8 C 38/2020-160

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Stanislava Janků a přísedících Jaroslava Grochala a Jaroslavy Volfové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neplatnost skončení pracovního poměru výpovědí takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum] dané žalovanou žalobkyni je neplatné.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 30 921,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se velmi obsáhlou žalobou (v rozsahu 25 stránek) domáhá určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum] dané žalovanou žalobkyni je neplatné, dále požaduje přiznat náklady řízení. Úvodem žalobkyně přibližuje vznik pracovního poměru dle smlouvy ze dne [datum], když byla žalovanou oslovena. Původně se též domluvili na zahájení studia učitelství pro střední školy do 4 let. Žalobkyně absolvovala vysokoškolské pedagogické vzdělání učitelství pro první stupeň a dále program celoživotního vzdělávání - rozšiřující studium anglického jazyka pro základní školy s osvědčením ze dne 17.9.2003, dále poukazuje na absolvované jazykové kurzy. Původní částečný úvazek na 8 hodin týdně byl postupně navyšován na 17 hodin týdně, následně byl sjednán plný úvazek. V dodatku o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] s účinností od [datum] žalovaná potvrdila, že žalobkyně dlouhodobou předchozí praxí prokázala schopnost k výkonu požadované práce a nemusí zahájit doplňující studium pro střední školy, přičemž dohoda byla iniciována ze strany současného ředitele školy. Žalobkyně svou práci vykonávala nadstandardně, což se ukázalo později být problémem ze strany vedení školy, kdy ve školním roce 2017 / 2018 bylo ze strany vedení školy postupováno šikanózně, ve třídě probíhaly různé hospitace, často její práce byla kontrolována více, než u ostatních učitelů, přičemž žalobkyně to přepisuje sousedským sporům s manželi [příjmení], kdy ředitel školy se s těmito manželi zná, paní [příjmení] je pak blízkou osobní přítelkyní zástupkyně ředitele [anonymizováno] Tito sousedé pak měli žalobkyni vyhrožovat, že se postarají o to, aby žalobkyně ve škole u žalované skončila. Dne 28.6.2018 byla žalobkyně bez předchozího upozornění pozvaná do ředitelny, za přítomnosti Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] byla probírána její odborná kvalifikace, kterou podle ředitele nesplňuje. Žalobkyně se snažila oponovat, kdy poukazovala na dodatek ke smlouvě ze dne 3.1.2011, v závěru schůzky na ní byl vyvíjen nátlak, aby ukončila pracovní poměr dohodou. Dále se žalobkyně podrobně věnuje situaci, kdy dne [datum] měla obdržet první výpověď z pracovního poměru pro nesplnění odborné kvalifikace, toto doplňuje informací o probíhajícím řízení u zdejšího soudu pod spisovou značkou 11 C 387/ 2018. Dále žalobkyně se již věnuje nové výpovědi ze dne 20.12.2019, kterou si vyzvedla 6.1.2010. Tuto výpověď považuje za neplatnou s ohledem na způsob jejího doručení, odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jednání, kterým se žalovaná pokusila dát žalobkyni další výpověď z téhož důvodu, pak považuje v rozporu s dobrými mravy dle §580 o.z. Současně má za to, že je nutné ctít ochranu postavení zaměstnance a rovné zacházení s nimi a zákaz jejich diskriminace. Na škole mají pracovat jiní učitelé, kteří nemají splňovat odbornou kvalifikaci, týká se to například Mgr. [příjmení], které bylo umožněno si doplnit vzdělání. Za situace, kdy si žalovaná žalobkyni k pracovnímu poměru sama vyžádala a kdy v písemné dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 3.1.2011 bylo sjednáno, že žalobkyně dlouhodobou předchozí praxí prokázala schopnost k výkonu vykonávané práce a nemusí zahájit doplňující studium pro střední školy, považuje výpověď za diskriminační. Žalobkyně je připravena si vzdělání doplnit, pokud v tomto směru žalovaná změní názor, doplňkové studium se však neotvírá každý rok. Žalobkyně má též za to, že se žalovaná chtěla žalobkyně náhle zbavit. Dle právního názoru žalobkyně, které je též v souladu s názorem studijního oddělení ZČU v [obec], splňuje podmínky dle ustanovení § 9, odst. 1, písm. e) ve spojení s §8, odst. 1 písm. c) zákona 563/2004 Sb. Žalobkyně dále upozorňuje na skutečnost, že rámcový vzdělávací program se nikterak neliší pro druhý stupeň základní školy a nižší stupeň gymnázia, což vyplývá z informací k rámcovému vzdělávacímu programu Ministerstva školství uveřejněného na webových stránkách. Z každoročních výročních zpráv z činnosti školy vyplývá, že všichni pedagogičtí pracovníci mají dostatečnou odbornou kvalifikaci, opačná informace se objevuje až ve zprávě za rok 2017 2018. Z výročních zpráv též vyplývá, že se za působení žalobkyně u žalované začaly dostavovat úspěchy studentů v rámci okresních, krajských a republikových olympiád v anglickém jazyce, kdy se jednalo o studenty žalobkyně. Též z inspekční zprávy [obec] školní inspekce vyplývá, že vzdělání ve škole zajišťuje 46 pedagogických pracovníků a všichni splňují podmínku odborné kvalifikace. Žalobkyně pak dále poukazuje na problémy ve škole, pokud je o zajištění kvality výuky, ráda by se i za této situace vrátila do školy. Žalobkyně se dále věnuje nálezu Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 3350/15 a rozebírá jeho dopady na nyní projednávanou věc, kdy je nutné odlišovat situace, kdy se zaměstnanec teprve uchází o uzavření pracovního poměru a kdy je skutečně namístě velmi bedlivě prověřovat, zda pro výkon této práce má odpovídající kvalifikaci. Pokud však zaměstnanec danou práci již vykonává, a to i značně dlouhou dobu, je namístě k němu volit maximálně zdrženlivý až citlivý přístup. Po obdržení výpovědi žalobkyně zdědila, že trvá na dalším zaměstnávání a že je připravena chodit do zaměstnání, dále poukazuje na manipulaci zaměstnanců školy a třetích osob ze strany žalované ve snaze získat si je v soudním sporu na svou stranu. Na zbylých 7 stranách žaloby pak přibližuje reference žáků a rodičů žáků, kteří chtějí, aby žalobkyně zůstala učit na škole. V samotném závěru žaloby pak žalobkyně připomíná, že jí náleží nárok na náhradu platu, a že uplatní nárok na přiměřené zadostiučinění za újmu. K žalobě žalobkyně připojila 47 listin (viz č.l. 1 p.v. a 2 spisu) a navrhuje je provést k důkazu, současně navrhuje svůj účastnický výslech a výslech ředitele žalované a výslech dalších svědků (viz č.l. 3 a 5 spisu), též navrhuje provést důkaz spisem vedeným u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 387/2018 a audio nahrávky z jednání ze dne 28.8.2018. Podáním ze dne 7.1.2021 se žalobkyně vyjádřila ke stavu řízení, reaguje na některá tvrzení uvedená žalovanou při prvním jednání, doplňuje svá tvrzení, navrhuje provést důkazy (viz č.l. 47 spisu) a navrhuje, aby si soud vyžádal od žalované seznam pedagogických pracovníků s jejich odbornou kvalifikací. Dále pak podrobně přibližuje poměry, které měly panovat na škole a odbornou kvalifikaci některých učitelů.

2. Při ústních jednáních žalobkyně setrvala na své argumentaci, kterou uplatňuje v rámci návrhu na zahájení řízení a ve svých dalších svých vyjádřeních, smír ve věci není možný s ohledem na odmítavý postoj žalované.

3. Při závěrečném návrhu taktéž setrvává na své argumentaci, doplňuje, že její kvalifikace byla prověřována při nástupu do zaměstnání jak vedením školy, tak i komisí, bylo na žalované, aby si kvalifikaci žalobkyni pořádně prověřila při sjednávání pracovního poměru, pokud tak neučiní a uvede, že si žalobkyně nemusí doplňovat vzdělání, následně pak ukončí pracovní poměr pro nesplnění kvalifikačních předpokladů a neumožní ji doplnit vzdělání, jde o jednání v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně byla přesvědčena, že splňuje kvalifikační předpoklady pro výuku na prvním a druhém stupni základní školy a tím i na nižším stupni gymnázia, současně ji žalovaná nechávala nad rámec učit i na vyšším stupni gymnázia a s ohledem na kvalitu její výuky nikdy nepožadovala, aby si po roce 2011 doplnila své vzdělání. Jednání, kdy se žalovaná pokusila dát žalobkyni další výpověď pro nesplnění kvalifikačních předpokladů, považuje v rozporu s dobrými mravy. Navíc u žalované pracuje řada vyučujících bez vzdělání pro výuku na střední školách, přesto vyučují na vyšším stupni gymnázia, případně si tito učitelé doplňují vzdělání po upozornění na tuto skutečnost při prvním soudním sporu. Jednání žalované je v tomto ohledu jednoznačně diskriminační, není zachována rovnost zaměstnanců, jde o diskriminaci z důvodu věku, kdy žalobkyně se blíží důchodovému věku. Pokud žalovaná v průběhu trvání pracovního vztahu změnila názor, či zjistila nové okolnosti, měla minimálně žalobkyni vyzvat k uzavření nové dohody a trvat na doplnění vzdělání či složení státní jazykové zkoušky, pokud tak neučinila, jde opět o diskriminační jednání.

4. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když poukazuje na předchozí pracovněprávní spor projednávaný u soudu – první výpověď, když u žalobkyně výpovědní důvod pro nesplnění odborné kvalifikace pro výkon činnosti učitele střední školy byl u žalobkyně vždy naplněn. Pokud žalobkyně napadá způsob doručení výpovědi, ta žalobkyni nemohla být doručena jinak, než prostřednictvím držitele poštovní licence, když pracoviště žalobkyně u žalované již neměla. Nesplnění předpokladu odborné kvalifikace jednoznačně vyplývá z příslušných ustanovení zákona o pedagogických pracovnících, navíc v souladu s ustanovením § 164 školského zákona odpovídá ředitel školy za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a je odpovědný za odbornou kvalifikovanost výuky v jím řízené škole. Podáním ze dne 7.12.2020 žalovaná doplňuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne 20.12.2019 byla doručena žalobkyni prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, a to 6.1.2020, kdy potvrzení o převzetí zásilky žalobkyně stvrdila podpisem. Tvrzení žalovaná dokládá podacím lístkem, potvrzením o převzetí poštovní zásilky a detailní informací k zásilce. Podáním ze dne 8.1.2021 pak žalovaná přibližuje ustanovení § 8 a 9 zákona o pedagogických pracovnících a má za to, že žalobkyně nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace pro výuku na střední škole včetně nižšího stupně gymnázia a tudíž jí z tohoto důvodu musela být dána výpověď z pracovního poměru dle § 52, písmene f), zákoníku práce. V tomto směru žalovaná dále odkazuje na stanovisko Krajského úřadu [anonymizována dvě slova], dále navrhuje provést důkaz výslechem [jméno] [příjmení] (vedoucí oddělení organizačního z právního odboru školství Krajského úřadu [územní celek]) a audionahrávkou z jednání o první výpovědi, ze které má vyplývat, že sama žalobkyně považuje výpověď z pracovního poměru za platnou. Dále žalovaná odkazuje na e-mailové vyjádření Mgr. [příjmení] [příjmení].

5. Při jednáních ve věci žalovaná na své argumentaci setrvala, možné smírné řešení vyloučila a doplnila, že s žalobkyní byla uzavřena jedna pracovní smlouva a tři dodatky, v pracovní smlouvě ani v dodatku se nikde neuvádí, jaké konkrétní ročníky bude žalobkyně učit, přičemž dva dodatky se týkaly pouze změny úvazku, který se postupně rozšířil, z hlediska zařazení do platové třídy ji bylo uznáno vše, co bylo možné uznat z hlediska jejího dosaženého vzdělání a praxe. Dodatek k pracovní smlouvě ze dne 3.1.2011 se týkal toho, že žalobkyně nemusí zahájit studium pro střední školy, kdy tehdy pravděpodobně došlo ke špatnému výkladu ustanovení zákona o pedagogických pracovnících v tehdy v platném a účinném znění, podmínkou byla např. praxe více jak 15 let a věk vyšší než 50 let. Žalovaná se snažila jednat v zájmu žalobkyně, v první pracovní smlouvě bylo ujednáno, že si žalobkyně doplní své vzdělání a zahájí studium učitelství pro střední školy. Žalobkyně nesplňuje podmínky pro učitelství na druhém stupni tak, jak klade tyto požadavky příslušný zákon. Žalobkyně tehdy pravděpodobně zmátla jak samotného ředitele školy, tak předchozí vedení školy potvrzením ZČU v [obec] ze dne 2. 4. 2012, jehož obsahem je to, že žalobkyně získala rozšíření pedagogické způsobilosti o předmět anglický jazyk na základních školách tj. na 1. a 2. stupni ZŠ. V pracovní smlouvě pak není uvedeno, v jakých ročnících (nižších či vyšších) by žalobkyně měla učit, dle jejího názoru žalobkyně nesplňuje předpoklady ani pro výuku na nižším stupni víceletého gymnázia. Pokud jde o tvrzení žalobkyně k rozšíření rozsahu vyučování na gymnáziu i pro žáky vyšších ročníků, bylo to tehdy z návrhu tehdejší zástupkyně ředitele [jméno] [příjmení], která byla a je kamarádkou žalobkyně. V době uzavírání dodatku ze dne 3.1.2011 se změnily podmínky pro výkon funkce učitele, přičemž dovětek v tomto dodatku, že žalobkyně splňuje odbornou kvalifikaci a že nemusí začínat doplňující studium, zde byl zapsán proto, aby žalobkyně byla ochráněna, jinak by musela být propuštěna pro nesplnění odborné kvalifikace. V té době byl zástupce žalované ve funkci ředitele školy asi rok a půl, patrně došlo ke špatnému vyhodnocení odborné kvalifikace žalobkyně, konkrétně předmětné výjimky. Též v té době byl nedostatek učitelů, těmto učitelům bylo umožněno, aby ve školství zůstali, tito učitelé měli být připraveni na to, že kdykoliv s nimi může být ukončen pracovní poměr v případě, že by škola našla kvalifikovaného učitele. V předmětném dodatku pracovní smlouvy je i uvedeno, že žalobkyně byla zařazena do tabulky pro nekvalifikované učitele, pokud jde o výpočet platu žalobkyně. Celoživotní rozšiřující studium žalobkyně je dobře popsáno v emailu od Mgr. [příjmení], kde se uvádí, že toto studium nesplňuje předepsané požadavky pro uznání odborné kvalifikace. Z potvrzení, na kterém staví žalobkyně svou odbornou kvalifikaci, pak vyplývá, že se jedná o rozšíření pedagogické způsobilosti a nikoliv o zvýšení kvalifikace pro 2. či 3. stupeň. Možné doplnění vzdělání v průběhu času od uzavření dodatku žalobkyní řešeno nebylo, celá věc byla otevřena až v roce 2018, kdy žalobkyně sdělila, že nemůže zkoušet u maturitních zkoušek z důvodu, že je nekvalifikovaná, konkrétně si toto již zástupce žalované nepamatuje. V současnosti jsou všichni učitelé na [anonymizováno] v [obec] odborně kvalifikováni, v roce 2018 mohl být problém pouze u jedné učitelky, která měla aprobaci na španělštinu a němčinu z filozofické fakulty, v té době pak“ tápalo” i Ministerstvo školství, zda dotyčná splňuje odborné předpoklady či nikoliv. Do června 2018 se pozapomnělo, že žalobkyně není kvalifikována pro výuku na střední škole, následně měla sdělit, že se necítí na to, aby zkoušela u maturitních zkoušek, poté bylo přistoupeno k podání výpovědi, která byla předmětem předchozího soudního řízení. Pokud jde o kvalitu výuky žalobkyně, ta byla projednávána pro nějaké stížnosti, k této otázce se zástupce žalované nechce blíže vyjadřovat. Ve světle rozhodnutí Ústavního soudu, kterým argumentuje žalobkyně, by pak žalovaná nesměla přijmout odborně kvalifikovaného učitele a tím by se vystavila opět možnému soudnímu sporu.

6. Při závěrečném návrhu v souladu se svou argumentací žalovaná navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když poukázala na to, že výpověď z pracovního poměru pro nesplnění kvalifikačních předpokladů žalobkyně byla ze strany žalované dána důvodně, výpověď byla žalobkyni řádně doručena. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně nesplňuje kvalifikační předpoklady pro výuku na gymnáziu, když má toliko kvalifikaci pro první stupeň výuky na ZŠ. V této souvislosti pak žalovaná odkazuje na stanovisko Krajského úřadu [územní celek] odboru školství, jakožto zřizovatele žalované, který se s názorem žalované plně ztotožňuje. Žalobkyně pak v předmětné věci žádným způsobem neprokázala, že kvalifikaci pro výuku na gymnáziu splňuje.

7. Pokud jde o samotné řízení, soud věc projednal během tří jednání, poslední jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Soud při jednání provedl následující listinné důkazy.

8. Dle výpisu z živnostenského rejstříku žalobkyně podnikala v oboru činnosti - mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti (výuka jazyků) od 20.5.1998 do 9.11.2010.

9. Dle pracovní smlouvy ze dne [datum] byl sjednán druh práce - středoškolská učitelka s nástupem do práce [datum] na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Dle dalších u jednání se účastníci dohodli, že žalobkyně nejpozději do 4 let zahájí studium a bude řádně pokračovat ve studiu – učitelství pro střední školy. Za žalovanou smlouvu uzavíral PaeDr. [jméno] [příjmení] Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] došlo ke změně úvazku mezi účastníky, dohodou ze dne [datum] byl úvazek změněn na plný. Dohodou ze dne [datum] byla žalobkyně zařazena do platového stupně dle §5 odstavce 5 nařízení vlády číslo 381/ 2010, současně si účastníci ujednali, že vzhledem k tomu, že dlouhodobou předchozí praxí žalobkyně prokázala schopnost k výkonu požadované práce, nemusí zahájit doplňující studium pro střední školy. Dodatek uzavíral současný ředitel školy RNDr. [příjmení].

10. Dle platového výměru z 1.9.2010 s přihlédnutím k vykonávané práci, ke splněním kvalifikačním předpokladům a započtené době, byla žalobkyně zařazena do tarifní třídy 12, platového stupně 9, dle platového výměru z 3.1.2011 zůstala žalobkyně v platové třídě 12 a v platovém stupni 4.

11. Dle zápisu z jednání s žalobkyní ze dne 28.6.2018 za přítomnosti ředitele školy, žalobkyně, Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] ředitel sděluje, že žalobkyně měla uvádět, že nemá potřebnou kvalifikaci, toto bylo prověřeno s tím, že žalobkyně nenaplnila doložku smlouvy. Žalobkyně uvedla, že dle ústní domluvy si nebude doplňovat žádnou kvalifikaci. Závěrem se uvádí, že žalobkyně není kvalifikovaná dle § 52 písm. f) zákoníku práce, možnosti řešení jsou: skončení pracovního poměru dohodou, nebo výpověď s dvouměsíční lhůtou. Ředitel je povinen hledat učitele s dostatečným vzděláním pro střední školu, v okamžiku, kdy ředitel najde učitele, pak následuje výpověď. Žalobkyně se ptá, jak dlouho to ředitel ví, odpověď zní od 27.6.2018, žalobkyně si pak chce vše promyslet. Žalobkyně později písemně navrhla doplnit zápis, že si neodmítla doplnit kvalifikaci pro 3. stupeň, jak je naznačováno, naopak bylo ředitelem školy sděleno, že kvalifikace je dostačující, tím byla upravena i pracovní smlouva, a to bez podmínek.

12. Dle osvědčení ze dne 17.9.2003 vydaného [anonymizováno] univerzitou v [obec] žalobkyně ukončila v akademickém roce 2002 [číslo] program celoživotního vzdělávání podle § 60 zákona č. 111/1998 Sb. rozšiřující studium anglického jazyka pro základní školy na fakultě pedagogické a vykonala jednotlivé části zkoušky z předmětů anglický jazyk a literatura s didaktikou s prospěchem výborně. Jmenovaná získala rozšíření pedagogické způsobilosti. Potvrzením pedagogické fakulty ZČU ze dne 2.4.2012 je potvrzován obsah osvědčení.

13. Dle certifikátu [anonymizováno] v [obec] žalobkyně v roce 2001 absolvovala intenzivní kurz anglického jazyka na mezinárodní letní jazykové škole [anonymizováno] univerzity v [obec]. Dle potvrzení o účasti na semináři ze dne 23.4.2005 žalobkyně absolvovala seminář - rozvoj ústního projevu a výuku čtení v angličtině. Žalobkyně dále ve dnech od 15.4.2002 - 20.4.2002 absolvovala kurz„ think, create inovate“ v trvání 30 hod, potvrzení je ve španělštině. Dne 18. května 2007 žalobkyně absolvovala vzdělávací akci kreativní učitelé – kreativní hodiny cizích jazyků.

14. Dle osvědčení o způsobilosti k výkonu funkce ze dne [datum] je žalobkyně způsobila zkoušet z anglického jazyka u maturit, doplněno osvědčením ze dne 7.2.2015.

15. Podáním ze dne 29.8.2018, adresované žalované, žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně napadá neplatnost výpovědi dané dne [datum], dále uplatňuje práva dle 69 odst. 1 ZP a vyzývá žalovanou k okamžitému zaslání výpovědi též k rukám právního zástupce. Podání je též zasíláno e-mailem k rukám ředitele gymnázia.

16. Dle výroční zprávy o činnosti školy z let 2009 až 2010 všichni pedagogičtí pracovníci gymnázia mají dostatečnou odbornou kvalifikaci, stejně tomu je ve výročních zprávách za období 2011 - 2017. Žáci žalobkyně se v olympiádách z anglického jazyka umísťují na předních pozicích. Ve výroční zprávě za školní rok 2017 až 2018 se uvádí, že s výjimkou jednoho pedagogického pracovníka školy mají všichni ukončené vysokoškolské vzdělání podle § 9 odst. a) až c) zákona číslo 563/2004 Sb.

17. Dle inspekční zprávy ze dne 16.5.2017 je na škole 46 pedagogických pracovníků včetně ředitele školy, všichni splňují podmínku odborné kvalifikace.

18. Ze sjetiny www stránek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je zřejmý přehled rámcových vzdělávacích programů k absolvování rozšiřujícího studia oboru učitelství anglického jazyka pro SŠ a učitelství anglického jazyka pro SŠ. Celoživotní vzdělávání je plně srovnatelné s absolvováním tohoto oboru v rámci prezenčního studia učitelství anglického jazyka, absolvent učitelství anglického jazyka pro základní školy je kvalifikován pro práci učitele anglického jazyka na prvním a druhém stupni ZŠ bez ohledu na původně vystudované učitelství prvního nebo druhého stupně.

19. Z emailu ze dne 21.10.2018 je zřejmé, že není otevřeno rozšiřující studium angličtiny pro střední školy pro ty, kteří mají kvalifikaci pro základní školy.

20. Dne 8. února 2018 byla žalobkyně jmenována předsedkyní zkušební komise pro maturitní zkoušky v kalendářním roce 2018 při [anonymizováno] a obchodní akademii v [obec].

21. Výzvou právní zástupkyně žalované ze dne 6.12.2019 byla žalobkyně vyzvána k vrácení zapůjčených věcí, a to 45 knih, klíčů, čipové karty, CD přehrávače a notebooku. Podáním ze dne 17.12.2019 žalobkyně reaguje na výzvu k vrácení věcí ze strany žalované. Předávacím protokolem ze dne 5.11.2018 se potvrzuje vrácení 45 knih klíčů a čipové karty.

22. Výpověď ze dne 20.12.2019 ze strany žalované byla adresována žalobkyni (adresa [adresa žalobkyně], že se dává v souladu s ustanovením §50, písm. f), zákoníku práce výpověď z pracovního poměru vzniklého na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky ze dne 30.1.2009, neboť nesplňuje jeden z předpokladů pro výkon činnosti pedagogického pracovníka uvedený v ustanovení § 3, odst. 1), písm. b), zákona o pedagogických pracovnících, a to odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává. Výpovědní doba je dvouměsíční. Podepsán za žalovanou [příjmení] [jméno] [příjmení].

23. Podáním ze dne 7.1.2020 nazvané„ Neplatnost výpovědi ze dne 20.12.2019 a uplatnění práva dle § 69 zákoníku práce“ adresované žalované, žalobkyně sděluje, že výpověď je neplatná, neplatnost bude uplatněna žalobou u Okresního soudu v Sokolově ve smyslu § 69 zákoníku práce žalobkyně trvá, aby ji žalovaná nadále zaměstnávala, dále se zde uvádí, že výpověď nebyla opět řádně doručena. Dle podacího lístku a obálky byla tato reakce zaslána poštou dne 7.1.2020 na adresu žalované.

24. Sjetiny www stránek [anonymizováno] v [obec] a stránek [anonymizováno] univerzity v [obec] uvádějí přehled otevíraných programů celoživotního vzdělávání pro školní rok 2020 až 2021.

25. Potvrzením ze dne 9.11.2018 [anonymizována tři slova] v [obec] potvrzuje žalobkyni absolvování rozšiřujícího studia anglického jazyka pro základní školy dne 17.9.2003 a že jmenovaná získala rozšíření pedagogické způsobilosti o předmět anglický jazyk na základní školách, tj. na prvním a druhém stupni základní škol.

26. E-mailem ze dne 18.3.2020 se žalobkyně dotazuje na možnost absolvování celoživotního vzdělávání rozšiřujícího studia pro učitelství na středních školách, když se nestihla včas přihlásit. V odpovědi ze dne 19.3. 2020 se uvádí, že přihlášení do programu celoživotního vzdělávání – učitelství anglického jazyka pro základní a střední školy je možné po přihlášení se a vykonání vstupního přijímacího testu, po absolvování programu se získává způsobilost k výuce anglického jazyka na druhém stupni základní školy a střední škole. Přihlášení je možné, vstupní test se koná kolem poloviny června, náhradní termín koncem září. Podepsána Bc. [jméno] [příjmení], Centrum celoživotního vzdělávání PedF UK.

27. Dle podacího lístku byla zásilka s výpovědí žalobkyni podána dne 20.12.2019. Dle sjetiny ze stránek České pošty a potvrzení o převzetí poštovní zásilky si zásilku s výpovědí žalobkyně převzala dne [datum].

28. Ve vyjádření odboru školství mládeže a tělovýchovy Krajského úřadu pro Karlovarský kraj se uvádí, že žalobkyně má vystudováno magisterský studijní program učitelství pro první stupeň základní školy a program celoživotního vzdělávání – rozšiřující studium anglického jazyka pro základní školy. Žalobkyně nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace pro výuku ve střední škole včetně nižšího stupně gymnázia.

29. Ve vyjádření [jméno] [příjmení], [anonymizováno] v [obec] ze dne 4.1.2021 se uvádí, že žalobkyně je plně kvalifikovaná pro výuku anglického jazyka na základní škole, na nižším stupni gymnázia pak probíhá plnění povinné školní docházky stejně, jako po celou dobu na škole základní. Je citována výjimka uvedená v §9, písm. e), podle §8, odstavce 1), písm. a) zákona 563/2004. Kvalifikace učitele pro druhý stupeň základní školy žalobkyně dosáhla prostřednictvím programu celoživotního studia a vzdělávání, citovaná zákona výjimka dopadá i na situaci žalobkyně. Žalobkyně by mohla nastoupit od září do programu na výuku anglického jazyka na středních školách, studium má 3 semestry.

30. V e-mailovém vyjádření RNDr. [jméno] [jméno], Ph.D. ze dne 6.9.2019 se uvádí, že nižší ročníky na víceletém gymnáziu od 6. do 9. třídy nejsou střední školou ve smyslu školy, která poskytuje střední vzdělávání, jde v podstatě o základní školu, protože absolvování nižšího stupně gymnázia se získává základní vzdělání dle §45, odst. 1 školského zákona. Učitel druhého stupně základní školy je oprávněn vyučovat i na nižším stupni gymnázia, opora pro toto tvrzení ovšem není explicitně vyjádřena. Žalobkyně má kvalifikaci na druhý stupeň základní školy, lze vyjít z §45 odst. 1 školského zákona, tj. může učit druhý stupeň a nižší stupeň gymnázia, je to základní vzdělání – základní vzdělání by mělo být rovnocenné.

31. V e-mailové zprávě ze dne 29.4.2020 od paní [příjmení] se uvádí, že k tomu, aby žalobkyně mohla být kvalifikovanou učitelkou pro střední školy, musí mít zkoušku z anglického jazyka na úrovni C1.

32. Ze stanoviska ministerstva školství a tělovýchovy ze dne 8.2.2021 bylo zjištěno, že absolvování studia programu celoživotního vzdělávání nelze získat odbornou kvalifikaci učitele na základní nebo střední škole, když zásadní podmínkou toho je absolvování studia akreditovaném magisterském studijním programu v souladu se zákonem o pedagogických pracovnících. Program celoživotního vzdělávání na vysoké škole je vyhlášce [číslo] Sb. popsán jako studium k rozšíření odborné kvalifikace. Rozšiřující studium anglického jazyka pro základní školy bylo zaměřené především na získání znalostí k výuce anglického jazyka pro oba stupně základní školy. Do programu byli pravděpodobně přijímání absolventi učitelství pro první stupeň základní školy a také absolventi učitelství pro druhý stupeň základní školy, program lze vnímat také jako program zaměřený na přípravu učitelů druhého stupně základní školy. Doplňující studium k rozšíření odborné kvalifikace doposud ministerstvo školství akreditovalo, žádná VŠ o akreditaci nepožádala.

33. V přehledu kvalifikace pedagogických pracovníků zpracovaném žalovanou je uvedeno celkem 76 pracovníků s převahou učitelství pro střední školy, žádný z pedagogických pracovníků nemá stejné vzdělání, případně rozšiřující studium jako žalobkyně, vyjma Mgr. [příjmení] [příjmení], která má navíc rozšiřující studium - učitelství Aj pro stření školy. U Mgr. [příjmení] se uvádí FF MU [obec] - filologie Nj, Špj + studium pedagogiky 2014 [číslo], přerušeno, závěrečná práce 2020 poměr od 1.8.2017.

34. Ze sjetiny ze systému ISAS bylo zjištěno, že u zdejšího soudu se již vedlo řízení o neplatnosti výpovědi, přičemž rozsudkem ze dne 20. 9. 2019, č. j. 11 C 387/2018-100 bylo určeno, že pracovní poměr žalobkyně u žalované vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění dohod o změně pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2009, 30. 8. 2010 a 3. 1. 2011, trvá. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27.5.2020 č. j. 61 Co 420/2019 – 154 pak byl prvostupňový rozsudek potvrzen, následné dovolání žalované bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.10.2020, č.j. 21 Cdo 2994/2020-177 odmítnuto.

35. Ve vysvědčení žalobkyně za školní rok 2016 / 2017 dle hodnocení žáků 8 tříd v různých kategoriích pomocí dotazníku žalobkyně dosahuje hodnocení od 1,09 do 2,02. Zpráva [obec] školní inspekce obsahuje výsledky testování tříd - 5. až 9. ročníku základní školy z angličtiny porovnání se 4.A gymnázia.

36. Soud pak zamítl důkazní návrhy žalobkyně uvedené v žalobě založené v příloze spisu na čl. 39-48, [číslo], [číslo], [číslo] a dále založené přímo ve spise na čl. 68, 69, 72, 86 až 106 a další důkazní návrhy v podobě účastnických výslechů žalobce a žalované, výslechů svědků [jméno] [příjmení], PaeDr. [jméno] [příjmení], nového provozovatele jazykové školy po žalobkyni, zástupců ředitele školy, Mgr. [příjmení] a dalších důkazů audionahrávkou jednání ze dne 28. 8. 2018, spisem zdejšího soudu 11 C 387/2018, a to zejména pro jejich nadbytečnost (i vzhledem k vyhovění žalobě), když provedení shora uvedených listinných důkazů pro zjištění skutkového stavu pro závěry učiněné dále v tomto rozsudku, bylo zcela dostačující. Dále soud zamítl důkazní návrhy žalované z čl. 42 v podobě účastnických výpovědí žalobkyně a žalovaného a výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], když žalovaná nesdělila, co by jimi mělo být prokázáno a jak je u účastnických výslechů splněna podmínka v § 131, odst. 1, věty první o.s.ř. Výslech svědkyně [příjmení] se měl vztahovat k právnímu posouzení odborné kvalifikace žalobkyně, což je úlohou soudu, navíc žalovaná, ostatně i žalobkyně, v tomto směru založily několik takových vyjádření hodnotících odbornou kvalifikaci žalobkyně. E-mailové vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení] na čl. 116-117 mělo stejnou povahu – hodnocení odbornosti žalobkyně, navíc bylo navrženo k důkazu po koncentrační lhůtě. Sám soud si pak vyžádal stanovisko ministerstva školství a tělovýchovy ze, kdy cílem toho bylo zjistit povahu programu celoživotního vzdělávání, který žalobkyně absolvovala.

37. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

38. Žalobkyně má ukončené vysokoškolské pedagogické vzdělání - učitelství pro 1. stupeň základní školy, dále v akademickém roce 2002 [číslo] absolvovala na pedagogické fakultě [anonymizováno] univerzitě v [obec] program celoživotního vzdělávání - rozšiřující studium anglického jazyka pro základní školy podle § 60 z.č. 111/1998 Sb., kdy vykonala jednotlivé části zkoušky z předmětů anglický jazyk a literatura s didaktikou s prospěchem výborně, přičemž program byl zaměřen na přípravu učitelů druhého stupně základní školy a žalobkyně tím získala rozšíření pedagogické způsobilosti. [příjmení] to v průběhu let 2001 [číslo] žalobkyně absolvovala seminář a kurzy anglického jazyka. V období od 20.5.1998 do 9.11.2010 žalobkyně podnikala v oboru činnosti mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti (výuka jazyků), kdy provozovala jazykovou školu. V roce 2009 byla oslovena žalovanou s možností vyučovat anglický jazyk na Gymnáziu v [obec], kdy tehdejším ředitelem byl Paedr. [jméno] [příjmení], jako zástupce ředitele pak nynější ředitel RNDr. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně s žalovanou dne 30.1.2009 uzavírají pracovní smlouvu se sjednaným druhem práce - středoškolská učitelka a nástupem do práce dne 1.2.2009, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Dle dalších u jednání se účastníci dohodli, že žalobkyně nejpozději do 4 let zahájí studium a bude řádně pokračovat ve studiu – učitelství pro střední školy. Dodatkem k předmětné pracovní smlouvě ze dne 30.8.2010 byl žalobkyni změněn úvazek na plný úvazek, dodatkem ze dne 3.1.2011 byla žalobkyně zařazena do platového stupně dle § 5 odst. 5 nařízení vlády číslo 381/ 2010, současně si účastníci ujednali, že vzhledem k tomu, že dlouhodobou předchozí praxí žalobkyně prokázala schopnost k výkonu požadované práce, nemusí zahájit doplňující studium pro střední školy. Tento dodatek uzavíral současný ředitel školy RNDr. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně z počátku vyučuje anglický jazyk pouze u nižších ročníků gymnázia (odpovídá 6-9 ročníkům ZŠ), později vyučuje i vyšší ročníky gymnázia, dle osvědčení o způsobilosti k výkonu funkce ze dne 11.3.2014 (doplněno osvědčením ze dne 7.2.2015) je žalobkyně způsobilá zkoušet z anglického jazyka u maturit, naposledy žalobkyně zkouší u maturit při Gymnázium a obchodní akademii Mariánských lázní, kdy 8. února 2018 byla jmenována předsedkyni zkušební komise pro maturitní zkoušky v kalendářním roce 2018 [obec], které žalobkyně vyučovala, je hodnocena známkou od 1,09 do 2,02. [ulice] školní inspekce u žalobkyně nezjišťuje žádné pochybení při výuce, někteří její studenti se umísťují v okresní, krajských i celostátních olympiádách v anglickém jazyce na předních místech. V průběhu let 2011 – 2017 není nijak zpochybňována odborná kvalifikace žalobkyně, ve výročních zprávách o činnosti školy za toto období se uvádí, že všichni pedagogičtí pracovníci gymnázia mají dostatečnou odbornou kvalifikaci, obdobné závěry se uvádějí i v inspekční zprávě [obec] školní inspekce ze dne 16.5.2017, kdy je na škole 46 pedagogických pracovníků včetně ředitele školy, všichni splňují podmínku odborné kvalifikace. Až ve výroční zprávě za školní rok 2017 2018 se uvádí, že s výjimkou jednoho pedagogického pracovníka školy mají všichni ukončené vysokoškolské vzdělání podle § 9 odstavce a) až c), zákona číslo 563/2004 Sb. Dne 28.6.2018 proběhlo s žalobkyní za přítomnosti ředitele RNDr. [příjmení], Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] jednání, o kterém byl proveden zápis, kde se uvádí, že žalobkyně měla uvádět, že nemá potřebnou kvalifikaci, toto bylo prověřeno s tím, že žalobkyně nenaplnila doložku smlouvy, žalobkyně s tímto nesouhlasí, uvádí, že dle ústní domluvy si nebude doplňovat žádnou kvalifikaci. Závěrem se uvádí, že žalobkyně není kvalifikovaná dle §52 písmene f) zákoníku práce, možnosti řešení jsou – skončení pracovního poměru dohodou, nebo výpověď s dvouměsíční lhůtou. Nad to, ředitel je povinen hledat učitele s dostatečným vzděláním pro střední školu, v okamžiku kdy ředitel najde učitele, pak následuje výpověď. Žalobkyně se ptá, jak dlouho to ředitel ví, odpověď zní od 27.6.2018, žalobkyně si chce vše promyslet. Následně žalobkyně písemně doplnila zápis, že neodmítla doplnit kvalifikaci pro 3. stupeň, jak je naznačováno, naopak bylo ředitelem školy sděleno, že kvalifikace je dostačená. Dne 28.8.2018 probíhá další jednání, na kterém má žalovaná v úmyslu dát žalobkyni výpověď o totožném obsahu jako ve výpovědi ze dne 20.1.2020 (viz dále), a to tak, že originál výpovědi, kterou má stále ve svém držení, předložil ředitel na stůl při jednání, ke kterému přizval své dva zástupce a jehož se zúčastnila žalobkyně se svou svědkyní. Obsah listiny ředitel přečetl, avšak neodevzdal ji do dispozice žalobkyně. Žalobkyně toto jednání napadá, tuto první výpověď považuje za nedoručenou a neplatnou. O tom, zda první výpověď z pracovního poměru byla řádně doručena a byla platná, bylo vedeno u zdejšího soudu řízení pod sp.zn. 11 C 387/2018, kdy rozsudkem ze dne 20. 9. 2019, č. j. 11 C 387/2018-100 bylo určeno, že pracovní poměr žalobkyně u žalované vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 1. 2009 ve znění dohod o změně pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2009, 30. 8. 2010 a 3. 1. 2011, trvá. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27.5.2020 č. j. 61 Co 420/2019 – 154 pak byl prvostupňový rozsudek potvrzen, následné dovolání žalované bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.10.2020, č.j. 21 Cdo 2994/2020-177 odmítnuto. Žalobkyně po první výpovědi zůstává doma, žalovaná ji nepřiděluje práci, mezi účastníky, krom citovaného sporu, neprobíhá žádná komunikace či jednání, až výzvou právní zástupkyně žalované ze dne 6.12.2019 byla žalobkyně vyzvána k vrácení zapůjčených věcí, a to 45 knih, klíčů, čipové karty, cd přehrávače a notebooku, na kterou dne 17.12.2019 žalobkyně reaguje. Následně žalovaná připravila výpověď datovanou ke dni 20.12.2019, která byla adresována žalobkyni ([ulice a číslo] [obec]), označena je jako výpověď z pracovního poměru dle § 50, písm. f), zákoníku práce s textem, že se dává v souladu s ustanovením § 50, písm. f), ZP, výpověď z pracovního poměru vzniklého na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 30.1.2009, neboť nesplňuje jeden z předpokladů pro výkon činnosti pedagogického pracovníka uvedený v ustanovení § 3, odstavce 1, písm. b), zákona o pedagogických pracovnících, a to odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává. Výpovědní doba je dvouměsíční. Podepsán za žalovanou je RNDr. [jméno] [příjmení]. Dle podacího lístku byla zásilka s výpovědí žalobkyni podána dne 20.12.2019. Dle sjetiny ze stránek České pošty a potvrzení o převzetí poštovní zásilky byla zásilka s výpovědí převzata osobně žalobkyní dne 6.1.2020. Podáním ze dne 7.1.2020 nazvanou neplatnost výpovědi ze dne 20.12.2019 a uplatnění práva dle §69 zákoníku práce adresované žalované, žalobkyně sděluje, že výpověď je neplatná, neplatnost bude uplatněna žalobou u soudu ve smyslu §69 zákoníku práce, žalobkyně trvá, aby ji žalovaná nadále zaměstnávala, kdy výpověď neměla být znovu řádně doručena. Žalovaná práci žalobkyni nepřiděluje, žalobou ze dne 22.3.2020 doručenou soudu dne 24.3.2020 se žalobkyně domáhá určení neplatnosti této výpovědi.

39. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce zejména podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), zákona [číslo] Sb, zákoníku práce (dále jen ZP) a zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících (dále jen ZPP).

40. Podle ustanovení § 3, odst. 1, písm. b) ZPP pedagogickým pracovníkem může být ten, kdo má odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává. Podle ustanovení § 8 ZPP v aktuálním znění získává učitel druhého stupně základní školy odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy, c) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy, d) studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, a 1. vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy nebo střední školy, nebo 2. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy, e) v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku pro učitele a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy, f) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy a 1. vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy, 2. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy, nebo 3. doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace". Podle ustanovení §8 ZPP ve znění účinného do 31.8.2012 učitel druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy, c) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy, d) studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů druhého stupně základní školy, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy, e) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou zaměřeném na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy, nebo f) podle § 12 jen pro výuku cizího jazyka. Podle ustanovení § 9 zákona ZPP v aktuálním znění učitel všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy, c) ve studijním oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného všeobecně-vzdělávacího předmětu, a 1. vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, nebo 2. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, d) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a 1. vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy, 2. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy, nebo 3. doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace, e) podle § 8 odst. 1 písm. a) jen pro výuku na nižším stupni víceletého gymnázia, f) zaměřeném na tělesnou výchovu a sport jen pro výuku tělesné výchovy, nebo g) podle § 12 jen pro výuku cizího jazyka. Podle ustanovení §8 ZPP ve znění účinném do 31.8.2012 učitel všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy, c) ve studijním oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného všeobecně vzdělávacího předmětu, a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy, d) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů pro 2. stupeň základní školy a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy, nebo e) podle § 12 jen pro výuku cizího jazyka. Podle ustanovení § 32 ZPP může vykonávat přímou pedagogickou činnost též osoba, která nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost, nicméně "a) ke dni účinnosti tohoto zákona dosáhla 50 let věku a dlouhodobým výkonem přímé pedagogické činnosti na příslušném druhu nebo typu školy nejméně po dobu 15 let prokázala schopnost výkonu požadované činnosti, b) nejdéle po dobu deseti let, pokud v této době nezahájí studium, kterým potřebný předpoklad získá, a toto studium úspěšně ukončí, c) jestliže v době vzniku základního pracovněprávního vztahu neuskutečňovaly vysoké školy pro výuku odborných předmětů ve střední a vyšší odborné škole akreditovaný magisterský studijní program příslušného studijního oboru; v tomto případě se získáním nejvyššího dosažitelného vzdělání v příslušném oboru považuje předpoklad odborné kvalifikace pro pracovněprávní účely za splněný, d) pokud ke dni 1. ledna 2015 dosáhla alespoň 55 let věku a pokud vykonávala přímou pedagogickou činnost na příslušném druhu školy nejméně po dobu 20 let." 41. Dle ustanovení §1a, odst. 1, písm. a), e) a odst. 2 ZP smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady jako zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance a rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. [obec] zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek. Dle ustanovení § 4 ZP se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Dle ustanovení §52, písm. f) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce.

42. Dle ustanovení §6 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Dle ustanovení §8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dle ustanovení §588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

43. Po zhodnocení všech důkazů dle §132 o.s.ř. soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když výpověď danou žalovanou žalobkyni je nutné ve světle skutkových zjištění s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu posoudit jako neplatnou, a to hned z několika důvodů.

44. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel především z tvrzení účastníků uvedených v písmenných podáních učiněných při jednáních a z provedených listinných důkazů. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhá určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 20.12.2019 dané žalovanou žalobkyni je neplatné, zejména namítá, že splňuje odbornou kvalifikaci, když absolvovala vysokoškolské pedagogické vzdělání učitelství pro první stupeň a dále program celoživotního vzdělávání - rozšiřující studium anglického jazyka pro základní školy, přičemž žalovaná v dohodě o změně pracovní smlouvy s účinností od 1.1. 2011 potvrdila, že žalobkyně dlouhodobou předchozí praxí prokázala schopnost k výkonu požadované práce a nemusí zahájit doplňující studium pro střední školy. Výpověď považuje za neplatnou též proto, že ji nebyla doručena v souladu se zákoníkem práce. Podání výpovědi dále považuje za rozpornou s dobrými mravy a tudíž i neplatnou, když ji byla dána v době, kdy probíhalo soudní řízení o první výpovědi a též proto, že v podobné pozici, jako žalobkyně, pokud jde o odbornou kvalifikaci, byli u žalované i další učitelé. S odkazem na nález Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 3350/15 je pak při výpovědi dle ustanovení § 52 písm. f) ZP nutné volit maximálně zdrženlivý a citlivý přístup k věci, pokud zaměstnanec danou práci již vykonává po značně dlouhou dobu. Hlavním argumentem žalované, která s žalobou nesouhlasí, je, že výpověď byla dána žalobkyni platně, neboť ta nesplňuje předpoklady odborné kvalifikace pro výkon činnosti učitele střední školy u žalované.

45. Pokud jde o formální podmínky tohoto procesu z pohledu ustanovení § 69 a 72 zákoníku práce, soud neshledal žádné důvody pro zamítnutí žaloby, když dle nesporných tvrzeních účastníků žalovaná dne 6.1.2020 osobně převzala poštovní zásilku obsahující výpověď z pracovního poměru ze dne 20.12.2019. Podáním ze dne 7.1.2020 doručeným žalované emailem i poštou žalobkyně dle §69 ZP uplatňuje právo, že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala, následně včas ve smyslu §72 ZP podává předmětnou žalobu (dne 24.3.2020), tj. lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit jeho rozvázáním předmětnou výpovědí (31.3.2020).

46. Soud se dále zabýval argumentací žalobkyně, že výpověď ji nebyla řádně doručena. V tomto ohledu, na rozdíl od předchozího řízení o neplatnosti první výpovědi, lze doručení předmětné druhé výpovědi považovat za řádné, a to i přesto, že žalovaná nedodržela přesný zákonný postup předvídaný v ustanovení §334 ZP, když vysvětlení, proč žalobkyni nedoručovala výpověď osobně, nelze považovat za souladné s citovaným ustanovením. Soud zde vycházel zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 361/2018, kde Nejvyšší soud připomíná ustálený názor, že nedodržení stanoveného postupu při doručování listin uvedených v ustanovení § 266a odst. 1 věta první a druhá zákona č. 65/1965 Sb. zákoník práce, účinného do 31. prosince 2006 (nyní v ustanovení § 334 odst. 1 ZP) nemá vliv na právní účinky doručení takové písemnosti zaměstnanci, jestliže zaměstnanec (oprávněný příjemce) písemnost doručovanou prostřednictvím držitele poštovní licence (nyní provozovatele poštovních služeb) skutečně převzal. Jinými slovy, jestliže zaměstnanec (oprávněný příjemce) písemnost skutečně převzal, pochybení ve způsobu doručení (s ohledem na to, že se písemnost dostala k zaměstnanci) se stává obsoletním. V daném případě se výpověď dostala přímo do rukou žalobkyně, která si ji převzala formou poštovní zásilky, proto je nutné na předmětnou výpověď nahlížet jako za řádně doručenou. Z pohledu obsahových náležitostí soud též neshledal žádné vady podané výpovědi.

47. S ohledem na shora uvedené, se pak soud mohl zabývat tím, zda ve věci byl naplněn výpovědní důvod ve smyslu ustanovení § 50, písm. f), ZP. Výpověď byla v posuzovaném případě dána žalobkyni s poukazem na citované ustanovení, když nemá splňovat jeden z předpokladů pro výkon činnosti pedagogického pracovníka uvedený v ustanovení § 3, odstavce 1, písm. b), ZPP, a to odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává. Žalobkyně, pokud jde o odbornou kvalifikaci, má ukončené vysokoškolské pedagogické vzdělání - učitelství pro 1. stupeň základní školy a dále v akademickém roce 2002 [číslo] absolvovala na pedagogické fakultě [anonymizováno] univerzitě v [obec] program celoživotního vzdělávání - rozšiřující studium anglického jazyka pro základní školy. Žalobkyně má tedy zcela jistě odbornou kvalifikaci pro vyučování na prvním stupni základní školy ve smyslu ustanovení §7, odst. 1, písm. a) ZPP. Absolvováním program celoživotního vzdělávání – rozšiřujícího studia anglického jazyka pro základní školy vzdělání v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy pak splňuje podmínky odborné kvalifikace pro výuku i na druhém stupni základní školy ve smyslu ustanovení §8, odst. 1, písm. f), bodu 2 ZPP (§8, odst.1,písm e) ZPP účinného v době jejího přijetí do pracovního poměru). Odbornou kvalifikaci pro výuku na nižším stupni víceletého gymnázia však dle ustanovení §9, odst.1., písm. e) ZPP nesplňuje, neboť by musela mít odbornou kvalifikaci dle ustanovení §8, odst. 1, písm. a), ZPP, což je vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy, kdy takové vzdělání žalobkyně nemá. Ustanovení §9, odst.1., písm. e) ZPP v podobě, že učitel všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu podle § 8 odst. 1 písm. a) jen pro výuku na nižším stupni víceletého gymnázia bylo účinné od 1.9.2012, dřívější znění výuku na nižším stupni víceletého gymnázia neupravovalo. Rize formálním a restriktivním výkladem by tedy bylo možné uzavřít, že žalobkyně od počátku pracovního poměru neměla požadovanou kvalifikaci k výuce na střední škole, a to ani pro výuku na nižším stupni gymnázia, když do žádné„ škatulky“ potřebné kombinace vzdělání ve smyslu ustanovení §9, odst.. 1 ZPP nezapadla.

48. Soud však má povinnost reflektovat judikaturu a zohlednit ji při svém rozhodování. V posuzovaném případě žalobkyně argumentuje nálezem Ústavního soudu ze dne 10.7.2017 sp.zn. II.ÚS 3350/15, kdy právní věta tohoto nálezu zní: Při výkladu ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, které upravuje možnost dát výpověď zaměstnanci z důvodu nesplnění předpokladů daných právními předpisy pro výkon sjednané práce, je třeba brát v potaz a odlišovat situace, kdy se zaměstnanec teprve uchází o uzavření pracovního poměru a kdy je skutečně namístě velmi bedlivě prověřovat, zda pro výkon této práce má odpovídající kvalifikaci. Pokud však zaměstnanec danou práci již vykonává, a to i značně dlouhou dobu (v nyní projednávaném případě dokonce 10 let!), je namístě k němu volit maximálně zdrženlivý až citlivý přístup, jelikož reálný život ukazuje, že ne vše, k čemu se lze teoreticky připravit, má také vždy praktický význam a uplatnění a naopak že pro praxi jsou často důležitější i poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí nebo dokonce ani poskytnout nemůže. S postupem času jsou proto ve většině profesí teoretické poznatky nutně zatlačovány do pozadí praktickými zkušenostmi, osvědčujícími schopnost tvořivého uplatnění takových poznatků. To se pochopitelně týká i školství, kdy se skutečné pedagogické schopnosti získávají až praxí a zkušenostmi. Soud se s citovaným nálezem, který mu je znám, zcela ztotožňuje a současně má za to, že citovaný nález je aplikovatelný i na nyní projednávanou věc, a to s ohledem na shodu v podstatných znacích. V posuzovaném případě byla nyní projednávaná výpověď dána žalované (taktéž pedagogické pracovnici) cca 10 let od vzniku pracovního poměru. Svou odbornost tedy nepochybně prokázala během takto dlouhé praxe, kdy za dobu svého působení přivedla mnoho svých studentů k vynikajícím výsledků např. v rámci srovnání s žáky jiných škol v podobě olympiád z angličtiny na různých úrovních, žáky je velmi kladně hodnocena, získala způsobilost zkoušet u maturitní zkoušek, přičemž v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by k její výuce angličtiny po odborné stránce byly nějaké významné připomínky (žalované pouze uvedla, že se řešili nějaké stížnosti, ale že k této otázce se nechce blíže vyjadřovat). Je třeba připomenout, že to byla žalovaná, která projevila zájem o žalobkyni, aby u ní vyučovala, když jak i sama žalovaná uvedla, bylo v té době málo učitelů. Při uzavírání pracovní smlouvy si žalovaná měla být vědoma, zda a jaké předpoklady žalobkyně pro výkon své práce splňuje či nikoliv. To se projevilo v pracovní smlouvě tím, že zde byl sjednán závazek žalobkyně nejpozději do 4 let zahájit studium a pokračovat ve studiu (učitelství pro střední školy). Tento závazek měl nepochybně spojitost s tím, aby žalobkyně mohla vyučovat i vyšší ročníky gymnázia, když odbornost učit nižší ročníky gymnázia měli za splněnou, s ohledem na absolvování předmětného programu celoživotního vzdělávání, kdy žalobkyně byla odborně způsobilá vyučovat na 1 a 2 stupni ZŠ. Ostatně žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že jinak by ani k žalované nenastoupila, pokud by si nebyla jista svou odborností podpořenou i vyjádřením pedagogické fakulty ZČU. Tím s píše si pak žalovaná musela být jista odborností žalobkyně, když dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 30.8.2010 byl změněn úvazek na plný úvazek a dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 3.1.2011 si účastníci ujednali, že vzhledem k tomu, že dlouhodobou předchozí praxí žalobkyně prokázala schopnost k výkonu požadované práce, nemusí zahájit doplňující studium pro střední školy. Tvrzení žalované, že se tím snažila chránit žalobkyni, nemá tedy v zásadě žádné opodstatnění. Ústavní soud v citovaném nálezu připomíná, že je třeba též akcentovat zásadu respektu k autonomii vůle smluvních stran, a to i v pracovněprávních vztazích a mělo by proto platit, že za situace, kdy právní úprava není jednoznačná, by měly obecné soudy upřednostnit ten způsob výkladu, který více respektuje projevenou vůli smluvních stran. V projednávaném případě je touto "projevenou vůlí" právě změna pracovního poměru v podobě plného úvazku a následně ujednání, že nemusí zahajovat studium, kdy žalovaná jako zaměstnavatel věděla (resp. přinejmenším vědět mohla a měla) všechny relevantní informace o žalobkyni, a to včetně úplných informací o jejím vzdělání a dosavadních pracovních výsledcích, jinými slovy to znamená, že žalovaná o odbornosti žalobkyně neměla pochyb. Ani po dobu dalších let nikdy nevznikla pochybnost o naplnění odborné kvalifikace, když neodbornost není ve výročních zprávách gymnázia za roky 2010 – 2017 zmiňována u žádného pedagogického pracovníka, taktéž k takovýmto závěrům nedospěla ani [ulice] školní inspekce, kdy ta se zcela jistě odborností pedagogických pracovníků zabývala, přičemž do inspekční zprávy ze dne 16.5.2017 uvedla, že na škole je 46 pedagogických pracovníků včetně ředitele školy, všichni splňují podmínku odborné kvalifikace. Současně je nutné připomenout, že pokud tedy účastníci přijetím žalobkyně do pracovního poměru a zejména upuštěním od trvání na zahájení studia jednali v rozporu se zákonem, tento protiprávní stav ve smyslu ustanovení §6,odst. 2 poslední věty vyvolala především žalovaná.

49. Z hlediska přístupu k hodnocení odborné kvalifikace ve smyslu citovaného nálezu je pak třeba dále hodnotit i další skutečnosti, které svědčí o tom, že podmínky odborné kvalifikace žalobkyně naplňuje. Soud vnímá podmínku pedagogické způsobilosti, tj. jinými slovy„ umět učit“, mít vědomosti a dovednosti z oblasti [anonymizováno] a pedagogiky, včetně didaktiky výuky, nezbytné pro výkon takové činnosti získané studiem na vysoké škole. Nikoliv totiž každý, kdo je odborně vzdělán, umí též učit. Sám zákon o pedagogických pracovnících podle skladby a řazení jednotlivých podmínek odborné způsobilosti (viz §8 a 9 ZPP) jednoznačně preferuje odpovídající pedagogické vzdělání, před jiným odborným neučitelským vysokoškolským vzděláním s doplněním pedagogického vzdělávání. Žalobkyně má v tomto směru primárně vysokoškolské pedagogické vzdělaní – učitelství pro první stupně základní školy, které má doplněné dalším pedagogickým vzděláním v programu celoživotního vzdělávaní, kdy šlo o rozšiřující studium anglického jazyka pro základní školy (první i druhý stupeň). Nepochybně ji pak toto kombinace z pohledu odborné kvalifikace zvýhodňuje před zaměstnancem školy, který má vysokoškolské vzdělání neučitelského směru a doplňkové pedagogické vzdělání. Též nelze opomenout, jak vyplývá z přehledu náplně rámcových programů, že rámcové vzdělávací programy pro učitelství na 2. stupni základní školy a učitelství na nižších stupních gymnázia, jsou velmi podobné. Ostatně, v důvodové zprávě k zákonu č. 198/2012 Sb. účinným od 30.9.2012, kterým se měnil zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se přímo uvádí, že doplňující pedagogické studium zaměřené na přípravu učitelů druhého stupně základní školy a doplňující pedagogické studium zaměřené na přípravu učitelů střední školy jsou po obsahové stránce stejná.

50. Jinými slovy, z pohledu teoretických znalostí žalobkyně nemůže v zásadě panovat obava, že by neuměla učit, přinejmenším žáky nižších ročníků gymnázia, když, jak soud dospěl k tomuto závěru (viz shora), má odbornou kvalifikaci pro výuku anglického jazyka i na druhém stupni základní školy ve smyslu §8, odst. 1, písm. f), bodu 2 ZPP. Navíc, hranice mezi druhým stupněm základní školy a nižšími ročníky gymnázia je velmi tenká, pokud tedy vůbec nějaká existuje. Žáci nižších ročníků na víceletém gymnázium od 6. do 9. třídy nejsou v pravém slova smyslu studenty střední školy, tj. ve smyslu školy, která poskytuje střední vzdělávání, nýbrž jde v podstatě o studenty základní školy, protože absolvováním nižšího stupně gymnázia se získává pouze základní vzdělání (srovnej § 45, odstavce 1 školského zákona). Obdobně, jak již bylo rozebráno výše, soud též chápe velice úzkou hranici mezi odbornou kvalifikací pro učitele druhého stupně základní školy a pro učitele nižších ročníků gymnázia v kontextu §8, odst. 1, písm. f), bodu 2 ZPP a §9, odst.1., písm. e) ZPP a §9, odst.1., písm. g) ZPP, kdy tento závěr lze opřít např. o odborné stanovisko publikované v sytému ASPI (Kvalifikace učitele SŠ, [příjmení] – Řízení školy, autor: [jméno] [příjmení] (Woltelrs Kluwer)). V tomto stanovisku se uvádí, že učitel, který vystudoval magisterský studijní program učitelství anglického jazyka pro 2. stupeň ZŠ, je odborně kvalifikován jako učitel jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, a to v souladu s § 12 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, v platném znění. Podle § 9 odst. 1 písm. g) ZPP, učitel všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu podle § 12 jen pro výuku cizího jazyka. To znamená, že výhradně pro výuku cizího jazyka je dostačující magisterské vzdělání, které sice není primárně zaměřeno na přípravu učitelů střední školy, ale připravuje učitele cizích jazyků. Proto učitel, který má vysokoškolské vzdělání pro výuku anglického jazyka na 2. stupni základní školy, je odborně kvalifikován pro výuku anglického jazyka na střední škole. V této souvislosti si pak lze položit otázku, zda je spravedlivé, aby učitel, který vystudoval magisterský studijní program učitelství anglického jazyka pro 2. stupeň ZŠ, byl odborně kvalifikován pro výuku anglického jazyka na střední škole, oproti tomu aby, učitel, který vystudoval magisterský studijní program učitelství pro 1. stupeň ZŠ a k tomu absolvoval na pedagogické fakultě program celoživotního vzdělávání - rozšiřující studium anglického jazyka pro základní školy (tedy i pro 2. stupeň ZŠ), odborně kvalifikován pro výuku anglického jazyka na střední škole nebyl? Soud je tohoto názoru, že to spravedlivé není. V daném případě je třeba opět vycházet z Ústavním soudem připomínané zásady, že každé ustanovení právního předpisu má být vykládáno v souladu s jeho smyslem a účelem a zejména je třeba dbát na jeho ústavní konformitu, přičemž na celý právní řád je totiž třeba nahlížet jako na racionální, jednotný a logicky propojený systém a především je nutno se bedlivě vystříhat takového výkladu, který může v konkrétním případě vést ke zjevné nespravedlnosti. Takovým nespravedlivým výkladem odborné kvalifikace by v posuzovaném případě pak bylo, pokud by soud s ohledem na shora učiněná zjištění a závěry (zejména okolnosti uzavření pracovní smlouvy včetně dodatků a odpuštění nutnosti zahájit další studium, odborná kvalifikace žalobkyně ve spojení s délkou praxe včetně jejích výsledků, úzká hranice mezi odpornou kvalifikací pro učitele druhého stupně základních škol a nižších stupňů gymnázia včetně podobnosti náplně doplňkového studia pro učitele druhého stupně základních škol a nižších stupňů gymnázia) uzavřel, že žalobkyně odbornou kvalifikaci nesplňuje.

51. Soud tedy vzhledem ke shora uvedenému dospěl k závěru, že žalobkyně, která je odborně kvalifikována pro výuku anglického jazyka na 2. stupni základní školy, je odborně kvalifikována i pro výuku anglického jazyka i na střední škole, a to minimálně v rozsahu výuky pro nižší ročníky gymnázia. Pokud žalobkyně byla přijata na pozici středoškolského učitele, za kterého je nutno ve smyslu ustanovení § §9, odst.1., písm. e) ZPP považovat učitele i jen pro výuku na nižším stupni gymnázia, nemohl být naplněn výpovědní důvod uvedený v posuzované výpovědi, ustanovení §50, písm. f), ZP, tj. že žalobkyně nemá splňovat jeden z předpokladů pro výkon činnosti pedagogického pracovníka uvedený v ustanovení § 3, odstavce 1, písm. b), ZPP, a to odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává. Výpověď je proto nutné považovat za neplatnou.

52. Soud dále ve věci shledal důvody, pro které lze současně podanou výpověď považovat za neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy s ohledem na skutkové okolnosti, které v daném případě soud zjistil. Podle dosavadní výkladové a rozhodovací soudní praxe bylo možno považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. V nálezu ze 7.3.2017, sp. zn. II.ÚS 129/16 Ústavní soud připouští extenzivní výklad dobrých mravů, když uzavírá, že pro použití korektivu„ dobré mravy“ podle § 14 odst. 1 zákoníku práce v době před nabytím účinnosti zákona č. 303/2013 Sb. zákoník práce nestanovil, z jakých hledisek má soud vycházet a bylo tak přenecháno soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu dané právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, zda výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy. [obec] zákazu přenosu rizika z výkonu závislé práce na zaměstnance se proto uplatní v rámci uvedeného posouzení, zda se z hlediska konkrétního případu, ve vzájemném jednání účastníků pracovněprávního vztahu, jedná o porušení„ dobrých mravů“, aniž by to bylo důvodem pro odlišování významu daného pojmu od právní úpravy„ dobrých mravů“ v § 3 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Takové odlišování vede k rozporu se zásadou vnitřní jednoty a bezrozpornosti právního řádu. Uvedený závěr o stejném významu porušení„ dobrých mravů“ v právních úpravách zákoníku práce a občanského zákoníku ostatně odpovídá i následnému legislativnímu vývoji, kdy právní úprava neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, byla ponechána přímo na právní úpravě nového občanského zákoníku (§ 580 odst. 1) a zákoník práce od účinnosti zákona č. 303/2013 Sb. již žádnou vlastní právní úpravu neplatnosti právního jednání z důvodu porušení„ dobrých mravů“ pro pracovněprávní vztahy neobsahuje. Smyslem výše uvedených ustanovení zákona o pedagogických pracovnících, které byly přiblíženy shora, je, aby na školách neučili neodborné osoby, které k tomu nemají odpovídající vzdělání či jinou kvalifikaci. Ve smyslu ustanovení § 50, písm. f), ZP, je pak možné dát takovému pracovníkovi výpověď, samozřejmě při zachování postupu vyjádřeného ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 3350/15. V posuzovaném případě má soud za to, že výpověď by vdaném případě byla u žalobkyně důvodná, pokud by měla učit pouze na vyšším stupni gymnázia, byla by přijata do pracovního poměru z jejího popudu (k její žádosti o zaměstnání), ve smlouvě by byla zachována povinnost začít studovat, tato povinnost by nebyla změněna ve smyslu dodatku k pracovní smlouvě ze dne 3.1.2011, žalobkyně byla by srozuměna s tím, že pokud nezačne studovat, mohla by být poruštěna, a výpověď by jí byla dána do 31.12. 2014, tj. do té doby, do které bylo ustanovením § 32 ZPP umožněno zaměstnávat nekvalifikované učitele.

53. Ve věci však byl zjištěny zcela jiné skutkové okolnosti. Žalobkyně byla oslovena žalovanou, aby u ní začala učit, přičemž žalobkyně k tomu nebyla nucena ekonomickými či jinými důvody, když tehdy provozovala jazykovou školu. Po uzavření pracovního poměru jí je navyšován úvazek, žalovaná pak sama ustupuje od sjednané povinnosti, aby žalobkyně začala studovat, když výslovně v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 3.1.2011 uvádí, že vzhledem k tomu, že dlouhodobou předchozí praxí žalobkyně prokázala schopnost k výkonu požadované práce, nemusí zahájit doplňující studium pro střední školy. Mimochodem, v této souvislosti je nutné připomenout usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 2854/2011, ze kterého plyne, že jsou-li předpoklady pro výkon sjednané práce stanoveny právním předpisem, který umožňuje, aby zaměstnavatel jejich nedostatek zaměstnanci prominul, není výpovědní důvod podle ustanovení § 52 odst. 1 písm. f) zák. práce naplněn, jestliže se zaměstnavatel rozhodl, že splnění takového předpokladu nebude po zaměstnanci požadovat. V posuzovaném případě sice zákon o pedagogických pracovnících neumožňuje prominout nedostatek odborné kvalifikace u středoškolského učitele (výjimka v tomto ohledu je možná jen pro učitele ZUŠ, srovnej §10, odst. 2 ZPP), avšak k předmětnému ujednání účastníků je nutné přihlédnout z hlediska autonomie vůle stran při uzavření předmětného dodatku právě při posuzování souladnosti výpovědi s dobrými mravy v kontextu dalších okolností. Těmi dalšími okolnostmi jsou zjištění, že odborná kvalifikace žalobkyně nebyla nikdy v období od 2011 do 2017 zpochybňována, ačkoliv se k této otázce vyjadřovala i [ulice] školní inspekce. Následně až v roce 2018 za nejasného původu informace, žalovaná při jednání dne 28.6.2018 nadnáší otázku nedostatku odborné kvalifikace a ihned nabízí jediné východisko - skončení pracovního poměru dohodu, či výpovědí. Zde je nutné připomenout, že postavení zaměstnance je v pracovním vztahu ve smyslu zásady §1a, odst. 1, písm. a), ZP chráněno. O to více by tomu mělo být u pedagogických zaměstnanců, kterých je obecně nedostatek, obzvláště pokud jde o výuku jazyků (což je notorietou), a k řešení případně zjištěné neodbornosti takového pracovníka by zaměstnavatel ve světle citovaného nálezu Ústavního soud měl přistupovat maximálně zdrženlivě a citlivě, a to minimálně s ohledem na délku praxe, která v době první výpovědi činila 9 a půl roku. V tomto směru se tedy v duchu takového zdrženlivého a citlivého přístupu nabízelo, aby žalovaná kontaktovala Ministerstvo školství, požádala jej o stanovisko, zda skutečně žalobkyně splňuje či nesplňuje odbornou kvalifikaci, výsledky by pak byly konzultovány s žalobkyní. V posuzovaném případě není ani řešena např. možnost zahájit studia k doplnění odborné kvalifikace či zavázat povinnou ke složení jazykové zkoušky na úrovni C1 ve smyslu ustanovení § 12 ZPP apod. Nic takového však nepřichází a za přinejmenším zvláštních okolností při dalším ústním jednání s žalobkyní dne 28.8.2018 byl učiněn pokus o výpověď z pracovního poměru (první výpověď), kdy tento pokus byl zdejším soudem zhodnocen tak že výpověď žalobkyni nebyla vůbec doručena (viz rozsudek zdejšího soud ze dne 20.9.2019 sp.zn. 11 C 387/2018, který byl potvrzen Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27.5.2020 č. j. 61 Co 420/2019 – 154). Následně, opět bez dalšího zdrženlivého či citlivého přístupu je žalobkyně dne 6.12.2019 vyzvána k vrácení zapůjčených věcí, žalovaná dne 20.12.2019 připraví výpověď, která je doručena žalobkyni poštou dne 6.1.2020, nepokusí se o osobní předání a vysvětlení svého konání, to vše za trvání řízení ve věci 11 C 387/2018, které bylo pravomocně skončeno až 16.6.2020.

54. V jednání žalované je dále možné též sledovat určitý nejednotný přístup k pedagogickým pracovníkům, pokud jde o jejich odbornou kvalifikaci, kdy ke všem pracovníkům je nutné přistupovat shodně, v opačném případě by se jednalo o diskriminační jednání, které je v souladu se zásadou rovné zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace samozřejmě v rozporu se zákonem. V daném ohledu nebylo možné přehlédnout, že minimálně u několika pedagogů u žalované z pracoviště [obec] je sporná jejich odborná kvalifikace pro možnost výuky žáků vyššího stupně gymnázia (výpověď takovým pracovníkům není dána vůbec či ihned po zjištění jejich možné nekvalifikace), u Mgr. [příjmení] je pak tato odborná kvalifikace sporná pro nižší i vyšší stupně gymnázia, ostatně tuto spornost přiznala i sama žalovaná při jednání. Tato zaměstnankyně byla přijata za situace, kdy neměla ukončené doplňkové studium, toto jí pak bylo umožněno dokončit, což se stalo až v roce 2020). Žalobkyně se této problematice v rámci písemných vyjádřeních věnuje velmi podrobně, zejména ve vyjádření ze dne 15.2.2021. Další dokazovaní by v tomto směru však bylo nadbytečné a přesáhlo by potřeby tohoto řízení, když ostatní zjištěné okolnosti rozpor s dobrými mravy bezpečně prokazují.

55. Soud si na tomto místě nemůže odpustit poznámku, že výuka na školách z hlediska jejího zajišťování odborně kvalifikovanými pedagogiky zcela jistě neodpovídá bez výjimky zákonné úpravě a je zřejmé, že na řadě základních a středních škol výuku zajišťují učitelé, kteří nemají potřebnou odbornou kvalifikaci, nebo v případě gymnázií mají tuto odbornou kvalifikaci jen pokud jde o způsobilost vyučovat nižší stupně gymnázia, avšak vyučují i na vyšších stupních gymnázia. Tato neodbornost pedagogů je pak vesměs vzhledem k jejich praxi tolerována, kdy vzhledem k nedostatku kvalifikovaných učitelů by v zásadě nebylo možné zajistit odpovídající výuku pro všechny přijaté žáky. Jedná se však o systémový problém, který musí řešit Ministerstvo školství, není v moci soudu toto změnit. Pokud je však určitá neodbornost pedagogů řediteli škol či jejich zřizovateli tolerovaná, musí si být vědomi důsledku takového jednání v pracovněprávní rovině, kdy pak nemůže dojít k situaci, že zčista jasna zjištěný či dlouho tolerovaný nedostatek odborné kvalifikace se stane použitým výpovědním důvodem, ačkoliv tím primárním důvodem může být něco jiného, např. v řádné neplnění pracovních povinností, či zcela jiné zástupné důvody, třeba i osobního charakteru, jak v tomto smyslu argumentuje žalobkyně (dále k tomu v následujícím odstavci). Je třeba si uvědomit, že ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 a 2 o.z. je třeba jednat v právním styku poctivě, a že nikdo z nepoctivého či protiprávního činu nesmí těžit, nikdo nesmí ani těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, přičemž ve smyslu ustanovení §8 o.z. pak zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

56. Při posuzování dané věci nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná v průběhu řízení nijak přesvědčivě nezdůvodnila, proč tak náhle přistoupila k podání výpovědi z hlediska nesplnění odborné kvalifikace, když o té byla žalovaná dlouhou dobu přesvědčena, že je v pořádku a chovala se tak, jak je popsáno výše. [jméno] k tomu pouze uvedla, že žalobkyně tehdy pravděpodobně zmátla jak samotného ředitele školy, tak předchozí vedení školy potvrzením [anonymizováno] v [obec] ze dne 2. 4. 2012 od [anonymizováno] univerzity v [obec], jehož obsahem je to, že žalobkyně získala rozšíření pedagogické způsobilosti o předmět anglický jazyk na základních školách, tj. na 1. a 2. stupni ZŠ. Do června 2018 se pak slovy žalované„ pozapomnělo“, že žalobkyně není kvalifikovaná pro výuku na střední škole. [jméno] žalobkyně pak tvrdí, že údajné nesplnění odborné kvalifikace je pouze zástupné, tím pravým důvodem pro podání výpovědi bylo to, že žalobkyně svou práci vykonává nadstandardně, což se ukázalo později být problémem ze strany vedení školy, v roce 2017 / 2018 bylo ze strany vedení postupováno šikanózně, ve třídě probíhaly různé hospitace, často její práce byla kontrolovaná více, než ostatních učitelů, kdy žalobkyně to přepisuje sousedským sporům s manželi [příjmení], ředitel školy se s těmito manželi zná, současně paní [příjmení] je blízkou osobní přítelkyní zástupkyně ředitele Mgr. [příjmení]. Manželé [příjmení] pak měli žalobkyni vyhrožovat, že se postarají o to, aby žalobkyně ve škole skončila. Soud opět v tomto směru dokazovaní neprováděl pro nadbytečnost, když z jiných shora popsaných důvodů dospěl k závěru o neplatnosti rozvázání pracovního poměru předmětnou výpovědí a dále též pro nehospodárnost a významné časové prodloužení sporu, když v tomto směru by musel vyslýchat řadu svědků. Nutno však připustit, že zjištěné skutečnosti v kontextu rozdílného vysvětlení okolností náhlého podání výpovědi ze strany žalované a žalobkyně, budí dojem, že skutečným důvodem výpovědi udělené stěžovatelce primárně nemusela být vytýkaná absence odborných předpokladů stanovených právními předpisy, nýbrž důvod byl jiný, např. ten, o kterém hovoří žalobkyně. Pokud by tento dojem byl opodstatněný, nebylo by možné uzavřít jinak, než že takové jednání ze strany žalované by bylo nepřípustné pro zastírání skutečného důvodu podání výpovědi.

57. S ohledem na shora uvedené pak lze tedy uzavřít, že vzhledem k okolnostem, za kterých žalovaná přistoupila k podání výpovědi, s přihlédnutím k závěrům o odborné kvalifikaci žalobkyně uvedených shora a závazného názoru Ústavního soudu, jak má být přistoupeno k hodnocení odborné kvalifikace s ohledem na dobu vykonávané práce, byla předmětná výpověď žalobkyni dána v rozporu s dobrými mravy (§588 o.z.), a proto i z těchto důvodů nemohlo dojít k naplnění výpovědního důvodu dle ustanovení § 50, písm. f), ZP, a výpověď je proto nutné považovat za neplatnou.

58. Pro doplení pak již jen soud uvádí, že se řádně vypořádal s hlavní námitkou žalované, pokud jde o nesplnění odborné kvalifikace žalobkyně pro výkon její činnosti, kdy v tomto směru lze plně odkázat na odůvodnění shora. Případný špatný výklad žalované ustanovení zákona o pedagogických pracovnících v tehdy v platném a účinném znění, kdy podmínky byla např. praxe více jak 15 let a věk vyšší než 50 let, jak sama uvádí, žalovanou nijak nevyviňuje a nelze jej klást k tíži žalobkyni, když posouzení odbornosti uchazeče o zaměstnání patří k základní činnosti, kterou zaměstnavatel musí učinit a je třeba ji ovládat, byť je nutné připustit, že zákonná úprava odborných předpokladů je značně rozmanitá. Obdobně se lze pak vyjádřit i k tvrzení žalované, že žalobkyně tehdy pravděpodobně zmátla jak samotného ředitele školy, tak předchozí vedení školy potvrzením [anonymizováno] v [obec] ze dne 2. 4. 2012 od [anonymizováno] univerzity v [obec], jehož obsahem je to, že žalobkyně získala rozšíření pedagogické způsobilosti o předmět anglický jazyk na základních školách tj. na 1. a 2. stupni ZŠ. Argumentace žalované o zařazení žalobkyně do platové třídy pro nekvalifikované pedagogy, a že ředitel je odpovědný za odbornou kvalifikovanost výuky v jím řízené škole, je pak nepřípadná a nezpůsobilá zvrátit závěry o neplatnosti výpovědi. Další zbývající námitky či tvrzení žalované byly spíše skutkové povahy nemající vliv na shora uvedené závěry, s některými se pak soud vypořádal v rámci výše uvedené argumentace.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 921,18 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení včetně porady s klientem, 7. 1. 2020 sepis výzvy k plnění žalované 17. 3. 2020, sepis žaloby, 22. 12. 2020 účast u jednání soudu, 26. 1. 2021 účast u jednání soudu – více než dvě hodiny, 15. 2. 2021 sepis závěrečného návrhu ve věci, 16. 2. 2021 účast u jednání soudu), včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 301,80 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 12. 2020 náhrada 433,86 Kč za 41 ujetých km v částce 233,86 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,7 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 1. 2021 náhrada 433,97 Kč za 41 ujetých km v částce 233,97 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,7 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 2. 2021 náhrada 433,97 Kč za 41 ujetých km v částce 233,97 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,7 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., dále náhrada za promeškaný čas při jednání dne 22. 12. 2020 (přestávka 47 min) 200 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 901,80 Kč ve výši 5 019,38 Kč. Za účelné lze považovat toliko takové úkony advokáta, které byly potřebné (nezbytné) k účelnému uplatnění nebo bránění práva v konkrétně projednávaném případě, pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení. Žalobkyni oproti požadované částce na nákladech řízení ve výši 37 697,42 Kč nebyla přiznána náhrada za dva následující úkony. Úkon 7. 1. 2021 sepis vyjádření soud nepovažuje za účelný, žalobkyně k tomu nebyla soudem vyzvána při jednání dne 22.12.2020, jak tvrdí. Při předmětném jednání byl posunut koncentrační bod, žalobkyně měla a mohla uvést všechny rozhodné skutečnosti před prvním jednáním, či během něj, navíc ve vyjádření žalobkyně hodnotí jen stav řízení a navahuje provést důkazy. Ve vyjádření ze dne 15. 2. 2021 pak žalobkyně z vlastní iniciativy pouze polemizuje s přehledem pedagogů u žalované, nejedná se o úkon dle AT. Povinnost k plnění se opírá o ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když podmínky pro prodloužení lhůty či plnění ve splátkách nebyly shledány.

Poučení