8 C 60/2021- 117

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 6. 2021, č. j. 8 C 60/2021 – 81, ve znění usnesení ze dne 23. 7. 2021, č. j. 8 C 60/2021 – 94 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že žaloba s návrhem na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] ostatní plocha – jiná plocha o výměře [výměra] a parc. [číslo] ostatní plocha – jiná plocha o výměře [výměra], nově vymezených geometrickým plánem [číslo] [rok] vyhotoveným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], s nímž vyslovil souhlas Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav dne [datum], č. [anonymizováno] – [číslo] [rok] – 207, vše v katastrálním území a obci [obec], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 18 165 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 161 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. [číslo] ostatní plocha – jiná plocha o výměře [výměra] a parc. [číslo] ostatní plocha – jiná plocha o výměře [výměra], nově vymezených geometrickým plánem [číslo] – [anonymizováno] [rok] vyhotoveným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] [rok] a potvrzeným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, pod [anonymizováno] – [číslo] [rok] – [anonymizováno] dne [datum], vše v obci a [katastrální uzemí], zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], ve výroku II. konstatoval, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán uvedený ve výroku I. rozsudku a ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 874 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Všechny následně označené nemovité věci se nachází v katastrálním území a obci [obec].

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž uplatnila odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Má za to, že dobrá víra a další skutečnosti nezbytné k vydržení vlastnického práva žalobkyni nesvědčí. K nabytí vlastnického práva právních předchůdců žalobkyně mělo dojít před [datum], kdy je třeba postupovat podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), ve znění účinném od 1. 4. 1983 do [datum]. Při absenci právní úpravy vydržení před [datum] nebylo možné vlastnické právo k nemovitostem vydržet. Po [datum] byl institut vydržení v právní úpravě sice obsažen, ale pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém vlastnictví) nebyl až do [datum] způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. Oprávněný držitel pozemku měl tak právo jen na to, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991. K vydržení vlastnického práva k pozemku mohlo dojít až za splnění podmínek § 134 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992. Žalovaná má za to, že v dobré víře, že jí pozemky náleží, nemohla být ani žalobkyně, ani její právní předchůdci. Označenou předzahrádku užívali, když si ji před lety zcela obyčejným způsobem zabrali, jak bylo v předchozí době běžné. V roce 1956 totiž předmětem převodu byly pouze dva rodinné domky s nepatrnou parcelou, přičemž parcela č. st. [anonymizováno] s domem [adresa] měla výměru 71 m2, která byla uvedena i v darovací smlouvě z roku 2016 Ani z důkazů ohledání místa samého nelze učinit relevantní závěr o dobré víře žalobkyně a jejích právních předchůdců, když snímky z pozemkové mapy a zejména letecké snímky, na nichž oplocení tzv. předzahrádky zachyceno není, svědčí o skutkové verzi, že si rodina žalobkyně připlotila část parcely ve vlastnictví žalované a tuto užívala, byť si byla vědoma, že jim tato část nenáleží. Stran námitky, že v době minulé nebyl daný stav řešen, žalovaná uvádí, že vycházela z údajů katastru nemovitostí, z nichž bylo jasné, že pozemek je v jejím vlastnictví. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně ohledně posuzování nesouladu faktické výměry užívaných pozemků, neboť má za to, že držená výměra sporných pozemků 83 m2 by měla být posuzována ve vztahu k výměře pozemku parc. č. st. [anonymizováno], která činí 71 m2. Sporné části parcel tak představují 115 % výměry pozemku, k němuž přiléhají, a žalovaná má za to, že je v možnostech průměrně obezřetného člověka takovýto nepoměr mezi vlastněnými a fakticky užívanými pozemky odhalit. Připomíná, že se snažila s žalovanou vyřešit daný spor smírně, příčinu k vedení soudního sporu nezavdala a poukazuje na povinnost žalované postupovat podle obecního zřízení při přijímání rozhodnutí, a proto považuje za spravedlivé, aby náhrada nákladů řízení nebyla žalobkyni přiznána ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., případně § 143 o. s. ř.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku, neboť jej považuje za věcně správný. Iniciativa k mimosoudnímu řešení sporu vzešla ze strany žalobkyně, nikoli žalované a skutečnost, že žalovaná trvala na tom, že žalobkyni pozemky prodá, ačkoliv jí již nepatří, nelze žalované přičítat jako okolnost, která by měla pro žalovanou mít jakýkoliv pozitivní dopad. Soud prvního stupně správně postupoval podle obč. zák. a žalovanou vznášené pochybnosti o oprávněnosti držby a nedostatku dobré víry jsou nepodložené, navíc v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Otázka nesouladu výměry byla argumentována již v replice ze dne [datum] tak, že je třeba porovnávat výměry funkčního celku a nikoli jednotlivých pozemků. Ve vztahu k nákladovému výroku uvedla, že žalovaná jednoznačně zavdala příčinu k podání žaloby, když odmítla návrh žalobkyně na smírné vyřešení sporu v podobě souhlasného prohlášení o vlastnictví ke sporným pozemkům.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalované žalobu na určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] ostatní plocha – jiná plocha o výměře 79 m2 a parc. [číslo] ostatní plocha – jiná plocha o výměře 4 m2 (dále též jen„ předmětné pozemky“ nebo„ sporné pozemky“), nově vymezených geometrickým plánem [číslo] – [anonymizováno] [rok], vyhotoveným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále též jen„ geometrický plán“). Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí souboru nemovitých věcí funkčně souvisejících s domem [adresa] zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Rodina žalobkyně odnepaměti nerušeně užívá předzahrádku funkčně související s domem [adresa] v mezích oplocení. Žalobkyně nabyla nemovité věci od svých prarodičů [jméno] a [jméno] [příjmení] darovací smlouvou ze dne [datum] a ti je nabyli od rodičů [jméno] [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum] a ti je nabyli v roce 1956. Žalobkyně v roce 2020 kontrolou údajů v katastru nemovitostí zjistila, že předzahrádka domu [adresa] o výměře 83 m2 je v katastru nemovitostí evidenčně vedena na žalovanou jako součást parcely [číslo]. Žalobkyně je přesvědčena, že jsou splněny veškeré zákonné předpoklady vydržení vlastnického práva, přičemž k vydržení došlo nepochybně již v době, kdy nemovité věci byly ve vlastnictví právních předchůdců žalobkyně [jméno] a [jméno] [příjmení], podle § 134 obč. zák., a to již ke dni [datum]. [příjmení] nesprávně evidovaného stavu žalovaná odmítla.

7. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Měla za to, že žalobkyně ani její právní předchůdci nebyli při užívání v dobré víře, že jim sporné pozemky patří. Již v roce 1956 byly převáděny dva rodinné doby s nepatrnou parcelou, v následujících smlouvách byla parcela č. st. [anonymizováno] určena výměrou 71 m2 a již prostým náhledem do katastru nemovitostí bylo zjistitelné, že předzahrádka není součástí této parcely a tedy v jejich vlastnictví. To dokládají mapy z roku 1921, 1955 – 1956 i současná katastrální mapa. Ve vztahu ke sporným pozemkům si rodina žalobkyně neplnila daňovou povinnost. Dále žalovaná popsala vývoj právní úpravy vydržení v obč. zák. a soudní praxi Nejvyššího soudu ČR (dále též jen„ NS“) týkající se zjišťování dobré víry z pohledu výměry držených pozemků ve vztahu k pozemkům vlastněným. K žalobnímu tvrzení, že pozemky vydrželi již právní předchůdci žalobkyně, poukázala na ustálenou soudní praxi o tom, že oprávněný držitel si může započítat do doby nezbytné k vydržení věci oprávněnou držbu svého právního předchůdce jen tehdy, pokud ten sám věc nevydržel.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, místním šetřením a výslechem svědků [jméno] [jméno] staršího (dědy žalobkyně), [jméno] [jméno] mladšího (otce žalobkyně), [jméno] [příjmení] a účastnickým výslechem [jméno] [příjmení] (starosty žalované). Z těchto důkazů učinil následující skutková zjištění.

9. Žalovaná je vlastnicí pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 1903 m2, a to na základě zákona [číslo] – veřejný statek – pol. v. z. [číslo] ([list vlastnictví] k. ú. a [územní celek]).

10. Kupní smlouvou ze dne [datum] učiněnou ve formě notářského zápisu č. [spisová značka], [spisová značka], sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pověřeným zástupcem státního notáře [jméno] [příjmení], ve spojení s pokračováním notářského zápisu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], došlo ve prospěch kupujících – manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], ze strany prodávajících – paní [jméno] [příjmení] a její dcery [jméno] [příjmení], k prodeji domu [adresa] se stp. [číslo] zapsaných ve vložce [číslo] pozemkové knihy [obec] a domu [adresa] se stp. [číslo] zapsaných ve vložce [číslo] pozemkové knihy [obec] se všemi právy a břemeny a příslušenstvím, pozemky v mezích a hranicích, jak je prodávající samy držely a užívaly. Současně smluvní strany prohlásily v článku sedmém, že jde o převod dvou rodinných domků s nepatrnou parcelou, které spolu souvisí a tvoří jeden celek (notářský zápis včetně jeho pokračování, výpisy z pozemkové knihy).

11. Kupní smlouvou ze dne [datum], učiněnou ve formě notářského zápisu č. j. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], státním notářem v [obec], manželé [příjmení] a [jméno] [jméno] prodali manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] dům [adresa] ve stavu demolice se stp. [číslo] 71 m2 zapsaných ve vložce [číslo] pozemkové knihy [obec] a dům [adresa] se stp. [číslo] 679 m2 zapsaných ve vložce [číslo] pozemkové knihy [obec], včetně příslušenství, tj. s drobnými stavbami a oplocením (notářský zápis).

12. Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene datovanou [datum] (podepsanou [datum]) darovali [jméno] a [jméno] [jméno] žalobkyni stavbu [adresa] na pozemku parc. č. st. 18 o výměře 679 m2 včetně tohoto pozemku a stavbu [adresa] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 71 m2 včetně tohoto pozemku a pozemek parc. [číslo] vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, na listu vlastnictví [číslo] k. ú a [územní celek]. Podle čl. I. bodu 2. smlouvy je jako příslušenství těchto staveb uvedena ČOV, přilehlá zahrádka, stodola, garáž, kůlna a venkovní betonové a travnaté plochy (darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene). Vlastnické právo žalobkyně dle darovací smlouvy bylo zapsáno do katastru nemovitostí na základě návrhu na vklad podaného dne [datum] (návrh na vklad), k zápisu došlo dne [datum] (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k. ú. a [územní celek]). 13. [obec] pozemku parc. č. st. [anonymizováno], na němž stojí dům [adresa], je od roku 1921 beze změny. U domu [adresa] hranice pozemku kopíruje jeho levou zeď – při pohledu z ulice – a před přední zdí je úzký pás, od něhož hranice šikmo pokračuje k domu [adresa] (mapové podklady katastru nemovitostí). Dle snímků z mapového portálu před domem [adresa] a vlevo vedle něj se při pohledu z ulice nachází oplocená zahrádka, na přední zahrádce je umístěna nádrž na svod dešťové vody a na boční zahrádce jsou záhony. Při místním šetření bylo zjištěno, že při pohledu z ulice je vidět dům [adresa], vlevo je budova [adresa]. Předzahrádka se nachází před budovou [adresa] a z levé její strany. V místě, kde končí křídlo budovy [adresa], je kovová branka a vlevo vedle ní brána pro vjezd vozidla, na bránu vlevo navazuje zděný přístřešek pro měřič elektřiny, vlevo od zděného přístřešku stále v úrovni brány a branky pokračuje kovaný plot s podezdívkou. Plot je nahoře zdobený šipkami, přibližně v úrovni zděného přístřešku začíná budova [adresa], mezi ní a plotem je na pravé straně přibližně 4 m široký odstup, který se zužuje doleva ve tvaru trojúhelníku. Předzahrádka se pak dále vlevo rozšiřuje za roh podél budovy [adresa] do větší předzahrádky, mezi rohem domu a rohem plotu je vzdálenost 1,75 m. Větší předzahrádka je z levé strany ohraničena starším pletivovým plotem s podezdívkou a vlevo od budovy [adresa] sahá předzahrádka od domu téměř k silnici. [příjmení] a plot odděluje travnatý pás. Předzahrádka vzadu sahá k sousední budově, je trojúhelníkového tvaru a směrem dozadu se rozšiřuje. Vzadu se v ní nachází rozvětvený ovocný strom – meruňka, záhony s rajčaty a větší rybízový keř.

14. Dle výpovědi svědka [jméno] [jméno] staršího předzahrádka je u domu v podobě, jaká je dnes, minimálně od roku 1955, meruňkový strom se zde nachází asi 4 roky. Podezdívka oplocení je u domu po celou dobu nejméně od roku 1955, měnilo se pouze pletivo oplocení a natíral se plot Dle svědecké výpovědi [jméno] [jméno] mladšího přibližně od roku 2000 či 2001 měli [jméno] v budově [adresa] chladírnu drůbeže a tehdy zřídili pilíř na elektřinu. V r. 1996 v létě se ženil, a to vyměňovali pletivo v oplocení, jinak byl plot beze změny od jeho dětství. Dle svědkyně [jméno] [příjmení] (sousedky) nejméně posledních 19 let, kdy v místě bydlí, je zahrádka u domu [adresa] oplocena tak, jak je to dnes. Žalobkyně či její právní předchůdci platili daň z nemovitostí z pozemku parc. č. st. 19 (shodné tvrzení účastníků). Starosta žalované [jméno] [příjmení] ve výpovědi potvrdil, že po dobu, co je starostou (10 let), je umístění oplocení shodné. 15. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyhotovil k oddělení zaplocených částí pozemku parc. [číslo] geometrický plán, kterým byly vymezeny parcely [číslo] o výměře 79 m2 a [číslo] o výměře 4 m2 (geometrický plán).

16. Žalobkyně požádala dopisem datovaným [datum] žalovanou o schválení bezúplatného převodu části pozemku parc. [číslo] do jejího vlastnictví s ohledem na jeho vydržení (dopis žalobkyně ze dne [datum]). Žalovaná žalobkyni odpověděla dopisem datovaným [datum] tak, že by nejprve muselo proběhnout soudní řízení osvědčující vydržení části pozemku žalobkyní a navrhla, aby žalobkyně část pozemku odkoupila za cenu 100 Kč za m2 (dopis žalované ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] se žalobkyně obrátila prostřednictvím svého zástupce na žalovanou s pokusem o smírné vyřešení věci před podáním žaloby (dopis zástupce žalobkyně ze dne [datum]).

17. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 130 odst. 1 a § 134 odst. 1 a 3 obč. zák. (za použití ustanovení § 3028 odst. 2 věty za středníkem o. z.). Soud prvního stupně shledal, že žalobkyně se chopila držby sporných pozemků v dobré víře, že jí patří spolu s dalšími nemovitostmi, když tyto nerušeně užívali již její právní předchůdci od roku 1956, a to v rozsahu, v jakém je užívá i žalobkyně. Poukázal na to, že závěr o jejich dobré víře posiluje jejich dlouhodobá pokojná držba s tím, že žalobkyně neměla důvod k větší opatrnosti ohledně rozsahu nabytého majetku vzhledem k tomu, že je nabývala od osob blízkých, přičemž šlo o nemovité věci darované a tvořící ohrazených ucelený funkční celek. Vzhledem k místu, kde se dům nachází, lze přitom předpokládat jeho existenci alespoň s určitým minimálním venkovním prostorem okolo (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 1096/2010). Oprávněnou držbu nemůže sama o sobě vyloučit skutečnost, že se držitelé při nabytí nemovitosti nepřesvědčili o hranici jimi nabývaných pozemků podle operátu tehdejší evidence nemovitostí. K námitce žalované, co se týče výměr, soud prvního stupně uvedl, že nepatrnou parcelou je ve smlouvě označen nejen pozemek parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 71 m2 ale i parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 679 m2 a tudíž pouze z označení, že jde o parcelu nepatrnou, nelze dovodit, že by právní předchůdci mohli rozpoznat, že jim předzahrádka nenáleží. Z tohoto pohledu není nepoměr mezi drženými a vlastněnými pozemky rozpoznatelný (11 % výměry celého žalobkyní užívaného celku). Skutečnost, že ze sporných pozemků nebyla placena daň, není bez dalšího důvodem, aby vlastnické právo nemohlo být vydrženo. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyně do ledna 2020, kdy zjistila nesoulad mezi faktickým právním stavem a stavem evidovaným, byla oprávněnou držitelkou sporných pozemků, a to jenom po [datum] po dobu 18 let po započtení doby oprávněné držby jejích právních předchůdců, čímž splnila podmínky pro vydržení podle ustanovení § 134 obč. zák. K otázce zápočtu vydržecí doby právních předchůdců soud prvního stupně uvedl, že rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 4282/2009 na danou věc nedopadá, jelikož v odkazovaném rozhodnutí se jednalo o vydržení pozemku s vlastním parcelním číslem, který mohl být samostatně převoditelný, zatímco v souzeném případě právní předchůdci na žalobkyni předzahrádku nemohli převést, jelikož ta nebyla samostatným pozemkem, když se domnívali, že ta je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a v darovací smlouvě ji označovali jako příslušenství.

18. Předně odvolací soud uvádí, že souhlasí s tím, že procesní podmínka naléhavého právního zájmu pro podání určovací žaloby ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je dána s ohledem na ustálenou soudní praxi, že naléhavý právní zájem je dán tehdy, pokud by případný vyhovující výrok o určení vlastnictví byl způsobilým podkladem pro změnu zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí vkladem (§ 11 a násl. zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ katastrální zákon“) a žalobkyně již v žalobě tvrdila, že evidovaný stav je v rozporu se skutečným právním stavem. Podání takové žaloby pak má oporu i přímo v ustanovení § 985 o. z.

19. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě správně provedeného dokazování. Žalovaná sice namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, nijak však nespecifikovala, které ze skutkových zjištění považuje za nesprávné a který z provedených důkazů interpretoval soud prvního stupně chybně. Odvolací soud přezkoumal způsob, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy a shledal, že k jeho postupu nemá žádné výhrady. Pokud jde o způsob užívání sporných pozemků jednotlivými držiteli, bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že umístění oplocení je totožné s aktuálním stavem minimálně od roku 1955 a stav tohoto oplocení, zejména podezdívky, s tímto zjištěním nebyl v rozporu. O existenci oplocení se přitom zmiňuje i kupní smlouva z roku 1984. Pokud žalovaná napadala závěr soudu prvního stupně o dobré víře žalobkyně či jejích právních předchůdců, pak odvolací soud uvádí, že otázka, zda držitel věci byl v dobré víře, je otázkou právní, nikoli skutkovou (rozsudky NS sp. zn. 22 Cdo 1426/2002, sp. zn. 22 Cdo 1806/2006).

20. Odvolací soud se však neztotožňuje s právním posouzením věci podle ustanovení obč. zák. vzhledem k tomu, že okolnosti dle hmotného práva rozhodné pro vznik vlastnického práva žalobkyně nenastaly před [datum]. Jelikož se žalobkyně chopila držby sporných pozemků v mezích oplocení v souvislosti s darovací smlouvou uzavřenou v roce 2016 (převod tří pozemků) v domnění, že tyto jsou součástí převáděných nemovitých věcí, bylo třeba postupovat podle ustanovení o. z.

21. Žalobkyně se nemohla stát vlastníkem sporných pozemků na základě darovací smlouvy ve smyslu ustanovení § 2055 a násl. o. z. Je třeba vnímat rozdíl mezi pozemkem a parcelou. Zatímco pozemek je věcí v právním slova smyslu, parcela je zobrazením pozemku do katastrální mapy. Vymezení parcely je sice jen evidenční záležitostí a nemůže nic měnit na vlastnickém právu k pozemku (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2271/2006), má však významnou roli v případě převodu či přechodu vlastnického práva. Pro nabytí vlastnického práva je totiž rozhodný stav katastrálního operátu účinný ke dni vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Pro právní jednání týkající se pozemku je závazné parcelní číslo, jeho geometrické určení a název a geometrické určení katastrálního území (§ 51 katastrálního zákona). Pokud někdo učinil předmětem převodu vlastnictví pozemek označený parcelním číslem podle zápisu v katastru nemovitostí, nabyl jej v hranicích a geometrickém určení podle katastru nemovitostí ke dni účinnosti vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ve vztahu k obč. zák. soudní praxe přijala závěr, že není-li pozemek v převodní smlouvě příslušným číslem parcelním označen, nemůže ho nabyvatel smluvně nabýt, nebo pokud by převodce vlastnil ve skutečnosti více, než odpovídá ve smlouvě vymezenému pozemku v podobě parcely, nestává se nabyvatel vlastníkem tohoto většího (avšak smluvně nereflektovaného) rozsahu (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 1996/2013). Totéž platilo i pro přechod vlastnického práva děděním (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 4689/2017). Vzhledem k tomu, že v tomto směru právní úprava nedoznala změn, prosadí se uvedený závěr i v poměrech o. z. Jestliže tedy v darovací smlouvě uzavřené mezi právními předchůdci žalobkyně a žalobkyní v roce 2016 nebyly sporné pozemky označeny parcelním číslem a katastrálním územím dle stavu katastru nemovitostí, nemohla je žalobkyně touto smlouvou nabýt do vlastnictví. Z tohoto důvodu bylo nadbytečné vyslýchat dárce k tomu, jaká byla jejich vůle při uzavírání darovací smlouvy.

22. Jako další způsob vzniku vlastnického práva ke sporným pozemkům přicházelo do úvahy vydržení. Vydržení je originárním způsobem nabytí vlastnického práva, které se neodvozuje od práva předchozího vlastníka. K nabytí vlastnictví dochází okamžikem splnění podmínek vydržení, není třeba dalšího právního jednání.

23. Pokud k naplnění všech předpokladů vydržení došlo ještě za účinnosti obč. zák. (do [datum]), posuzuje se vznik vlastnického práva podle tohoto předpisu (§ 3028 odst. 2 věta za středníkem o. z.). Pokud ale k naplnění všech předpokladů dojde až za účinnosti o. z. (§ 3028 odst. 1, odst. 2 věta před středníkem o. z.), postupuje se již podle tohoto právního předpisu, i když vydržecí doba případně počala běžet za předchozí právní úpravy (včetně vydržecí doby právních předchůdců, je-li započitatelná). V takovém případě se uplatní i změny (zpřísnění) podmínek vydržení, k nimž došlo s účinností od [datum]. Nic na tom nemění ani speciální přechodné ustanovení § 3036 o. z. pro běh lhůt a dob, které lze vztáhnout jen na jeden ze zákonných předpokladů vydržení. [příjmení] závěr byl učiněn i v případě přechodného ustanovení § 868 obč. zák. účinného od 1. 1. 1992 do [datum].

24. Podle ustanovení § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

25. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

26. Podle ustanovení § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

27. Podle ustanovení § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického páva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

28. Podmínkami, při jejich splnění držitel nabude vlastnické právo k nemovité věci, jsou nepřetržitá držba po dobu deseti let a skutečnost, že tento držitel je držitelem pravým a poctivým a musí se opírat o titul, který by postačoval ke vzniku vlastnického práva.

29. Definice poctivé držby vychází z ustanovení § 992 odst. 1 o. z. Poctivá držba má tedy dvě podmínky, jednak přesvědčení držitele, že mu náleží právo, které vykonává a jednak omluvitelný omyl držitelele, na jehož základě držitel neví a ani mu nemusí být z okolností zřejmé, že mu držené právo ve skutečnosti nepatří. Poctivá držba, stejně jako držba oprávněná podle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák., vychází z omluvitelného omylu držitele, který se posuzuje z objektivních hledisek. Dle komentářové literatury ([příjmení], J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 95 – 105) se poctivá držba může opírat o platný právní důvod (tam, kde převodece není vlastníkem, ale převodní smlouva netrpí vadami § 1760 o. z.), stejně jako o důvod neplatný či jen domnělý. Judikatura k obč. zák. oprávněnou držbu v rozporu s veřejným seznamem, kterým je katastr nemovitostí, připouštěla, a to i z důvodu, že stav katastru nebyl v minulosti uspokojivý a přístup k jeho údajům byl složitý. Tyto důvody však pominuly a aktuální o. z. akcentuje zásadu materiální publicity tohoto veřejného seznamu a neznalost v něm zapsaných údajů neomlouvá (§ 980 odst. 1 věta první o. z.) vzhledem k tomu, že stav evidovaný v katastru nemovitostí (soubor popisných i geodetických informací) lze ověřit, dnes běžně nahlédnutím do webové stránky www.cuzk.cz. Podle ustanovení § 51 ve spojení s § 2 písm. e) katastrálního zákona mezi závazné údaje zapsané do katastru nemovitostí, co se týče nemovitých věcí, patří nejen označení parcelního čísla pozemku a katastrálního území, ale i geometrické určení pozemku (tj. určení jeho tvaru a rozměru vymezených jeho hranicemi v zobrazovací rovině). Pokud se tedy někdo chopí držby v rozporu se stavem evidovaným v katastru nemovitostí, nemůže být jeho omyl o tom, že mu věc náleží, omluvitelný a nemuže tedy jít ani o poctivou držbu. V tomto směru jsou podmínky pro vydržení dle o. z. přísnější. Také držba části sousedního pozemku, které se držitel chopí v domnění, že jde o čast jím nabývaného pozemku, může být poctivá, půjde však o situace, kdy bude obtížné porovnat stav katastrálního operátu se stavem v terénu, zejména tehdy, nebudou-li hranice parcel pro uspořádání poměrů v daném území zřetelné. Jinak řečeno, bude zde důvod pro omluvitelnost omylu při interpretaci údajů zapsaných do katastru nemovitostí. Při posuzování takového omylu pak bude svou roli hrát otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu v důsledku například existence hraničních bodů, plotu či zdi. V případě obtížné seznatelnosti vlastnické hranice pak bude možné aplikovat ta pomocná kritéria, která již zná soudní praxe při posuzování oprávněnosti držby dle obč. zák. (otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právní předchůdce apod.).

30. S ohledem na shora popsané odvolací soud vyhodnotil okolnosti, za nichž se žalobkyně chopila držby částí pozemku žalované a dospěl k závěru, že její držbu nelze hodnotit jako poctivou ve smyslu ustanovení § 992 odst. 1 o. z. Žalobkyně se totiž kromě držby tří pozemků převáděných darovací smlouvou (v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním operátem) chopila držby též částí pozemku žalované v přesvědčení, že jde o části nabývaného pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Pokud by však žalobkyně nahlédla do katastrálního operátu katastru nemovitostí (katastrální mapy), zjistila by s ohledem na tvar tohoto pozemku a skutečnost, že vlastnickou hranici mezi ním a předzahrádkou tvoří zeď domu [adresa], že je zde rozdíl ve tvaru pozemku nabývaného a drženého. V podstatě tak, jak k tomu dospěla kontrolou údajů katastru nemovitostí v roce 2020. Skutečnost, že tuto kontrolu stavu katastru nemovitostí neučinila v okamžiku nabytí držby v roce 2016, ji však v návaznosti na ustanovení § 980 odst. 1 věta první o. z. neomlouvá. Z tohoto důvodu nepřichází do úvahy ani využití institutu mimořádného vydržení (§ 1095 o.z.) vzhledem k tomu, že žalobkyni muselo být z údajů katastru nemovitostí zřejmé, že vlastníkem sporných pozemků není.

31. Současně má odvolací soud za to, že nebyla splněna ani druhá podmínka vydržení, a to uplynutí desetileté vydržecí doby (§ 1091 odst. 2 o. z.), ani dvacetileté (§ 1095 o. z.), když žalobkyně se držby sporných pozemků chopila v roce 2016 a oproti soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že k naplnění této podmínky si žalobkyně nemůže ve svůj prospěch započíst dobu držby svých právních předchůdců ve smyslu ustanovení § 1092 o. z., resp. § 1096 odst. 1 o. z. vzhledem k ustálené soudní praxi, že při uplatnění vydržení sousedního pozemku nelze započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, pokud již ten sousední pozemek vydržel (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2761/2012, usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 3767/2014). Tato judikatura se přitom týká nejen pozemku evidenčně představujícího celou parcelu, ale i jen její část. Současně odvolací soud upozorňuje na to, že počátek běhu vydržecí doby je nutno posuzovat od okamžiku uchopení držby věci držitelem, jenž se vydržení vlastnického práva dovolává a při započtení doby držby předchůdce je nutno postupovat shodně. Jinými slovy, plynutí doby nutné k vydržení nelze počítat od konce.

32. Aniž by chtěl hodnotit podmínku oprávněnosti či poctivosti držby právních předchůdců žalobkyně [jméno] a [jméno] [příjmení], odvolací soud uvádí, že tito se držby sporných pozemků chopili v říjnu 1984 a s ohledem na právní úpravu vydržení v obč. zák. účinném od 1. 4. 1983 do [datum] a od [datum] do [datum] a judikaturu k němu přijatou (rozsudek NS sp. zn. 2 Cdon 1134/96) by se tito stali vlastníky sporných pozemků uplynutím desetileté vydržecí doby (§ 134 odst. 1 obč. zák.) (za předpokladu splnění podmínky nepřetržité oprávněné držby) v říjnu 1994. Vzhledem ke shora uvedené judikatuře o nemožnosti zápočtu doby oprávněné držby právních předchůdců pak nebylo možné dobu jejich pozemkové držby do vydržecí doby žalobkyně započíst. Pokud žalobkyně s uvedenou judikaturou polemizovala jako problematickou (nemůže se domoci toho, aby právní předchůdci na ni pozemky převedli), odvolací soud odkazuje na usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 2082/2019, ve kterém dovolací soud neshledal důvody ke změně této judikatury a Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 185/20 tento názor aproboval. A byť se uvedená judikatura vztahuje k úprávě vydržení za účinnosti předchozí úpravy (§ 134 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992), považuje ji odvolací soud za nadále použitelnou i v poměrech o. z., když právní úprava započitatelnosti vydržecí doby předchůdce vydržitele je shodná. Stejně jako v případě předchozí úpravy je ve smyslu ustanovení § 1092 a § 1096 odst. 2 o. z. započitatelná jen poctivá (dobrověrná) držba předchůdce.

33. Jelikož u žalobkyně nebyly splněny podmínky pro vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům ve smyslu ustanovení § 1089 a násl. o. z., včetně vydržení mimořádného, nemohla žaloba na určení vlastnictví k nim obstát.

34. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně procesně úspěšná. Žalované vznikly náklady v souvislosti s jejím zastoupením advokátkou ve výši 18 165 Kč sestávající ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast při jednání dne [datum], účast při jednání zahrnující místní šetření dne [datum]) po 3 100 Kč (počítáno z tarifní hodnoty podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 1 200 Kč, z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání dne [datum] šest půlhodin po 100 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), 3 advokátního tarifu – 600 Kč (čas jednání se do této náhrady nezapočítává), cestovné k jednání dne [datum] ve výši 939 Kč (cestovné [obec] – [obec] a zpět 2 x 73 km při spotřebě benzínu 7,3 l [číslo] km dle VTP a ceně 27,80 Kč dle vyhlášky ve znění účinném do 18. 10. 2021 a sazbou 4,40 Kč km), z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání a místnímu šetření dne [datum] šest půlhodin po 100 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), 3 advokátního tarifu – 600 Kč (čas jednání se do této náhrady nezapočítává), cestovné k jednání dne [datum] ve výši 913 Kč (cestovné [obec] – [obec] a zpět 2 x 71 km při spotřebě benzínu 7,3 l [číslo] km dle VTP a ceně 27,80 Kč dle vyhlášky ve znění účinném do 18. 10. 2021 a sazbou 4,40 Kč km). Odvolací soud nepřiznal žalované náhradu nákladů za poradu dne [datum], neboť dle popisu tohoto úkonu v čestném pohlášení je takovýto úkon již součástí přípravy zastoupení podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, případně součástí přípravy k sepisu vyjádření k žalobě podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že se však tato příprava konala v místě sídla žalované, odvolací soud přiznal žalované nárok na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s tímto úkonem ve výši 600 Kč a cestovné ve výši 913 Kč (dle specifikace již shora popsané). Celkem náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně představuje částku 18 165 Kč.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení procesně úspěšná. Žalované vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč a náklady za zastoupení advokátkou ve výši 8 161 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání dne [datum]) po 3 100 Kč (počítáno z tarifní hodnoty podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 600 Kč, z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání čtyři půlhodiny po 100 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), 3 advokátního tarifu – 400 Kč (čas jednání se do této náhrady nezapočítává), z jízdného 961 Kč (cestovné [obec] – [obec] a zpět 2 x 70 km při spotřebě benzínu 7,3 l [číslo] km dle VTP a ceně 33,80 Kč dle vyhlášky ve znění účinném od 19. 10. 2021 a sazbou 4,40 Kč km), celkem 13 161 Kč.

37. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokátky žalované podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

38. Odvolací soud neshledal, že by v projednávané věci byly dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by zcela úspěšné žalované výjimečně neměla být přiznána náhrada nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů. Při zkoumání, zda jsou tyto důvody dány, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, jakož i k postoji účastníků v průběhu řízení. Mezi účastníky vznikl klasický spor o vlastnické právo k pozemku (zda jsou naplněny podmínky vydržení), na smírném vyřešení sporu se nedohodli, přičemž při posuzování daného případu neshledal odvolací soud žádné zvláštní okolnosti, které by jej vedly k úvaze o aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. K poměrům žalobkyně nebylo nic tvrzeno.

Poučení