8 C 403/2007 - 1140

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobců A) [Žalobce A], B) [Žalobce B] proti žalovanému [Žalovaný], o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaného k pozemku parc. č. [anonymizováno] o výměře 221 m (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je dům č. p. [anonymizováno], objekt bydlení, zapsanému na LV č. [anonymizováno] pro obec [anonymizováno], k. ú. [anonymizováno].

II. Pozemek parc. č. [anonymizováno] o výměře 221 m (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je dům č. p. [anonymizováno], objekt bydlení, zapsaný na LV č. [anonymizováno] pro obec [anonymizováno], k. ú. [anonymizováno], se přikazuje rovným dílem do podílového spoluvlastnictví žalobce a) [Žalobce A], a žalobce b) [Žalobce B].

III. Žalobce a) [Žalobce A], je povinen zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 2.315.000,- Kč, kterou již žalovanému zaplatil.

IV. Žalobce b) [Žalobce B], je povinen zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 2.315.000,- Kč, kterou již žalovanému zaplatil.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 66.482,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 1.299.930,-Kč k rukám právního zástupce žalobců [anonymizováno] tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 12.11.2007 došlou soudu dne 13.11.2007 se původní žalobce [jméno FO] zemřelý dne [datum], domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobce a původního žalovaného [jméno FO], k nemovitostem, a to domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 221 m, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], Katastrální pracoviště [anonymizováno]. Navrhuje, aby výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí byl určen on a byla mu uložena povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku 2.683.325,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 10.12.2012 č. j. 8 C 403/2007-337 zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k domu na pozemku parc. č. [hodnota] a k pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 221 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) zapsaných na LV č.[hodnota] pro obec Praka, k. ú. [adresa], uvedené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 6.890.000,- Kč a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice „na účet Obvodního soudu pro Prahu 8“ částku 29.051,- Kč a žalobci 183.100,- Kč k rukám advokáta [anonymizováno].

3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16.10.2013 č. j. 13 Co 234/2013-385 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „s výjimkou částky nákladů řízení mezi účastníky“, ohledně které rozsudek změnil tak, že „tato částka činí 600.790,- Kč“; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 72.320,- Kč k rukám advokáta [anonymizováno].

4. Dovolání žalovaného proti rozsudku městského soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 17.9.2014 č. j. 22 Cdo 1773/2014-413 odmítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 36.160,- Kč k rukám advokáta [anonymizováno]

5. Žalovaný podal dne 13.3.2014 u Městského soudu v Praze žalobu pro zmatečnost, kterou se domáhal zrušení rozsudku městského soudu s odůvodněním, že mu nesprávným postupem spočívajícím v tom, že Městský soud „stvrdil procesní pochybení soudu prvního stupně spočívající v neumožnění účasti právního zástupce žalovaného u jednání konaného dne 23.11.2012“, byla odňata možnost jednat před soudem. Uvedl, že jeho zástupce požádal obvodní soud o odročení jednání nařízeného na den 23.11.2012, že svoji žádost řádně předem odůvodnil kolidujícím termínem jiného jednání nařízeného na tentýž den u shodného soudu na 9 hodin a že k takové vadě měl odvolací soud podle ustanovení § 212a odst. 5 věty první občanského soudního řádu přihlédnout bez ohledu na to, zda mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odnětí možnosti jednat před soudem spatřoval žalovaný také v tom, že i když bylo jednání dne 23.11.2012 odročeno za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku, obvodní soud při jednání konaném dne 10.12.2012 pouze vyhlásil rozsudek a účastníkům již neumožnil „žádné přednesy, tvrzení, ani předložení důkazů o nich“.

6. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13.3.2015 č.j. 13 Co 234/2013-450 zamítl žalobu pro zmatečnost a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.600,- Kč k rukám advokáta [anonymizováno].

7. K odvolání žalobce a žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2015 č.j. 4 Co 112/2015-471 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení je změnil „jen tak“, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 5.400,- Kč, jinak usnesení i v tomto výroku potvrdil, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.600,- Kč k rukám advokáta [anonymizováno].

8. K dovolání žalovaného však Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 21.12.2016 č.j. 21 Cdo 1800/2016-505 usnesení Vrchního soudu změnil tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.března 2015 č. j. 13 Co 234/2013-450 se mění tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.října 2013 č. j. 13 Co 234/2013-385 se zrušuje, když dovodil, že soud odejme účastníku možnost jednat před soudem i tehdy, jestliže bez jeho výslovného návrhu projedná věc v nepřítomnosti zástupce, který z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) požádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). K tomu, aby žádost o odročení jednání byla podložena „důležitým důvodem“, je potřebné, aby zástupce tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. ty, jež mu znemožňují se jednání zúčastnit, a současně jsou vážné (důležité, omluvitelné) jak z hledisek objektivních, tak subjektivních. Je-li takovou překážkou potřebná účast zástupce současně u jiného úředního jednání, nepostačuje – ke splnění podmínky „důležitého důvodu“ – že zástupce takovou skutečnost soudu pouze oznámil; je naopak přiměřené žádat, aby sdělil další údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné jednání mu brání v účasti (v jaké věci a u jakého soudu nebo jiného orgánu), kdy se o něm dozvěděl (že k němu byl předvolán dříve než k jednání, z něhož se omlouvá, resp. že je jinak naléhavější) a že časovou kolizi více jednání nebylo možné vyřešit jinak (nepočítaje v to postup podle ustanovení § 25 odst. 2 o.s.ř.). Soud totiž musí mít možnost posoudit, jaká konkrétní okolnost zástupci v účasti při jednání brání a zda jde o okolnost významnou, která neúčast u jednání ospravedlňuje, a v případě potřeby ji ověřit (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.1996 sp. zn. 3 Cdon 1021/96, uveřejněný pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.5.1999 sp. zn. 2 Cdon 1819/97, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.5.1999 sp. zn. 31 Cdo 2432/98, uveřejněné pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000). V této věci byl žalovaný zastoupen advokátem [anonymizováno], který podáním doručeným obvodnímu soudu dne 19.10.2012 požádal o odročení jednání nařízeného na den 23.11.2012 v 10:30 hodin, k němuž byl předvolán dne 19.10.2012, z důvodu kolize s jednáním, které bylo v jiné věci nařízeno u Městského soudu v Praze na stejný den. Svou žádost o odročení jednání zástupce žalovaného doložil kopií protokolu o jednání Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 21 ECm 8/2012 ze dne 2.10.2012, z něhož vyplývá, že jednání v této věci bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 23.11.2012 v 9 hodin. Obvodní soud žádosti zástupce žalovaného nevyhověl a věc projednal dne 23.11.2012 v jeho nepřítomnosti. V průběhu jednání, u něhož byl za žalovaného přítomen pouze předseda jeho představenstva, obvodní soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem znalkyně [anonymizováno], a po poučení přítomných účastníků a zástupce žalobce podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř. jednání „za účelem písemných závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku“ odročil na 10.12.2012, kdy za přítomnosti žalobce a zástupců obou účastníků vyhlásil rozsudek. Podle dovolacího soudu tím, že obvodní soud věc projednal dne 23.11.2012 bez výslovného návrhu žalovaného v nepřítomnosti jeho zástupce místo toho, aby vyhověl žádosti zástupce o odročení jednání z důležitého důvodu, kterým byla kolize s dříve nařízeným (odročeným) jednáním Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 21 ECm 8/2012, byla žalovanému odňata možnost jednat před obvodním soudem, jenž žalovanému tímto nesprávným postupem znemožnil nejen realizaci práva účastnit se (nejen osobně, ale i prostřednictvím svého zástupce) jednání, ale též práva vyjadřovat se (rovněž prostřednictvím svého zástupce) k listinným důkazům a k důkazu výslechem znalkyně, které byly u tohoto jednání provedeny (srov. § 123 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že tato možnost nebyla žalovanému poskytnuta ani u následujícího jednání obvodního soudu konaného dne 10.12.2012, u něhož byl pouze vyhlášen rozsudek, a že náprava nebyla zjednána ani v odvolacím řízení (z povahy věci plyne, že se tak mohlo stát pouze zopakováním dokazování provedeného u jednání obvodního soudu konaného dne 23.11.2012 u jednání městského soudu jako soudu odvolacího, k němuž ale nedošlo), dovodil dovolací soud, že žalovanému byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. a že proto soudy měly jeho žalobě pro zmatečnost vyhovět.

9. Usnesením ze dne 29.listopadu 2017 č.j. 13 Co 234/2013-603 pak Městský soud v Praze rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10.12.2012 č.j. 8 C 403/2007-337 zrušil a věc vrátil soudu I.stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že podle § 3054 z.č.89/2012 Sb. stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2014) samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo ke stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba. Ke dni 1.1.2014 byly nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví žalobce a žalovaného a každý z nich vlastnil jejich id. . Rozsudek zdejšího odvolacího soudu ze dne 16.10.2013 č.j. 13 Co 234/2013 – 385, nabyvší právní moci 16.12.2013 byl zrušen pro zmatečnost až usnesením ze dne 21.12.2016 č.j. 21 Cdo 1800/2016 – 505. V mezidobí (od 16.12.2013 do 21.12.2016) uzavřeli žalobce na straně jedné jako dárce a jeho synové, [jméno FO] a [jméno FO] jako obdarovaní darovací smlouvu s právními účinky ke dni 4.7.2014, podle které dárce bezúplatně převedl na každého obdarovaného 2/5 nemovitostí, tj. pozemku, jehož součástí je dům. Ponechal si id. 1/5 nemovitostí. Účastníky tohoto řízení jsou žalobce a žalovaný. Jestliže dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení. Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení, zde synů žalobce, nemohou být novým rozhodnutím ve věci dotčeny (§ 243d odst. 2 o.s.ř., dnes § 243g odst. 2 o.s.ř.). Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím ve věci, ve které bylo pravomocné rozhodnutí ve věci samé zrušeno v dovolacím řízení, dotčeny bez ohledu na skutečnost, že dotčená osoba věděla o tom, že proti rozhodnutí, na jehož základě bylo nabyto právo, bylo podáno dovolání. To vyplývá z textu zákona, který neváže ochranu třetích osob na vědomost o podaném dovolání ani vědomost o vadách rozhodnutí, které by mohly vést k jeho zrušení v dovolacím řízení, tak i z pojetí dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, a jeho podání nemá vliv na právní moc ani na účinky napadeného rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 812/2000, 22 Cdo 2178/2013). Synové žalobce nejsou účastníky tohoto řízení, protože dosud nebylo vydáno usnesení o procesním nástupnictví při přechodu práva nebo povinnosti po zahájení řízení (§ 107a o.s.ř.). Usnesení vydává soud prvního stupně. Od 1.1.2014 se řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (včetně řízení zahájených před tímto datem, což je i toto řízení), řídí o.z. (z.č. 89/2012 Sb.). I v případě, že soud prvního stupně rozhodoval o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 obč. zák. (č. 40/1964 Sb.), odvolací soud věc posoudí podle §§ 1140 a násl. o.z.; o tom má soud účastníky vyrozumět a umožnit jim vznést tvrzení a nabídnout důkazy, které podle § 142 obč. zák. nebyly významné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5345/2015, R 4/2015 a 22 Cdo 3105/2014). Ke zjištění úplného skutkového stavu je třeba provést další důkazy, které účastníci navrhnou v reakci na poučení soudem prvního stupně ohledně posouzení této věci podle §§ 1140 a násl. z.č.89/2012 Sb. Bude na soudu prvního stupně, aby provedl i důkazy, jejichž potřeba provedení vyplyne z obsahu spisu (§ 213 odst. 4 o.s.ř.), zejména vzhledem k možným změnám skutkového stavu věci v důsledku potřeby aplikovat ust. §§ 1140 a násl. z.č.89/2012 Sb. Bude také na rozhodnutí žalobce, zda navrhne soudu prvního stupně postup podle § 107a o.s.ř.

10. Podáním ze dne 8.5.2018 žalobce navrhl přistoupení svých synů [jméno FO] a [jméno FO] do řízení na straně žalobce z toho důvodu, že se stali spoluvlastníky nemovitosti. Jejich souhlas se vstupem do řízení přiložil. V podání ze dne 25.5.2018 k tomu žalobce doplnil, že po procesní stránce proti sobě stojí dva principy, kdy jeden říká, že o právech vlastníků, resp. spoluvlastníků, v takovémto typu řízení nemůže být rozhodováno, protože své díly na nemovitosti řádně získali ještě před řízením dovolacího soudu, který navíc rozhodoval pouze o otázce procesní týkající se žaloby pro zmatečnost. Proto se tento spor nemůže dotknout jejich vlastnictví. Na druhé straně v řízení o zrušení spoluvlastnictví mají být účastníky řízení všichni spoluvlastníci. To ho vedlo k návrhu na přistoupení dalších účastníků k řízení. Nemění to nic na tom, že každý z nich vlastní id. 2/5 nemovitosti, a proto v tomto řízení může být rozhodováno pouze o id. 1/5 nemovitosti.

11. Usnesením ze dne 1.června 2018 č. j. 8 C 403/2007-692 soud návrh žalobce na přistoupení [jméno FO], bytem [adresa], a [jméno FO] bytem [adresa], do řízení na straně žalobce zamítl. Za shora popsané procesní situace soud I. stupně zvažoval, zda mají být účastníky řízení všichni spoluvlastníci, anebo zda mají být účastníky řízení pouze původní spoluvlastníci, kteří byli účastníky řízení před vydáním rozsudku zdejšího soudu ze dne 10.prosince 2012 č. j. 8 C 403/2007-337, jenž byl zrušen Nejvyšším soudem České republiky v řízení o žalobě pro zmatečnost. Podle ustálené rozhodovací praxe totiž účastníky řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví musí být všichni spoluvlastníci, přičemž s ohledem na ustanovení § 235i odst. 1 o.s.ř. lze dovozovat, že synové žalobce [jméno FO] a [jméno FO].[jméno FO] stali řádnými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, a to každý v rozsahu ideálních 2/5 předmětných nemovitostí. Na druhou stranu podle komentáře www.beckonline.cz k § 235i odst. 3 o.s.ř. nové rozhodnutí, které upravilo práva a povinnosti účastníků řízení jinak než původní (nahrazené nebo zrušené) rozhodnutí, může mít vliv nejen na účastníky samotné. Jestliže na právní poměry účastníků upravené původním rozhodnutím navazují další vztahy, dotýká se i právních vztahů třetích osob. Podle § 235i odst. 3 nemohou být právní vztahy třetích osob novým rozhodnutím dotčeny. Znamená to, že při posuzování právních vztahů někoho jiného než účastníka řízení se nadále vychází z původního rozhodnutí a že tyto osoby nemohou pozbýt nabytá práva a povinnosti jenom proto, že původní rozhodnutí bylo změněno nebo zrušeno a že právní vztahy účastníků řízení byly nově upraveny jinak. Procesní ochrana třetích osob podle § 235i odst. 3 o.s.ř. doplňuje ochranu, kterou těmto osobám v některých případech přiznává hmotné právo (např. § 486 občanského zákoníku a § 446 obchodního zákoníku). Dojde-li např. ke změně nebo zrušení rozsudku, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví a věc byla přikázána žalobci, který ji po právní moci rozsudku prodal jinému, a vyznělo-li nové pravomocné rozhodnutí tak, že se věc po zrušení spoluvlastnictví přikazuje do vlastnictví žalovanému, nemohou být tímto novým rozhodnutím právní vztahy (tj. vlastnické právo) třetí osoby dotčeny; třetí osoba je tedy ustanovením § 235i odst. 3 o.s.ř. chráněna tak, jako by věc nabyla od vlastníka. Obdobně platí, že dojde-li např. ke změně nebo ke zrušení rozsudku, jímž byla insolvenčním soudem zamítnuta žaloba o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka (§ 225 InsZ), a insolvenční správce po právní moci tohoto rozsudku (popřípadě za podmínek uvedených v § 225 odst. 4, 5 InsZ před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě) věc zpeněžil (§ 283 až 295 InsZ), nemůže být novým nebo změněným rozhodnutím o vylučovací žalobě dotčeno vlastnické právo třetí osoby, která zpeněženou věc od insolvenčního správce nabyla. V daném případě žalobce platně a zcela v souladu s právem převedl na své syny nikoli celé předmětné nemovitosti, nýbrž pouze podíl v rozsahu ideálních 4/5. Zůstal tak vlastníkem ideální 1/5 předmětných nemovitostí vzhledem k celku. V současné situaci je tedy otázkou, zda v řízení má být pokračováno i se syny žalobce [jméno FO] a [jméno FO] jako spoluvlastníky předmětných nemovitostí v rozsahu 4/5, anebo zda má řízení probíhat bez jejich účasti s ohledem na ustanovení § 235i odst. 3 o.s.ř., podle něhož nemohou být právní vztahy třetích osob novým rozhodnutím dotčeny. Tato otázka je obzvlášť významná s ohledem na to, že teoreticky je možné v pokračujícím řízení rozhodovat i o jejich spoluvlastnických podílech, zrušit znovu spoluvlastnictví (včetně jejich) a přikázat nemovitosti do výlučného vlastnictví některého ze současných spoluvlastníků s tím, že [jméno FO] a [jméno FO] bude přiznán vypořádací podíl. Vzhledem k tomu, že z komentáře k ustanovení § 235i odst. 3 o.s.ř. vyplývá, že při převodu celého vlastnictví k věci (po zrušení podílové spoluvlastnictví) se v řízení postupuje bez ohledu na nového vlastníka, má soud I.stupně za to, že není na místě postup podle § 107a o.s.ř. (který žalobce ostatně ani nenavrhl, neboť k tomu nemá důvod) a vzhledem k tomu, že účast nových spoluvlastníků tím není ani potřebná, má soud za to, že není na místě ani postup podle § 92 odst. 1 o.s.ř. Soud proto návrh žalobce na přistoupení [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] do řízení na straně žalobce zamítl. Ostatně na rozhodnutí o jejich přistoupení na straně žalobce by navazovala otázka, jakého rozhodnutí (petitu) by se tři společně žalující spoluvlastníci domáhali. I s přihlédnutím k tomu se soudu I.stupně jeví jako vhodné, aby v řízení bylo pokračováno pouze s původními účastníky bez ohledu na nové spoluvlastníky. Proti usnesení ze dne 1.června 2018 č. j. 8 C 403/2007-692 nepodal nikdo ze stávajících účastníků řízení odvolání, takže účastníky řízení zůstali pouze původní žalobce a původní žalovaný.

12. Soud doplnil dokazování o tyto důkazy: výslech [jméno FO].[jméno FO] ze společnosti [právnická osoba], další výslech znalkyně [jméno FO], znalecký posudek č. 487-23/2017 ze dne 10.10.2017 [jméno FO], pozvánka k místnímu šetření ze 14.8.2017, emailová komunikace, email, protokol o jednání před odvolacím soudem dne 29.11.2017, výpis z katastru nemovitostí v k.ú. [anonymizováno] č. [hodnota], usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 19.března 2018 sp. zn. III. ÚS 1072/17, výpis z katastru nemovitostí v k.ú. [jméno FO] č. [hodnota] k datu 9.5.2018, prohlášení [Jméno žalobce A] ze dne 3.5.2018 a prohlášení [Jméno žalobce B] ze dne 3.5.2018, žaloba o určení vlastnického práva žalovaného z 13.dubna 2017, fotografie, posudek společnosti [právnická osoba] č. [hodnota]-3620/2017 ze 14.5.2018, respektive originál tohoto znaleckého posudku v přílohách, darovací smlouva mezi žalobcem a [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] z 9.6.2014, emailová komunikace mezi účastníky řízení, transakční historie [anonymizováno] platby 6.216.890,- Kč dne 31.12.2013, faktura [právnická osoba] s cenovou nabídkou, zápisem o převzetí výrobků a prací a fakturou [Anonymizováno] s cenovou kalkulací, protokoly o jednání zdejšího soudu ve věci sp. zn. 30 C 109/2017 dne 20.června 2018 a dne 13.července 2018 a rozsudek zdejšího soudu ze dne 13.července 2018 sp. zn. 30 C 109/2017, informace o pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] ke dni 9.10.2018, inzerce založená znalkyní při jednání dne 12.10.2018 a aktualizace ocenění nemovitosti podle znaleckého posudku č. [hodnota]-23/2017 ze dne 12.10.2017 znalkyně [jméno FO]. arch. [jméno FO], [tituly za jménem] Dále s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu České republiky vyjádřený v usnesení ze dne 21.prosince 2016 č. j. 21 Cdo 1800/2016-505, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.října 2013 č. j. 13 Co 234/2013-385 z toho důvodu, že soud I. stupně dne 23.11.2012 jednal v nepřítomnosti právního zástupce žalovaného, čímž znemožnil žalovanému vyjadřovat se prostřednictvím svého zástupce k listinným důkazům při tomto jednání provedených, což nenapravila ani ta možnost, že žalovaný zaslal soudu písemný závěrečný návrh a účastnil se následujícího jednání konaného dne 10.12.2012 a tuto možnost se vyjádřit k provedeným listinným důkazům nenapravila ani možnost podaného odvolání a dovolání a ani ta skutečnost, že listiny, jimž byl provedený důkaz při jednání dne 23.listopadu 2012 (čl. 307) již byly čteny k důkazu při jednání dne 15.dubna 2010 (čl. 129) a též při jednání dne 21.dubna 2011 (čl. 201), soud I. stupně z procesní opatrnosti zopakoval důkaz těmto listinnými důkazy při jednání dne 9.listopadu 2018 (čl. 753) tak, aby žalovaný měl skutečně možnost se k těmto listinným důkazům vyjádřit prostřednictvím svého právního zástupce. Dále tedy soud znovu zopakoval dokazování těmito listinami: dopis [jméno FO] ze dne 16.5.2007, dopis právního zástupce žalobce [jméno FO] z 20.6.2007 a z 12.7.2007 včetně dodejky, dopis ze 17.7.2007, dopis [anonymizováno] ze dne 18.7.2007, informace o budově č.p. 526 v k.ú. [adresa] k 11.11.2007, výpis z katastru nemovitostí v k.ú. [jméno FO] č. [hodnota] k 17.1.2007, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 z 8.5.2000 sp. zn. 20 D 1649/98 ve věci dědictví po [adresa] s doložkou právní moci dne 7.6.2000, znalecký posudek [jméno FO]. [jméno FO] z 19.1.2007 o ceně domu č.p. 526 s příslušenstvím a pozemkem parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], dopis [jméno FO] žalobci ze dne 18.9.2003, kupní smlouva mezi [jméno FO] a [adresa] z 16.7.2007 bez podpisů stran včetně prohlášení o pravosti podpisů z 16.7.2007, výpis z účtu u [právnická osoba]. z 16.7.2007, sdělení [jméno FO]. [jméno FO] ze dne 13.2.2007, znalecký posudek [jméno FO].[jméno FO] ze dne 25.4.2009 č. [hodnota]-20/09 k odhadu obvyklé ceny nemovitostí bytového domu č.p. 526 s pozemkem parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], výpis z katastru nemovitostí v k.ú. [jméno FO] č. [hodnota] k 13.11.2008, kopie katastrální mapy, cenová mapa stavebních pozemků, fotografie, kupní smlouva o převodu spoluvlastnického podílu na nemovitostech mezi [jméno FO] a [právnická osoba]. ze dne 22.8.2008, znalecký posudek [jméno FO].[jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 7.10.2009 č. 2333/53/2009 jako stanovisko k ceně pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], protokol o jednání dne 15.4.2010, sdělení [právnická osoba]. ze 7.4.2010, výpis z účtu [anonymizováno] z 31.12.2009, sdělení o stavu portfolia z 15.4.2010 u [Anonymizováno], výpis z účtu u [Anonymizováno] za březen 2010, výpis z jednorázového termínovaného vkladu [právnická osoba] [jméno FO] z 31.12.2009, výpis ze spořicího účtu [právnická osoba] [jméno FO] za únor 2010, výpis z registru operací [Anonymizováno]. z 10.2.2010, potvrzení [právnická osoba]. ze 7.6.2010 o zůstatku na účtu, vyjádření znalkyně [jméno FO]. [jméno FO] k námitkám žalobce z 27.12.2010, přehled účtů a zůstatků UniCredit [jméno FO] k 24.1.2011, sdělení [právnická osoba] ze 7.4.2010 o zaúčtování platby, výpis ze spořicího účtu [jméno FO] za prosinec 2010, výpis z účtu [právnická osoba]., organizační složky z 31.12.2010, výpis z registru podílových listů k 20.1.2011, výpis z účtu [Anonymizováno], spořicího účtu s prémií z 1.1.2011, protokol o jednání dne 21.4.2011, smlouva kupní o převodu spoluvlastnického podílu na nemovitost mezi [jméno FO] a [právnická osoba]. z 22.8.2008, vyjádření [tituly před jménem] [adresa] z 21.10.2011, dopis [právnická osoba]. žalobci z 20.10.2011, smlouva o dílo mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba] z 27.7.2010, cenová nabídka na rekonstrukci bytu [adresa] ze dne 27.7.2010 [právnická osoba], faktura společnosti [právnická osoba] žalovanému č. [hodnota] z 9.11.2010 na částku 247.653,- Kč a faktura č. [hodnota] z 29.9.2010 na částku 114.109,- Kč, faktura č. [hodnota] ze 7.9.2010 na částku 33.228,- Kč, faktura č. [hodnota] z 18.8.2010 na částku 177.011,- Kč, předávací protokol mezi [právnická osoba] a [právnická osoba]. z 13.10.2010, výpis z účtu [právnická osoba]. z 19.5.2011, z 31.8.2010 a z 13.10.2010 a z 1.12.2010, sdělení [jméno FO]. arch. [jméno FO], [tituly za jménem] z 12.11.2011 o místním šetření, znalecký posudek [jméno FO] z 27.1.2012 č. [hodnota]-01/2012, odhad aktuální tržní ceny nemovitostí domu č.p. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [hodnota] zapsaných na [jméno FO] č. [hodnota] v k.ú. [adresa], vyjádření znalkyně [jméno FO]. arch. [jméno FO], [tituly za jménem] z 18.6.2012 k námitkám žalovaného ke znaleckému posudku č. [hodnota]-01/2012, úplný výpis z obchodního rejstříku žalovaného k 15.10.2012, informace o budově č.p. [Anonymizováno] k 22.9.2009, úplný výpis z obchodního rejstříku žalovaného k 22.9.2009, dále přílohy z přílohové obálky k jednání 21.4.2011, a to list s ručně psaným textem, smlouva o dílo mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba] z 27.7.2010, předávací protokol mezi [jméno FO] a [právnická osoba]. ze dne 22.2.2011, evidenční list [jméno FO] z 22.2.2011, výkaz o provedených pracích na rekonstrukci bytu [adresa] [právnická osoba] ze dne 7.9.2010 z 27.9.2010 a z 9.11.2010, faktury společnosti [právnická osoba] z 18.8.2010 na částku 177.011,- Kč, ze dne 7.9.2010 na částku 33.228,- Kč a z 29.9.2010 na částku 114.109,- Kč, z 9.11.2010 na částku 247.653,- Kč, cenová nabídka společnosti [právnická osoba] na rekonstrukci bytu [adresa] z 18.8.2010 na částku 160.919,- Kč, soupis faktur na 572.000,- Kč, rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 8.10.2008 č. j. 26 C 162/2007-153 ve věci žalobkyně [jméno FO] proti žalovaným [adresa] [jméno FO] o zpřístupnění bytu, fotografie, protokoly Exekutorského úřadu [adresa] ve věci oprávněné [jméno FO] č.j. 117 Ex 45/2010-88 sepsaný dne 15.6.2010, oznámení o pokračování řízení o odstranění stavby Úřadu městské část Praha 8, odboru výstavby ze 14.2.2011 sp. zn. MCP8 089561/2008/OV.VES, vyjádření spoluvlastníka nemovitosti v řízení o odstranění stavby ze dne 10.3.2011, závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy, odboru kultury památkové péče a cestovního ruchu ze dne 8.9.2009, dopis žalovaného žalobci z 23.9.2009, dopis žalobce žalovanému ze dne 23.10.2009, dopis žalovaného žalobci z 23.11.2009, z 13.11.2009, z 2.11.2009 a z 7.1.2010. Protokol o jednání z 23.listopadu 2012, vyjádření [právnická osoba] z 25.října 2018 a informace o pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] k 9.11.2018 a informace o domě č.p. 526 v k.ú. [anonymizováno]. Soud podotýká, že důkazy byly prováděny bez ohledu na koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř. s ohledem na ustanovení článku II. bodu 5 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. ve znění zákona č. 218/2009 Sb.

13. Rozsudkem ze dne 14.listopadu 2018 č. j. 8 C 403/2007-760 soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k ideální 1/5 domu č. p. 526 na pozemku parcelní č. [hodnota] a k pozemku parcelní č. [hodnota] o výměře 221 m (zastavěná plocha a nádvoří) zapsaných na [jméno FO] č. [hodnota] pro obec [adresa], k. ú. [adresa]. Soud žalobu v části, v níž měly být předmětem zrušení a vypořádání zbývající ideální 4/5 věci zamítl, když přihlédl k tomu, že vlastnické právo k ideálním 4/5 předmětné nemovitosti náležejícím žalobci [Jméno žalobce B] a [Jméno žalobce A], přičemž ve smyslu § 243e odst. 2 o. s. ř. vlastnické poměry nových vlastníků nemohou být novým rozhodnutím soudu dotčeny. Soud zvažoval další možnost v podobě zamítnutí žaloby jako celku s odůvodněním, že účastníky řízení nejsou všichni spoluvlastníci, to však přišlo soudu prvního stupně jako formalistické. Ideální 1/5 nemovitosti pak soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobce [adresa] v zásadě ze stejných důvodů, jak rozhodl v předchozím rozhodnutí. Žalobci [adresa] pak uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 6.890.000,- Kč, kterou již žalovanému zaplatil, přičemž tato částka odpovídá výši vypořádacího podílu přiznaného předchozím rozsudkem soudu. Procesně úspěšnému žalobci pak ve smyslu tehdy ustálené judikatury (např. R 65/66, R 42/72, R 54/73) přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

14. Soud v rozsudku zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu, že původními vlastníky domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č.[hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 221 m, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na [jméno FO] č. [hodnota] byli [jméno FO] a [jméno FO], každý ideální , a to na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 8.5.2000 sp. zn. 20 D 1649/98 ve věci projednání dědictví po zůstavitelce [adresa], r. č. [RČ], zemřelé dne 30.12.1998, které nabylo právní moci dne 7.6.2000 (výpis z katastru nemovitostí k 17.1.2007, usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 8.5.2000 sp. zn. 20 D 1649/98).

15. Dopisem z 16.5.2007 nabídl původní žalovaný [jméno FO] žalobci, aby využil své předkupní právo ke koupi jeho podílu na předmětných nemovitostech za kupní cenu 3.800.000,- Kč. Ačkoliv žalobce na tuto nabídku reagoval dopisy z 20.6.2007, 12.7.2007 i dopisem právního zástupce žalobce ze 17.7.2007, původní žalovaný [jméno FO] svůj závazek nesplnil a svůj podíl na předmětných nemovitostech na žalobce nepřevedl. Naopak dopisem svého právního zástupce z 18.7.2007 sdělil, že obdržel několik ofert na odprodej svého podílu za vyšší cenu, než jakou nabídl žalobci a proto žádá o sdělení, zda je žalobce ochoten nabídnout vyšší cenu a případně jakou. (dopis [jméno FO] z 16.5.2007, dopis právního zástupce žalobce [jméno FO] z 20.6.2007 a z 12.7.2007 včetně dodejky, dopis ze 17.7.2007, dopis [anonymizováno] z 18.7.2007)

16. Mezi účastníky dále není sporu, že o dům se staral žalobce, což vyplývá i z dopisu původního žalovaného [jméno FO] z 19.9.2003 (čl. 31), ve kterém mj. také nabízí odprodej svého podílu. Z výslechu svědka [adresa] pak soud považuje za prokázané, že žalobce se osobně podílel na pracích na domě. Jeho dcera si vzala syna žalobce [jméno]. Z výslechu svědka [jméno] soud zjistil, že má pronajaté dva byty ve 3. patře, které zrekonstruoval vlastním nákladem a působil i jako údržbář na celém domě. Jeho otec se snažil dát dům do pořádku, je synem žalobce.

17. Ze znaleckého posudku [jméno]. [jméno] hodnoceného jako jiný listinný důkaz z 19.1.2007 soud zjistil, že tento znalec stanovil úřední cenu částkou 9.375.558,15 Kč, cenu kombinací nákladového výnosového způsobu pak 3.916.889,45 Kč a výslednou cenu pak určil částkou 5.366.650,- Kč, když cenu pozemků stanovil částkou podle cenové mapy 1.449.760,- Kč.

18. Ze znaleckého posudku [jméno]. [jméno] z 25.4.2009 č. [hodnota]-20/09 soud zjistil, že znalkyně stanovuje obvyklou (tržní) cenu nemovitostí – bytového domu č. p. [Anonymizováno] s pozemkem parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] částkou 13.650.000,- Kč s tím, že věcná hodnota nemovitosti činí 14.861.400,- Kč, výnosová hodnota nemovitosti 6.230.790,- Kč, porovnávací hodnota nemovitosti jako celku 13.652.500,- Kč a porovnávací hodnota nemovitostí podle jednotek 14.609.000,- Kč. Podle znalkyně má předmětná nemovitost poměrně vysoký potenciál představovaný volnou půdou a suterénem. Předpokladem je ale vynaložení značných finančních prostředků na vybudování bytů v podkroví a eventuálně i nebytových prostorů v suterénu. Nejvyšší vypovídací hodnotou postavení nemovitosti na trhu má porovnávací hodnota zjištěná porovnáváním nemovitosti jako celku. Porovnávací hodnota zjištěná na základě jednotek má pouze orientační charakter, protože nemovitost na jednotky rozdělená není. Výnosová hodnota je oproti ostatním zjištěným hodnotám poměrně nízká, což odpovídá i současné situaci na trhu s nemovitostmi, kdy realizované ceny jsou mnohem vyšší než jejich výnosová hodnota.

19. Ze znaleckého posudku hodnoceného jako jiný listinný důkaz [jméno FO] ze 7.10.2009 č. j. 2333/53/2009 soud zjistil, že podle jmenovaného činí cena pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] podle cenového předpisu částku 1.449.760,- Kč, podle ocenění Naegeliho metodou 2.109.165,- Kč a ocenění cenovým porovnáním 2.099.500,- Kč. Cena stanovená Naegeliho metodou třídy polohy vyjadřuje nejlépe vztah ceny stavby a pozemku, na němž stojí a podle této stanovuje znalec cenu pozemku částku 2.109.165,- Kč, neboť tato metoda složitou problematiku stanovení ceny zastavěného pozemku řeší nejlépe.

20. Z žalobcem předložených listin (sdělení Pojišťovny [právnická osoba]. ze 7.4.2010, výpis z účtu [jméno FO] z 31.12.2009, sdělení o stavu portfolia z 15.4.2010 ČSOB, výpis z účtu u ČSOB za březen 2010, výpis z jednorázového termínovaného vkladu [právnická osoba] [jméno FO] z 31.12.2009 a výpis ze spořícího účtu [jméno FO] za únor 2010, výpis z registru operací [Anonymizováno] z 10.2.2010, potvrzení [právnická osoba]. ze 7.6.2010 o zůstatku na účtu, přehled účtů a zůstatků UniCreditBank k 24.1.2011, sdělení [právnická osoba] ze 7.4.2010 o zaúčtování platby, výpisy ze spořícího účtu [jméno FO] za prosinec 2010, výpis z účtu [právnická osoba]., organizační složky z 31.12.2010, výpis z registru podílových listů k 20.1.2011, výpis z účtu [Anonymizováno] spořícího účtu s prémií z 1.1.2011 – listiny na čl. 139-148 a 190 - 196) pak soud považuje za prokázané, že žalobce disponuje prostředky potřebnými pro vyplacení podílu žalovanému. Z potvrzení [právnická osoba]. ze 7.6.2000 i z potvrzení o zůstatku na účtu [právnická osoba]. z 23.11.2012 pak soud považuje za prokázané, že rovněž žalovaný disponuje dostatečnými prostředky pro vyplacení vypořádacího podílu žalobci.

21. Ze smlouvy kupní o převodu spoluvlastnického podílu na nemovitostech soud zjistil, že prodávající [jméno FO] prodává kupujícímu společnosti [právnická osoba]., IČ 28 21 86 21 spoluvlastnický podíl ideální na domě č. p. 526 a pozemku parc. č. [hodnota], vše v k.ú. [adresa] za kupní cenu ve výši 6.950.000,- Kč s tím, že část kupní ceny ve výši 150.000,- Kč zaplatil kupující prodávajícímu v hotovosti před podpisem kupní smlouvy a druhou část kupní ceny ve výši 6.800.000,- Kč složil do úschovy u advokáta [Jméno žalovaného B] po podpisu kupní smlouvy. Smlouva byla uzavřena 22.8.2008.

22. Z žalovaným předložených důkazů (smlouva o dílo mezi [právnická osoba]. a [Anonymizováno] a dalších na čl. 224-239) považuje soud za prokázané, že žalovaný se podílel na částečné rekonstrukci v předmětném domě, a to konkrétně bytu č. [hodnota] nájemkyně paní [jméno FO]. Rekonstrukce proběhla na podzim roku 2010.

23. Ze znaleckého posudku [jméno FO]. arch. [jméno FO], [tituly za jménem] z 27.1.2012 soud zjistil, že obvyklou cenu nemovitostí domu č. p. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [hodnota] zapsaných na [jméno FO] č.[hodnota] i s přihlédnutím ke znaleckému posudku znalkyně [jméno FO].[jméno FO] z 25.4.2009 č.1487-20/08 a rekonstrukci bytové jednotky v 1. nadzemním podlaží provedené po vypracování tohoto znaleckého posudku odhaduje znalkyně na částku 13.780.000,- Kč. Znalkyně zjistila, že v domě se nachází 2 byty po rekonstrukci, a to byt 4+1 ve 4. nadzemním podlaží zrekonstruovaný synem žalobce v letech 2003-2004, který byl popsán a zahrnut v ocenění v posudku podle [jméno FO]. [jméno FO] a byt 2+1 v 1. nadzemním podlaží zrekonstruovaný žalovaným v roce 2010 a předaný do užívání paní [jméno FO] předávacím protokolem z 22.2.2011, který byl zrekonstruován po vypracování posudku [jméno FO].[jméno FO]. Podle znalkyně cena nemovitostí podle předpisu činí 8.932.260,- Kč, věcná hodnota nemovitosti 11.043.332,- Kč, výnosová hodnota nemovitosti 13.784.000,- Kč, tržní hodnota porovnávací 13.783.900,- Kč a tržní hodnota nemovitostí pak odhadem 13.780.000,- Kč.

24. Ze znaleckého posudku společnosti [právnická osoba] ze 14.5.2018 č. [hodnota]-3620/2017 soud zjistil, že podle této společnosti činí hodnota nemovitostí zapsaných na [jméno FO] č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] částku 34.878.000,- Kč.

25. Ze znaleckého posudku [jméno FO]. arch. [jméno FO], [tituly za jménem] z 10.10.2017 č. [hodnota]-23/2017 soud zjistil, že na základě analýzy dostupných informací o aktuální situaci na trhu nemovitostí s použitím uvedených metod ocenění pro stanovení tržní hodnoty nemovitosti se obvyklá cena nemovité věci jako celku domu č.p. 526 a pozemku parc. č. [hodnota] zapsaných na [jméno FO] č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] s přihlédnutím k provedené rekonstrukci některých bytových jednotek v domě ke dni zpracování posudku odhaduje ve výši kolem 16.200.000,- Kč, když po prostudování podkladů a prohlídce nemovitosti znalkyně zjistila, že se v domě nachází celkem [hodnota] bytů po rekonstrukci, 2 byty v původním morálně zastaralém stavu (obsazené nájemníky se smlouvami na dobu neurčitou) a 2 ateliéry ve stavu, který znemožňuje jejich užívání před rekonstrukcí. Veškeré stavební úpravy byly provedeny pouze na prvcích krátkodobé životnosti, prvky dlouhodobé životnosti zůstaly prakticky nedotčeny. Byt 4+1 ve 4. nadzemním podlaží zrekonstruoval syn žalobce včetně výměny původních špaletových oken za plastová v letech 2003 až 2004. Tento byt po rekonstrukci je popsán a zahrnut do znaleckého posudku 295-01/2012. Byt 2+1 v 1. nadzemním podlaží vlevo byl zrekonstruován žalovaným v roce 2010 a předán do užívání paní [jméno FO] předávacím protokolem ze dne 22.2.2011. Tento byt po rekonstrukci je popsán a zahrnut do znaleckého posudku 295-01/2012. Byt 1+1 v 1. nadzemním podlaží vpravo byl zrekonstruován žalobcem podle dokladů cca v roce 2015. Byt 1+1 ve 2. nadzemním podlaží vpravo byl zrekonstruován žalobcem podle dokladů cca v roce 2014. Byt 1+1 ve 3. nadzemním podlaží vpravo byl zrekonstruován žalobcem podle dokladů v roce 2016 až 2017. Dále v letech 2014 až 2017 byla provedena výměna převážné většiny původních špaletových oken v 1. nadzemním podlaží až 3. nadzemním podlaží za okna plastová.

26. Z výpisu z katastru nemovitostí pro k.ú. [jméno FO] č. [hodnota] k 27.12.2017 soud zjistil, že v současné době jsou jako katastrální vlastníci zapsáni [jméno FO], r.č. [RČ], a to v rozsahu ideálních 2/5, [právnická osoba], r.č. [RČ], a to s podílem ideálních 2/5 a žalobce [jméno FO], r.č. [RČ], a to s podílem ideální 1/5. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že nabývacím titulem pro spoluvlastníky [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] je darovací smlouva z 9.6.2014 s právními účinky zápisu ke dni 4.7.2014. Darovací smlouvou ze dne 9.6.2014 převedl žalobce [jméno FO] spoluvlastnické podíly na pozemku parc. č. [hodnota] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 221 m, jejíž součástí je dům č.p. 526 v obci Praze, k.ú. [adresa], zapsaných na [jméno FO] č. [hodnota] u [právnická osoba] pro hlavní města Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], darem na své syny [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B], a to každého na podílu v rozsahu ideálních 2/5 (darovací smlouva ze dne 9.6.2014).

27. Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobce zaplatil žalovanému vypořádací podíl podle předchozího rozsudku z 10.prosince 2012 č. j. 8 C 403/2007-337 (emailová komunikace a transakční historie UniCredit [jméno FO]).

28. Dále soud v řízení zjistil, že u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 109/2017 byla žalovaným společností [Jméno žalovaného A]. podána žaloba proti žalobci a ostatním podílovým spoluvlastníkům [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] o určení vlastnického práva. Podanou žalobou se v postavení žalobce domáhá určení, že žalovaný a žalobce jsou každý vlastníkem ideální pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13.července 2018 č. j. 30 C 109/2017-100.

29. Z výslechu [jméno FO]. [jméno FO] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] při vypracovávání posudku použila jednak metodu výnosovou, jednak metodu srovnávací. Podle jejich údajů vyplývá, že na trhu let v období let 2016 až 2018 došlo k nárůstu cen bytových domů, takže podle jejich informací vychází cena bytových domů v roce 2016 ve výši 39.000,- Kč za 1 m, v roce 2017 již 55.000,- Kč za 1 m a v roce 2018 se tato hodnota navyšuje, ale přesný údaj nemají k dispozici. Měli k dispozici i vzorek jednoho bytového domu v [jméno FO], kde byl dům v lepším stavebně-technickém stavu. Podle jejich závěrů tedy znalecký posudek [jméno FO]. arch. [jméno FO] neodráží posun, ke kterému došlo na trhu v letech 2016 až 2018. Prohlídku domu neprováděli, obhlídli dům pouze zvenčí. Posudek zpracovávala [jméno FO]. [jméno FO] a paní [jméno FO]. Obě nejsou znalkyně, ale zaměstnankyně společnosti. Dům obhlíželi pouze zvenčí.

30. Z porovnávání realizovaných cen nemovitostí v [jméno FO] a aktualizace ocenění nemovitosti podle znaleckého posudku č. 487-23/2017 ze dne 10.10.2017 soud zjistil, že znalkyně [jméno FO], na základě provedené analýzy dostupných informací o aktuální situaci na trhu nemovitostí stanovila obvyklou cenu nemovité věci jako celku domu č.p. 526 a pozemku parc. č. [hodnota] s přihlédnutím k technickému stavu objektu a bytových jednotek v domě ke dni 12.10.2018 na 17.900.000,- Kč, neboť ke dni 10.10.2017 byla stanovena obvyklá cena na 16.200.000,- Kč, podle HB indexu Hypoteční banky došlo k meziročnímu nárůstu cen bytů 10,30 %, obvyklá cena by v takovém případě vycházela na 17.868.600,- Kč a porovnávací metodou vychází obvyklá cena na 17.948.316,- Kč.

31. Z výslechu znalkyně [jméno FO], soud zjistil, že podle pokynu a komentářů Ministerstva financí ČR je vhodné vycházet již z uskutečněných prodejů, a to obzvláště v souvislosti s dnešní situací na trhu, kdy je možné zaznamenat určitý zvýšený zájem o nemovitosti a za této situace prodávající trh zkouší tím, že nasadí co nejvyšší cenu. Inzertní nabídky realitních kanceláří tak často odráží spíše zbožné přání prodávajícího než reálnou tržní cenu nemovitosti. Ve znaleckém posudku společnosti [právnická osoba] je jako srovnávací nemovitost uveden činžovní dům v [adresa], který slovy znaleckého posudku „dle dostupných informací“ byl prodán za cenu 38.500.000,- Kč. V posudku není blíže specifikováno, co se rozumí těmito dostupnými informacemi, neboli z jakých zdrojů tuto informaci zpracovatel posudku čerpal. Znalkyně proto nahlédla do katastru nemovitostí, kde předmětný dům č.p. 518 v k.ú. [adresa] vyhledala a zjistila, že od roku 2014 nedošlo k jeho prodeji. V katastru není vyznačena ani plomba, že převod probíhá. Dále předmětný posudek společnosti je poznamenán tím, že zpracovatelé neudělali prohlídku vnitřku nemovitosti. Pokud by ji provedli, nemohli by do posudku napsat, že je dům udržovaný, neboť udržovaný rozhodně není. Znalkyně by ho označila emotivně za „dům hrůzy“. Dům je naprosto neudržovaný, v roce 2002 ho zasáhly povodně, takže sklepní prostory jsou sice vyklizené, nicméně technicky jsou ve stavu, v jakém byly po povodních, dům je zanedbaný. Společné prostory jsou ve stavu, v jakém byly za socialismu. Nemovitost je 100 let stará, na jejím současném stavu se zjevně podepisují nevyjasněné majetkové poměry v posledních letech. Dům byl zaplaven včetně částečně přízemí, nicméně přízemní byty jsou již k dnešnímu dni zrekonstruované. Pokud jde o srovnávané nemovitosti z porovnávacího vzorku znaleckého posudku, znalkyně se podrobně vyjádřila k jednotlivým srovnávacím objektům uvedeným společností [právnická osoba], když poukázala na naprostou nevhodnost těchto nemovitostí jako srovnávaných s nemovitostí, která je předmětem tohoto řízení. Rovněž podobným způsobem zpochybnila i závěry znaleckého posudku vypracovaného pro žalovaného, pokud jde o oceňování prostřednictvím oceňování jednotlivých bytových jednotek, když rozebrala použitý srovnávací vzorek a poukázala na jeho naprostou nevhodnost. Odborník na trh s byty a nájemné docent Ort z Bankovního institutu [adresa] školy ekonomické uvádí v cenových mapách, které každoročně zpracovává a aktualizuje, průměrné nájemné na [adresa] v roce 2017 ve výši 180,- Kč za m. Jedná se o průměrné nájemné, což znamená, že je to nájemné z bytů rekonstruovaných i nerekonstruovaných. Je to tedy částka menší, než vychází v předmětném znaleckém posudku pro byty nerekonstruované v posuzované nemovitosti, kde stanovila společnost průměrnou cenu za nájem bytů nerekonstruovaných ve výši 186,- Kč za m. V domě se nachází jednak byty nezrekonstruované, které jsou ve stavu na hranici své životnosti, obývané důchodci, kteří předmětné byty užívají z dob, kdy se jednalo o byty s regulovaným nájemným a patrně nejsou ani schopni přestěhovat se do lepších bytů z důvodu nájemného, které by bylo nad jejich možnosti. Dále pak znalecký ústav ve svém posudku uvádí, že se v domě nachází dva půdní ateliéry, které jsou obyvatelné. To však není pravda, neboť jeden z těchto ateliérů má zatlučené dveře a při prohlídce se do něj nikdy nedostali, takže ho nikdy neviděli, a to byla znalkyně na prohlídce se zástupci obou stran. Druhý ateliér pak sice prohlédli, nicméně má nefunkční záchod, patrně ucpaný či zanesený, terasovité podlahy a slouží jako sklad, čili opět nesplňuje ani podmínky pro obývání a je neobyvatelný. Dále při výpočtu výnosovou metodou společnost z posudku znalkyně, kde má přesně uvedeny výše nájemného z jednotlivých bytů, toto nájemné zprůměruje a dále z neznámého důvodu nepracuje s přesnými údaji konkrétní výše nájemného, ale pouze s těmito průměry, přičemž průměry zkreslují, neboť násobí touto průměrnou výší nájemného metry čtvereční, čímž dochází k prvnímu zkreslení výnosů nájemného. Další zkreslení pak představuje to, že mezi užitné plochy započítává i ateliéry půdní, které nesplňují technické podmínky pro obývání, a to bez toho, že by alespoň v rámci výnosů zohlednila náklady na rekonstrukci těchto půdních ateliérů tak, aby byly v obyvatelném stavu. Znalkyně při výpočtu ceny podle výnosové metody ve svém posudku alespoň zohledňuje náklady na případnou rekonstrukci těchto půdních ateliérů, které je třeba odečíst od případných výnosů. [jméno FO] straně 34 posudku pak společnost stanovuje roční výnosy na 967.200,- Kč, od této částky odečítá 10% úpadek nájemného, což je správné, neboť nájemné se nikdy nedaří vybírat se 100% úspěšností, nicméně náklady na údržbu opět stanovuje ve výši 10 % bez jakéhokoliv vysvětlení, ačkoliv docent Bradáč, jako vedoucí katedry Ústavu soudního inženýrství v Brně, uvádí, že náklady na údržbu je třeba stanovovat určitým procentem z reprodukční ceny stavby, přičemž toto procento by se mělo pohybovat v rozpětí 0,5 až 1,5 % z této reprodukční ceny stavby. S ohledem na stáří předmětné nemovitosti, kdy má dům téměř 100 let a lze tak předpokládat, že náklady na údržbu jsou vyšší, znalkyně stanovila tyto náklady na údržbu ve výši 1 % z reprodukční ceny nemovitostí. Těmito odchylkami lze tedy vysvětlit rozdíly v závěrech společnosti [právnická osoba] a znalkyně, když znalkyně vychází výnosovou metodou hodnota nemovitosti ve výši 14,8 milionů korun, a znalecký ústav má 18,4 milionů korun. Jediné, v čem znalkyně souhlasí se společností, je to, že v mezidobí došlo k nárůstu cen nemovitostí v Praze. Z tohoto důvodu vypracovala aktualizaci svého znaleckého posudku. V časopisu Trend Report dohledala v roce 2017 celkem [hodnota] prodejů bytových domů v katastrálním území [adresa]. 5 těchto prodejů se jí podařilo vyhledat a doložit. Z důvodu, aby se vyhnula diskuzím ohledně užitné plochy domu, zda je o 30 m vyšší či nižší, zvolila znalkyně za bernou minci obestavěný prostor, který je nezpochybnitelný. Protože srovnávané nemovitosti se nachází na různě atraktivních místech, od realizované kupní ceny odečítala cenu pozemku podle cenové mapy, která pro srovnávané nemovitosti byla v různých případech různá, což odráží právě i tu skutečnost, že se jednalo o různě atraktivní nemovitosti. Výslednou cenu za m obestavěného prostoru pak znalkyně zprůměrovala a vyšla jí průměrná cena za m obestavěného prostoru ve výši 14.042,- Kč. Tuto hodnotu pak vynásobila obestavěným prostorem předmětné oceňované nemovitosti (3.830 m) a k výsledné ceně 15.479,746 Kč přičetla cenu pozemku podle cenové mapy, takže znalkyni vyšla výsledná částka 17.948.316,- Kč. V aktualizaci zachytila i fotografický stav předmětných srovnávaných nemovitostí se stručnými popisy. Pro kontrolu pak vypočetla aktualizaci ocenění také podle HB indexu Hypoteční banky, když v posudku z 10.10.2017 stanovila cenu předmětné nemovitosti částkou 16.200.000,- Kč. Podle HB indexu Hypoteční banky činil nárůst cen bytů ve výši 10,30 % a po přičtení tohoto navýšení tak vychází cena předmětného bytového domu na 17.868.000,- Kč, tedy přibližně stejně jako podle srovnávaných nemovitostí. Znalkyně proto stanovuje aktuální cenu předmětného oceňovaného domu na 17.900.000,- Kč. Z výpočtu vyloučila jednu srovnávanou nemovitost pod bodem 2 z toho důvodu, že kupní cena byla realizována v podstatě pouze za pozemek, nejednalo se o prodej bytového domu, neboť objekt je umístěný mezi komerčními nemovitostmi a kupci zjevně šlo o získání předmětného pozemku pro další účely. Při vypracovávání znaleckého posudku vycházela znalkyně z realizovaných prodejů aukční síně Gavlas. Byty obývané nájemci z dob regulovaného nájemného užívají paní [jméno FO], paní [jméno FO] a paní [jméno FO]. Další dva byty jsou obývány spoluvlastníky, u těchto bytů dopočítává znalkyně obvyklé nájemné. U srovnávaných nemovitostí z aktualizace z 12.10.2018 se jednalo o bytové domy, u kterých lze předpokládat, že byly i byty obsazené nájemci. Realizované ceny se nijak nevymykají z cen obvyklých. V domě se nachází jeden byt vybavený etážovým topením, tedy kotlem, jedná se o byt, jehož rekonstrukci prováděl žalovaný. V úplně původním stavu jsou byty paní [adresa]+1 71 m a paní [adresa]+1 71 m.

32. V důsledku smrti původního žalobce [jméno] dne 23.12.2018 soud usnesením ze dne 7.května 2019 č. j. 8 C 403/2007-796 řízení přerušil do skončení dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 117/2019. Usnesením ze dne 4.prosince 2019 č. j. 8 C 403/2007-813 pak soud rozhodl o pokračování v řízení s tím, že nadále bude na straně žalobce pokračováno namísto původního žalobce [jméno] s [Žalobce A] jako žalobcem a) a [Žalobce B], jako žalobcem b). Soud vyšel z usnesení zdejšího soudu ze dne 21.11.2019 č.j. 20 D 117/2019-230, které nabylo právní moci dne 21.11.2019, kterým soud určil obvyklou cenu majetku zůstavitele patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky a schválil dohodu pozůstalé manželky s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, jakož i dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti. Z usnesení vyplývá, že synové zůstavitele [jméno FO].[jméno FO] a [jméno FO].[právnická osoba] zdědili každý „jednu polovinu celku práv a povinností zůstavitele jako účastníka soudních řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 8 C 403/2007 a 30 C 109/2017“.

33. Rozsudkem z 16.září 2020 č. j. 13 Co 16/2020-834 Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaného k ideální 1/5 pozemku parcelní č. [hodnota], jehož součástí je dům, objekt k bydlení, č. p. 526, vedené Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] potvrdil, stejně tak v zamítavém výroku II. ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobců a žalovaného k ideálním 4/5 stejných nemovitostí a potvrdil ve výroku o přikázání ideální 1/5 nemovitosti do vlastnictví žalobců. Ve výroku IV. pak rozsudek soudu prvního stupně změnil co do výše vypořádacího podílu, který stanovil částkou 1.790.000,- Kč, jinak ho potvrdil. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků tak, že je procesně neúspěšnému žalovanému uložil zaplatit.

34. Následně k ústavní stížnosti žalovaného rozhodoval Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 2.listopadu 2021 sp. zn. I. ÚS 3202/20 tak, že výrokem II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.9.2020 č. j. 13 Co 16/2020-834 a výrokem V. a VI. rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14.11.2018 č. j. 8 C 403/2007-760 ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 8.2.2019 č. j. 8 C 403/2007-780 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle článku 36 Listiny základních práv a svobod, a proto tyto výroky zrušil. Ústavní soud svůj závěr odůvodnil tím, že se jedná o tzv. řízení iudicium duplex, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv z budoucích účastníků. Povahově nejde o klasické sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát, proto nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci. Odkázal na rozhodnutí ve věci sp. zn. I. ÚS 262/20 s tím, že se jeví jako zpravidla spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by proto byly dány zvláštní důvody. Ústavní soud pak vytkl soudům obecným, že v této věci založily odůvodnění svých nákladových výroků na zásadě úspěchu ve věci, byť se tak stalo před vydáním nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 262/20, a pokud chce obecný soud rozhodnout o nákladech řízení asymetricky, měl by přednést pro tento svůj postup přesvědčivé argumenty. Z odůvodnění ústavní stížnosti napadených rozsudků se takové důvody nepodávají, a proto přistoupil Ústavní soud k jejich částečné kasaci. Obecným soudům pak uložil, aby v nákladových výrocích zohlednily průběh soudního řízení, a tento svůj postup řádně odůvodnily.

35. K dovolání žalovaného pak ve věci rozhodoval Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 22.2.2022 č. j. 22 Cdo 318/2021-897 tak, že výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.9.2020 č. j. 13 Co 16/2020-834 a výroky I., II., III. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14.11.2018 č. j. 8 C 403/2007-760 zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Dovolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.12.2003 sp. zn. 22 Cdo 2281/2003, ze kterého se podává, že předmětem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem může být jen celá věc, která je v podílovém spoluvlastnictví všech spoluvlastníků. Přikazuje-li soudu věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, vyjádří ve výroku rozsudku, že se celá věc přikazuje buď jednomu spoluvlastníkovi do výlučného vlastnictví, nebo více spoluvlastníkům do podílového spoluvlastnictví, a v jakém poměru, a ne tedy, že se podíl některého spoluvlastníka přikazuje jednomu nebo více spoluvlastníkům, viz také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.července 2004 sp. zn. 22 Cdo 5/2004). Tento závěr potvrdil také Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 5.10.2005 sp. zn. III. ÚS 687/04, v němž mj. uvedl, že z celkového pojetí úpravy a povahy řízení o návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví a na provedení jeho vypořádání některým ze způsobů uvedených v § 142 občanského zákoníku plyne, že předmětem takového řízení musí být vždy celá věc. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu dále vyplývá, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se musí účastnit všichni spoluvlastníci, neboť takovým rozhodnutím soudu se nově konstituují vlastnické vztahy k dané věci a výrok rozsudku zavazuje všechny dosavadní spoluvlastníky. Pro vyhovění žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je proto nejdříve nezbytné zodpovědět předběžnou otázku, zda jsou všichni spoluvlastníci účastníky řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30.9.1966 sp. zn. 4 Cz 79/66, rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.7.2004 sp. zn. 22 Cdo 5/2004, ze dne 14.12.2006 sp. zn. 22 Cdo 5180/2016 nebo ze dne 14.4.2020 sp. zn. 22 Cdo 312/2019). To platí i v poměrech úpravy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zrušit a vypořádat lze totiž spoluvlastnictví jen tehdy, účastní-li se řízení všichni spoluvlastníci, neboť právě o jejich právním vztahu má být rozhodnuto. Při samotném určení okruhu spoluvlastníků ovšem není bez dalšího rozhodný stav zápisů v katastru nemovitostí, protože ten nemusí být v souladu se skutečností. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není pro určení okruhu věcně legitimovaných osob rozhodující, které osoby jsou jako spoluvlastníci zapsáni v katastru nemovitostí, nýbrž to, které osoby spoluvlastníky skutečně jsou. Otázka okruhu skutečných spoluvlastníků se přitom posoudí jako předběžná (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.2020 sp. zn. 22 Cdo 507/2019). Z uvedeného tak dovolací soud dovodil, že nalézací soudy při předchozím rozhodování pochybily, když rozhodly o zrušení spoluvlastnictví pouze k ideálnímu podílu a o přikázání tohoto spoluvlastnického podílu do výlučného vlastnictví spoluvlastníka. Bez ohledu na ustanovení § 235h odst. 2 o. s. ř. pokud soudy dospěly k závěru, že se řízení neúčastní všichni spoluvlastníci, měla být tato skutečnost bez ohledu na předchozí rozhodnutí ve věci důvodem k zamítnutí žaloby. Účastníci řízení mají postavení tzv. nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., neboť se jedná o řízení, v němž jde o taková práva a povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny spoluvlastníky jakožto účastníky hmotněprávního vztahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2016 sp. zn. 22 Cdo 5180/2016). Právní poměr jiných osob ve smyslu § 235i odst. 3 o. s. ř. představují v poměrech projednávané věci spoluvlastnická práva nynějších žalobců k předmětné nemovitosti. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně tak i v řízení o oddělení ze spoluvlastnictví, jsou dotčena práva a povinnosti všech spoluvlastníků společné věci. Zároveň dovolací soud poznamenal, že v důsledku dosavadních procesních postupů včetně zmatečnostního řízení a učiněných právních úkonů je současná procesní situace velmi složitá a nepřehledná. Dovolací soud pak nastínil dvě alternativy, jednu pro případ, že darovací smlouva ze dne 9.6.2014 mezi [jméno] jako dárcem a jeho syny [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] jako obdarovanými na 4/5 nemovitosti bude shledána platnou. V takovém případě by bylo nutno vyjít ze závěru, že současní žalobci disponují podílem v rozsahu 2/5 pro žalobce [Jméno žalobce A] na základě smluvního nabytí, podílem v rozsahu 2/5 pro žalobce [Jméno žalobce B] na základě smluvního nabytí a oba žalobci ve vztahu k podílu 1/10 jejich právního předchůdce jako osoby oprávněné podle výsledku dědického řízení. Zbylou část společné věci v rozsahu 1/10 by měla žalovaná. Naopak případný závěr o neplatnosti převodu spoluvlastnických podílů 2/5 na [Jméno žalobce A] a 2/5 na [Jméno žalobce B] jejich právním předchůdcem – původním žalobcem, by vedl k závěru, že v takovém případě spoluvlastnický vztah zjevně existoval pouze mezi právním předchůdcem žalobců [adresa] na straně jedné a žalovaným [Jméno žalovaného A]. na straně druhé, a to v rozsahu 1/2 pro každého z uvedených spoluvlastníků v zásadě tak, jak o něm rozhodovaly soudy v původních fázích řízení. Tomu odpovídá i závěr kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.2.2021 č. j. 24 Cdo 3049/2020-139, v němž dovolací soud naznačil, že pokud založil dovolatel [Jméno žalovaného A]. žalobu na skutkové a právní argumentaci, že ze strany právního předchůdce žalobců nemohlo dojít k platnému darování spoluvlastnických podílů na současné žalobě, měl by žalobní požadavek směřovat na soudní deklaraci toho, že právní předchůdce žalobců byl podílovým spoluvlastníkem v rozsahu ideální 1/2 ke dni jeho smrti. Takové rozhodnutí by pak bylo podkladem pro dodatečné projednání po rozhodnutí o pozůstalosti ve smyslu § 193 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. V dalším řízení proto bude na soudu prvního stupně, aby postupoval tímto způsobem se zaměřením především na posouzení platnosti darovací smlouvy ze dne 9.6.2014, kteroužto otázku si soudy v dalším řízení mohou posoudit samy nebo mohou vyčkat rozhodnutí ve věci o určení vlastnického práva vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 30 C 109/2017.

36. Při jednání dne 22.června 2022 právní zástupce žalobců doplnil, že pro zaplacení vypořádacího podílu podle původního rozsudku zdejšího soudu založila manželka právního zástupce žalobců účet advokátní úschovy, na který původní žalobce [jméno] složil částku 3,3 miliony korun, jeho manželka částku 2.000.000,- Kč a syn [jméno] částku 1.800.000,- Kč, přičemž to pak ještě v rámci rodiny manželce zůstavitele kompenzovali. Z úschovního účtu byla pak žalovanému zaslána částka 6.216.890,- Kč.

37. V podání z 30.9.2012 (č. l. 1089) pak žalobci doplnili, že rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] v této věci ze dne 10.12.2012 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2013 nabyl právní moci dne 13.12.2013. Podle tohoto rozsudku měl jejich otec [jméno FO] zaplatit žalovanému částku 6.890.000,- Kč. Žalované společnosti [jméno]. byla zaplacena částka 6.216.890,- Kč dne 31.12.2013 na účet [č. účtu]. Na vyplacení vypořádacího podílu byly soustředěny finanční prostředky, které byly zaslány na účet advokátky [jméno] z tohoto účtu pak byly peníze na vyplacení vypořádacího podílu zaslány žalovanému. Částka 6.216.890,- Kč byla uhrazena za hodnotu vypořádacího podílu k id. 1/2 nemovitosti. Přitom došlo k zápočtu náhrady nákladů řízení ve výši 673.110,- Kč (I. a II. stupeň). Po vydání rozsudku Městského soudu v Praze dne 16.9.2020 čj: 13 Co 16/2020-834 došlo k situaci, že měli zaplatit žalovanému na vypořádací podíl id. 1/10 nemovitosti částku 1.790.000,- Kč. Po zápočtu částky již zaplacené ve výši 1.378.000,- Kč a při zohlednění nového výroku týkajícího se náhrady nákladů řízení, když původně přiznaná náhrada nákladů řízení představovala částku 673.110,- Kč, a nově přiznána náhrada nákladů řízení pak představovala částku 660.703,- Kč, tak žalovanému zaplatili rozdíl ve výši 424.407,- Kč (1.790.000,- - 1.378.000,- a od 673.110,- odečíst 660.703,-). Tato platba ve výši 424.407,- Kč byla realizována dne 20.10.2020. To znamená, že na vypořádací podíl bylo zaplaceno 412.000,- Kč, když částka 12.407,- Kč představovala vrácené náklady řízení. Celkem tedy [hodnota].) platba 1.378.000,- Kč (původně započtené náklady řízení byly žalovanému vráceny), 2.) platba 412.000,- Kč (po odečtení nákladů řízení od částky 424.407,- Kč). V současné době je zrušováno spoluvlastnictví k 1/5 nemovitostí a vypořádací podíl představuje hodnotu 1/10 nemovitosti. Od této hodnoty 1/10 nemovitostí je třeba odečíst to, co již bylo za id. 1/10 nemovitosti zaplaceno. Ideální 1/10 nemovitosti měla v době vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10.12.2012 hodnotu 1.378.000,- Kč, a tuto částku je třeba odečíst od hodnoty stanovené znaleckým posudkem ze dne 7.6.2022. Tato hodnota dle znaleckého posudku id. 1/10 nemovitosti představuje částku 4.630.000.- Kč. Od hodnoty id. 1/10 nemovitosti ve výši 4.630.000,- je třeba odečíst již zaplacenou částku ve výši 1.378.000,- Kč a dále zaplacenou částku 412.000,- Kč. Rozdíl činí 2.840.000,- Kč. To znamená, že každý z nás žalobců by měl zaplatit vypořádací podíl ve výši 1.420.000,- Kč. Žalobci žalovanému vraceli zaplacené náklady řízení platbou ze dne 21.12.2021 ve výši 660.703,- Kč, když již dne 20.10.2020 žalovanému byla uhrazena částka 12.407,- Kč. To je dohromady částka 673.110,- Kč, která představovala původní náhradu nákladů řízení. Žalobce [jméno] dokládá, že na účtech u peněžních ústavů má částky 903.328,63 Kč a 646.693,33 Kč. Jeho manželka [jméno FO] má u peněžních ústavu částky 108.415,03 Kč a 816.858,68 Kč. [jméno FO] má tak na účtech u peněžních ústavů spolu s manželkou celkem částku 2.475.295,67 Kč. Žalobce [jméno FO].[právnická osoba] má uloženy u bank částky 1.196.190,53 Kč, 245.618.02 Kč, 870.020,44 Kč, 351.137,02 Kč a 2.020.748,36 Kč. To znamená, že celkem má částku 4.683.714.37 Kč.

38. V dalším řízení proto soud I.stupně doplnil dokazování o aktualizaci znaleckého posudku č.487-23/2017 [jméno], ze 7.6.2022, usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 21.listopadu 2019 č. j. 20 D 117/2019-230, výslech znalkyně [jméno], graf, vyjádření žalovaných ve věci sp. zn. 13 Co 377/2021 Městského soudu v Praze, kupní smlouva se smlouvou o zřízení zástavního práva mezi prodávajícími [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO] jako kupujícím z 29.3.2021, kupní smlouva mezi [jméno FO]. [jméno FO] jako prodávajícím a [jméno FO], [jméno FO].[jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jako kupujícími z 18.2.2021, výpis z katastru nemovitostí k. ú. [jméno FO] č. [hodnota], návrh na vklad práva do katastru nemovitostí s podacím razítkem katastrálního úřadu 8.2.2021, smlouva o zřízení věcných břemen mezi [jméno FO].[jméno FO] jako povinnou a [jméno FO].[adresa] a [jméno FO] jako oprávněnými ze dne 4.2.2021 včetně geometrického plánu, kupní smlouva mezi společnosti [právnická osoba]. jako prodávajícím a [Anonymizováno] jako kupujícím ze dne 27.10.2021, smlouva o převodu nemovitostí mezi [adresa] a [jméno FO] jako prodávajícími a společnosti [právnická osoba] jako kupujícím ze dne 17.2.2021, výpis z katastru nemovitostí k. ú. [jméno FO] č. [hodnota], vyjádření žalovaných ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 423/2018 ze dne 14.6.2022 a ze dne 2.9.2022, lékařská zpráva ohledně [adresa], nar. 1936, lékařská zpráva z 29.7.2022 ohledně [adresa] a ze dne 29.7.2022, rozhodnutí ČSSZ ze dne 10.1.1997 o výši starobního důchodu [adresa], vyjádření žalovaných ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 377/2021, ze dne 5.9.2022, výpis z účtu UniCredit [jméno FO] na jméno [tituly před jménem][jméno FO], e-mailová komunikace mezi právními zástupci účastníků, potvrzení ČSOB o provedení platby ze dne 20.10.2020, výpis z běžného účtu u Equa [jméno FO] ([právnická osoba].) na jméno [jméno FO] za srpen 2022, výpis z účtu na jméno [jméno FO]. [jméno FO] u ČSOB za srpen 2022, výpis z účtu J&T [jméno FO] na jméno [právnická osoba], výpis z účtu u [právnická osoba] na jméno [právnická osoba], výpis ze spořicího účtu [právnická osoba] na jméno [právnická osoba], výpis z účtu UniCredit [jméno FO] na jméno [právnická osoba], výpis z účtu ČSOB za srpen 2022 na jméno [jméno FO], přehled zůstatků spoření. Žádné další důkazy nebyly účastníky navrhovány.

39. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21.listopadu 2019 č. j. 20 D 117/2019-230 ve věci dědictví po [adresa], r. č. [RČ], zemřelém dne [datum], za účasti pozůstalé manželky [jméno FO] a synu zůstavitele [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] soud zjistil, že byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky ke dni smrti zůstavitele částkou 10.392.803,75 Kč a dále byla schválena dohoda pozůstalé manželky s dědici a vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů jakož i dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, přičemž obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti byla stanovena částkou 12.156.102,88 Kč. Podle schválené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti synové zůstavitele [jméno FO]. [jméno FO] a [právnická osoba] nabyli každý ideální 1/10 pozemku parcelní č. [hodnota] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], objekt k bydlení zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] dle souhlasného prohlášení účastníků v obvyklé ceně stanovené na základě odhadu ceny obvyklé zhotoveného odhadcem majetku [jméno FO]. [právnická osoba] ve výši 1.620.000,- Kč. Z usnesení dále vyplývá, že synové zůstavitele [jméno FO].[jméno FO] a [jméno FO].[právnická osoba] zdědili každý „jednu polovinu celku práv a povinností zůstavitele jako účastníka soudních řízení vedených u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. 8 C 403/2007 a 30 C 109/2017“.

40. Z aktualizace znaleckého posudku č. [hodnota]-23/2017 [jméno], ze dne 7.6.2022 soud zjistil, že po prostudování podkladů a prohlídce nemovitosti znalkyně zjistila, že v domě se nachází celkem [hodnota] bytů a 2 ateliéry v podkroví. 6 bytů a 2 ateliéry jsou po rekonstrukci provedené v rozmezí let 2004-2021, jeden byt je v původním morálně zastaralém stavu obsazený nájemníkem se smlouvou na dobu neurčitou a jeden byt je v současné době rekonstruován (dokončenost rekonstrukce odhadem 80 %). Veškeré stavební úpravy byly provedeny pouze na prvcích krátkodobé životnosti, prvky dlouhodobé životnosti zůstaly prakticky nedotčeny. [jméno FO] základě provedené analýzy dostupných informací o aktuální situaci na trhu nemovitostí s použitím uvedených metod ocenění pro stanovení obvyklé ceny (tržní hodnoty) nemovitosti se obvyklá cena pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba [adresa] zapsaného na [jméno FO] č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] podle dnešního stavu a cen ke dni zpracování posudku odhaduje ve výši kolem 46.300.000,- Kč. Znalkyně stanovila cenu nemovitosti pomocí věcné hodnoty, výnosové hodnoty a porovnávací hodnoty.

41. Z výslechu znalkyně [jméno], soud zjistil, že znalkyně při sestavování srovnávacího vzorku nemovitostí se snažila nalézt nemovitosti co nejblíže k oceňované nemovitosti, tj. přímo v [anonymizováno] a podobného charakteru, tedy bytové domy přibližně stejného technického stavu. V cenových údajích ve znaleckém posudku jsou uvedeny v podstatě všechny prodeje v [anonymizováno] v období posledních dvou let, které se povedlo znalkyni v katastru nemovitostí vyhledat. Dálkovým přístupem je totiž možné v katastru nemovitostí vyhledávat od roku 2014 nemovitosti, kde byl provedený nějaký převod obsahující cenový údaj. Nedohledává to tedy například darovací smlouvy, ale vyhledává to úplatné převody, kde je zaznamenaný údaj o ceně. Při osobní návštěvě na katastru nemovitostí je pak možné příslušné cenové údaje získat, popřípadě získat další informace. Ceny všech nemovitostí se nijak nevymykaly z rozpětí 65-80 mil. Kč, jedinou pochybnost měla znalkyně u té nemovitosti za 56 mil. Kč. Proto si u ní vyžádala další informace. Jedná-li se o prodej menšinového spoluvlastnického podílu, pak dosahovaná tržní cena je nižší, než by odpovídalo výši podílu z celkové tržní ceny objektu. Pokud je prodáván většinový spoluvlastnický podíl, pak je tato sleva z ceny menší, neboli cena většinového podílu se již blíží ceně odpovídající výši spoluvlastnického podílu na tržní ceně za celou nemovitost. Proto nemovitosti, kde byly převáděny pouze podíly na celku, vyloučila ze srovnávaných nemovitostí. Dále znalkyně vyvracela námitky žalovaného ohledně použitých srovnávaných nemovitostí. Vysvětlila, proč má v Praze hlavní vliv na cenu nemovitostí nabídka a poptávka a v důsledku je situací na trhu nemovitostí daný abnormální nárůst cen. Znalkyně nezjišťovala ceny bytů, nýbrž domů. Je jí známo, že byty v [anonymizováno] se prodávají přibližně za částku 120.000,- Kč za m. Cena za dům není rovna ceně za m bytové jednotky, byť tam určitá souvislost je, přesto cena za m domu je vždy nižší, než je cena za m bytové jednotky. V roce 2021 byla cena za m bytu 107.834,- Kč, cena za m domu byla 91.862,- Kč. Stěžejní vliv na cenu nemovitostí má pohyb cen na trhu. V důsledku toho znalkyně na straně 15-16 znaleckého posudku u srovnávaných nemovitostí zohlednila pomocí koeficientu vliv času, když přidělila srovnávaným nemovitostem různé koeficienty podle toho, kdy byla realizována kupní cena. U nemovitosti prodávané 14.12.2021, tedy na přelomu roku 2001 a 2022 dala koeficient 1,0, u nemovitosti, která byla prodávána 26.6.2019, stanovila koeficient 1,36, neboť se jednalo o převod nejstarší. Tímto způsobem se snažila zohlednit faktor kontinuálního růstu cen nemovitostí, který v době jednání soudu probíhal. Vzhledem k tomu, že zvenku nemá šanci zjistit užitnou plochu nemovitosti, vycházela z obestavěného prostoru srovnávaných nemovitostí, který se dá poměrně dobře odhadnout, neboť výška podlaží v [anonymizováno] je přibližně stejná 3,6 až 3,8 metrů, sklepy jsou o něco nižší. Otázkou je pak tvar střechy, ale ve všech případech se jednalo o domy se sedlovou střechou. Obestavěný prostor lze tedy dobře spočítat ze zastavěné plochy nemovitosti, kterou v katastru nemovitostí člověk zjistí. Do roku 2019 i Český statistický úřad vycházel právě z obestavěného prostoru. Ze stránek Českého statistického úřadu vyplývá, že průměrné ceny bytových domů v Praze v roce 2019 činily 8.069,- Kč na m obestavěného prostoru.

42. Žalobci také do spisu založili celou řadu podání, které zakládali Městskému soudu v Praze k odvolacímu řízení ve věci sp. zn. 13 Co 423/2018. V těchto podáních vysvětlovali okolnosti uzavření darovací smlouvy mj. tedy zdravotní stav otce současných žalobců, jeho narůstající zdravotní problémy a hluchotu, problémy se srdcem, s tlakem, skutečnost, že v minulosti prodělal infarkt a užíval celou řadu léků. Jeho zhoršení zdravotní stav tak urychlil rozhodnutí o uzavření darovací smlouvy. Darovací smlouvu uzavíral ve věku 78 let, čtyři roky na to umřel. Zdůraznili, že [anonymizováno] nemovitosti bydlí a bydlí v ní i jeho dvě dcery spolu s manželi, všichni rodinní příslušníci se pak podíleli na shromáždění finančních prostředků pro výplatu vypořádacího podílu. Jednalo se o převod v rodině dlouho dopředu signalizovaný, kdy na jedné straně byl převodcem starý a nemocný otec a na druhé straně jeho synové. Poukázal také na účelovost námitek protistrany, která argumentovala dobrými mravy a tím, že jí bylo znemožněno klást otázky znalkyni v dodatku znaleckého posudku, ačkoliv pak fakticky žádné dotazy neměla. Svá tvrzení pak žalobci dokládali lékařskými zprávami a výpisy z účtů.

43. Zaplacení vypořádacího podílu podle původního rozsudku je mezi stranami nesporné, přičemž žalobci ho prokázali též výpisem z účtu [jméno], podle něhož dne 31.12.2013 byla zaplacena částka 6.216.890,- Kč. Nesporná mezi stranami je i skutečnost, že byla doplacena částka podle dalšího rozsudku, kterým byl stanoven vypořádací podíl na částku 1.790.000,- Kč (prokazuje to i e-mailová komunikace právních zástupců účastníků ze dne 20.10.2020 a potvrzení o provedení platby ČSOB ve výši 424.407,- Kč dne 20.října 2020 jako rozdíl mezi již zaplaceným podílem ve výši 1.378.000,-Kč a rozdílem v náhradě nákladů řízení ve výši 12.407,- Kč. Konečně přiloženými výpisy z účtu pak žalobci doložili svou solventnost, tedy schopnost vyplatit vypořádací podíl žalovanému. Naopak žalovaný odmítl svou solventnost i přes poučení soudu prokazovat.

44. Žádné další důkazy nebyly účastníky navrhovány.

45. Konečně z úřední činnosti je soudu (i účastníkům řízení) známo, že rozsudkem ze dne 15.9.2021 č.j. 30 C 109/2017-243 zdejší soud (ve stejném složení senátu) zamítl žalobu žalovaného [právnická osoba]. (v tomto řízení žalobce), kterou se domáhal určení, že je vlastníkem ideální 1/2 pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č. p. 526 v k. ú[adresa] [jméno FO], zemřelý dne [datum], naposledy bytem [anonymizováno], byl ke dni své smrti, tj. k [datum], vlastníkem ideální 1/2 pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Soud v první řadě (rozhodoval za situace, kdy bylo řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví projednávané pod sp.zn. 8 C 403/2007 t.č. pravomocně skončeno) došel k závěru, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem. Žaloba úzce souvisí s řízením o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jež probíhalo u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 403/2007. V řízení je na základě podané určovací žaloby řešena otázka vlastnictví k předmětným nemovitostem, která je však otázkou předběžnou ve vztahu k řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, když v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soud vždy zkoumá otázku, kdo je vlastníkem, respektive spoluvlastníkem vypořádávaných nemovitostí, neboť od toho se odvíjí okruh účastníků řízení (o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví). Soud I. stupně proto má za to, že i v případě probíhajícího řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je určovací žaloba podaná na určení vlastnického práva k vypořádávaným nemovitostem zcela bezpředmětná, neboť veškeré námitky ohledně toho, kdo je či není vlastníkem vypořádávaných nemovitostí, lze uplatnit přímo v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Není totiž ani zřejmé, jakým způsobem by se měl výsledek řízení o určení vlastnického práva promítnout do probíhajícího řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kde okruh účastníků řízení primárně vymezuje žalobce, a za trvání řízení je pak rozhodováno o procesním nástupnictví podle § 107 o.s.ř. či § 107a o.s.ř. Ostatně soud v řízení sp. zn. 8 C 403/2007 rozhodoval jak o procesním nástupnictví podle § 107 o.s.ř., tak i podle § 107a o.s.ř. Podle názoru soudu I. stupně tedy na požadovaném určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem za probíhajícího řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví těchto nemovitostí není dán naléhavý právní zájem, a tento naléhavý právní zájem není dán tím spíše, když řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví již pravomocně skončilo. Dále soud uzavřel, že darovací smlouva ze dne 9.6.2014 není neplatným právním úkonem, když nepředstavuje ani obcházení zákona, ani jednání proti dobrým mravům. Stávající právní úprava výslovně zakotvuje zásadu, že na právní úkony je třeba hledět spíše jako na platné (§ 574 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku) a dobrá víra je presumována (srov.§ 7 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). Žalobce by tak musel dobrou víru žalovaných vyvrátit, neboli bezpečně prokázat nekalý úmysl účastníků předmětné darovací smlouvy. Právní zástupce žalovaných však vysvětlil okolnosti uzavření této darovací smlouvy a soud I. stupně má za to, že tato darovací smlouva byla logickým, očekávaným a avizovaným krokem původního žalovaného č.[hodnota]) [adresa], který v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví od začátku argumentoval tím, že vypořádávaná nemovitost je určena pro bydlení jeho a jeho rodiny. Od začátku uváděl, že se na výplatě vypořádacího podílu druhému spoluvlastníkovi společnosti [Jméno žalovaného A]. podíleli i jeho synové, kteří na to poskytli finanční prostředky. Tito synové se také podíleli na správě, údržbě i rekonstrukci předmětného [právnická osoba] ohledem na věk původního žalovaného [adresa] byl převod spoluvlastnického práva na syny logickým krokem. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by se mohlo jednat o účelové jednání vyvolané podanou žalobou pro zmatečnost (která se navíc jevila jako zjevně nedůvodná), zapojení rodiny původní žalovaný [jméno FO] avizoval ještě dlouho před vydáním rozsudku ze dne 10.prosince 2012 č. j. 8 C 403/2007-337, a darovací smlouva tak byla logickým vyústěním a zohledněním finančního zapojení synů původního žalovaného do procesu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Konečně měl soud I. stupně za to, že se nemohlo jednat o účelový krok i z toho důvodu, že byl převeden pouze podíl ve výši id.4/5 spoluvlastnického podílu pana [adresa] na předmětných nemovitostech, který si tak ponechal ideální 1/5 spoluvlastnického podílu. Pokud by totiž skutečně pan [jméno FO] chtěl jednat účelově, nedává žádný smysl, aby si spoluvlastnický podíl na vypořádávaných nemovitostech v jakékoli výši ponechával. Pokud by měla být darovací smlouva účelovým jednáním, účelově uzavřeným právním úkonem, pak by se jevilo jako logické, aby převedl vlastnické právo na své syny k celé nemovitosti, a aby následně vytvořil u sebe stav nemajetnosti tak, aby případné další rozhodnutí ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kterým by mu případně byla uložena povinnost platit vyšší vypořádací podíl než v předchozím rozsudku, bylo ve vztahu k němu nevykonatelné. Obtížně se hledá, co by původní žalovaný č.[hodnota]) pan [jméno FO] mohl získat převedením pouze části svého spoluvlastnického podílu na vypořádávaných nemovitostech na své syny za situace, kdy mu zůstala ideální 1/5 a kdy z usnesení dědického soudu vyplývá, že ani zdaleka u něj nenastal stav nemajetnosti (podle usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č.j. 20 D 117/2019-230 obvyklá cena majetku patřící do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky ke dni smrti činila 10.392.803,75 Kč). Kromě toho převod vlastnického práva k vypořádávané věci na třetí osobu nemá žádný dopad do řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, když např. z komentáře k ustanovení § 235g odst. 3 o.s.ř. vyplývá, že při převodu celého vlastnictví k věci (po zrušení podílového spoluvlastnictví) se v řízení postupuje bez ohledu na nového vlastníka. Rozsudek pak byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14.12.2022 č.j. 13 Co 377/2021-369.

46. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinností zákon č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, kterými předpisy se bude zrušení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti řídit. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Z uvedeného ustanovení lze dovodit, že na zrušení o vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba aplikovat zákon č. 89/2012 Sb. Uvedené statně dovodil i odvolací soud v usnesení z 29.listopadu 2017 č. j. 13 Co 234/2013-603 s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (rozsudky sp. zn. 22 Cdo 5345/2015 a 22 Cdo 3105/2014).

47. Podle § 1140 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

48. Podle § 1143 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

49. Podle § 1144 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

50. Podle § 1147 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

51. Podle § 1148 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví. Podle odst. 3 prodá-li se věc, uhradí se po stržení nákladů prodeje všechny dluhy podle předchozích odstavců ještě předtím, než se mezi spoluvlastníky rozdělí výtěžek.

52. Zrušením předchozího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.října 2013 č. j. 13 Co 234/2013-385 usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.prosince 2016 č. j. 21 Cdo 1800/2016-505 vznikla poměrně nepřehledná situace, neboť podle § 243d odst. 2 o.s.ř. či § 243g odst. 2 o.s.ř. právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím ve věci dotčeny. Částečně jasno vnesl do věci až Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 22.2.2022 č. j. 22 Cdo 318/2021-897, z něhož vyplývá, že účastníky řízení mají být všichni skuteční vlastníci věci, o jejíž spoluvlastnictví se spor o zrušení a vypořádání vede. V důsledku smrti původního žalobce a právního nástupnictví jeho synů tak do řízení nastoupili současní žalobci, kteří jsou spoluvlastníky na základě darovací smlouvy ze dne 9.6.2014 s právními účinky vkladu ke dni 4.7.2014 a na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č.j. 20 D 117/2019-230. Žalovaný ve svém závěrečném návrhu namítal, že soud nesdělil účastníkům řízení svůj názor na platnost této darovací smlouvy. To však není pravda, neboť právní názor soudu byl účastníkům znám minimálně od vyhlášení rozsudku ve věci sp.zn. 30 C 109/2017 při jednání dne 15.9.2021, kdy zdejší soud shledal předmětnou darovací smlouvu jako platnou, neboť byla logickým krokem původního žalobce [jméno], kterým oceňoval zapojení jeho synů do výplaty vypořádacího podílu žalovanému podle původního rozsudku, i skutečnost, že dům byl od samého začátku plánován pro zajišťování bytových potřeb jeho rodinných příslušníků. Zdejší soud tak shledal darovací smlouvu platnou z důvodů, které byly podrobně rozvedeny v rozsudku ze dne 15.9.2021 č.j. 30 C 109/2017-243, jenž byl právnímu zástupci žalovaného doručen.

53. Dovolací soud v rozsudku ze dne 22.2.2022 č. j. 22 Cdo 318/2021-897 nastínil, že v případě, že darovací smlouva ze dne 9.6.2014 mezi [adresa] jako dárcem a jeho syny [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] jako obdarovanými na 4/5 nemovitosti bude shledána platnou, je nutno vyjít ze závěru, že současní žalobci disponují podílem v rozsahu 2/5 pro žalobce [Jméno žalobce A] na základě smluvního nabytí, podílem v rozsahu 2/5 pro žalobce [Jméno žalobce B] na základě smluvního nabytí a oba žalobci ve vztahu k podílu 1/10 jejich právního předchůdce jako osoby oprávněné podle výsledku dědického řízení. Zbylou část společné věci v rozsahu 1/10 by měl žalovaný. Tato situace tedy nyní nastala a soud I.stupně z ní při rozhodování vycházel.

54. Výrokem I. soud zrušil toto podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětné nemovitosti. Pokud jde o to, komu má být nemovitost svěřena do vlastnictví, žalobci ve shodě žádali přikázání věci do svého podílového spoluvlastnictví, a to rovným dílem. Žalobci dohromady disponují podílem 9/10, žalovaný toliko podílem 1/10, což už samo o sobě je faktorem hovořícím pro přikázání věci do vlastnictví žalobců. Kromě toho v předchozím řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího byly veškeré námitky žalovaného proti přikázání předmětné nemovitosti do vlastnictví původního žalobce přezkoumávány a vyvráceny a v tomto směru lze zcela odkázat na předchozí rozhodnutí. Jak již bylo řečeno dříve, původní žalobce chtěl nemovitost využít k uspokojování bytových potřeb svých a své rodiny, žalovaný jako právnická osoba nemá žádné bytové potřeby, v jeho případě by tedy bylo možné předmětnou nemovitost používat pouze k pronajímání a ke generování zisku. Soud přihlédl i k tomu, že původní žalobce měl o předmětnou nemovitost dlouhodobý zájem, domáhal se o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví již vůči právnímu předchůdci žalovaného panu [jméno FO], který nerespektoval jeho předkupní právo, žalovaný tedy vstupoval do již probíhajícího řízení, takže za této situace se jeví jako spravedlivé, aby nesl veškeré důsledky spojené s probíhajícím řízením, kdy si musel být vědom toho, že odkoupením spoluvlastnického podílu předchozího spoluvlastníka [jméno FO] na sebe bere i rizika vyplývající z neúspěchu v tomto řízení. Pokud žalovaný argumentuje nedostatečnou údržbou nemovitosti původním žalobcem, jak správně poznamenala znalkyně, stav domu odpovídá nejistým právním poměrům, neboť žalovaný vede s žalobcem (žalobci) soudní řízení již velmi dlouhou dobu, přičemž probíhající soudní řízení vnáší do spoluvlastnických poměrů prvek nejistoty, což se odráží i v omezené údržbě domu. Stav nemovitosti tedy plně odpovídá právní nejistotě vyvolané soudním řízením (či přesněji soudními řízeními – včetně řízení pod sp.zn. 30 C 109/2017) a zejména nejasné procesní situaci po zrušení předchozího pravomocného rozsudku Nejvyšším soudem České republiky v řízení o žalobě pro zmatečnost.

55. Za této situace tedy soud rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobců a žalovaného k pozemku s domem (podle § 498 z.č.89/2012 Sb. se dnem 1.1.2014 stal dům č.p. 526 součástí pozemku parc.č.[hodnota]) s tím, že tento spoluvlastnický podíl přikázal rovným dílem do podílového spoluvlastnictví žalobců [Jméno žalobce B] a [Jméno žalobce A], když původní žalobce i současní žalobci o něj usilovali dlouhodobě a byl jim přikázán i v předchozím řízení. Soud též přihlédl k tomu, že reálné rozdělení nemovitosti, jak bylo znalecky prokázáno, není možné a o rozdělení domu na jednotky nemá žádný z účastníků zájem, stejně jako o setrvání ve spoluvlastnictví. Kromě toho v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytovému domu s byty, které jsou v době rozhodování soudu v nájmu fyzických osob, nepřichází v úvahu vypořádání rozdělením bytového domu na bytové jednotky (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.ledna 2004 sp. zn. 22 Cdo 2255/2003 i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.května 2011 sp. zn. 22 Cdo 2746/2009). Ve zbytku soud odkazuje na předchozí rozsudek ze dne 10.12.2012 č. j. 8 C 403/2007-337, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2013 č. j. 13 Co 234/2013-385 i usnesení Nejvyššího soud České republiky ze dne 17.9.2014 č. j. 22 Cdo 1773/2014-413, ve kterých byla otázka, kdo má být výlučným vlastníkem, podrobně řešena, když žalovaný v novém řízení neuplatnil nic, co by zpochybnilo předchozí závěry soudů všech stupňů.

56. Z provedeného dokazování považuje soud za prokázanou cenu předmětného pozemku s bytovým domem ke dni rozhodování soudu ve výši 46.300.000,- Kč podle ocenění znalkyně [jméno FO]. arch. [jméno FO], [tituly za jménem] (v současné době dochází sice k určitému poklesu cen na trhu nemovitostí, avšak přesnější informace o pohybu cen bude možné získat až s větším odstupem) podle aktualizace znaleckého posudku č. [hodnota]-23/2017 ze dne 7.6.2022 ve spojení s výpovědí znalkyně, když znalkyně ve své výpovědi v předchozím řízení spolehlivě vyvrátila závěry společnosti [právnická osoba] a v současném řízení pak námitky žalovaného. Soud též přihlédl k tomu, že soudem ustanovená znalkyně měla k dispozici veškeré a úplné podklady zajištěné soudem v rámci řízení včetně předchozích znaleckých posudků, nemovitost osobně prohlédla, není placena žádným z účastníků sporu, tj. je skutečně nezávislá a nemohla tak být ovlivněn vědomě, ale ani podvědomě zájmy některé ze stran. Závěry znalkyně se jeví soudu I. stupně jako logické, srozumitelné, úplné a řádně odůvodněné. Při své rozhodovací činnosti učinil soud I. stupně obecnou zkušenost, že soudu předložené posudky vypracovávané na zadání účastníků řízení jsou, ať už vědomě či podvědomě, zpracovány vždy s výsledkem hovořícím tu více, tu méně ve prospěch zadavatele posudku (je to logické, neboť posudky hovořící v neprospěch platícího účastníka tento účastník soudu nepředloží). Cest, jak toho lze dosáhnout, je samozřejmě vícero, v případě posudku zpracovaného pro žalovaného na to poukázala znalkyně [jméno FO]. arch. [jméno FO], [tituly za jménem] ve své výpovědi. Soud I. stupně se proto ze shora uvedených důvodů přiklonil k závěrům znalkyně [jméno FO], ze kterých při svém rozhodování vyšel.

57. Pokud jde o výši vypořádacího podílu, vypořádací podíl byl stanoven pouze z ideální 1/10 předmětné nemovitosti (tj. z částky 4.630.000,-Kč za podíl žalovaného v rozsahu ideální 1/10 z celkové ceny 46.300.000,-Kč), každému ze žalobců proto soud vyčíslil vypořádací podíl na částku 2.315.000,-Kč. Soud I.stupně se přiklání k závěru, že by se měly při rozhodování zohlednit předchozí platby žalobců a jejich právního předchůdce žalovanému na základě předchozích pravomocných rozhodnutí (žalovanému byla vyplacena částka 6.890.000,- Kč jako jedna polovina ceny nemovitosti podle ocenění znalkyně [jméno FO]. arch. [jméno FO], tj. částky 13.780.000,- Kč, následně žalobci zaplatili ještě částku 412.000,-Kč). V závěrečném návrhu žalovaný označoval tyto platby za bezdůvodné obohacení a uváděl, že jsou pravděpodobně promlčené. Soud I.stupně má za to, že analogicky ve smyslu § 1807 z.č.89/2012 Sb. je třeba hledět na platby žalobců a jejich právního předchůdce jako na zálohy (má se za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha). Bezdůvodným obohacením by se staly teprve v okamžiku pravomocného skončení tohoto řízení v situaci, kdy by žalobcům nevznikla povinnost platit žalovanému vypořádací podíl. Promlčecí lhůta pak podle názoru soudu I.stupně začne běžet opět až od pravomocného ukončení tohoto soudního řízení. Vzhledem k tomu, že tuto částku (tj. 4.630.000,-Kč) již žalobci a jejich právní předchůdce žalovanému zaplatili, přičemž uložením povinnosti žalobcům zaplatit žalovanému vypořádací podíl by žalovanému vznikl nový exekuční titul a podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, soud zaplacení vypořádacího podílu ve výroku zohlednil.

58. Soud I. stupně považuje nastalou situaci ohledně vypořádacího podílu za obecně problematickou. Jeví se mu jako částečně rozporné s dobrými mravy, aby vypořádací podíl žalovanému byl v neprospěch žalobců stanoven podle současných cen, neboť žalobci nenesou žádnou vinu na tom, že v mezidobí od předchozího soudního rozhodování do současného rozhodnutí došlo k opakovanému nárůstu tržních cen nemovitostí, jak vyplývá z posudků v řízení postupně vypracovaných. Nelze také odhlédnout od toho, že po celou tuto dobu žalovaný disponoval s vypořádacím podílem, který mu byl vyplacen původním žalobcem i současnými žalobci, měl tedy možnost peníze nadále zhodnotit, investovat je, pořídit za ně případně jiné nemovitosti, jejichž hodnota za tuto dobu s ohledem na obecný nárůst cen nemovitostí narostla. Pokud se mu tedy v současné době stanovil vypořádací podíl podle současných cen, byl dvojnásobně zvýhodněn oproti žalobcům, neboť měl k dispozici peníze, za které mohl pořídit novou nemovitost, jež by se mu zhodnotila, a ještě by obdržel navýšený vypořádací podíl podle současných cen nemovitostí. Kromě toho původní žalobce a jeho synové v mezidobí od předchozího rozhodování do předmětné nemovitosti investovali, byla provedena určitá rekonstrukce domu, byť limitovaná, soudu I. stupně se proto opět jeví jako rozporné s dobrými mravy (srov. § 2 odst. 3 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku), aby žalovaný na základě procesního postupu byl tímto způsobem zvýhodněn. Nabízí se proto při rozhodování vyjít z ocenění ke dni původního rozhodování, tedy ze znaleckého posudku znalkyně [jméno] ze dne 27.1.2012 č.[hodnota]-01/2012, kterým byla stanovena cena předmětné nemovitosti na částku 13.780.000,- Kč. Zároveň by se tím zamezilo vzniku bezdůvodného obohacení žalovaného za zbytek vypořádacího podílu, který mu byl původním žalobcem a současnými žalobci vyplacen a který by byl povinen žalobcům vrátit, takže za část vlastnického práva k nemovitosti by neměl ani spoluvlastnický podíl, ani podíl vypořádací. Jako možné řešení se jeví stanovit s přihlédnutím k dobrým mravům vypořádací podíl v částce určené původním soudním rozsudkem nikoli za současný spoluvlastnický podíl žalovaného v rozsahu ideální 1/10, ale za původní jednu polovinu spoluvlastnického podílu žalovaného, tj. ve výši 6.890.000,- Kč, a z něj každému ze žalobců stanovit vypořádací podíl jednou polovinou, již zaplacenou.

59. O náhradě nákladů řízení státu pak soud rozhodl podle § 148 odst.1 o.s.ř. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je tzv. iudicium duplex, tj. řízením, ve kterém soud není vázán návrhem a způsob vypořádání vyplývá ze zákona. Obě strany tedy v daném řízení mají pozici navrhovatele a z tohoto důvodu v řadě případů soudy přistupují k rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zároveň však podle dosavadní ustálené soudní praxe i v těchto řízeních je třeba zkoumat poměr úspěchu a neúspěchu každého konkrétního účastníka (např. R 65/66, R 42/72, R 54/73) a podle toho rozhodnout o náhradě nákladů řízení. V průběhu tohoto řízení pak došlo ke změně soudní praxe (např. rozhodnutími Ústavního soud České republiky ze dne 2.listopadu 2021 sp. zn. I. ÚS 3202/20, sp. zn. I. ÚS 262/20 či IV.ÚS 404/22) tak, že v řízeních iudicium duplex, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv z budoucích účastníků, nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci, resp. její aplikaci je třeba řádně odůvodnit.

60. Soud obecně přisvědčuje, že v řadě řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví skutečně nelze hovořit o úspěchu a neúspěchu, nicméně soud I.stupně má za to, že v této věci lze a je na místě rozhodnout podle úspěchu ve věci. Ve věci totiž nebylo mezi účastníky sporu, že spoluvlastnictví má být zrušeno, ale oba účastníci se domáhali svěření nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. V tom také spočíval spor, který zapříčil, že se účastníci na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nedohodli a museli se obrátit na soud. Z výsledného rozhodnutí je pak zřejmé, že ve sporu byli úspěšnější žalobci, když jim soud přikázal nemovitost do vlastnictví. Z toho tedy soud I.stupně vyvozuje, že úspěch ve věci měli jednoznačně žalobci. Soud má dále za to, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení státu i účastníků je třeba zohlednit i ostatní okolnosti případu. Soudní řízení v důsledku opakovaného podávání řádných i mimořádných opravných prostředků žalovaným probíhá velice dlouho, z čehož žalovaný těží jednak v důsledku nárůstu cen nemovitostí, jednak tím, že po dobu řízení disponuje finančními prostředky od žalobců z vypořádacího podílu, žalobci jsou fyzické osoby, rodina, která nemovitost – bytový dům užívá a od začátku deklaruje, že v domě chce uspokojovat své bytové potřeby a v řízení nikdy nevznikla pochybnost, komu má být věc přikázána. Naopak a nikoli v neposlední řadě žalovaný spoluvlastnický podíl kupoval jako investici za účelem svého zisku, přičemž kupní smlouvu s původním žalovaným [jméno FO] uzavíral v době již probíhajícího soudního řízení a poté, co bylo porušeno předkupní právo původního žalobce, takže za této situace se jeví jako spravedlivé, aby nesl i veškeré důsledky spojené s probíhajícím řízením, kdy si musel být vědom toho, že odkoupením spoluvlastnického podílu předchozího spoluvlastníka [jméno FO] na sebe bere i rizika vyplývající z neúspěchu v tomto řízení.

61. Podle § 148 odst.1 o.s.ř. proto soud uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení státu za předchozí řízení před soudem I.stupně představovaných znalečným za znalecké posudky ve výši 29.051,-Kč, když účastníci zálohy ve výši 5.000,-Kč podle usnesení ze dne 4.11.2008 č.j. 8 C 403/2007 nesložili. Podle § 147 odst.1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému zaplatit též náhradu nákladů řízení státu představovaných znalečným ve výši 1.400,-Kč za marnou účast znalkyně u jednání dne 23.11.2012, přičemž tato částka je zahrnuta v částce 29.051,-Kč. Dále pak náklady řízení státu představuje znalečné znalkyně [jméno] za znalecký posudek ze dne 10.října 2017 č.[hodnota] – 23/2017 a výslech u jednání odvolacího soudu, celkem 16.299,-Kč a za aktualizaci ocenění nemovitosti a výslech u jednání dne 12.10.2018 ve výši 4.550,-Kč. Další náklady pak vznikly na znalečné za aktualizaci znaleckého posudku ze dne 7.6.2022 v částce 14.782,-Kč a za výslech znalkyně u jednání dne 8.7.2022 v částce 1.800,-Kč. Celkem tak náklady řízení státu činí 66.482,-Kč. Tuto částku celou pak soud uložil zaplatit procesně neúspěšnému žalovanému, neboť předchozí nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu ze dne 16.září 2020 č.j. 13 Co 16/2020-834 byl zrušen nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 2.listopadu 2021 sp. zn. I. ÚS 3202/20. 62. [jméno FO] základě stejné úvahy pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, kdy opět ve smyslu § 142 odst.1 o.s.ř. přiznal procesně úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení žalobce sestává z náhrady nákladů předchozího řízení před soudem I.stupně ve výši 601.790,-Kč, když podle § 8 odst. 5 advokátního tarifu – vyhl. č. 177/1996 Sb. je třeba vyjít z ceny nemovitostí po odečtení podílu žalobce, tedy 13,780.000 Kč : 2 = 6,890.000,- Kč. Sazba mimosmluvní odměny za úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty částku podle § 7 bodu 6 téže vyhl. ve výši 35.860,- Kč a právní zástupce žalobce pro žalobce vykonal následující úkony právní služby: převzetí zastoupení dne 12.11.2007, sepis žaloby 13.11.2007, vyjádření k věci ze dne 28.2.2008, ústní jednání dne 7.10.2008, vyjádření žalobce z 10.10.2008, z 22.7.2008 a 9.10.2009, zastoupení žalobce u ústního jednání konaného dne 15.4.2010, vyjádření žalobce z 27.4.2010, další vyjádření z 9.2.2011, zastoupení žalobce u ústního jednání dne 21.4.2011 trvajícího přes 2 hod, vyjádření žalobce z 9.6.2011, další vyjádření z 6.3.2012, ústní jednání z 23.11.2012 a vyjádření žalobce 29.11.2012, účast právního zástupce u vyhlášení rozsudku z 10.12.2012 (1/2 úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a odst. 2 písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb). Za každý úkon právní služby náleží právnímu zástupci žalobce režijní paušál po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Výpočet nákladů právního zastoupení advokátem tedy je: (16,5 x 35.860) + (17 x 300) = 596.790,- Kč. K tomu náleží soudní poplatek ze žaloby ve výši 5.000,- Kč. Dále náleží žalobcům náhrada nákladů řízení odvolacího ve výši 72.320,-Kč (za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast právního zástupce u odvolacího jednání po 35.860,- a dva režijní paušály po 300,-Kč), dovolacího 36.160,-Kč (za jeden úkon právní služby a jeden režijní paušál po 300,-Kč za vyjádření k dovolání) a náhrada nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost v celkové výši 10.800,-Kč (5.400,-Kč za řízení před soudem I.stupně za tři úkony právní služby po 1.500,-Kč a tři režijní paušály po 300,-Kč – převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání, 3.600,-Kč za řízení odvolací – vyjádření k odvolání a účast u jednání a 1.800,-Kč za řízení dovolací – vyjádření k dovolání). Konečně pak náleží žalobci náhrada nákladů dalšího odvolacího řízení ve výši 54.390,-Kč (za účast u jednání odvolacího soudu dne 29.11.2017 a návrh na přerušení řízení, celkem [hodnota] úkonu po 35.860,-Kč a dva režijní paušály po 300,-Kč) a dalšího řízení před soudem I.stupně ve výši 199.030,-Kč (za pět a půl úkonů právní služby po 35.860,-Kč za účast u jednání dne 16.5.2018, dne 12.10.2018 přesahujícího dvě hodiny, dne 9.11.2018 a dne 14.11.2018 a návrh na přistoupení dalších účastníků a šest režijních paušálů po 300,-Kč). Celkem tak náleží žalobcům za řízení do vydání rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] dne 14.11.2018 náhrada nákladů řízení ve výši 974.490,-Kč. Následovalo řízení odvolací (za něž náleží žalobcům náhrada nákladů řízení za jeden úkon právní služby -účast u jednání odvolacího soudu dne 16.9.2020), řízení dovolací (jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání) a další řízení před soudem I.stupně, za něž náleží žalobcům náhrada za sedm úkonů právní služby (vyjádření ze dne 21.6.2022, ze dne 30.9.2022 a účast u jednání dne 22.6.2022, 8.7.2022, 19.9.2022, 12.10.2022 a dne 9.12.2022; účast při vyhlašování rozsudku dne 28.12.2022 nepovažuje soud I.stupně za účelnou), celkem tedy [hodnota] úkonů právní služby po 35.860,- Kč a devět režijních paušálů po 300,-Kč, celkem 325.440,-Kč. Soud při rozhodování o hodnotě úkonu vycházel z původní ceny předmětu řízení. Celkem tak náleží žalobcům náhrada nákladů řízení ve výši 1.299.930,-Kč. Vzhledem k tomu, že většinová soudní praxe vychází z toho, že nárok na náhradu nákladů řízení vzniká teprve rozhodnutím soudu, kterým je o nákladech řízení rozhodováno, nezohlednil soud to, že žalovaný převážnou část nákladů řízení již žalobcům uhradil.

Poučení