8 C 37/2018-212

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a původní účastnice] všechny zastoupeny advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o vydání náhradních pozemků takto:

Výrok

I. Soud zamítá žalobu na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu nemovitostí se žalobkyní a), žalobkyní b) a žalobkyní c) tohoto znění: Česká republika – Státní pozemkový úřad, [IČO], sídlem [adresa žalované], dále jako převodce, a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně a původní účastnice], dále jako nabyvatelky, uzavírají podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění tuto Smlouvu o převodu pozemků Čl.

I. Převodce je výlučným vlastníkem pozemků p. [číslo] o výměře 1211 m2, druh pozemku ostatní plocha, a p. [číslo] o výměře 1014 m2, druh pozemku ostatní plocha, v [katastrální uzemí] na [anonymizováno], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] na [anonymizováno], [územní celek], okres [okres], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmět převodu“). Nabyvatelka [celé jméno žalobkyně] je držitelkou dosud nevypořádaného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v hodnotě 46.419,25 Kč podle zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), který vyplývá z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] ze dne 21.5.1992, č.j. [spisová značka] [číslo] a tímto jí vznikl nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků z majetku převodce podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění. Nabyvatelka [celé jméno žalobkyně] je držitelkou dosud nevypořádaného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v hodnotě 43.916,25 Kč podle zákona o půdě, který vyplývá z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] ze dne 16.9.1994, č.j. Poz. 4298/92, [číslo], Ne/R213 a tímto jí vznikl nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků z majetku převodce podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění. [příjmení] [jméno] [příjmení] je držitelem dosud nevypořádaného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v hodnotě 67.784 Kč podle zákona o půdě, který vyplývá z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] ze dne 21.9.1995, č.j. [spisová značka] [číslo] [číslo] a tímto jí vznikl nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků z majetku převodce podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění. Čl.

II. Převodce převádí na nabyvatelku [celé jméno žalobkyně] vlastnické právo k podílu id. [číslo] na předmětu převodu, včetně jeho součástí a příslušenství, a nabyvatelka [celé jméno žalobkyně] tento podíl přijímá do svého výlučného vlastnictví. Převodce převádí na nabyvatelku [celé jméno žalobkyně] vlastnické právo k podílu id. [číslo] na předmětu převodu, včetně jeho součástí a příslušenství, a nabyvatelka [celé jméno žalobkyně] tento podíl přijímá do svého výlučného vlastnictví. Převodce převádí na nabyvatelku [jméno] [příjmení] vlastnické právo k podílu id. [číslo] na předmětu převodu, včetně jeho součástí a příslušenství, a nabyvatelka [jméno] [příjmení] tento podíl přijímá do svého výlučného vlastnictví. Provedením vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatelek podle této smlouvy zanikají restituční nároky nabyvatelek na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky, popsané v článku I. této smlouvy. Čl.

III. Všichni účastníci prohlašují, že jim nejsou známy žádné okolnosti a skutečnosti, které by bránily uzavření této smlouvy. Nabyvatelky společně prohlašují, že je jim stav předmětu převodu dobře znám a v tomto stavu jej přijímají do svého podílového spoluvlastnictví. Čl.

IV. Vlastnické právo k předmětu převodu přechází na nabyvatelky vkladem do katastru nemovitostí. Návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podají u příslušného katastrálního úřadu společně nabyvatelky.

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, z toho každá z nich částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhaly vůči žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a kromě nich i pozemku parc. [číslo]. Následně žalobu, jejíž změna byla připuštěna, upravily na požadavek vydání náhrady v podobě převodu pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] protože pozemek parc. [číslo] tvoří přístupovou cestu a nejde o pozemek k vydání vhodný. Uvedly, že žalobkyně a) je držitelkou dosud nevypořádaného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v hodnotě 46.419,25 Kč podle zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, který vyplývá z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec], č.j. R18/91/92 [číslo] ze dne [datum]. Tento restituční nárok byl původně přiznán v mezidobí zemřelé zůstavitelce paní [jméno] [příjmení], jejíž nárok přešel v dědickém řízení usnesením [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne 30.3.2001 na žalobkyni a).

2. Žalobkyně b) je držitelkou dosud nevypořádaného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v hodnotě 43.916,25 Kč podle zákona o půdě, který vyplývá z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] č.j. Poz. 4298/92, [číslo], Ne/R213 ze dne 16.9.1994. Tento restituční nárok byl původně přiznán v mezidobí zemřelé zůstavitelce paní [jméno] [příjmení], jejíž nárok přešel v dědickém řízení usnesením [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne 3.7.2012 na paní [jméno] [příjmení]. Ta v mezidobí rovněž zemřela a v dědickém řízení přešel tento nárok na základě usnesení [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne 4.9.2012, na žalobkyni b).

3. Původní žalobkyně c) [celé jméno původní účastnice] byla držitelkou dosud nevypořádaného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v hodnotě 67.784 Kč podle zákona o půdě, který vyplývá z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] č.j. R165/93/95 [číslo] [číslo] ze dne [datum]. Tento restituční nárok byl původně přiznán v mezidobí zemřelému zůstaviteli panu [jméno] [příjmení], jehož nárok přešel v dědickém řízení usnesením [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne 13.2.2006 na původní žalobkyni c).

4. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemků nacházejících se v [katastrální uzemí] na [anonymizováno], zapsaných na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] na [anonymizováno], a to parc. [číslo] o výměře 22 m2, druh pozemku ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře 1211 m2, druh pozemku ostatní plocha a parc. [číslo] o výměře 1014 m2, druh pozemku ostatní plocha.

5. Žalobkyně jako držitelky přímého restitučního nároku mají oproti držitelům ostatních restitučních nároků právo žádat dle ust. § 11a zákona o půdě vydání náhradního pozemku. Ačkoli je tímto ustanovením vymezen postup vydávání náhradních pozemků formou veřejných nabídek, dospěla judikatura vyšších soudů i Ústavního soudu ČR k závěru, že je možný i postup přímého převodu náhradních pozemků v rámci řízení o vydání náhradních pozemků u soudu (např. ústavní nálezy III.ÚS 495/02, PL ÚS 6/2005, I.ÚS 125/10 a rozsudky Nejvyššího soudu 28 Cdo 436/2007, 31 Cdo 3767/2009 atd.). Důvodem pro postup formou žaloby na vydání konkrétního pozemku, resp. nahrazení projevu vůle, a to souhlasu žalované s uzavřením smlouvy o bezplatném převodu vlastnického práva k náhradnímu pozemku, je její neschopnost dostát svým závazkům. Žalovaná nevytváří dostatečné podmínky pro uspokojení restitučních nároků nedostatečnou nabídkou skutečně náhradních pozemků, jejichž využití může být oprávněné smysluplné a zejména přeměnou veřejné nabídky ve veřejnou dražbu, v rámci které jsou restituční nároky oprávněných devalvovány a kráceny nutností přihazovat další restituční nároky za atraktivní pozemky, aniž by však žalovaná při rozhodování o restitučních nárocích zohledňovala atraktivitu původně vyvlastněných či jinak odejmutých pozemků oprávněných nebo právních předchůdců. Z dosavadních zveřejněných statistik vyplývá, že žalovaná mnohem častěji svoje nemovitosti převádí svým organizačním složkám nebo prodává, v lepším případě, ve výběrových řízeních, aniž by se primárně zaměřila na uspokojení restitučních nároků desítek tisíců oprávněných. Přitom právo oprávněných z restitučních nároků je nadřazeno převodům nemovitostí z vlastnictví žalované na třetí osoby dle zákona č. 95/1999 Sb., jak to ostatně konstatoval i Nejvyšší kontrolní úřad ve svém kontrolním závěru z kontrolní akce [číslo] publikovaný ve Věstníku NKÚ 3/ 2003.

6. Protože je celý postup veřejné nabídky dle ust. § 11a zákona o půdě pro žalobkyně diskriminační, rozhodly se uplatnit svoje restituční nároky soudní cestou a za účelem společného postupu a zvýšení šancí pro získání adekvátního náhradního pozemku za jejich restituční nároky se rozhodly spojit a společně nárokovat vydání uvedených náhradních pozemků, které nemají pro žalovanou žádný regulační, obranný, strategický či hospodářský význam, nejsou nijak zatíženy a nebyl k nim vznesen žádný restituční či jiný nárok, takže jejich vydání coby náhradních pozemků nebrání žádná objektivní překážka. Nacházejí se v okrajové části [územní celek] a žalobkyně je považují za adekvátní náhradu za nevydané pozemky v původních restitučních řízeních.

7. Celková výměra žalovaných pozemků činí 2247 m2. Jejich cena se podle ust. § 11a odst. 13 zákona o půdě, ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. určí jako součin výměry pozemků a částky 70 Kč, odpovídající ceně za 1 m2 pozemku určeného pro stavbu v městech, kde k datu účinnosti působily městské národní výbory. Ačkoliv příloha [číslo] citované vyhlášky připouští snížení ceny pozemků z důvodu jejich nenapojení na veřejný vodovod, negativní účinky okolí, ztížené základové podmínky apod., žalobkyně akceptují základní cenu za 1 m2 a nehodlají uplatňovat její snížení. Proto je třeba pro účely vydání náhradních pozemků vycházet z jejich ceny 157.290 Kč. Celková hodnota restitučních nároků žalobkyň činí 158.119,50 Kč a žalobkyně jsou připraveny použít je na základě jejich dohody jako protihodnotu bezúplatného převodu pozemků do jejich podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně převodem dotčených pozemků nenabydou vyšší hodnoty, než kolik činí jejich restituční nároky, naopak restituční nároky hodnotu náhradních pozemků převyšují a tohoto rozdílu se žalobkyně vzdávají.

8. Žalobkyně poukazují mj. i na to, že argumentaci ohledně nedostatečnosti nabídek náhradních pozemků používá žalovaná v obecné rovině prakticky ve všech obdobných, tento údaj se nejeví soudu zcela srozumitelný, když v této věci podobnou argumentaci žalovaná nepoužila. Žalobkyně dále uvádí, že jejich předchůdcům byly v minulosti jednostranně odebrány jejich nemovitosti. Koncepce restitučních zákonů byla postavena na pokřiveném modelu, podle kterého se restituenti museli aktivně hlásit o svoje práva a o navrácení svého majetku, s čímž se ještě lze smířit, ne však s tím, že se mají restituenti aktivně snažit vyhledávat náhradní pozemky k vydání, natož se pak účastnit jejich fiktivní dražby, kdy stát takto restituentům vytváří administrativní a jiné překážky k domožení se jich. Žalobkyně jsou již vesměs třetí dědicové v pořadí, z čehož plyne, že doba od vzniku restitučního nároku do podání žaloby je sice relativně dlouhá, ale byla přerušena řadou dědických řízení, ztrátou informací dosud v učiněných krocích a dalšími okolnostmi z toho plynoucími. Žalobkyně v této věci jsou držitelkami restitučních nároků až od roku 2016, 2012 a 2021, tedy nelze hovořit o tom, že by byly přes 20 let nečinné a neposkytovaly žalované žádnou součinnost. Pokud žalovaný konstatuje, že žalobkyně snad až 28 let nijak aktivně nevystupovaly, pak ani žalovaný nikterak aktivně ve vztahu k žalobkyním nebo k jejich právním předchůdcům nevystupoval, jen se zaměřil na rutinní přípravu seznamu náhradních pozemků. Těchto pozemků je sice opticky velké množství, ale je zjevné, že o ně není praktický žádný zájem, tedy nelze hovořit o tom, že se jedná o kvalitativně a kvantitativně vhodné pozemky. Žalobkyně i jejich předchůdci jsou starší osoby, neznalé práva i moderní výpočetní techniky, neschopné si prohlížet internetové stránky žalované a na jejích úředních deskách vyhledávat náhradní pozemky k vydání, stejně tak je iluzorní, že by pravidelně objížděli okresní města, zde navštěvovali pobočky žalovaného nebo jeho právního předchůdce a náhradní pozemky vyhledávali na fyzických úředních deskách. Žalovaná připravuje seznam náhradních pozemků bez znalosti katastrálních map a místních poměrů a oprávněné osoby jsou odkázány na jakousi loterii. Nabízeny jsou pozemky nevhodné, pozemky, které jsou součástí větších celků a oprávněné osoby pak nejsou schopny si z nabídky vybrat. Přihlásí-li se do veřejné nabídky více osob, musí u zajímavějších pozemků rozmělnit své restituční nároky a nabízet více. Žalobkyně jsou demotivovány účastí k takovéto dražbě, kdy se svou výší nároků si nemohou dovolit dražit a svůj nárok devalvovat. Stát, který aktivně právním předchůdcům žalobkyň odňal jejich majetek, měl také aktivně nabízet náhradní pozemky k vydání. Nastavený model uplatnění restitučních nároků nahrával spekulantům s restitučními nároky, nikoli však restituentům. Kapitolu samu o sobě tvoří mechanizmus uplatňování restitučních nároků v případě zájmu více restituentů o týž náhradní pozemek, kdy podle zjištění žalobkyň je prakticky vždy jistý větší počet zájemců v případě zveřejnění nabídky jakéhokoli zajímavějšího náhradního pozemku - pak dochází k systému dražby, kdy je třeba za tyto pozemky nabízet větší množství restitučních nároků, což znamená, že restituent nejenže nemusí mít dostatečné množství nároků k nabídce, ale zejména je tímto způsobem hodnota restitučního nároku degradována až na zlomek původní hodnoty. Pokud stát někomu odňal pozemek o rozloze jednoho hektaru v hodnotě 10.000 Kč a následně restituentovi stát přizná restituční nároky v téže hodnotě, není možné, aby za ně restituent získal pozemek o výměře toliko jedné pětiny hektaru v hodnotě 2.000 Kč jen proto, že o tento pozemek projevilo zájem více restituentů a pro jeho získání bylo třeba nabídnout restituční nároky v hodnotě 10.000 Kč. Už jen relativně nízká výše restitučních nároků žalobkyň je vyřazuje z většiny výběrových řízení. Proto žalobkyně zvolily přístup vypořádání jejich restitučních nároků výběrem konkrétních pozemků ve vlastnictví státu, které sice nejsou předmětem veřejné nabídky, nicméně jsou ve správě žalovaného, a lze tak předpokládat, že je lze vydat jako náhradní pozemky. Takto mohou žalobkyně získat náhradní pozemky přesně odpovídající hodnotě jejich restitučních nároků a základnímu principu restituce tak bude učiněno zadost, protože smyslem restitucí je vrátit oprávněným osobám majetek odňatý státem bez náhrady a jejich souhlasu.

9. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením, že pozemky parc. [číslo] nelze podle § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb. jako náhradní vydat z důvodu jejich zastavěnosti nebo funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, případně z důvodu podané žádosti [právnická osoba] [obec] spol. s r. o. v souvislosti s privatizačním projektem dle zákona č. 92/1991 Sb. Žádost této společnosti o koupi pozemků nemůže znamenat absolutní nemožnost dispozic s nimi. Nezmiňuje to ani žalovaná. Privatizační projekt [právnická osoba] dosud nebyl projednán, natož schválen. V případě schválení projektu by byly pozemky převáděny [právnická osoba] za tržní cenu a v tuto chvíli není jasné, bude-li [právnická osoba] schopna určenou cenu pozemků uhradit, neboť při ceně 700 Kč/m2 a odhadované výměře plochy celého areálu 35.000 m2 se bude jednat o částku bezmála 25 milionů korun. Dosud [právnická osoba] za převod pozemků požadovaných v žádosti ze dne [datum] nezaplatila a podle informací žalobkyň na zaplacení nemá ani prostředky a je pro ni výhodnější pokračovat v jejich podnájmu, do výlučného vlastnictví je vlastně ani nechce. Jestliže žádala o odkup pozemků již v roce 2017 a dosud nedošlo k žádnému postupu, je zcela evidentní, že taková žádost by neměla být brána vůbec v potaz. Pozemek parc. [číslo] byl předmětem jiného řízení, ale žaloba ohledně něj byla omezena. 10. [ulice] úřad i ŘSD konstatují, že pozemky nejsou stavbou dotčeny. Žalobkyním bylo na Městském úřadě v [obec] sděleno, že nebylo vydáno územní rozhodnutí ani souhlas s předpokladem stavby na těchto pozemcích a stanovisko vyžádané Stavebním úřadem, budou-li pozemky dotčeny stavbou, se zatím nepodařilo zajistit. V jiném řízení, kde je žalováno vydání pozemku parc. [číslo] není tento pozemek podle vyjádření ŘSD stavbou [anonymizováno] dotčen a žalované pozemky s tímto pozemkem těsně sousedí. Podle zákresu vede obchvat jihozápadně od dotčených pozemků a týká se jen jejich nepatrné části, je tam rezerva pro odbočku. Podle územního plánu není jisté, že pozemky budou zastavěny, např. v [obec] existují 30 let územní plány, v nichž jsou uvedeny stavby, které nebyly nikdy postaveny, nelze tedy říci, že požadované pozemky nejsou vhodné k vydání. Pokud by pozemky byly dotčeny stavbou, navrhly žalobkyně vypracovat znalecký posudek, který bude součástí rozsudku. Předmětem převodu by pak byly pouze stavbou nedotčené části pozemků. S argumentací nálezu Ústavního soudu III. ÚS 3804/19 ze dne [datum] se vypořádává novější judikatura Pl. ÚS-st. [číslo] ze dne [datum], podle níž nic nebrání rozdělení pozemků. Pozemky však nejsou podle žalobkyň zastavěny žádnou stavbou a o jejich funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami lze hovořit jen stěží. Je sice pravdou, že se nacházejí uvnitř oploceného areálu, který však neslouží jen zemědělské prvovýrobě, ale tento areál je dále pronajímán po částech např. [právnická osoba] [příjmení] za účelem skladování kovošrotu, obchodní činnosti a jiných aktivit třetích subjektů mimo [právnická osoba], není tedy pravdou, že by společnost celý areál užívala pro živočišnou výrobu. Veškeré pozemky pod areálem navíc nejsou ve vlastnictví žalované jako jediného vlastníka, například pozemky p. [číslo] jsou ve vlastnictví [jméno] [příjmení] Tyto pozemky svým způsobem pomyslně oddělují část areálu ve výlučném vlastnictví žalované, využitelnou pro další účely [právnická osoba], zatímco žalobkyně žádají vydání náhradních pozemků v okrajové části areálu, která je a bude prakticky bez dalšího užitku. Vzhledem k tomuto tak nelze hovořit o jakékoli celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky, natož se stavbami, které lze s ohledem na jejich stavebně technický stav stěží označit za stavby v pravém slova smyslu. Žalobkyně se ohrazují proti nařčení žalované, že by žaloba měla za cíl obcházet zákon. S ohledem na bezzubost právní úpravy restitučních nároků, způsobu získání náhradních pozemků ve veřejné nabídce nebo nerovnoprávné postavení restituentů se nejen ony obrací na soud s žalobou o vydání konkrétních náhradních pozemků a řadě takovýchto žalob již bylo v minulosti vyhověno. Podle stanoviska Ústavního soudu by výklad o zákoně o půdě měl být vždy takový, aby bylo vyhověno nárokům oprávněných osob.

11. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil. Uvedl, že v žalobě uvedený nárok paní [jméno] [příjmení] zdědila žalobkyně a) k datu [datum]. Nárok paní [jméno] [příjmení] zdědila žalobkyně b) datu [datum] a nárok pana [jméno] [příjmení] zdědila původní žalobkyně c) k datu [datum]. [příjmení] [jméno] [příjmení] se od roku 1998, od kdy běžely veřejné nabídky, až do počátku roku 2016 nikdy veřejné nabídky nezúčastnila, a před rokem 1998 nikdy o žádný konkrétní pozemek jako náhradu, nežádala. Po dobu 29 let byla naprosto nečinná a nevyvíjela žádnou součinnost k poskytnutí náhradního pozemku. Její právní nástupkyně, žalobkyně a), se veřejné nabídky pozemků nikdy nezúčastnila. 12. [příjmení] [jméno] [příjmení] se od roku 1998, od kdy běžely veřejné nabídky, až do roku 2012 nikdy nezúčastnila veřejné nabídky a před rokem 1998 nikdy nežádala o žádný konkrétní pozemek jako náhradu. Byla po dobu 17 let nečinná a k poskytnutí náhradního pozemku nevyvíjela žádnou součinnost. Její právní nástupkyně, žalobkyně b) se veřejné nabídky pozemků nikdy nezúčastnila, nečinnost její a jejích předchůdců trvala celkem 26 let.

13. Pan [příjmení] [příjmení] se od roku 1998, od kdy běžely veřejné nabídky, až do počátku roku 2006 nikdy nezúčastnil veřejné nabídky a před rokem 1998 nikdy nežádal o žádný konkrétní pozemek jako náhradu. Byl po dobu 11 let nečinný a k poskytnutí náhradního pozemku nevyvíjel žádnou součinnost. Jeho právní nástupkyně, původní žalobkyně c), se veřejné nabídky pozemků nikdy nezúčastnila, nečinnost její a jejích předchůdců trvala 26 let.

14. Uvedené chování žalobkyň a jejich právních předchůdců nelze hodnotit jako aktivní přístup a poskytnutí součinnosti při uspokojování jejich restitučního nároků. Neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, kterými by bylo možno odůvodnit žalobu o vydání konkrétních pozemků soudní cestou.

15. Žalobkyně uvádí, že zákonným postupem pro vydávání náhradních pozemků je veřejná nabídka vymezená postupem dle ust. § 11a zákona o půdě, aniž by tohoto zákonného postupu žalobkyně nebo jejich právní předchůdci využili. Nepřihlásili se do žádné z dosud vyhlášených veřejných nabídek. Do [datum] bylo podle zákona o půdě vyhlášeno 86 nabídek, kterých se mohli restituenti dle zákona č. 95/1999 Sb. a zákona č. 503/2012 Sb. zúčastnit, a to dokonce s předností, bylo vyhlášeno dalších 66 kol. Nutnou podmínkou pro aplikaci žalobkyněmi uváděné judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR a pro podání této žaloby je prokázání svévole a liknavosti žalované, které se žalovaná nedopustila. [jméno] žalobkyně v žalobě netvrdí ani neprokazují. Neprojevily zájem o náhradní pozemky, nepřihlásily se do žádné z vyhlašovaných veřejných nabídek a neposkytly tak žalované ani možnost chovat se liknavě a svévolně. Kritika zákonného postupu při vydávání náhradních pozemků formou veřejných nabídek, které se dle žalobkyň mění na„ veřejnou dražbu“, nemůže obstát jako splnění podmínky pro podání této žaloby. Ustanovení § 11a odst. 9 zákona o půdě, kterou mají žalobkyně zřejmě na mysli, se uplatní pouze v případě, kdy je podáno více žádostí o tentýž pozemek. Žalovaná může doložit, že za posledních 10 let byla v nabídkách podle zákona o půdě podána více než jedna žádost o tentýž pozemek pouze v cca 8 % případů. Není pravdou, že by žalovaná nepřipravovala dostatečnou nabídku náhradních pozemků. Nároky restituentů na převod náhradních pozemků jsou již více než 95 % vypořádány a ze zbývajících 5 % tvoří polovinu nároky restituentů, kteří o převod náhradních pozemků neprojevili zájem ani přes dvě celostátní kampaně, kdy byli osloveni osobními dopisy a zbylých 2,5 % tvoří převážně zůstatky již vypořádaných nároků a tak zřejmé, že jejich držitelé je pro převod náhradních pozemků nepoužijí, např. 50 Kč, 200 Kč až do 500Kč, které již pro převod náhradního pozemku nelze použít. Restituční proces je tedy až na 4 promile pozemků dokončen. Pokud žalobkyně poukazují na judikaturu, podle níž je třeba postup žalované hodnotit jako liknavý a svévolný, je tato judikatura již překonána skutečností, že veškeré restituce v oblasti zemědělských pozemků podle zákona o půdě jsou prakticky již dokončeny. Pokud restituenti nepožádají o náhradní pozemek, peněžitou náhradu či svůj nárok nepostoupí, pak jejich nárok nemůže být vypořádán nikdy. Judikatura dospěla k závěru, že věk oprávněných osob není podstatný. Žalovaná a její jeho právní předchůdce nabízeli od roku 1998 do podání žaloby dostatečný počet adekvátních pozemků, avšak žalobkyně po tuto dobu neprojevily sebemenší snahu získat náhradní pozemky zákonem stanoveným způsobem. Namísto toho uplatňují své nároky rovnou soudní cestou. Jejich nulová aktivita se příčí smyslu a hlavně účelu zákonné úpravy veřejných nabídek, tj. principu transparentnosti, rovnosti a nediskriminace. V jejich jednání žalovaná spatřuje snahu o obcházení zákonem stanoveného transparentního a rovného mechanismu veřejných nabídek na úkor ostatních oprávněných osob. K prokázání dostatečnosti veřejných nabídek pozemků předložila žalovaná seznamy nabízených pozemků nabízených ve veřejných nabídkách od roku 1998 do [datum] podle zákona č. 229/1991 Sb. v [územní celek] s tím, že jde o pozemky v odpovídající hodnotě restitučních nároků žalobkyň, a to pozemků v hodnotě do 46.419,25 Kč, do 43.916,25 Kč a do 67.784 Kč. V uvedeném období bylo v [územní celek] nabídnuto 13 961 pozemků v hodnotě do 46.419,25 Kč, 13 831 pozemků v hodnotě do 43.916,25 Kč a 14 770 pozemků v hodnotě do 67.784 Kč. Z toho plyne, že žalovaná nabízela dostatek adekvátních a prověřených pozemků k možnému uspokojení restitučních nároků žalobkyň. Státnímu pozemkovému úřadu kromě vypořádání restitučních nároků přísluší i řada dalších agend, v jejichž rámci dochází k převodům pozemků na jiné subjekty, avšak nabídka náhradních pozemků pro restituenty byla dostatečná. Žalovaná převzala k vypořádání restituční nároky na převod náhradních pozemků ve výši cca 8,1 mld. Kč, nabídky náhradních pozemků, jichž se mohli restituenti zúčastnit ve veřejných nabídkách, byly učiněny ve výši cca 34 mld. Kč., takže převis nabídek byl více než čtyřnásobný.

16. Pro uspokojení restitučních nároků je historicky zásadní přijetí zákona č. 95/1999 Sb., o prodeji státní půdy účinného od 25. 5. 1999, který neupravoval pouze otázku prodeje státní půdy, ale i postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby, které mají podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. právo na jiný pozemek za pozemek nevydaný. Tento zákon ale nedával Pozemkovému fondu ČR možnost rozhodovat se„ jak“ konkrétní pozemek převede, ale stanovil pro určité kategorie pozemků zákonná pravidla nakládání s nimi. Pozemkový fond ČR tedy realizoval vůli zákonodárce, který stanovil a změnou právní úpravy„ korigoval“ zákonná pravidla, a to i pokud jde o uspokojení restitučních nároků. U žalovaných pozemků platí překážka vyloučení z převodu § 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 503/2012 Sb., neboť jsou dotčeny privatizačním projektem dle zákona č. 92/1991 Sb., protože o ně požádala [právnická osoba] [obec] spol. s r.o. žádostí ze dne [datum] dle usnesení vlády ČR [číslo] ze dne [datum]. Požadované pozemky nemohly být zařazeny do veřejné nabídky pozemků, protože se nachází v oploceném areálu farmy pro zemědělskou prvovýrobu provozovanou [právnická osoba] [obec] spol. s r.o., jejíž stavby a pozemky se nachází v areálu. Na požadovaných pozemcích se nachází zpevněné plochy s betonovým povrchem, faremní rozvody vody, plynu, elektřiny, kanalizační odpady. Pozemky jsou nezbytné pro užívání staveb nacházející se uvnitř uceleného zemědělského areálu, se kterými pozemky tvoří jeden funkční celek, což je patrné již z náhledu orto map. Pozemek, který by nebylo možno vydat ani přímým restituentům pro zákonem stanovenou překážku spočívající v zastavěnosti pozemku dle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, kdy veřejný zájem převažuje nad zájmem oprávněné osoby, není vhodným náhradním pozemkem pro uspokojení nároku oprávněné osoby a nebyl by ani zařaditelný do veřejné nabídky pozemků, sestavované pozemkovým úřadem dle § 11a odst. 2 zákona o půdě, jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 14. 11. 2017 sp.zn. 28 Cdo 2364/2017 a ve kterém uvádí, že:..“ Zákon (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě) přitom výslovně za zastavěnou část pozemku považuje i tu, která sice stavbou bezprostředně zastavěna není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu …přitom může být překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě též funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutno rozumět jednak stavební pozemek, popř. pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je proto třeba u nárokového pozemku přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb.„ V souvislosti s jiným případem byl znaleckým pozemkem [číslo] 2017 ze dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení] oceněn pozemek p. [číslo] částkou 77.741,16 Kč. Ze znaleckého posudku vyplývá, že pozemek je oplocen a nachází se na něm zpevněná plocha zemědělského areálu. Zákon o půdě stanoví právní předpis, kterým jsou pozemky oceňovány tak, aby se oprávněným osobám dostalo ekvivalentní náhrady za nevydané pozemky, přičemž jejich výměra tak není důležitá.

17. Žalobkyně používají institut žaloby o nahrazení projevu vůle k převodu náhradních pozemků jako výhodnější způsob vypořádání jejich restitučních nároků s tím, že se snaží docílit převodu lukrativnějších pozemků za nominální hodnotu, neboť převodem za tuto cenu dochází k nižšímu čerpání restitučních nároků, než k jakému by vedla účast žalobkyň ve veřejných nabídkách, kde uspěje ten zájemce, který je ochoten nabídnout větší část svého restitučního nároku než jiní zájemci. Tento postup je jednoznačně zvýhodňuje oproti jiným restituentům, účastnícím se veřejných nabídek v souladu se zákonem. Žalobkyním nic nebrání, aby se účastnily těchto veřejných nabídek, v rámci kterých žalovaná nabízí stále velké množství prověřených a tedy převoditelných) pozemků. Žalobkyně si touto cestou tedy náhradní pozemky vybírají soudní cestou. Pokud by byl takový postup správný, ztratilo by zcela smysl, aby žalovaná veřejně nabízela náhradní pozemky a konala nabídková řízení. Celý postup dle § 11a zákona o půdě by mohl být kdykoliv efektivně znemožněn libovolnou oprávněnou osobou, která by na místo účasti ve veřejných nabídkách podala rovnou žalobu o nahrazení souhlasu s uzavřením smlouvy na převod konkrétního pozemku. V takovém případě by oprávněná osoba získala pozemky za základní vyhlašovanou nabídkovou cenu a vyhnula by se licitování a navyšování ceny mezi jednotlivými držiteli nároků, což je v rozporu s dikcí § 11a zákona o půdě, tedy v rozporu se zákonnou úpravou veřejného nabídkového řízení dle zákona o půdě, který sledoval zákonodárce a docházelo by tak k obcházení zákona. Uspokojování oprávněných osob s restitučními nároky se dle zákona o půdě provádí zásadně formou veřejných nabídek pozemků podle § 11a zákona o půdě. Judikatura v průběhu let dovodila výjimečnou možnost domáhat se uspokojení nároku soudní cestou, pokud nárok podle zákona o půdě není dlouhodobě uspokojen, vždy však za předpokladu, že:„ …soudy mají zkoumat, zda-li ze strany Pozemkového fondu nešlo o libovůli či dokonce svévoli při plnění jeho závazku“. Otázka liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu přitom musí být dle konstantní rozhodovací praxe soudů zkoumána individuálně, podle okolností každého konkrétního případu. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2673/2012 ze dne 18. 10. 2012, podle něhož„ lze dovodit, že podle okolností konkrétního případu je dán i nárok na uzavření smlouvy o převodu konkrétního náhradního pozemku ve vlastnictví státu“. Protože žalobkyně nijak neprokázaly liknavost či dokonce svévoli žalovaného, poukázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, č.j. 28 Cdo 1117/2015, že:„ uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jež se vymyká zákonem stanovenému postupu (§11a zákona o půdě), je třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR (nyní Státního pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný, uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.“ Obdobně rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 5389/2014. V dané věci nebyla splněna základní podmínka pro podání žaloby, tedy že by se žalovaná vůči žalobkyním chovala liknavě, svévolně a diskriminačně, naopak to byly žalobkyně, které žalovanému neposkytly dostatečnou součinnost k uspokojení svých nároků.

18. Žalovaná předložila podklady k jednotlivým pozemkům ze své databáze s tím, že sdělení [územní celek] ze dne [datum] má prokázat vyloučení některých pozemků podle platného a schváleného územního plánu z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b), a to původně žalovaného celého pozemku parc. [číslo] pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zčásti. Podle sdělení [stát. instituce], odboru stavebního a životního prostředí ze dne [datum] jsou pozemky podle Územního plánu [obec] dotčeny veřejně prospěšnou stavbou“ [anonymizováno]“ dálnice [anonymizováno] [obec] – [obec] - hranice ČR/ [země] a veřejně prospěšná stavba je řešena také Zásadami územního rozvoje [územní celek], vydanými usneseními [číslo] 29 ze dne [datum] s nabytím účinnosti dne [datum], pod značením: DS04 [anonymizováno] [obec] – [obec] – hranice ČR/ [země]. Ke sdělení byl přiložen výřez hlavního výkresu veřejně prospěšných staveb z Územního plánu [obec]. Tvrzení, že pozemky tvoří jeden funkční celek areálu [právnická osoba] [obec] spol. s r. o. prokazuje kupní smlouva [číslo] ze dne [datum] na rozsah privatizovaného majetku, uzavřená dle zákona č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění jejích dodatků [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], zápis o předání a převzetí věcí zahrnutých do privatizovaného majetku ze dne [datum] spolu s inventurním soupisem majetku, pohledávek a závazků dle privatizačního projektu [číslo] žádost o přímý prodej majetku podle zákona č. 92/1991 Sb. ze dne [datum]. Pozemky užívá [právnická osoba] [obec] spol. s. r. o. na základě nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve znění jejích dodatků [číslo] [číslo] [číslo] na základě nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum], pozemek p. [číslo] je dán do podnájmu.

19. Judikatura Nejvyššího soudu jako podmínku vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu„ vhodný“, např. nejde-li o pozemek zatížený právy třetích osob či není-li jeho převod zapovězen zákonem z jiného důvodu, jde-li jej zemědělsky obhospodařovat, nevzniknou–li jiné problémy při hospodaření s ním a nejde -li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Oprávněná osoba se při prokázání liknavého a svévolného postupu žalované nemůže domáhat neomezeně převodu jakéhokoli zemědělského pozemku z vlastnictví státu a nelze jí přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě.

20. Pozemek p. [číslo] je předmětem dříve podané žaloby Ing. [jméno] [příjmení], o níž je vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka] a dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 28Cdo 2910/2020, k pozemkům, které jsou předmětem vícero soudních sporů, jsou soudy povinny v případě uplatnění práva na vydání pozemku více osobami zkoumat, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního pozemku svědčí„ lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, hospodářský význam požadované náhradního pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž jejich nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod. a nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty. Znaleckým posudkem [číslo] 2021 [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] byly předmětné pozemky oceněny na celkovou částku 203.678,70 Kč, z toho pozemek parc. [číslo] včetně součástí a příslušenství na 4.578,20 Kč, parc. [číslo] včetně součástí a příslušenství na 124.546,15 Kč a parc. [číslo] včetně součástí a příslušenství na 74.554,35 Kč. Celkový restituční nárok žalobkyň v součtu činí 158.119,50 Kč a žádají jako náhradu pozemky v hodnotě 203.678,70 Kč, tedy o 45.559,50 Kč více než činí jejich nárok. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 495/02 a sp. zn. I.ÚS 755/06 dovodil, že ve vztazích vyplývajících z povinnosti poskytnout náhradu za nevydané pozemky nedisponuje stát autonomií vůle. Nejvyšší soud pak v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1189/2009 dovodil, že v případě, že oprávněné osobě se dostane náhradního pozemku v ceně převyšující hodnotu pozemku odňatého, vzniká jí tím bezdůvodné obohacení. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud i v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2844/2017, kde uvádí, že:„ Jednou z podmínek úspěšného uplatnění nároku na vydání náhradního pozemku prostřednictvím žaloby o nahrazení projevu vůle je též ekvivalentnost hodnoty restitučního nároku žalobce a ceny vybraného náhradního pozemku, neboť v opačném případě by se oprávněná osoba bezdůvodně obohatila.“ 21. Poté, co původní žalobkyně c) v průběhu řízení zemřela, vstoupila na její místo usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 17.2.2021 paní [celé jméno žalobkyně].

22. Restituční nárok na převod náhradních pozemků byl předmětem právní úpravy zákonem č. 95/1999 Sb. o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, účinného do 31.12.2012, dále zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě a zákona č.503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu, účinného od 1.1.2013. Podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. ve znění v období od [datum] do [datum] mohl Pozemkový fond prodat zemědělské pozemky oprávněným osobám, zemědělským podnikatelům, společníkům obchodních společností, členům družstev a vlastníkům zemědělské půdy, aniž by některá skupina mohla uplatnit přednostní právo na převod. Podle § 7 odstavec 4 v případě žádosti více osob o koupi zemědělského pozemku, je pozemkový fond měl vyzvat, aby nabídly kupní cenu, a poté prodat zemědělský pozemek té z nich, která nabídne nejvyšší cenu. Podle § 11odstavec 2 zákona č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, v případě nemožnosti vydat pozemky pozemkový fond oprávněné osobě s jejím souhlasem převedl bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních.

23. V období od [datum] do [datum] mohl Pozemkový fond podle § 7 odstavec 1 zákona č. 95/1999 Sb., prodat zemědělské pozemky uvedeným osobám, které mohly o koupi zemědělského pozemku požádat písemně pozemkový fond do 1 měsíce ode dne vyhlášení prodeje a opět podle § 7 odstavec 4 v případě žádosti více osob o koupi zemědělského pozemku je pozemkový fond měl vyzvat, aby nabídly kupní cenu, a poté prodat zemědělský pozemek té z nich, která nabídne nejvyšší cenu. Podle odstavce 5 výzvu podle odstavce 4 pozemkový fond neučiní, pokud mezi osobami, které požádaly o koupi zemědělského pozemku, je oprávněná osoba, jejíž nárok uplatněný na převod vznikl nevydáním pozemků a finanční hodnota nároku představuje nejméně 50% minimální ceny pozemku určeného k prodeji (dále jen„ oprávněná osoba s předností“), … Na rozdíl od předchozího znění § 7 tedy měly tyto osoby před ostatními osobami uvedenými v odstavci 1 přednostní právo na prodej. Od [datum] byl zákon č. 95/1999 Sb. nahrazen zákonem č. 503/2012 Sb.

24. Podle § 11a odstavec 2 a 5 zákona č. 229/1991 Sb., zákon o půdě ve znění účinném od [datum] do [datum], v případě nemožnosti vydat pozemky pozemkový fond oprávněné osobě převedl jiné pozemky na základě veřejných nabídek, které sestavil z pozemků, které se nacházejí v současně zastavěném území obce13b) nebo zastavitelném 13b) území takto vymezeném závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, na které nebylo uplatněno právo třetích osob na převod podle zvláštních právních předpisů 13c) a pozemky nacházející se mimo takového území se do veřejné nabídky zařadily, pokud byly marně nabídnuty k prodeji podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. Osoba žádající o převod pozemku, tak musela učinit do jednoho měsíce ode dne vyhlášení prodeje. S oprávněnou osobou, která o nabídnutý pozemek požádala, uzavřel pozemkový fond podle odstavce 8 smlouvu o bezúplatném převodu. Podle § 11a odstavec 9, v případě že o nabídnutý pozemek požádalo více oprávněných osob, vyzval je pozemkový fond, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odstavce 13. Podle výše nabídek stanovil pozemkový fond pořadí, podle kterého měl postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy. Podle § 11a odstavec 13, cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební.

25. Od [datum] se podle ust. § 11a odstavec 1 zákona o půdě oprávněným osobám, kterým nelze vydat odňatý pozemek, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

26. Podle ust. § 11a odstavec 2 veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemkový úřad nezahrnul do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu bránila zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu, například § 7 nebo § 10 zákona č. 503/2012 Sb. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky byly předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, který od [datum] nahradil zákon č. 95/1999 Sb.

27. Podle § 6 odstavec 1 písmeno b) zákona č. 503/2012 Sb., ve znění do [datum], podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury 8) nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1, zemědělských pozemků již využitých ke zřízení technické infrastruktury 8); v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, 28. Podle § 6 odstavec 1 písmeno d) zákona č. 503/2012 Sb., nelze převádět majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, jímž je zákon č. 92/1991 Sb. Podle § 6 odstavec 2 zákona č. 503/2012 Sb., na žádost Státního pozemkového úřadu sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zdali pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny. V tomto případě tak [územní celek] podle sdělení ze dne [datum] a ze dne [datum] postupovalo. V období od [datum] do [datum] tedy musely být pozemky podle zákona o půdě nejprve nabídnuty jen oprávněným osobám a pozemky takto nepřevedené potom mohly být nabídnuty v nabídce dle § 12 zákona č. 503/2012 Sb. kdy i zde měly oprávněné osoby možnost uspokojit svůj nárok s absolutní předností. Také od [datum] podle § 11a odstavec 1 zákona o půdě, oprávněným osobám, kterým podle tohoto zákona nelze vydat odňatý pozemek, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Ust. § 12 zákona odstavec 1 č. 503/2012 Sb. [datum] již stanovilo pouze možnost Státního pozemkového úřadu převést zemědělský pozemek na základě veřejné nabídky, pokud byl třikrát marně nabídnut ve veřejné nabídce podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., aniž by nadále upravoval nabídky oprávněným osobám, které se mohly účastnit nabídky podle zákona o půdě. Ust. § 11a zákona o půdě upravuje způsob uplatnění nároku na vydání náhradního pozemku tak, že se předpokládá podání žádosti o takový pozemek, její náležitosti a nakládání s ní.

29. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, a sice informací o pozemcích, výpisem z [list vlastnictví], výpisem z [list vlastnictví], z [list vlastnictví], z [list vlastnictví], z [list vlastnictví], katastrální mapou a orto mapou, fotografiemi pozemků, rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v [obec] č. j. R 18/91/92 [číslo] a dohodou o vydání nemovitostí ze dne [datum], rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v [obec] č. j. Poz. 4298/92, [číslo], Ne/R213, rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v [obec] č. j. R165/93/95 [číslo] Sch [číslo], usnesením č. j. [spisová značka], usnesením č. j. [spisová značka], usnesením č. j. [číslo jednací], usnesením č. j. [spisová značka], sdělením soudního komisaře Mgr. [jméno] [příjmení], přehledem nároků vybraných oprávněných osob, smlouvou [číslo] o prodeji podniku ze dne [datum] s dodatky [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], zápisem o předání a převzetí věcí zahrnutých do privatizovaného majetku ke smlouvě [číslo] inventurním soupisem majetku, dodatkem [číslo] ze dne [datum] a přílohami k němu, dodatkem [číslo] ze dne [datum], dodatkem [číslo] ze dne [datum], žádostí [právnická osoba] [obec] spol. s. r.o. ze dne [datum], znaleckým posudkem [číslo] 2017 Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a znaleckým posudkem [číslo] 2021 [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], sdělením [stát. instituce] ze dne [datum], seznamy pozemků a sdělením k účasti ve veřejné nabídce pozemků, podnájemní smlouvou [číslo] podnájemní smlouvou uzavřenou dne [datum], nájemní smlouvou [číslo], souhlasy s uzavřením podnájemní smlouvy ze dne [datum] a [datum], žalobou ve věci [spisová značka], přehledem žalovaného k soudnímu řízení a sděleními správních orgánů, z nichž byl zjištěn tento skutkový stav: -) podle informací o pozemku s orto-foto mapami a výpisu z [list vlastnictví] je žalovaná mj. vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 1211 m2, způsob využití manipulační plocha a parc. [číslo] o výměře 1014 m2, způsob využití zeleň, kú. [obec] na [anonymizováno], s nimiž je příslušným hospodařit Státní pozemkový úřad. Oba pozemky podle jejich znázornění v katastrální mapě i orto mapě na sebe navazují a sousedí spolu. Kolem či v blízkosti pozemku parc. [číslo] jsou pozemky parc. [číslo] v blízkosti pozemku [číslo] jsou pozemky parc. [číslo] přičemž na pozemcích parc. [číslo] jsou stavby bez čp/če, zaps. na [list vlastnictví]. -) na [list vlastnictví] byli v roce 2007 jako vlastníci některých z okolních pozemků, např. parc. [číslo] tedy okolních pozemků, uvedeni [jméno], [jméno], [obec] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nyní je vlastnicí těchto pozemků podle [list vlastnictví] paní [jméno] [jméno], na [list vlastnictví] je jako vlastník blízkého pozemku parc. [číslo] uvedena [právnická osoba], a.s.. -) podle výpisu z [list vlastnictví] je [právnická osoba] [obec] spol. s r.o. vlastníkem staveb na pozemcích parc. [číslo] tedy na okolních pozemcích vedle pozemků sporných. Pozemky v areálu, kde byla v minulosti provozována živočišná výroba, nejsou podle fotografií ani nájemních smluv k provozu zemědělské výroby používány, nejsou využívány ani pouze [právnická osoba], k pozemkům v bývalém areálu živočišné výroby má vlastnický vztah mnoho jiných subjektů. -) rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v [obec] č. j. R 18/91/92 [číslo] ze dne 21.5.1992 byla schválena dohoda o vydání nemovitostí, uzavřená dne [datum] mezi Okresním úřadem v [obec] a paní [jméno] [příjmení], ale protože se část pozemku parc. č. PK [číslo] o výměře 207 m2, nyní parc. č. EN 812 a [číslo] kú. [část obce] staly v rozhodném období součástí vodních toků a části pozemku parc. [číslo] o výměře 322 m2 staly součástí zpevněných cest, tedy celkem výměra 529 m2, nevydávají se oprávněné osobě [jméno] [příjmení], které bude poskytnuta náhrada v podobě jiných pozemků dle § 11 odstavec 2 či dle § 16 odstavec 3 zákona č. 229/1991 Sb. Usnesením [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne 30.3.2001, kdy bylo projednání dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], zdědila tento nárok oceněný znaleckým posudkem na částku 46.419 Kč dcera zůstavitelky [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně a). Z přehledu nároků vybraných oprávněných osob za nevydané pozemky dle zákona č. 229/1991 Sb. bylo zjištěno, že paní [jméno] [příjmení] měla přímý a po ní žalobkyně a) má zděděný nárok v hodnotě 46.419,25 Kč. -) rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v [obec] č. j. Poz. 4298/92, [číslo], Ne/R213 ze dne 16.9.1994 bylo rozhodnuto, že pozemky parc. [číslo] o výměře 24500 m2, role v k.ú. [obec], se nevydávají oprávněné osobě [jméno] [příjmení], pozemky nelze identifikovat a oprávněná osoba může požádat o poskytnutí jiného pozemku z vlastnictví státu. Usnesením [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne 3.7.2012, kdy bylo dodatečně projednáno dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum] zdědily tento nárok v ceně 175.665 Kč dcery zůstavitelky, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], každá po 1/3, tedy každá v ceně 58.555 Kč a usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 4.9.2012, kdy bylo dodatečně projednáno dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum] zdědila jejího nároku v celkové ceně 58.555 Kč, tedy v podílu 43.916,25 Kč dcera zůstavitelky [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně b) a jejího nároku dcera [jméno] [příjmení]. Z přehledu nároků vybraných oprávněných osob za nevydané pozemky dle zákona č. 229/1991 Sb. bylo zjištěno, že paní [jméno] [příjmení] měla mj. zděděný nárok v hodnotě 58.555 Kč, z něhož nárok v hodnotě 43.916,25 Kč přešel na žalobkyni b). -) rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v [obec] č. j. R165/93/95 [číslo] Sch [číslo] ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že pozemky 1 2002 o výměře 11975 m2 a parc. č [číslo] o výměře 4963 m2, tedy celkem 16938 m2, v kú. [obec] se nevydávají oprávněné osobě [jméno] [příjmení], a protože pozemky nelze vydat pro nedokončené přídělové řízení, budou oprávněné osobě převedeny jiné pozemky dle § 11 odstavec 2 či poskytnuta jiná náhrada dle § 16 zákona o půdě. Usnesením [název soudu] č. j. D 1868/2005 ze dne 13.2.2006, kdy bylo projednání dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelému dne [datum], zdědila tento nárok manželka zůstavitele (původní žalobkyně a) a podle sdělení soudního komisaře Mgr. [jméno] [příjmení], notáře v [obec] zdědila tento nárok v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] její dcera (žalobkyně c). -) znaleckým posudkem [číslo] 2017 Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jehož objednatelem byla žalovaná, byl pozemek parc. [číslo] o výměře 1014 m2 oceněn dle vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. na částku 77.741,16 Kč, z toho oplocení pozemku částkou 427,46 Kč a 302,95 Kč, zpevněná plocha částkou 6.030,75 Kč a za pozemek částkou 70.980 Kč, celkem 77.741,16 Kč. Předmětem ocenění byl pozemek- ostatní plocha, zeleň na ulici [ulice] v okrajové části [obec], území je určeno pro výrobní činnost, služby apod., a to převážně v malých areálech s malou frekvencí styků s veřejností. Pozemek je rovinatý a přístupný po obslužné komunikaci, dle územního plánu je určen k zastavění. Jeho cena vychází z částky 70 Kč/m2. Předmětem ocenění byl mj. pozemek parc. [číslo] nacházející se vedle pozemku parc. [číslo]. Podle sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] nebyl vyloučen z převodu dle §6 odst. 1 písmeno b) zákona č. 503/2012 Sb. Pozemek je určen rozhodnutím o umístění stavby, územním souhlasem k zastavěné veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infrastruktury nebo touto stavbou již zastavěnou. Znaleckým posudkem [číslo] 2021 [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jehož objednatelem byla žalovaná, byl pozemek parc. [číslo] o výměře 22 m2 oceněn dle vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. včetně součástí a příslušenství na částku 4.578,20 Kč, pozemek parc. [číslo] o výměře 1211m2 včetně součástí a příslušenství na částku 124.546,15 Kč, a pozemek parc. [číslo] o výměře 1211m2 včetně součástí a příslušenství na 74.554,35 Kč, celkem 203.678,70 Kč včetně součástí a příslušenství, celková hodnota pozemků parc. [číslo] činí 199.100,50 Kč. Všechny pozemky se nachází v okrajové části města v [anonymizováno] ulici v areálu bývalého Zemědělského družstva. Pozemky parc. [číslo] se dnes nachází větší částí v uzavřeném areálu firmy [anonymizováno] a jsou užívány k výkupu a prodeji odpadů. Zbývající části obou pozemků se pak nachází v zemědělském areálu. Pozemek parc. [číslo] leží před vjezdem do areálu [anonymizováno]. Na pozemcích se nachází venkovní úpravy. Všechny pozemky se nachází podle platného územního plánu v současně zastavěném území města. Pozemky parc. [číslo] a [číslo] leží v ploše VS – plochy smíšené výrobní, pozemek parc. [číslo] leží v ploše změn DS – silniční doprava, na místě se předpokládá řešení cyklistické trasy v souvislosti s budováním dálnice [anonymizováno]. Pozemky jsou dnes fakticky zastavěny, jsou proto oceněny podle § 14 odst. 1 vyhlášky Sb., č. 316/ 90 Sb. Namítaly-li žalobkyně, že pozemky neměly být oceněny podle § 11a odst. 14 zákona o půdě, ale podle § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., tedy součinem jejich výměry a částky 70 Kč za m2, kdy nároky žalobkyň hodnotu pozemků převyšují, pak znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] i znaleckým posudkem [číslo] 2021 [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] byly pozemky oceněny dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 316/ 90 Sb. a oba znalci vycházeli z částky 70 Kč/m2, důkaz zadáním nového znaleckého posudku podle návrhu žalobkyň nebyl proto proveden. -) podle přehledu žalovaného k tomuto soudnímu řízení a sdělení správních orgánů mají být sporné pozemky určeny dle § 6 odstavec 1 písmeno b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, pozemky nebo jejich části jsou zastavěny stavbou třetí osoby nebo s touto stavbou funkčně spojeny. Podle sdělení žalované ze dne [datum] pozemek parc. č [číslo] vyloučen z převodu dle § 6 odstavec 1 písm. b) zč. 503/2012 Sb. nebyl, podle sdělení [územní celek] SPU [číslo] 2021 [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] adresovaného KPÚ pro [územní celek] a přílohy k tomuto sdělení už nejen celý pozemek parc. [číslo] ale i část pozemků parc. [číslo] byly vyloučeny z převodu dle § 6 odstavec 1 písm. b) zákona [číslo] 2012, protože jsou určeny územním plánem ze dne [datum] k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infrastruktury nebo jsou touto stavbou již zastavěny. Také podle sdělení [územní celek] sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací] ze dne 12.10.2021 adresovaného KPÚ pro [územní celek] a přílohy k tomuto sdělení jsou sporné pozemky jsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou“ ZD1“ dálnice [anonymizováno] [obec] – [obec] - hranice ČR/ [země] dle Územního plánu [obec], tato veřejně prospěšná stavba je řešena i Zásadami územního rozvoje [územní celek] dle usnesením [číslo] 29 ze dne [datum], s nabytím účinnosti [datum], pod značením: DS04 [anonymizováno] [obec] – [obec] – hranice ČR/ [země]. Rozsah je zřejmý z výřezu hlavního výkresu veřejně prospěšných staveb z Územního plánu [obec], tedy pozemek parc. [číslo] celý a část pozemků parc. [číslo] mají být určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. [stát. instituce] požádal dne [datum], tedy den před jednáním, Ředitelství silnic a dálnic o součinnost za účelem zjištění, jsou –li uvedenou stavbou dotčeny i pozemky parc. [číslo] odpověď na dotaz není známa s ohledem na datum, kdy byl učiněn. K pozemku parc. [číslo] který se nachází vedle pozemku parc. [číslo] Ředitelství silnic a dálnic sdělilo [stát. instituce] dne [datum], že tento pozemek není záborem stavby dotčen. -) ze smlouvy [číslo] o prodeji podniku ze dne [datum], uzavřené mezi Pozemkovým fondem ČR jako prodávajícím a [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. jako kupujícím bylo zjištěno, že na kupujícího přešla část podniku Státního statku [obec], Farma dojnic, dílny a mlat, mj. podle přílohy i pozemky parc. [číslo] tedy pozemky se stavbami stájí a porodny na okolních pozemcích nacházejících se vedle pozemků sporných. Dodatky [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] ke smlouvě se týkaly jen kupní ceny, data její splatnosti a v příloze označených staveb na některých pozemcích. Dne [datum] byl podepsán i zápis o předání a převzetí věcí zahrnutých do privatizovaného majetku ke smlouvě [číslo] s inventurním soupisem majetku, pohledávek a závazků dle privatizačního projektu [číslo]. Z uvedeného ještě funkční souvislost s žalovanými pozemky bez dalšího neplyne. -) z dodatku [číslo] ze dne [datum] a příloh k němu bylo zjištěno, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalovanou jako pronajímatelem a [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. jako nájemcem nájemní smlouva č. [číslo]. Citovaným dodatkem byla z důvodu změny číslování parcel parcela [číslo] nahrazena parcelou [číslo] o výměře 191 m2 a parcela [číslo] parcelou [číslo] o výměře 414 m2. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] byly u pozemku parc. [číslo] o výměře 191 m2 a u parc. [číslo] o výměře 414 m2 doplněny části vyznačené v grafické příloze dodatku z důvodu, že na Ředitelství silnic a dálnic ČR přešla příslušnost hospodařit s pozemky parc.. [číslo] kú. [obec] na [anonymizováno]. -) z dodatku [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalovanou jako pronajímatelem a [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. jako nájemcem nájemní smlouva [číslo] N- [číslo]. Citovaným dodatkem bylo z důvodu změny číslování parcel nahrazeno označení předmětu nájmu, a to parcela [číslo] část o výměře 1020 m2 nahrazena parcelou [číslo] část o výměře 1020 m2 a parcela [číslo] část o výměře 600 m2 parcelou [číslo] část o výměře 600 m2. -) podnájemní smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi nájemcem - [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. a podnájemcem - [právnická osoba] [příjmení] spol. s r.o. byly pozemky parc. [číslo] část o výměře 1020 m2 a [číslo] část o výměře 600 m2 přenechány od [datum] podnájemci za účelem výkupu, třídění a uložení šrotu. Podnájemní smlouvou uzavřenou dne [datum] mezi nájemcem - [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. a podnájemcem - [právnická osoba] [příjmení] spol. s r.o. byl mj. pozemek parc. [číslo] o výměře 22 m2 přenechán od [datum] podnájemci k nezemědělskému účelu- pozemky pod stavbami ve vlastnictví nájemce, sloužící k zajištění provozu zařízení pro třídění a uložení šrotu, k podnikání. -) nájemní smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi žalovanou jako pronajímatelem a [právnická osoba] [obec], spol. s.r.o. jako nájemcem byla nájemci přenechána k užívání mj. parcela [číslo] o výměře 22m2 k nezemědělskému účelu – pozemky pod stavbami ve vlastnictví nájemce, sloužící k zajištění provozu zařízení pro třídění a uložení šrotu, k podnikání. Dne [datum] vydal Pozemkový fond ČR dle čl. VI. nájemní smlouvy [číslo] N- [číslo] souhlas s uzavřením podnájemní smlouvy se [právnická osoba] [příjmení] spol. s r.o. a dne [datum] vydal Státní pozemkový úřad dle čl. VI. nájemní smlouvy č. [spisová značka] souhlas s uzavřením podnájemní smlouvy se [právnická osoba] [příjmení] spol. s r.o. -) žádostí [právnická osoba] [obec] spol. s r.o. ze dne [datum] dle zákona [číslo] Sb, adresovanou žalované, požádala společnost o přímý prodej mj. žalovaných pozemků s charakteristikou, že jde o pozemky farmy živočišné výroby, většina ploch je pod stavbami a zpevněnými plochami s betonovým povrchem, na části je zeleň, jsou použity na faremní rozvody vody, plynu, elektřiny, kanalizace. Jde o sloučení vlastnictví pozemku a stavby, jsou využívány pro zemědělskou výrobu společnosti. Mezi pozemky uvedenými v žádosti jsou i pozemky sousedící či v okolí předmětných pozemků, a to pozemky parc. [číslo] kdy na posledním uvedeném pozemku se má nacházet stavba [právnická osoba]. Tato žádost je sama o sobě nevýznamná, protože podle § 6 odstavec 1 písmeno d) zákona č. 503/2012 Sb. nelze převádět majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, jímž je zákon č. 92/1991 Sb., o tom, že by bylo o žádosti rozhodnuto, nebyla učiněna žádná zjištění. -) podle sdělení žalované pořízeného z jeho databáze se žalobkyně ani jejich předchůdci nezúčastnili v žádné nabídce pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., zákona č. 95/1999 Sb., a zákona č. 503/2012 Sb. Toto ostatně ani žalobkyně nerozporovaly. -) ze seznamu pozemků nabízených k převodu, doloženého žalovanou, která uvedla, že nabízí [číslo] pozemků v ceně do 46.419,25 Kč bylo zjištěno, že v [obec] a jeho blízkém okolí jsou nabízeny pozemky a pokud jde o katastry, v nichž se nacházely nevydané pozemky, pak v [část obce], kde byl nárok oceněn na 46.419,25 Kč v podstatě výběr není, jsou však nabízeny pozemky ve vedlejším katastru [obec], v [obec], kde byl nárok oceněn na 43.916,25 Kč, jsou nabízeny pozemky v nejvyšší ceně 44.370 Kč a méně, ve [obec], kde byl nárok oceněn na 67.784 Kč, jsou nabízeny pozemky v nejvyšší ceně 45.200 Kč, pak 38.430 Kč, 37.940 Kč a méně. [jméno], kde žalovaná uvedla, že nabízí [číslo] pozemků v ceně do 67.784 Kč bylo zjištěno, že v [obec] a jeho blízkém okolí jsou rovněž nabízeny pozemky a pokud jde o katastry, v nichž se nacházely nevydané pozemky, pak v [část obce], kde byl nárok oceněn na 46.419,25 Kč jsou nabízeny pozemky v nejvyšších cenách 29.060 Kč či 28.540 Kč a méně, např. 44.370 Kč, v [obec], kde byl nárok oceněn na 43.916,25 Kč, jsou nabízeny pozemky v nejvyšší ceně 61.750,80 Kč, ale i 44.370 Kč, tedy v ceně blízké výši nároku, i v cenách nižších, ve [obec], kde byl nárok oceněn na 67.784 Kč, jsou nabízeny pozemky v nejvyšších cenách např. 61.006 Kč, 55.940 Kč, pak 38.430 Kč, 37.940 Kč a méně. [jméno], kde žalovaná uvedla, že nabízí [číslo] pozemků v ceně do 43.916,25 Kč bylo rovněž zjištěno, že v blízkosti [obec] jsou nabízeny pozemky ve výše uvedených lokalitách a pokud jde o katastry, v nichž se nacházely nevydané pozemky, pak v [část obce], kde byl nárok oceněn na 46.419,25 Kč jsou nabízeny pozemky v nejvyšších cenách 29.060 Kč, 28.540 Kč, v [obec], kde byl nárok oceněn na 43.916,25 Kč, jsou nabízeny pozemky v nejvyšší ceně 38.229,60 Kč, ve [obec], kde byl nárok oceněn na 67.784 Kč, jsou nabízeny pozemky v nejvyšších cenách např. 38.430 Kč, 37.940 Kč, 35.030 Kč a méně. Poukazují–li žalobkyně na údajnou v obecné rovině používanou argumentaci žalované ohledně nedostatečnosti nabídek náhradních pozemků prakticky ve všech obdobných řízeních, pak žalovaná naopak uvedla, že nabídka náhradních pozemků pro restituenty byla dostatečná a k důkazu doložila právě seznamem pozemků nabízených k převodu. -) z žaloby podané u zdejšího soudu dne 2.10.2017 ve věci [spisová značka] Ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v uvedené věci se žalobce domáhal vydání mj. pozemku parc. [číslo] kú. [obec] na [anonymizováno].

30. Žalobkyně prokázaly, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. §4 zákona o půdě, a proto mají nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky, které jim nebyly vydány z důvodů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a jejich nároky tak dosud nebyly uspokojeny. Neprokázaly však, že by byly za účelem uspokojení svých nároků jakkoli aktivní, jak předpokládá ust. § 11a zákona o půdě, žalovanou o vydání odpovídajících náhradních pozemků nepožádaly, ač znění § 11a s podáním žádosti počítá, když upravuje její náležitosti a způsob nakládání s ní. Postup žalované bez aktivity oprávněných osob nelze hodnotit jako liknavý či svévolný a žalobkyně tak nemají právo na přímé uspokojení jejich restitučního nároku. Ohrazují-li se žalobkyně, že by musely o náhradní pozemky v podstatě licitovat, pak tento způsob by nastal jen tehdy, kdyby dle § 11a odst. 9 zákona o půdě, bylo podáno více žádostí o tentýž pozemek, v opačném případě toho dle § 11a/8 není zapotřebí. Žalobkyně tvrdily, že veřejná nabídka žalované nebyla dostatečná, ta však doložila seznam několika tisíc nabízených pozemků s odpovídající cenou vzhledem k výši nároku. Žalobkyně zákonný postup pro vydávání náhradních pozemků postupem dle ust. § 11a zákona o půdě nevyužily a pokud by bylo možné s obdobným přístupem požadovat bez dalšího přímý převod jimi vybraného pozemku, neměla by již žádný smysl stále platná úprava nabídkového řízení, které by bylo možno znemožnit kýmkoli z okruhu oprávněných osob. Žalobkyně odkazují na závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, které zmiňuje ve svém nálezu Ústavní soud ČR III. ÚS 495/02 ze dne [datum], který si opatřil kontrolní závěr Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky, který zjistil pochybení pozemkového fondu při aplikaci ust. § 11 odst. 2 zákona o půdě při kontrole prováděné od srpna 2002 do března 2003. Zmíněným rozhodnutím Ústavního soudu ČR III. ÚS 495/02 ze dne [datum] byly zrušeny rozsudky, kterými byl zamítnut návrh stěžovatelek spočívající v uložení povinnosti Pozemkovému fondu ČR vydat jim do podílového spoluvlastnictví konkrétní nemovitosti spravované Fondem, jako náhradu dle ust. § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. s tím, že:“ Účel zákona č. 229/1991 Sb., o půdě nemůže být pominut odkazem na specialitu zákona č. 95/99 Sb., o převodu pozemků. Platné znění ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 95/99 Sb. (podle kterého tento zákon upravuje postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby), je nutno interpretovat s přihlédnutím k principům ochrany hmotného zájmu (čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě) a právní jistoty a s ohledem na ust. § 19 odst. 1 zákona o převodu pozemků, které deklaruje nedotčenost zákona o půdě.“ V ústavní stížnosti bylo uvedeno, že Fond převádí pozemky na několik konkrétních osob, zatímco restituenti jsou dlouhodobě opomíjeni a jejich nároky nejsou řešeny. Obecné soudy dospěly k závěru, že takový nárok nemá zákonnou oporu, vycházely jen z ust. § 11 odst. 2 zákona o půdě, které však řeší pouze základ restitučního nároku, nikoli způsob jeho provedení, měly za to, že se stěžovatelky mohou ucházet jen o pozemek, který je součástí veřejné nabídky Fondu a nemají nárok na výběr konkrétního náhradního pozemku, jehož může učinit pouze stát a možnost oprávněné osoby získat majetek je omezena jeho nabídkou. Z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu plyne, že se obecné soudy nezabývaly tvrzením stěžovatelek o svévoli Fondu, kdy jim po dvouleté bezcílné snaze o uspokojení jejich nároku měli pracovníci Fondu doporučit, aby si vyhledaly vhodné pozemky, Fond jim nebyl schopen odpovědět, proč se tak dlouhou dobu pozemky nevydávají, proč není provedena lustrace vhodných pozemků, jaké budou nabízeny pozemky, a proč nejsou vydávány prolustrované pozemky a odvolával se na své interní pokyny, nemající oporu v zákoně. Ústavní soud zjistil ze závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu pochybení Fondu při aplikaci ust. § 11 odst. 2 zákona o půdě, kdy bylo na základě kontroly prováděné od srpna 2002 do března 2003 zjištěno, že:"V případě nároků oprávněných osob - původních vlastníků na bezúplatný převod jiného pozemku podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. zbývalo (k [datum]) vypořádat 44,9 % restitučních nároků, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto. Přitom ze zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 229/1991 Sb. a některé další zákony, vyplývá, že pokud rozhodnutí Pozemkového úřadu nabylo právní moci před [datum], lhůta pro převod pozemků končí dnem [datum]. Tento zákon zároveň nově upravuje dvouletou lhůtu pro právo na bezúplatný převod jiného pozemku, a tím určil lhůtu pro tzv. "restituční tečku. Při uplatnění práva na bezúplatný převod jiného pozemku je restituent odkázán pouze na nabídku Fondu, která je v souvislosti s prodejem státní půdy značně omezena. Fond převáděl s odvoláním na ustanovení § 11 odst. 2 bezúplatně jiné pozemky na osoby, které nemají podle zákona o půdě status oprávněné osoby. Převody byly realizovány i v obcích, kde nejsou dosud vypořádány všechny uplatněné restituční nároky oprávněných osob, a to i mimo tzv. veřejnou nabídku. Fond při prodeji státní půdy porušil povinnosti správce nemovitostí ve vlastnictví státu, když překročil oprávnění vymezené zákonem tím, že ve veřejné nabídce prodal pozemky ve vlastnictví státu osobám na základě jimi uplatňovaného přednostního práva, pro něž však tyto osoby nesplnily zákonné podmínky. Fond upřednostnil prodej státní půdy před vypořádáním nároků oprávněných osob v rámci restitucí. Oprávněné osoby se mohou přihlásit i v rámci prodeje půdy do nabídky či soutěže, při prodeji pozemků však mají restituenti postavení žadatele, nikoliv věřitele. Cena půdy se při prodeji stanoví podle jiného cenového předpisu než při restitucích, kde se odvíjí od cenového předpisu účinného k [datum]. Stát prostřednictvím Fondu prodává zemědělskou půdu za minimální cenu, a to přesto, že závazky státu vyplývající z restitučních zákonů nejsou splněny." Ústavní soud uvedl, že Fond nesmí fakticky upřednostňovat postup podle zákona o převodu pozemků před uspokojováním závazků státu podle ust. § 11 odst. 2 zákona o půdě, které stát uznal, protože to je v rozporu s jeho působností v rámci plnění povinností uložených státu zákonem o půdě, jehož účel nemůže být pominut odkazem na specialitu zákona č. 95/99 Sb. Bez dalšího však soud nemůže vycházet i v současnosti z uvedeného pochybení v minulosti, pak by už jen kontrolní zjištění z doby před téměř 20 lety umožňovalo všem oprávněným osobám přímý výběr pozemku a ustanovení zákona o půdě a zákona č. 503/2012 Sb. upravující proces vydání náhradních pozemků by ztratila opodstatnění. Obecným poukazem na dřívější pochybení žalované nelze zhojit skutečnost, že se žalobkyně nijak aktivně o pozemky nezajímaly. Žalovaná má pozemky nabízet, není však její povinností oprávněné osoby vyhledávat. Žalobkyně odkazují na judikaturu, která dovodila možnost domáhat se uspokojení nároku soudní cestou, nebyl-li nárok podle zákona o půdě dlouhodobě uspokojen, ovšem jen výjimečně a za předpokladu, že došlo k libovůli či svévoli při plnění závazku Pozemkového fondu. Žalobkyně zcela opomíjí skutečnost, že všechny jimi zmíněné judikáty vycházely ze situace, kdy oprávněné osoby byly aktivní a naopak postupem Pozemkového fondu byl proces vydání náhradních pozemků ztěžován. 31. [příjmení] Pl. ÚS 6/05 ze dne [datum], na který žalobkyně poukazují, zrušil Ústavní soud„ restituční tečku“ upravenou v § 13 odstavec 6 a 7 zákona o půdě ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a jejich dědicům. Případná„ restituční tečka“ však na danou věc nijak nedopadá. V rozhodnutí I. ÚS 125/10 konstatoval Ústavní soud, že obdobnou ústavní stížností již zabýval ve věci řešené pod sp. zn. III. ÚS 495/02, podstata případů je totožná. I tehdy se stěžovatelky domáhaly zrušení rozsudků obecných soudů, kterými byl zamítnut jejich návrh spočívající v uložení povinnosti Pozemkovému fondu vydat jim do podílového spoluvlastnictví konkrétní nemovitosti spravované Fondem, jako náhradu dle ust. § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. Ústavní soud poukázal na nemožnost zbavovat své přezkumné povinnosti o svévoli Fondu. Podstatou věci je, že nárok stěžovatelů na vydání náhradního pozemku nebyl dlouhodobě uspokojen a soudy měly povinnost zkoumat, zda tento stav není výsledkem libovůle či dokonce svévole Fondu při naplňování předpisů zákona o půdě. V nálezu se uvádí, že závěr, že právo oprávněné osoby na převod pozemků lze realizovat prostřednictvím žaloby na vydání konkrétních pozemků jen tehdy, pokud jde o pozemek, nabídnutý ve veřejné nabídce, by sice mohl platit, leč jen tehdy, pokud by byl Fond své zákonné povinnosti řádně plnil. Z odůvodnění rozhodnutí pak plyne, že stěžovatelé se pokoušeli dosáhnout uspokojení svého restitučního úředním postupem a vstupovali od roku 1993 do roku 2009 do výběrových řízení. Žalobkyně poukázaly i na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 28 Cdo 436/2007 ze dne 30.11.2007, ten však na řešený spor nedopadá, kdy se zbývá nárokem žalobkyně provozující zemědělskou prvovýrobu na vydání určitých zemědělských pozemků, která využila zákonné možnosti postoupení pohledávek od původních restituentů a podle soudů, které její žalobu zamítly s odkazem na„ restituční tečku“, tedy na § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě.

32. Judikatura týkající se nároků oprávněných osob na převod náhradních pozemků, které nebyly dlouhodobě uspokojeny a oprávněné osoby se tak začaly domáhat vydání konkrétních pozemků, se nejdříve klonila k závěru, že není dán přednostní nárok na výběr konkrétního pozemku oproti jiným osobám a je třeba, aby požadované pozemky byly zařazeny do veřejného nabídkového řízení a oprávněná osoba se o ně přihlásila, později pak, že oprávněná osoba se může domáhat žalobou vydání konkrétního náhradního pozemku, jde-li o pozemek vhodný, který již byl nabídnut ve veřejné nabídce, pak naopak dovozovala, že při liknavém postupu Pozemkového fondu není předchozí zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky třeba, Pozemkový fond ČR má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob, ve vztahu k čemuž se soudy při projednávání žalob na vydání konkrétních náhradních pozemků musí zabývat tím, zda pozemkový fond nemaří svým liknavým postupem uspokojování těchto pohledávek, např. 28 Cdo 5389/2014 ze dne 17.6.2015:„ Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek Pozemkového fondu) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností Pozemkového fondu k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR (nyní pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv“. I v této věci se žalobkyně domáhaly uspokojení svého nároku, a to již v roce 2005.

33. K závěru, že důvodnost žaloby na uložení povinnosti Pozemkovému fondu České republiky uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 29/1991 Sb. není třeba při liknavém postupu fondu vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky dospěl Nejvyšší soud České republiky i v dalších svých rozsudcích, např. 28 Cdo 2673/2012 ze dne 18.10.2012 či 31 Cdo 3767/2009 ze dne 9.12.2009, z jehož odůvodnění však plyne, že dovolatel podával žádosti o vydání náhradních pozemků a ocenění nevydaných pozemků musel provést sám a na vlastní náklady. Za svévoli považoval dovolací soud i to, že Fond upřednostňuje převody vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví státu na jiné osoby, které se navíc o tyto pozemky ucházejí cestou neveřejnou, byť na základě zákona, takže osoby oprávněné k převodu náhradních pozemků jsou tak diskriminovány, neboť proti uvedeným praktikám žalovaného se nemají jak bránit a zpravidla musí trpělivě vyčkávat, až žalovaný přikročí k plnění svých zákonných povinností a jediný způsob, jak se mohou domoci splnění svého nároku, je právě podání žaloby na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků. Dovolací soud nepovažuje ve vztahu k ostatním osobám oprávněným za diskriminující takové rozhodnutí soudu, v němž bude Pozemkovému fondu České republiky uložena povinnost uzavřít s osobou oprávněnou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, i když tyto nebyly uveřejněny ve veřejné nabídce. Naopak, takové rozhodnutí bude vyhovovat zásadě ovládající soukromé právo, totiž že každý si má střežit svá práva a osoba, která neváhá brát se o svá zákonem a rozhodnutím státního orgánu uznaná práva cestou soudního řízení, nejenže naplňuje zásadu shora uvedenou, a nelze jí proto upřít určité výhodnější postavení oproti jiným osobám.

34. V usnesení 28 Cdo 1117/2015 ze dne 3.8.2015 Nejvyšší soud České republiky uvedl, že„ Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu. Struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (§ 11a zákona o půdě), je třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR (nyní pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.“ V dané věci Nejvyšší soud konstatoval, že vzal v úvahu dobu prodlení žalované s uspokojením nároku žalobkyně překračující dobu 20 let) ale též jednání žalobkyně, a to její aktivní účast v nabídkových řízeních, stejně tak jako parametry nedostatečné nabídky žalované, jejíž odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2143/2014, kdy nebyl její postup označen liknavým, svévolným či diskriminačním, nelze mít za případný, bylo-li označené rozhodnutí vydáno za zcela jiných skutkových okolností,„ kdy liknavost a svévole na straně Pozemkového fondu ČR„ nebyla doložena“ a kdy se oprávněná osoba o převod pozemků z veřejné nabídky žalovaného (§ 11a zákona o půdě) dříve ani neucházela.“ Stejně tomu tak je i v dané věci, kdy žalobkyně se snaží obejít zákonem stanovený mechanismus veřejných nabídek na úkor jiných oprávněných osob. Nepožádaly-li o náhradu nejprve zákonným postupem, nelze jim výsadu přímé žaloby poskytnout. Veřejnými nabídkami se judikatura zabývala a neodsoudila je jako nezákonné, za takový považovala pouze liknavý postup uspokojování těchto pohledávek, kdy se oprávněné osoby obracely na soudy poté, co vyvinuly aktivní činnost. Pokud odkazují žalobkyně na věk svých předchůdců, pak dokázali-li tito žádat podle zákona o půdě o vydání pozemků, měli možnost žádat i o vydání náhrady za ně, byť za pomoci právních zástupců či rodinných příslušníků a např. minimálně žalobkyně b) s ohledem na svůj věk nepochybně výpočetní techniku ovládá.

35. Překážkou bránící vyhovění žalobě v době jejího podání by mohla být skutečnost, že by se žalobkyně domáhaly vydání pozemků vyloučených z převodu podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 503/2012 Sb., tedy dotčených privatizačním projektem [právnická osoba] [obec] spol. s r.o. dle zákona č. 92/1991 Sb., [právnická osoba] [obec] spol. s r.o. Podle tohoto ustanovení nelze převádět majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, jímž je zákon č. 92/1991 Sb., to ale za předpokladu, že by o žádosti uvedené společnosti bylo rozhodnuto, což ze spisu neplyne, podána byla jen žádost a pozemek parc. [číslo] ani podle sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] nebyl ke dni podání žaloby vyloučen z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Nyní s ohledem na nový územní plán ze dne [datum] by překážkou bránící vyhovění žalobě mohla být skutečnost, že v současnosti mají být pozemky z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. z převodu vyloučeny, tedy určeny územním plánem k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury. Z výřezu územního plánu by se měla stavba dotknout jen nepatrné části pozemků parc. [číslo]. Podle stanoviska [územní celek] ze dne [datum] je část pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] podle územního plánu i podle Zásad územního rozvoje [územní celek] dotčena veřejně prospěšnou stavbou v souvislosti s budováním dálnice, podle stanoviska [územní celek] ze dne [datum] pozemky jsou sice stavbou dotčeny, a to podle výřezu výkresu v nepatrné části, z převodu však vyloučeny nejsou.

36. Podle žalované, kromě toho, že pozemky mají být dotčeny veřejně prospěšnou stavbou, se na nich také nachází zpevněné plochy s betonovým povrchem, faremní rozvody vody, plynu, elektřiny, kanalizační odpady a tvoří jeden funkční celek uvnitř uceleného zemědělského areálu a kdy žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2364/2017, že: Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě. Zákon (§ 11 odst. 1 písm. c/) přitom výslovně za zastavěnou část pozemku považuje i tu, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014) přitom může být překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě též funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutno rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je proto třeba u nárokovaného pozemku přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb.“ Za pozemky nevhodné lze považovat pozemky zastavěné, případně pozemky tvořící součást uceleného areálu, neboť právě u nich nelze vyloučit obtíže při jejich následném obhospodařování, činící případně takové pozemky nevhodnými pro zemědělské využití. Pozemky, které pro zákonnou výluku danou ust. § 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě nebylo vydat restituentům, nelze považovat za vhodné náhradní pozemky. Podle znaleckého posudku Ing. [příjmení] pozemky parc. [číslo] představují zpevněnou plochu ze silničních panelů, nejde tedy podle názoru soudu o stavby v pravém slova smyslu, nicméně i když mohlo být obdobným žalobám v minulosti vyhověno, jak žalobkyně uvádí, šlo však stále o případy, kdy se oprávněné osoby za svá práva skutečné braly, o převod pozemků zákonným způsobem žádaly. Rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 4447/2017, 28 Cdo 3689/2015, 28 Cdo 4120/2016, na něž je odkazováno, se týkají možností získání náhradních stavebních pozemků, i když odňaté pozemky nebyly stavební, ale měly být jako takové schváleny a veřejnou nabídkou nebyly oprávněné osoby vázány v důsledku liknavosti žalované (31 Cdo 3767/2009, 30 Cdo 523/2012, III. ÚS 495/02). Podle rozsudku 28 Cdo 2364/2017 ze dne 14.11.2017 soudy I. a II. stupně seznaly, že žalovaná nesprávným oceněním restitučního nároku bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala, ba dokonce fakticky znemožnila jeho uspokojení a k uspokojení restitučního nároku žalobce nevedl ani jeho aktivní přístup, projevující se v opakované snaze žalobce o účast ve veřejných nabídkách, soudy se ale nezabývaly otázkou, zda jsou žalobcem nárokované pozemky k převodu způsobilé, kdy žalovaná tvrdila existenci manipulačních ploch a staveb na nárokovaných pozemcích a jejich funkční souvislost se stavbami a pozemky jiných vlastníků. Opět se tedy soudy zabývaly aktivním přístupem žadatelů, i když už ne tím, zda byly nárokované pozemky k převodu vhodné. Na okraj je také třeba poznamenat, že hodnota obou požadovaných pozemků 199.100,50 Kč převyšuje nárok žalobkyň 158.119,50 Kč, kdy vyhověním žalobě by došlo na jejich straně ke vzniku bezdůvodného obohacení (28 Cdo 2844/2017).

37. Neprokázání aktivity žalobkyň za účelem uspokojení jejich nároků vedlo k zamítnutí žaloby. Soud by tak musel postupovat i tehdy, pokud by pozemky nebyly vyloučeny z převodu pro uplatnění nároku dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., i tehdy, kdyby na jeden z pozemků nebyl již dříve uplatněn nárok v jiném soudním řízení, a ani pokud by hodnota požadovaných pozemků nepřevyšovala výši nároku žalobkyň. Jedna věc je možnost postupovat cestou žaloby o přímý převod náhradních pozemků z důvodu liknavosti žalované neodpovídající vyvinuté aktivitě žadatele a teprve při prokázání uvedeného je až druhou věcí zkoumání vhodnosti pozemku pro účely jeho vydání, a protože žalobkyně neprokázaly už samotnou oprávněnost svého postupu, není podstatné, zda a jaká okolnost převodu vybraných pozemků brání. Na tom by nemohlo nic změnit ani zjištění, že nárok na jeden z nich byl uplatněn jinou oprávněnou osobou, že jejich hodnota přesahuje v součtu nárok žalobkyň, že nejde o zastavěné pozemky či pozemky dotčené veřejně prospěšnou stavbou, ani jejich funkční propojení s jinými pozemky či stavbami či schopnost společnosti [právnická osoba] uhradit kupní cenu za jejich převod. Žalobkyně netvrdily ani neprokázaly aktivní účast svou či svých předchůdců v nabídkovém řízení, rozporovaly pouze zákonem stanovený postup, který by musely absolvovat a který však stále zůstává postupem platnými předpisy vyžadovaným a neodklonila se od něj ani judikatura. Teprve po zjištění, že byla vynaložena odpovídající snaha o uspokojení jejich požadavku, by se mohl soud zabývat dalšími navrženými důkazy, tedy stanoviskem, mají-li být pozemky parc. [číslo] a [číslo] skutečně zastavěny veřejně prospěšnou stavbou, zda souvisí a navazují na sousední zastavěné pozemky parc. [číslo] tak, že jsou nezbytně nutné pro příchod, příjezd a obsluhu ke stavbám nacházejícím se na nich. Výslech jednatele společnosti [příjmení] [jméno] spol. s r. o., trvá-li na své žádosti z roku 2017, považuje soud za nadbytečný, když doba delší 4 let od podání žádosti není právě relevantním důkazem, že o převodu pozemků v žádosti uvedených na tuto společnost skutečně bude ve prospěch společnosti rozhodnuto. Za nadbytečné soud považuje tedy při neprokázání snahy žalobkyň o získání náhradního pozemku způsobem zákonem předpokládaným provedení dalšího dokazování za účelem zjištění, zda pozemky parc. [číslo] jsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou, šetřením, je-li pozemek parc. [číslo] stále ještě předmětem jiného řízení, geometrickým plánem na rozdělení pozemků parc. [číslo] či ohledáním na místě samém.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 137 odst. 2 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka vůči žalobkyním ve výši 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč podle § 2 odstavec 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum]).

Poučení