8 C 71/2022 - 137

Rubrum

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Anonymizováno] [Datum narození žalobkyně] [Anonymizováno] [Adresa žalobkyně] [hodnota][Adresa žalobkyně] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno advokátky] [Anonymizováno] [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], [Anonymizováno] [Datum narození žalované] [Anonymizováno] [Adresa žalované] [hodnota][Adresa žalované] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno advokáta] [Anonymizováno] [Adresa advokáta] o zřízení nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zřízení nezbytné cesty ve formě pozemkové služebnosti ve prospěch pozemku parc. č. [hodnota], k.ú. [adresa], a to přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[hodnota], k.ú. [adresa], v rozsahu geometrického plánu, který nechť nechá vyhotovit soud, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 29 458 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zřízení nezbytné cesty ve formě pozemkové služebnosti ve prospěch svého pozemku parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa], přes pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][hodnota], k. ú. [adresa], v rozsahu geometrického plánu, jehož vyhotovení navrhla soudem. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. [hodnota] (zahrada o výměře [Anonymizováno] m), na základě darovací smlouvy č. NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum]. Žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[hodnota] (trvalý travní porost o výměře [Anonymizováno] m), který vznikl sloučením původních pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[hodnota], na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Původní vlastníci pozemků žalobkyně v době převodu nemovitostí na žalovanou ústně dohodli zajištění přístupu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[hodnota] a[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] přes původní pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalobkyně tyto pozemky fakticky užívala od roku 2011 a se souhlasem žalované zde byla vybudována zpevněná přístupová cesta. Existence trvalého přístupu je dle žalobkyně doložena i tím, že žalovaná souhlasila se zřízením věcného břemene pro [právnická osoba]., na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Přístupová cesta byla užívána několik let, než žalovaná v roce 2017 v důsledku rodinných sporů přístup odepřela oplocením a výstavbou zahradního altánu. Ačkoli má nyní žalobkyně provizorní přístup přes pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tento přístup je komplikovaný, neboť vede přes pozemky dvou vlastníků. Žalobkyně se proto domáhá zřízení nezbytné cesty přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[hodnota], jelikož její nemovitost není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Tvrdí, že tento způsob přístupu je nejpřirozenější a nejkratší, přičemž omezení vlastnického práva žalované by bylo minimální, neboť by se jednalo o krajní část pozemku o nepatrné rozloze 146 m.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila navrhla její zamítnutí. Potvrzuje, že je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[hodnota] a žalobkyně vlastní pozemek parc. č. [hodnota], avšak popírá, že by kdykoli ústně souhlasila se zajištěním přístupu přes svůj pozemek. Udělení souhlasu se zřízením věcného břemene pro [právnická osoba]., se dle ní netýkalo práva přístupu k pozemku žalobkyně. Žalovaná rovněž popírá, že by na jejím pozemku byla se souhlasem vybudována zpevněná přístupová cesta, tvrdí, že zde byla pouze vysypána drť a kamínky. Přístup k pozemku parc. č. [hodnota] byl od roku 2017 zajištěn jinou cestou – matka žalobkyně tehdy zřídila přístup přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kde byla umístěna branka a realizován vstup z místní komunikace. Cesta přes původní pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byla v roce 2017 odstraněna a pozemek upraven k účelu zahrady, tedy ještě předtím, než žalobkyně pozemek parc. č. [hodnota] nabyla do svého vlastnictví. V době převodu v roce [Anonymizováno] již přístup přes pozemek žalované neexistoval a žalobkyně tuto skutečnost musela znát. V současnosti je pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[hodnota] dlouhodobě využíván jako zahrada, na němž se nachází zahradní altán, a nelze jej technicky využít jako přístupovou cestu. Žalobkyně má ke svému pozemku zajištěn přístup přes pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který funguje více než čtyři roky. Domáhá se tedy nezbytné cesty pouze z důvodu pohodlnějšího přístupu.

3. Soud ve věci jednal a provedl následující dokazování.

4. Ve věci je nesporné, že žalobkyně nabyla vlastnictví k předmětným pozemkům dne [datum] (rovněž toto vyplývá z notářského zápisu ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [hodnota]/[Anonymizováno]) a žalovaná dne [datum] (rovněž toto vyplývá z darovací smlouvy ze dne [datum]). V obou případech byl dárcem pan [jméno FO] a paní [jméno FO]. Aktuální pěší přístup k pozemku parcelové č. [hodnota] je zajištěn přes pozemky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Veškeré pozemky a listy vlastnictví (dále jen „[Anonymizováno]“) v tomto rozsudku uvedené se jsou zapsané u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], v obci [adresa], [Anonymizováno] území [adresa] a soud pro přehlednost bude dále uvádět pouze jejich čísla.

5. Z darovací smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že neexistují skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva obdarované [Jméno žalované] k nemovitostem č. [Anonymizováno]/[hodnota] a pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] Dále je uvedeno, že se strany smlouvy s touto seznámily a jejímu obsahu a znění rozumí.

6. Z výpisu z LV [Anonymizováno] ke dni [datum] soud zjistil, že na tomto LV vázne zástavní právo smluvní – [právnická osoba]. Jedná se o zástavní smlouvu ze dne [datum]. Dále zde vázne věcné břemeno vedení – právo umístění a provozování distribuční soustavy pro [právnická osoba]. Nabývacím titulem je smlouva darovací ze dne [datum] pro žalovanou.

7. Z informací o pozemku č. [hodnota] z [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) soud zjistil, že tento je ve vlastnictví žalobkyně.

8. Z informací o pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z [Anonymizováno] soud zjistil, že tento je ve vlastnictví žalované.

9. Z výkazu dosavadního a nového stavu údajů v [Anonymizováno] a geometrického plánu ze dne [datum] soud zjistil, že došlo ke spojení pozemků č. [Anonymizováno]/[hodnota], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy je nadále veden jednotný pozemek [Anonymizováno]/[hodnota] vyplynulo, že došlo ke spojení pozemků žalované – původní č. [Anonymizováno]/[hodnota], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] do jednotného pozemku č. [Anonymizováno]/[hodnota].

10. Z fotografie na č. l. [hodnota] soud zjistil, že je zde vymezený prostor mezi pozemky, ohraničený plotem z obou stran. Vymezený prostor není zpevněný, jedná se o travní porost u plotového ohraničení a uprostřed je hlíno kamenitý pruh.

11. Z výpisu z LV č. [hodnota] ke dni [datum] soud zjistil, že je zde již pouze (vyjma stavebních pozemků a zastavěných ploch) pozemek – zahrada č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]a č. [hodnota].

12. Z výpisu z LV č. [hodnota] soud zjistil, že součástí je parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví [jméno FO], což je strýc žalobkyně.

13. Z výpisu z LV č. [hodnota] soud zjistil, že součástí je parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví [jméno FO].

14. Z dopisu adresovaného [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v něm sděluje, že přístup již déle než 2 roky není umožněn a pozemek žalované tvoří oplocený celek. Zároveň žalovaná připomíná, že žalobkyně pozemek nabyla už za stavu, kdy k němu nebyl přístup přes pozemek žalobkyně a přístup měla z ostatních stran přes pozemky ostatních sousedů.

15. Z fotografií č. [hodnota] až č. [hodnota] soud zjistil, že v roce 2003 je zde čisté pole/louka, nevyužíváno bez jakékoli cesta. V roce 2010 zde vzniká stavba, stále bez jakékoli cesty. V roce 2014 je zde zřetelná cesta a jsou zde vyježděny koleje od vozidel. Cesta vede mezi pozemky na pole. Totožná situace je i v roce [hodnota]. V roce 2018 je bývalá cesta zrušena, oplocena jako součást pozemku a vyježděné koleje jsou pryč – cesta je srovnána s okolním pozemkem. V roce 2019 zde již žádná cesta není a tento stav (co se týče cesty) odpovídá současnosti. [hodnota]. Z vyjádření orgánu ochrany přírody ke změně druhu pozemku ze dne 15. 12. 2017, bylo zjištěno, že k žádosti žalované o vyjádření ke změně druhu pozemku – sloučení parcel č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[hodnota] předchozí souhlas orgánu není nutný, neboť obě se nacházejí v zastavěném území obce, tedy orgán k tomuto nemá připomínek.

17. Ze žádosti o vydání rozhodnutí o změně využití území ze dne 3. 1. 2018 bylo toliko zjištěno, že se změna dotýká pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tedy nyní sloučeného do [Anonymizováno]/[hodnota] ( listina není kompletní, ale jde o důkaz předložený žalovanou).

18. Z emailová komunikace mezi [jméno FO] (stavební úřad [Anonymizováno] [adresa]) a žalovanou z října 2019, že v roce 2019 stále ještě nedošlo ke sloučení pozemků [Anonymizováno]/[hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy žalovaná žádala o informace ohledně stavby altánu.

19. Z vyjádření k záměru „zahradní altán“ ze dne 29. 10. 2019 od [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] bylo zjištěno, že se stavbou lze souhlasit.

20. Z prohlášení vlastníka sousedních nemovitostí ([jméno FO]) ze dne [datum] bylo zjištěno, že tento byl seznámen s plánem na výstavbu altánu na parcelním č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[hodnota] a s tímto souhlasil.

21. Z emailová komunikace ohledně hypotečního úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že posloupnost úvěrů na dům je – [právnická osoba] [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [právnická osoba] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum]. Totéž vyplývá z vyrozumění o provedeném vkladu ze dne [datum], [datum], [datum], [datum]

22. Ze zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne [datum], č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] uzavřené mezi žalovanou a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. (zastoupenou [právnická osoba].), soud žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení dané věci a vzhledem k předmětu řízení neučinil.

23. Z vyrozumění o provedeném vkladu ze dne 10. 7. 2017, 4. 9. 2017, 12. 5. 2020, 23. 9. 2020, že původní zástavní právo bylo zřízeno na pozemek č. [hodnota] a č. [Anonymizováno]/[hodnota]. Zástavní právo nebylo vůbec k pozemku [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zřízeno.

24. Fotografie A až I zobrazují vývoj předmětné cesty, kdy v roce 2012 je patrná cesta, v roce 2014 se jedná o cestu vysypanou štěrkem a sjízdnou vozidlem, stejně tak v roce 2017. V roce 2019 je cesta pryč, je zde vybudován plot a místo cesty je zde trávník – tento stav platí do současnosti.

25. Z fotografií pořízenými při místním šetření dne [datum] (na č. l. 103 až 112 spisu) soud zjistil, že v současné době odpovídá stav snímkům ( leteckým) pořízených z google mapy (například fotografie 11), pokud tedy stojím na veřejné, příjezdové cestě, po pravé straně je pozemek žalované mimo jiné s altánem a bazénem, který je ohraničen plotem ( jde o rovnoměrně zarostlou travní plochu); po levé straně přijdu k pozemku [jméno FO], kdy přes tento pozemek ( dům je vlevo) projdu na pozemek [jméno FO], přes který se dostanu na pozemek žalobkyně ( odkaz na fotografie č.l. 104 a 105). - fotografie na č.l. 103, na které je vyfocen plot, se kterým sousedí pozemek žalované s pozemkem [jméno FO] s tím, že sloup se nachází na pozemku [jméno FO]. Na fotografii je vidět vzadu střecha [Anonymizováno], který je umístěn na pozemku [jméno FO]. - Fotografie na č.l. 104, jedná se v podstatě o tentýž záběr jako u předchozí fotografie s tím, že je větší záběr na pozemek žalované ( pozemek žalobkyně navazuje) pokud jde o pohled na tuto fotografii, jedná se o pohled z příjezdové cesty, té hlavní. - Fotografie na č.l. 105, tentýž záběr, akorát jde o foto, které ukazuje pohled do dáli. - Fotografie na č.l. 106, jedná se o fotografii vstupu na pozemek [jméno FO] zase z té „hlavní silnice“. - Fotografie na č.l. 107, záběr na dům [jméno FO]. - Fotografie č.l. 108, zachycuje vstup na pozemek matky žalobkyně, [jméno FO], jedná se vlastně o pohled z pozemku pana [jméno FO] na pozemek paní [jméno FO]. - Fotografie č.l. 109, na které je pohled z pozemku paní [jméno FO] na pozemek paní žalobkyně. - Fotografie č.l. 110, v podstatě stejná jako předchozí s tím, že se jedná o pohled trošku víc doleva. - Fotografie č.l. 112, na které je pohled na pozemek žalované, kdy je vidět živý plot, který se nachází podél hranice s pozemkem žalobkyně. - Fotografie č.l. 113, na které je pozemek paní žalobkyně s tím, že fotograf si otevřel bránu a pořídil foto pozemku paní žalobkyně vlastně do dáli.

26. Z videozáznamu pořízeného žalovanou z mobilu ze svého domu soud zjistil, že na pozemek žalobkyně jela dvě auta, resp. z pozemku 2 auta, a to dodávka a osobní automobil. Dále tedy bylo zjištěno, že přístup a průjezd na pozemek žalované je možný, ačkoli se jedná o průjezd přes dva pozemky.

27. Z výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že [Jméno žalobkyně] je její dcera a [Jméno žalované] je přítelkyně jejího syna [jméno FO]. Dříve byly vztahy dobré, ale nyní jsou špatné, a to mezi synem a [Jméno žalované] i celkově. Důvodem zhoršení vztahů byla cesta, která je předmětem sporu. Svědkyně popsala, že syn [jméno FO] přišel s požadavkem na pozemek pro výstavbu domu, který si museli vyřídit, jelikož byl v nájmu. Měla společné vlastnictví pozemku se svým bratrem. [Jméno žalované] si nájem vyřídila s panem [Anonymizováno], který souhlasil s ukončením svého nájmu pozemku. Pozemek byl převeden na [Jméno žalované], protože [jméno FO] byl v [Anonymizováno] a nemohl jej vlastnit. Při podpisu darovací smlouvy si svědkyně nevšimla, že se jedná o dva pozemky, ač původně zamýšlela převést pouze stavební pozemek, nikoli cestu. Až později zjistila, že cesta byla součástí převodu. Cesta, která byla dříve v terénu existující, ale pak zanikla. Následně byla po převodu pozemků znovu obnovena [Jméno žalované] a [jméno FO], kdy v době převodu tam nebyla. Používala se sedm let, ale v roce 2017 byla zrušena [Jméno žalované] a [jméno FO] s odůvodněním, že ji [Jméno žalobkyně] nepotřebuje, ačkoli je cesta nezbytná pro přístup k zahradě a k pozemku [jméno FO]. V roce 2018 převedla svůj pozemek na [Jméno žalobkyně]. V té době již cesta neexistovala a přístup k pozemku byl možný pouze přes sousední pozemky. Svědkyně žádala [Jméno žalované] o povolení přístupu, ale bylo jí sděleno, že cesta není potřebná. V době podpisu darovací smlouvy nebyl smluvně dohodnut závazek k zajištění přístupu. Svědkyně popsala, že [Jméno žalované] souhlasila s vybudováním přístupové cesty a povolila přívod elektrické energie na zadní pozemek, kde měla [Jméno žalobkyně] původně v úmyslu stavět, ale stavba nebyla povolena z důvodu ochrany [Anonymizováno]. Svědkyně uvedla, že při uzavření darovací smlouvy neexistovala žádná písemná dohoda o zřízení přístupu a ani ústní příslib. Až po roce 2008 byla cesta v terénu znovu vybudována, ale její dlouhodobé užívání nebylo smluvně zakotveno. [Jméno žalované] později zastavila pozemek bance, aby získala větší financování pro stavbu domu. Svědkyně rovněž popsala, že se pokoušela vyjednat přístupovou cestu s [Jméno žalované], ale ta ji odmítla s tím, že cesta není potřebná. Svědkyně uvedla, že v důsledku toho se nyní [Jméno žalobkyně] dostává ke svému pozemku pouze přes sousední pozemky svědkyně a jejího syna [jméno FO], což není dlouhodobě udržitelné řešení. [adresa] motorových vozidel je omezen a není zde žádná zpevněná komunikace. Svědkyně také zmínila, že [Jméno žalované] neumožnila přístup ani k jinému pozemku, který svědkyně vlastnila za sporným pozemkem. Odkázala na příklad jiných vlastníků pozemků, kteří také nemají samostatný přístup. [jméno FO] svědkyně považovala za neakceptovatelné a vztahy mezi stranami se nadále zhoršily. Celkově svědkyně zdůraznila, že přístup k pozemku byl původně zajištěn, ale s postupem času byl zrušen, což mělo negativní důsledky pro využívání pozemku [Jméno žalobkyně] i pro celkové vztahy mezi účastnicemi sporu.

28. Z výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že [Jméno žalobkyně] je jeho neteř a [Jméno žalované] je přítelkyně jeho synovce. S paní [jméno FO] udržuje pozitivní vztah, zatímco vztah s paní [jméno FO] označil za neutrální. Uvedl, že cesta, která je předmětem sporu, existovala od nepaměti a byla jediným přístupem na pole a sousední pozemky. Před několika lety převedl spolu se svou sestrou pozemky na synovce a neteř. Nejprve byl pozemek darován paní [jméno FO], poté [Jméno žalobkyně], přičemž oba převody proběhly v rozmezí jednoho roku. [jméno FO] uvedl, že se přístup k pozemkům v době převodu neřešil, protože cesta byla funkční a mezi stranami panovaly dobré vztahy. Cesta byla široká přibližně 4,5-5 metrů a sloužila jako přístup na pole a k třešňovým alejím. Po určité době paní [jméno FO] začala omezovat přístup a nechala postavit plot, který cestu zablokoval. Nebyla uzavřena žádná písemná smlouva o zachování přístupu a ani ústní dohoda. O zrušení cesty se dozvěděl až zpětně, když viděl, že je cesta zabírána. Nepamatuje si přesně, kdy k tomu došlo, ale odhaduje, že asi před třemi až čtyřmi lety. Uvedl také, že byla na pozemcích vybudována inženýrská síť, ale o podrobnostech nezná detaily. Potvrdil, že cesta byla zrušena a že přístup k pozemkům [Jméno žalobkyně] byl značně omezen.

29. Z výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že je bratrem [Jméno žalobkyně] a dlouholetým partnerem [Jméno žalované]. Se sestrou v současnosti nevychází a vztahy mezi nimi se zhoršily kvůli sporu o přístupovou cestu. [jméno FO] uvedl, že [Jméno žalobkyně] mu v roce [hodnota] ústně přenechala pozemek č. [hodnota], který se nachází za jeho domem, protože ho považovala za bezcenný. Formálně však pozemek zůstal ve vlastnictví jejich matky. O tento pozemek se staral a v roce 2017 k něm zrušil cestu, na té vyhrabal kameny a štěrk, oplotil a vysadil stromy. S [Jméno žalované] se vztahy řešily tak, že ona vlastnila pozemek kvůli jeho finančním problémům a [Anonymizováno]. Po zrušení cesty se [Jméno žalobkyně] mohla dostat ke svému pozemku pouze přes sousední pozemky jejich matky a bratra [jméno FO]. Tento přístup byl dostatečný a nebylo nutné zachovávat původní cestu. Potvrdil, že cestu odstranil z vlastního rozhodnutí a neproběhla o tom žádná formální jednání s ostatními členy rodiny. Také uvedl, že matka ho nikdy nežádala o zachování přístupu. Když byla cesta odstraněna, postavil na pozemku altán a vysadil další stromy. V současnosti [Jméno žalobkyně] využívá přístup přes pozemek bratra [jméno FO] a jejich matky, což podle [jméno FO] není problematické. Přiznal, že vztahy mezi ním a jeho sestrou se od roku 2018 značně zhoršily a že se spolu prakticky nebaví.

30. Další důkazy navržené žalobkyní, a to geometrický plán pro vymezení rozsahu věcného břemene, znalecký posudkem na stanovení rozsahu a na ocenění úhrady za zřízení nezbytné cesty, korespondenci [Anonymizováno] pozemkového úřadu ohledně vytýčení hranic soud pro nadbytečnost neprovedl, a to s ohledem na zamítnutí žaloby, jak je uvedeno dále.

31. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

32. Pozemek č. [hodnota] je ve vlastnictví žalobkyně, zatímco pozemek č. [Anonymizováno]/[hodnota] patří žalované. Došlo ke spojení pozemků žalované – původní č. [Anonymizováno]/[hodnota], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] do jednotného pozemku č. [Anonymizováno]/[hodnota], přičemž mezi pozemky byl původně vymezený prostor ohraničený plotem, který nebyl zpevněný, a kterým byl zajištěn přístup na „budoucí“ pozemek žalobkyně, tedy v době, kdy žalobkyně pozemek ještě nevlastnila. Žalobkyně pozemek nabyla v roce 2018 již za situace, kdy k němu nevedl přístup přes pozemek žalované, ale pouze přes sousední pozemky - [jméno FO] a [jméno FO]. Co se týče vývoje cesty, v roce 2003 bylo na místě pouze čisté pole, v roce 2010 zde vznikala stavba, ale stále bez cesty. V roce 2014 byla patrná vyjetá cesta vedoucí mezi pozemky, což trvalo až do roku [hodnota]. V roce 2017 byla cesta zrušena na základě iniciativy [Jméno žalované] a [jméno FO], kteří ji odstranili, propojili se svou zahradou, oplotili a vysadili stromy, což mělo za následek ztrátu přístupu na pozemek žalobkyně. V roce 2018 byla cesta již zrušena a oplocena jako součást pozemku žalované, což trvá dodnes. [jméno FO] uvedl, že cestu zrušil bez formálních jednání s rodinou a po jejím odstranění postavil na pozemku altán. Cesta existovala minimálně od roku 2014, byla široká přibližně 4,5–5 metrů a sloužila k přístupu na pole a k třešňovým alejím. Žalobkyně získala svůj pozemek v roce 2018 převodem od [jméno FO], přičemž v té době cesta již neexistovala a přístup k pozemku je nyní možný pouze přes sousední pozemky [jméno FO] a [jméno FO]. V současnosti [Jméno žalobkyně] využívá přístup pouze přes pozemky své matky a bratra a [Jméno žalované] odmítla dohodu o zajištění přístupu, kdy pozemek je navíc zastavený ve prospěch banky. Současný stav je tedy takový, že v místě, kde byla původní cesta na pozemek žalované je oplocená zahrada žalované, tvořící funkční celek, kdy zde již fakticky žádná cesta není. Žalobkyně má zajištěný přístup přes pozemky rodinných členů ( matky a bratra žalobkyně), avšak tento postup se jí nejeví jako vhodný a bylo by jednodušší obnovit přístup skrz původní (dnes již zrušenou) cestu.

33. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 1029 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.), podle kterého platí, že vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odstavce 2 může nezbytnou cestu soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

34. Podle ustanovení § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

35. Základní podmínky pro zřízení nezbytné cesty jsou tyto: Vlastník nemovité věci není současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka k nemovitosti nelze sjednat jinak, kdy pro pouhé zlepšení spojení nelze nezbytnou vestu zřídit, na druhou stranu je v zákoně uvedeno, že cestu lze řídit, není-li nemovitost dostatečně spojena s veřejnou cestou, což znamená, že pokud je stávající spojení sice nepohodlné, nelze právo cesty zřídit. Pokud tu však spojení existuje, ale objektivně nepostačuje, pak nezbytnou cestu zřídit lze (což není v posuzovaném případě).

36. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že nabytí věci bez spojení s veřejnou cestou automaticky neznamená, že nabyvatel nemá právo na povolení nezbytné cesty [srovnej Spáčil, Jiří a kol., Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2013 , str. 206]. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 557/2022 se podává: „K zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty lze proto přistoupit až na základě posouzení veškerých konkrétních okolností případu, z nichž vyplyne jednoznačný závěr, že nabyvatel nemovitosti v daném případě postupoval hrubě nedbale či dokonce úmyslně, v důsledku čehož zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti. Při posuzování je nutno mít na paměti, že podmínkou obsaženou v § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. nemá být sankcionována sama o sobě skutečnost, že někdo nabyl nemovitou věc bez přístupu, nýbrž především ta okolnost, že nabyvatel se lehkovážně spoléhal na to, že mu bude přístup k pozemku po jeho nabytí. Úmyslem zákonodárce totiž zjevně nebylo vytvoření kategorie nemovitostí bez přístupu, k nimž již nebude moci být nezbytná cesta povolena, nýbrž úmyslem bylo sankcionovat lehkovážné jednání nabyvatelů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015, publikovaný pod č. 37/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).“ 37. Výkladem této podmínky (úmysl, hrubá nedbalost) se zabýval i Ústavní soud. Nejvyšší soud v minulosti zastával názor, že je nutné především zohlednit, jak se nabyvatel zajímal o existenci přístupu k nemovitosti před jejím nabytím (například usnesení NS ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). Pokud se tedy nabyvatel nepokusil zajistit si přístup před nabytím nemovitosti sám, ačkoli o absenci přístupu věděl a učinit tak mohl, soud zpravidla nezbytnou cestu nepovolil. Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II ÚS 1587/20 uvedl, že je třeba rozlišovat dva případy- jednak případy, v nichž vlastník nemovitosti úmyslně či hrubě nedbale zapříčiní situaci, ve které nebude mít ke své nemovitosti zajištěn přístup- což je v posuzovaném případě a jednak případy, v nichž je absence přístupu objektivní skutečností a nabyvatel nemovitosti do ní pouze vstoupil, například děděním. V tomto druhém případě pak podle Ústavního soudu nepovolení nezbytné cesty odporuje ústavně garantovanému právu vlastnit majetek.

38. Mezi stranami nebylo sporu o tom, jakým způsobem a kdy získaly žalobkyně a žalovaná předmětné sousedící pozemky, tedy, že k nabytí pozemku do vlastnictví žalobkyně došlo darovací smlouvou ze dne 27. 7. 2018 a u žalované darovací smlouvou ze dne 19. 11. 2008, přičemž u obou byli dárci [jméno FO] a [jméno FO]. Současně nebylo sporu ani o tom, že aktuální pěší přístup k pozemku [Anonymizováno] je zajištěn přes pozemky [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], což potvrdila i svědkyně [jméno FO], která je vlastnicí jednoho z pozemků. K prohlášení předvolaného svědka [jméno FO], bratra žalobkyně a vlastníka druhého z pozemků (ve věci odmítl vypovídat), o tom, že žalobkyni zakazuje vstup na jeho pozemek, pak soud nepřihlíží. Soud se proto nejprve zabýval okolnostmi, za nichž došlo k nabytí vlastnictví žalobkyní.

39. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná nabyla pozemek do svého vlastnictví v roce 2008 (dárci nechtěli darovat [jméno FO], což byl tehdejší přítel žalované, neboť měl dluhy), v roce 2010 zde vznikala stavba rodinného domu, v roce 2014 je z fotografií patrná vyjetá cesta vedoucí mezi pozemky, což trvalo až do roku [hodnota], přičemž do roku 2015 tuto „cestu“ využíval i nájemce pozemků pan [jméno FO]. V roce 2017 (někdy na podzim) došlo [jméno FO] ke zrušení cesty, a to podle výpovědi tohoto svědka údajně proto, že mu žalobkyně, která nezískala souhlas [Anonymizováno] ke stavbě domu, někdy v roce [hodnota] řekla, že je pro ni bezcenný ten pozemek a že si ho má nechat. Svědek uvedl, že rušení cesty probíhalo tak, že tam byly kamínky, které vyhrabal a vyhrabal také štěrk, kdy tam nějaký byl, zlikvidoval, aby tam mohla růst tráva, zlikvidoval podezdívku a oplotil to. Darovací smlouvou ze dne 27. 7. 2018, kterou připravila žalobkyně a předložila dárcům k podpisu, nabyla žalobkyně do svého vlastnictví pozemek [Anonymizováno], tedy v době, kdy byla již nejméně rok „cesta“ zlikvidována a pozemek oplocen. V roce 2019 byl na pozemek žalované umístěn bazén a v roce 2020 vybudován altán, což žalovaná uvedla i v žalobě. Žaloba došla soudu dne 1. 3. 2022.

40. Soud nejprve zvažoval princip proporcionality, dle něhož se poměřuje výhoda zřízení nezbytné cesty s nevýhodou, která plyne pro zatíženého vlastníka (viz také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1897/2004, 22 Cdo 38/2005, 22 Cdo 2711/2011). V posuzovaném případě jde o spor žalobkyně jako fyzické osoby, vlastnící pozemek, který je v katastru nemovitostí veden jako zahrada se žalovanou, fyzickou osobou, která vlastní sousedící pozemek, na kterém stojí rodinný dům a pozemek je využíván k bydlení.

41. Při posouzení proporcionality potřeb obou stran sporu soud zvažoval potřeby žalobkyně oproti zájmu žalované, která pozemek, na němž chce žalobkyně zřídit nezbytnou cestu, užívá za účelem bydlení své a svojí rodiny při vědomí zákonné ochrany vlastnického práva (§ 3 odst. 2 písm. e/občanského zákoníku za použití čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Při tomto testu proporcionality práv účastníků se soud přiklonil na stranu žalované, neboť žalobkyně má faktickou možnost průchodu (a i průjezdu, jak potvrdila svědkyně [jméno FO]) na svůj pozemek, užívaný jako zahradu přes pozemky [jméno FO] a [jméno FO], takže k realizaci užívání zahrady ( mimo jiné sekání trávy, chov drůbeže) není zřízení nezbytné cesty existenčně nutné. Za této situace nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby strpěla omezení svého vlastnického práva povolením nezbytné cesty.

42. Pozitivní podmínky pro zřízení nezbytné cesty dle custanovení § 1029 o. z. jsou následující. Žalobce musí být vlastníkem pozemku - to žalobkyně splňuje. Musí být dán konflikt vlastnických práv sousedů - rovněž je splněno a potvrdili to i svědci. Pak je tu zásadní podmínka nemožnosti řádného hospodaření a užívání pozemku proto, že není dostatečně spojen s veřejnou cestou. Tuto podmínku žalobkyně nesplňuje. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně užívá svůj pozemek jako zahradu, přičemž od doby nabytí vlastnického práva k tomuto pozemku neměla přístup jakkoliv znemožněn, neboť si přístup so zajistil přes pozemky matky a bratra Jediné, co žalobkyně tvrdí ohledně důvodnosti povolení nezbytné cesty je to, že v minulosti měla zajištěno spojení na veřejnou cestu, o kterou však v důsledku jednání žalované přišla, neboť žalovaná svou stavební činností zabránila napojení její nemovitosti na veřejnou cestu. To však není právně relevantní argument pro zřízení nezbytné cesty přes pozemek žalované za situace, když v době uzavření darovací smlouvy žádné napojení na veřejnou cestu přes pozemek žalované žalobkyně.

43. Soud se dále zabýval zákonnými negativními výlukami dle § 1032 občanského zákoníku. Dovodil, že je zde naplněna výluka podle ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. Nad rámec toho, co bylo uvedeno výše stran posouzení hrubé nedbalosti lze dodat to, že hrubou nedbalostí se rozumí lehkomyslný přístup k plnění povinností a zanedbání požadavku náležité opatrnosti, svědčící o bezohlednosti k zájmům jiných osob (viz také rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2702/2012, publikované pod Rc 59/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V souzené věci tato hrubá nedbalost, vedla z pohledu žalobkyně k nedostatku přístupu ke svému pozemku. Spočívá v tom, že žalobkyně se vlastním zaviněním a tedy hrubou nedbalostí zbavila možnosti průchodu a průjezdu přes pozemek žalované, jak vyplynulo z výpovědi svědků i z listinných důkazů, a to tím, že: žalobkyně v době, kdy zajišťovala realizaci darovací smlouvy, velmi věděla o tom, že přístup přes pozemek žalované nemá ( již téměř rok), přičemž v době, kdy žalovaná začala se stavebními úpravami nepodnikla žádné kroky k tomu, aby nedošlo ke zrušení „cesty“, ačkoli měla podle svých tvrzení v úmyslu na svém pozemku stavět dům ( a to i když ještě nebyla vlastníkem, neboť mohla aktivně působit na matku a strýce žalobkyně, kteří byli se situací obeznámeni). Žalobkyně se spoléhala na jakousi tvrzenou ústní dohodu, kterou údajně měla se žalovanou, tedy lehkovážně spoléhala na příbuzné svého bývalého partnera a jediným aktivním krokem od roku 2017 a poté od roku 2018, kdy se stala vlastníkem pozemku, bylo podání žaloby až v roce 2022, když předložený dopis od žalované pro [tituly před jménem] [jméno FO] aktivní jednání žalobkyně neprokazuje, když zde absentuje zejména průvodní dopis od [tituly před jménem] [jméno FO] pro žalovanou. Důvěra v to, že soud povolí nezbytnou cestu, bez předchozích kroků k zajištění přístupu, je rovněž soudem s ohledem na výše uvedené považována za hrubou nedbalost, stejně tak jako i to, že se žalobkyně nemohla spoléhat na dobrou vůli žalované, neboť jak bylo zjištěno, ke zhoršení dobrých vztahů došlo rovněž před uzavřením smlouvy.Protože se tedy žalobkyně o existenci přístupu aktivně nezajímala, nečinila kroky k jeho zajištění a faktický přístup tolerancí žalované zde v době uzavření darovací smlouvy neexistoval, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a zřízení nezbytné cesty nepovolil.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 29 458 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 2 500 kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 6. 6. 2022, účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] – 2 úkony, [datum], [datum]- 2 úkony a účast na místním šetření dne [datum]) v celkové výši 25 000 Kč, dále paušální náhrady v rozsahu 10-ti náhrad v celkové výši 3 000 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši 658 Kč (2 x 329 Kč) a to v souvislosti s cestami realizovanými z [adresa] a zpět ve dnech [datum] a [datum]) automobilem [Anonymizováno], RZ [SPZ], spotřeba benzínu Natural 95 6,87 l/100 km, ceně 38,20 Kč za litr paliva náhradě 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut ( 4x hodiny na každou cestu) v částce 800 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalovanou zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).

45. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § [hodnota] odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.

Poučení