8 C 62/2018 - 498

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] za účasti vedlejšího účastníka: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] o 6 056 897,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 056 897,30 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 056 897,30 Kč od 23. 6. 2018 do zaplacení.

II. Žalované a vedlejší účastnici na straně žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Česká republika – Okresní soud v Jihlavě nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou, ve znění jejího rozšíření, které bylo připuštěno usnesením soudu, se žalobkyně domáhala po žalované (a dále po [právnická osoba]. jakožto druhé původně žalované) zaplacení částky 6 056 897,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 6. 2018 do zaplacení. Ve vztahu k [právnická osoba]. (dále též jen „Nemocnice“) vzala žalobkyně podanou žalobu zpět a řízení bylo v rozsahu zpětvzetí zastaveno usnesením soudu ze dne 12. 12. 2019, č.j. č.j. [spisová značka]. Žalovaná částka představuje nemajetkovou újmu na zdraví žalobkyně ve výši 5 873 336,30 Kč (bolestné ve výši 55 104,30 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 5 818 256 Kč), náhradu nákladů spojených s péči o zdraví žalobkyně, její osobu a domácnost ve výši 169 937 Kč (z toho na pořízení vanových dvířek 29 100 Kč, zábradlí 3 200 Kč, zdravotně vhodného oblečení a obuvi 23 849 Kč, léků 12 030 Kč, doplňků stravy a bylinek 2 354 Kč, na úhradu pobytů v [jméno FO] celkem [hodnota] včetně vlastní dopravy a nákladů na ubytování doprovodu, v Lázních Klimkovice celkem 14 832 Kč včetně vlastní dopravy a v [jméno FO] [adresa] celkem 28 600 Kč včetně dopravy, za dopravu žalobkyně do nemocnice v Brně a Plzni 10 675 Kč včetně dálniční známky, za terapii u [tituly před jménem] [jméno FO] celkem 27 577 Kč, za zapůjčení polohovací postele 2 460 Kč, na pečovatelské služby 700 Kč a na úhradu poplatku za průkaz ZTP 30 Kč) a dále náhradu za zpracování znaleckého posudku ve výši 13 600 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalovaná a vedle ní i Nemocnice, jakožto poskytovatelé zdravotních služeb, zaviněně porušily zákonnou povinnost poskytnout žalobkyni, jakožto pacientce, zdravotní služby na náležité odborné úrovni a vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů. Žalobkyně byla nejdříve dne 4. 1. 2016 hospitalizována na JIP neurologického oddělení Nemocnice pro prodělaný epileptický záchvat s poruchou vědomí, kde měl být údajně její stav zaléčen a dne 6. 1. 2016 byla proto pro přetrvávající potíže psychiatrické povahy přeložena k žalované. Během hospitalizace u žalované se zdravotní stav žalobkyně postupně zhoršoval až v pátek 15. 1. 2016 byla u žalobkyně kromě dalších příznaků zaznamenána i slabost pravé horní končetiny a celková slabost, údajně však proběhla toliko telefonická konzultace s neurologem [tituly před jménem] [Anonymizováno], který měl indikovat vyšetření „po víkendu“, pokud se stav žalobkyně nezlepší. Dne 16. 1. 2016 došlo k dalšímu zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, která již měla příznaky pravostranné parézy, v důsledku čehož bylo přistoupeno k jejímu neurologickému vyšetření v Nemocnici, kterým byla zjištěna rozsáhlá cévní mozková příhoda. Po kontrolním vyšetření CT dne 18. 1. 2016 se prokázal postup otoku levé mozkové hemisféry, pro snížení nitrolebního tlaku proto byla indikována dekompresní kraniektomie, jejíž výkon byl proveden v Nemocnici u sv. Anny v Brně. Postup non lege artis na straně žalované žalobkyně shledávala konkrétně v tom, že měla lépe a rychleji reagovat na zhoršující se zdravotní stav žalobkyně v období od 6. 1. 2016 do 15. 1. 2016, zejména jejím dřívějším převozem na neurologické oddělení Nemocnice. Včasným vyšetřením a diagnostikováním žalobkyně údajně mohly být významně omezeny škodlivé následky vzniklé cévní mozkové příhody žalobkyně, jako těžký organický psychosyndrom, těžký mentální defekt, ztráta schopnosti číst a psát, snížená pohyblivost a z toho vyplývající ztráta schopnosti vést soběstačný život pro nutnou pomoc při hygieně, oblékání a chůzi. Žalobkyni měla v důsledku postupu non lege artis vzniknout nemajetková újma na zdraví a škoda z titulu náhrady nákladů vynaložených na péči o zdraví a s ní spojených, na péči o osobu a domácnost žalobkyně.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nárok uplatněný žalobou neuznala. Žalovaná poukázala na nepříznivý zdravotní stav žalobkyně ještě před jejím přijetím k ní, a to jednak na prodělané onemocnění v r. 1998 a dále na rozvoj sekundárního epileptického syndromu v r. 2015. V pozdějších vyjádřeních žalovaná poukázala na skutečnost, že i v případě včas provedené diagnostiky a případné aplikace specifické léčby dochází k selhání a v důsledku cévní mozkové příhody vznikají škodlivé následky, přičemž pravděpodobnost úspěchu léčby není převažující.

3. Vedlejší účastnice na straně žalované také neuznala žalobou uplatněný nárok.

4. Soud ve věci rozhodl mezitímním rozsudkem z 17. 12. 2019, č.j. [spisová značka], který byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2021, č.j. [spisová značka]. Podle závazného právního názoru odvolacího soudu nelze v této věci využít tzv. teorii ztráty šance či ztráty očekávání.

5. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla u žalované hospitalizována v období od 6. 1. 2016 do 16. 1. 2016. Hospitalizace byla pro zhoršení zdravotního stavu žalobkyně ukončena překladem do Nemocnice, kde byla po vyšetření zjištěna cévní mozková příhoda. Soud v podstatném rozsahu setrvává na popisu skutkových zjištění, jak jej učinil již ve zrušeném mezitímním rozsudku.

6. Z protokolu o jednání Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], ze dne 6. 9. 2018 soud zjistil, že žalobkyni byl k uzavření dohody o poskytování právních služeb právním zástupcem žalobkyně a k udělení plné moci tomuto právnímu zástupci jmenován opatrovník, [jméno FO], nar. 19. 8. 1959 a současně byla jeho právní jednání schválena zdejším soudem.

7. Z pracovní smlouvy žalobkyně uzavřené dne 1. 10. 2007 s podnikající osobou [tituly před jménem] [jméno FO] vystupujícím pod označením [právnická osoba], IČ [IČO], soud zjistil, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 1. 10. 2008 s tím, že den nástupu do práce byl sjednán na 1. 10. 2007 a žalobkyně měla pracovat jako dělnice. Ze zápočtového listu vystaveného zaměstnavatelem vyplývá, že pracovní poměr trval až do 30. 9. 2011 a byl ukončen dohodou ze zdravotních důvodů žalobkyně, když v roce 2011 žalobkyně pracovala pouze do 17. 1. 2011 a ve zbytku doby zaměstnání byly v pracovní neschopnosti. Soudu byla předložena fotografie žalobkyně a jejího otce, kteří jsou ve sportovním (cyklistickém) oblečení zachyceni v přírodě u dvou jízdních kol, přičemž na fotografii je rukou dopsáno datum 1. 8. 2015. Z dohody o účasti ve vzdělávacím programu soud zjistil, že se touto žalobkyně zavázala účastnit se vzdělávacího programu v projektu Park in park organizovaného Oblastní charitou [adresa] v době od 1. 3. 2007 do 1. 9. 2007.

8. Z části rozhodnutí o invaliditě vydaného Okresní správou sociálního zabezpečení [adresa] pod č.j. [Anonymizováno] se podává, že u žalobkyně došlo ke dni 19. 1. 2015 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %. Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, [tituly před jménem] [jméno FO] v písemně zpracovaném znaleckém posudku č. 12/1/2018 stanovila bolestné v rozsahu 416,4 bodů a celkovou nemateriální újmu na zdraví vypočetla na 5 818 256 Kč.

9. Pokladními doklady vytavenými různými lékárnami v [adresa] v době od 23. 3. 2017 do 17. 5. 2018 a fakturou společnosti AlfaFit s.r.o. z 13. 2. 2018 je prokázán nákup léků (tablet a mastí) a zdravotnických pomůcek (včetně masážního míčku a elektrického kartáčku) v celkové hodnotě 7 865 Kč. Podle stvrzenek a poštovních poukázek zaplatila žalobkyně za služby (aplikace injekcí) Integrovaného centra sociálních služeb [adresa], příspěvkové organizace v období od března 2017 do června 2017celkem 700 Kč. Dle paragonů (některých předložených duplicitně) uhradila žalobkyně za specializovanou terapii [tituly před jménem] [jméno FO] v době od března 2017 do dubna 2018 celkem 27 575 Kč. Žalobkyně stvrzenkou z 9. 8. 2017 doložila úhradu správního poplatku za vydání průkazu osoby se zdravotním postižením ve výši 30 Kč. Dle daňového dokladu vystaveného společností [právnická osoba]. (Sanatoria [adresa]) uhradila žalobkyně za léčebnou péči (příplatek) dne 23. 6. 2016 částku 1 680 Kč. Žalobkyně dále uhradila za lázeňský pobyt v [jméno FO], a.s. v době od 24. 4. 2017 do 22. 5. 2017 částku 4 830 Kč (za ubytování doprovodu dle daňového dokladu č. PZPDO517-03148) a částku 390 Kč (příplatek za vybavení pokoje lednicí dle daňového dokladu č. PZPDO517-03175). Fakturou č. [hodnota] a dodacím listem vystavenými společností [jméno FO], s.r.o. bylo prokázána koupě a montáž dvířek do plastové vany v místě bydliště žalované za cenu 25 304,35 Kč.

10. Pokladní doklady vystavené [tituly před jménem] [jméno FO] podnikajícím pod názvem FYTON byl prokázán nákup blíže nespecifikovaný nákup potravin, krému (daňový doklad bez data vystavení) a bylinek. Podle pokladního dokladu z 31. 10. 2017 byla u společnosti [právnická osoba] zakoupena pánská obuv.

11. Pokud jde o důkazy, kterými měla být prokázána výše škody v podobě nákladů spojených s péčí o zdraví, osobu a domácnost žalobkyně, byla žalobkyně poučena o tom, že ke svým skutkovým tvrzením nenavrhuje dostatek důkazů, čímž se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci. Jako náklady související s poškozením zdraví vyhodnotil soud z výše provedených důkazů vynaložení částky 7 865 Kč na léky (včetně masážního míčku a zubního kartáčku), částky 700 Kč za služby asistenčního centra, částky 27 575 Kč na zdravotní terapii u [tituly před jménem] [jméno FO], částky 30 Kč za správní poplatek, částky 6 900 Kč jako doplatků souvisejících s lázeňskými pobyty a částky 25 304,35 Kč na stavební úpravu vany. Další doložené výdaje představované účtenkami za potraviny a nákup pánské obuvi nelze dle názoru soudu považovat za související se zdravotním stavem žalobkyně. V ostatním rozsahu uplatňovaného nároku je na místě závěr, že k němu žalobkyně i přes poučení nenavrhla žádný důkaz, když nelze za důkaz prokazující vynaložení příslušné částky považovat rukou psané vyčíslení od opatrovníka žalobkyně.

12. Soud se pokusil o provedení výslechu žalobkyně, avšak s ohledem na její velmi špatný zdravotní stav, nelze z reakcí žalobkyně učinit žádné skutkové zjištění. Žalobkyně nebyla schopna se soudem komunikovat.

13. Slyšení svědci – [Jméno zainteresované osoby 0/0] (matka žalobkyně), [jméno FO] (otec žalobkyně), [jméno FO] (švagr žalobkyně) a [jméno FO] a [jméno FO] (tety žalobkyně) shodně popisovali život žalobkyně před proběhlou hospitalizací u žalované. Jakožto rodinní příslušníci uvedli, že žalobkyně byla před hospitalizací samostatná v sebepéči, ráda jezdila na kole, pomáhala vařit, chodila nakupovat, navštěvovala kulturní představení, žila v jedné domácnosti s přítelem až do roku 2014, kdy se rozešli. Rozchod nesla žalobkyně těžce. Během hospitalizace u žalované ji svědci (s výjimkou svědka [jméno FO] a svědkyně [jméno FO]) navštěvovali. Nyní je nesoběstačná. Její stav se během hospitalizace začal postupně zhoršovat. Žalobkyně měla i zaměstnání, které ale bylo ukončeno asi jeden rok před hospitalizací. Rodiče žalobkyně také vypověděli, že po ukončení hospitalizace žalobkyně výrazně přibrala, a proto museli nakoupit nové oblečení, a také novou obuv, která by šla použít s ortézou. Doplácejí na léky, nutridrinky a přípravky čínské medicíny. Aktuálně nemůže psát a ztratila schopnost čtení. Žalobkyně je také velmi bázlivá. Používají zapůjčenou polohovací postel, museli opatřit schodiště pojízdnou plošinou a vanu dvířky, která však v současně době již nevyhovují, a proto se chystají v koupelně zbudovat sprchový kout. Obdobně popisoval žalobkyni a její schopnosti v době před hospitalizací i po hospitalizaci u žalované svědek [jméno FO] (kamarád žalobkyně). Tento svědek vypověděl, že ho v současné době žalobkyně nepoznává.

14. Otec žalobkyně dále vypověděl, že žalobkyně se s přítelem rozešla asi půl roku před hospitalizací u žalované. V době rozchodu již nebyla zaměstnána. Po rozchodu se jí začaly objevovat epileptické záchvaty. V domě museli udělat řadu změn. V obýváku mají polohovací postel pro žalobkyni, kterou mají půjčenou. Předělávali koupelnu, nechali instalovat pojízdnou sedačku na schodiště a zábradlí. Nyní plánují opět přestavbu koupelny, kde budou muset udělat bezbariérový sprchový kout. Dále si museli pořídit vyšší automobil, aby žalobkyni mohli převážet. Mají další výdaje na léky, oblečení, obuv či zdravotnické pomůcky. Žalobkyně musí nosit speciální ortézu. Žalobkyně výrazně přibrala na váze, a proto museli nakoupit nové oblečení. Manželka svědka kupuje žalobkyni biopotraviny. Žalobkyně má problémy s pevnou stravou, a proto jí kupují nurtridinky. Cestovné za dopravu žalobkyně do lázní nedostal svědek proplacenu od zdravotní pojišťovny.

15. Svědek [jméno FO] (bývalý partner žalobkyně) vypověděl, že s žalobkyní udržoval dlouhodobý vztah (asi od roku 2005 do podzimu 2014). Asi pět let spolu bydleli. Žalobkyně měla v tu dobu i zaměstnání. Vztah byl normální, na žalobkyni nepozoroval žádné problémy. Jezdili na dovolené, často jezdili na výlety na kolech, navštěvovali kulturní akce. Žalobkyně byla zcela soběstačná, starala se o domácnost. Od rozchodu se neviděli. Rozchod žalobkyně nesla špatně.

16. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (ošetřující psychiatrička žalobkyně) neshledává z hlediska psychiatrického změny u žalobkyně po dobu jejího léčení od roku 2015 dosud. Na začátku léčby i teď je psychiatricky nevyšetřitelná – ani při přijímacím vyšetření neodpovídala na otázky, nespolupracovala. Teď občas odpoví, ale nestačí to na kvalitní psychiatrické vyšetření. Stejná je i diagnóza, a to organický psychosyndrom. V době předcházející prodělané cévní mozkové příhodě byly žalobkyni předepsány léky, když tato byla velmi tenzní. Psychiatrické příznaky připisuje svědkyně poškození mozku způsobenému zánětem prodělaným v minulosti. Podle názoru svědkyně nebyla žalobkyně ani v době před proděláním cévní mozkové příhody schopna samostatného fungování, zaměstnání či bydlení. Svědkyně vychází z projevů žalobkyně, jak je zaznamenala při vlastních vyšetřeních.

17. Soud k důkazu opatřil zdravotnickou dokumentaci, jejíž rozsah byl účastníky řízení vzájemně odsouhlasen. Ze záznamů v dekurzu o hospitalizaci žalobkyně u žalované v době od 6. 1. 2016 obecně vyplývají opakované stížnosti žalobkyně na bolest hlavy, přítomné stavy podrážděnosti, negativismu, neochoty, tichosti, spavosti, uzavřenosti a posléze dezorientace a zmatenosti. V dekurzu žalované ze dne 15. 1. 2016 je v 8:25 záznam lékařky [tituly před jménem] Skačáni, z něhož je zřejmé, že žalobkyně měla kromě jiného slabší pravou horní končetinu, tuto nezvedla nad podložku, úchop neprovedla. Situace měla být konzultována s prim. Bašem, který doporučil při trvání potíží kontrolu v pondělí (tj. 18. 1. 2016). V dekurzu žalované ze dne 16. 1. 2016 je v 12:36 záznam sestry, že žalobkyni bylo objednáno vyšetření na neurologii v Nemocnici, dále zde je záznam lékaře, konkrétně [tituly před jménem] [Anonymizováno], v 16:09, v níž je již jen konstatován výsledek neurologického vyšetření žalobkyně. V přijímací zprávě Nemocnice je jako bližší čas hospitalizace žalobkyně uvedeno 16. 1. 2016 v 15:28, ve status praesens Nemocnice ze dne 16. 1. 2016 týkajícím se žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] v 15:43 diagnostikoval u žalobkyně cévní mozkovou příhodu (dále též jen „iCMP“ či „CMP“).

18. Vzhledem ke skutečnosti, že pro zjišťování rozhodných skutečností, ale i pro jejich posouzení, bylo třeba vědomostí z oboru zdravotnictví přesahující širší rámec obecné zkušenosti, kladl soud značnou váhu důkazům provedenými odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky. Konkrétně se jednalo o stanovisko [tituly před jménem] Polívky, přednosty neurologické kliniky Fakultní nemocnice [adresa], ze dne 31. 10. 2017, dále neúplnou kopii znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], znalce z oboru neurologie a neurochirurgie, ze dne 20. 5. 2016 a zejména znaleckým posudkem soudem jmenovaného znalce z oboru zdravotnictví se specializací na neurologii, [právnická osoba], ze dne 9. 9. 2019 (který na rozdíl od výše jmenovaných lékařů vycházel z kompletní zdravotnické dokumentace žalobkyně, jejíž rozsah byl účastníky řízení odsouhlasen). 19. [tituly před jménem] [Anonymizováno], přednosta neurologické kliniky Fakultní nemocnice [adresa], ve svém stanovisku uvedl, že u žalobkyně došlo ke vzniku akutní ischemické cévní mozkové příhody, kdy konkrétně šlo o ložiskové poškození mozku, způsobené poruchou prokrvení v určité oblasti. Předchozí zdrav žalobkyně nelze označit za příčinu vzniku iktu. Uzávěra cévy, nebo částečná uzávěra cévy jsou často embolického původu (embolus – shluk krevních elementů), mohou být způsobeny také patologickým procesem přímo v postiženém místě. Skutečnost, že z CT angiografie provedené žalobkyni s odstupem několika hodin od vzniku příhody nebyla uzávěra cévy patrná, svědčí nejspíše pro embolickou příčinu, neboť embolus se může po určité době rozpustit. Polydipsie, projevující se nadměrnou konzumací tekutin, je údajně poměrně častou poruchou způsobenou závažným onemocněním a poškozením mozku, avšak nebyla příčinou příhody žalobkyně. Vzniku onemocnění žalobkyně nebylo možné zabránit. Podle [tituly před jménem] [Anonymizováno] nebylo v daném případě postupováno diagnosticky správně, když zaznamenaná porucha hybnosti pravé horní končetiny (15. 1. 2016 v 8:25) měla vést k podrobnějšímu vyšetření klinickému a k hledání příčiny poruchy. Mezi příčinami je vždy nutno počítat s těmi závažnými, k nimž cévní mozková příhoda patří, a to rovněž s ohledem na význam časového faktoru pro možné zavedení cílené léčby. V daném případě by bylo možné léčebně zasáhnout dříve, pokud by byla diagnóza stanovena dříve, a to konkrétně podáním léku na rozpuštění cévního uzávěru (mechanická rekanalizace v daném případě indikována nebyla pro předchozí zdravotní postižení žalobkyně). Pokud by cílená léčba byla podána dříve, embolus by býval spíše mohl být rozpuštěn.

20. Prof. Stejskal, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie a neurochirurgie, ve svém vyjádření, které nemělo zákonné náležitosti znaleckého posudku, pročež je soud posoudil pouze jako stanovisko, uvedl, že poznání nemoci žalobkyně bylo pozdní, začátek snížené mozkové perfuze mohl být časnější, možná už v době epileptického záchvatu. Příznaky postupujícího uzávěru byly alarmující, byly podceněny, vedly k prodlení ve vyšetřování i léčbě a byly příčinou újmy na zdraví s velmi těžkými následky. Prof. Stejskal ve stanovisku výslovně uvádí, že poznání iktu nebylo v případě žalobkyně snadné.

21. Ve znaleckém posudku [právnická osoba] ze dne 9. 9. 2019, č. [hodnota], znalec vycházeje z rozsáhlé zdravotnické dokumentace žalobkyně (jejíž rozsah byl odsouhlasen žalobkyní, žalovanou, i Nemocnicí jakožto druhou původně žalovanou) uvedl, že před vznikem iktu nebyla u žalobkyně přítomna žádná známá zdravotní rizika, která by se dala považovat za přesvědčivý rizikový faktor pro rozvoj CMP. Byť nelze zcela přesvědčivě stanovit okamžik rozvoje iCMP, první specifické příznaky ve formě oslabení pravé horní končetiny, byly registrovány 15. 1. 2016, které posléze progredovaly do obrazu centrálního ochrnutí lícního nervu vpravo, těžkého ochrnutí pravostranných končetin a zvýšené spavosti s průkazem subakutní (tj. trvající déle než několik hodin, +-24 h) mozkové ischémie v oblasti spánkové, temenní a týlní vlevo. Příčinou ucpání cévy, v daném případě nejpravděpodobněji střední mozkové tepny, mohlo být vytvoření krevní sraženiny někde v tělním oběhu a její následné zanesení do mozkové tepny, méně pravděpodobný je vznik krevní sraženiny přímo v místě mozkové tepny. Jako příčinu nedokrvení lze u žalobkyně zvážit i nadměrné svalové napětí v cévní stěně levostranné střední mozkové tepny, které někdy doprovází migrenózní bolesti hlavy, které mohly být u žalobkyně přítomny během její hospitalizace u žalované a pro něž bylo voláno neurologické konzilium 13. 1. 2016, avšak jednoznačný závěr o probíhajících migrenózních bolestech hlavy nelze učinit pro nedostatečně podrobné zdravotní záznamy i omezenou spolupráci ze strany žalobkyně. Podle znalce došlo ke spontánnímu rozpuštění krevní sraženiny (avšak až poté, co došlo k definitivnímu nenapravitelnému poškození mozku žalobkyně), neboť na angiografickém zobrazení z 16. 1. 2016 se jej nepodařilo zobrazit. Rozvoj otoku poškozené části mozku byl očekávatelnou komplikací. Cílem kraniektomie nebyla léčba již existujících následků iCMP, ale zabránění smrti žalobkyně v důsledku otoku mozku. Následkem prodělané iCMP došlo u žalobkyně ke zhoršení již preexistujícího organického psychosyndromu – především k dalšímu narušení kognitivních funkcí, logického myšlení, soustředění, negativismu, verbální agrese a střídání agitovanosti a oploštělé nálady. Dále je přítomno lehké centrální ochrnutí lícního nervu vpravo, středně těžké až těžké centrální ochrnutí pravé poloviny těla (pravá horní končetina je zcela nefunkční, pravá dolní končetina je funkční jen velmi omezeně s těžkou poruchou stereotypu chůze). Polydipsie může být obecně následkem poškození mozku, ať už charakteru mozkového nádoru, mozkového krvácení, poranění mozku, nebo iCMP, avšak polydipsie není obecně prokázaným a přijímaným rizikovým faktorem pro rozvoj iCMP a lze to tvrdit i v tomto konkrétním případě. Vzniku onemocnění žalobkyně nebylo možné preventivně zabránit. Po zjištění poruchy hybnosti pravé horní končetiny 15. 1. 2016 bylo správně voláno neurologické konzilium, avšak rozhodnutí žalované odsunout další diagnostiku až na 18. 1. 2016 se jeví jako problematické. U žalobkyně byla řada nespecifických příznaků (bolesti hlavy, spavost, ztuhlost, zpomalená psychika), které samy na možnost probíhající CMP neukazují, obzvlášť na pozadí psychiatrického onemocnění a psychiatrické medikace, jako tomu bylo u žalobkyně. Avšak nově zjištěné selektivní ochrnutí pravé horní končetiny zavdávalo podezření, že se jedná o specifický příznak svědčící pro ložiskové poškození mozku, jehož nejčastější příčinou je CMP. V rámci diferenciální diagnostiky mohla být zvažována i psychogenní porucha hybnosti, avšak bylo nutné nejprve vyloučit onemocnění, mezi jinými i CMP, u kterých existuje hypotetické riziko z prodlení. Diagnostiku vedenou až 16. 1. 2016 pro zhoršení klinického stavu lze považovat za opožděnou, avšak byla vedena správně, v daném případě mohla být CMP diagnostikována již 15. 1. 2016 po ranní vizitě lékařem v 8:

25. Neprovedení další pokročilejší diagnostiky dne 15. 1. 2016, popřípadě alespoň neurologické vyšetření, které by nepotvrdilo její nezbytnost, lze považovat podle znalce za postup „non lege artis“. I pokud by diagnostika byla provedena bez prodlení, nelze nezpochybnitelně tvrdit, že by vyvstala indikace ke specifické trombolytické terapii. Je zde možnost, že ranní vizita lékaře v 8:25 nebyla vznikem iCMP, ale pouhým okamžikem zjištění příznaků iCMP a sesterský personál tyto příznaky přehlédnul, popř. je v zápisech nereflektoval, čímž mohlo být hypoteticky překročeno časové okno 4,5 hodiny pro trombolytickou, resp. 6 hodin pro mechanickou rekanalizační specifickou terapii. Dále mohlo i z případné bezodkladné diagnostiky vyplynout, že vzhledem k charakteru postižení mozku již není specifická terapie iCMP možná, nebo mohla diagnostika vyústit ve stanovení diagnózy vazospasmu, který ani specificky nelze léčit. Kromě toho ale existuje i eventualita, že by byl prokázán uzávěr mozkové tepny krevní sraženinou, který by byl vhodný k provedení specifické léčby, ať už trombolytickou terapií, či mechanickou trombektomií. Výsledek případně indikované a aplikované specifické léčby je spekulativní, neznamená záruku dobrého výsledného stavu, pouze zvyšuje pravděpodobnost lepšího výsledného stavu. Jsou vcelku běžné případy selhání této terapie, či komplikací i v podobě úmrtí či těžké postižení, stejně tak ale mohlo dojít ke zlepšení neurologického deficitu, či dokonce k jeho kompletnímu odeznění. Podle znalce tedy nešlo s jistotou vyloučit, že by následky CMP i v případě aplikace trombolytické léčby byly stejné, jaké nastaly. Při výslechu znalec [právnická osoba], [tituly za jménem] odkázal na jím vypracovaný písemný znalecký posudek, když mu nebyly známy žádné skutečnosti, pro které by měl měnit či doplňovat své závěry. Zopakoval, že 15. 1. 2016 došlo u žalobkyně k rozvinutí nových příznaků, v důsledku čehož ošetřující lékařka provedla konzultaci s neurologem, avšak nesprávně bylo rozhodnuto o odkladu diagnostiky. Pokud nemohlo k neurologickému posouzení dojít u žalované, měla se obrátit na jiné zdravotnické zařízení, které by jej provést mohlo. Při dnešních medicínských znalostech je na místě při vzniku CMP přistoupit k co nejrychlejšímu vyšetření ze strany neurologa, který ověří, jak dlouho cévní mozková příhoda trvá a zda nejsou indikována další vyšetření akutního stavu. Vzhledem k tomu, že u 99 % případů je mozková příhoda způsobena krevní sraženinou (ostatní jsou raritní případy, např. stažení tepny), dá se nedokrvení mozku léčit nasazením infuze zvyšující rozpouštění krevních sraženin, případně lze přistoupit k razantnějšímu zákroku, kdy je zaveden prostřednictvím tepny do těla drát na odstranění sraženiny. Při takovémto postupu není zaručen pozitivní výsledek, ale je ověřeno a prokázáno, že včasnost má znatelný vliv na případné následky. Pokud jde o komplikace při včasném nasazení léčby, může jít o alergické reakce nebo krvácení ze skrytých lézí s tendencí ke krvácení nebo jiných zranitelných míst jako nádor či větší modřina. Při včasném použití je i takové riziko přípustné pro zlepšení stavu pacienta, není však již přípustné, kdyby mělo dojít k pozdější aplikaci. Studiemi byla údajně prokázána pravděpodobnost úspěchu léčby u 10-20 % pacientů v tom rozsahu, že zůstanou zcela nezávislými na okolí, u dalších 10-30 % pacientů dojde k snížení negativních důsledků a zvýšení jejich výkonu. Zbytek pak lze považovat za selhání léčby. Po vyšetření 16. 1. 2016 byla u žalobkyně zjištěna subakutní fáze, tj. fáze mezi akutní a chronickou, z hlediska neurologického jde o dobu přibližně mezi 12 až 24 hodinami. V této fázi již není vhodná intervence, nelze léčit příčinu, proto bylo přistoupeno k symptomatické léčbě. Pokud nedokrvení trvá déle než 4 a půl hodiny, je v zásadě zakázáno použití infuze na rozpouštění, neboť rizika s ní spojená jsou vyšší než jejich přínos.

22. Soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost z ručně psaných záznamů týkajících se cestovného, instalace zábradlí a nákupu dalších léků za 810 Kč a 200 Kč, neboť těmito záznamy sepsanými pravděpodobně otcem žalobkyně nemohlo být prokázáno, že peníze byly vynaloženy, resp. jakým způsobem byla určena výše cestovného.

23. Soud neprovedl důkaz výslechem [tituly před jménem] Polívky, který sepsal odborné stanovisko, když tento nebyl ošetřujícím lékařem žalobkyně v době před, ani po hospitalizaci. Jako svědek se tedy nemá k čemu vyjádřit. Nejedná se ani o soudního znalce a jeho závěry také nejsou v zásadním rozporu se závěry znalce. Současně nebyl proveden výslech svědka [právnická osoba], který prováděl operaci v Brně, když stav žalobkyně a následný lékařský postup není ze strany účastníků rozporný. Daný stav a lékařský postup ve znaleckém posudku hodnotil ustanovený znalec, který neshledal z hlediska medicínského problém. Výslech znalce [tituly před jménem] Stejskala soud neprovedl, když jím zpracovaný posudek dle názoru soudu nemá zákonné náležitosti, a proto byl ve věci proveden toliko jako listinný důkaz. Znalecké zkoumání provedené ve věci a týkající se otázky postupu žalované, má soud za dostatečné, ostatně závěry prezentované [tituly před jménem] Stejskalem jsou také v zásadě ve shodě se závěry soudem ustanoveného znalce ve věci. Soud rovněž neprovedl výslech znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], když s ohledem na níže přijaté závěry tento považoval za nadbytečný.

24. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalobkyně byla od 6. 1. 2016 do 16. 1. 2016 u žalované jakožto poskytovatele zdravotních služeb hospitalizována pro dekompenzaci organického psychosyndromu s psychotickými projevy. Dne 15. 1. 2016 v 8:25 lékařka žalované, [tituly před jménem] [Anonymizováno], zaznamenala slabost pravé horní končetiny žalobkyně, žalobkyně byla do Nemocnice přeložena dne 16. 1. 2016 k neurologickému vyšetření po poledni (cca mezi 12:30 a 15:30), když lékařka žalované, [tituly před jménem] [Anonymizováno], v dekurzu ze dne 16. 1. 2016 v 16:09 již jen konstatovala výsledek neurologického vyšetření žalobkyně v Nemocnici, a tedy vzniklou CMP. [tituly před jménem] Pešek dne 16. 1. 2016 v 15:43 diagnostikoval u žalobkyně CMP. Konkrétně se jednalo o CMP v subakutní fázi, tj. ve fázi mezi akutní a chronickou, z hlediska neurologického jde o dobu přibližně mezi 12 až 24 hodinami. U žalobkyně nebyla přítomna žádná známá zdravotní rizika, která by se dala považovat za přesvědčivý rizikový faktor pro rozvoj CMP. Předchozí zdravotní stav žalobkyně ani polydipsii nelze označit za příčinu CMP žalobkyně. Vzniku CMP žalobkyně nebylo možné preventivně zabránit. Jak vyplynulo z vyjádření [tituly před jménem] [Anonymizováno], ze závěru [tituly před jménem] [Anonymizováno] i znaleckého posudku [právnická osoba], poznání nemoci žalobkyně bylo pozdní, v daném případě nebylo postupováno diagnosticky správně. Neprovedení další pokročilejší diagnostiky dne 15. 1. 2016 ráno, popřípadě alespoň neurologické vyšetření, které by nepotvrdilo její nezbytnost, lze dle závěru znaleckého posudku [právnická osoba] považovat za postup „non lege artis“. Úspěšnost léčby CMP se dle znalce [právnická osoba] je na základě provedených výzkumů taková, že 10-20 % pacientů zůstává zcela nezávislými na okolí, u dalších 10-30 % pacientů dojde k snížení negativních důsledků a zvýšení jejich výkonu. Z důvodu CMP došlo u žalobkyně ke zhoršení preexistujícího organického psychosyndromu žalobkyně, k lehkému centrálnímu ochrnutí lícního nervu vpravo a ke středně těžkému až těžkému centrálnímu ochrnutí pravé poloviny těla. V důsledku prodělané CMP vznikla žalobkyni škoda na zdraví v podobě bolestného vyčísleného na 416,4 bodů a ztížení společenského uplatnění. V souvislosti s poškozením zdraví žalobkyně byly dále vynaloženy náklady ve výši 68 374,35 Kč, a to na léky a zdravotnické pomůcky, platby za sociální služby, správní poplatek, terapie a lázeňské pobyty v [jméno FO] a Sanatoriu [adresa] a na bytovou úpravu v podobě instalace vanových dvířek.

25. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2911 o.z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

26. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

27. K zákonným předpokladům odpovědnosti za újmu náleží existence protiprávního jednání, vznik újmy a existence příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce, resp. škodnou událostí, a vzniklou újmou, přičemž zavinění ve formě nedbalostní se presumuje.

28. Na straně žalované jednoznačně došlo k protiprávnímu jednání, neboť byla podle § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., ve znění účinném do 30. 4. 2016, povinna jakožto poskytovatel zdravotních služeb poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů při poskytování zdravotních služeb. Náležitou odbornou úrovní se podle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., ve znění účinném do 30. 4. 2016, rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Oslabení pravé horní končetiny žalobkyně zaregistrované žalovanou dne 15. 1. 2016 v 8:25 zavdávalo podezření, že se jedná o specifický příznak svědčící pro ložiskové poškození mozku, jehož nejčastější příčinou je CMP. Bylo proto nutné nejprve vyloučit onemocnění, mezi jinými i CMP, u kterých existuje hypotetické riziko z prodlení. Žalovaná však takovou diagnostiku vylučující onemocnění spojená s riziky z prodlení, neprovedla neodkladně, tj. 15. 1. 2016 ráno (v 8:25), nýbrž žalobkyni objednala neurologické vyšetření až 16. 1. 2016 po poledni. Diagnostika vedená 16. 1. 2016 pro zhoršení klinického stavu žalobkyně tak byla opožděná, byť byla vedena správně. Na straně žalované se tak v podstatě jedná o omisivní delikt, když tato včas nekonala, ač konat měla a mohla. Pokud bychom metodou substituce nastalý kauzální děj srovnali s kauzálním dějem, v němž by žalovaná jednala právně souladně, tj. provedla diagnostiku u žalobkyně již 15. 1. 2016 ráno, nastalý výsledek ve sféře žalobkyně mohl (avšak dlužno dodat, že také nemusel - viz níže) být jiný.

29. Újma na zdraví v podobě bolestného byla prokázána zpracovaným znaleckým posudkem a vyplývá z lékařských záznamů vedených o léčbě žalobkyně. Z výslechů rodinných příslušníků a znaleckého posudku je zřejmé také ztížení společenského uplatnění. K určení výše této újmy by bylo potřeba dle soudu doplnit znalecký posudek, který by zohlednil skutečnosti zjištěné v průběhu řízení (zejména zohlednění schopnosti pracovního uplatnění a posouzení důsledků změn zdravotního stavu způsobených psychickým vypětím způsobeným rozchodem s partnerem). S ohledem na níže uvedené závěry však soud k tomuto doplnění již nepřistoupil. Pokud jde o škodu v podobě nákladů spojených s péčí o zdraví, osobu a domácnost žalobkyně, byla tato škoda prokázána pouze v části uplatněného nároku, a to v částce 68 374,35 Kč. Ve zbývajícím rozsahu (pro 101 562,65 Kč) neunesla žalobkyně důkazní břemeno a v této části by byla bývala žaloba zamítnuta bez ohledu na závěry popsané níže.

30. Při zkoumání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vzniklou újmou je v prvé řadě z provedeného dokazování zřejmý závěr, že důvodem vzniku újmy na zdraví žalobkyně je CMP, kterou nešlo předpokládat, ani jejímu vzniku zabránit. Současně bylo zjištěno, že na rozsah poškození zdraví žalobkyně mělo vliv i protiprávní jednání žalované v podobě jejího nesprávného léčebného postupu. Jak však vyplynulo ze závěru znaleckého posudku [právnická osoba], i v případě, že by diagnostika byla žalovanou provedena bez prodlení, nelze se 100% jistotou vyloučit, že by vyvstala indikace ke specifické trombolytické terapii. Včasná diagnostika jednak mohla alternativně vyústit ve stanovení diagnózy vazospasmu, který specificky léčit nelze. Tato diagnóza by však byla spíše raritním případem, když u 99 % případů je CMP způsobena krevní sraženinou, soud proto pravděpodobnost vzniku této alternativy považoval za zanedbatelnou. Dále mohlo být již 15. 1. 2016 ráno hypoteticky překročeno časové okno 4,5 hodiny pro trombolytickou, resp. 6 hodin pro mechanickou rekanalizační specifickou terapii, a to pokud by ranní vizita lékaře dne 15. 1. 2016 v 8:25 nebyla okamžikem vzniku CMP, ale pouhým okamžikem zjištění příznaků CMP a sesterský personál tyto příznaky přehlédnul, popř. je v zápisech nereflektoval. Vzhledem ke skutečnosti, že 16. 1. 2016 v 15:43 byla u žalobkyně diagnostikována u žalobkyně CMP, a to konkrétně v subakutní fázi, svědčí tato skutečnost spíše pro závěr, že ranní vizita lékaře žalované dne 15. 1. 2016 v 8:25 byla okamžikem vzniku CMP. Přehlédnutí příznaků CMP ze strany sesterského personálu žalované, případně jejich nereflektování ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně vedené u žalované nelze předpokládat (a tím méně nepřičítat k tíži žalované). I tato hypotetická varianta překročení onoho časového okna se proto jeví být značně nepravděpodobná. V úvahu proto reálně přichází pouze alternativy, kdy následkem případně včas provedené diagnostiky mohlo být zjištěno, že vzhledem k charakteru postižení mozku žalobkyně není specifická terapie CMP možná, nebo mohla případně včas provedená diagnostika vést k indikaci specifické léčby (ať už trombolytickou terapií, či mechanickou trombektomií). [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve svém stanovisku uvádí, že podle něj mechanická rekanalizace u žalobkyně indikována nebyla pro její předchozí zdravotní postižení. Avšak [právnická osoba] ve svém znaleckém posudku, kterému soud v tomto ohledu klade větší váhu, než listinnému důkazu stanoviskem [tituly před jménem] [Anonymizováno], údajnou nemožnost provedení mechanické rekanalizace neshledává. Následkem právně souladného jednání žalované, tj. včas provedené diagnostiky, by tak s největší pravděpodobností bylo právě provedení specifické léčby (ať už trombolytickou terapií, či mechanickou trombektomií). Provedení specifické léčby žalobkyni by samo o sobě nebylo zárukou příznivého zdravotního stavu žalobkyně, avšak dle znalce [právnická osoba], by zvýšilo pravděpodobnost lepšího výsledného zdravotního stavu žalobkyně. Pokud by žalovaná nepostupovala protiprávně, byla by u žalobkyně s největší pravděpodobností provedena specifická léčba, jejímž výsledkem by bylo zvýšení pravděpodobnosti lepšího výsledného zdravotního stavu žalobkyně. I toto je však pouhou spekulací. V důsledku pochybení žalované tak žalobkyně ztratila možnost limitovat zhoršení svého zdravotního stavu, což vedlo ke zhoršení preexistujícího organického psychosyndromu žalobkyně, k lehkému centrálnímu ochrnutí lícního nervu vpravo a ke středně těžkému až těžkému centrálnímu ochrnutí pravé poloviny těla.

31. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2253/13 vyplývá, že ústavně konformní výklad čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby se pod termínem „škoda na zdraví“ rozumělo nejen zhoršení zdravotního stavu poškozeného, nýbrž právě i ztráta jeho očekávaného zlepšení způsobená vadami postupu poskytovatele zdravotní služby. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, ze dne 9. 2. 2022, dospěl k názoru, že zavázat poskytovatele zdravotní péče k povinnosti hradit újmu na zdraví pacienta pouze na základě tzv. teorie ztráty šance, tj. bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti mezi jeho jednáním (či opomenutím) a škodlivým následkem, je v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Na zavázání poskytovatele zdravotní péče k náhradě škody bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti jednání se škodlivým následkem coby jedné z podmínek obecné odpovědnosti by bylo možné pohlížet jako na ukládání povinnosti bez náležitého zákonného podkladu (k extenzivnímu či analogickému výkladu zákonných norem přitom soud neshledal důvody), vymykající se systémové koncepci institutu náhrady škody a přesouvající jej bez náležitého opodstatnění do roviny zcela hypotetické a spekulativní. Nejvyšší soud však připustil, že porušení povinnosti postupovat lege artis může s ohledem na provázanost poskytovaných zdravotních služeb s nanejvýš osobní sférou každého jedince vést (nehledě na to, zda ve výsledku dojde k újmě na zdraví) k nejistotě, útrapám, psychickému strádání v důsledku neúměrného znejistění apod., nepřiměřeně narušujícím soukromí či integritu tímto postupem zasažené osoby, a to nad rámec útrap spojených se samotným zdravotním problémem, jeho diagnostikou a léčbou, což by případně mohlo vést ke vzniku újmy v podobě zásahu do osobnostních práv takto dotčené osoby.

32. Ustálená judikatura (naposledy shrnutá v rozsudku velkého senátu specifikovaném v předchozím odstavci) Nejvyššího soudu tedy vychází ze závěru, že o vztah příčinné souvislosti jde, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Současně však se však připouští, že odpovědnost nelze neomezeně činit závislou na kauzalitě, neboť by to mohlo vést k zákonu neodpovídajícímu a ve společenských poměrech neúnosnému ukládání povinnosti nahradit škodu. Je-li tu více příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007, Soubor C 8673). Právně relevantními příčinami tedy nemohou být kterékoli faktické příčiny, sebevíce vzdálené od škodního následku, nýbrž je třeba vyčlenit (izolovat) jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů), které jsou pro způsobení následku významné (tzv. gradace příčinné souvislosti) a které podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti mají zpravidla (typicky) za následek způsobení určité škody (tzv. adekvátní příčinná souvislost). Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků, adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015). Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, č. 177/2007 Sbírky ÚS, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, a ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 25 Cdo 83/2019, nebo v literatuře Knappová, M., Švestka, J. a kol.: Občanské právo hmotné, svazek II, 3. vydání, Praha, ASPI, 2002, s. 459). Tato tzv. teorie adekvátnosti kauzálního nexu vychází z toho, že smyslem subjektivní odpovědnosti za škodu je nařídit její náhradu tam, kde škůdce škodu způsobil, ačkoli mu lze vytknout, že ji způsobit nemusel, že mohl jednat jinak. Tato odpovědnost tedy předpokládá, že vůbec bylo v lidských silách předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou újmu.

33. V rámci uplatňování nároků na náhradu škody na zdraví ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče a prokazování rozhodných skutečností, včetně příčinné souvislosti, akceptovala judikatura určitá specifika v procesní rovině, zejména možnost obrácení důkazního břemene (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2793/2017), případnost pravděpodobnostně formulovaných závěrů znalce (jak Nejvyšší soud podotknul v již odkazovaném rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, s ohledem na složitost biologických procesů je takováto formulace závěru pochopitelná a v praxi znaleckého dokazování v oboru zdravotnictví nikoli výjimečná) i to, že nelze vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacienta, nicméně existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti, musí se jednat o příčinu převažující; nestačí tu pouhá naděje na vyléčení, či obecné konstatování obvyklé padesátiprocentní pravděpodobnosti vyléčení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 164/2018).

34. Žalovaná nepochybně mohla a měla zjištěným specifickým projevům žalobkyně věnovat odpovídající péči, čímž by žalobkyně nebyla připravena o šanci na mírnější či dokonce žádné nepříznivé následky onemocnění, kterému není možné předejít. Nelze ovšem pominout, že i v případě právně souladného chování žalované, a v jeho důsledku potenciálně provedené specifické léčby u žalobkyně, mohl být nastalý výsledek ve sféře žalobkyně stejný, a to v důsledku pravděpodobnosti úspěšnosti takové léčby. [právnická osoba] kvantifikoval úspěšnost specifické léčby tak, že tato je u 10-20 % pacientů dána v tom rozsahu, že zůstanou zcela nezávislými na okolí, u dalších 10-30 % pacientů dojde k snížení negativních důsledků a zvýšení jejich výkonu. Je nutné přihlédnout také k tomu, že spolupráce s žalobkyní byla nesnadná, čímž bylo rozpoznání nemoci také komplikováno (což připouští i [tituly před jménem] [Anonymizováno]). Podle závěrů znalce jsou tedy poměrně případy, kdy dojde k selhání specifické léčby, takže žalobkyně by se mohla stát osobou závislou na okolí i při postupu lege artis ze strany žalované. Výše uvedená zjištění tedy vedou soud k závěru, že nebylo zjištěno, že by protiprávní jednání žalované bylo převažující příčinou vzniku újmy na zdraví žalobkyně. Ze závěrů znalce vyplývá, že v případě cévní mozkové příčiny je spíše pravděpodobnější, že v úvahu přicházející léčba selže. Pak nastanou nepříznivé následky rovnající se následkům vznikajícím při absenci léčby. Učiněná skutková zjištění a z nich přijaté závěry tedy svědčí tomu, že conditio sine qua non v této věci je prodělaná cévní mozková příhoda a nikoli postup non lege artis žalované. Protože mezi protiprávním jednáním žalované a vzniklou újmou (v podobě bolestného, ztížení společenského uplatnění i nákladů na péči o osobu, zdraví a domácnost žalobkyně) neexistuje příčinná souvislost, není žalovaná za újmu odpovědná a soud musel žalobu jako celek zamítnout.

35. Nelze se ztotožnit se zjednodušujícím přístupem zástupce žalobkyně, podle něhož v případě zjištění postupu non lege artis je vždy dána odpovědnost zdravotnického zařízení.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 občanského soudního řádu a nepřiznal žalované, která byla zcela úspěšná ve věci, náhradu nákladů řízení, a to včetně nákladů řízení před odvolacím soudem. Za důvody hodné zvláštního zřetele považuje soud rozsah, resp. závažnost porušení povinnosti žalované postupovat lege artis. Ze stejných důvodů nepřiznal soud náhradu nákladů řízení ani vedlejší účastnici na straně žalované.

37. Podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu nebyla státu přiznána náhrada nákladů řízení spočívajících v uhrazenému znalečném, neboť u žalobkyně jsou dány předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků a žalobkyně také byla v řízení usnesením soudu od placení soudních poplatků osvobozena.

Poučení