8 C 307/2020 - 315

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 754 872 Kč od 2. 4. 2013 do 27. 6. 2013, z částky 600 000 Kč od 28. 6. 2013 do 6. 10. 2014, z částky 500 000 Kč od 7. 10. 2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 168 257 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] nabyla od společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovanou ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím jako nezaplacenou část ceny díla dle smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Dílo bylo žalované řádně předáno a cena díla byla vyúčtována fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2013 evidovanou jako [Anonymizováno]. Celková cena díla byla mezi žalovanou a postupitelem sjednána a uvedená faktura vystavena na částku 754 872 Kč bez DPH se splatností dne 1. 4. 2013, kdy dne 27. 6. 2013 žalovaná na tuto fakturu uhradila částku ve výši 154 872 Kč a dne 6. 10. 2014 částku ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že dne 3. 11. 2016 uzavřela žalovaná s postupitelem Dohodu o uznání dluhu, kterou strany závazek jako celek podřídily občanskému zákoníku č. 89/2012 Sb., prohlásily, že provedené práce dle smlouvy o dílo byly řádně předány dne 1. 3. 2013 a vyúčtovány fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2013 splatnou 1. 4. 2013 na částku 754 872 Kč. Dále smluvní strany shodně prohlásily, že dlužník na faktury částečně plnil celkem částkou ve výši 254 872 Kč, a dále výslovně uvedly, že ke dni uzavření dohody tak dlužník dluží věřiteli částku 500 000 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Tento dluh se následně v čl. II uzavřené dohody žalovaná zavázala uhradit nejpozději do 31. 12. 2017, k čemuž však nedošlo.

2. Žalovaná uvedla, že nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu neuznává a nárok považuje za nedůvodný. Žalovaná zpochybnila aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, a to s ohledem na skutečnost, že žalobou je vymáhána nezaplacená část ceny díla, dle Smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] ze dne [datum], dle faktury č. [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2013 znějící na částku 754 872 Kč bez DPH, přičemž Smlouvou o postoupení pohledávky za úplatu ze dne 23. 11. 2016, na kterou odkazuje žalobkyně, a ze které musí být odvíjena její aktivní věcná legitimace, nebyla uvedená pohledávka ze smlouvy o dílo postoupena na stranu žalující, jak je patrno z vymezení postupovaných pohledávek. Žalovaná předmětnou smlouvu o postoupení pohledávky považuje za absolutně neplatnou, a to z důvodu neurčitosti, neboť pohledávky nejsou dostatečně určitě vymezeny - smluvní strany zřejmě označují jako předmět postoupení tři různé pohledávky, vzniklé zřejmě z různých právních důvodů a tyto, jak už z názvu předmětného článku vyplývá, označují za jednu pohledávku – jakkoli však pohledávky blíže neidentifikují. Počáteční absolutní neplatnost smlouvy dle žalované nelze zhojit ani dodatkem a smlouva je stále neplatná od počátku. Pokud by snad soud posoudil smlouvu o postoupení jako platnou, uvádí dále žalovaná, že dle jejího názoru bylo vůli stran postoupit jen danou celkovou pohledávku ve výši 552 544 Kč a nikoli její příslušenství. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení. Poukázala na to, že předmětná faktura byla splatná dne 1. 4. 2013. Na uvedenou fakturu žalovaná plnila, a to dvěma částečnými platbami, a to dne 27. 6. 2013 v částce 154 872 Kč a dne 6. 10. 2014 v částce 100 000 Kč. Tyto platby hradila jako zálohy na cenu díla. Předmětná smlouva o dílo se řídí režimem zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, dle kterého je promlčecí lhůta 4 roky. K promlčení tedy došlo dne 2. 4. 2017. I pokud by částečné plnění bylo považováno za uznání závazku (což žalovaná sporuje), tak by došlo k běhu nové čtyřleté lhůty od tohoto uznání - tedy byla by předmětná pohledávka promlčena nejpozději 6. 10. 2018. Stejně tak je promlčeno i příslušenství pohledávky, tedy smluvní úrok z prodlení. Žalovaná dále namítla, že dílo nebylo řádně dokončeno. Ve vztahu k dohodě o uznání dluhu vznesla žalovaná námitku pravosti a platnosti. Uvedla, že žalovaná, resp. její jednatel, si není vědoma toho, že by takovou listinu podepsal a že by její projev vůle kdy směřoval k uzavření takové dohody. Jednatel žalované v období nejméně od podzimu 2016 do 2018 se léčil z [Anonymizováno], byl omezen v pracovních záležitostech a byl i hospitalizován. V daném období fakticky vykonával jednatel žalobkyně pan [jméno FO] jak pro žalovanou, tak i pro společnost [právnická osoba] účetní poradenství a měl tak přístup k organizačním dokumentům i účtu žalované. V rámci správy účetnictví pro žalovanou, p. [jméno FO] často připravoval různé listiny k podpisu.

3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: - Ze smlouvy o dílo č. [Anonymizováno], uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem bylo zjištěno, že dodavatel se zavázal provést pro objednatele dílo ve formě dodávky a montáže betonové kioskové trafostanice [Anonymizováno] a objednatel se zavázal zaplatit za zhotovené dílo cenu ve výši 754 872 Kč + 20% DPH. Ohledně termínu zaplacení si smluvní strany ujednaly, že cenu za zhotovení předmětu smlouvy uhradí objednatel na základě faktury po dodání trafostanice s tím, že zhotovitel není oprávněn vyúčtovat objednateli dohodnutou cenu díla dříve, než obě smluvní strany podepíší protokol o předání a převzetí díla. Pro případ prodlení s úhradou ceny díla byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. - Z protokolu o předání a převzetí díla bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel tímto protokolem potvrdily, že dílo, vymezené smlouvou o dílo ze dne [Anonymizováno] bylo řádně a včas postaveno do termínu 1. 3. 2013, dílo nemá žádné vady a bylo vyhotoveno v souladu s požadavky objednatele. Objednatel přebírá protokoly ke dni předání, tj. dne 1. 3. 2013. - Z faktury č. [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2013 vyplývá, že společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalované částku 754 872 Kč bez DPH, jakožto fakturaci díla [adresa], dle smlouvy [Anonymizováno]. Faktura je splatná dne 1. 4. 2013. Jako číslo účtu pro úhradu fakturované částky je uvedeno číslo [č. účtu], variabilní symbol: [var. symbol]. - Ze dvou potvrzení o platbě ze dne 16. 7. 2020 bylo zjištěno, že [právnická osoba]. potvrzuje, že na účtu č. [č. účtu], vedeném na majitele [právnická osoba] byly zaúčtovány dvě platby, a to platba ve výši 154 872 Kč zaúčtována dne 27. 6. 2013 a platba ve výši 100 000 Kč zaúčtována dne 6. 10. 2014. Obě platby byly zaúčtovány jako příjem z protiúčtu [Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol], zpráva pro příjemce [právnická osoba]. - Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodly na úplatném postoupení pohledávky vůči žalované, a to pohledávky „z faktur [Anonymizováno] ze dne 29. 3. 2014 na částku 17 840 Kč a [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2013 na částku 500 000 Kč a faktury číslo [hodnota] ze dne 3. 8. 2012 ve výši 34 704 Kč, a to v celkové výši 552 544 Kč“. Postupník se za postoupení pohledávky zavázal zaplatit úplatu ve výši 240 000 Kč. - Z dodatku č. [hodnota] ze dne 6. 3. 2017 vyplývá, že se jedná o dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2016 a smluvní strany v tomto dodatku pro odstranění pochybností prohlašují, že postupovaná pohledávka označená ve smlouvě o postoupení jako pohledávka z faktury [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2013 na částku 500 000 Kč je pohledávkou ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatek ceny za dílo vyúčtované Postupitelem Dlužníkovi fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2013 na částku 754 872 Kč dle smlouvy o dílo [datum]. - Z výpisu z účtu žalobkyně, č. [č. účtu], bylo zjištěno, že na tento účet byly dne 6. 4. 2018 připsány dvě platby z účtu žalované, č. ú. [Anonymizováno], a to[Anonymizováno]platba ve výši 17 840 Kč označena variabilním symbolem [var. symbol] a platba ve výši 34 704 Kč, označena variabilním symbolem [var. symbol]. - Z vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 18. 9. 2020 vyplývá, že právní zástupkyně žalované oznámila právnímu zástupci žalobkyně, že žalované bylo doručeno sdělení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění dle § 142a o.s.ř. ze dne 17. 7. 2020, přičemž se má jednat o pohledávku ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím, vyplývající ze smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] ze dne 6. 6. 2012, jejímž předmětem bylo dodání a montáž betonové kioskové trafostanice [Anonymizováno]. Žalovaná nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznává. Právní zástupkyně žalované připouští, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela smlouvu o dílo č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a že na cenu díla uhradila zálohy v celkové výši 254 872 Kč, avšak uvádí, že dílo nebylo dosud dokončeno a předáno, a proto bylo společnosti [právnická osoba] zasláno odstoupení od smlouvy. Dále bylo namítnuto, že i kdyby pohledávka vůči žalované existovala, bylo by právo na její úhradu promlčeno.

4. Soud dále provedl důkaz listinou nazvanou dohoda o uznání dluhu ze dne [datum], ve které je uvedeno, že společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako dlužník prohlásily, že věřitel poskytl dlužníkovi dodání trafostanice a práce spojené s instalací a dodáním v areálu v [adresa] na základě smlouvy o dílo uzavřené dne [datum] č. [Anonymizováno] a že provedené práce i trafostanice byly dlužníkovi řádně předány protokolem o předání dne 1. 3. 2013 a vyúčtováno fakturou [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) ze dne 12. 3. 2013 splatnou 1. 4. 2013 na částku 754 872 Kč s tím, že dlužník na tuto fakturu částečně plnil, když na ní uhradil celkem 254 872 Kč a tato plnění provedl ve smyslu § 2054 odst. 2 NOZ. Smluvní strany rovněž podřídily právní poměr založený smlouvou o dílo nové právní úpravě, tj. NOZ, ve smyslu § 3028 odst.

3. Listina obsahuje ve smyslu § 2053 NOZ prohlášení, že dlužník výslovně uznává svůj dluh vůči věřiteli, popsaný v předmětné dohodě, co do důvodu i jeho výše, který ke dni uzavření dohody činil 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, a zavázal se věřiteli tento dluh uhradit nejpozději do 31. 12. 2017. Soud podotýká, že v části, obsahující uznání dluhu, je v dohodě uveden číselný údaj „500 0000 Kč“ a současně slovní údaj „(pětsettisíckorunčeských)“. S přihlédnutím k obsahu celé dohody o uznání dluhu, jako i k dalším skutkovým zjištěním, soud tento rozpor posoudil jako chybu v psaní, kdy jako správný vyhodnotil údaj uvedený slovy, tedy 500 000 Kč (k tomu srov. 33 Cdo 3677/2017).

5. Jelikož žalovaná ve vztahu k dohodě o uznání dluhu namítala její pravost a tvrdila, že dohodu nepodepsala, přičemž předmětná dohoda je klíčovým důkazem k posouzení otázky promlčení uplatněného nároku, soud se podrobně zabýval pravostí této listiny.

6. Dohoda o uznání dluhu byla soudu předložena v elektronické formě, do které byla převedena autorizovanou konverzí z listinné podoby, a to dne 4. 12. 2020 na pracovišti [právnická osoba], [adresa] pod pořadovým číslem [Anonymizováno] Originál dohody žalobkyně nepředložila, když uvedla, že tento se ztratil při vykradení automobilu, ve kterém se listina nacházela a žalobkyně jí má k dispozici pouze v elektronické konverzi. K tomu žalobkyně předložila e-mailovou korespondenci mezi jednatelem a právním zástupcem žalobkyně ze dne 3. - 4. 12. 2020, ze které vyplývá, že tito se domlouvali na předání dokumentů týkajících se sporu s žalovanou, k čemuž nedošlo, protože v kanceláři právního zástupce nikdo nebyl. Z předloženého úředního záznamu Policie ČR, č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] vyplývá, že jednatel žalobkyně oznámil, že neznámý pachatel mu měl uvedeného dne odcizit ze zavazadlového prostoru vozidla mimo jiné koženou příruční tašku s dokumenty. Usnesením Policie ČR, č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu krádeže, neboť se nepodařilo zjistit osobu pachatele.

7. K prokázání tvrzení o uzavření dohody o uznání dluhu soud provedl svědecký výslech [Anonymizováno], který uvedl, že v minulosti byl jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba], kterou posléze prodal panu [jméno FO]. Jako jednatel společnosti spolupracoval i s žalovanou, kdy se dohodli na realizaci trafostanic. Trafostanice v [Anonymizováno] byla první, u které uzavřeli smlouvu o dílo. Dílo bylo realizováno a dokončeno pouze nebylo připojeno k distribuční soustavě. Dílo bylo rovněž předáno a svědek je přesvědčen o tom, že byl podepsán i předávací protokol a následně bylo vyfakturováno. Faktura zaplacena nebyla. Svědek si nevzpomněl, zda byla uhrazena alespoň část faktury, poté co převedl společnost na pana [jméno FO], což bylo asi v roce 2017. Nemá k dispozici účetnictví této společnosti. K dotazu ohledně postoupení pohledávky za žalovanou jiné společnosti, případně uznání závazku ze smlouvy o dílo, uvedl, že před převodem společnosti něco s panem [jméno FO] tvořili, ví, že mu postupoval nějaké pohledávky, protože on se zabýval jejich vymáháním. Něco se převádělo ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba]. a v souvislosti s tím podepisoval nějaké smlouvy. Tehdy podklady k tomu byly předávány účetní, která zpracovávala účetnictví jak pro pana [Anonymizováno], tak pro [právnická osoba]. Měli kanceláře v jedné budově na stejném patře. Nevzpomíná si však na to, že by se podepisovalo nějaké uznání dluhu. Protože v době převodu společnosti podepisoval spoustu listin, nemůže to vyloučit. Po předložení kopie faktury č. [Anonymizováno], protokolu o předání a převzetí díla ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouvy o dílo ze dne [datum] a dohody o uznání dluhu ze dne [datum], svědek uvedl, že všechny podpisy, které jsou uvedeny na razítku [právnická osoba] mohou být jeho podpisy. Nevzpomíná si, že by podepisoval dohodu o uznání dluhu ze dne 3. 11. 2016, ale jak uvedl, podpis na listině vypadá jako jeho podpis. Pokud jde o smlouvu o postoupení pohledávky, tu si vybavuje, na tom se dohodli. K dotazu uvedl, že si nevzpomíná, že by s panem [Anonymizováno] dojednávali, že budou podepisovat nějaké uznání dluhu. Před podepisováním listin připravoval podklady pro podpis pan [jméno FO], jestli to bylo prostřednictvím paní účetní to neví.

8. Ve věci byla dále vyslechnuta svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která uvedla, že oba účastníky zná, obě společnosti patří, resp. patřily, mezi klienty společnosti [Anonymizováno]. kde je jednatelkou. Pro oba účastníky zpracovávali účetnictví asi od roku 2014. Pro žalovanou již nepracují asi od března 2021, žalobkyně je stále jejich klientem. Mezi jejich klienty patří i společnost [právnická osoba] Kromě zpracovávání účetnictví vyhotovují i návrhy různých smluv, např. pracovních smluv, smluv o postoupení pohledávky, započtení jednostranné, vzájemné dohody. K tomu používají vzorové návrhy smluv a dokumentů. Návrhy smluv vyhotovovala zejména pro společnost [právnická osoba], a to pro danou pohledávku, o kterou jde. Hovořila o faktuře, která byla vystavená společnosti [Anonymizováno] na společnosti [Jméno zainteresované společnosti 1/0] Připravovali uznání dluhu, smlouvu o postoupení pohledávek a doklad o jednostranném započtení. O této konkrétní faktuře a navazujících dokumentech hovoří proto, že se připravovala na soudní jednání. Tím myslí, že se o tom bavili v kanceláři s panem [jméno FO], a to v souvislosti s předvoláním k jednání. [jméno FO] jí o tom neřekl nic víc, pouze obecně. Svědkyně dále uvedla, že ví, že faktura byla vystavena někdy v roce 2013, neví už na jakou částku, a následně v souvislosti s touto fakturou připravila smlouvu o postoupení pohledávky, uznání dluhu, které doporučila panu [Anonymizováno], protože se blížila promlčecí lhůta, a dále jednostranný zápočet. Tyto všechny dokumenty vyhotovila na žádost jednatele společnosti [právnická osoba], pana [Anonymizováno]. Dokumenty mu předala a posléze byly zrealizovány, což soudí z toho, že zpět dostala dokumenty k zaúčtování podepsané. Už si nepamatuje, kdo jí podepsané listiny předával, u samotného podpisu nebyla. Poté co byla předvolána k jednání a obecně o věci hovořila s panem [jméno FO], se na ty zmiňované listiny podívala. Po předložení faktury č. [Anonymizováno] a smlouvy o postoupení pohledávky z [datum], svědkyně uvedla, že jde o fakturu, o které hovořila ve své výpovědi a smlouva o postoupení pohledávky je klasickou vzorovou smlouvou, kterou připravují k podpisu. Po předložení Dohody o uznání dluhu ze dne [datum] svědkyně uvedla, že jde o běžnou dohodu o uznání dluhu, kterou její společnost připravuje. Nepamatuje se, zda s někým ze společností, které jsou uvedeny na dohodě o uznání dluhu z [datum], o této listině hovořila. Nevybavuje si, zda o zmiňované dohodě o uznání dluhu hovořila s panem [Anonymizováno], listinu vyhotovila pro pana [Anonymizováno]. Pro žalobce, tedy pro pana [jméno FO], zpracovává účetnictví, jiný vztah mezi nimi není. Májí kanceláře v jedné budově na jednom patře, vídají se denně. Kanceláře se uzamykají, účetní doklady ukládají v archívu, do něhož má přístup kromě svědkyně a jejich zaměstnanců ještě správce budovy. Předmětné listiny, tedy fakturu, smlouvu o postoupení pohledávky, uznání dluhu a jednostranný zápočet jí v rámci přípravy na jednání předložil pan [jméno FO] k nahlédnutí. Nevzpomíná si, zda zmiňované doklady, které se vztahují k uvedené faktuře, zpracovávala v jeden den. Připravovala je na osobní žádost pana [Anonymizováno], který chtěl ať mu je připraví, za tím účelem přišel za svědkyní do kanceláře. Nevybavuje si, zda u toho byl i pan [jméno FO]. Předpokládá, že pan [jméno FO] byl přítomen jednání, které se týkalo společnosti [právnická osoba], ona si však nevybavuje, že by se něčeho takového zúčastnila. Pokud hovořila o jednostranném zápočtu, ví, že zápočet prováděla společnost [právnická osoba]. vůči společnosti [právnická osoba] [jméno FO] bývá i u jednání o společnostech, které se netýkají jeho společnosti, nebývá to však pravidlem, záleží na dané situaci a klientovi. Pokud jde o předání účetní dokumentace od společnosti [Anonymizováno] a [právnická osoba] u toho byl pan [jméno FO] přítomen, stejně jako právní zástupkyně žalované. Byl tam proto, že mezi panem [Anonymizováno] a panem [jméno FO] jsou spory. Konkrétně ví, že jsou spory mezi těmito dvěma osobami i v souvislosti s jinými společnostmi, než jsou účastníci tohoto řízení. S panem [jméno FO] se setkává i mimo kancelář v rámci osobního života. Jsou kamarádi, stejně tak byli kamarádi s panem [Anonymizováno] a setkávali se na osobní úrovni.

9. K otázce pravosti podpisu jednatele žalované na dohodě o uznání dluhu soud opatřil znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Ze znaleckého posudku [jméno FO] vyplývá, že možnosti znaleckého zkoumání kopie podpisu a tím i stanovení stupně přesnosti závěru, jsou úměrné rozsahu, celkové konstrukční náročnosti podpisu a kvalitě kopie a jen velmi vzácně se podaří dosáhnout závěru kategorického (zejména v kladném směru). Při písmoznaleckém zkoumání kopie dokumentu s podpisem ale není možné vyloučit možnost tzv. „fotomontáže“, tedy to, že již na listině, která byla předlohou zkoumané kopie, nebyl originální zápis podpisu vyhotovený psacím prostředkem, ale vytištěný obrázek podpisu (přenesený z jiné listiny). K podpisu jednatele žalované na dohodě o uznání dluhu znalec ve svém posudku uvedl, že o pravosti tohoto podpisu nelze rozhodnout. Tento závěr znalec odůvodnil tak, že i přesto, že mezi kopií podpisu na zkoumané listině a nespornými podpisy jednatele žalované na listinách založených ve spisu jsou zjištěny shodné znaky, skutečnost, že sporný podpis je k dispozici jen ve formě méně kvalitní, černobílé elektrografické kopie, objektivně neumožňuje formulovat odpověď na otázku o pravosti podpisu přesněji než jako závěr nerozhodný.

10. Soud dále provedl důkaz znaleckými posudky, které předložili účastníci. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (znalec z oboru písmoznalectví) opatřeného žalobkyní vyplývá, že znalec dospěl k závěru, že v případě sporného podpisu na kopii dokumentu „Smlouva o uznání dluhu“ s datem [datum] se s velkou pravděpodobností jedná o kopii pravého spontánního podpisu [jméno FO], jehož vzorky podpisů byly předloženy. Znalec dále uvedl, že k možnosti technického padělání se nelze vlivem charakteru skenů vyjádřit, tuto hypotézu je možné potvrdit nebo vyloučit pouze prozkoumáním originálů podpisů.

11. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (znalec z oboru kriminalistika – technické zkoumání listin), předloženého žalovanou, vyplývá, že znalec posuzoval technickou autenticitu elektronických reprodukcí pěti listin, mezi nimi i dohody o uznání dluhu, uzavřenou dne [datum] mezi společnosti [právnická osoba] a žalovanou (v posudku označena jako listina „S3“). Znalec konstatuje, že sporné listiny S1 až S5 neprošly víceúrovňovým testem pozitivního ověření technické autentičnosti bez pochybností. Byly zjištěny nálezy zpochybňující věrohodnost – pravdivost – deklarované datace i obsahu. Na listinách S1 ([Anonymizováno], S2 ([Anonymizováno]), S3 ([Anonymizováno]), S4 ([Anonymizováno]) a S5 ([Anonymizováno]) byly zjištěny nálezy svědčící o shodném technickém i blízkém časovém původu vyhotovení těchto listin, tedy nikoliv dle deklarované datace v časovém intervalu cca 20 měsíců. K potvrzení nebo vyvrácení této skutečnosti je nezbytné předložit předlohy reprodukcí sporných listin vyhotovené jako prvopisy/prvotisky („originály“). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] byl soudem rovněž vyslechnut, kdy stvrdil závěry svého posudku a dále doplnil, že na základě nehmotného zkoumání listiny nelze dospět ke kategorickému závěru o tom, že zkoumaná listina je technicky autentická. K tomu je nezbytný originál listiny. K výskytu a původu tzv. markantů znalec uvedl, že lze připustit, že výskyt některých markantů na sporných listinách může být vzácně též v přímé souvislosti s konkrétním reprodukčním zařízením pracoviště České pošty, využitého pro elektronickou konverzi dokumentů, nicméně to nemá žádný vliv na dílčí závěr k technické autenticitě listin. Na dotaz, jestli je možné, aby pracovnice pošty, která provádí konverzi listiny, nerozpoznala, že provádí konverzi nikoliv originálu, ale například zdařilé reprodukce, znalec odpověděl, že to s jistotou nepoznají ani zkušené pracovnice na matrikách, na Czech-pointech, nepoznají to ani notáři a nemusí to s jistotou poznat ani on sám, pokud nebude mít nějaké vybavení. Znalec dále obsáhle reagoval na otázky účastníků ohledně výskytu markantů na jednotlivých zkoumaných listinách a jejich původu.

12. Na základě zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že dohoda o uznání dluhu ze dne [datum] je pravou listinou. Především je na místě konstatovat, že důkazní břemeno ve vztahu k pravosti této dohody nesla žalobkyně, která tvrdila, že předmětnou listinou došlo k uznání žalobou uplatněného nároku, a která za účelem prokázání tohoto tvrzení dohodu o uznání dluhu předložila. V tomto směru lze odkázat například na rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, ze dne 27. 11. 2018, podle kterého je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. V odkazované věci dále Nejvyšší soud konstatoval, že rozdíl mezi hodnocením originálu listiny vlastnoručně podepsané a kopií listiny je v tom, že je-li listina vlastnoručně podepsána, má se za to, že je pravá a správná (pravdivá); tvrdí-li účastník, že podpis není pravý, leží na něm ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno. Podpis na kopii listiny, okopírovaný spolu s dalším textem z originálu listiny, však stejné účinky jako vlastnoruční podpis na originálu listiny nemá; platí pro něj pravidla stejná jako pro kopie listin, včetně fotokopií, průpisů a průklepů, jak jsou vyjádřena v NS 23 Cdo 3895/2016. Důkaz provedený úředně neověřenou a vlastnoručně nepodepsanou kopií (fotokopií, průpisem, průklepem) listiny soud hodnotí (jako každý jiný důkaz) podle zásad upravených v ustanovení § 132 a násl. o. s. ř., pravidla pro hodnocení důkazu provedeného vlastnoručně podepsanou soukromou listinou se v tomto případě neuplatní. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně spornou listinu předložila ve formě digitálního výstupu autorizované konverze původního listinného dokumentu. Ačkoliv ust. § 22 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., přiznává výstupu konverze stejné právní účinky, jaké má dokument, jehož převedením výstup vznikl, konverzí dokumentu nedochází k potvrzení správnosti a pravdivosti údajů v něm uvedených a vzhledem ke způsobu, jakým je konverze prováděna, nemůže sloužit k ověření platnosti či pravosti převáděné listiny. V tomto směru lze analogicky odkázat na závěr, k němuž dospěl Nejvyšší soud v souvislosti s posuzováním pravostí vidimovaných listin, a to v usnesení č.j. 33 Cdo 3795/2019-158, ze dne 31. 8. 2021.

13. Při hodnocení pravosti sporné dohody o uznání dluhu soud vycházel z toho, že z obou znaleckých posudků z oboru písmoznalectví vyplývá, že podpis jednatele žalované na dohodě o uznání dluhu sice vykazuje shodné znaky s jeho nespornými podpisy na jiných listinách, nicméně jak znalec [tituly před jménem] tak i znalec [tituly před jménem] [jméno FO] shodně uvedli, že písmoznaleckým zkoumáním kopie dokumentu s podpisem není možné vyloučit možnost tzv. „fotomontáže“, tedy technického padělání. Vzhledem k tomu, že znalec z oboru technického zkoumání listin zpochybnil pravdivost deklarované datace i obsahu posuzované dohody o uznání dluhu, přičemž žalobkyně nepředložila originál této listiny, který by umožnil zmíněné pochybnosti rozptýlit, dospěl soud k závěru, že žalobkyně své důkazní břemeno ohledně pravosti předmětné dohody neunesla a pravost listiny tak nebyla spolehlivě prokázána. V tomto závěru soud utvrdila i výpověď svědka [Anonymizováno], který měl spornou dohodu podepisovat za původního věřitele. Tento svědek uvedl, že ačkoliv podpis na dohodě o uznání dluhu ze dne [datum] vypadá jako jeho podpis, nevzpomíná si, že by dohodu podepisoval nebo se na jejím uzavření s jednatelem žalované domlouval. Současně si však vybavil uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že mezi podpisem obou smluv mělo uplynout pouze 20 dní, dalo by se očekávat, že svědek si bude pamatovat buď uzavření obou anebo žádné z nich. Pokud si ale svědek uzavření dohody o uznání dluhu přesto nevybavil, vzbuzuje to další pochybnosti o pravosti této listiny. Z uvedených důvodů soud z dohody o uznání dluhu ze dne [datum] dále nečinil žádné skutkové ani právní závěry.

14. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o pravosti listiny s datem [datum], skutečnost že svědek [Anonymizováno] si nevzpomněl, že by takovouto listinu podepisoval a svědkyně [jméno FO] (která listinu měla připravovat) u podpisu listiny nebyla přítomná soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o uznání dluhu žalovanou.

15. Vzhledem k tomu, že závazkový vztah, z něhož žalobkyně dovozuje existenci svého nároku, byl založen smlouvou o dílo ze dne [datum], přičemž jak bylo uvedeno výše, soud nepovažuje dohodu o uznání dluhu ze dne [datum] za pravou listinu, nepřihlížel soud ani k ujednání této dohody, kterým měly smluvní strany své právní poměry podřídit zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Soudu proto, v souladu s ust. § 3028 o.z., na právní poměry účastníků vzniklé před 1. 1 2014, aplikoval právní předpisy, účinné ke dni uzavření smlouvy o dílo, tedy především zákon č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a na právní poměry vzniklé od 1. 1. 2014 pak byl aplikován zákon č. 89/2012 Sb.

16. Podle § 261 odst. 1 obch. zák. se závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti, řídí části třetí zákona č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník.

17. Podle § 387 odst. 1, odst. 2 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

18. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

19. Podle § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

20. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

21. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

22. Podle § 407 obch. zák. uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. Placení úroků se považuje za uznání závazku ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Účinky uznání závazku způsobem uvedeným v odstavci 1 nastávají i v případě, kdy jemu odpovídající právo bylo v době uznání již promlčeno.

23. Podle § 536 odst. 1 obch. zák., smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

24. Podle § 546 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě. Není-li cena takto dohodnutá nebo určitelná a smlouva je přesto platná (§ 536 odst. 3), je objednatel povinen zaplatit cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek.

25. Podle § 553 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

26. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

28. Po aplikaci citovaných ustanovení na skutkový stav, jak byl zjištěn z provedeného dokazování, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o dílo, kterou se žalovaná zavázala zaplatit cenu díla ve výši 754 872 Kč bez DPH. Sporným nebylo ani to, že na takto sjednanou cenu žalovaná zaplatila dne 27. 6. 2013 částku ve výši 154 872 Kč a dne 6. 10. 2014 částku ve výši 100 000 Kč. Mezi účastníky byl spor o povaze těchto dílčích plateb, kdy žalobkyně tvrdila, že se jednalo o částečnou úhradu ceny díla, zatímco dle žalované šlo o zálohové platby. K tomu soud uvádí, že pro zálohové platby je typické, že jsou poskytovány před splatností ceny díla. Vzhledem k tomu, že obě platby byly provedeny až po vystavení a splatnosti faktury č. [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2013, vyhodnotil soud tyto platby jako částečné plnění na cenu díla, a to i s tím spojenými důsledky na promlčecí dobu (k tomu viz níže).

29. Pokud žalovaná namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, soud shledal tuto námitku nedůvodnou. Žalované lze přisvědčit, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] neobsahovala dostatečně určitou identifikaci pohledávky, která byla předmětem postoupení. Ačkoliv platí, že obecně lze pohledávku identifikovat pouze odkazem na fakturu, kterou byla pohledávka vyúčtována, v posuzované věci je i tento odkaz značně neurčitý, kdy ve smlouvě uvedené číslo faktury ([Anonymizováno]) neodpovídá číslu, uvedenému na samotné faktuře ([Anonymizováno]) a současně je ve smlouvě uvedeno, že faktura má být vystavena „na částku 500 000 Kč“, ačkoliv skutečně fakturovaná částka byla 754 872 Kč. Takto specifikovanou pohledávku by tedy soud považoval za neurčitou. Jelikož však k postoupení pohledávky došlo již v režimu zákona č. 89/2012 Sb. (k tomu srov. 23 Cdo 3855/2018), aplikoval soud na věc ust. § 553 odst. 2 o.z., podle kterého platí, že byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku. Za takové dodatečné vyjasnění soud považuje uzavření dodatku č. 1 ze dne [datum], kterým byla postupovaná pohledávka dodatečně řádně identifikována. Podle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabyla žalobkyně také její příslušenství.

30. Žalovaná dále namítla promlčení uplatněného nároku. Tuto námitku vyhodnotil soud jako důvodnou. Z provedeného dokazování vyplývá, že cena díla ve výši 754 872 Kč byla vyúčtována fakturou č. [Anonymizováno], splatnou dne 1. 4. 2013. Tímto dnem tedy začala běžet čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obch. zák.) Vzhledem k tomu, že na cenu díla žalovaná poskytla částečné plnění, a to platbami ze dne 27. 6. 2013 a 6. 10. 2014, platí, že tím ve smyslu § 407 odst. 3 obch. zák. uznala zbytek dluhu a ode dne 6. 10. 2014 tak věřiteli počala běžet nová čtyřletá promlčecí doba, která uplynula dne 6. 10. 2018. Jelikož soud z výše popsaných důvodů nepřihlížel k dohodě o uznání dluhu ze dne 3. 11. 2016 a žalobkyně ani jinými důkazy neprokázala své tvrzení o uznání dluhu, které žalovaná sporuje, pak vzhledem k tomu, že žalobkyně svůj nárok uplatnila u soudu až dne 24. 8. 2020, nezbývá než konstatovat, že se tak stalo po uplynutí promlčecí doby.

31. Jelikož žalobou uplatněný nárok byl shledán promlčeným, soud se nezabýval dalšími námitkami žalované, zejména otázkou řádného zhotovení a předání díla nebo zdravotním stavem jednatele žalované a jeho způsobilostí právně jednat.

32. Protože žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Náklady řízení žalované sestávají z odměny advokáta dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT z tarifní hodnoty 500 000 Kč za 9 úkonů právní služby učiněné zástupkyní žalovaného [převzetí zastoupení, písemná podání ze dne 2. 11. 2020, 12. 2. 2021, 18. 8. 2022, účast u jednání dne 4. 2. 2021, 20. 7. 2021, 4. 10. 2021, 6. 9. 2022 a 6. 6. 2023] po 10 300 Kč, náhrady ve výši 5 150 Kč za čas promeškaný v souvislosti s jednáním dne 10. 5. 2021, které bylo odročeno bez projednání věci (§ 14 odst. 2 AT), dále z částky 2 700 Kč jakožto 9 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, a to vše včetně 21% DPH z částky 100 550 Kč, tj. ve výši 21 115,50 Kč, kterou je povinna z přiznané odměny odvést zástupkyně žalovaného jako registrovaný plátce DPH. Oproti žalovanou předloženému vyúčtování jí soud nepřiznal náhradu nákladů za podání ze dne 3. 2. 2021 a 6. 9. 2022, která soud hodnotí jako neúčelná, neboť tato podání byla soudu doručeno až u jednání dne 4. 2. 2021, resp. 6. 9. 2022, a právní zástupkyně žalované mohla tedy své stanovisko prezentovat ústně u tohoto jednání. Žalované dále nebyla přiznána náhrada nákladů za opakované nahlížení do spisu, když se nejedná o samostatný úkon právní služby vyjmenovaný v ust. § 11 AT, ale zpravidla je nahlížení do spisu součástí převzetí a přípravy zastoupení. Jako samostatný úkon lze nahlížení do spisu vyhodnotit pouze výjimečně, bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci) – srov. 22 Cdo 1176/2015. Takové výjimečné okolnosti ovšem soud v tomto případě neshledal a nebyly tvrzeny ani žalovanou. Soud dále žalované přiznal náhradu výdajů, vynaložených v souvislosti s objednávkou znaleckého posudku [jméno FO], a jeho písemným vyhotovením, který byl v tomto řízení předložen a soud z něj vycházel. Dle předložené faktury žalovaná za vypracování znaleckého posudku zaplatila 139 774,36 Kč. Jak uvádí sama žalovaná, znalecký posudek předložila k důkazu kromě tohoto řízení, rovněž v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Soud proto žalované přiznal náhradu v rozsahu 1/3 nákladů vynaložených za znalecký posudek, tedy 46 591,50 Kč. Celková náhrada nákladů řízení tedy činí 168 257 Kč a je splatná k rukám advokáta účastníka, který měl v řízení úspěch (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení