8 C 85/2016 - 932

Rubrum

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený opatrovníkem [Jméno opatrovníka] se sídlem [Adresa opatrovníka] o vypořádání společného jmění [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Oběma účastníkům se přikazuje společný dluh účastníků, ve výši 334 857,88 Kč ke dni 15.3.2013, vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [datum] uzavřenou žalovaným a [právnická osoba], a to každému jednou polovinou.

II. Oběma účastníkům se přikazuje společný dluh účastníků, ve výši 38.445,14 Kč ke dni [datum], vyplývající ze smlouvy o úvěru a vedení kreditní karty č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]., a to každému jednou polovinou.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů ve výši 230.120 Kč, do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Česká republika a účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne 10.3.2016 domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Návrh odůvodnila tím, že manželství účastníků uzavřené dne [datum], kdy nabyl právní moci [adresa]. Účastníci nabyli za dobu trvání manželství následující majetek: [adresa] který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného a později jej žalovaný prodal své družce [jméno FO]. 3) Obchodní podíl žalovaného ve společnosti [právnická osoba] Podnik žalovaného, fyzické osoby, provozující síť elektronických komunikací, [IČO]. 5) Vnos prostředků ze společného jmění manželů (dále jen SJM) za trvání manželství do nemovitosti žalovaného – domu č.p. [adresa], která byla čerpána z hypotečního úvěru poskytnutého [právnická osoba]. Jednalo se o částku 1.800.000 Kč, které byly poskytnuty ze strany [právnická osoba]. na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze [Anonymizováno] v částce 1.000.000 Kč a dle smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze [č. účtu] v částce 800.000 Kč. Tyto prostředky byly vloženy do nemovitosti žalovaného č.p. [adresa] a též na pořízení fotovoltaické elektrárny provozované žalovaným. Konečně za 6) žalobkyně tvrdila, že součástí SJM byly též finanční prostředky plynoucí z podnikatelské činnosti žalovaného, plynoucí z podniku žalovaného, který provozoval jako fyzická osoba pod [Anonymizováno]. Jednalo se o platby klientům, kterým žalovaný poskytoval připojení k internetu. Tyto prostředky byly zasílány na účty žalovaného a následně část z nich byla přeposílána na účet matky žalovaného [jméno FO] (upřesněno a doplněno při jednání [datum], č.l. 69). Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaný úmyslně činil právní jednání vedoucí ke zmenšení majetku patřícího do SJM, a to: a) Hodnotu podniku, jehož výnos měl přijít do SJM, provozoval způsobem vedoucím k jeho úpadku, následně jej pod reálnou cenou převedl na třetí subjekt s cílem vyloučit tento majetek z vypořádání ze SJM. b) Obchodní podíl ve společnosti ([právnická osoba].) zcela záměrně nabyl darem, aby vyloučil jeho zahrnutí do vypořádání SJM. c) Podporoval podnikatelskou činnost [jméno FO], na kterou vydával prostředky ze SJM. d) Solární elektrárnu žalovaný převedl na jinou osobu, aby vyloučil její zahrnutí do vypořádání SJM. e) Výnosy z provozu solární elektrárny žalovaný použil způsobem, který žalobkyni není znám. f) Žalovaný zhodnotil nemovitost ve svém výlučném vlastnictví z prostředků SJM. Následně tuto nemovitost po rozvodu manželství prodal. Výnos z prodeje nemovitosti, resp. poměrnou část hodnocení své nemovitosti, si žalovaný ponechal. g) Žalovaný zcela záměrně zatížil společné jmění úvěry, aby zakryl výsledek hospodaření ze svého podnikání. Výše závazku včetně příslušenství, které žalovaný sjednal za dobu trvání manželství, činily ke dni podání žaloby cca 880.000 Kč. Jedná se o následující smlouvy o úvěru: Smlouvy o úvěru věřitele společnosti [právnická osoba] [hodnota], smlouvu o úvěru a vydání kreditní karty se shodnou společností [hodnota]. Dále smlouvu o úvěru [hodnota], kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], a smlouvu o úvěru a vedení kreditní karty č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]. Žalovaný žalobkyni neposkytl ve vypořádání SJM žádnou součinnost k vymezení SJM, které by mělo být předmětem vypořádání. Žalobkyně se ohledně výše uvedených 7 závazků vyplývajících ze smluv o úvěru domáhala určení, že se jedná o výlučné závazky žalovaného. Ohledně žalobních tvrzení, kdy žalovaný měl úmyslně činit právní jednání vedoucí k zmenšení majetku patřícího do SJM (pod body a-f), pak žalobkyně při jednání dne [datum] (č.l. 109) uvedla, že se nejedná o návrh na vypořádání konkrétního majetku či pohledávek, ale vylíčení způsobu, jakým žalovaný jednal, jaký byl jeho vztah k udržení hodnoty majetku v SJM.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, v podání z 9.9.2016 vyjadřoval údiv nad předmětem vypořádání, když vše bylo postaveno na úvěrech, pod kterými byla podepsána i žalobkyně a tyto byly čerpány proto, aby žalobkyně neztratila svůj životní komfort. Zhodnocení nemovitosti provedl na základě hypotečního úvěru, na který žalobkyně ničím nepřispěla. Naopak před svým odchodem ze společné domácnosti ponechala dům v dezolátním stavu a ohledně toho žalovaný podával trestní oznámení, které bylo odloženo. K poškození domu žalovaný uvedl ve vyjádření z [datum] (č.l. 518), že škoda na nemovitosti činila asi 200.000 Kč. Opravy pak provedl žalovaný svépomocí, financovala je [jméno FO], neboť žalovaný na opravy neměl finanční prostředky. Tento nárok však žalovaný v rámci vypořádání SJM výslovně neuplatnil (podání z [datum], čl.518pv). Žalovaný přispíval částkou 5.000 Kč výživného pro tehdy nezletilého syna účastníků, který byl později odebrán z její péče a žalobkyně použila veškeré výživné pro sebe. V důsledku jednání žalobkyně se syn účastníků psychicky zhroutil a byl odvezen na psychiatrii. Pokud jde o jeho podnik, svědek [jméno FO] při jednání sdělil, že firma nemá fyzicky žádnou hodnotu, neboť hodnotou jsou klienti. Není pravdou, že by žalovaný podnik znehodnocoval, když o chod podniku se měl starat právě [tituly před jménem] [jméno FO], který si účtoval vysoké částky, nedělal nic a byl arogantní ke klientům, kteří proto houfně odcházeli. Okrádal žalovaného tím, že si účtoval provize klientů, kteří již dávno odešli. Výnosy ze solární elektrárny činily cca 60.000 Kč ročně a její splátky činily 80.000 Kč. Žalovaný prodělal v [Anonymizováno] oboustrannou plicní embolii, byla zjištěna i jeho další vážná onemocnění, v důsledku kterých má invaliditu třetího stupně. Musí doplácet společné dluhy účastníků ve výši cca 900.000 Kč a dluhy syna účastníků. V podání z [datum] (č.l. 79) žalovaný mimo jiné uvedl, že žalobkyně nechce započítávat do SJM žádné dluhy, chce z nich jen těžit. Během manželství byl nucen platit její dluhy, které vznikly v době, kdy spolu již nežili. Z úvěru [právnická osoba] nebyla prováděna rekonstrukce domu, ale nakupovalo se převážně vybavení domu a příslušenství. Z úvěru byl financován provoz domácnosti a potřeby syna účastníků. Žalovaný neposílal [jméno FO] žádné peníze. Ta mu vypomáhala s administrativou, na což měla živnostenské oprávnění a pouze jí proplácel průměrnou odměnu na základě jejích faktur, cca 10.000 Kč měsíčně. To bylo řádně zahrnuto do účetnictví. Matka žalovaného neměla účty u finančních ústavů. Podíl žalovaného ve společnosti [právnická osoba]. přijal na dočasnou dobu, neboť v té době byl již psychicky i fyzicky vysílený a nechtěl již v tomto odvětví nadále cokoliv dělat, proto se pak podílu vzdal. Jeho podnik byl v rozpadu a zadlužený, byl řádně prodán a zdaněn. Žalobkyně žalovaného očerňuje, nikde však dlouhodobě nepracovala. Žalovaný žádal o vypořádání společných dluhů účastníků vyplývajících z úvěru č. [č. účtu] ve výši 800.000 Kč, [Anonymizováno] ve výši 1.000.000 Kč, dále spotřebitelského úvěru u [Anonymizováno], kontokorentní úvěr u společnosti [jméno FO], celkem v hodnotě 3.000.257 Kč.

3. Žalovaný se prostřednictvím opatrovníka k žalobě vyjadřoval v podání z [datum] (č.l. 119), z [datum] (č.l. 140) a uvedl, že licence na provoz fotovoltaické elektrárny nemá sama o sobě žádnou hodnotu, je vydávána konkrétní osobě, je neprodejná a nepřenositelná. Žalovaný ukončil i provozování solární elektrárny prodejem nemovitosti, na které je umístěna. Pokud jde o získání obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]., pak darováním finančních prostředků na pořízení podílu není protizákonné a transakce byla zajišťována jeho někdejším advokátem. Je s podivem, že by se žalobkyně domáhala podílu z něčeho, co sama bojkotovala, když ona a [jméno FO] činili veškeré kroky, aby poškodili podnikání žalobce tím, že ho očerňovali před zákazníky, přemlouvali je, aby přešli k [jméno FO]. Došlo i k tomu, že [jméno FO] přestříhal vedení u jednotlivých vchodů a přepojil si přípojky na svoji síť. Největší úbytek klientů tak způsobil právě [jméno FO] svým nevhodným chováním ke klientům. Žalovaný pak podal trestní oznámení [adresa], neboť jednání žalobkyně a [jméno FO] poškozovalo jeho podnikání. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tím, že by došlo k zásadnímu zhodnocení nemovitosti [adresa]), neboť během 20 let od pořízení nemovitosti došlo přirozenou cestou k zvýšení její hodnoty. Nemovitost byla zatížena dluhy ve výši 2.300.000 Kč a žalovaný byl šťastný, že kupující, paní [jméno FO], nemovitost koupila z prostředků získaných hypotékou. Řadu investic do nemovitosti (okna, vrata do garáže, střechy, komín a další) financoval otec žalovaného, část byla pořízena před uzavřením manželství (například plynová přípojka). Z hypotéky bylo pořízeno nové vybavení (koupelna, nábytek, omítky, stropy, dlaždice a podlahy). Tato rekonstrukce přišla vniveč, neboť žalobkyně se svými známými vnitřní vybavení nemovitosti doslova zdemolovala a znečistila. Sama nepřiměřeným způsobem zatěžovala rozpočet domácnosti i podnikání, kdy například protelefonovala 14.000 Kč měsíčně. Není pravdou, že by žalovaný vyváděl finanční prostředky ve prospěch své matky či paní [jméno FO]. Ocenění podniku žalovaného proběhlo již v řízení o určení výživného nerozvedené manželky (vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), a protože již nedisponuje žádnými listinami, lze použít údaje ze znaleckého posudku, který byl v tomto řízení pořízen. V řízení o výživném svědek [jméno FO] vypověděl, že firma jako taková neměla žádnou cenu, cenu měli pouze klienti, kteří mohli kdykoliv změnit providera a odejít. Za trvání manželství vznikly závazky v celkové částce 3.200.000 Kč a leasingové závazky ve výši 1.000.000 Kč. Žalovaný získal v únoru 2003 živnostenské oprávnění a licenci na provoz telekomunikačních služeb získal koncem roku [Anonymizováno], kdy podnikání se stalo jeho hlavní činností. Je pravdou, že žalovaný provozoval cukrárnu v [adresa], kdy tuto činnost odhlásil na živnostenském úřadě v [Anonymizováno]. Movité vybavení cukrárny bylo pořízeno na úvěry a leasing, poté jej prodal [jméno FO] za zůstatkovou hodnotu cca 10.000 Kč. Je pravdou, že žalovaný splácel dluh své matce, která mu půjčila, když neměl na splátky hypotéky. Skutečnost, že z podnikání nebyly vyváděny žádné finanční prostředky, potvrdil i soudní znalec (v řízení [spisová značka]). Cukrárna nebyla majetkem žalovaného ani [jméno FO], byla pronajata od [adresa]. O společných dluzích žalovaná musela vědět, protože byla přítomna jejich sjednávání a podepsána jako spoludlužnice. Prostředky z nich byly použity pro potřeby žalobkyně, chod domácnosti a společného syna [jméno FO]. Pokud by se žalovaný chtěl účelově zadlužovat, nesplatil by tolik úvěrů a leasingů. 4. [adresa] rozhodl ve věci samé [spisová značka]. Výrokem I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl 970.250 Kč do dvou let od právní moci rozsudku, a výroky II. a III. žádnému z účastníků ani státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání účastníků [spisová značka] napadený rozsudek zrušil a věc se vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolací soud dospěl k závěru, že úvěry vzniklé za trvání manželství účastníků, které žalobkyně označila v žalobě jako samostatné závazky žalovaného zatěžující SJM, se staly předmětem vypořádání zaniklého SJM, neboť byly v žalobě řádně označeny, a navíc s vazbou na společné jmění manželů. Soudu I. stupně se bude těmito úvěry dále zabývat, reagovat na obranná skutková tvrzení žalovaného, který tyto úvěry považuje za společné závazky, které je potřebné vypořádat. A v případě nedostatečných skutkových tvrzení poučit účastníky dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Pak může učinit spolehlivý závěr o tom, o jaký druh závazku se jedná a jaký bude mít dopad na vypořádací podíl žalobkyně. K podniku žalovaného jako fyzické osoby, odvolací soud přisvědčil námitce žalobkyně, že soud prvého stupně se nevypořádal s její argumentací o neplatnosti smlouvy pro rozpor s jednáním žalovaného s ust. § 39 obč. zák., kdy měl formálně sjednat několikanásobně nižší cenu písemnou smlouvou o prodeji části podniku, ačkoliv dle tvrzení žalobkyně a dle svědectví jednoho z vyslechnutých svědků měl obdržet hodnotu několika milionů korun českých za svůj podnik v hotovosti. Soud prvého stupně se musí vypořádal s námitkami specifikovanými v odvolání žalobkyně v kontextu s provedeným dokazováním a provést preciznější hodnocení důkazů, včetně výsledků znaleckého zkoumání a výpovědi znalce Šaffera, neboť výstupy z těchto důkazů se jeví poměrně nesrozumitelné. Pokud postup navrhovaný žalobkyní v odvolání v kontextu s podrobnějším zhodnocením jednotlivých důkazů provedených k této otázce nepřinese jiný závěr, bude soud prvého stupně uvažovat s částkou 160.500 Kč, doloženou kupní smlouvou. V takovém případě se soud bude zabývat námitkou žalovaného, zda takto utržená hodnota existovala ke dni zániku manželství, či byla spotřebována pro potřeby nezletilého syna. Ohledně prostředků z úvěru [právnická osoba], jako vnosu z prostředků tvořících součást SJM do výlučného majetku žalovaného, má žalobkyně nárok na vypořádání vnosu tvořícího součást SJM do výlučného majetku žalovaného. S poukazem na argumentaci žalovaného v jeho odvolání, podle které do zániku SJM nebyla ze společných prostředků uhrazena celá úvěrovaná částka 1.780.000 Kč, ale pouze 609.560 Kč a následně zbytek tohoto závazku uhradil žalovaný ze svých výlučných prostředků. Soud prvého stupně tedy nově stanoví, jakou částku z poskytnutého úvěru je možno vypořádat, tedy pouze tu, která byla zaplacena za trvání manželství do zániku SJM. Pokud se žalovaný snaží tuto částku snížit o tvrzenou půjčkou od matky, je nutno zjistit, zda se jednalo o výlučnou půjčku žalovaného či společný závazek obou manželů a následně doložit skutečnou výši této úhrady. Soud I. stupně učiní doplnění skutkových tvrzení a důkazů (§ 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.). Závěr soudu prvého stupně, že neshledal důvod pro rozhodnutí o disparitě vypořádacích podílů účastníků, je prozatím nepřezkoumatelný. Požadavek na disparitu podílu není třeba rovněž uplatnit v zákonné tříleté lhůtě od zániku společného jmění manželů, neboť jde o zákonnou modifikaci velikosti vypořádacího podílu. Pokud v průběhu řízení vyšly najevo konkrétní okolnosti případu, které by mohly odůvodnit využití tzv. disparity podílů, je třeba, aby soud prvého stupně vyzval žalovaného k preciznímu vylíčení skutkových tvrzení a zejména k označení důkazů k prokázání konkrétních okolností svědčících pro navrhovanou modifikaci vypořádacího podílu žalobkyně (§ 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.).

6. Podle § 3028 odst. 1, 2, 3 OZ (nový občanský zákoník z.č. 89/2012 Sb.) (1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Z rozsudku Okresního [adresa] (čl.11) vyplývá, že manželství účastníků uzavřené [adresa] zaniklo dnem právní moci shora uvedeného rozsudku, dne [datum], stejně jako společné jmění účastníků (§149 odst. 1 OZ). Účastníci spolu od [Anonymizováno] nežili, společně nehospodařili a intimně se nestýkali několik let.

8. Hmotně právní úprava vypořádání společného jmění manželů, zaniklého (resp. zrušeného či zúženého) před [Anonymizováno], se řídí občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., (R NS ČR 22 Cdo 3779/2014 z 29.4.2015). V projednávané věci se tedy vypořádání zaniklého společného jmění manželů řídí předchozím občanským zákoníkem z.č. 40/1964 Sb..

9. Podle § 149 odst. 1 z.č. 40/1964Sb. (dále jen „obč. zák.“) společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.

10. Dle § 150 odst. 4 obč. zák. nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

11. Dle závěrů konstantní judikatury (R NS ČR 22 Cdo 3227/2017 z 7.12.2017) soud může do vypořádání zaniklého společného jmění manželů zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání; to platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak. I vypořádání nároků spočívajících v investici z výlučného majetku do majetku společného v řízení o vypořádání společného jmění manželů předpokládá, že v takovém řízení účastník uplatní požadavek na úhradu toho, co ze svého vynaložil na společný majetek, a učiní tak tento nárok předmětem řízení. Současně platí časový rámec pro uplatnění takových nároků potud, že soud může vypořádat pouze ty investice, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku zákonného majetkového společenství. Pokud v uvedené tříleté lhůtě není nárok na vypořádání těchto vnosů uplatněn, nelze již vnosy následně zohlednit a nárok na jejich vypořádání zaniká. Žalobkyně podala žalobu dne 10.3.2016 a ve smyslu shora uvedených závěrů se soud mohl zabývat co do předmětu vypořádání toliko tím, co učinila předmětem vypořádání žalobkyně, svým podáním doručeným 5 dnů před uplynutím 3 leté lhůty od zániku SJM účastníků. S ohledem na nepřesné označení některých vypořádávaných nároků, však bylo nutno během řízení tyto nároky specifikovat. Žalobkyně ani žalovaný však již po 15.3.2016 nemohli učinit předmětem vypořádání jiné věci, pohledávky, vnosy apod.. Soud je zároveň vázán rozsahem vypořádání a mohl tedy vypořádat jen to, co učinila předmětem vypořádání žalobkyně v žalobním návrhu.

12. Žalobkyně, jak výše uvedeno, zahrnula do žaloby též sedm úvěrových závazků, které žalovaný sjednal za trvání manželství, a tyto jsou předmětem vypořádání, když byly výslovně žalobou specifikované v návaznosti na SJM. Sporné závazky vyplývají z následujících smluv: 1) smlouvy o úvěru [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba] a.s., 2) smlouvy o úvěru [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba] a.s., 3) smlouvy o úvěru [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba] a.s., 4) smlouvy o úvěru o vydání kreditní karty [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba] a.s., 5) smlouvy o úvěru [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [jméno FO] 6) smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba] a 7) smlouvy o úvěru o vedení kreditní karty č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba].

13. K výše uvedeném úvěrům při jednání [datum] (čl.622) žalobkyně tvrdila, že jde o výlučné závazky žalovaného uzavřené za trvání manželství, o uzavření smluv nevěděla, žalovaný prostředky z úvěrů nepoužil pro rodinu účastníků. Žalovaný tvrdil, že jde o společné dluhy, některé ze smluv byly podepsány žalobkyní. V podání z [datum] (čl.625) žalobkyně doplnila, že úvěr č. [hodnota] uzavřený s [právnická osoba] bank a.s. podepsala jako spoludlužník. Za poskytnuté prostředky žalovaný koupil karavan k podnikání cukrárny a neví, jak s karavanem pak naložil, pravděpodobně ho prodal a výtěžek použil neznámým způsobem. Proto jde výlučný závazek žalovaného. O sjednání úvěrů č. [hodnota] mezi žalovaným a [právnická osoba] bank a.s. žalobkyně nemá informace, ani o využití poskytnutých prostředků. Stejně tak ohledně úvěru č. [hodnota] sjednaného s [právnická osoba]. Závazek 6) vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba], účastníci společně vyňali z vypořádání při jednání [datum] (čl.783) a nebyl proto soudem vypořádávaný. O sjednání úvěru 7) smlouvy o úvěru a vedení kreditní karty č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba]., žalobkyně tvrdila, že ví, byl za trvání společné domácnosti účastníků uhrazen. Úvěr čerpaný kartou žalovaný nezrušil a následně bez vědomí žalobkyně čerpat prostředky pro svou potřebu a pravděpodobně pro potřebu společné domácnosti, kterou vedl s [jméno FO]. Tyto skutečnosti vyplývají z obsahu protokolu o jednání ve věci [spisová značka] (čl.32pv), kde žalovaný uvedl, že měl měsíční obrat u [Anonymizováno] 162.000 Kč a u [Anonymizováno] 249.000 Kč a oba účty byly použity pro jeho podnikání fyzické osoby.

14. Žalovaný k závazkům vyplývajících ze smlouvy o úvěru uvedl (podání z [datum], čl.634), že z obsahu jednotlivých smluv vyplývá, že byly za trvání manželství uzavřeny oběma manželi, žalobkyně se v minulosti nedovolávala neplatnosti kteréhokoliv jednání žalovaného ohledně závazků, a tyto závazky spadají do SJM účastníků. V podání z. [datum] (čl.764) žalovaný doplnil, že z výpisů z úvěrových účtů ke smlouvě č [hodnota] uzavřených s [právnická osoba] vyplývá, že ke dni zániku manželství minimální výše závazku vyplývajícího ze smlouvy č. [hodnota] činila 184.174,57 Kč. Ze smlouvy č. [hodnota], dle výpisu od [datum], činila dlužná částka 334.857,88 Kč. Není pravdou, že za prostředky získané z úvěrové smlouvy č. [hodnota] koupil karavan, nikdy žádný nevlastnil. Z výpisu úvěrového účtu ke smlouvě č. [hodnota] vyplývá, že od [datum] činila dlužná částka 33 601,11 Kč a tyto částky tvoří společné závazky SJM účastníků. Dle výpisu ke kreditní kartě (smlouva č. [hodnota]) od [datum] činila dlužná částka 103.637,06 Kč, kdy další splátka byla uhrazena až v rámci insolvenčního řízení. Úvěr č. [hodnota] byl uhrazen za trvání manželství.

15. Dle § 143 odst. 1, 2 obč. zák[Anonymizováno] (1) Společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,3) b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. (2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

16. Otázky týkající se skutečnosti, zda závazek manžela tvoří součást společného jmění řešil např. rozsudek NS ČR sp.zn. 28 Cdo 2199/2008 z 16.7.2008 s následujícími závěry:

1. Součástí společného jmění manželů nejsou závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Takové závazky nejsou neplatné, nejsou však součástí SJM, nýbrž jsou výlučným závazkem manžela, který je uzavřel. Pokud není prokázán opak, má se za to, že závazky vzniklé za trvání manželství patří do SJM.

2. U závazků, které jsou podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. excesem z míry přiměřené majetkovým poměrům manželů, se nesouhlasící manžel nemůže domáhat jejich neplatnosti podle § 145 odst. 2 obč. zák., protože se nejedná o závazky nesouhlasícího manžela ani o závazky tvořící součást společného jmění, a proto nesouhlasící manžel není takovým závazkem přímo dotčen. Uvedený závěr rovněž zajišťuje ochranu třetích osob - věřitelů, kteří tak nejsou nuceni zkoumat, zda dlužník žije v manželství, jaké jsou jeho majetkové poměry a zda je pravdivé případné tvrzení dlužníka, že se uzavíraný závazek týká pouze jeho výlučného majetku. Na druhé straně nesouhlasící manžel je dostatečně chráněn ustanovením § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., podle něhož není v případě excesu závazku z míry přiměřené majetkovým poměrům manželů povinen takový závazek společně a nerozdílně s druhým manželem plnit.

17. K závazku 1) dle smlouvy o úvěru č. [hodnota] z [datum] uzavřenou žalovaným a [právnická osoba] a.s. (od [právnická osoba].) bylo ze zprávy [právnická osoba]. z [datum] (čl.688), zprávy zástupce společnosti [právnická osoba]. z [datum] (čl.703) a smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet z [datum] (čl.705-706) zjištěno, že žalovaný uzavřel s [jméno FO] smlouvu o úvěru ve výši 500.000 Kč, který měl splácet s úroky 8% ročně v měsíčních splátkách (jistiny, úroků a pojistného) 10.691,71 Kč od 20.5.2011 do 20.4.2016. Pohledávka původního věřitele [právnická osoba]. byla [datum] postoupena společnosti [právnická osoba]. Tato společnost sdělila, že jí není známa výše pohledávky ke dni [datum] (správně [datum] – zánik SJM účastníků), a pohledávka z této smlouvy byla přihlášena právním předchůdcem věřitele do insolvenčního řízení dlužníka – žalovaného, vedeného [spisová značka], ve výši 114.678 Kč. V žádosti o úvěr (detail [Anonymizováno]) žalovaný uvedl údaje o manželce, a příjmové a výdajové údaje z účetnictví za roky [Anonymizováno] (rozdíl mezi příjmy a výdaji 917.367 Kč a 1.173.103 Kč). Z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] od [datum] vyplývá, že výše zůstatku úvěru činila k [datum] částku 334.857,88 Kč, a tuto částku soud považoval za zůstatek dluhu ke dni zániku SJM účastníků. Žalobkyně v podání z [datum] (čl.625) uvedla, že úvěrovou smlouvu spolupodepsala jako spoludlužník, z obsahu smlouvy však vyplývá, že nikoliv. Při jednání [datum] (čl.794pv) zástupce žalobkyně uvedl že smlouvu měla podepsat, žalovaný měl za tuto částku koupit karavan na podnikání k provozu cukrárny. Neví, jak žalovaný s karavanem naložil. Je pravděpodobné, že ho prodal a peníze použil neznámým způsobem, a proto jde výlučný závazek žalovaného nikoli společný závazek žalobkyně a žalovaného. Dle závěrů rozsudku NS ČR sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 z 9.12.2020 majetkové hodnoty, které jeden z manželů získal jako plnění ze závazkového právního vztahu, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal bez souhlasu druhého, jsou součástí společného jmění manželů; součástí společného jmění nejsou dluhy, které pro něj ze závazkového právního vztahu vyplývají. Soud dospěl k závěru, že pokud žalobkyně o vzniklé pohledávce věděla, když tvrdila, že ji měla podepsat jako spoludlužník (což ze smlouvy nevyplývá) a ani netvrdila, že s uzavřením smlouvy nesouhlasila, o sjednání závazku věděla a souhlasila s ním, a proto se jedná o společný závazek tvořící součást zaniklého SJM účastníků. Využití prostředků ze závazku není rozhodnou skutečností pro stanovení, zda jde o samostatný závazek manžela či společný závazek manželů.

18. K závazku 2) /smlouva o úvěru č. [datum]/ žalobkyně tvrdila, že o sjednání nevěděla. Ze smlouvy o úvěru č. [datum], vyplývá, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], a.s. a žalovaným (čl.709) vyplývá, že výše úvěru činila 300.000 Kč které měl žalovaný splácet s 7,9% úroky ročně a pojištěním od [datum] v měsíčních splátkách 5.429,24 Kč. Ze smlouvy ani z výpisu z účtu za období od [datum] (čl.765), kdy zůstatek činil 184.174,59 Kč, ani ze zprávy společnosti zpráva [právnická osoba]. z [datum] (čl.703), však nevyplynulo, že by žalobkyně o sjednání úvěru věděla či dala k jeho sjednání souhlas.

19. K závazku 3) /smlouva o úvěru č. [datum]/ žalobkyně tvrdila, že o jeho sjednání nevěděla. Smlouva o kontokorentním úvěru č. [datum] uzavřená mezi [právnická osoba], a.s. a žalovaným (čl.788-789), výše úvěrového rámce činila 100.000 Kč úroková sazba 14,5% ročně. Ze smlouvy ani z výpisu úvěrového účtu od [datum], čl.767 (zůstatek 33.601,11 Kč), ani ze zprávy společnosti zpráva [právnická osoba]. z [datum] (čl.703), však nevyplynulo, že by žalobkyně o sjednání úvěru věděla a souhlasila s jeho vznikem.

20. K závazku 4) /smlouva o úvěru a vydání [Anonymizováno]/ žalobkyně tvrdila, že o jeho sjednání nevěděla. Žalovaný smlouvu neoznačil ani datem sjednání a smlouvu nepředložil, pouze výpis úvěrového účtu od [datum] čl.769 (zůstatek 103.637,06 Kč). Zpráva společnosti zpráva [právnická osoba]. z [datum] (čl.703) její uzavření z původním věřitelem neuvádí. Z těchto listin tedy nevyplynulo, že by žalobkyně o sjednání úvěru věděla a souhlasila s ním.

21. K závazku 5) /smlouva o úvěru č. [hodnota] uzavřená s [právnická osoba]/ žalobkyně tvrdila, že o jeho sjednání nevěděla. Ze zprávy [jméno FO] (čl.715) a z [datum] (čl.721), žádosti žalovaného o [datum] (čl.716) a měsíčního výpisu kreditní karty (čl.723-762), vyplývá, že o vydání kreditní karty žádal pouze žalovaný [právnická osoba]., karta mu byla vydaná dne [datum], výše úvěrového limitu činila 293.000 Kč. V období od [Anonymizováno] žalovaný čerpal 55.682,09 až 175.848,82 Kč, zůstatek od [datum] činil 147.381,05 Kč. Z uvedených listin však nevyplynulo, že by žalobkyně o sjednání úvěru věděla a souhlasila s jeho vznikem.

22. Závazek 6) /smlouva o úvěru č. [hodnota] uzavřená žalovaným s [právnická osoba] účastníci výslovně vyjmuli z vypořádání při jednání [datum] (čl.783), a nebyl tak soudem vypořádán.

23. K závazku 7) vzniklému smlouvou o úvěru č. a vedení kreditní karty č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba], žalovaný nedoplnil datum uzavření smlouvy a ani smlouvu nedoložil, pouze výpis z účtu. Podáním z [datum] (čl.776) specifikuje výši vypořádávaného závazku v částce 38.445,14 Kč ke dni [datum]. Z výpisu z úvěrového účtu a karty dle smlouvy č. [hodnota] z [datum] a [datum] (čl.777, 778) vyplývá, že ke dni [datum] činila dlužná částka 40.445,14 Kč a dne [datum] byla uhrazena splátka [právnická osoba] Kč, dluh ke dni [datum] činil 38.445,14 Kč. Úvěrový rámec činil 49.000 Kč. Žalobkyně v podání z [datum] (čl.625) uvedla, že o tomto úvěru ví a byl za trvání společné domácnosti účastníků uhrazen. Žalovaný ale tento úvěr čerpaný kartou nezrušil a následně bez vědomí žalobkyně čerpat prostředky pro svou potřebu či potřebu společné domácnosti vedené s [jméno FO]. Tvrdila, že tyto skutečnosti vyplývají z obsahu protokolu o jednání ve věci [spisová značka] ze dne [datum] (čl.790-791), kde žalovaný uvedl, že měl měsíční obrat [Anonymizováno] 162.000 Kč a u [Anonymizováno] 249.000 Kč, oba účty byly použity pro jeho podnikání fyzické osoby. Ohledně tohoto závazku soud uzavřel, že jeho rozsah (sjednaný úvěrový rámec 49.000 Kč a nesplacený dluh 38.445,14 Kč) zcela zjevně nepřesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků, zejména žalovaného, o jehož příjmech žalobkyně tvrdila, že byly vysoké (např. dle opatrovnického rozsudku zdejšího soudu č.j. [spisová značka] z [datum] o úpravě výchovy a výživy k tehdy nezletilému synu účastníků [jméno FO], měly činit 70.000 Kč měsíčně (čl.811). Především pak žalobkyně tvrdila, že o sjednání úvěru věděla. Soud proto uzavřel, že k uzavření smlouvy byl dán souhlas manželky – žalobkyně. Žalobkyně ke svému tvrzení, že jde o výlučný závazek žalovaného kromě obsahu protokolu o jednání ve věci [spisová značka] jiná tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Soud dospěl k závěru, že úvěr čerpaný kartou z úvěrového rámce je ze své podstaty opakující se čerpání úvěru a souhlasem manželky s uzavřením takové smlouvy, se vzniklé závazky stávají součástí SJM, který bude vypořádán ve výši 38.445,14 Kč, jako zůstatek pohledávky banky ke dni zániku SJM účastníků.

24. Z [právnická osoba] (čl.923), [spisová značka] (čl.925, insolvenčního rejstříku, vyplývá, že insolvenční řízení dlužníka - žalovaného vedené u [spisová značka], bylo zahájeno [datum]. Dne [datum] bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení o úpadku žalovaného a povolení jeho řešení oddlužením (čj. [spisová značka]). Pravomocným [spisová značka]-[právnická osoba] z [datum] vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře a žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek věřitelů dle § 414 a 415 insolvenčního zákona. Insolvenční řízení dlužníka - žalobkyně je dosud vedené u [spisová značka], bylo zahájeno [datum]. Dne [datum] bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení o úpadku žalobkyně a povolení jeho řešení oddlužením usnesením čj. [spisová značka]

25. Vypořádání společného dluhu v řízení o vypořádání zaniklého SJM nemá žádný vliv na existenci vypořádávané pohledávky vůči věřiteli, je vypořádáním inter partes, které nemůže mít následky pro věřitele bez jeho souhlasu. Obdobné závěry vyplývají z rozsudku NS ČR sp.zn. 33 Cdo 823/2013 z 17.3.2015. Proto skutečnost, že žalovaný byl dle § 414 insolvenčního zákona (z.č. 182/2006 Sb.) osvobozen od placení této pohledávky, nemá na její vypořádání v rámci řízení o vypořádání SJM vliv, když pohledávka nadále existuje v režimu naturální, byť nevymahatelné, obligace. Ostatně ohledně i u žalobkyně též probíhá oddlužení a lze předpokládat, že i ona bude osvobozena od placení mj. vypořádávaných společných pohledávek věřitelů. A dle závěrů rozsudku NS ČR sp. zn. 29 ICdo 32/2013 z 31.8.2015 nevzniká věřiteli podle právní úpravy institutu SJM v občanském zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 za trvání dlužníkova manželství žádná pohledávka vůči manželu dlužníka (v daném případě žalobkyni), i když závazek, který na sebe dlužník takovou smlouvou převzal, je závazkem, který tvoří společné jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1, písm. b) obč. zák.. Soudu se tak jevilo spravedlivé obě pohledávky přikázat oběma účastníkům, kdy nedochází ke vzniku nároku na vypořádací podíl ani jednomu z nich.

26. V případě zbývajících závazků 2), 3), 4) a 5) žalobce po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. kromě tvrzení, že žalobkyně o sjednání úvěrů věděla a smlouvy podepsala a některých úvěrových smluv jiné důkazy o vědomosti žalobkyně se vzniklými dluhy neoznačil. V řízení bylo prokázáno pouze, že úvěrové smlouvy uzavřel jen žalovaný a skutečnost, že o jejich uzavření žalobkyně věděla či s jejich vznikem souhlasila, prokázaná nebyla. Částky úvěrů či úvěrové limity 300.000 Kč, 100.000 Kč, 103.637,06 Kč a 293.000 Kč, navíc zjevně přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků. Proto soud nemohl považovat tyto závazky dle § 143 odst. 1, písm. b) obč. zák. za součást zaniklého SJM účastníků a jako výlučné závazky žalovaného nebyly soudem vypořádány.

27. Z posudku o invaliditě [adresa] vyplývá, že žalovanému byla zjištěna invalidita III. stupně od 13.1.2016. S ohledem na zdravotní stav žalovaného, který mu neumožňoval účast u jednání byl žalovanému ustanoven dle § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovník ([spisová značka] [jméno FO] a později usnesením čj. [Jméno opatrovníka]). S ohledem na absenci žalovaného ze zdravotních důvodů nikoli přechodné povahy u prvního jednání konaného dne [datum], nastala koncentrace řízení až během následujícího jednání dne [datum] (o čemž byli přítomní poučení dle §118b odst. 1 o.s.ř.).

28. K osobním poměrům účastníků žalobkyně při jednání dne [datum] (čl.70) uvedla, že manželství bylo uzavřeno [datum] a zaniklo rozvodem [datum]. Účastníci jsou rodiče syna [jméno FO]. Žalovaný má s [jméno FO]. Za trvání manželství účastníci bydleli ve [adresa], v domě, který žalovaný koupil od otce před uzavřením manželství. Manžel býval přibližně dva dny u své přítelkyně [jméno FO], pak dva tři dny doma. V [Anonymizováno] byla žalobkyně nucena se odstěhovat ze společné domácnosti se synem [jméno FO]. Asi rok před rozvodem spolu přestali společně hospodařit. Z [adresa] (č.l. 379) vyplývá, že žalovaný a [jméno FO], matka nezletilých dětí [jméno FO] a [jméno FO], uzavřeli rodičovskou dohodu, podle které byly nezletilé děti svěřeny do péče matky a otec se zavázal na jejich výživu hradit měsíčně částkou 600 Kč pro [jméno FO] a 400 Kč pro [jméno FO].

29. Ze zprávy [Anonymizováno]) ze [datum] (č.l. 128), ze dne [datum] (čl.168) a rozhodnutí o udělení [datum] žalovanému (čl.169) vyplývá, že Energetický regulační úřad pro výrobu elektřiny ve [adresa] o celkovém instalovaném výkonu 0,007 MW udělil žalovanému licenci č. [hodnota] rozhodnutím z [datum], které nabylo právní moci [datum]. Tato licence byla k žádosti žalovaného zrušena ke dni [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí č.j. [datum]. Pro stejnou výrobnu elektřiny pak byla udělena licence č. [hodnota] [jméno FO] rozhodnutím č.j. 03373-11/2015-ERÚ z [datum], které nabylo právní moci [datum]. Z rozhodnutí o udělení [datum] (č.l. 125, 126) vyplývá, že [jméno FO], bytem [adresa], byla udělena licence č. [hodnota] k předmětu podnikání – výrobě elektřiny od [datum] do [datum]. Celkový instalovaný výkon sluneční elektrárny činil 0,00722 MW. Licence se vázala k výrobně elektřiny nacházející se v domě [adresa]. Ze zprávy společnosti [právnická osoba]. z [datum] a dokladu o výplatě podpory č. [hodnota] z [datum] (č.l. 146, 147) vyplývá, že žalovanému byla zúčtována podpora zeleného bonusu za elektřinu od [datum] celkové výši 5.197 Kč na účet [č. účtu]. Vypořádání licence fotovoltaické elektrárny udělené žalovanému [datum] by přicházelo v úvahu, pokud by šlo o převoditelné oprávnění k určité činnosti, užívání software apod. a sloužilo oběma manželům. Z povahy licence udělené žalovanému taková převoditelnost nevyplývá a lze ji přirovnat k živnostenskému listu či řidičskému průkazu, a nepředstavuje tak ekonomickou hodnotu, kterou by mohla jednak tvořit součást SJM, když podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů (§143 odst. 1, písm. a) OZ) a současně z důvodu svého charakteru nepřenositelného úředního oprávněné nemá majetkovou hodnotu, která by se mohla vypořádat.

30. Z notářského zápisu [jméno FO], výpisu z katastru nemovitostí [adresa] a kupní smlouva uzavřené mezi žalovaným a [jméno FO] dne [datum] (příl.čl.78), vyplývá že formou notářského zápisu byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva mezi prodávajícím [jméno FO] (otcem žalovaného) a žalovaným, jako kupujícím s předmětem koupě domem č. [adresa] za kupní cenu 399.230 Kčs. Dále došlo k zřízení doživotního bezplatného užívání nemovitostí ve prospěch prodávajícího. Žalovaný se stal výlučným vlastníkem rodinného [hodnota]). Tyto nemovitosti pak kupní smlouvou ze dne [datum] prodal [jméno FO] za cenu 3.800.000 Kč.

31. Dle § 121 odst. 1 obč. zák. příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

32. Příslušenství věci je v prvé řadě vždy samo věcí v právním smyslu, příslušenstvím je totiž pouze z hlediska svého funkčního určení. Zatímco součást (která není věcí) je s věcí spojena fyzicky (jinak nejde o součást věci, příslušenství je s věcí hlavní spojeno právně (vůlí svého vlastníka, který je současně vždy i vlastníkem věci hlavní. Příslušenství je tedy charakterizováno tím, že musí jít nejméně o dvě věci, tj. věc hlavní a příslušenství. Jak věc hlavní, tak i příslušenství přitom musí mít povahu samostatné věci v právním smyslu, obě musí náležet témuž vlastníkovi a jedna z nich, nemající povahu věci hlavní, musí být jejich společným vlastníkem určena k trvalému užívání s věcí hlavní. Rozhodnutí vlastníka obou věcí (určení k trvalému užívání s věcí hlavní) nemusí mít a v praxi také nemá žádnou předepsanou formu, ale vyvozuje se z objektivně zjistitelných okolností. Příslušenství a hlavní věc tedy musí mít vždy téhož vlastníka. Solární panely byly dle tvrzení účastníků i jak vyplývá z faktury [jméno FO] za fotovoltaickou elektrárnu, dodávku a montáž ze dne [datum] (příl.čl.460), fyzicky připevněné ke stavbě domu čp. [adresa]. Nebylo ani tvrzeno či z obsahu spisu nevyplynulo, že by dodávka elektrické energie z fotovoltaických článků měla sloužit ve prospěch nějaké jiné konkrétní nemovitosti apod.. Její koupi a montáž na stavbu [Anonymizováno] hradil žalovaný na své nemovitosti z prostředků úvěru poskytnutého [právnická osoba], dle smlouvy o překlenovacím úvěru č. [č. účtu], ve výši 780.000 Kč. Dle závěrů R NS ČR [spisová značka] pokud je věc příslušenstvím, tj. splňuje-li znaky § 121 odst. 1 obč. zák., platí zásada, že příslušenství sdílí osud věci hlavní, a to bez zřetele k tomu, jestliže účastníci ve smlouvě toto příslušenství věci hlavní přímo identifikovali, či ve smlouvě - jak je obvyklé - pouze uvedli, že věc je převáděna se vším příslušenstvím, popř. se dokonce ve smlouvě o příslušenství věci hlavní nezmínili. Solární panely se jejich montáží na střechu [adresa] staly příslušenstvím stavby [adresa], který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného. Jako příslušenství domu se nestaly součástí SJM a jejich hodnota i náklady na montáž jsou součástí vypořádání, jak bude uvedeno níže, jako investice prostředků ze SJM (prostředky z úvěrů poskytnutého [právnická osoba] dle smlouvy o překlenovacím úvěru č. [č. účtu] ve výši 780.000 Kč) do výlučného majetku žalovaného. Samostatným vypořádáním solární elektrárny by tak došlo k duplikaci vypořádávaní hodnoty téže věci. Soud proto samotné solární panely umístěné na domě č. p. [adresa], nevypořádával.

33. Podle § 145 odst. 1, 2, 3, 4 OZ (1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. (2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. (3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. (4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

34. Tvrzení žalobkyně, že výnosy z podnikání žalovaného, podniku, který provozoval jako fyzická osoba pod [IČO], byly přeposílány na účet matky žalovaného, [jméno FO] a jeho družky [jméno FO], a současné vylíčení způsobu, jakým žalovaný jednal, jaký byl jeho vztah k udržení hodnoty majetku v SJM, kdy měl krátit rozsah SJM popř. vyloučit zahrnutí majetku do vypořádání SJM, aniž by žalobkyně tím chtěla vypořádat konkrétní majetek či pohledávky, byl dle svého obsahu zřejmě návrhem žalobkyně na vypořádání výnosů ze svého podnikání, se kterým žalovaný nakládal v rozporu s ustanovením § 145 odst. 2 obč. zák.(z.č. 40/1994 Sb.), tedy bez souhlasu žalobkyně, kdy šlo o právní úkon přesahující rámec obvyklé správy společného jmění. Výnos z podnikání, i když podnik netvoří součást SJM, je součástí SJM (BSM), v souladu se závěry konstantní judikatury (např. R NS ČR 22 Cdo 1052/2004 z 28.7.2005). Pokud se jedná o úspory manželů, prostředky tvořící společné jmění manželů může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu. Proto při vypořádání SJM soudem nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák.. Jde o posouzení toho, zda nakládání s majetkem v konkrétním případě tvoří obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů. Na to, zda právní úkon manžela je ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správou majetku ve společném jmění manželů, či ji přesahuje, je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů, je však třeba přihlížet i k obecným zvyklostem (U NS ČR 22 Cdo 2150/2011 ze dne 25.3.2013).

35. Z výpisu z účtu [jméno FO] za období od [datum] (č.l. 150-166) a zprávy [datum] a výpisu z téhož účtu ohledně plateb č. [hodnota], 264, 265, 267, 268, 269, 280 a 292 nebyly zjištěny výdaje vztahující se k účtu majitele – žalovaného. Z výpisu z účtu [jméno FO] za období od [datum] nebyly zjištěny převody z účtu majitele – žalovaného. Z výpisu z účtu č. [jméno FO] vyplývá, že jménem žalovaného na její účet bylo uhrazeno celkem 348.689,93 Kč, což odpovídá částce 8.940,77 Kč měsíčně (čl.218-232).

36. Sama žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný bez jejího vědomí (což žalovaný popíral) uzavřel s věřiteli, společnostmi [právnická osoba], a [právnická osoba]. půjčky a úvěry v souhrnné hodnotě asi 880.000 Kč, které netvoří součást SJM. V podání z [datum] (odůvodnění ad. 13) pak tvrdila, že o úvěru č. [hodnota] uzavřeném žalovaným s [právnická osoba] bank a.s. a úvěru č. [hodnota] uzavřeným s [právnická osoba]. věděla. Zda se v případě finančních prostředků, které byli připsány na účet [jméno FO] jménem žalovaného jednalo tyto prostředky z výlučných závazků, společných závazků, či prostředky ze SJM, z výpisu z [jméno FO] nevyplývalo. Navíc s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl vyživovací povinnost vůči nezletilému [jméno FO], bydlel téměř polovinu času u matky nezletilého [jméno FO] a byť šlo o mimomanželský vztah, lze tyto převody považovat za přiměřený příspěvek do takové domácnosti. Nejednalo by se, s ohledem na částku připadající na 1 měsíc o záležitost, která je zjevně nepřiměřená obvyklé správě majetku náležejícího do SJM, ke které by byla třeba souhlasu obou manželů.

37. Jestliže žalobkyně v tříleté lhůtě od zániku SJM objektivně neměla možnost majetkové hodnoty navržené k vypořádání blíže specifikovat, postačilo, pokud je v uvedené lhůtě označila alespoň obecně a mohly být upřesněny je v průběhu dalšího řízení. Takto učinila žalobkyně předmětem vypořádání finanční prostředky plynoucí z podnikatelské činnosti žalovaného, kterou poskytoval připojení k internetu a tyto prostředky byly zasílány na účty žalovaného a následně část z nich na účet jeho matky [jméno FO] a družky žalovaného [jméno FO]. Soud k důkazu provedl shora uvedené výpisy z účtů [jméno FO], i jeho matky, [jméno FO]. Soud však neprováděl žalobkyní navržené důkazy výpisy z účtů žalovaného č[č. účtu], když z těchto účtů nebylo na účet [jméno FO] za období od [datum] ani shora uvedené účty [jméno FO] uhrazeno ničeho. Žalobkyně tyto účty označila při jednání [datum] (č.l. 212 p.v.) s tím, že k důkazu navrhovala, aby soud vyžádal výpis z těchto účtů. Učinila tak až po koncentraci ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř., ke které došlo při jednání konaném dne [datum]. Přičemž pokud jde o účet žalovaného č. [č. účtu], žalobkyně o něm nevěděla, našla ho později ve svých listinách. Účet č. [č. účtu] je osobní účet žalobkyně, k němuž měl dispoziční právo i žalovaný. V obou případech se nejedná o důkazní návrhy, které žalobkyně nemohla bez své viny včas uvést a soud tak provedení těchto důkazů zamítl. Tyto důkazní návrhy měly sloužit k prokázání tvrzení, že výnosy z podnikání žalovaného, podniku, který provozoval jako fyzická osoba pod IČ: [IČO], byly přeposílány na účet matky žalovaného, [jméno FO] a jeho družky [jméno FO], což bylo výpisy z jejich účtů ostatně vyloučeno. Důkazní návrhy žalobkyně týkající se účtů č. [č. účtu] i pokud by se odhlédlo, že byly učiněny po koncentraci řízení, byly důkazy vyšetřujícími, k prokázání tvrzení žalobkyně, zejména možnosti nakládání žalovaného s finančními prostředky, které tvoří součást SJM, bez souhlasu žalobkyně nad rámec obvyklého hospodaření. Finanční prostředky, které měl dle tvrzení žalobkyně hradit žalovaný na účty [jméno FO] nebylo možno podle výpisu z jejich účtů spojit s osobou žalobce. Soud proto neprovedl důkaz výslechem [jméno FO], neboť jejich výslechem by sotva mohl být zjištěn původ a konkrétní rozsah žalobkyní přesně nespecifikovaných převáděných finančních prostředků.

38. Jako 3. položku navrhla žalobkyně k vypořádání obchodní podíl žalovaného ve společnosti [právnická osoba], který byl dle jejího tvrzení nabyt žalovaným darováním, kterým se žalovaný chtěl účelově vyhnout skutečnosti, aby obchodní podíl nebyl součástí společného jmění. Takové jednání bylo v rozporu s §3 OZ, žalovaný jím obcházel zákon a nepožívá proto právní ochrany.

39. Z [jméno FO] (příl. čl.78) vyplývá, že obchodní společnost [právnická osoba], byla založena společníky [jméno FO] a žalovaným. Jejím předmětem bylo mj. zajišťování sítí elektronických komunikací. Základní vklad společnosti 200.000 Kč byl tvořen vkladem [jméno FO] výši 90.000 Kč, [jméno FO] ve výši 90.000 Kč a žalovaného ve výši 20.000 Kč, kdy obchodní podíly [jméno FO] činily 45% a podíl žalovaného 10 %. Z darovací smlouvy uzavřené [jméno FO] a žalovaným dne [datum] vyplývá, že [jméno FO] daroval žalovanému 20.000 Kč a žalovaný dar přijal. Finanční prostředky měly být použity výhradně na splacení základního vkladu nově zakládané společnosti [právnická osoba].. Z výpisu z živnostenského rejstříků (ze dne [datum], čl.436), zprávy českého telekomunikačního úřadu, odboru pro Západočeskou oblast z [datum] (čl.173), oznámení žalovaného o komunikační činnosti z [datum] (čl.174), vyplývá, [Anonymizováno] žalovaný získal oprávnění k živnostenskému podnikání mj. v oblasti poskytování software a poradenství v oblasti software a hardware dne [datum] a ukončil ji [datum], dále dne [datum] v oblasti poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnost, webové portály a ukončil živnost [datum], s tím že tyto činnosti přerušil od [datum] do [datum]. Dne [datum] oznámil Českému telekomunikačnímu úřadu výkon telekomunikační činnosti, která je dle § 8 z.č. 127/2005 Sb. podnikáním v elektronických komunikacích a dne [datum] oznámil ukončení výkonu této činnosti. Ze smlouvy o prodeji podniku ze dne [datum] mezi prodávajícím žalovaným a kupujícím [právnická osoba]. (čl.327, příloha smlouvy č. [hodnota], čl.328), vyplývá, že žalovaný prodal podnik provozující síť elektronických komunikací (veřejně dostupný přístup k internetu pod obchodním názvem „[jméno FO]“ ve spolupráci s [právnická osoba]., za kupní cenu 160.500 Kč, z toho cena movitých věcí činila 50.000 Kč bez DPH. Movité věci byly specifikovány v příl. č. [hodnota] (čl. 2.1. a) smlouvy). Práva a závazky z smluv o poskytování datových služeb (připojení k síti internetu) koncovým zákazníkům byly specifikovány v příl. č. [hodnota], dle čl. 2.1. b) smlouvy. V čl. 2.1. c) prodávající mj. prohlásil, že ohledně závazků ze smluv uzavřených mezi prodávajícím (žalovaným) a poskytovateli služeb prodávajícímu (žalovanému) ve vztahu k provozu prodávaného podniku (včetně nájemních a pojistných smluv), bylo pojistné u pojistných smluv uvedených v příloze č. [hodnota] řádně uhrazeno. Kupující prohlásil v čl.3.4. smlouvy, že se v rámci stávající spolupráce, kdy zajišťoval pro prodávajícího správu sítě (příl. č. [hodnota]) a komunikaci ze zákazníky (příl. č. [hodnota]) seznámil s se skutečným stavem předmětu převodu a bere na vědomí, že prodávající negarantuje správnost ani úplnost údajů v nich uvedených, není-li ve smlouvě ujednáno jinak. V čl. 9.4 bylo mj. ujednáno, že součást smlouvy tvoří podepsané přílohy č. [hodnota]. a 2. Žalobkyně předložila nepodepsané přílohy smlouvy (příl.čl.210), a to přílohu č. [hodnota] – hmotný materiál, přílohu č. [hodnota] – seznam vysílačů, přílohu č. [hodnota] – seznam smluv s IP adresou, přílohu č. [hodnota] – seznam klientů bez doložené smlouvy a přílohu č. [hodnota] – seznam předplacených služeb. S ohledem na chybějící podpisy na přílohách je soud nepovažoval za originální přílohy uzavřené smlouvy. Příloha smlouvy označená jako č. [hodnota], podepsaná L. [jméno FO] a žalovaným (čl.681-684) obsahuje seznam 275 klientů a příloha označená jako č. [hodnota] podepsaná L. [jméno FO] a žalovaným (čl.685) uvádí jako seznam převáděných movitých věcí 3x server a 1x UPS.

40. Svědek [jméno FO] (čl.313) vypověděl, že žalovaného znal asi10 let, jako konkurenta, neboť jako fyzická osoba i společník společnosti [právnická osoba]. podnikal jako žalovaný, v poskytování elektronických komunikací. Později se dozvěděl, že má problémy a že se kolem jeho podniku objevují zájemci o prodej. Oslovili ho a on popsal tristní stav jeho společnosti. Žalovaný nerozuměl sítím elektronických komunikací, sám nedokázal připojení k síti zprovoznit, a proto si na to najímal lidi, jako jeho spolupracovníka panu [jméno FO], který zajišťoval např. pořizování techniky, nastavení sítě, hesel a přístupů. Žalovaný měl pouze přehled o příjmech, nákladech, měl přístup k účtu. Kvůli panu [jméno FO] nebyl schopen fakticky podnik řídit, neboť neměl k poskytovaným připojením hesla, přístupy a žalovaný měl obavy, že by p. [jméno FO] mohl síť zničit či zastavit. Svědek dále uvedl, že síť žalovaného postupně mapovali, získávali přístupy, zčásti za spolupráce pana [jméno FO], který však spolupráci brzy zneužil, např. zákazníkovi při výpadku nabízel vlastní připojení k internetu, vypínal připojení či pravděpodobně poškozoval připojení zákazníků. Záměrem převzetí sítě žalovaného bylo, aby připojení k internetu prostřednictvím WIFI v této oblasti nezačala zmírat a klienti nepřecházeli na kabelové připojení. Pokud by se ve zkratce rozšířilo, že WIFI připojení je špatné a zákazník přešel ke kabelovému připojení, pak už by se k WIFI nevrátil. Při vzniku společnosti [právnická osoba]. bylo rozložení podílu 45% pro svědka, 45% pro pana [jméno FO] (dříve [jméno FO]) a 10 % pro žalovaného. Zpočátku v podstatě [právnická osoba]. byla servisní společností pro podnik žalovaného, v podstatě vstoupili do jeho podnikání jako krizový management. Dali jasně najevo panu [jméno FO], že problematice připojení rozumí, že si nemůže volně uvádět různé ceny za hardware, popř. uvádět, že něco je technicky možné či nemožné. Důvodem spolupráce bylo i jméno žalovaného a předpoklad, že nespokojení zákazníci s připojením prostřednictvím žalovaného by pak přešli ke společnosti [právnická osoba].. Svědek potvrdil shodu svého podpisu na darovací smlouvě ohledně částky 20.000 Kč uzavřel dne [datum] s žalovaným. Nevybavil si, že darovací smlouvu uzavíral. Ohledně prodeje podniku žalovaného uvedl, že je možné, že žalovaný měl nereálné nabídky k odkoupení v řádech miliónů Kč od nabídky O2 či Telefónica nebo možná i od pana [jméno FO] patrně nadsazoval počet klientů a účtoval si od žalovaného odměnu. Později, když měl zájem koupit podnik, tak těžko mohl říci, že mu několik let lhal o celkovém počtu klientů. [právnická osoba] provozované žalovaným docházelo k rozsáhlým úbytkům klientů, byla po technické stránce spíše v horším stavu. Vztah [jméno FO] popsal jako nedobrý, když podával trestní oznámení na neznámého pachatele pro poškození připojovacího kabelu zákazníka sítě [právnická osoba]. vedle skříně, která měla patřit svědku [jméno FO], kterého považoval za pachatele i když bylo trestní stíhání později odloženo.

41. Svědek [jméno FO] (čl.316pv) vypověděl, že je jako jednatelem společnosti [právnická osoba]. v oboru telekomunikace. [adresa] lety při vysoké škole začal podnikat jako fyzická osoba v rámci poskytování internetu. kromě společnost Pilsfree v oblasti podnikal i žalovaný. Asi 10 let byli se svědkem [jméno FO] společníci společnosti ForWIFI. Od někdejšího technika se svědek dozvěděl, že žalovaný zvažuje prodej společnosti. Žalovaný tvrdil, že zvažuje prodej, měl nabídku od[Anonymizováno][Anonymizováno]. Během dalších schůzek žalovaný popsal špatný stav společnosti. Jeho síť nebyla v dobrém stavu, zákazníci odcházeli, řádově desítky lidí měsíčně. Protože měli konkurenční podnik ve stejné oblasti svědek se domníval, že to bylo stavem jeho sítě. Žalovaný neměl úplnou kontrolu nad sítí a přístupy, to měl pan [jméno FO], který pro něj pracoval. Žalovaný se patrně bál, že mu pan [jméno FO] nedá hesla a přístupy, bez kterých by byl prodej podniku riskantní. Podnik od žalovaného nekoupili a dohodli se, že jeho firmu zkusí stabilizovat a provádět servis sítě. Měla vzniknout nová společnost (později [právnická osoba]), kde měl být žalovaný minoritním společníkem a tato nově vzniklá společnost měla provádět o servis jeho omezenější sítě. S panem [jméno FO] začali komunikovat v době, kdy se začali starat žalovanému o jeho síť. Tato spolupráce trvala několik měsíců a důvodem pro její ukončení bylo , že si pan [jméno FO] fakturoval vysoké částky a oni byli technicky schopni jeho práci provést, na rozdíl od žalovaného. Svědek se nedomníval, že by pan [jméno FO] záměrně poškozoval síť, nepřímý špatný vliv spočíval v tom, že podnikal ve stejném oboru a určitě došlo k tomu, že připojení k internetu prostřednictvím žalovaného či [právnická osoba]., nahradilo připojení provozované panem [jméno FO]. Obavu, že by pan [jméno FO] mohl část sítě, kterou spravoval, nějak poškodit, třeba zaměněním hesel, protože měl osobní zájem na tom získat síť provozovanou žalovaným, vyřešili tak, že začali s panem [jméno FO] spolupracovat a sami byli schopni tuto síť spravovat. Pokud by pan [jméno FO] změnil všude hesla a zamezil přístupu, došlo by k zablokování celé sítě a důsledkem by bylo to, že nespokojení zákazníci by hledali připojení jinde, třeba u firmy pana [jméno FO]. Řešili to tak, že v době, kdy už jsme prováděli správu sítě žalovaného, na každém přípojném bodě změnili hesla a každému technikovi individuálně tato hesla poskytovali. Spolupráce s panem [jméno FO] skončila, když sdělil, že nabízené finanční podmínky jsou nepřijatelné, neboť požadoval víc, než kolik jsme mu byli schopni dát. K spolupráci s panem [jméno FO] byli v podstatě donuceni, neboť jednotlivé technické nastavení na stávající síti žalovaného, byla individuální a pokud by je měli sami nastavit, zabralo by to určitou dobu, během které by bylo nebezpečí, že by pro nefunkčnost přístupu k internetu zákazníci odešli.

42. Svědek [jméno FO] (čl.290pv) vypověděl, že vedl žalovanému účetnictví. Žalovaný podnik elektronických komunikací prodal asi v r. [Anonymizováno]. Odhadl, že žalovaný mohl mít v letech [Anonymizováno] asi 800 zákazníků. Svědek [jméno FO] ( čl.291pv ) vypověděl, že spolupracoval jako živnostník s žalovaným a svědkem [jméno FO] při připojování lidí k internetu. Nedokázal se vyjádřit k rozsahu majetku, zákazníků žalovaného, okolnostem prodeje jeho podniku.

43. Svědek [jméno FO] vypověděl (čl.213), že vystudoval softwarové inženýrství, podnikal jako fyzická osoba v oblasti poskytování připojení internetu a dosud podniká v širší míře. Dne [datum] se připojil k podniku žalovaného. Zpočátku asi 3,5 roku společně prováděli připojování zákazníku k internetu. Svědek jako fyzicky zdatnější pomáhal zákazníkům instalovat bezdrátové připojení k internetu, žalovaný mu pomáhal, např. protahoval z půdy kabel do bytu zákazníka a měl na starosti administrativu. Svědek měl k dispozici seznam zákazníků, který zadával do serveru, nastavoval výši rychlosti připojení k jednotlivým zákazníkům. V r. [Anonymizováno] se k podnikání žalovaného připojil [jméno FO], jako montážní technik. Smlouvy se zákazníky se lišily cenou dle rychlosti připojení (300-333 Kč měsíčně, při vyšší rychlosti 400 Kč nebo i 500 Kč měsíčně). V roce [Anonymizováno] měl podnik nejvyšší počet 600 nově připojených zákazníků, a v době prodeje podniku počátkem r. [Anonymizováno] jich bylo dohromady asi [právnická osoba]. Od spolupracovníka p. [jméno FO] se dozvěděl, že měl žalovaný od společnosti [Anonymizováno] nabídku ke koupi jeho podniku a svědek byl rozladěný, že žalovaný nenabídl prodej podniku jemu. K důvodu prodeje mu žalovaný sdělil, že už to nezvládal, měl trošku zdravotní problémy. Když s žalovaným jednal o kupní ceně, svědek mu ji v podstatě měl splácet z provozu firmy po dobu pěti let. V době prodeje svědek zjistil, že mnoho zákazníků odešlo. O tom, kdo ze zákazníků platil či neplatil, nevěděl. Žalovanému nejprve nabízela společnost [Anonymizováno][Anonymizováno]částku 11,7 mil. Kč, svědek nabízel 10,5 mil. Kč. Uvedl, že k této ceně dospěl jako k 12 až 24 násobku měsíčního příjmu za poskytování připojení od všech klientů. U [Anonymizováno] docházelo zpravidla k snižování ceny podniku po jeho analýze. [jméno FO] říkal (čl.215), že v březnu či [Anonymizováno] se s žalovaným v jeho cukrárně v [adresa] setkali pan [jméno FO] a ukázali mu v hotovosti 3.000.000 Kč v kufříku. Podle názoru svědka [jméno FO] tím žalovanému ukazovali, že mají hotovost, zatímco svědek byl chudý. V důsledku jednání o prodeji podniku žalovaného se i svědkovi zvýšila výše kupní ceny na 14,5 mil. Kč. Když se dozvěděl, že žalovaný svůj podnik prodal, měli připravenu finální smlouvu s navýšenou cenou 14,5 milionu Kč. Když se žalovaného ptal, jestli jsou dohodnutí nebo ne, asi za týden nebo dva mu sdělil, že to prodal konkurenci společnosti [jméno FO] s.r.o., někdy v červenci či srpnu 2011. Když se svědek ptal na cenu, za podnik prodal, žalovaný mu ji tu nesdělil. Svědek se domníval, že žalovaný chtěl asi ihned peníze. Po prodeji podniku žalovaného se setkal s novými vlastníky p. [jméno FO]. Snížili svědkovi odměnu na paušální částku 30.000 Kč ročně a náhradu za použití jeho automobilu částkou 40 Kč za km, což odpovídalo [jméno FO], ale svědek vlastnil BMV X5 a tato částka byla nedostatečná. Svědek s nimi spolupracoval asi dva měsíce a druhou jeho fakturu mu nezaplatili. Před prodejem podniku mohl fakturovat odměnu cca 60.000 Kč bez DPH. Naposledy fakturoval za [Anonymizováno] částku 72.000 Kč s DPH. V době prodeje podniku mnoho zákazníků odešlo, svědek neznal údaje o počtu zákazníků, ani kolik z nich řádně hradilo služby. Uvedl, že v době, kdy měl zájem o koupi, činily podle diskuse s žalovaným příjmy od zákazníků 500.000 Kč měsíčně. Svědek hodnotu přístrojového vybavení podniku žalovaného odhadoval na 1.000.000 Kč. Název [jméno FO] s.r.o. vymyslel svědek, společnost vznikla někdy v době kolem prodeje podniku žalovaného společnosti For [právnická osoba].. Důvod vzniku společnosti [jméno FO] s.r.o. však neznal. Když svědkovi volali klienti kvůli servisu, sděloval, že už nejsou klienti žalovaného a že se svou firmou podniká v této oblasti a někteří klienti byli nespokojeni, a proto přešli do podniku svědka.

44. Svědek [jméno FO] (čl.289pv) vypověděl, že s žalovaným spolupracoval asi v letech [Anonymizováno], byl vyučený spojař, technik a elektronik. Žalovanému a [jméno FO] pomáhal s připojováním k internetu. Ke konkrétnímu stavu podniku žalovaného, jeho ceně, příjmech, okolnostech prodeje se nedokázal vyjádřit. Je pravdou, že o koupi podniku žalovaného jednal asi zástupce [Anonymizováno]. Této společnosti nešlo ani o zařízení, jako o zákazníky. Šli po menších firmách, které zkupovali, zlikvidovali a pak prováděli své připojení kabelem. Se společností [Anonymizováno] spolupracuje jako podnikatel asi od roku [Anonymizováno]. Svědek [jméno FO] k dotazu, zda byl někdy přítomen jednání, během kterého viděl, že by žalovanému byly předávány peníze v hotovosti, uvedl, že ne, nikdy.

45. Obchodní podíl získaný za trvání manželství ze společných prostředků tvoří součást SJM. Může pak být v rámci řízení o vypořádání SJM účastníků řízení přikázán pouze tomu z manželů, který je jako spolumajitel tohoto obchodního podílu společníkem společnosti s ručením omezeným. Z prokázaného skutkového stavu, zejm. výpovědí svědků [jméno FO], potažmo [jméno FO] nevyplynulo, že by k darování částky 20.000 na splacení společenského vkladu vznikající společnosti [jméno FO] s.r.o., bylo činěno ze strany žalovaného s úmyslem vyhnout se budoucímu vypořádání podílu v této společnosti při vypořádání zaniklého SJM. Řízení o rozvodu manželství účastníků bylo zahájeno [datum] byla přiznána invalidita 3 stupně. Argumentace žalovaného, který chtěl s ohledem na svůj zdravotní stav zásadně omezit podnikatelskou činnost, má soud za prokázanou. Uzavření darovací smlouvy samo nemůže vést k závěru o záměru zkrátit rozsah SJM a z žádných provedených důkazů tento úmysl žalovaného nevyplývá. Proto soud pohlížel na obchodní podíl žalovaného ve společnosti [právnická osoba], za majetek získaný darem, který dle § 143 odst. 1, písm. a) obč. zák.je vyloučen ze SJM a nebyl proto vypořádán.

46. Žalobkyně dále učinila předmětem vypořádání podnik žalovaného, fyzické osoby provozující síť elektronických komunikací pod IČ: [IČO]. Tvrdila, že žalovaný záměrně svůj podnik přivedl ke krachu a převedl ho na společnost [právnická osoba]., čímž snížil objem prostředků, které měly být předmětem vypořádání SJM účastníků. Vyvedl zákaznický kmen svého podniku do společnosti [právnická osoba]. s příjmy od těchto zákazníků, což vedlo k tomu, že podnik žalovaného provozující elektronické komunikace se dostal do potíží a byl prodán za zlomkovou cenu. Pokud měl žalovaný prostředky ze svých výlučnými závazků (kromě závazků se společnostmi [Anonymizováno]) použít na své podnikání, pak prodejem svého podniku za cenu za 160 500 Kč, ačkoliv měl hodnotu v řádu milionu Kč, je trestnou činností, která je v rozporu s dobrými mravy dle § 3 obč. zák.. Smlouva o prodeji části podniku žalovaného z [datum] je neplatná dle § 39 obč. zák., když kupní cena činila 160.500 Kč a podnik žalovaného měl mnohonásobně vyšší hodnotu, v řádech miliónů Kč, a žalovaný převzal kupní cenu v řádech miliónů Kč.

47. V odvolání žalobkyně do [spisová značka] žalobkyně vytkla soudu prvého stupně neúplné skutkové zjištění ve vztahu k prodeji podniku žalovaného provozujícího síť elektronických komunikací, že tento podnik nemohl tvořit součást SJM, když byl prodán smlouvou o prodeji části podniku z [datum] společnosti [právnická osoba]. a ani předtím nebyl součástí SJM, když soud neměl k dispozici úplnou smlouvu s podepsanými přílohami o prodeji části podniku. Závěr soudu o tom, že se žalobkyně měla dovolat relativní neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku, neobstojí, pokud ani soudu není známo, co vlastně bylo převedeno žalovaným na společnost [právnická osoba].. Pokud jde o zjištění hodnoty tohoto podniku, poukázala na závěry znaleckého zkoumání, kdy znalec uvedl, že obvyklá cena podniku žalovaného v únoru či [Anonymizováno] není rozdílem mezi aktivy a pasivy v případě, že tento rozdíl je kladný. Má za to, že znalec [Anonymizováno] nebyl soudem prvého stupně v této věci dotazován ohledně hodnoty podniku žalovaného, a proto nemohl řádně doplnit svůj znalecký posudek, pokud nebyl seznámen s tím, že účetní evidence předložená žalovaným je neúplná s ohledem na neevidovanou část příjmu podniku žalovaného. Soud prvého stupně tedy neúplně zjistil skutkový stav ohledně hodnoty podniku žalovaného ke dni zániku SJM a dále ke dni údajného převodu jeho části na jinou osobu odlišnou od žalovaného. Smlouva byla neplatná pro rozpor jednání žalovaného s ust. § 39 obč. zák., když byla sjednána několikanásobně nižší cena v písemné smlouvě o prodeji části podniku. Žalobkyně se domnívá, že bylo při jednání soudu od jednoho ze svědků sděleno, že žalovaný měl převzít část kupní ceny ve výši 3.000.000 Kč v hotovosti, a s tímto skutkovým stavem se soud nijak nevypořádal. Vytkla dále soudu, že neprovedl navržené důkazy, týkající se daně z příjmu i daně z přidané hodnoty tak, aby byl ozřejměn rozsah podnikání žalovaného včetně dosažených příjmů a úplnost jejich dokazování v účetní evidenci žalovaného. Se shora uvedenými námitkami se má dle odvolacího soudu soud prvního stupně zabývat.

48. K skutečnosti, že žalovaný převzal kupní cenu v řádech milionů Kč (po poučení dle § 118a odst. 1, 3 os.ř.), žalobkyně (čl.878) odkazovala na části spisu zdejšího soudu [spisová značka] (o výživné žalobkyně, jako nerozvedené manželky), kde v návrhu smlouvy o úpravě některých vzájemných vztahů (příl.čl.271) jsou uvedeny věci a plnění která se týkají hodnoty podniku žalovaného. V protokolu z [datum] se uvádí, jak žalovaný hospodařil, že společník společnosti [právnická osoba]. pan [jméno FO] uváděl, že byl velký objem činnosti a musel sehnat další osoby. Byla uzavřená servisní smlouva mezi žalovaným a společností NoskaNet o správě sítě, kde lze dohledat, jakým způsobem společnost NoskaNet obhospodařovala klientskou síť komunikací (část prodávaného podniku). V daňových přiznáních se podává, že došlo k úmyslnému poškození části podniku žalovaného, který nakládal s podnikem tak, aby došlo k jeho zániku, případně vyvedení majetku z této části a prodeji jen za zbytkovou cenu 160.500 Kč, který jistě neodpovídala této hodnotě podniku. Žalobkyně navrhovala připojení zápisu o prodeji části podniku dle § 483 obch. zákoníku (dle § 483 odst. 1 obch. zák. ke dni účinnosti smlouvy je povinen prodávající předat a kupující převzít věci zahrnuté do prodeje. O převzetí se sepíše zápis podepsaný oběma stranami.), kvůli existenci věcí nezahrnutých so smlouvy o prodeji podniku z [datum]. Dále odkazovala na účetní závěrku k 31.12.2011 s aktivy 4.852.000 Kč, apod.. Na daňové přiznání společnosti [právnická osoba]. za rok [Anonymizováno], kdy je ztráta 36.195 Kč. Žalobkyně dále odkazovala na výpověď svědka [jméno FO] ve věci [spisová značka], že k stanovení ceny podniku, že cena se rovná počtu klientů krát platby těchto za měsíc. Klientů bylo nejméně 300 a měsíční hodnota by dosahovala částky, která nereflektuje zařízení podniku, který nevyplývá z předložených přílohy smlouvy z [datum]. Dále odkazovala na podání žalovaného z [datum] o tom, že roce [Anonymizováno] kryl ztráty z rezerv roku [Anonymizováno] a je zřejmé, že situace byla zcela jiná. Smlouva o prodeji části podniku z [datum] byla dle žalobkyně jen fiktivní zástěrkou, která měla vést k formálním převodům části podniku, který byl mnohem vyšší, jak co do počtu jednotlivých složek toho podniku, tak i do hodnoty. Je otázkou, kdy k plnění mimo smlouvu došlo, ale ta smlouva mohla být i ústní. Dle obch. zákoníku kupní cena části podniku musí být písemná a dle § 483 obch. zák. je třeba udělat zápis. To značí, že mohla existovat ústní smlouva o prodeji další části podniku, která nezahrnovala složky, neuvedené ve smlouvě z [datum]. Žalobkyně proto navrhovala předložení podkladů od žalovaného a spol. [právnická osoba]. týkajících se specifikace předmětu prodeje podniku žalovaného, rozsahu správy [právnická osoba]. pro žalovaného, vztahů ke společnosti ForWifi, když tyto skutečnosti jsou žalobkyni neznámé a pokud byl obrat 4 mil. Kč a v daňovém přiznání záporný výsledek, měla by to společnost NoskaNet vysvětlit. Žalobkyně dle názoru soudu k výzvě o doplnění tvrzení a důkazů ohledně předání kupní ceny dle smlouvy o prodeji podniku z [datum] v částce vyšší než 160.500 Kč, zejména v řádech miliónu Kč, netvrdila žádné konkrétní skutečnosti ohledně převzetí zmíněné částky. I navržené důkazy se netýkaly převzetí kupní ceny, mohly jen částečně poskytnout dílčí obraz hospodaření podniku žalovaného a soud je proto neprováděl, když převzetí ceny podniku nemohly prokázat.

49. Z tvrzení žalovaného i jeho výpovědi (z jednání [datum] ve věci [spisová značka], čl.790), zejména z výpovědi svědka [jméno FO], posudku o invaliditě žalovaného z [datum] a dalších, měl soud za prokázané, že žalovaný ze zdravotních důvodů nebyl schopen zvládat svůj podnik zajišťující připojení klientů k internetu, technickou stránku provozu připojení mu zajišťoval zejména [jméno FO]. Podle svědků [jméno FO] se žalovaný obával, že svědek [jméno FO] může ochromit fungování připojení zákazníků, neboť svědek spravoval zákaznické účty a žalovaný tuto činnosti neprováděl a zabýval se administrativní stránkou podniku. Sám svědek [jméno FO] uvedl, že vztah žalovaného k jeho osobě bude patrně špatný. Žalovaný začal spolupracovat se společností [právnická osoba]., kde byl minoritním společníkem, která měla pomáhat spravovat jeho síť zákazníků, jimž poskytoval připojení k internetu. Mnoho zákazníků odcházelo a žalovaný se v této situaci rozhodl prodat podnik provozující síť elektronických komunikací. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že v souvislosti se smlouvou o prodeji podniku ze dne 19.2.2013 měl žalovaný převzít namísto sjednané kupní ceny 160.500 Kč, v hotovosti několik miliónu Kč, pak o tomto tématu vypovídal pouze svědek [jméno FO]. Svědek vypověděl, že mu jeho kolega [jméno FO] říkal, že svědkové [jméno FO] (dříve [jméno FO]) žalovanému v cukrárně v [adresa] v kufříku ukazovali hotovost 3.000.000 Kč jako nabídku. Svědek [jméno FO] výslovně popřel, že by viděl předávání peněz v hotovosti žalovanému. Konečně ani svědek [jméno FO] neuvedl, že došlo k předání peněz, pouze že hotovost v kufříku byla žalovanému ukázána jako nabídka. Soud ze shora uvedených důvodů nemá za prokázané, že by žalovaný převzal v hotovosti v souvislosti s prodejem jeho podniku hotovost v řádech miliónů Kč.

50. Žalovaný začal podnikat v oblasti elektronických komunikací na základě živnostenského oprávnění z [datum] a následnému oznámení [datum]. V předchozím rozsudku soud prvního stupně chybně uzavřel, že podnik žalovaného nebyl součástí SJM, když začal do [datum] (správně 1.8.1998) podnikat bez žalované jako spolupodnikající osoby, neboť na podnik se hleděla jako na věc sloužící k výkonu povolání jednoho z nich. V tomto případě konstantní judikatura modifikovala vypořádání takového podniku (který netvoří součást SJM) např. v rozsudku NS ČR sp.zn. 22 Cdo 2280/2017 ze dne 28.8.2018 (popř. sp.zn. 22 Cdo 2380/2012 ze dne 25.9.2012) jako majetkovou hodnotu jen ve výši kladného rozdílu mezi aktivy a pasivy podniku ke dni zániku společného jmění (I výnosy z podniku jednoho z manželů (tvořícího jeho výlučný majetek) patří do společného jmění manželů. Jsou-li tyto výnosy vloženy zpět do podnikání, jde o vynaložení společných prostředků na výlučný majetek podnikajícího manžele, které by byl podnikající manžel ke dni zániku společného jmění vrátit. Nelze ovšem opominout ani výdaje a závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v souvislosti s jeho podnikáním. V takovém případě je však značně obtížné vyčíslit to, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch společného jmění manželů ve smyslu § 149 odst. 2 obč. zák. Podnikající manžel je povinen nahradit do společného jmění takovou částku, která se rovná kladnému rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podniku ke dni zániku společného jmění, což zpravidla představuje cenu podniku (nebyl-li vytvořen i vynaložením výlučných prostředků podnikajícího manžel). Od účinnosti novely obč. zák. č. 40/1964 Sb. zákonem č. 91/1998 Sb. dne [datum] došlo k změně dosavadního majetkoprávního institutu manželů - bezpodílového spoluvlastnictví manželů na společné jmění manželů (SJM). Nadále již ze SJM nebyly vyňaty věci sloužící k výkonu povolání jednoho z manželů, kdy za takovou věc judikatura považovala podnik manžela fyzické osoby, pokud nepodnikali oba manželé. Věci, které k [datum] nebyly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, se účinností novely č. 91/1998 Sb. nestaly součástí společného jmění manželů. Jestliže tedy podnik vzniklý za trvání bezpodílového spoluvlastnictví nebyl jeho součástí, nestal se ani součástí společného jmění manželů, a předmětem vypořádání tak nemohou být ani jednotlivé složky podniku coby hromadné věci právě proto, že jsou součástí výlučného majetku podnikatele (R NS ČR 22 Cdo 3705/2014 z 21.10.2014, usnesení NS ČR 22 Cdo 3453/2016 z 1.12.2016). Žalovaný však zahájil podnikání jako fyzická osoba provozující síť elektronických komunikací za trvání manželství po [datum] (v roce 2003-2005) a tento podnik proto tvořil součást SJM účastníků. Do zániku SJM účastníků však došlo k jeho prodeji kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila v žalobě, že předmětem vypořádání činí tento podnik žalovaného, současně však tvrdila, že byl pod reálnou cenou převeden na jiný subjekt. Soud proto vypořádával hodnotu ztrženou za prodej podniku, nebo v případě neplatnosti převodu samotný podnik resp. jeho hodnotu ke dni zániku SJM.

51. Dle § [právnická osoba] zákoníku (z.č. 513/1991 Sb.) se podnikem rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Jde o věc hromadnou. Ohledně nakládání s podnikem, který je součástí SJM, platí přiměřeně závěry vyplývající z rozsudku NS ČR 22 Cdo 1754/2009 z 9.2.2011, týkající se nakládání s obchodním podílem nabytým jedním z manželů za trvání manželství. Jedná se o následující závěry:

1. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání jejich majetkového společenství, představuje společnou majetkovou hodnotu, která je předmětem vypořádání při zániku majetkového společenství.

2. Jen manžel – společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské smlouvě. Je však oddělen od majetkové hodnoty obchodního podílu, která zůstává manželům společná. Proto je také omezen v nakládání s obchodní podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák., neboť stejnou měrou jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi.

3. Za výkon jiné než obvyklé správy lze považovat i převod vlastnického práva k podílu ve společném jmění manželů na třetí osobu. Absence souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva k podílu zakládá relativní neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů neplatnosti nedovolá, jedná se o právní úkon platný, jak je uvedeno dále.

52. K vlastnímu podnikání žalovaného tedy nebylo k jednotlivým právním úkonům souvisejících s podnikáním třeba souhlasu žalobkyně. V případě prodeje podniku žalovaného provozující síť elektronických komunikací však nešlo o obvyklou správu majetku v SJM účastníků a převod bez jejího souhlasu zakládá relativní neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se žalobkyně neplatnosti nedovolá, jedná se o právní úkon platný. V souladu s rozsudkem NS ČR 22 Cdo 1326/2012 z 16.9.2013 nedovolání se relativní neplatnosti právního úkonu, kterým bylo v tzv. neběžné záležitosti nakládáno s majetkem tvořícím součást SJM, má za následek možné vypořádání toliko těch hodnot, které byly prostřednictvím platného právního úkonu získány, zatímco absolutně neplatný právní úkon nebo úkon neplatný relativně, kde se opomenutý manžel neplatnosti dovolal, vede k vypořádání majetku, jehož se takový právní úkon týkal. Z výše uvedeného vyplývá, že když se žalobkyně relevantním způsobem neplatnosti smlouvy o převodu části podniku žalovaného z [datum] nedovolala pro její nesouhlas s nakládáním majetku v SJM, mohla by se vypořádat hodnota podniku žalovaného v době jeho převodu na společnost [právnická osoba]. pouze je-li smlouva absolutně neplatná dle § 39 obč. zák..

53. Ohledně hodnoty podniku žalovaného byl vypracovaný znalecký posudek č. [datum] (čl.461) [jméno FO], který měl zjistit výši aktiv a pasiv podniku, s případným použitím posudku téhož znalce č. [datum] (z řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka], výživné nerozvedené manželky shodných účastníků). V posudku č. [datum] znalce [jméno FO] (spis [spisová značka],čl. 234) znalec zpracoval z účetní rozvahy, výkazů zisků a ztrát hodnocení hospodaření od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno] (od roku [Anonymizováno] jako plán, předpoklad), kdy od roku [Anonymizováno] byl podnik žalovaného ztrátový. V posudku z [datum] znalec vycházel z výkazu rozvahy pasiv za období roku [Anonymizováno], ke dni [datum]. Uvedl, že z účetního hlediska se v rozvaze aktiv a pasiv tyto položky musí rovnat (a jejich rozdíl tak bude vždy nulový). Znalec proto zjistil údaj o cizích zdrojích (závazků) podniku. Souhrn aktiv činil celkem 1.836.000 Kč a cizí zdroje (závazky podniku) 649.000 Kč a rozdíl aktiv a závazků činil 1.187.000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že podnik žalovaného byl součástí zaniklého SJM účastníků (viz. bod 50. odůvodnění) výše uvedenému, nebyla nadále hodnota aktiv a pasiv podniku ve smyslu judikatorních závěrů relevantní. Po poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. žalobkyně ohledně hodnoty podniku ke dni jeho prodeje tvrdila (čl.515pv), že podnik měl hodnotu v řádech miliónů, kdy hardwarové vybavení je ve vztahu k této hodnotě podružné. Hodnota podniku vychází z velikosti klientského kmene dle svědka [jméno FO], jehož velikost svědek [jméno FO] odhadl na 800 klientů. Smlouva o prodeji podniku za 160.500 Kč, jehož hodnota se pohybuje v řádech miliónů, je tak dle § 39 obč. zák. neplatná. Žalovaný nepřiznával část svých výnosů a byl proto postižen finančním úřadem, když část výnosů nepřiznával. Tyto příjmy by změnily jeho deklarované dluhy a jeho podnikáním bylo v kladných číslech. Tyto skutečnosti vyplývají i z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni, který zrušil rozsudek soudu prvého stupně ve věci řízení o výživném nerozvedené manželky mezi shodnými účastníky a navrhla výslech členů odvolacího senátu. Tento důkaz soud neprováděl, neboť nemohl přivodit potřebná skutková zjištění. Ze zprávy [adresa] (čl.701) a z [datum] (čl.826) vyplývá, že žalovanému nebyla od [datum] vyměřena žádná pokuta v souvislosti se zkrácením či neplacením daně z příjmů či daně z přidané hodnoty.

54. V znaleckém posudku [jméno FO] (čl.835, 847) znalec uvedl, že lze zjednodušeně uvažovat obvyklá hodnota podniku žalovaného v rozmezí 1.135.000 – 1.187.000 Kč. Ocenění prováděl metodou historických účetních hodnot (1.187.000 Kč) a výnosovou metodou (1.135.000 Kč). V ústním doplnění posudku (při jednání [datum]) k účetním aktivům uvedl, že oceňovaná část podniku se skládá z technického zhodnocení pronajaté budovy, kde žalovaný provozoval svoji činnost. Patrně jde o náklady na zhodnocení kanceláře celkem 241.000 Kč, dále technické vybavení zejména routery apod. v hodnotě celkem 1.003.000 Kč, zůstatek pokladní hotovosti 34.000 Kč, zůstatek na bankovním účtu 10.000 Kč. Dále pohledávky za odběrateli (uživateli připojení internetu) 23.000 Kč, poskytnuté zálohy dodavatelům ve výši 98.000 Kč a zálohy poskytnuté státu a odpočet DPH ve výši 426.000 Kč. Problém reálné tržní ceny podniku tkví ve skutečnosti, že účetní ceny movitých věcí s odpisy jsou fiskální a nijak nekopírují reálnou tržní hodnotu. K zjištění obvyklé ceny takového movitého majetku, by musel být proveden znalecký posudek znalcem z oboru oceňování movitých věcí. Ocenění porovnávací metodou znalec neprovedl, když by bylo velmi drahé a tržní ceny obdobných podniků se nezveřejňují. Výnosová metoda, kterou znalec dospěl k hodnotě podniku 1.135.000 Kč spočívá v odhadu vývoje oceňované společnosti po datu ocenění, přičemž se vychází z výsledků dosažených oceňovanou společností před oceněním a z prognózy budoucího vývoje obecně v daném odvětví. Znalec vycházel z prognózy, kdy připojení k internetovému připojení i v roce [Anonymizováno] bylo běžné, a současně z prognózy vývoje HDP v ČR dle výsledků ČNB. Znalec dále uvedl, že pokud by měl k dispozici seznam pojistných smluv (příl. č. [hodnota], dle čl. 2.1. písm. c) smlouvy o prodeji podniku z [datum]) či znal výši tarifu jednotlivého zákazníka podniku, pro určení hodnoty podniku by to nemělo vliv. Soud tak považoval hodnotu podniku stanovenou výnosovou metodikou částkou 1.135.000 Kč za hodnotu odpovídající hodnotě obvyklé, když znalec u movitého majetku vycházel účetních hodnot bez ocenění těchto věcí samostatným posudkem a neměl k dispozici účetnictví podniku žalovaného. Protože kupní smlouva nebyla žalobkyní napadena námitkou relativní neplatnosti, nebylo však třeba dále obvyklou cenu podniku zjišťovat.

55. Dle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

56. Žalobkyně neplatnost smlouvy o prodeji podniku spatřovala ve skutečnosti, podnik měl mnohonásobně vyšší hodnotu než sjednaná kupní cena, a že oproti sjednané kupní ceně 160.500 Kč žalovaný převzal kupní cenu v hotovosti ve výši několika miliónů Kč s odkazem na svědeckou výpověď (patrně svědka [jméno FO], pozn. soudu) a jde o jednání je v rozporu s dobrými mravy. Samotná skutečnost, že podnik žalovaného byl jako součást SJM prodán za cenu nižší, než činila jeho obvyklá hodnota, nemá za následek neplatnost takového úkonu dle § 39 obč. zák.. Nejde o věc, která podléhá cenovým předpisům a nebylo ani prokázáno, že ohledně podniku žalovaného, který vykazoval od roku [Anonymizováno] ztráty, docházelo k odlivu zákazníků a zdravotní stav žalovaného se zhoršoval, došlo k sjednání významně nižší kupní ceny s úmyslem žalovaného zkrátit žalobkyni na vypořádacím podílu společného jmění, což by mohlo mít za následek neplatnost právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 a § 3 obč. zák.). Stejně jako přijetí kupní ceny mnohonásobně vyšší než sjednaná kupní cena 160.500 Kč, což, (bod 49. odůvodnění) rovněž nebylo prokázáno.

57. Žalobkyně dále tvrdila, že nemohla učinit námitku relativní neplatnosti kupní smlouvy, neboť jí ze strany žalovaného nebyla kvalifikovaně předložena smlouva s podepsanými přílohami, nedozvěděla se a nemohla shledat obsah smlouvy a nemohla se tak dovolat relativní neplatnosti tohoto úkonu, když námitka relativní neplatnosti musí být úplná, srozumitelná a věcná. Smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. za použití § 482 obchodního zákoníku (Má se za to, že kupní cena je stanovena na základě údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku ke dni uzavření smlouvy a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty do účetní evidence. Má-li nabýt smlouva účinnosti k pozdějšímu datu, mění se výše kupní ceny s přihlédnutím ke zvýšení nebo snížení jmění, k němuž došlo v mezidobí.). Ani tato námitka neplatnosti smlouvy o prodeji podniku žalovaného není správná. Znalost smlouvy a všech jejích příloh apod. není relevantní pro vyslovení námitky neplatnosti právního úkonu nesouhlasícího manžela s převodem majetku v SJM. Ust. § 482 obch. zák. (či související ustanovení ohledně kupní ceny) nejsou kogentními ustanoveními, která byl omezovala smluvní volnost ohledně výše kupní ceny a případný rozpor smlouvy s tímto ustanovením nemá za následek absolutní neplatnost smlouvy. Důvodem relativní neplatnosti je pouze skutečnost, že souhlas s nakládáním majetku v SJM nebyl daný oběma manžely, nikoliv znalost všech okolností vedoucích k uzavření neplatného úkonu či komplexní přílohy úkonu (zde kupní smlouvy). Žalobkyně, která již v žalobě poukazovala na převod podniku žalovaného, tedy nic nebránilo vznést námitku relativní neplatnosti smlouvy o prodeji podniku žalovaného z [datum]. Ohledně uplatnění námitky relativní neplatnosti právního úkonu platí závěry R NS ČR sp.zn. 30 Cdo 2940/2007 z 20.1.2009:

1. Právní úkon, u něhož je dán důvod tzv. relativní neplatnosti podle ustanovení § 40a obč. zák., se považuje za platný (se všemi důsledky z toho na právní vztahy vyplývajícími), dokud se ten, na jehož ochranu je důvod neplatnosti právního úkonu určen, neplatnosti nedovolá. Jestliže se oprávněná osoba dovolala tzv. relativní neplatnosti důvodně, je právní úkon neplatný od svého počátku (ex tunc). To platí i tam, kde na základě tohoto právního úkonu (smlouvy) vzniklo vkladem do katastru nemovitostí věcné právo.

2. K tomu, aby nastaly účinky tzv. relativní neplatnosti, zákon nestanoví žádnou formu; proto tak lze učinit jakýmkoliv způsobem. Lze tak učinit žalobou (vzájemnou žalobou) podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu (nároku) v řízení před soudem; postačuje, aby oprávněná osoba uplatnila tzv. relativní neplatnost právního úkonu i mimosoudně.

3. Účinky tzv. relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo druhému účastníku (ostatním účastníkům) právního úkonu, popřípadě - namítá-li neplatnost právního úkonu osoba, která nebyla jeho účastníkem - všem účastníkům právního úkonu, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich.

4. Otázku tzv. relativní neplatnosti lze v občanském soudním řízení vždy řešit jako otázku předběžnou. Žalobkyně tedy nevyužila, ač mohla možnost vznést námitku relativní neplatnosti převodu podniku žalovaného kupní smlouvou z [datum].

58. V usnesení sp. zn. 22 Cdo 2055/2011 z 16.8.2013 Nejvyšší soud souhrnně vysvětlil, že jedná-li se o právní úkon přesahující obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů, který realizuje pouze jeden z manželů, je pro vymezení masy společného jmění manželů rozhodné posouzení právních důsledků takového právního úkonu. Absence souhlasu druhého z manželů takovému manželu umožňuje dovolat se relativní neplatnosti takového právního úkonu. Jestliže se jedná o právní úkon, jehož prostřednictvím je nakládáno s majetkem tvořícím součást společného jmění manželů, který je právním úkonem platným, ať již proto, že jej učinili oba manželé ve shodě, nebo jej učinil pouze jeden s manželů bez souhlasu druhého, ale tento manžel se relativní neplatnosti takového právního úkonu nedovolá, důsledkem existence takového úkonu je skutečnost, že majetek, jehož se týká, je zákonným způsobem vyveden z režimu společného jmění manželů (právě proto, že se jedná o úkon platný). Předmětem vypořádání se v takových případech může stát toliko hodnota za takový majetek získaná (např. finanční částka získaná za převod movité či nemovité věci, obchodního podílu apod.). Jde-li o právní úkon neplatný (ať již absolutně nebo relativně, kde se opomenutý manžel dovolal relativní neplatnosti takového právního úkonu) stává se předmětem vypořádání společného jmění manželů opětovně tento majetek. Souhrnně řečeno, nedovolání se relativní neplatnosti právního úkonu, kterým byla v tzv. neběžné záležitosti nakládáno s majetkem tvořícím součást společného jmění manželů, má za následek možné vypořádání toliko těch hodnot, které byly prostřednictvím platného právního úkonu získány (stejně jako v případě platného právního úkonu), zatím absolutně neplatný právní úkon nebo úkon neplatný relativně, kde se opomenutý manžel neplatnosti dovolal, vede k vypořádání majetku, jehož se takový právní úkon týkal (srovnej R NS ČR 22 Cdo 3450/2009 z 13.7.2011). Protože sporná smlouva o prodeji podniku žalovaného z [datum] není stižena absolutní neplatností ve smyslu § 39 obč. zák. a žalobkyně se nedovolala její relativní neplatnosti pro rozpor s ust. § 145 odst. 2 obč. zák. vycházel soud z realizované kupní ceny 160.500 Kč.

59. Ohledně existence kupní ceny, kterou žalovaný získal dle smlouvy z [datum] odvolací soud poukazoval na námitky žalovaného, zda utržená hodnota (160.500 Kč) existovala ke dni zániku manželství, či byla spotřebována, jak žalovaný naznačuje ve svém odvolání. Uvedl, že kupní cenu použil pro potřeby svého nezletilého syna a tvrdil, že nebylo prokázáno ze strany žalobkyně, že by tato částka za prodej podniku byla ke dni zániku SJM jeho součástí. Uložil soudu prvého stupně zabývat se skutečností, zda tyto prostředky ke dni zániku SJM existovaly či naopak byly spotřebovány. Soud žalovaného (jednání [datum], čl.623) vyzval dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění konkrétních tvrzení a důkazů o nakládání s kupní cenou do zániku manželství účastníků. V podání z [datum] (čl.635) žalovaný uvedl, že kupní cenu do zániku SJM spotřeboval na úhradu menších splátek úvěrů a ošacení a vybavení pro tehdy nezletilého syna [jméno FO]. K prokázání uvedených tvrzení navrhl smlouvu o prodeji části podniku z [datum]. Judikatura nakládání se společnými prostředky (zde peníze na účtu) bez souhlasu druhého manžela řešila následovně: Jestliže účastník peníze z účtu bez souhlasu druhého účastníka za trvání manželství vybral a spotřeboval pro sebe, je třeba vybranou částku zařadit do společného jmění účastníků a vypořádat ji (R NS ČR 22 Cdo 2433/99 z 17.1.2001). Důsledky nakládání se společným majetkem, které je v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák., musí jít k tíži toho z manželů, který s majetkem takto nakládal. Jestliže jeden z manželů bez souhlasu druhého a v rozporu s § 145 odst. 2 vybere z účtu u peněžního ústavu peníze, pak při vypořádání společného jmění nelze přihlížet k tomu, že ten, kdo peníze vybral, je ztratil nebo mu byly odcizeny (resp. je pozbyl za nezjištěných okolností). I v tomto případě je třeba k těmto peněžním prostředkům přihlédnout při vypořádání, a to k tíži toho, kdo s nimi protiprávně nakládal (srovnej R NS ČR 22 Cdo 2465/2010 z 14.3.2011). Z výše uvedeného vyplývá, že v případě nakládání s prostředky za prodej podniku žalovaného v SJM, které tvořily součást SJM a jsou pro absenci nedovolání se relativní neplatnosti předmětem vypořádání. Protože žalovaný prostředky získal dle kupní smlouvy z [datum] a k zániku SJM účastníků došlo již [datum] (za necelý měsíc) soud důsledek takového nakládání s prostředky tvořící SJM, posuzoval k tíži žalovaného, kterého zatížil důkazním břemenem o nakládání s těmito prostředky do zániku SJM. Bylo tak na žalovaném, aby prokázal nakládání se ztrženými prostředky ve prospěch společné domácnosti účastníků, popř. nezletilého syna účastníků apod.. Žalovaný však ani řádně netvrdil, jak s prostředky konkrétně naložil a takové nakládání neprokázal. Předmětem vypořádání tak byla částka 160.500 Kč.

60. Konečně učinila žalobkyně předmětem vypořádání vnos z prostředků SJM za dobu trvání manželství do nemovitosti žalovaného domu č. [adresa] a solární elektrárny tvořenými panely na střeše domu, ve výši úvěrů poskytnutých (čl.110pv) [právnická osoba] ve výši 1.800.000 Kč.

61. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti mezi shodnými účastníky uzavřené dne [datum] vyplývá, že pro zajištění peněžité pohledávky ve výši 800.000 Kč vyplývající ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, [č. účtu] a ve výši 1.000.000 Kč vyplývající ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [Anonymizováno] bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch věřitele [právnická osoba], v objektu bydlení č.p. [adresa]. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru č[datum] a smlouvy o překlenovacím úvěru [č. účtu] (příl. čl.460) uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným, se souhlasem žalobkyně, zprávy [právnická osoba]čl.528) vyplývá, že žalovanému bylo plněno částkou 780.000 Kč a 2x 500.000 Kč, jako účelovými prostředky vázanými modernizaci domu čp. [adresa] (částka 1.000.000 Kč) a na výstavbu fotovoltaického zařízení na shodném domě (částka 780.000 Kč). [Anonymizováno] předložila jednotlivé výdaje na rekonstrukci, které k proplacení poskytnutého úvěru žalovaný předložil. Jedná se o následující doklady: zálohová faktura [hodnota] na částku 780.000 Kč z [datum], faktura [právnická osoba]. stavebniny z [datum] č. [hodnota] a příjmový pokladní doklad č. [hodnota] téže společnosti z [datum] na částku 110.339 Kč, faktura [právnická osoba]. stavebniny č. [hodnota] z [datum] na částku 61.050,50 Kč a příjmový pokladní doklad téže společnosti č. [hodnota] z [datum] na částku 61.050,50 Kč, [Anonymizováno].s. z [datum] na částku 2.116 Kč, faktura téže společnosti č. [hodnota] z [datum] na 2.116 Kč a faktura téže společnosti č. [hodnota] z [datum] na částku 2.116 Kč, faktura [právnická osoba]. z [datum] č. [hodnota] a příjmový daňový pokladní doklad č. [hodnota] z [datum] na částku 74.563 Kč, příjmový pokladní doklad [právnická osoba] na částku 88.454,60 Kč včetně faktury č. [datum], příjmový pokladní doklad č. [datum] na 70.403,80 Kč včetně faktury č. [datum] na shodnou částku, daňový doklad B[datum] na částku 705 Kč, faktura [jméno FO] na částku 59.637,80 Kč, faktura [datum] na částku 2.218 Kč, příjmový pokladní doklad [právnická osoba] na částku 51.788,30 Kč včetně faktury [datum] znějící na stejnou částku, pokladní doklad [datum] částku 1.552 Kč, pokladní doklad [datum] na 3.818 Kč, ze dne [datum] na částku 1.568 Kč, účtenka na [adresa], na částku 90 Kč z [datum], pokladní doklad [datum] na částku 2.090 Kč, ze dne [datum] na částku 1.058 Kč, ze dne [datum] na částku 2.748 Kč, ze dne [datum] na částku 1.217 Kč, účtenka [adresa] na částku 736 Kč, účtenka [adresa] na částku 4.786 Kč, účtenka [právnická osoba] na částku 7.790 Kč, ze dne [datum] na částku 9.796 Kč, ze dne [datum] na částku 9.410 Kč, ze dne [datum] na částku 8.100 Kč, ze dne [datum] na částku 9.543 Kč, ze dne [datum] na částku 9.660 Kč, ze dne [datum] na částku 9.720 Kč, ze dne [datum] na částku 9.650 Kč, pokladní doklad [datum] na částku 7.704 Kč, ze dne [datum] na částku 1.260 Kč, ze dne [datum] na částku 1.015 Kč, daňový doklad [právnická osoba] na částku 9.340 Kč, daňový doklad [právnická osoba] na částku 29.750 Kč, pokladní doklad [datum] na částku 1.261 Kč, ze dne [datum] na částku 12.180 Kč, zálohová faktura [jméno FO] za dodávku a montáž fotovoltaické elektrárny, záruční list [datum] na částku 6.990 Kč, zakázkový list [jméno FO], na částku 1.886 Kč z [datum], faktura [právnická osoba] a příjmový pokladní doklad téže společnosti č. [hodnota] na částku 110.925,20 Kč z [datum], pokladní doklad [datum] na částku 119 Kč, ze dne [datum] na částku 1.177 Kč, ze dne [datum] na částku 399 Kč, ze dne [datum] na částku 5.106 Kč, ze dne [datum] na částku 779 Kč, faktura z [datum] společnosti [právnická osoba] na částku 40.460 Kč, faktura [jméno FO] na částku 2.010 Kč, příjmový pokladní doklad [právnická osoba] na částku 89.088,70 Kč, faktura téže společnosti č. [datum] na částku 89.088,50 Kč, příjmový pokladní doklad [právnická osoba] na částku 17.000 Kč, pokladní doklad [datum] na částku 138 Kč, ze dne [datum] na částku 919 Kč, ze dne [datum] na částku 2.056 Kč, ze dne [datum] na částku 594 Kč, ze dne [datum] na částku 1.149 Kč, ze dne [datum] na částku 4.996 Kč, ze dne [datum] na částku 1.296 Kč, ze dne [datum] na částku 2.772 Kč, ze dne [datum] na částku 184 Kč, pokladní doklad [jméno FO], na částku 278 Kč, pokladní doklad [datum] na částku 334 Kč, ze dne [datum] na částku 1.160 Kč, ze dne [datum] na částku 256 Kč, faktura [právnická osoba]. [adresa], vystavená žalobci dne [datum] na částku 1.980 Kč, faktura [jméno FO] na částku 2.378 Kč, pokladní doklad [datum] na částku 2.823 Kč, příjmový pokladní doklad z [datum] na částku 1.980 Kč, doklad [datum] na částku 5.823 Kč, ze dne [datum] na částku 196 Kč, z [datum] na částku 3.826 Kč, z [datum] na částku 569 Kč, z [datum] na částku 7.837 Kč, z [datum] na 628 Kč, z [datum] na 1.615 Kč, z [datum] na 3.391 Kč, z [datum] na 399 Kč, [datum] úhradou 5.980 Kč dne [datum], pokladní doklad [datum] na částku 7.780 Kč, pokladní doklad [datum] na částku 335 Kč, daňový doklad [adresa]. na částky 350 a 350 Kč, oboje z [datum], příjmový pokladní doklad č. [hodnota] společnosti [právnická osoba]. z [datum] na částku 39.792,30 Kč, faktura téže společnosti č. [datum] na 39.972,50 Kč, faktura [jméno FO] na částku 25.464 Kč, daňový pokladní doklad [datum] na částku 2.461 Kč, pokladní doklad [datum] na 2.853 Kč, dodací list z [datum] – [jméno FO], na částku 114.241 Kč, daňový doklad, faktura B[datum] na 2.218 Kč a ze [datum] na 1.209 Kč, z [datum] na 2.218 Kč, ze [datum] na 2.428 Kč, ze [datum] na 1.803 Kč, ze [datum] na 2.428 Kč, z [datum] na 2.428 Kč, z [datum] na 2.428 Kč a ze dne [datum] na 2.218 Kč.

62. Mezi účastníky nebylo sporné, že by prostředky získané z úvěrů [právnická osoba] nebyly součástí SJM. Ačkoli žalovaný namítal, že finanční prostředky nebyly použity na rekonstrukci nemovitosti v jeho výlučném vlastnictví, z obsahu shora uvedených důkazů naopak vyplývá, že částka 1.000.000 Kč byla použita na rekonstrukci domu čp[adresa] ve výlučném vlastnictví [Anonymizováno]. Stejně tak částka 780.000 Kč na pořízení a montáž fotovoltaických panelů na střechu téže stavby. Jedná se tedy o vnos prostředků ve výši 1.780.000 Kč tvořících součást SJM do výlučného majetku žalovaného. Odvolací soud uzavřel, že nárok žalobkyně na vypořádání vnosu tvořícího součást SJM do výlučného majetku žalovaného. S odkazem na argumentaci žalovaného v jeho odvolání, že do zániku SJM nebyla ze společných prostředků uhrazena celá úvěrovaná částka 1.780.000 Kč, ale jen 609.560 Kč a následně zbytek celého tohoto závazku uhradil žalovaný ze svých výlučných prostředků, měl soud prvého stupně nově stanovit, jakou částku z poskytnutého úvěru je možno vypořádat - pouze tu, která byla zaplacena za trvání manželství do zániku SJM. Pokud se žalovaný snaží tuto částku ještě snížit tvrzenou půjčkou od matky, je nutno zjistit, zda se jednalo o výlučnou půjčku žalovaného či společný závazek obou manželů a následně doložit skutečnou výši této úhrady. Žalovaný byl poučen dle 118a odst. 1, 3 o.s.ř. (při jednání [datum], čl.623) ohledně výše úhrad dluhu vyplývajícího ze smlouvy o překlenovacím úvěru uzavřeného s [právnická osoba] do zániku SJM dne [datum], a k prostředkům (dle předchozího tvrzení 135.180 Kč) uhrazených jeho matkou a konkrétních okolnostech dohody týkající se úhrad finančních prostředků jeho matkou, (zejména výše částky, důvodu plnění, splatnosti a případných dalších podstatných skutečností). V doplnění skutkových tvrzení s důkaznímu návrhy ze dne [datum] (čl.635) tvrdil, že do [datum] bylo uhrazeno 407.220 Kč, z toho jeho matkou 116.160 Kč. Na úhradu dle smlouvy o stavebním spoření č. [hodnota] (smlouva o překlenovacím úvěru č. [č. účtu]) bylo ke dni zániku SJM splaceno 156.240 Kč. Matka žalovaného uhradila 52.080 Kč. První splátka byla uhrazena [datum]. Na smlouvu o stavebním spoření č. [hodnota] ([datum]) bylo k zániku SJM uhrazeno 250.980 Kč, matka žalovaného uhradila 64.080 Kč a první splátka byla uhrazena 21.4.2009. Peníze poskytnuté matkou představují vnos do SJM, částku poskytla matka výhradně žalovanému. K těmto tvrzením žalovaný předložil výpisy z účtu [právnická osoba].

63. Z výpisů z účtu [právnická osoba] (čl.636-644 a 645-651) vyplývá, že na úvěry vyplývající ze smlouvy o překlenovacím [datum] a smlouvy o překlenovacím [č. účtu] bylo na uhrazeno celkem 424.580 Kč, z toho matkou žalovaného (platby označené [jméno FO], který je jejím účtem - viz. bod 35. odůvodnění) bylo uhrazeno celkem 124.840 Kč. Žalobkyně uvedla (bod. 25. odůvodnění), že žalovaný býval přibližně dva dny u své přítelkyně [jméno FO], pak dva tři dny doma, v [Anonymizováno] byla nucena se odstěhovat ze společné domácnosti se synem [jméno FO] a asi rok před rozvodem spolu přestali společně hospodařit. V rozvodovém rozsudku dospěl soud k skutkovým zjištěním, že účastníci spolu od [Anonymizováno] nežili, společně nehospodařili a intimně se nestýkali několik let. Konflikty účastníků v souvislosti se vztahem žalovaného s [jméno FO] potvrdila i výpověď [jméno FO] (bod 68). Za těchto podmínek soužití účastníků měl soud za prokázané, že platby matky žalovaného byly poskytnuté výlučné žalovanému. Soud proto za souhrn plateb ze SJM do zániku manželství účastníků na společný dluh účastníků u [právnická osoba] považoval platby žalovaného po odečtení plnění jeho matky, tedy částku 299.740 Kč (424.580 - 124.840), která byla vypořádána. V souladu s ust. § 149 odst. 2, věty druhé obč. zák. má žalobkyně nárok na vypořádání vnosu tvořícího součást SJM do výlučného majetku žalovaného. Skutečnost, že současně nejsou předmětem vypořádání samotné společné závazky účastníků vůči [právnická osoba], nemohou tvořit překážku vypořádání takového vnosu, neboť při vypořádání zaniklého SJM účastníků, mají oba účastníci postavení navrhovatele (charakter sporu je tzv. iudicium duplex). Sám žalovaný mohl uplatnit v 3 leté lhůtě od zániku SJM u soudu takové nároky k vypořádání, avšak neučinil tak, a žádné z jím označených nároků tak nemohly být předmětem vypořádání SJM účastníků.

64. Žalovaný navrhl disparitu vypořádacích podílů účastníků, kdy nárok na snížení vypořádacího podílu žalobkyně shrnul a odůvodnil v podání z [datum] (čl.635pv). Tvrdil, že žalobkyně po většinu manželství nepracovala, na chod společné domácnosti nepřispívala, stejně jako na péči o společného syna. Chod domácnosti a náklady související s péčí syna téměř výhradně hradil žalovaný. Žalobkyně se nestarala ani o společnou domácnost. Domácnost se svými přáteli ničila a devastovala. Žalovaný musel pro časté návštěvy přátel žalobkyně hradit vysoké nedoplatky za elektrickou energii. K prokázání svých tvrzení navrhl zprávu správy sociálního zabezpečení ohledně zaměstnání žalované během manželství. Složenky prokazující, že s různými úhradami mu musela pomáhat jeho matka, neboť příjmy na pokrytí nákladů nestačily. Odkazoval na [adresa] svěření nezletilého syna do jeho péče, ze kterého je patrné, že i nezletilý musel pracovat a hradit chod domácnosti, ve které žil žalobkyní. Matka bránila přijetí syna do druhého ročníku střední školy. Žalobkyně většinu věcí, kterou syn od žalovaného dostal, prodala a žalovaný je musel opakovaně pořizovat. Žalovaný navrhl, aby vypořádací podíl žalobkyně byl snížen na 30 % z poloviny hodnoty SJM. Hlediskem pro rozhodnutí o disparitě je skutečnost, jak se který z manželů zasloužil o nabytí společných hodnot, kdy zásadním faktem je, že žalovaná po dobu trvání manželství nepracovala, ačkoliv mohla.

65. Podle § 149 odst. 2, 3 obč. zák. (2) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. (3) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

66. Z [adresa] (čl.652) vyplývá, že jím bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byl tehdy nezletilý syn účastníků [jméno FO] předán do péče žalovaného a matce bylo uložen přispívat na jeho výživu 800 Kč měsíčně od [datum]. Z odůvodnění vyplývá, že orgán péče o děti s nezletilým vedl pohovor, ve kterém nezletilý sděloval, že má s matkou problémy, dochází mezi nimi často k fyzickým potyčkám. Hádky vznikají zejména kvůli penězům. Nezletilý chodil od května 2013 na brigády. Matka s penězi hospodaří, aby s nimi nemohl nakládat. Krátce před nařízením předběžného opatření sdělil nezletilý matce, že od ní odejde. Nejprve se jí to nelíbilo, ale později mu v klidu sdělila, že mu v tom nebude bránit. Jejich problémy jsou dlouhodobé a stupňují se, věřil, že mu otec pomůže.

67. Ze zprávy [datum] o zaměstnavatelích žalobkyně (čl.674, 675) vyplývá, že od [datum] pracovala [adresa] u [právnická osoba] u [právnická osoba] podnikala jako OSVČ. Dále pracovala u spol. [datum]. [právnická osoba]. na základě dohody o pracovní činnosti. [datum] u shodné společnosti v hlavním pracovním poměru. U shodného zaměstnavatele od [datum] dle dohody o pracovní činnosti. A konečně u spol. [právnická osoba] od [datum].

68. Svědek [jméno FO], syn účastníků (čl.804) vypověděl, že s rodiči se stýká málo, asi 1-3 ročně. Je jediným synem účastníků, otec má ještě syna [jméno FO]. Jako rodina bydleli v rodinném domě [adresa], asi do jeho 16 let. Tehdy otec trávil spoustu času u své přítelkyně [jméno FO], ale protože měl v [adresa] sídlo firmy, tak býval i tam. Odhadoval, že rodiče spolu přestali žít někdy 2 roky před rozvodem. V 16 letech se s matkou odstěhovali do [adresa]. K hospodaření rodičů uvedl, že táta měl v té době firmu, takže měl určitě víc peněz, nakupoval do domácnosti jídlo. Máma přinášela méně peněz, měla menší příjmy. Táta měl spoustu dluhů, měl spoustu karet, s mámou se ohledně toho hádali, máma měla dluhy až po odchodu z domu. Otec končil podnikání někdy v době kolem rozvodu nebo krátce po něm. K skutečnosti, zda otcova matka za něj platila uvedl, že si vybavuji jen, že si do jejího bytu nechal posílat asi 10 balíků a ona to pak platila. Nevěděl, čí peníze byly. První rok nebo dva máma pomáhala tátovi s internetovým podnikáním. Nevěděl proč a jak to skončilo. K dotazu, zda svědek či jeho matka nějak poškodili dům ve [adresa] a otec dům pak musel opravovat, uvedl, že maximálně nějakým běžným užíváním, ale nic závažného. K odstěhování z domu vypověděl, že otec nechtěl, aby v [adresa] nadále bydlela matka a její kamarádka [jméno FO], proto začal vyklízet kuchyň, vypnul vodu a nezbylo než se vystěhovat. Svědkovi nabízel, že můžu v domě bydlet v přízemí. [jméno FO] bydlela v domě, protože to byla přítelkyně mámy, máma tam chtěla, aby tam někdo byl. [jméno FO] měla svůj byt, měla kde bydlet. Odstěhovali se v září 2012. Po odstěhování pociťoval nouzi. V té době jsem měl 2 brigády a svým způsobem živil mámu, která z toho všeho na tom byla psychicky špatně. Otec svědkovi posílal výživné 5.000 Kč, občas mu nepravidelně dával nějaké peníze navíc nebo kupoval oblečení apod.. K dotazu, zda ohledně toho, že matka nepracovala, byly mezi rodiči hádky vypověděl, že máma pak přišla na to, že má otec přítelkyni a pak začaly mezi nimi hádky, které se týkaly skoro všeho možného. K dotazu, zda a jakým způsobem pečovala matka o společnou domácnost, vypověděl, že do doby, než nastoupila v Bille, pracovala doma, na zahradě, v domácnosti. Když nastoupila v Bille, tak doma toho dělala trochu méně. V této době byly mezi rodiči konflikty, svědkovi se zhoršily známky ve škole, hůře to snášel a odstěhoval se asi na rok k babičce do [adresa]. Zde bydlel asi rok, do konce základní školy. K stavu domácnosti, když se vracel do domu rodičů, uvedl, že nemůže říci, že by to tam bylo naprosto vypíglované, ale na druhou stranu nelze říci, že by tam byl nějaký významnější nepořádek, nebo že by šlo o zanedbanou domácnost. K dotazu, zda se stalo, že by svědku matka prodala věci koupené jeho otcem, uvedl, že si vybavuje jen, že krátce před odstěhováním domu v [adresa] neměli peníze a prodali kolo, jinak nic víc.

69. Skutečnost, že žalobkyně vskutku během trvání manželství, vyjma obvyklé doby několika let po narození dítěte pracovala jen v letech [Anonymizováno], bez dalšího není rozhodnou skutečností pro disparitu (vypořádacího podílu). Konstantní judikatura řeší tuto problematiku např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 6109/2017, kde se podává, že soudní odklon od principu rovnosti podílů (disparita podílů) byl však považován za postup, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi (usnesení NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3174/2007 z 4.11.2008). Určení výše disparity vypořádacích podílů bylo na úvaze soudu na základě zohlednění všech okolností případu (22 Cdo 1781/2004 z 30. 5. 2005). Disparita se mohla podle konkrétních okolností případu vztahovat na veškeré položky náležející do SJM či jen na některé z nich (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2914/99 z 25.10.2001). Hlediska vypořádání při nerovnoměrném výdělku manželů vykládá např. usnesení NS ČR sp.zn. 22 Cdo 4165/2019 z 27.2.2020, podle jehož závěrů v rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem. Zpravidla některý z manželů vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péči o ni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý, a to z nejrůznějších důvodů daných predispozicemi druhého manžela, výkonem jeho zaměstnání apod. Není neobvyklé, že v řadě případů lze přičíst vyšší rozsah péče o domácnost, případně i o děti, jednomu z rodičů, aniž by však bylo možné druhému rodiči vytknout nedostatečnou péči o domácnost, rodinu a její členy. Smyslem vypořádání společného jmění manželů pak není postihovat takové rozdělení rolí formou disparity podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu. Bylo by nepřiměřeně formální a přísné, jestliže by soud v řízení o vypořádání SJM byl vázán přesnou částkou, která by měla být vypořádána jako vnos, jestliže velmi často závisí její vyčíslení na znaleckém posudku a též s přihlédnutím k tomu, že není vázán účastníky uvedenou hodnotou věci navržené k vypořádání. Obdobně se hlediskem zásluhovosti vyjádřené v ust. § 149 odst. 3 obč. zák. (při vypořádání se přihlíží k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti) zabývalo i odůvodnění usnesení NS ČR sp.zn. 22 Cdo 3843/2016 z 4.10.2016, podle kterého důvodem k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti. Základní tezí při uplatnění principu zásluhovosti je, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty. Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů. Rozsudek NS ČR sp.zn. 22 Cdo 3304/2018 z 5.1.2021 pak uzavírá, že základní tezí při uplatnění principu zásluhovosti je, že odklon o rovnosti podílů manželů je namístě pouze za podmínky, že zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty.

70. Pokud žalovaný odůvodňuje disparitu vypořádacího podílu skutečností, že žalobkyně během manželství téměř nepracovala, poškozovala domácnost a nestarala se o ni ani o tehdy nezletilého syna účastníků, nepovažoval soud za rozhodné pouze skutečnost, že žalovaná pracovala během manželství cca od roku [Anonymizováno] a v druhé polovině roku [Anonymizováno] se vztahy mezi ní a synem účastníků zhoršily pro hádky ohledně peněz a hospodaření s nimi, což navíc popisuje jednání žalované po zániku manželství účastníků. Z výpovědi syna účastníků je zřejmé, že o domácnost se rodiče starali, podnikající otec měl vyšší příjmy a do domácnosti přispíval větší měrou než matka pro nižší příjmy. Otec navázal vztah s [jméno FO], s níž má syna [jméno FO]. Ve společné domácnosti účastníků se asi od roku [Anonymizováno] (kdy bylo [adresa] let) zdržoval velmi málo. Poté, co se žalobkyně o tomto vztahu dozvěděla, nastaly mezi účastníky konflikty, které vyústily v odchod žalobkyně i syna účastníků z domácnosti, kterou vedli v rodinném domě žalovaného na adrese [adresa]. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně zanedbávala rodinnou domácnost či syna účastníků. Příjmy žalovaného byly vyšší než žalobkyně, a z tohoto hlediska by bylo možno konstatovat, že se větší měrou zasloužil o společný majetek. Současně též žalovaný samostatně uzavřel i několik úvěrů, mohly zatěžovat domácnost účastníků (závazek 2) dle smlouvy o úvěru č. [hodnota] z 2.7.2010 ve výši 300.000 Kč, závazek 3) dle smlouvy o úvěru č. [datum] s úvěrovým rámcem 100.000 Kč, závazek 4) dle smlouvy o úvěru a vydání kreditní karty č. [hodnota] se zůstatkem v [Anonymizováno] ve výši 103.637,06 Kč, závazek 5) dle smlouvy o úvěru č. [hodnota] s úvěrovým limitem 293.000 Kč a zůstatkem v [Anonymizováno] ve výši 147.381,05 Kč). Zejména však ke zhoršení vzájemných vztahů mezi účastníky vedoucí k zhoršení péče o domácnost došlo pro konflikty účastníků vedoucí k rozvodu jejich manželství. Žalobkyni tak nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a v mezích jejích možností o společný majetek, zejména před konflikty účastníků vedoucí k rozvodu. Žalovaný netvrdil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by díky jeho zvýšenému úsilí došlo k nabytí a udržení majetku značné hodnoty. Ze shora uvedených důvodů soud neshledal podmínky pro mimořádnou úpravu rovnosti vypořádacích podílů – jejich disparitu.

71. Rozdělení majetkových hodnot soud provedl v souladu s § 149 odst. 2 obč. zák., podle kterého jsou podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Polovinu výnosu z prodeje části podniku (160.500 Kč) ve výši 80.250 Kč je tak žalovaný povinen uhradit žalobkyni, spolu s polovinou částky 299.740 Kč vyplacené ze SJM do zániku manželství účastníků na společný dluh účastníků u [právnická osoba] (viz. bod 63 odůvodnění) ve výši 149.870 Kč. Celkem 230.120 Kč. Pariční lhůtu stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s vzhledem k výši částky, a skutečnosti, že žalovaný je poživatelem invalidního důchodu v délce 6 měsíců, jako přiměřené lhůtě.

72. Shora uvedené skutkový stav považoval soud za dostatečný k rozhodnutí ve věci a neprováděl tak další navržené důkazy zejm. ze strany žalobkyně (veškerá rozhodnutí finančního úřadu týkající se daní z příjmů fyzických osob i DPH za období roku [Anonymizováno], výslech jednotlivých zákazníků někdejšího podniku žalovaného, dotaz poskytovateli reklamy společnosti [Anonymizováno] k rozsahu jeho služeb, kalkulaci fotovoltaické elektrárny zhotovenou [jméno FO], a další). K prokázání vyvedení hodnot ze SJM (podniku žalovaného) navrhla žalobkyně mnoho důkazních návrhů. Např. výpis z účtu společnosti [právnická osoba] (k prokázání skutečnosti, že platby zákazníků připojených do sítě elektronických komunikací, skončily na účtu [právnická osoba].), kdy tento důkaz soud zamítl, neboť byl navržený po koncentraci řízení, a především nemohl prokázat konkrétní objem prostředků, které měl žalovaný ze svého podniku vyvést do společnost [právnická osoba]., s úmyslem zkrátit žalobkyni na vypořádacím podílu. Další důkazní návrhy žalobkyně ze dne [datum] a další, na výslech svědkyně [jméno FO], poskytnutí obsahu emailu od poskytovatele služeb elektronických komunikací mezi žalovaným a [jméno FO], vyjádření znalce [jméno FO] v řízení ve věci [spisová značka], dále důkazní návrhy týkající se vyjádření žalovaného z jednání [datum] (ve věci [spisová značka]) o výběrech žalovaného, který potřeboval k zajištění svých potřeb prostřednictvím půjčky, o splácení jeho úvěru 500 000 Kč použitého na vybavení cukrárny v [adresa] apod., dále na zajištění podkladů účetnictví žalovaného od svědka [jméno FO], zápisu o převzetí části podniku žalovaného od [právnická osoba]., smlouvy o správě sítě jako přílohy smlouvy o prodeji části podniku žalovaného, [právnická osoba] a dalších příloh této smlouvy, pojistné smlouvy uzavřené žalovaným k prodávané části podniku, smlouvy poskytování služeb elektronických komunikací z [datum], důkazy týkající se opatrovnického spisu zdejšího soudu tehdy [jméno FO], soud rovněž neprováděl, jako nadbytečné. Neprovedení výslechu [jméno FO] bylo odůvodněno v bodu 37. Obsah e-mailové komunikace je chráněn jako listovní tajemství zakotvené v čl. 13 Listiny. Pouze výslovná zákonná úprava umožňuje prolomení listovního tajemství, které zahrnuje i obsah e-mailové komunikace, např. dle ust. §§ 88, 88a tr. řádu (odposlech a záznam telekomunikačního provozu), či dle § 316 zákoníku práce v rámci úpravy ochrany majetkových zájmů zaměstnavatele a ochrany osobních práv zaměstnance. V občanskoprávním řízení však o.s.ř. průlom do listovního tajemství (bez souhlasu dotčených subjektů, které žalobkyně netvrdila ani nepředložila) neumožňuje. Vyjádření znalce [jméno FO] bylo nadbytečné, když následně znalec doplnil zkoumání hodnoty podniku žalovaného posudkem č. [datum] (čl.835, 847) ve znění ústního doplnění při jednání [datum]. Společnost [právnická osoba]. sdělila [datum] (čl.915), že dokumenty byly po 10 letech skartovány a svědek [jméno FO], někdejší účetní žalovaného sdělil [datum] (čl.885), že již nemá k dispozici účetnictví žalovaného, když v roce [Anonymizováno] neprovedl migraci dat žalovaného, s nímž spolupracoval do roku [Anonymizováno], do nového účetního programu). Další důkazy související s hospodařením žalovaného týkající se splácení jím sjednaných úvěrů či půjček podnikem žalovaného, účetnictví žalovaného, případný zápis o převzetí části podniku žalovaného od [právnická osoba]., smlouvy o správě sítě (příloha smlouvy o prodeji části podniku žalovaného) společností [právnická osoba]. z [datum], dalších přílohy smlouvy o prodeji části podniku žalovaného, pojistné smlouvy uzavřené žalovaným k prodávané části podniku, smlouvy poskytování služeb elektronických komunikací z [datum], včetně odkazů na opatrovnické spisy tehdy nezletilého [jméno FO] soud neprovedl. Stejně jako další důkazní návrhy bez konkrétnějších skutkových tvrzení o úmyslu žalovaného snížit vypořádací podíl ze SJM, když takto nebyly způsobilé prokázat úmysl žalovaného snížit cenu jeho podniku a zkrátit vypořádací podíl žalobkyně ze SJM. Zejména pak v situaci, kdy žalobkyně měla reálnou možnost, bez dalšího vznést námitku relativní neplatnosti smlouvy o částečném prodeji podniku žalovaného z [datum].

73. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

74. Dle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

75. Podle závěrů nálezu Ústavního soudu ČR III.ÚS 2148/23 z 10.1.2024, v řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). V souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023 (302/2023 Sb.) je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány důvody zvláštního zřetele hodné. V projednávané věci soud neshledal podmínky pro rozhodnutí o disparitě vypořádacího podílu a nebylo prokázáno, že by žalovaný úmyslně poškodil žalobkyni snížením vypořádacího podílu (zejm. prodejem části jeho podniku provozující síť elektronických komunikací). Žalobkyně neučinila námitku relativní neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku z 19.2.2013, kdy by předmětem vypořádání mohla být hodnota prodávaného podniku, která dle znaleckého posudku znalce [jméno FO] činila 1.135.000 Kč. Žalovaný sdělil (podáním z 30.9.2019, čl.440), že své účetnictví již nemá k dispozici a žalobkyně tak měla jen omezené informace ohledně podniku žalovaného. Ani ohledně vypořádávaných závazků vyplývajících z úvěrových smluv nebyl ani jeden z účastníků zcela úspěšný. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když mimořádné okolnosti pro její přiznání neshledal.

76. Náhradu nákladů řízení ve vztahu k státu upravuje § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady řízení vznikly České republice v souvislosti s úhradou znalečného znalci [jméno FO] a týkaly se ocenění podniku žalovaného v rozsahu smlouvy o prodeji části podniku z 19.2.2013. Soud při vypořádání vycházel z kupní ceny stanovené v této smlouvě a ohledně výše majetkové hodnoty, která měla být vypořádána, byla žalobkyně převážně neúspěšná. Žalobkyně však byla osvobozena od soudních poplatků ([spisová značka]) a soud proto náhradu nákladů řízení mezi účastníky a Českou republikou nepřiznal žádnému z nich.

Poučení