) do [adresa] dojížděl asi 2x měsíčně od roku [Anonymizováno] za účelem rekreace (až do roku [Anonymizováno] zde žili jeho rodiče, tj. prarodiče žalobce a). Následně v letech [Anonymizováno] zde trvale žil. Ve shodném časovém období od roku [Anonymizováno] zde s rodiči trvale žil i žalobce a). Žalobce a) během prázdnin dojíždí do [adresa] častěji přibližně 2-3 víkendy v měsíci, během podzimu a zimy pak cca 1-2 x do měsíce.

2. Žalobce b), žalobkyně c) a žalobkyně d) jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. 233[Anonymizováno](rodinný dům), pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (jiná stavba), pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [adresa]. Tyto nemovitosti tvoří dohromady funkční celek s domem č.p. [Anonymizováno] včetně přilehlých prostor dvoru a zahrady. Nemovitosti ve vlastnictví žalobců b), c), d) přímo sousedí s částí sporného pozemku p. č. [adresa], jako pozemek p.č. [Anonymizováno] o výměře 111 m2 (dále jen pozemek 2). Žalobci b) až d) dlouhodobě užívají pozemek 2 o velikosti asi 112 m2. Pozemek 2 je dlouhodobě připlocen k pozemkům ve spoluvlastnictví žalobců b) až d), které jsou využívány, udržovány a obhospodařovány výlučně žalobci b) až d) a obyvateli nemovitostí v jejich vlastnictví od doby, co si žalobci b) až d) pamatují. Předchozí vlastníci, otec žalobkyň c) a d), teta žalobkyň c) a d) a další členové rodiny, rovněž využívali nemovitosti žalobců b) až d) včetně pozemku 2, přičemž žádný z nich nebyl v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 o. z. Pozemek 2 je vlastníky a obyvateli nemovitostí žalobců b) až d) využíván jako část zahrady, která zasahuje až do samého centra zahrady žalobců b) až d) jako úzký pruh. Pozemek přetíná přístupovou cestu k nemovitostem žalobců b) až d) vedoucí přes jejich zahradu, která je potřebná pro přístup techniky a zahrnuje rovněž studnu, která se nachází v centru zahrady žalobců b) až d). Skutečnost, že zahrada byla užívána jako celek včetně pozemku 2 je prokazatelná například architektonickým plánem zahrady. Plot na pozemku 2 vedl od doby, co si žalobci pamatují, minimálně od roku 1964, na čemž nic nemění ani skutečnost, že žalovaný 1. bez vědomí žalobců b) až d) plot zbořil a pokácel stromy a jiné dřeviny na pozemku a přesunul budku nad studnu. Na obrazových přílohách žalobci vyobrazili, kde vedl plot oddělující hranice pozemků, což bylo oběma žalovaným známo. Žalobce b) a žalobkyně c) mají v SJM podíl o velikosti nemovitostí zapsaných na LV 38, které nabyli koupí v roce [Anonymizováno] od paní [jméno FO], která podíl o velikosti nabyla v roce [Anonymizováno] v rámci dědického řízení a podíl o velikosti nabyla v roce [Anonymizováno] darem. Žalobce b) a žalobkyně c) drží část sporného pozemku p. č. [Anonymizováno] po dobu více než 8 let. Jejich právní předchůdce paní [jméno FO] podíl o velikosti nemovitostí zapsaných na [Anonymizováno] držela včetně části sporného pozemku p. č. [adresa] po dobu 23 let (od roku [Anonymizováno]). Žalobkyně c) pak má ve svém výlučném vlastnictví podíl o velikosti 1/3 nemovitostí zapsaných na [Anonymizováno]. Žalobkyně d) má ve svém výlučném vlastnictví podíl o velikosti 1/6 nemovitostí zapsaných na [Anonymizováno], který nabyla v roce [Anonymizováno] v rámci dědického řízení po právním předchůdci [jméno FO], který byl vlastníkem podílu o velikosti od roku [Anonymizováno], kdy tento nabyla v dědickém řízení, a dále vlastníkem podílu o velikosti od roku [Anonymizováno], kdy tento nabyla darem. Žalobkyně d) tak drží část pozemku citovaného ve výroku I rozsudku po dobu téměř 17 let, její právní předchůdce [jméno FO] pak podíl o velikosti předmětných nemovitostí držel včetně části sporného pozemku [Anonymizováno] po dobu 15 let (od roku [Anonymizováno]). Žalobkyně c) je vlastníkem 1/6 nemovitostí zapsaných na [Anonymizováno] a drží část sporného pozemku p. č. [Anonymizováno] po dobu téměř 17 let. Její právní předchůdce [jméno FO] pak podíl o velikosti nemovitostí zapsaných na [Anonymizováno] držel včetně části sporného pozemku p. č. [Anonymizováno] po dobu 15 let (od roku [Anonymizováno]). Podíl nemovitostí zapsaných na [Anonymizováno] v rozsahu 1/6 nabyla v roce [Anonymizováno] darem od své sestry paní [jméno FO], která podíl o velikosti 1/6 nabyla v rámci dědického řízení v roce [Anonymizováno] po [jméno FO]. [jméno FO] v nemovitostech ve spoluvlastnictví žalobců b) až d) pobýval do svého narození do doby odchodu na studia (žil zde se svými rodiči), následně sem pravidelně dojížděl za svými rodiči a následně se svojí manželkou [jméno FO] a poté od odchodu do důchodu, tj. od roku [Anonymizováno], vždy v [adresa] trávili část roku od jara do podzimu, kdy v létě za nimi jezdila širší rodina [právnická osoba], takto [jméno FO] pobýval v [adresa] až do roku [Anonymizováno]. [jméno FO] v nemovitostech ve spoluvlastnictví žalobců b) až d) rovněž strávila mládí (žila zde se svými rodiči), dále za rodiči dojížděla a v důchodu zde trávila větší část roku od jara do podzimu. Žalobkyně c) a žalobkyně d) již od svého dětství pravidelně často jezdily do [adresa] na víkendy a prázdniny. Žalobkyně c) v [adresa] dokonce v předškolním věku dlouhodobě bydlela (se svojí babičkou) cca po dobu 1 roku nepřetržitě. Dále žalobkyně c) v době svých mateřských dovolených rovněž dlouhodobě pobývala v [adresa] (cca 9 let). Žalobkyně d) byla dlouhodobě v domácnosti až do roku [adresa] tak trávila čas od jara do podzimu, po nástupu dětí do školy pak vždy celé prázdniny a většinu víkendů, v roce [Anonymizováno] se zde starala o nemocnou babičku. Žalobce b) jako manžel žalobkyně c) pravidelně dojíždí do [adresa] spolu se svojí manželkou o všech víkendech, dovolených a prázdninách. Žalobce b) a žalobkyně c) si společně dům v [adresa] připravují pro trvalé bydlení, aby se sem po svém odchodu do důchodu mohli natrvalo přestěhovat. Všichni žalobci mají v [adresa] mezi sousedy mnoho známých, kteří je považují za místní a jejich dlouhodobou přítomnost v [adresa] mohou potvrdit. Po celou dobu byli jak předchozí vlastníci ([jméno FO], [jméno FO]), tak žalobci b) až d) v dobré víře, že držbou části pozemku, kterou po celou dobu využívají pro odběr vody a rekreaci na zahradě, jakož i přístup k budovám a starání se o pozemek (o zeleň, dřeviny i studnu), nepůsobí nikomu újmu. Vlastník pozemku parc. č. [adresa] (dále jen „pozemek“) nebyl po dlouho dobu znám, neboť v katastru nemovitostí byl uveden [jméno FO], který zemřel v roce [Anonymizováno]. V této souvislosti proběhlo v letech [Anonymizováno] dodatečné dědické řízení pověřenou soudní komisařkou [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by byli vypátráni žijící dědici. Žalovaní nabyli vlastnictví k pozemku kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalovaní bydlí přibližně od roku [Anonymizováno] v sousedním domě č.p. [Anonymizováno]. Žalované 2) je stav znám delší dobu, neboť se jedná o dům rodičů jejího bývalého manžela, a proto žalovaní museli vědět nebo mít minimálně vážnou pochybnost o tom, že kupní smlouvou nabývají pozemek od neoprávněného, neboť žalovaní nemohli být v dobré víře, že kupují pozemek od oprávněného, když jim bylo známo, že část pozemku je připlocena a užívána žalobci. Dne [datum] došlo ze strany žalovaných k neoprávněnému vniknutí do části pozemku v držení žalobce a), kdy došlo ke zbourání branky a vyznačení domnělé hranice mezi pozemkem a nemovitostí žalobce a).

3. V roce [Anonymizováno] kontaktoval žalobce c) [právnická osoba] v [adresa] s žádostí o odkup pozemku, když dle tehdy zjištěného stavu byl v katastru evidován jako vlastník pozemku [jméno FO]. Právní předchůdci žalobců b) až d) - [jméno FO], otec žalobkyní c) a d) a [jméno FO], teta žalobkyní c) a d), nebyli v dobré víře, že drží věc vlastní, když věděli že drží věc ve vlastnictví obce (veřejnou) s danou hranicí vedení plotu, příp. následně že drží věc, jejíž vlastník není znám, nebyli ale ani v nepoctivém úmyslu. Části pozemků p. č. [adresa], jako parc. č. [Anonymizováno] jsou ve vlastnictví žalovaných. Žalobci se bezúspěšně pokoušeli o smírné vyřešení sporu, žalovaní však žalobce nikdy neoslovili k možnému odkupu a naopak se koupi pozemku před žalobci snažili utajit. Žalobci mají za to, že došlo k naplnění zákonných podmínek daných § 1095 o. z. pro mimořádné vydržení pozemku 1 ve vztahu k žalobci a) a pozemku 2 ve vztahu k žalobcům b) až d), když pozemky společně s jejich právními předchůdci nedrželi v nepoctivém úmyslu po dobu delší 20 let, a to ačkoli si byli vědomi, že pozemky do doby vydržení nebyly v jejich vlastnictví.

4. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili, vyjádřili se zejména podáním ze dne 22. 3. 2024 a ze dne 30. 10. 2024, v nichž učinili nesporným, že kupní smlouvou ze dne [datum] nabyli předmětný pozemek p. č. [adresa] do podílového spoluvlastnictví od sedmi prodávajících. Kupní smlouva se týkala též pozemku p. č. [adresa], přičemž kupní cena byla stanovena na částku ve výši 20 160 Kč za všechny pozemky. Prodávající nemovitosti nabyli v letech [Anonymizováno] v rámci projednání dědictví po dědicích po [jméno FO]. Dle žalovaných k mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z. nedošlo. Ve vztahu k žalobci a) žalovaní uvedli, že žalobce a) ani jeho otec (právní předchůdce) pozemek 1 neužívali v dobré víře, o čemž svědčí komunikace vedená mezi pane [jméno FO], příbuzným žalované 2) a Okresním ústavem národního zdraví a Městským národním výborem v [adresa] v období od [Anonymizováno], dle kterého byl dle zjištění státního [Anonymizováno] veden jako veřejný statek a žalobce a) by tak měl doložil, jakým poctivým způsobem jeho otec nechal postavit plot, což platí obdobně též k žalobcům b) až d) pokud tvrdí, že jejich předchůdci měli plot postavený, když žalovaní mají za to, že [právnická osoba] nemohl dát souhlas s umístěním plotu na pozemek stejně jako tomu bylo u pana [jméno FO]. K listině - rozhodnutí potvrzující oprávněnost a správnost využívání pozemku 1 pro přístup do zahrady předložené žalobcem a) vyhotovené [adresa] se žalovaní vyjádřili jako o výprose pro právního předchůdce žalobce a), neboť jím byl udělen dočasný souhlas s umístěním stavby (plotu) na pozemku 1, což nabourává dobrou víru, že stavebník staví na vlastním, čímž držba nebyla poctivá a nemohlo tak dojít k vydržení práva. Žalovaní dále upozornili na rozpornost žaloby v tvrzení žalobce a), že jeho otec držel či nedržel pozemek 1 v dobré víře. Žalovaní dále odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022 dle kterého se jedná o nepoctivou držbu, pokud si z výprosy chce detentor učinit trvalé užívání. Poctivá držba musí být dle § 922 odst. 1 o. z. jak při uchopení, tak i při výkonu držby. Za příklad nepoctivého jednání je dle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedeno, že jde v zásadě o úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 933 o. z.) Žalobce a) i jeho otec přitom k užívání pozemku 1 přistupovali s tím, že věděli, že nejde o pozemek vlastní, ale o pozemek cizí, čímž nelze hovořit o tom, že by jednali v omluvitelném omylu a nejednali by v nepoctivém úmyslu. Z nepoctivého jednání žalobce a) dále usvědčuje skutečnost, že v roce [Anonymizováno] jednal s [právnická osoba] o odkupu pozemku 1, čímž si chtěl uzurpovat právo, které mu nepatřilo. Všichni žalobci měli stejné právo ucházet se o nabytí práva k pozemku a žalobce a) parazitoval na zemřelém, když využil situace, že vlastník pozemku nebyl dlouho znám, neboť nikomu neplatil nájem a nečinil žádné kroky, aby pozemek získal od dědiců, což lze tvrdit i o počínání žalobců b) až d). Dle rozsudku Nejvyššího soudu č.j. [spisová značka] byly pozemky v tzv. socialistickém společenském vlastnictví, které byly jediným oprávněným předmětem práva osobního užívání pozemku, vyloučeny z vydržení.

5. Ve vztahu k žalobcům b) až d) žalovaní uvedli, že ti o pozemek 2 nikdy nejevili větší zájem, když přes pozemek velmi sporadicky přecházeli, dále měli zamknutou neudržovanou dřevěnou boudu nad studnou, která byla zanedbaná a plavaly v ní mrtvé myši. Vegetace byla neudržovaná, jeden vzrostlý strom byl nakloněný a ohrožoval okolí. Žalovaní se od roku 2016 snažili pozemek získat, když od stejného roku část pozemku používali jako skládku hutního materiálu, kamene, nádrže na vodu a sudy, měli zde kompost, lesní jahody a malé keře, proti čemuž žalobci b) až d) ničeho nenamítli a jen tomuto přihlíželi. Žalobci b) až d) se nechopili držby k pozemku 2, čímž jim držba zanikla, neboť k naplnění podmínek mimořádné držby je zapotřebí držba nepřetržitá. Skutečnost, že právní předchůdci žalobců b) a d) pozemek nevyužívali trvale, ale jezdili tam pouze na rekreaci nesvědčí o trvalosti držby. Žalobci b) až d) nesplnili podmínku poctivosti držby, když způsobovali újmu socialistické organizaci (obci), neboť využívali veřejný statek (studnu), čímž nelze vydržecí dobu právních předchůdců započítat. Žalovaní předmětný pozemek nabyli v dobré víře vzhledem k principu materiální publicity ve vztahu ke katastru nemovitostí a ke skutečnosti, že prodávající jsou oprávněni s předmětným pozemkem nakládat, když jejich vlastnické právo je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

6. Ve věci byla nařízena ústní jednání, která proběhla dne 28. 1. 2025, 15. 4. 2025 a 10. 6. 2025.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí [právnická osoba], zjištěno, že žalobce a) je výlučným vlastníkem parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. [Anonymizováno], dále pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (garáž) a pozemku parc. č. [adresa].

8. Z výpisu z katastru nemovitostí [právnická osoba], vyplývá, že žalobce b), žalobkyně c) a žalobkyně d) jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] (rodinný dům), pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (jiná stavba), pozemku parc. č. [adresa]. Spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 náleží do SJM žalobců b) a c), žalobkyně c) je dále výlučným spoluvlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/3 a žalobkyně d) je spoluvlastníkem podílu o velikosti 1/6. Při jednání dne [datum] žalobci sdělili, že v průběhu roku [právnická osoba] provedl změny označení pozemku, kdy k stávajícímu pozemku parc. č. [Anonymizováno] zahrada, byly sloučeny dosud samostatné pozemky p. č. [Anonymizováno] a došlo tak k navýšení výměry pozemku p. č. [Anonymizováno] z původních 1 755 m. Soud dle aktuálního veřejného přístupu do katastru nemovitostí ověřil aktuální výměry pozemku p. č. [Anonymizováno], která činí 4 374 m.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí [právnická osoba] soud zjistil, že k tomuto dni bylo vlastnické právo k spornému pozemku parc. č. [adresa]

10. Z výpisu z katastru nemovitostí [právnická osoba], bylo soudem zjištěno, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. [adresa], a to každý v rozsahu ideální spoluvlastnického podílu.

11. Ze stížnosti [jméno FO] právního předchůdce žalobce a), ze dne [datum] [adresa], stavební komisi, soud zjistil, že jmenovaný podal stížnost na svého souseda [jméno FO] s odůvodněním, že mezi jejich pozemky vede veřejná cesta v šířce cca 1 metr, část této cesty v délce cca 9 m používali přes 50 let dřívější majitelé a nyní i stěžovatel jako přístupovou cestu na svou zahradu. Dne [datum] [jméno FO] tuto cestu svévolně přehradil, tím že přemístil plot na hranici pozemku stěžovatele, čímž mu prakticky znemožnil používání této veřejné cesty. Z důvodu, že se jedná o cestu veřejnou ve vlastnictví MNV pokládal stěžovatel jednání [jméno FO] za protiprávní a svévolné, kdy stěžovatel žádal, aby došlo ke komisionálnímu prošetření na místě samém a uložení povinnosti [jméno FO], aby plot uvedl do původního stavu. Dle stěžovatele uvedenou veřejnou cestu mohou volně užívat obě strany, nemůže však souhlasit s tím, aby si ji oplocením přivlastnila jedna strana pro svoje sobecké účely.

12. Ze zprávy [právnická osoba] v [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne byla přijata stížnost [jméno FO] a dále že vyřízení stížnosti bylo uloženo komisi výstavby v zákonné lhůtě.

13. Ve zprávě [právnická osoba], že na základě dohody [jméno FO] přislíbil, že jím přemístěný plot vrátí na původní hranici tak, aby cesta vedoucí k vodárně byla průchodná. Dle šetření, které provedl [Anonymizováno], je pozemek veden jako „veřejný statek“ a nikdy nebyl majetkem [jméno FO] tedy obdržel souhlas od [Anonymizováno] k oplocení, byl mu dán neoprávněně. Dále uvedl, že věří, že oplocení vrátí na původní místo, neboť nelze oplocovat pozemek, které není ve vlastnictví. Toto sdělení bylo též zasláno na vědomí [jméno FO].

14. Ve sdělení [právnická osoba] adresovaného [jméno FO], úřad sděluje, že dne [datum] byla přijata jeho žádost o odkoupení pozemku parc. č. [adresa] a bude zahájeno šetření vlastnického práva k předmětné parcele a zjištění bližších údajů týkajících se [jméno FO].

15. Žádostí ze dne [právnická osoba] požádal [adresa] o projednání dodatečného dědictví po [jméno FO].

16. Z kopie katastrální mapy (čl.34) soud zjistil, že pozemek vymezený ve výroku I rozsudku sousedí mj. s pozemky ve vlastnictví (spoluvlastnictví) žalobců, kdy se jedná o úzký lomený pruh při hranici pozemku žalobce a), který zasahuje až ke středu pozemku ve spoluvlastnictví žalobců b) až d).

17. Na zákresu plánu zahrady (čl.35-37) je dle žalobkyně c) jsou původní plány zahradního architekta na zahradu, která dnes zahrnuje pozemek [Anonymizováno] z 30. let 20. století již v tehdejší době byl celý pozemek koncipován jako zahrada a měl sloužit k užívání jako celek.

18. V e-mailu žalobkyně c) ze dne 24. 8. 2009 žalobkyně c) žádala starostu (bez uvedení jména či obce) o odkup části pozemku, který zasahuje do pozemku ve spoluvlastnictví žalobců. Uvádí, že původně šlo zřejmě o přístupovou cestu ke studni, která je na jejich pozemku a patří městu a která se v současné době nevyužívá, takže ani přístupová cesta už neplní svůj původní účel a není již ani po celé své délce průchodná. Odkoupením této malé části pozemku by se hranice zahrady staly celistvé. A v e-mailu žalobkyně c) ze dne [datum] adresovaného starostovi (bez uvedení jména či obce) žádala o radu, jak má postupovat ve směru odkupu části pozemku.

19. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce b) a žalobkyně c) nabyli od prodávající [jméno FO], do SJM spoluvlastnický podíl o velikosti nemovitostí: pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům čp. [Anonymizováno], pozemku parc. č. st. 359[Anonymizováno] jehož součástí je kůlna, pozemků parc. č. [Anonymizováno] (vše zahrada), se studnou, žumpou, venkovními úpravami a trvalými porosty, a to vše v obci [adresa], vše zapsáno v katastru nemovitostí pro [adresa].

20. Ze sdělení [adresa] vyplývá, že [jméno FO] nabyli vlastnictví v rámci dědického řízení po [jméno FO] zemřelém dne [datum] každý spoluvlastnického podílu a [jméno FO] k nemovitostem pozemek stp. čk. [Anonymizováno] s rodinným domem č.p. [Anonymizováno] a zahradou čk. [adresa].

21. Rozhodnutím [adresa] nabyli dědictví po [jméno FO], dle dědické dohody pozůstalé manžely [jméno FO], narozené [rodné přijmení] a pozůstalých dětí [jméno FO], spoluvlastnický podíl každý o velikosti id. rodinného domku čp. [Anonymizováno] se stp. čk. [Anonymizováno] a zahradou čk. [adresa] obě pozůstalé děti [jméno FO].

22. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] uzavřené mezi [jméno FO], bylo zjištěno, že dárkyně [jméno FO] každému id. spoluvlastnického podílu na rod. domku čp. [adresa], vše zapsané na [Anonymizováno] evidenci nemovitostí pro k. ú. [adresa] s vedlejší stavbou, ploty, studnou, venkovními úpravami a trvalými porosty.

23. Usnesením [adresa] dědictví po [jméno FO], byla schválena dohoda dědiců, dle které mj. budovy č.p. [adresa], nabyly do spoluvlastnictví stejným dílem dcery zůstavitele: žalobkyně c), [právnická osoba] a žalobkyně d) (tedy každá v rozsahu 1/6).

24. Z darovací smlouvy uzavřené dne [datum] mezi dárkyní [Jméno žalobce C], soud zjistil, že [právnická osoba] darovala žalobkyni c) id. 1/6 spoluvlastnického podílu pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům čp. [Anonymizováno], pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je kůlna bez čp/če a pozemků parc. č. [Anonymizováno] s příslušenstvím, vše v k. ú. a obci [adresa].

25. V čestném prohlášení [jméno FO] jmenovaná prohlásila, že osobně zná žalobkyni c), žalobce b) a žalobkyni d), osobně znala také předchozí vlastníky nemovitostí čp. [Anonymizováno] [adresa]. Oplocení pozemků příslušejících k domu č.p. [Anonymizováno] je po dobu co si pamatuje vedeno ve stejných hranicích, celá zahrada byla vždy využívána rodinou vlastníků. Dále prohlásila, že s [jméno FO] mnohokrát vedli debatu o tom, že část jejich zahrady nemá známého vlastníka, nikdo jiný ovšem danou část zahrady neužíval ani užívat nemohl, zahrada byla dlouhodobě oplacena takto. Jmenovaná dále uvedla, že si pamatuje, že vždy hovořili o věcném břemenu ohledně studny, ze které byla v minulosti brána voda do zdravotního střediska a také z této studny vedla voda do [adresa] mluvila o studni jako o zdroji vody pro město [adresa] jako o záložním zdroji.

26. Dle situačního plánu části [jméno FO] (čl.56) soud zjistil přibližné umístnění studny na konci sporného pozemku p. č. [Anonymizováno] ve spoluvlastnictví žalobců b) až d) (nesporné při jednání dne [datum], čl.126).

27. Ve výkazu výměru podle evidence nemovitosti, [právnická osoba] jsou uvedeny výměry stávajících pozemků parc. č. [hodnota] a nově odděleného pozemku p. č. [hodnota].

28. V SMS komunikaci [adresa] soud zjistil, že žalobce a) oslovil formou SMS žalovanou 2. s nabídkou odkupu kusu pozemku, v tom případě by vyřídil a uhradil geometrický plán, což zůstalo bez reakce ze strany žalované 2. Na to žalobce a) zaslal žalované 2. další SMS s tím, že bere na vědomí, že část pozemku odprodat nechce a nechť nechá vypracovat oficiální geometrický výměr, bez něhož není možné plot jakkoli měnit. Dále požádal, aby se zdrželi jakýchkoliv úprav a demontáží na jeho zahradě, případné škody bude vymáhat, ohledně vlastnictví upozornil na „paragrafy týkající se vydržení.“ 29. V SMS komunikace označené jako [Anonymizováno] – soused, vedené mezi žalobcem a) a žalovaným 1., žalovaný 1. sděluje žalobci a), že kus pozemku není na prodej, žalobce a) žalovanému 1. dále sdělil, že bere na vědomí, že část pozemku odprodat nechce a nechť nechá vypracovat oficiální geometrický výměr, bez něhož není možné plot jakkoli měnit. Dále požádal, aby se zdrželi jakýchkoliv úprav a demontáží na jeho zahradě, případné škody bude vymáhat, ohledně vlastnictví upozorňuje na paragrafy týkající se vydržení.

30. Usnesením [adresa] o dědictví po [jméno FO], soud zjistil, že žalobce a) nabyl dědictvím po svém otci mj. pozemek č. parc. st. [Anonymizováno] jehož součástí je budovu č.p. [Anonymizováno], pozemek č. parc. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova bez čp/če (garáž), pozemky č. parc. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, č. parc. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, č. parc. [Anonymizováno] zahrada, č. parc. [Anonymizováno] – orná půda, č. parc. [Anonymizováno] – ostatní plocha, vše zapsáno u [právnická osoba].

31. V SMS komunikace mezi žalovaným 1. a žalobcem b), žalobce b) žalovanému 1. nabízí směnu pozemků, k čemuž žalovaný 1. uvedl, že v minulosti navrhoval společné odkoupení pozemku s žalobcem a). Žalovaný 1. dále uvádí, že až během koupě pozemku zjistili, jak je pozemek velký a že k němu patří studna s čerpací stanicí pod zemí, nenapadlo je, že studna není jejich, což oni věděli a ani jedinkrát neřekli, aby si vodu brali dle potřeby, protože není jejich. Dále žalovaný 1. sdělil, že „pozemek vznikl před 100 lety a je to opravdu malý kousek země ale bezvýznamný není, dělit se tedy nebude. Navíc stavitel našeho domu a majitel pozemku [Anonymizováno] byli bratři [jméno FO]“. Nato žalobce b) reagoval tak, že žalovaný 1. do komunikace podsouvá nepatřičné, kdy si osobně myslí, že věc okolo studny by se dala řešit. Žalovaný 1. dále žalobci b) sdělil, že studna je v dezolátním stavu na povrchu a značně zanedbaná uvnitř, v případě budoucí poruchy městského řadu a odstavení vodovodního řadu vodu ze studny dají. Dále je v komunikaci řešen naklánějící se strom. 32. [spisová značka], bylo rozhodnuto o splnil oddlužení a osvobození od pohledávek dlužníka - žalovaného 1. 33. [jméno FO], a schváleným [adresa] byly vymezeny ze sporného pozemku p. č. [adresa] o výměře 149 m2 části označené jako pozemky p. č. [Anonymizováno] o výměře 15 m2, pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 9 m2, pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 15 m2 a pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 111 m2.

34. Z e-mailu [jméno FO] soud podává, že [jméno FO], zástupce stavebního úřadu [adresa], zaslal žalobkyni c) text označený jako „možné prohlášení“, jehož obsahem je sdělení, že žalovaný 1. byl v úředním kontaktu s [jméno FO] ve věci řízení o přeložce vedení NN v [adresa], když žalovaný 1. jmenovaného požádal, aby nikde neuváděl, že se stal vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], na což mu jmenovaný sdělil, že tato informace je veřejně přístupná, kdy takto se o vlastnictví pozemku žalovaným 1. dozvěděl i stavební úřad.

35. V čestném prohlášení [jméno FO] jmenovaný uvádí, že byl dřívějším spoluvlastníkem sporného pozemku p. č. [Anonymizováno] V týdnu od [datum] [jméno FO] obdržel dopis od žalobce a) ve věci prodeje části sporného pozemku. Jelikož v té době bylo před podpisem kupní smlouvy ke spornému pozemku s žalovanými, jmenovaný dopis zničil.

36. Z obsahu veřejně přístupného výpisu z katastru nemovitostí ohledně pozemku p. č. [adresa] (čl.166) vyplývá, že spoluvlastníky sporného pozemku byly k tomuto datumu [jméno FO], [jméno FO].

37. Kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaní jako kupující nabyli od prodávajících [jméno FO] vlastnické právo ke spornému pozemku parc. č. 198/7 o výměře 149 m2 a pozemku p. č. [Anonymizováno], zapsaných u [právnická osoba].

38. Z výše uvedených důkazů vyplývá, že žalobce a) je výlučným vlastníkem pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. [Anonymizováno], pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba garáže bez č.p./č.e. a pozemku p.č. [Anonymizováno], vše zapsáno na [adresa]. Žalobce a) zdědil nemovitosti po otci [jméno FO] a od té doby užíval i část žalovaného pozemku (úzká proluka mezi domy) o výměře asi 9 m2. Již ve stížnosti otce žalobce a) [jméno FO] uvádí, že mezi jejich pozemky vede veřejná cesta v šířce cca 1 metr, část této cesty v délce cca 9 m používali přes 50 let dřívější majitelé a nyní i stěžovatel jako přístupovou cestu na svou zahradu. Ve zprávě [právnická osoba] bylo [jméno FO] sděleno mj., že sporný pozemek veden jako „veřejný statek. [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] sděluje [tituly před jménem] [jméno FO], že k jeho žádosti o odkoupení pozemku parc. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] bude zahájeno šetření vlastnického práva k předmětné parcele a zjištění bližších údajů týkajících se [jméno FO].

39. Žalobci b), c) a d) jsou spoluvlastníky pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jeho součástí je stavba rodinného domu č.p. [Anonymizováno], pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. a pozemků p.č. [Anonymizováno] p.č. [hodnota], p.č. [Anonymizováno], (v současnosti jsou k pozemku p. č. [Anonymizováno] sloučeny tehdy samostatné pozemky p. č. [Anonymizováno], vše zapsáno na [adresa]. Žalobci b), c), d) jsou spoluvlastníky nemovitosti výše uvedených nemovitostí. Žalobkyně d) je spoluvlastníkem podílu o velikosti 1/6. Žalobkyně c) je spoluvlastníkem podílu o velikosti 1/3 a součástí SJM žalobců b) a c) je spoluvlastnický podíl o velikosti . Žalobkyně c) a d) zdědili po [jméno FO] každá ideální 1/6 nemovitostí. Žalobkyně c) nabyla 1/6 spoluvlastnického podílu k nemovitostem darovací smlouvou uzavřenou s [jméno FO]. Žalobci b), c) nabyli spoluvlastnický podíl o velikosti koupí do SJM kupní smlouvou od [jméno FO], narozené [rodné přijmení], která podíl o velikosti nabyla v roce [Anonymizováno] v rámci dědického [jméno FO]. Sami žalobci tvrdili, že užívali část sporného pozemku p. č. [Anonymizováno] a i jejich právní předchůdci byli v dobré víře, že stav držby je v pořádku a po právu a není jím způsobována žádná újma. Současně však tvrdili, že i jejich právní předchůdci nebyli v dobré víře, že drží věc vlastní, když věděli, že drží pozemek ve vlastnictví obce věc či neznámého vlastníka. Skutečnost, že sporný pozemek patří jinému byl známý.

40. Shora uvedený skutkový stav byl dostatečný pro rozhodnutí ve věci samé a soud proto důkazní návrhy žalobců na provedení ohledání místa samého, výslech žalobce a) a důkazní návrh žalovaného na účastnický výslech žalovaného 1. a důkazní návrh na výslech svědka [jméno FO], se jako nadbytečné zamítl. Z dalších provedeným důkazům (např. fotografie sporného pozemku a průběhu zaplocení) pak nevyplývaly skutečností relevantní pro rozhodnutí ve věci samé.

41. Od 1. 1. 2014 vstoupilo spolu s novým občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb. dále jen „o. z.„) v účinnost ustanovení § 1095 o. z. o mimořádném vydržení, podle něhož uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá; to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. V případě nemovité věci se jedná o dobu v délce dvaceti let, když běžná desetiletá vydržecí lhůta je u nemovité věci zakotvena v ustanovení § 1091 odst. 2 o. z.

42. Podle § 3066 o. z., že při počítání vydržecí doby se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení občanského zákoníku, tato doba však neskončí v případě nemovité věci dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

43. Podle § 1096 odst. 2 o. z., že při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

44. Dle komentáře § 1095 o. z. (občanský zákoník III., [právnická osoba]. Beck, věcná práva § 976 - 1474, druhé vydání, 2021, s. 376-378: P. Bělovský), je smyslem mimořádného vydržení povolit vydržení i v těch případech, které vylučovalo řádné vydržení, pouze s výjimkou případů jednoznačné zištnosti, tedy kdy držitel nabyl držbu na základě protiprávního anebo jiného nekalého jednání. S odkazem na důvodovou zprávu občanského zákoníku uvádí citovaná komentářová literatura, že z důvodové zprávy vyplývá, že mimořádné vydržení nesmí dát průchod ochraně „zjevné lsti a podvodu“, z čehož implicitně vyplývá, že „nepoctivý úmysl“ má pokrývat pouze případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku; mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží, nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby.

45. Výkladem institutu mimořádného vydržení a pojmu držby nikoliv v nepoctivém úmyslu se podrobně věnoval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, v němž zejména zdůraznil, že podmínkou mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; který se ujal držby v přesvědčení, že se nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu tíží toho, kdo vydržení popírá. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu, kdy obratem „při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl nikoliv poctivý a naopak. Podmínkou mimořádného vydržení je tedy, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník), není tím jeho nepoctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoliv v nepoctivém úmyslu). K vydržení práva nemůže dojít, ztratí-li držitel držbu dříve, než uplyne vydržecí doba a vlastník věci, resp. subjekt vlastnického práva, proto zabrání mimořádnému vydržení zejména tím, že s držitelem uzavře dohodu o předání držby vlastníkovi, popřípadě vlastník v průběhu vydržecí doby zabrání mimořádnému vydržení žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, a tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o. z.), nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o. s. ř.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu.

46. Dále Nejvyšší soud konstatoval v uvedeném rozhodnutí, že ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 o. z. věta druhá, neboť mu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele; jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. Nejvyšší soud dále uvádí, že o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu by šlo, jestliže byl poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil, tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně výše než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch, např. že sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele či šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena. Je třeba též zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu dvaceti nezasáhl, a vždy bude záležet na komplexním a individuálním posouzení věci.

47. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2748/2024 z 28.11.2024 soud uvádí (bod 15.), že Nejvyšší soud se otázkou, ke kterému okamžiku se posuzuje držba „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ pro mimořádné vydržení, zabýval již v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 5. 2023, V něm vysvětlil, že zákon v § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky, jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Uzavřel, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení (k tomu srovnej taktéž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 922/2024).

48. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3606/2024-160 z 28. 1. 2025 uvádí, (bod 16.) že při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“. V bodu 17. odůvodnění pak navazuje: Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je především na úvaze soudů nižších stupňů, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud pak zpochybní úvahy soudů nižších stupňů jen v případě, že jsou zjevně nepřiměřené či nejsou řádně odůvodněny (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. [spisová značka], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1796/2022).

49. Nejvyšší soud v dále usnesení sp. zn. 22 Cdo 3750/2023 ze dne 28. 2. 2024 shrnul, že ten, kdo se vydržení práva služebnosti domáhá, musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu jako právo věcné držel, tj. fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possessio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoli. Samotné faktické užívání věci cizí proto bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti, a proto ani nemůže vést k vydržení tohoto práva. Jedná se jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2274/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1991/2013). Důkazní břemeno ohledně držby práva pak tíží toho, kdo se vydržení (ať už řádného, či mimořádného) domáhá.

50. Ve světle uvedeného výkladu ustanovení § 1095 o. z. má soud v tomto řízení za prokázané, že skutečnost, že přestože se žalobci a jejich právní předchůdci byli přesvědčeni, že užíváním (části) sporného pozemku p. č. 198/7 v k. ú. [adresa] nepůsobí nikomu újmu, užívali pozemek, o kterém věděli, že patří jinému. Protože však usilují proměnit v trvalé právo to, co jim bylo povoleno jen výprosou, nebyly splněny podmínky pro řádné ani mimořádné vydržení. Samotné faktické užívání věci cizí není držbou práva služebnosti, a proto ani nemůže vést k vydržení tohoto práva.

51. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud úspěšným žalovaným přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, a to za 3 úkony právní služby po 3 340 Kč dle § 7 a § 9 odst. 3 odst. písm. a), odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to s ohledem na učiněné společné úkony při zastupování dvou žalovaných dle § 12 odst. 4 advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024, podle kterého náleží advokátovi odměna za každou takto zastupovanou osobu snížená o 20 %, a to za převzetí zastoupení, sepis vyjádření dne 12. 3. 2024 a ze dne 30. 10. 2024, a dále 3x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále za 7 úkonů právní služby po 6 660 Kč dle § 7 a § 9 odst. 3 odst. písm. a), odst. 4 písm. b) advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2025 s ohledem na § 12 odst. 4 ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to za účast u tří jednání soudu ve věci (jednání dne 28. 1. 2025 a dne 15. 4. 2025 přesáhlo 2 hodiny a zástupci tak náleží jím požadovaná odměna za 2 úkony právní služby za každé jednání), vyjádření ze dne 31. 3. 2025 a ze dne 30. 4. 2025, 7 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 1. 2025, dne 15. 4. 2025 a dne 10. 6. 2025 náhrada 3 x 1 987,17 Kč za 163 ujetých km v částce 1 237,17 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 advokátního tarifu, a náhrada za ztrátu času v trvání 3 x 4 x 30 minut po 150 Kč v celkové částce 1 800 Kč podle § 14 advokátní tarifu, 21 % DPH z těchto položek ve výši 14 374,82 Kč. Celkem 82 826,33 Kč. [jméno FO] žalovaní účtovali náhradu za jednání s advokátem dne 11. 3. 2024, dne 30. 9. 2024, dne 27. 3. 2025, dne 14. 4. 2025 a dne 5. 6. 2025, taková jednání považoval soud za neúčelná, když tyto úkony jsou součástí úkonu převzetí a přípravy zastoupení; podáním ze dne 28. 6. 2024 zástupce žalovaných soudu pouze sdělil názor žalovaných, který nebyl soudem požadovaný, a proto soud s ohledem na jeho obsah i rozsah náhradu nepřiznal.

Poučení