8 C 243/2023 - 203

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce], [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozená dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastnického práva k nemovitostem a o určení neplatnosti darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti ze dne [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Určuje se, že darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti ze dne [datum], uzavřená mezi [jméno FO], nar. [Datum narození žalované B], [adresa] a [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], [adresa], jako dárci, a [Jméno žalované A], nar. [Datum narození žalované A], bytem [Adresa žalované A], jako obdarovanou, je neplatná.

II. Určuje se, že pozemek parc. č. st. 599, jehož součástí je stavba č.p. 49, rodinný dům, dále pozemek parc. č. 94/21, a pozemek parc č. 94/31, vše zapsány na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro [Datum narození žalované B]

III. Žalovaná 1. a žalovaná 2. jsou povinny nahradit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení ve výši 115 452 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal shora uvedeného rozhodnutí s odůvodněním, že ve výroku uvedené nemovité věci (dále jen "nemovitosti") převedla žalovaná 2., která je jeho manželkou, bez jeho vědomí a souhlasu darovací smlouvou ze dne [datum] na žalovanou 1., která je jeho tchýní. Žalovaná 2. k převodu využila generální plnou moc, kterou jí udělil, neboť mu sdělila, že tato bude třeba v souvislosti s dořešením převodu části zahrady na žalovanou 1. dle darovací smlouvy ze dne 15. 9. 2022. Úmysl žalované 2. vyvést bez vědomí žalobce majetek ze společného jmění manželů (dále jen "SJM") je zřejmý z toho, že služebnost doživotního užívání byla zřízena toliko pro žalovanou 2., přestože se jednalo a stále jedná o rodinnou domácnost obou manželů a jejich dětí, a dále ze skutečnosti, že k převodu zbytku nemovitostí na žalovanou 1. došlo nelogicky pouhý měsíc poté, co z nich byla pro dar žalované 1. oddělena jejich část. K uzavření napadené darovací smlouvy došlo v době, kdy byl v Austrálii, kam plánovaně odletěl asi na tři měsíce dne [datum]. Žalovaná 2. mu ještě po odletu posílala zprávy, jak se jí po něm stýská, až následně v říjnu 2022 s ním přerušila kontakt a v listopadu 2022 mu emailem oznámila, že se s ním chce rozvést. V dubnu 2023 žalovaná 2. kontaktovala žalobce, aby zkusili obnovit jejich soužití. Žalobce se za tím účelem vrátil zpět do České republiky a v nemovitostech s žalovanou 2. dále bydlel. Po dobu jejich obnoveného soužití ani jedna z žalovaných nijak nenaznačily, že by snad žalobce neměl bydlet ve své vlastní nemovitosti, že již není vlastníkem. Žalovaná 1. mu nikdy za dar nepoděkovala a ani jednou se o něm nezmínila, což svědčí o tom, že obdarovaná věděla, že k darování došlo bez jeho vědomí a souhlasu. O převodu nemovitostí se dozvěděl jen zcela náhodou, když na jednání se svou právní zástupkyní dne 18. 9. 2023 řešili otázky vypořádání SJM. Dovolává se proto neplatnosti napadené smlouvy jako opomenutý manžel, a navíc jednání obou žalovaných je v příkrém rozporu s dobrými mravy a jako takové nepožívá žádné právní ochrany.

2. Žalovaná 1. se k žalobě vyjádřila tak, že za ní přišel žalobce a žalovaná 2. s nabídkou, že jí darují část nemovitostí, kde si může postavit menší domeček. Darovací smlouva na část nemovitostí byla podepsaná dne 15. 9. 2022. Žalobce měl odletět koncem září 2022 a před odletem jí s žalovanou 2. oslovili, že by rádi vyřešili majetkovou situaci pro případ, že by svůj vztah ukončili. Z důvodu blížícího se odletu žalobce jí sdělili, že žalobce nechá udělit generální plnou moc žalované 2., a ona zajistí darovací smlouvu, kde veškerý majetek bude darován jí. Ještě před odletem žalobce začal rozprodávat zahradní nářadí, kolo, motorku atd., ale i z tohoto jednání bylo jasné, že o převodu skutečně věděl.

3. Žalovaná 2. ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že se dohodla s žalobcem, že žalované 1. darují kousek nemovitostí, na kterých si žalovaná 1. postavila zahradní domeček. O tom byla sepsána darovací smlouva dne 15. 9. 2022, kterou žalobce podepsal. Generální plná moc ze dne 9. 9. 2022 byla použita na převod veškerého ostatního nemovitého majetku na žalovanou 1., na čemž se s žalobcem předem ústně domluvili okolo září roku 2022, aby se vyhnuli zbytečnému zdlouhavému rozvodovému procesu. Po celý rok 2022 se s manželem domlouvali, že se rozvedou. Na základě této dohody manžel podepsal generální plnou moc, kdy veškerý majetek bude převeden na její matku. Takto to bylo uděláno kvůli tomu, že nemovitý majetek nemohla převést sama na sebe. Generální plnou moc si žalobce překládal pomocí mobilu, věděl, co generální plná moc obsahuje. S matkou se o převodu oba domlouvali od září roku 2022. Začátkem roku 2023 se s žalobcem domluvili, že jejich vztahu dají poslední šanci. Žalobce proto přiletěl v dubnu 2023, byl zde 5-6 týdnů a potom se vrátil do Austrálie, protože to mezi nimi nevyšlo a také z finančních důvodů, kdy neměl práci ani finance. Ještě před odletem si manžel doma v Janově začal fotit a následně prodávat veškerou zahradní techniku, nářadí, kola, motorku apod., což byl jejich společný majetek, a toto konání nasvědčuje tomu, že o veškerém převodu už dávno věděl.

4. Podle § 441 odst. 1 zákona č. 99/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec. Podle § 441 odst. 2 o. z. zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Podle § 446 o. z. překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 552 o. z. o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Podle § 554 o. z. se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. Podle § 555 odst. 1, 2 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Podle § 714 odst. 2 o. z. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

5. Mezi účastníky byl nesporný jejich rodinný vztah (žalobce a žalovaná 2. jsou manželé, žalovaná 1. je matkou žalované 2, tedy žalobce je její zeť) a že nemovitosti byly žalobcem a žalovanou 2. kupními smlouvy ze dne [datum] a ze dne [datum] nabyty do SJM žalobce a žalované 2. (to ostatně prokazují i listiny na č. l. 8-15). Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce a žalovaná 2. darovali žalované 1. část nemovitostí platnou darovací smlouvou ze dne [datum] (též prokazuje i listina na č. l. 25-28), a že i zbývající část nemovitostí je v současné době zapsána ve výlučném vlastnictví žalované 1. na základě darovací smlouvy ze dne [datum] (též výpis z katastru na č. l. 20-21). Sporné mezi účastníky bylo, zda v darovací smlouvě ze dne [datum] je vyjádřena vůle žalobce, a zda touto smlouvou žalovaná 2. překročila rozsah zmocnění žalobcem či nikoli (listiny na č. l. 29-33), když žalované tvrdí, že žalobce o převodu nemovitostí na žalovanou 1. věděl a souhlasil s ním, a proto žalovanou 2. zmocnil k převodu nemovitostí na žalovanou 1. plnou mocí ze dne [datum], zatímco tvrzení žalobce bylo, že o převodu nemovitostí na žalovanou 1. nevěděl, tedy s ním ani nesouhlasil, a žalovanou 2. uvedenou plnou mocí nezmocnil k převodu těchto nemovitých věcí na žalovanou 1., nýbrž výslovně jen k dořešením převodu části zahrady na žalovanou 1. dle darovací smlouvy ze dne [datum].

6. V dané věci bylo specifické, že shora uvedená tvrzení účastníků byla zcela protichůdná, přičemž je logicky vyloučeno, aby platilo jak tvrzení strany žalující, tak strany žalované. Je tedy zjevné, že jen jedna strana v dané věci uvádí pravdivé skutečnosti, zatímco druhá strana předkládá klamná tvrzení. Soud se proto snažil co nejpečlivěji přezkoumat veškeré provedené důkazy, a to jak jednotlivě, tak ve svých vzájemných souvislostech. Po tomto zvážení dospěl k závěru, že převážily důkazy ve prospěch tvrzení žalobce, jak bude dále podrobně zdůvodněno, a proto žalobě vyhověl.

7. Obě žalované ve svých vyjádřeních k žalobě (vyjádření žalované 1. ze dne 26. 1. 2024 na č. l. 83, žalované 2. ze dne 6. 2. 2024 na č. l. 89-90) v prvé řadě odůvodňovaly, proč dle jejich tvrzení došlo na základě plné moci ze dne 9. 9. 2022 k převodu nemovitostí, a to tím, že mezi manžely byly tak narušené vztahy, že oba manželé hodlali manželství ukončit. V tomtéž období byly obě žalované k této věci vyslechnuty (žalovaná 2. dne 24. 1. 2024, žalovaná 1. dne 14. 3. 2024) Policií ČR, KŘP JČ, ÚO [adresa], jak plyne ze spisu sp. zn. KRPC-162659/TČ-2023 (dále jen „spis policie“), který byl proveden jako důkaz. Žalovaná 2. v něm vypověděla, že generální plnou moc žalobce podepsal na základě jejich dohody o rozvodu, chtěli se tak vyhnout zbytečnému zdlouhavému rozvodovému procesu (č. l. 51-53 spisu policie). Žalovaná 1. v něm vypověděla, že převod zbylé části nemovitostí na její osobu chtěli žalovaná 2. a žalobce kvůli rozvodu, aby proběhl rychle (č. l. 55-26 spisu policie). Na těchto tvrzeních setrvali i ve svých výpovědích před soudem (žalovaná 1.: „Při té příležitosti mi řekli, že při rozvodu bude jednodušší, když majetek bude převeden na mě“ – č. l. 149 p. v.; žalovaná 2.: „Domluvili jsme se proto, že se ta nemovitost převede vzhledem k tomu, že jsme chtěli, aby ten náš rozvod neproběhl nějak dramaticky, chtěli jsme, aby to proběhlo pozvolně a mile.“ – č. l. 150 p. v.). Žalobce tato tvrzení popíral s tím, že v předmětném období září 2022 manželé o rozvodu neuvažovali, s návrhem rozvodu přišla žalovaná 2. až v následujících měsících. Z provedeného důkazu elektronickou komunikací, kterou soud považuje při současných zcela rozporných tvrzeních účastníků za velmi věrohodný důkaz, neboť obsahuje vyjádření účastníků z rozhodné doby (č. l. 176-180) má soud za prokázané, že tato je v souladu s tvrzením žalobce a vyvrací tvrzení žalovaných, když jejím obsahem je v měsících červenci 2022 i srpnu 2022 běžná komunikace (kuchařské recepty, zboží plánované zakoupit apod.). Stejně tak v září žalovaná 2. zasílá žalobci např. odkaz na možnost zakoupení jídelní sestavy, je to ona, kdo píše zprávy a kontaktuje žalobce a píše mu po jeho odletu (dne 28. 9. 2022 – č. l. 180): „Miluji tě a moc mi chybíš“. Ještě dne 1. 10. 2022 žalovaná 2. píše žalobci „miláčku … sladké sny, moc tě miluji“. Podle názoru soudu takto nevypadá komunikace manželů, kteří tak vážně plánují rozvod, aby kvůli tomu převáděli nemovitosti na třetí osoby.

8. Změna přichází po několika videohovorech ze začátku října (3. 10. 2022 až 9. 10. 2022 – č. l. 179 až 180), kdy se situace v komunikaci obrací. Je to žalobce, kdo mnohokrát volá (viz zmeškané videohovory, po kterých žalovaná 2. nevolá zpět) a píše žalované 2., která však ani na psaný text nijak přes výzvy žalobce prakticky nereaguje. Podle názoru soudu právě elektronická komunikace mezi účastníky přesně a skutečně odráží jejich vztahy, neboť v době jejího uskutečnění nemohli předpokládat konání tohoto řízení. Okamžik obratu ve vztahu mezi účastníky, kdy se najednou žalobce stává aktivním, a vůči žalované 2. až neodbytným, lze vysledovat po zprávě ze dne 10. 10. 2022 v 10:29 hodin. V ní žalobce uvádí i obsah videohovorů slovy: „Říkala jsi, že je konec. Můžeš to potvrdit krátkým emailem.“ Tedy až od uvedeného dne lze mít vzhledem k věrně zachycené tehdejší komunikaci mezi účastníky za prokázané, že účastníci začali opět řešit otázku rozvodu manželství. Tento závěr prokazuje i další text výše uvedené zprávy žalobce žalované 2.: „Ok. Nevěděl jsem to a je nespravedlivé očekávat, že to budu vědět.“, a to právě v souvislosti s tím, že mu žalovaná 2. předestřela svůj náhled na manželství a navrhla dohodnout se o rozchodu, když v této souvislosti dále uvádí: „Každopádně je asi dobrý nápad dohodnout se na rozchodu.“ Je tedy zřejmé, že žalobce do té doby neznal náhled žalované 2., že jejich manželství by mělo být rozvedeno („nevěděl jsem to“) a za dané situace považuje žalovanou 2. nyní uvedený nápad, tedy její aktuální návrh, dohodnout se na rozchodu, za dobrý. Nelze pominout kontext dalších žalobcem zasílaných zpráv, z nichž plyne jeho vyrovnávání se s pro něj nově nastalou situací, kdy ještě týž den zasílá žalované 2. celou řadu zpráv a urgencí o písemné stvrzení návrhu žalované 2. na rozvod, dále ruší zpáteční let, souhlasí s tím, že žalovaná 2. může dát sekačku a motocykl na prodej, oznamuje zmrazení zelené karty atd. (viz zprávy ze dne 10. 10. 2022). Uvedená konkrétní jednání zachycená v elektronické komunikaci, jejíž obsah byl mezi účastníky nesporný, prokazují, že první skutečná představa rozvodu se mezi účastníky otevřela až na začátku října 2022, a to toliko na základě stanoviska sděleného ve videohovoru žalovanou 2. (žalobce např. ve zprávě ze dne 30. 10. 2022 uvádí, že žalovanou 2. pořád miluje s tím, že ale nechce měnit, co chce ona).

9. Uvedený závěr je pro věc důležitý, neboť vyvrácením tvrzení žalovaných odpadá vůbec samotný žalovanými tvrzený důvod, proč měl žalobce převádět nemovitosti na žalovanou 1. Z výše uvedené elektronické komunikace, kterou soud považuje, jak bylo výše řečeno, za zcela věrohodný důkaz, neboť obsahuje vyjádření účastníků přímo z předmětné doby sporných událostí, neplyne zhola nic o nabytí vlastnictví nemovitostí žalovanou 1., a pokud jsou několikrát zmíněny, tak je to naopak ve smyslu, že žalobce je jejich vlastníkem. Konkrétně je tomu tak ve zprávě ze dne 15. 10. 2022 z 22:55 hodin, kde žalobce žádá o listiny zjevně ve vztahu k žalovanou 2. navrženému rozvodu (oddací list, rodné listy dětí) a žádá mimo to též o „Dokumenty o vlastnictví domu“. Pokud by žalobce do Austrálie již odlétal s tím, že plnou mocí ze dne 9. 9. 2022 projevil vůli darovat nemovitosti (dům) žalované 1., nedávalo by smysl, aby žádal o dokumenty o vlastnictví domu zjevně z důvodu jeho vypořádání pro případ rozvodu, když v další řádce uvedené zprávy chce po žalované 2. dále zaslat seznam dalších položek k vyrovnání. I ve zprávě ze dne 20. 10. 2022 ze 17:19 hodin žalobce uvádí, aby jeho kůlna na nářadí a i zahradní kůlna byly vždy zamčené. Zde by opět nedávalo smysl, aby žalobce psal o svých kůlnách, které jsou součástí nemovitostí, kdyby jeho dřívější vůle byla vše darovat žalované 1., jak tvrdí žalované.

10. Žalované z textu zprávy žalobce ze dne 20. 10. 2022 v 14:15 ve znění: „A po právní stránce jsem stále vlastníkem nemovitosti a dnes ti oznamuji, že vše, co vyžaduje rozhodnutí o změnách domu a pozemku, bude muset být schváleno také mnou.“ dovozují, že žalobce věděl o převodu nemovitosti na žalovanou 1. a že se s žalovanou 2. o převodu bavil (č. l. 183). Takový výklad uvedené zprávy je však v rozporu s jejím obsahem. Žalobce v ní naopak výslovně uvádí svůj volní vztah k nemovitostem, a to, že je jejich vlastníkem, nikoli, že jeho vůle (již dříve písemně vyjádřená v plné moci dle tvrzení žalovaných) byla nemovitosti darovat žalované 1., anebo že odvolává svůj dar. Z volního vztahu žalobce k nemovitosti pak plyne, že upozorňuje, že změny domu a pozemku musí být schváleny jím. Žalobce ve výše citovaném textu zprávy píše o změně domu a pozemku, nikoli o převodu, tedy že případné změny domu a pozemku, tedy jejich úpravy, by musel odsouhlasit a nijak z něj neplyne, že jím ruší generální plnou moc, jak uvádí žalované (č. l. 183). Tak to přece nevnímala uvedeného dne ani sama žalovaná 2., neboť jako na odvolání generální plné moci reaguje až emailem ze dne 1. 12. 2023 (č. l. 135, 146), tj. více než o rok později, ve kterém uvádí [jako odpověď na jiný pozdější email žalobce ze dne 19. 11. 2023 (č. l. 134, 135, a 145 p. v.), kterým ve skutečnosti odvolal generální plnou moc]: „Jestliže nebudu schopna použít Tvoji plnou moc, nemohu motorku prodat.“ Tím, že žalovaná 2. až tohoto dne, tj. 1. 12. 2023, výslovně uvádí, že nebude moci použít plnou moc od žalobce, je vyvráceno její tvrzení, že vnímala jako odvolání plné moci shora uvedenou zprávu žalobce ze dne 20. 10. 2022, která se navíc o plné moci nijak nezmiňuje a žalobce v ní jen deklaruje své vlastnictví a práva z něj plynoucí. Z předložené komunikace z uvedeného dne také nijak neplyne, že by shora uvedená zpráva jakkoli reagovala na podání návrhu na vklad darovací smlouvy do katastru nemovitostí uvedeného dne, jak žalované tvrdí tuto souvislost, neboť v komunikaci mezi účastníky, která probíhala dle shodných tvrzení účastníků právě těmito zprávami a videohovory, se tato informace vůbec nevyskytuje a uvedeného dne nebyl uskutečněn ani žádný videohovor, v kterém by mohlo být žalobci toto sděleno.

11. Ani další zpráva ze dne 13. 11. 2022 (č. l. 145), která měla dle tvrzení žalovaných prokazovat vědomost žalobce o daru žalované 1., uvedenou skutečnost neprokazuje. Její znění zaslané žalované 2. „Dal jsem Ti tvé sny a nyní máš svůj dům a zahradu. Myslím, že by bylo férové vzít v úvahu také mě a mé sny.“ vůbec nemluví o žalované 2. (tchýni), natož o daru v její prospěch, ale naopak konstatuje, že žalovaná má dům a zahradu, tedy žalobce zjevně předpokládal, že žalovaná 2. dům a zahradu vlastní jako majetek v SJM, tj. nikoli, že je ve vlastnictví tchýně. Ostatně i zástupce žalovaných uvedl, že z ní dovozují, že „dal dům své manželce.“ (č. l. 145), což je v rozporu s tvrzeními žalovaných. Za případný považuje soud též poukaz žalobce, že v komunikaci mezi účastníky není ani nikde poděkování za žalovanými tvrzený dar a totéž uvedla výslovně i sama žalovaná 1., že žalobci skutečně nikdy za dar nemovitostí nepoděkovala a ani mu po převodu nikdy neřekla, že jsou na ní nemovitosti převedeny (č. l. 150). Posledně uvedená skutečnost podle názoru soudu též svědčí o tom, že tvrzení žalovaných je méně věrohodné, neboť je skutečně nepředstavitelné, že někdo přijme dar v řádu milionů, dárci za to ani nikdy nepoděkuje a ani se před ním o daru nezmíní. Je sice pravdou, že mezi žalobcem a žalovanou 1. byla komunikační bariéra, ale tím že žalovaná 1. bydlí v nejtěsnějším sousedství s žalovanou 2. (domy mají jen několik metrů od sebe), denně se vídaly, a žalovaná 2. anglický jazyk ovládá, nic žalované 1. přece nebránilo, aby po žalované 2. poděkování vzkázala do ciziny, anebo jí požádala o přetlumočení poděkování, když se žalobce z ciziny vrátil.

12. Komunikací uvedenou již v odst. 8 tohoto rozhodnutí, že žalobce souhlasí s tím, aby žalovaná 2. dala sekačku a motocykl na prodej, je rovněž vyvráceno prakticky doslovně shodné tvrzení obou žalovaných, že žalobce před odletem do Austrálie začal prodávat veškerou zahradní techniku, nářadí, kola, motorku apod., což mělo dle žalovaných svědčit o tom, že o „převodu skutečně věděl“ (č. l. 83 – žalovaná 1.), „o veškerém převodu už dávno věděl (č. l. 90 – žalovaná 2.). Z vyjádření žalobce ze dne 10. 10. 2022, že žalovaná může dát na prodej sekačku a motocykl, jednoznačně plyne, že tyto věci před svým odjezdem neprodal. Jak vyplynulo z výpovědi žalobce, ten dokonce žádnou věc ze SJM neprodal: „Jediná věc, kterou jsem se pokusil prodat, byla moje motorka, ale neprodala se.“ (č. l. 166 p. v.; k prodeji motocyklu žalobcem viz ještě odst. 18 rozsudku). Žalovaná 1. nakonec před soudem uvedla, že se k jí tvrzenému rozprodávání majetku v SJM žalobcem nechce vyjadřovat, nic bližšího o prodeji neví. Žalovaná 2. uvedla, že prodej movitých věcí patřících do SJM žalobcem byla jen její domněnka, při žádném prodeji nikoho neviděla, prodej motorky řešila ona, jak je uvedeno v písemné komunikaci. Výpovědi žalovaných působily na soud nejistě. Mimo výše uvedené např. žalovaná 1. nejprve vypověděla, že ví o věcném břemeni ve prospěch minulého majitele (č. l. 150), podle ní jí žalobce i žalovaná 2. říkali, že se bude moci zrušit, až se pozemek převede (žádná služebnost však na pozemku nevázla), nemluvilo se o tom, a neví nic o tom, že by na domě čp. 49 byla zřízena služebnost. Po sdělení, že ve smlouvě je zřízena služebnost užívání dárkyně, rozpor vysvětlila tím, že tomu rozuměla tak, zda tam byla služebnost „předtím“, a proto říkala, že tam žádná služebnost není; ve skutečnosti však žalovaná 1. vypověděla o stavu „předtím“, že podle ní byla na nemovitosti služebnost ve prospěch minulého majitele. Na logické dotazy, proč se nemovitosti nepřevedly najednou, odpovídala vyhýbavě, že to nebyla její záležitost (přitom to byla její záležitost, vždyť ve smlouvách vystupovala jako obdarovaná), že o tom nic neví atd. Obdobně nepřesvědčivě a rozporně na soud působila i výpověď žalované 2, která (kromě jinde uvedených rozporů) např. ohledně zřízení služebnosti uváděla, že žalobce chtěl služebnost [právnická osoba] (č. l. 150 p. v.), že jí tedy děti mají v nemovitostech zřízenou (č. l. 151), což však pravda není. Anebo když vypověděla, že: „Po převodu toho kousku pozemku se pak začal s manželem řešit převod i dalšího majetku“ (č. l. 150 p. v.); k převodu části pozemku došlo darovací smlouvou ze dne [datum] a dle této výpovědi žalované 2. se až po tomuto datu začal řešit převod dalšího majetku. To je však v příkrém rozporu s jinou její výpovědí, že na převodu dalšího majetku na žalovanou 1. se s žalobcem domluvila už před podpisem plné moci a že i při jejím podpisu (tj. dne 9. 9. 2022!, tedy před převodem části pozemku na žalovanou 1.) jej upozornila, že plná moc bude použita k převodu zbytku nemovitostí na žalovanou 1. (č. l. 151). Žalovaná 2. uváděla i pro ni samu nelogická tvrzení, např. že další důvod, proč odletěl žalobce do Austrálie (mimo důvodu za prací), byl, že mu zemře otec. K tomu pak sama dodala, že neví, jak to mohl věděl (č. l. 164).

13. Ze spisu policie má soud dále za prokázané, že žalované 1. byla dne 14. 3. 2024 předložena policií generální plná moc ze dne 9. 9. 2022 s tím, aby se k ní vyjádřila. Žalovaná 1. k ní uvedla: „K této generální plné moci nic nevím. Nikdy jsem jí dosud neviděla“ (č. l. 56 spisu policie). Dále z něj má soud za prokázané, že žalovaná 2. při svém výslechu na policii uvedla, že když se domlouval převod na žalovanou 1., tak si nevzpomíná, že by u toho byla přítomna další osoba (č. l. 52 p. v. spisu policie). Tyto skutečnosti snižují věrohodnost výpovědi svědka [Jméno žalované A], která je již tak snížena nejbližším pokrevním příbuzenstvím obou žalovaných. Svědek totiž vypověděl, jednak že byl přítomen u jednání, kde byl on a dále všichni tři účastníci řízení a kde žalobce souhlasil s darem všech nemovitých věcí žalované 2. a dále výslovně uvedl, že u tohoto jednání žalobce a žalovaná 2. předložili generální plnou moc, tuto tam ukazovali (č. l. 165). To je však v přímém rozporu s výše uvedenými výpověďmi žalovaných, které učinily na policii. Věrohodnost výpovědi tohoto svědka je dále snížena tím, že když každá z žalovaných ve své výpovědi podrobně popisovala rozhodné skutečnosti (žalovaná 1. na č. l. 149 p. v. až 150 a žalovaná 2. na č. l. 150 p. v. až 151), žádná z nich se nezmínila o schůzce, na které by byli přítomni všichni účastníci řízení a pan [Jméno žalované A] (č. l. 149-151). Toto nové tvrzení vnesl do řízení zástupce žalovaných, a to po konstatování, že byly provedeny všechny důkazy, kdy navrhl důkaz výslechem [Jméno žalované A] (č. l. 152 p. v.). Až v tento moment (po skončení podrobného výslechu všech účastníků a provedení všech listinných důkazů) poprvé v řízení zaznělo tvrzení, že [Jméno žalované A] byl přítomen při souhlasu žalobce s převodem nemovitostí na žalovanou 1. Když byla žalovaná strana vyzvána k upřesnění tohoto tvrzení, zástupce žalovaných bez jakékoli konzultace s žalovanými pak sám naformuloval zásadní tvrzení (které se do té doby nikdy neobjevilo v žádném písemném vyjádření žalovaných, ani při jejich výslechu na policii a ani v jejich podrobné výpovědi před soudem) kdy, kde a za čí účasti se mělo uskutečnit toto 4stranné setkání, kde [Jméno žalované A] slyšel žalobce, že daruje zbývající část nemovitostí tchýni.

14. Sama výpověď svědka [Jméno žalované A] působila na soud z hlediska bezprostřednosti a ústnosti také nevěrohodně, když až absurdně působilo jeho vysvětlení, proč se vůbec tato schůzka uskutečnila, a to tím, že žalovaná 2. nerada tiskne. Tisk dokumentu je otázkou jednoho či dvou kliknutí myší počítače a svědek se svojí mimikou i hlasem ani neubránil „úsměvnosti“ tohoto vysvětlení, když se mu sám hlasitě zasmál. Jeho tvrzení je v rozporu i s dřívější výpovědí žalované 2., která ohledně generální plné moci, kterou přinesla k notářce Kapicové (č. l. 151), uvedla, že si jí s žalobcem stáhli z internetu, tedy i vytiskli. I další tvrzení tohoto svědka, že se na této 4stranné schůzce dne 11. 9. 2022 ukazovala generální plná moc, je v rozporu s dřívější výpovědí žalované 1., která vypověděla dne 14. 3. 2024, že generální plnou moc nikdy neviděla. Když byl pak soudem dotazován na bližší podrobnosti (č. l. 165), zda na schůzce byly probírány možnosti, zda nemovitosti převést na jinou osobu, než na matku [k tomu soud dovyslechl téhož dne přítomnou žalovanou 2. (č. l. 162 p. v.), která uvedla, že s bratrem konzultovala možnost převodu zbývající části nemovitostí na děti], svědek nejprve uvedl, že se tam mluvilo o spoustě možností, na koho nemovitosti převést. Když však byl soudem dotázán, na koho konkrétně, tak právě v tento okamžik žalobce uvedl, že registruje nápovědu ze strany žalované 2. svědkovi. I když předseda senátu vzhledem k tomu, že byl právě diktován průběh jednání, toto neslyšel, zakrývala si žalovaná 2. rukou ústa tak, aby na ně nebylo vidět (č. l. 165), což nepůsobilo věrohodně, stejně jako její vysvětlení, že si kouše ret. Zejména, když se tak stalo zrovna v okamžiku, kdy vyslýchaný svědek nepotvrzoval výpověď žalované 2., že se spolu bavili i o možnosti převodu zbytku nemovitostí na děti, ale tento uvedl, že se mluvilo jen o možnosti převodu na matku a na sestru (žalovanou 2.). Vzhledem k výše uvedeným závěrům nepůsobí věrohodně ani jeho tvrzení, že na této schůzce žalobce a žalovaná 2. mluvili o tom, že se chtějí rozvádět. Výpověď působila na soud tak, že svědek vypovídá po domluvě s žalovanými v jejich prospěch a že je i přesvědčen o správnosti svého jednání, neboť dle jeho názoru je správně, aby majetek zůstal jen v jeho pokrevní rodině. Výstižným je i další rozpor ve výpovědi svědka [jméno FO], na který poukázal žalobce (č. l. 187 p. v.), neboť dle svědka se na schůzce dne 11. 9. 2022 bavili o možnostech, jakými by bylo možné nastalou situaci řešit, jaké jsou varianty, však dle tvrzení žalované 2. již o dva dny dříve při podpisu plné moci dne 9. 9. 2022 bylo řešení dohodnuto, a to udělení plné moc pro darování všech nemovitostí žalované 1.

15. V této části, kdy soud hodnotí důkazy z hlediska jejich provedení před soudem podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, se nelze nezmínit i o konfrontaci, která proběhla za souhlasu stran přítomných při jednání dne 7. 5. 2024. Účastníci byli podrobně poučeni, co je jejím obsahem, tedy aby si v přímé řeči tváří v tvář do očí sdělili svá sporná tvrzení. Zatímco žalobce zcela zřetelně a jasně v první větě řekl do očí žalované 2. své tvrzení, že ji nikdy nedal souhlas s převodem celého pozemku na její matku, ani o tom nikdy nemluvili a ani nebyl na žádné 4stranné schůzce, žalovaná 2. mluvila vyhýbavě o jiných skutečnostech, a to i přes opakované vedení soudu k tomu, aby žalobci do očí sdělila její tvrzení. Až když žalovaná 2., po několika minutách její výpovědi, kdy uváděla nesporné skutečnosti, hodnotila manželství účastníků, odjezd žalobce do Austrálie, úmrtí jeho otce, jejich vztah k dětem, byla soudem potřetí vyzvána, aby sdělila žalobci do očí sporné skutečnosti, anebo uvedla, že je žalobci do očí sdělit nemůže, tyto nakonec uvedla. Její vystupování tak bylo zcela nepřesvědčivé a nejisté. Soud se neztotožňuje s námitkou žalovaných, že konfrontaci nelze považovat za validní, když žalovaná 2. mluvila v anglickém jazyce, neboť jak žalobce, tak žalovaná 2. shodně uvedli, že žalobce česky nemluví, a právě anglický jazyk byl jejich dorozumívacím jazykem, a podle názoru soudu je tedy tím jazykem, který naplňuje smysl konfrontace, tedy bezprostředního, pro obě strany srozumitelného sdělení sporných tvrzení do očí. K další námitce žalovaných, že žalovaná 2. si musela v hlavě přeložit, co chce říci, do angličtiny, a proto její způsob a reakce nejsou vypovídající, je třeba uvést, že z hlediska hodnocení věrohodnosti účastníka nepůsobilo v dané věci nevěrohodně, jak dlouho se žalovaná 2. rozmýšlela se svým vyjádřením (jak dlouho jí trval překlad v hlavě), tato naopak sdělovala svá tvrzení v anglickém jazyce plynule, ale jejich obsah, kdy se zcela zjevně dlouhou dobu vyhýbala sdělení sporných tvrzení žalobci do očí, což nepůsobilo důvěryhodně. Konfrontaci soud nepovažuje za žádný stěžejní důkaz, avšak její výsledek dobře zapadá do výše uvedených závěrů soudu o nevěrohodnosti žalovanými uváděných tvrzení.

16. I kdyby soud hypoteticky připustil, že již v září 2022 byly mezi účastníky tak vyhrocené vztahy, že oba chtěli jejich situaci vyřešit rozvodem (což má však soud za vyvrácené tehdejší komunikací mezi účastníky; pro úplnost lze zmínit i jejich nespornou letní dovolenou – č. l. 168 p. v.), nelze se ztotožnit s názorem žalované 2., že převod majetku byl proveden dle smlouvy z roku 2019, jak uvedla (č. l. 150 p. v.). Žalovaná 2. konkrétně vypověděla: „chtěli jsme, aby ten náš rozvod neproběhl nějak dramaticky, chtěli jsme, aby to proběhlo pozvolně a mile. Domluvilo se, že uděláme převod veškerého majetku, a to dle smlouvy z roku 2019. Právě kvůli tomu došlo k vystavení generální plné moci ze dne 9. 9. 2022. To byl tedy důvod, proč nebyla nemovitost převedena jako celek.“ Ze smlouvy ze dne 24. 5. 2019 však neplyne dohoda účastníků, že v případě jejich rozvodu bude jejich celý majetek patřící do SJM darován žalované 1. Žalovaná 1. či nějaké jiné třetí osoby, na které by měl být celý majetek v SJM pro případ rozvodu darem převeden (např. děti účastníků, o kterých žalovaná 2. vypovídala), nejsou ve smlouvě ani zmíněny. Pokud tedy žalovaná 2. uvádí, že právě k postupu dle smlouvy z roku 2019 byla vystavena generální plná moc, překročila by žalovaná 2. rozsah svého zmocnění dle této plné moci, který sama uvádí, neboť smlouva z roku 2019 nestanovila, že by žalobce a žalovaná 2. darovali v případě rozvodu svůj veškerý majetek patřící do SJM třetí osobě, tedy ani žalované 1. Soud proto na rozdíl od žalovaných (č. l. 183) nespatřuje žádný rozpor či protiřečení žalobce, když v konfrontaci s žalovanou 2. uvedl: „nikdy, nikdy vůbec nikdy jsem ani hypoteticky nemluvil o tom, o žádném úmyslu, že bych převedl kdykoliv celý majetek“, neboť tento citát pokračuje slovy „celý pozemek, na matku.“. Žalované zde evidentně vytrhují část věty vyřčené žalobcem, který mluvil o tom, že nikdy se nemluvilo a nebyl úmysl převést celý majetek na matku, tj. na žalovanou 1., a dávají ji do protikladu se smlouvou ze dne 24. 5. 2019; ani v ní se ale v souladu s výpovědí žalobce vůbec nemluví o žalované 1. a tedy z ní nijak neplyne úmysl účastníků převést celý majetek na žalovanou 1. Stejně tak v žalovanými uváděné další citaci žalobce, že „nebyla žádná diskuze o převodu majetku“, pokračuje věta žalovaného „a byl jsem velmi překvapen, šokován, že jsi převedla pozemek na matku“. I zde žalobce mluvil o převodu majetku na matku, tj. žalovanou 1., a toto jeho tvrzení tedy není nijak v rozporu se smlouvou ze dne 24. 5. 2019, která převod majetku v SJM na matku žalované 2. nestanovila. Soud se neztotožnil ani s názorem žalovaných, že když žalobce uvedl, že „Plná moc byla výhradně určena jenom pro těch 50 m, pro tu zahradu.“, avšak smlouvu o převodu části nemovitost sám osobně podepsal, lze dle žalovaných dovodit, že podpis generální plné moci měl sloužit k jinému účelu, a to právě k převodu nemovitosti. V této souvislosti není třeba nic dovozovat, neboť žalobce přece jasně a soustavně počínaje od žaloby až po závěrečné vyjádření uváděl, že žalovaná 2. jí dle výpovědi žalobce požadovala k dořešení oddělení části nemovitostí. Konkrétně při jednání dne 24. 4. 2024 vypověděl, že tato mu byla předložena žalovanou 2. s tím, že je určena k uzavření smlouvy na elektřinu, na vodu a k odvozu odpadu právě pro oddělovanou část pozemku (č. l. 148 p. v.). Proto žalobce i v žalovanými citované výpovědi uvádí, že plná moc byla určena „pro těch 50 m, pro zahradu“ a nikoli k převodu zahrady. Argumentace žalovaných je tedy i zde lichá.

17. Darování nemovitostí žalované 1. dále nebylo postupem dle smlouvy z [datum] i z toho důvodu, že dle skutečné vůle účastníků se jednalo o jejich vypořádání pro případ, že rodiče žalobce zemřou a žalovaná 2. se vzdá nároku na dědictví po nich. Tímto úmyslem byl při jejím sepisu veden žalobce, jak vypověděl (č. l. 148), že smlouvu zamýšlel tak, že když on nabude dědictví po rodičích a žalovaná se tohoto dědictví vzdá, připadnou jí v případě rozvodu nemovitosti v SJM. Žalovaná potvrdila, že tato smlouva byla zcela a výhradně z iniciativy žalobce, neboť tento se domníval, že ona může mít podíl na dědictví po jeho rodičích, a právě proto po ní uzavření této smlouvy vyžadoval (č. l. 150 p. v.). I ona si tedy byla vědoma toho, že jde o smlouvu, která má primárně řešit dědické právo po rodičích žalobce tak, že se jej v případě jejich smrti vzdá a s tím pak souvisí to, že nemovitosti pořízené do SJM se po rozvodu stanou jejím výlučným vlastnictvím. V předmětné době (září 2022) však oba rodiče žalobce žili, tedy nedošlo k naplnění předpokladu, že žalovaná 2. se vzdá dědického práva po nich, a ani z tohoto hlediska tedy neměl žalobce žádný důvod jednat podle této smlouvy.

18. Soud nijak nepřehlédl, že ve výpovědi žalobce se objevují nejen výše uvedené domnělé rozpory, ale že i žalobce se ve své výpovědi odchýlil od skutečnosti. Tyto další rozpory, jak je žalované uvádí na č. l. 183 p. v., však soud nepovažuje za nijak zásadní, když lze dobře pochopit, že žalobce si nepamatoval, jaký mu přišel před pěti lety v květnu 2019 email od žalované 2. Tento se navíc týkal smlouvy z roku 2019, která nebyla žalobním předmětem, žalobce se k ní vyjadřoval bezprostředně po jejím předložení žalovanou stranou při jednání dne 24. 4. 2024. Také tvrzení, že žalobce a žalovaná 2. dříve nepřemýšleli o rozvodu, avšak ukázalo se, že tomu bylo již v roce 2017, není pro věc samotnou nijak zásadní, neboť jde o skutkovou okolnost, která se odehrála řadu let před rozhodnými spornými událostmi ohledně rozvodu z podzimu roku 2022. Pokud jde o půjčku žalobce na právní služby a živobytí, i sama žalovaná 2. uvedla v žalobě (č. l. 90), že žalobce za ní přiletěl v dubnu 2023, ale vrátil se zpět do Austrálie asi za 5-6 týdnů, neboť to mezi nimi nevyšlo a také z finančních důvodů, kdy neměl práci ani finance. Žalovaná 2. tedy sama uvádí, že žalobce byl ve finanční tísni, a proto je pochopitelné, že se pokoušel prodat motorku (viz odst. 12 tohoto rozsudku; ohledně motocyklu lze dodat, že jeho prodej je i zástupkyní matky v řízení o výživném spojen se získáním prostředků na úhradu potřeb rodiny, resp. nezletilých dětí – viz č. l. 138) a vzal si půjčku a tedy lze přijmout vysvětlení, že žalobce to myslel tak, že z ní platil i platby za právní zastoupení poté, co později vyšel najevo převod majetku v SJM na žalovanou 1. V této souvislosti majetkových poměrů žalobce lze zmínit, že je nelogické, aby nemajetný žalobce daroval jediný hodnotný majetek tchýni. Jde-li o další uvedený rozpor v délce komunikace mezi žalobcem a žalovanou 2., a to že videohovory mezi nimi trvaly déle, než uváděl žalobce, což vyplývá i provedeného listinného důkazu (č. l. 179-180), lze přijmout za racionální vysvětlení, že na celkovou evidovanou délku komunikace prostřednictvím videohovorů měla vliv i komunikace žalobce s jeho dětmi (č. l. 167).

19. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru o nižší věrohodnosti žalovaných, a proto má za to, že plná moc ze dne 9. 9. 2022 byla vystavena žalobcem s úmyslem, aby žalovaná 2. dořešila převod části nemovitostí, na kterém byli účastníci skutečně domluveni. Tento závěr podporuje i logika věci a časová souslednost, neboť plná moc byla vystavena před uzavřením darovací smlouvy ohledně části nemovitosti žalované 1., a bylo zřejmé, že žalobcem příkladmo uváděné věci (plyn, voda, odpad) bylo skutečně třeba dořešit. Naopak se nejeví logické, aby žalobce písemně zmocňoval žalovanou 2. k převodu zbývající části nemovitosti na žalovanou 1., když jednak nebyla převedena na žalovanou 1. žádná část této nemovitosti a dále, pokud by žalobce a žalovaná 2. skutečně uvažovali o rozvodu a převodu veškerého majetku na žalovanou 1., mohla ta samá notářka, u které ověřovali podpisy, rovnou za účasti žalobce připravit darovací smlouvu všech nemovitostí na žalovanou 1., čímž by navíc odpadla složitější procedura dvou návrhů na vklad vlastnického práva či placení dvou správních poplatků. Že takto účastníci u notářky nepostupovali, odpovídá opakovanému vyjádření žalované 2., že ve skutečnosti chtěla převést celý majetek jen na sebe. Poprvé toto uvádí ve spisu policie, kde vysvětluje důvod, proč žalobce podepsal generální plnou moc, tím že: „Takto jsme to museli udělat kvůli tomu, že nemovitý majetek jsem nemohla převést sama na sebe“ (č. l. 52 p. v. spisu policie). Uvedené zdůvodnění sepisu generální plné moci opakuje prakticky zcela stejnými slovy ve vyjádření k žalobě (č. l. 90). I ve svém výslechu před soudem uvedla, že skutečným konečným úmyslem bylo nemovitosti převést do jejího výlučného vlastnictví, když pověděla: „Pak jsme dospěli k tomu, že bude lepší to převést na mou matku z důvodu toho, že ona to pak může převést na mě. Já pak budu ten vlastník.“ Při tomtéž jednání dále uvedla po zjištění, že v darovací smlouvě nemají děti zřízenou služebnost bezplatného užívání: „Aha, tak já to té smlouvě ještě dodám." (č. l. 151). Žalovaná 2. tak v současné době o sobě mluví a hodlá uplatňovat práva, jako by byla vlastník nemovitostí, přestože jejich vlastníkem je její matka (žalovaná 1). Těmito vyjádření žalovaná 2. sama vyvrací své vlastní tvrzení, že úmyslem žalobce, a i jejím úmyslem, bylo darovat nemovitosti žalované 1. Je jimi podpořen názor žalobce, že smyslem darování bylo vyvedení majetku ze SJM do vlastnictví 3. osoby, tedy žalované 1. s tím, že žalovaná 2. jako jeden z manželů má stále k majetku plné užívací právo na základě služebnosti. O vyvedení majetku ze SJM jen ve prospěch jednoho z manželů svědčí též to, že žalobci žádná služebnost užívání zřízena nebyla. Když s tím byla žalovaná 2. konfrontována, vypověděla zcela nelogicky, že to bylo myšleno tak, že žalobce bude mít „k dispozici tam s námi pobejt“… „aby tady nemusel platit zbytečně nájem, tak to bylo myšleno“. To však darovací smlouva nestanoví. Není ani patrné, co žalovaná 2. myslela tím, že „to nebylo dotáhnuto do konce.“, když to byla jen a pouze ona (nikoli žalobce, který byl v Austrálii), kdo obsah smlouvy připravoval a uzavíral, a tedy uvedená práva žalobce do konce dotáhnout mohla, pokud by o to měla skutečný zájem. Žalovaná 2. se se svým plánem, že po mezikroku s převodem nemovitostí v SJM na žalovanou 1. tyto budou převedeny jen na ni, před soudem ani nijak netajila, když uvedla (viz výslovně poslední věta souvětí): „Je to tak, jak jsem uvedla, skutečně ty nemovitosti nejprve nemohly být převedeny na mě, proto se převedly na matku, ale já předpokládám, že se z matky zase převedou na mě.“ (č. l. 151).

20. V této souvislosti lze chápat vyjádření žalované 1., která ač nabyla nemovitosti v hodnotě patrně několika milionů, výslovně uvedla, že žádný prospěch z toho nemá a že oni dva (rozuměj žalobce a žalovaná 2.) z toho mají prospěch (č. l. 150). To však neodpovídá realitě, neboť žalobce přece z daru nemovitostí žalované 1. žádný prospěch nemá, tato skutečnost k žádnému urovnání vztahů mezi manželi nepřispěla, naopak je zde vedeno další soudní řízení. Z manželů má nyní z nemovitostí prospěch jen žalovaná 2., neboť je na základě služebnosti bezplatně užívá, a další jen její prospěch lze očekávat při naplnění žalovanou 2. uvedeného předpokladu, že je její matka na ni převede zpět. Lze dát za pravdu žalobci, že se nejeví racionální postup převádět nemovitosti na žalovanou 1., aby si účastníci vypořádali SJM, když tím ve skutečnosti mezi nimi k žádnému vypořádání nedojde. Nelogickým je i postup, aby došlo k převodu jen malé části pozemku darováním na žalovanou 1., když dle tvrzení žalovaných v okamžiku tohoto převodu, a dokonce ještě před ním, účastníci chtěli darovat žalované 1. pozemek celý. O pravdivosti skutkového vylíčení žalobcem nepřímo svědčí i emailová korespondence mezi ním a jeho zástupkyní (č. l. 122 až 134) podle které žalobce informovala o nabytí vlastnictví až jeho zástupkyně v září 2023.

21. Po provedeném dokazování a vzhledem k uvedeným úvahám, soud dospívá z výše podrobně popsaných důvodů k závěru, že ze shora uvedených dvou protikladných tvrzení, z nichž obě pravdivá být nemohou, důkazy převažují na stranu vyšší věrohodnosti žalobce. Soud proto považuje za prokázané tvrzení žalobce, že plnou moc nepodepisoval s úmyslem, že má sloužit k darování nemovitostí žalované 1., neboť o tom se s žalovanou 2. do té doby nikdy ani nebavil, ale při jejím podpisu se jako zmocnitel výslovně ujistil, že bude sloužit k dokončení a dořešení právních záležitostí týkajících se plánovaného převodu části nemovitostí darem na žalovanou 1., o čemž ho žalovaná 2. jako zmocněnec ujistila.

22. Při úvahách o právním posouzení uvedeného skutkového stavu vycházel soud ze zásady, že speciální právní úprava má přednost před úpravou obecnou. Vzhledem k tomu, že žalobce a žalovaná 2. jsou manželé a šlo též o záležitost týkající se jejich společného jmění, kterou nelze považovat za běžnou, je třeba danou věc posuzovat primárně dle citovaného § 714 odst. 1 o. z. Podle odborné literatury (Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol., Občanský zákoník II., Rodinné právo, Komentář, 2. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2020, s. 187), která odkazuje na ustálenou judikaturu, „za dispozici vybočující z obvyklé správy společného majetku byl označen prodej nemovitosti, náležející do zákonného majetkového společenství manželů (Rc 15/1964). Obdobně byla potřeba souhlasu obou manželů shledána i v případě darování nemovitosti patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (Rc 21/1972).“ Komentář však současně dodává, že je třeba současně vždy přihlédnout ke specifikům konkrétního případu, neboť pokud by se v SJM nacházely značné majetkové hodnoty (např. v řádu stovek milionů Kč), mohlo by být i nakládání s nemovitostí (jejíž hodnota se pohybuje v řádech tisíců Kč) považováno za marginální běžnou záležitost týkající se součásti SJM. Tak tomu v dané věci nebylo, předmětné nemovitosti byly v podstatě jedinou velmi vysokou hodnotou SJM, a proto převod nemovitostí v SJM žalobce a žalované 2. nelze považovat za běžnou záležitost. Žalovaná 2. sice formálně doložením plné moci od žalobce jednala za oba dva manžele, avšak ve skutečnosti, vzhledem k výsledkům dokazování, souhlas manžela a zmocnění k převodu nemovitostí neměla. Její právní jednání tak nelze po provedeném řízení považovat za společné jednání manželů, neboť společné jednání žalobce (dle plné moci) bylo jen „na oko“, tj. byla předstírána vůle jednajícího žalobce navenek (darovat nemovitosti), než jakou ve skutečnosti žalobce měl (ponechat si nemovitosti v SJM) (viz Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I., Obecná část, Komentář, 2. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, s. 1765). Žalobce jako manžel žalované 2. této nedal souhlas s převodem nemovitostí patřících do SJM, neměl též vůli nemovitost převést, a tyto volní atributy ani mít nemohl, když o převodu nemovitostí na žalovanou 1. vůbec nevěděl. Podle téže literatury jde o vadu právního jednání spočívající v nedostatku vážnosti vůle, která je upravena ve shora citovaném ust. § 552 o. z. z kterého vyplývá, že ze strany žalobce vůbec k právnímu jednání nedošlo, a tedy se k němu nepřihlíží (§ 554 o. z.). Žalobce se tedy poprávu dovolává neplatnosti právního jednání žalované 2. jako manželky nakládající neběžným způsobem bez jeho souhlasu se společným jměním a z tohoto důvodu soud výrokem I. určil neplatnost darovací smlouvy. Žaloba na určení neplatnosti smlouvy má oporu přímo v § 714 odst. 2 o. z. a tedy nebylo ani třeba tvrdit či prokazovat naléhavý zájem na požadovaném určení. Výrokem II. se pak napravuje současný stav zapsaný ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí), neboť nebyl v souladu se skutečným právním stavem, a ani zde nemusí být tvrzen a prokazován naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žaloba na určení vlastnictví má v tomto případě oporu v § 985 o. z. (Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník III., Komentář, 1. vydání, [adresa], [právnická osoba]. Beck, 2013, str. 51).

23. Pokud se jedná o právní hodnocení plné moci ze dne 9. 9. 2022 a oprávnění z ní plynoucí, je třeba v souladu s citovanou právní úpravou rozlišit dohodu o zastoupení a plnou moc. Ve stručnosti řečeno upravuje dohoda o zastoupení vnitřní vztah mezi účastníky dohody o zastoupení, zatímco zástupčí oprávnění, resp. plná moc, představují vnější vztah, tedy vztah k třetím osobám, vůči nimž zástupce jedná (v podrobnostech viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., Obecná část, Komentář, 2. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, s. 1386). V dané věci vyplývá z výsledků dokazování, že mezi žalobcem a žalovanou 2. byla v době, kdy byli vlastníky všech nemovitých věcí patřících do SJM (tj. před jejich dohodnutým oddělením žalované 1.), uzavřena ústní dohoda, kterou žalobce zmocnil žalovanou 2. k vyřízení všech záležitostí týkajících se dořešení převodu části nemovitostí na žalovanou 1. Jako osvědčení existujícího zastoupení vyhotovil žalobce pro žalovanou 2. uvedenou generální plnou moc, neboť žalobce předpokládal, že plná moc je třeba pro více záležitostí týkajících se převodu části nemovitosti, jak mu to bylo žalovanou 2. prezentováno (elektřina, voda, odpad). Tím, že žalovaná 2. nerespektovala dohodnutý rozsah zmocnění dle dohody o zastoupení, nejde v dané věci o překročení zástupčího oprávnění, ale o zneužití zástupčího oprávnění. O překroční zástupčího oprávnění hovoříme v případě, pokud zmocněncem učiněné právní jednání není jeho zástupčím oprávněním (plnou mocí) kryto vůbec nebo je kryto jen částečně, tedy jde o překročení ve vnějším vztahu, nikoliv o rozpor mezi dohodou o zastoupení a plnou mocí. U zneužití zástupčího oprávnění sice zmocněnec jedná v rámci svého zástupčího oprávnění, tj. v souladu s plnou mocí, nicméně nereflektuje u toho pravidla vyplývající z vnitřního vztahu (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., Obecná část, Komentář, 2. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, s. 1398). Právě tak tomu bylo v dané věci a na žalobce se proto nevztahují výše citovaná ustanovení § 446 o. z. o překročení zástupčího oprávnění a jeho oznámení třetí osobě, tj. žalované 1., jak se domnívají žalované. Jen pro úplnost lze dodat, že i kdyby se jednalo o překročení plné moci, pak by se uplatnila věta druhá naposledy uvedeného ustanovení, neboť z okolností je zjevné, že žalovaná 1. věděla o překročení zmocnění žalované 2., když tvrdí ty samé skutečnosti jako žalovaná 2., že žalobce před ní souhlasil s darem veškerých nemovitostí její osobě, avšak z provedeného dokazování plyne závěr, že se tak nestalo.

24. Soud se zabýval také právním argumentem žalobce, že jednání žalovaných bylo neplatné též pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 o. z.). Zákon obsahově termín dobrých mravů nevymezuje, činí tak ale ustáleným způsobem soudní judikatura (např. Rc 5/2001 nebo II. ÚS 249/97). Ustanovení o neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, plní funkci krajního korektivu platnosti právních jednání. Uplatní se jen v případech, kdy právní jednání obstálo v testu zákonnosti, přesto však nemůže právě z důvodů rozporu s dobrými mravy obstát jako jednání platné. Soud posoudil právní jednání za neplatné podle jiných zákonných ustanovení, a proto se tento krajní korektiv platnosti právních jednání v dané věci neuplatní. Podle názoru podepsaného soudu nelze na danou věc aplikovat ani ustanovení o omylu, na které žalobce též poukazoval (§ 583 o. z.), neboť osoby fakticky zúčastněné na uzavřené darovací smlouvy ze dne 19. 10. 2022 v žádném omylu nejednaly, ale naopak jimi došlo k vědomému zneužití zástupčího oprávnění.

25. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada vynaložených nákladů řízení. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že při výpočtu odměny advokáta je třeba vycházet z tarifní hodnoty v částce 3 123 000 Kč představující kupní ceny nemovitostí dle předloženích kupních smluv ze dne 4. 12. 2019 a ze dne 14. 6. 2019. Podle názoru soudu došlo od té doby k zásadní změně nemovitostí, neboť nejenže došlo k oddělení části pozemku z nemovitostí, ale na tomto pozemku, přímo vedle přístupu do domu, prakticky na dvoře před domem čp. 49, byla postavena nová nemovitost, a to žalovanou 1. celoročně obývaná stavba. Tato mezi účastníky nesporná skutečnost vyplývající i z žalobcem předložené fotodokumentace má jistě zásadní vliv na cenu zbytku nemovitostí, která se v důsledku takto blízkého sousedství nové stavby jistě snížila, a navíc došlo i ke zmenšení plochy původních nemovitostí. Je pravdou, že ceny nemovitostí stoupají, avšak soud nemá odborné znalosti, aby byl schopen porovnat, zda kvůli nárůstu cen nemovitostí od roku 2019 se jejich cena nezměnila i přes zhoršení soukromí a menší plochu nemovitostí, anebo došlo k snížení (či zvýšení) ceny nemovitostí. Nelze tedy vycházet z prostého růstu cen, vzhledem k uvedené podstatné změně okolností je v této konkrétní věci situace složitější a nelze mechanicky převzít naposledy prokázanou tržní cenu nemovitostí. K relevantním závěrům o aktuální ceně nemovitostí by bylo třeba odborného posouzení znalcem z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Takovýto posudek by však přesahoval předmět řízení, a proto bude soud vycházet při určení výše odměny z ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen a. t., ve spojení s § 12 odst. 1 a 3 a. t. Podle § 12 odst. 3 a. t. platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Oba žalobní petity, tedy na určení neplatnosti smlouvy, a též na určení vlastnictví, soud shledal důvodnými, a proto se tarifní hodnota za každou z těchto věcí sčítá, přičemž tato činí podle § 9 odst. 4 a. t. za každou 50 000 Kč, a proto soud vychází z tarifní hodnoty 100 000 Kč. Soud přiznal odměnu za 10 účelně vynaložených úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení (1 úkon), za podání žaloby (1 úkon), za repliku ve věci samé k vyjádření žalovaných ze dne 11. 3. 2024 (1 úkon), za účast na jednání dne 24. 4. 2024, které probíhalo od 10:00 hodin do 12:15 hodin (2 úkony) a po přestávce na oběd od 13:20 hodin do 17:20 hodin (2 úkony), za účast na jednání dne 7. 5. 2024, které probíhalo od 13:30 hodin do 16:25 hodin (2 úkony) a za písemné podání ve věci samé – písemný závěrečný rozbor po provedeném dokazování ze dne 24. 5. 2024 (1 úkon). Další požadovanou odměnu za návrh na nařízení předběžného opatření soud nepřiznal pro neúčelnost tohoto úkonu, neboť uvedený návrh byl soudem pravomocně zamítnut. Bylo by absurdní, aby i za zamítnuté návrhy na nařízení předběžného opatření náležela odměna v případě úspěchu ve věci, neboť pak by mohl advokát podávat takové nedůvodné návrhy opakovaně, tyto by mu byly opakovaně zamítány, jen by jimi neúčelně zatěžoval soud, a přesto by mu za ně náležela odměna. Podle § 12 odst. 1 a. t. u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných, může být odměna advokáta zvýšena až na trojnásobek. Právní předpis tedy jako mimořádně obtížnou označuje mimo jiné i věc, ve které je třeba použití cizího jazyka. V dané věci žalobce český jazyk neovládal, advokát tedy musel sám používat cizí jazyk, a proto má soud za spravedlivé dvojnásobné zvýšení odměny advokáta u těch úkonů, kde musel advokát sám klientovi překládat. Pokud se jedná o úkony, kde byl přítomen soudem ustanovený tlumočník, tak tento vše žalobci tlumočil, a to včetně vyjádření jeho advokáta, a podle názoru soudu není u těchto úkonů důvod k zvýšení odměny advokáta, neboť ten v cizím jazyku nejednal. Náklady na soudního tlumočníka přitom nese stát v souladu s § 18 o. s. ř., podle kterého mají účastníci právo jednat před soudem ve své mateřštině a soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Odměna advokáta činí z tarifní hodnoty 100 000 Kč dle a. t. částku 5 100 Kč, která náleží advokátu za 6 úkonů účasti při jednání, kde bylo žalobci tlumočeno na náklady státu (tj. 30 600 Kč), a dále za zbývající 4 úkony se zvýšenou odměnou v částce 10 200 Kč, kdy advokát musel o obsahu podání při jednání s žalobcem používat cizí jazyk (tj. 40 800 Kč), tedy celkem částka 71 400 Kč. Advokátu dále náleží náhrada hotových výdajů za těchto 10 úkonů právní služby dle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 300 Kč za jeden úkon, tj. celkem náhrada hotových výdajů ve výši 3 000 Kč. Dále advokátu náleží náhrada jízdného za cestu z místa sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět, což činí při cestě z [adresa] a zpět vzdálenost 324 km, a při účasti na dvou jednáních celkem [hodnota] km. K cestě bylo použito osobní vozidlo s průměrnou spotřebou nafty 8,3 l na 100 km dle technického průkazu (ES 2004/3) a při ceně nafty ve výši 38,70 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 5,60 Kč za 1 km dle téže vyhlášky, činí náhrada jízdného po zaokrouhlení celkem částku 5 710 Kč (6,48 x 8,3 x 38,70 + 648 x 5,6). Nákladem řízení byla dále náhrada za ztrátu času, když jedna cesta s [adresa] činí 2 hodiny, tedy tam a zpět se jedná o 8 půlhodin, což při dvou cestách představuje 16 půlhodin. Náhrada za ztrátu času činí dle § 14 a. t. částku 100 Kč za každou půlhodinu, což představuje celkem částku 1 600 Kč. Advokátu též náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada DPH z těchto částek, tj. z částky 81 710 Kč (71 400 + 3 000 + 5 710 + 1 600) ve výši 21 % v částce 17 159 Kč po zaokrouhlení. S připočtením prokázaných nákladů na překlad listin soudní překladatelkou ve výši 3 611,90 Kč a 5 971,40 Kč, tj. celkem po zaokrouhlení celkem 9 583 Kč, a zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši 7 000 Kč, proto žalobci náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 115 452 Kč (81 710 + 17 159 + 9 583 + 7 000). Povinnost žalovaných plnit společně a nerozdílně plyne z § 140 odst. 1, věta druhá, o. s. ř. a platební místo k náhradě nákladů řízení z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení