8 C 72/2021-311

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o vydání náhradního pozemku takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s žalobcem v tomto znění: Převodce: [země] – [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa žalované], PSČ: [PSČ] a Nabyvatel: [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], PSČ: [PSČ] uzavírají tuto Smlouvu o převodu pozemku I. [anonymizována tři slova], jednající jménem České republiky jako převodce, spravuje ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ zákon o půdě“), mimo jiné též tyto pozemky ve vlastnictví státu: -) parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; -) parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; -) parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; -) parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; -) parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; -) parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; -) parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]. (dále jen jako„ pozemky“).

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě. Nevydané pozemky uvedené v článku I. této smlouvy byly oceněny na částku 1.209.085,17 Kč. Nároky nabyvatele vůči převodci na převod jiného pozemku dle zákona o půdě činí ke dni uzavření této smlouvy částku 33.714.441,20 Kč (slovy: třicet tři milionů sedm set čtrnáct tisíc čtyři sta čtyřicet jedna korun českých dvacet haléřů). Tento nárok nabyvatel uplatňují na základě: -) pravomocného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum], zn. PÚ [číslo].

III. Převodce převádí na nabyvatele nemovitosti – pozemky specifikované v článku I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi, a nabyvatel je do svého výlučného vlastnictví přijímá. Vlastnické právo k pozemkům přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí na základě této smlouvy.

IV. Smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatel dále prohlašuje, že mu je znám stav převáděných pozemků a tyto pozemky do svého výlučného vlastnictví přijímá tak, jak je uvedeno v článku III. této smlouvy. V. 1) Smluvní strany se dohodly tak, že jakékoliv změny a doplňky této smlouvy jsou možné pouze písemnou formou na základě dohody účastníků smlouvy. 2) Tato smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu této smlouvy smluvními stranami.

VI. Smluvní strany po přečtení smlouvy prohlašují, že s jejím obsahem souhlasí a že tato smlouva je shodným projevem jejich vážné a svobodné vůle a na důkaz toho připojují své podpisy. V [obec] dne ……………….. V [obec] dne ……………….. [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] úřad [celé jméno žalobce] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 7.538 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 17. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. zákona o půdě, a to ve vztahu k pozemkům, které jsou specifikovány v žalobě a ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že je oprávněnou osobou dle ust. § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě (dále jen jako „zákon o půdě“) a jeho právnímu předchůdci byla rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] zn. PÚ [číslo] přiznána náhrada za nevydané pozemky nacházející se v k. ú. [část obce], které jsou specifikovány v žalobě. Žalobce uváděl, že je právním nástupcem původního vlastníka odňatých pozemků, [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum], když žalobce je jeho zákonným dědicem dle proběhlého dědického řízení u Státního notářství v [obec] sp. zn. [spisová značka]. Žalobce tvrdil, že předmětné pozemky byly odejmuty jeho právnímu předchůdci výměrem [anonymizováno] [okres] ze dne [datum] zn. [číslo] [číslo], a to ve smyslu zákona č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě. Žalobci byla za nevydané pozemky stanovena a proplacena náhrada ve výši 1.434.058,80 Kč, s níž však žalobce nesouhlasí a v tomto řízení se současně domáhá přecenění svého nároku a tvrdí, že předmětné pozemky již byly v době jejich přechodu na stát určeny k zastavění stavbami (areálem) letiště v [obec] [část obce] a tyto pozemky byly odejímány v souvislosti s rozšířením tohoto letiště a z tohoto důvodu tak měly být tyto pozemky oceněny jako stavební, tj. cenou 250 Kč/1m2 dle § 14 odst. 1vyhlášky č. 182/1988 Sb. a výše nároku žalobce by tak měla ke dni podání žaloby činit 35.148.500 Kč. Žalobce odkázal na rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR a tvrdí, že dle uvedené judikatury a dle znaleckých posudků předložených žalobcem mu náleží náhrada ve výši 35.148.500 Kč a rozdíl oproti již zaplacené částce státem představuje částku ve výši 33.714, 441,20 Kč. Žalobce tvrdí, že ocenění jeho nároku státem je chybné, pokud pozemky nebyly oceněny jako pozemky stavební a k prokázání stavebního charakteru odňatých pozemků předložil vypracované znalecké posudky. Žalobce uvedl, že je mu známo, že žalovaný odmítl oprávněným osobám správně ocenit nevydané pozemky, které byly obdobně jako v případě žalobce, odejmuty pro účely rozšíření letiště v [obec] [část obce], když oprávněné osoby se domáhaly správného ocenění žalobou podanou rovněž k soudu. Dále uvedl, že je z dlouhodobé praxe jeho právnímu zástupci známo, že žalovaný zcela odmítá přeceňovat nároky oprávněných osob týkající se nemovitostí v [katastrální uzemí]. Žalobce dále tvrdí, že žalovaný odmítá oprávněným osobám přiznat správnou výši nároků a takový postup považuje za svévolný a odůvodňující postup žalobce uplatňovat svůj nárok soudní cestou, tedy požadovat vydání náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku. Tvrdí, že postup žalovaného lze označit za liknavý a svévolný, což vyplývá z judikatury Nejvyšší soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Dále tvrdí, že žalobce vyvíjí mnohaleté marné úsilí o přecenění svého restitučního nároku, které žalovaný neustále odmítá, čímž žalobci znemožňuje účastnit se veřejných nabídek k uspokojení restitučního nároku. Žalobce má za to, že takový obstrukční postup žalovaného naplňuje znaky svévole a liknavosti a opravňuje žalobce k podání této žaloby.

2. Žalovaný se vyjádřil k žalobě a posoudil ji jako zcela nedůvodnou. Uvedl, že nároky žalobce z rozhodnutí pozemkového úřadu [číslo] byly již zcela vypořádány od roku 2000, kdy je žalobce postoupil v plné výši na třetí osoby. Žalovaný předložil soudu k důkazu předmětné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dále mezi žalobcem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále žalovaný tvrdil, že není pravdou, že žalobce vyvíjí mnohaleté marné úsilí o přecenění svého restitučního nároku, když žalobce takto učinil až v březnu 2021. Dále žalovaný uvedl, že žalobce o přecenění předmětného nároku ani žádat nemohl, neboť tímto nárokem od roku 2000 nedisponuje. S ohledem na výše uvedené pak nemůžou být splněny podmínky liknavosti či svévole žalovaného, když žalobce po dobu delší jak 25 let neučinil žádné kroky k přecenění či uspokojení svého tvrzeného nároku.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že [anonymizována dvě slova] [územní celek] nevydal žalobci nemovitosti specifikované v jeho rozhodnutí ze dne [datum] zn. PÚ [číslo], které nabylo právní moci dne [datum]. Pozemkový úřad rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/91 o půdě a uvedené oprávněné osobě pak nevydal uvedené pozemky s tím, že tyto pozemky nelze dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) vydat oprávněné osobě a této bude poskytnut náhradní pozemek dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona, popř. náhrada dle § 16, a to na základě výzvy oprávněné osoby k vydání náhrady dle § 16 odst. 3 zákona. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že původním vlastníkem nemovitostí byl [jméno] [příjmení] a jeho právním nástupcem je žalobce, který své právní nástupnictví prokázal usnesením Státního notářství v [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], č. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ze kterého vyplývá, že je dědicem ze závěti po [jméno] [příjmení]. Dále je uvedeno, že předmětné pozemky jsou zastavěny. Nelze tedy vydat pozemky o celkové výměře 140.594 m2, a proto oprávněné osobě přísluší náhrada ve smyslu § 11 odst. 2 a § 17 zákona, popř. náhrada podle § 16 zákona tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí (rozhodnutí pozemkového úřadu). Z rozhodnutí pozemkového úřadu a s ohledem na to, že mezi účastníky je nesporné, že právním nástupcem [jméno] [příjmení] je žalobce, má soud za prokázané, že žalobce je dědicem po [jméno] [příjmení], zemřelém [datum] a ke dni vydání rozhodnutí pozemkového úřadu byl osobou oprávněnou ve smyslu zákona o půdě (k tomu i potvrzení PF ČR ze dne 16. 8. 2000 na čl. 244).

4. Soud se, s ohledem na vznesenou námitku žalovaného ohledně nedostatku aktivní legitimace žalobce, zabýval zkoumáním aktivní legitimace žalobce a podle ust. § 90 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu zkoumal, kdo je účastníkem řízení zejména na straně žalující. Aktivně věcně legitimován je jen takový žalobce, který podle výsledku dokazování a na základě právního posouzení věci je nositelem práva, o něž ve sporu šlo a kterému proto musí být rozhodnutím soudu vyhověno. Z obsahu (z jazykového vyjádření) smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] mezi žalobcem jako postupitelem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako postupníkem, bylo zjištěno, že touto smlouvou byl částečně (co do nároku odpovídající částce 200.000 Kč) postoupen žalobcův restituční nárok dle rozhodnutí PÚ [číslo] ze dne [datum], tj. nárok na bezúplatný převod jiných pozemků za pozemky nevydané, který je ve smlouvě podrobně specifikován a vyčíslen znalcem v celkové ceně 1.434.058,80 Kč na [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V textu smlouvy je uvedeno, že žalobce postupuje postupníkovi část své uvedené pohledávky, a to za pozemky nevydané ve výši 200.000 Kč. Ve smlouvě o postoupení pohledávky je nárok konkrétně specifikován, je přímo uvedeno rozhodnutí pozemkového úřadu PÚ [číslo] ze dne [datum] a je přímo uvedeno, že je postupována část uvedeného nároku (smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Z další smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] mezi žalobcem jako postupitelem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako postupníkem (obsahově totožné se smlouvou ze dne [datum]) bylo zjištěno, že žalobce následně, ze stejného restitučního nároku v celkové výši 1.434.058,80 Kč, postoupil zbývající část tohoto nároku na bezúplatný převod jiných pozemků za pozemky nevydané, a to ve výši 1.234.058,80 Kč, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ve smlouvě o postoupení pohledávky je opět nárok konkrétně specifikován, je přímo uvedeno rozhodnutí pozemkového úřadu PÚ [číslo] ze dne [datum] a je přímo uvedeno, že je postupována část uvedeného nároku (smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum]).

5. Dále soud posuzoval obě smlouvy o postoupení pohledávky i dle ust. § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. obč. zákoníku (s ohledem na datum uzavření obou smluv o postoupení pohledávky) platného v době uzavření obou smluv a zabýval se výkladem projevu vůle smluvních stran k těmto smlouvám o postoupení pohledávky. Za tímto účelem předvolal soud k výslechu osoby navržené žalobcem, a to účastníky těchto smluv, žalobce a současně i [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud k výslechu nepředvolal, když jeho výslech nebyl žalobcem navrhován s ohledem na špatný zdravotní stav. Žalobce byl řádně obeslán ke svému výslechu, ke kterému se na jednání soudu dne 28. 3. 2022 nedostavil a byl svým zástupcem omluven ze zdravotních důvodů. Předvolaný svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] se pak z jednání omluvil a písemně sdělil soudu, že by byl rád, kdyby znovu vyslýchán nebyl, když ve stejné věci vypovídal již u Okresního soud u v [obec] a za tu dobu se nic nezměnilo a nemůže na výpovědi cokoliv měnit, protože si to už ani nepamatuje. Uvedl, že kdyby soud jeho výpověď z [obec] vyžádal, že by nahradila jeho přítomnost u soudu a uvedl, že potvrzuje platnost této výpovědi. Žalobce pak trval na tom, aby Okresní soud v Bruntále vyslechl žalobce a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dožádaným soudem. K výslechu těchto osob dožádaným soudem pak Okresní soud v Bruntále nepřistoupil, když žalobce a svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] již byli vyslechnuti Okresním soudem v Klatovech ke stejnému předmětu řízení a tento výslech pak lze považovat za výslech provedený dožádaným soudem. Navíc tento výslech byl proveden již téměř před rokem a lze usuzovat, že v té době si události s ohledem na kratší uběhnutou dobu tyto osoby pamatovaly lépe. Opětovný výslech těchto osob vyhodnotil soud jako nedůvodný a provedl k důkazu protokol o jednání před Okresním soudem v Klatovech, ze kterého byl čten k důkazu provedený účastnický výslech žalobce a výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Soud přezkoumal tento protokol o jednání a zjistil, že splňuje všechny formální zákonné požadavky, tj. účastník/svědek byli řádně poučeni před provedením výslechu v souladu se zákonem. Dále bylo z protokolu zjištěno, že žádný z účastníků nevznášel v průběhu řízení námitky proti protokolaci a lze tak uzavřít, že s průběhem jednání a s provedenou protokolací účastníci, včetně žalobce, souhlasili. Z protokolu o jednání před Okresním soudem v Klatovech ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce ve své účastnické výpovědi potvrdil, že smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dne [datum] s [anonymizováno] Jaroslavem Vosykou postoupil [anonymizováno] osobám celý restituční nárok dle rozhodnutí PÚ [číslo] ze dne 20. 2. 1995. Žalobce vypověděl, že tyto smlouvy [anonymizováno] s tím, že [anonymizováno] [příjmení] mu pomáhal s jeho restitučními nároky a [anonymizováno] [příjmení] mu [anonymizováno] jako kupce. Žalobce výslovně uvedl, že panu [příjmení] převedl část svého restitučního nároku a panu [příjmení] zbytek. Uvedl, že když smlouvy podepisoval, tak asi souhlasil s oceněním a celou situaci vnímá tak, že se z toho restitučního nároku zbavuje a celou situaci bral jako vyřešenou věc, smlouvu podepsal a potom už to dál neřešil. Dále uvedl, že majitelem restitučního nároku byl pan [příjmení] dle předložené postupní smlouvy. Dále uvedl, že smlouvu tehdy podepsal, i když se mu to zdálo málo. O tom, že restituční nárok je špatně oceněný se dozvěděl asi před rokem až dvěma. Dozvěděl se to tak, že stát mu nějaký nárok přecenil. Žalobce výslovně uvedl, že převedl část svého restitučního nároku [anonymizováno] [příjmení] a poté zbytek ve výši 200.000 Kč převedl Ing. [příjmení], jemuž částku 200.000 Kč dlužil z titulu různých půjček. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] ve své svědecké výpovědi potvrdil, že smlouvu o postoupení pohledávky se žalobcem uzavřel, žalobce jako postupitele mu kdosi dohodil, restituční nárok v určité výši od žalobce koupil, o jeho přecenění nikdy nežádal, akceptoval ocenění pozemkovým fondem (účastnický výslech žalobce a výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] provedený před Okresním soudem v Klatovech). Po vyhodnocení obsahu a kontextu smluv o postoupení pohledávky, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti a v souvislosti s obsahem účastnické výpovědi žalobce a svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], má soud za prokázané, že žalobce měl v úmyslu postoupit a postoupil [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] celý svůj restituční nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] uvedenými smlouvami o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum].

6. Dále soud při posuzování aktivní legitimace žalobce, s ohledem na námitky vznesené žalovaným, přihlédl k souvisejícím okolnostem a zkoumal žalobcem tvrzené„ žalobcem vyvíjené mnohaleté marné úsilí o přecenění svého restitučního nároku“. Žalovaný tvrdil, že žalobce žádal žalovaného o přecenění svého restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo] až v březnu [rok], dopisem ze dne [datum]. Žalobce tvrdil, že požádal o přecenění nároku žalovaného i dopisem ze dne [datum] a byl soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu, učiněné na nařízeném jednání, aby doplnil svá tvrzení a uvedl, zda byla taková žádost žalovanému zaslána/doručena a aby tato tvrzení prokázal. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a zaslání/doručení uvedeného dopisu žalovanému neprokázal. Žalovaný pak k tomuto dopisu uváděl, že neeviduje daný dopis a ani jeho doručení. Z tvrzení žalobce v podání ze dne 21. 2. 2022 je možné dovodit, že žalobce začal žádat o přecenění svých restitučních nároků prostřednictvím [anonymizováno] [jméno] [jméno] nejdříve v roce 2020, a to k rozhodnutí PÚ [číslo] (které není předmětem tohoto řízení). Žalobce byl na jednání soudu dle ust. § 118 a odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu poučen, nechť doplní tvrzení a uvede, jaké úkony v tomto smyslu vůči žalovanému učinil a nechť toto tvrzení prokáže. Žalobce předložil soudu své žádosti o vydání původních pozemků z doby předcházející vydání samotného rozhodnutí PÚ [číslo], a to žádosti z [datum] čl. 228, ze dne [datum] na čl. 229, dále žádosti o vydání náhradních pozemků následující po vydání rozhodnutí PÚ [číslo], ze dne [datum] na čl. 230, na čl. 231 odpověď žalovaného ze dne [datum] o zaevidování této žádosti. Dále žádosti o náhradu za nevydané pozemky ze dne [datum], ze dne [datum] (čl. 232 – 233) a odpovědi [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a ze dne [datum], že aktuálně není možné žádostem vyhovět. Poté měla (dle tvrzení žalobce) následovat žádost žalobce o přecenění nároku z [datum], kterou žalovaný neeviduje a jejíž existenci žalobce neprokázal. Následně v listopadu a prosinci v roce 2000 došlo k postoupení pohledávky žalobcem na třetí osoby. Pak až dopisem ze dne 26. 1. 2021 (viz odpověď žalovaného na čl. 226) požádal žalobce o ocenění (nikoli přecenění) nároku. Žádost o přecenění nevydaných pozemků předložil soudu žalobce ze dne 8. 3. 2021 (žádost na čl. 87). Na tuto žádost žalovaný žalobci sdělil, že žalobce již žádné nároky z rozhodnutí PÚ [číslo] nedrží, neboť je již v roce 2000 převedl na jinou osobu a jsou vypořádané (sdělení ze dne 29. 3. 2021 na čl. 89). Žalobce pak soudu nepředložil žádné důkazy, kterými by svá tvrzení ohledně své aktivní činnosti směřující k přecenění nároku, prokázal, a soud uzavřel, že v tomto směru žalobce neunesl břemeno důkazní a také břemeno tvrzení a dospěl k závěru, že po dobu cca 25let žalobce nevyvinul žádnou aktivitu směřující k přecenění svého restitučního nároku, který je předmětem této žaloby. Tuto nečinnost žalobce pak soud v souvislosti s výše uvedeným považuje za další projev vůle žalobce, ze kterého lze vyvodit, že žalobce považoval restituční nárok za zcela postoupený na výše uvedené postupníky. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, neboť není oprávněnou osobou - držitelem restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo].

7. Soud dále nesouhlasí s právním závěrem žalobce, že vzhledem k „ nesprávnému“ ocenění nároku v době postoupení pohledávky je třeba brát za postoupenou pouze jeho část. V daném případě pak soud vycházel z právních závěrů Nejvyššího soudu ČR, například z rozhodnutí čj. 28 Cdo 2844/2017 ze dne 28. 11. 2017, dle něhož:„ v případě postoupení celého restitučního nároku (neuvádí-li se, že došlo k postoupení toliko částečnému) jde i případné přecenění nároku k prospěchu postupníku. Závěr o tom, zda byl postoupen celý restituční nárok či pouze jeho část, je pak závislý na konkrétním obsahu postupní smlouvy.“ Tento právní závěr je pak nutné použít i na projednávaný případ, když (s ohledem na výše uvedené) je zjevné, že žalobce uvedenými smlouvami o postoupení pohledávky postoupil celý restituční nárok. I pokud tedy byl restituční nárok v době postoupení nesprávně oceněn, avšak byl postoupen jako celek, budoucí přecenění nároku pak jde již ku prospěchu jeho nabyvatele.

8. Aktuální judikatura Nejvyššího soudu vyžaduje pro přípustnost žaloby oprávněné osoby o převod náhradních pozemků splnění podmínek liknavosti či svévole na straně státu (žalovaného) při uspokojování nároků oprávněné osoby, přičemž jedním ze zásadních faktorů při zkoumání této liknavosti či svévole je aktivita samotného restituenta, ať již v podobě bezvýsledné účasti ve veřejných nabídkách či neúspěšné usilování o přecenění restitučního nároku, pokud restituent s oceněním nesouhlasí (viz rozsáhlá judikatura předestřená žalobcem). S ohledem na výše uvedené je nutno konstatovat, že nebyla prokázána liknavost a ani svévole na straně žalovaného v tomto případě a i z tohoto důvodu je nutno podanou žalobu zamítnout.

9. S ohledem na zamítnutí žaloby z výše uvedených důvodů pak nebylo důvodné provádět další důkazy navržené/předložené účastníky směřující ke zjištění, jakou povahu/charakter měly předmětné pozemky v době jejich odnětí a jaká by měla být hodnota případné náhrady, dále oceňující náhradní pozemky a soud proto zamítl dotčené důkazní návrhy. Ze stejných důvodů pak soud neučinil žádná skutková zjištění z provedených důkazů, na které není přímo odkazováno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, a to z předložených znaleckých posudků, odborných vyjádření, výtisků z webových stránek k historii [příjmení] [jméno] [jméno], výpisů z katastru nemovitostí k pozemkům požadovaných žalobcem, plánek letiště, katastrální mapy, výpisy/výřezy z regulačního plánu, územní rozhodnutí. Soud také nevyvodil žádná skutková zjištění z listiny na čl. 157 – přecenění nároku z [datum], když žalobce ani na výzvu soudu a poučení dle ust. § 118a občanského soudního řádu neprokázal pravost této listiny předložením jejího originálu a ani zaslání této listiny žalovanému. Soud také nevyvodil žádný závěr z předložených listin ve vztahu k restitučnímu nároku žalobce z rozhodnutí [číslo jednací], který není předmětem tohoto řízení. Soud nepřistoupil k výslechu [anonymizováno] [jméno] [jméno], když tento považuje za nedůvodný, když žalobce ani na výzvu soudu nepředložil listiny prokazující tvrzení, že o přecenění nároku týkajícího se tohoto řízení žádal dříve než v roce 2021. Pokud bylo žádáno ústně, nejedná se o formální žádost a nelze k ní přihlížet.

10. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s ohledem na plný procesní úspěch žalovaného ve věci. Náklady tvoří paušální náhrada za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 2.100 Kč) dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to dle ust. §1 odst. 3 citované vyhlášky (odvolání do usnesení o PO, vyjádření k žalobě ze dne 21. 10. 2021, vyjádření ze dne 21. 2. 2021, 2 x příprava účasti na jednání, 2 x účast na jednání). Dále cestovné na jednání k Okresnímu soudu v Bruntále dne 21. 1. 2022 z [obec] do [obec] a zpět veřejnou dopravou při zaplaceném jízdném 594 Kč a zaplaceném ubytování ve výši 465 Kč, celkem 1.059 Kč. Dále cestovné na jednání k soudu z [obec] do [obec] a zpět dne 28. 3. 2022 osobním automobilem Škoda Octavia, průměrná spotřeba vozu 5,4 l benzínu BA/100 km, ujeto 653 Km (338 km + 315 km), spotřebováno 35,3 litrů. Celkem při ceně paliva 37,10 [spisová značka] ve výši 1, 309,63 Kč a náhrada 4,70 Kč za km dle vyhl. č. 511/2021 Sb., tj. 4,70 Kč x 653 km, tj. 3.069,10 Kč. Náklady řízení žalovaného činí celkem 7.538 Kč a žalobce je povinen je zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

Poučení