8 Co 1071/2024 - 339

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Pavla Toufara v právní věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupeného advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0], sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10.4. 2024, č.j. 12 C 17/2022-313, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádacím podílu částku ve výši 1 300 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbytku se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků (každý s velikostí podílu ) k nemovitostem, a to k pozemkům parc. č. stav. [číslo], jehož součástí je dům č. p. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] vše v k. ú. [adresa], zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] (dále jen „nemovitosti“) a jejich přikázání do svého výlučného vlastnictví. Žalovaná se zrušením spoluvlastnictví souhlasila, navrhovala však, aby ona byla určena jejich výlučnou vlastnicí.

2. Rozsudkem ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] Okresní soud v Písku jako soud prvního stupně žalobě vyhověl, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků a „nemovitosti“ přikázal do výlučného vlastnictví žalované při současné povinnosti vyplatit žalobci na vypořádacím podílu částku 1 010 000 Kč. Vyšel ze zjištění, že „nemovitosti“ nejsou podle znaleckého posudku reálně dělitelné, jejich obvyklá cena činí 2 020 000 Kč, oba účastníci projevili o jejich vlastnictví zájem a prokázali schopnost vyplatit spoluvlastnický podíl druhého (žalobce hotovostí na účtu, žalovaná finančními prostředky ve výši 1 000 000 Kč získanými smlouvou o úvěru). Při rozhodování, komu mají být „nemovitosti“ přikázány do výlučného vlastnictví, soud přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná „nemovitosti“ užívá (a hodlá s druhem i v budoucnu užívat), investuje do jejich údržby a má k nim citovou vazbu. Původním spoluvlastníkem byl druh žalované, který o spoluvlastnický podíl přišel v exekuci (tento nabyl žalobce).

3. Usnesením ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] odvolací soud k odvolání žalobce shora citovaný rozsudek zrušil a věci vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, vytýkaje mu nesprávné a vadné hodnocení provedených důkazů (zejména Smlouvy o úvěru ze dne [datum]) a neúplnost skutkových zjištění. Současně odvolací soud připomněl zásady rozhodování v daném řízení, kdy judikatura soudů dovodila, že při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy v zákoně uvedené hledisko vůle a připravenosti spoluvlastníka nabýt společnou věc za přiměřenou náhradu, to komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva. Soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. Kritéria pro přikázání společné věci je nutno poměřovat s přihlédnutím k individuálním okolnostem každého případu. Judikatura postupně v jednotlivých věcech vymezila kritéria, která mohou být významná pro úvahu o tom, komu ze spoluvlastníků bude věc přikázána. Patří k nim zejména: a) schopnost zaplatit přiměřenou náhradu v částce vyšší, než by vycházela z obvyklé ceny (NS 22 Cdo 1114/2016, 22 Cdo 2024/2016), b) lepší solventnost, tj. dispozice vlastními finančními prostředky oproti nutnosti opatření prostředků zápůjčkou od třetí osoby (NS 22 Cdo 4995/2015, 22 Cdo 1236/2017), c) představa spoluvlastníka o konkrétním a účelném využití věci (NS 22 Cdo 1236/2017), d) provedené investice do společné věci (NS 22 Cdo 367/2019), e) údržba a oprava společné věci (NS 22 Cdo 367/2019), f) uvažované investice do společné věci (NS 22 Cdo 367/2019), g) budoucí schopnost údržby společné věci (NS 22 Cdo 36/72019), h) citová vazba k předmětu spoluvlastnictví; má význam tehdy, pokud ostatní kritéria vyznívají rovnocenně (NS 22 Cdo 3222/2018, NS 22 Cdo 1450/2015), i) okolnosti, za kterých došlo k pořízení společné věci, například v dražbě či exekučním řízení s tím, že koupě podílu na společné věci nepředstavuje morálně závadný postup a nediskvalifikuje spoluvlastníka při rozhodování o přikázání věci (NS 22 Cdo 103/2019), j) zásluhovost na pořízení věci (NS 22 Cdo 103/2019), k) vlastnictví dalších nemovitostí některým ze spoluvlastníků (NS 22 Cdo 1450/2015), zdravotní stav spoluvlastníka, jeho věk. Podmínka solventnosti nemusí být přitom dána pouze vyplacením „z ruky do ruky“, ale může být splněna i prostřednictvím smlouvy o úvěru (NS 22 Cdo 5180/2016), kdy pro prokazování finanční připravenosti spoluvlastníka k náhradě spoluvlastnického podílu platí stejná pravidla jako pro dokazování jakýchkoli jiných skutečností v občanském soudním řízení, přičemž musí být posuzovány konkrétní individuální skutečnosti tak, aby byla zajištěna podmínka reálnosti náhrady za zbavení vlastnického práva.

4. Novým (napadeným) rozsudkem soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným „nemovitostem“ (výrok I.), tyto přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), kterému uložil zaplatit žalované na vypořádacím podílu částku 1 010 000 Kč (výrok III.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.), výrokem V. rozhodl o vrácení nevyčerpané části složené zálohy (částky 250 Kč) žalobci.

5. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky „nemovitostí“ s podílem každý , že „nemovitosti“ nejsou dle znaleckého posudku reálně dělitelné a jejich obvyklá cena činí dle znaleckého posudku 2 020 000 Kč. Jsou doposud užívány žalovanou (a jejím druhem), tato doložila investice do zednických, rekonstrukčních a údržbových prací v celkové výši 551 118 Kč. Žalobci užívání nebylo umožněno (i přes písemnou výzvu), hradil pouze daň z nemovitosti ve výši 526 Kč ročně, v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp.zn. [číslo jednací] se po žalované domáhá zaplacení částky 144 000 Kč bezdůvodného obohacení za nemožnost „nemovitosti“ užívat v době od 6.4.2020 do 6.4.2023. Každý z účastníků projevil zájem „nemovitosti“ v budoucnu užívat, žalobce nyní k rekreačním účelům, výhledově k bydlení, žalovaná k rekreačním účelům jako dosud (trvale užívá k bydlení byt v Táboře). Schopnost vyplatit spoluvlastnický podíl druhého žalobce doložil hotovostí na svém účtu přesahující 2 000 000 Kč, žalovaná doložila finanční prostředky získané Smlouvou o úvěru ze dne [datum]. Částku 1 000 000 Kč se splatností do 31. 8. 2026 s úrokem ve výši 12 % ročně jí poskytla přítelkyně [jméno FO], splaceno bylo dosud 2 x 100 000 Kč a 1 x 20 000 Kč (věřitelka posunula splátky), získaných od [tituly před jménem] [jméno FO], druha žalované (původního vlastníka spoluvlastnického podílu žalobce pozbytého v exekuci). Jeho příjmem je starobní důchod [částka] měsíčně, starobní důchod žalované činí [částka], za rok 2022 vykázala dle daňového přiznání zisk [částka]. Za užívání bytu v Táboře hradí 8 000 Kč. [tituly před jménem] [jméno FO] žalované převedl pozemky (resp. spoluvlastnický podíl na nich) v k.ú. [Anonymizováno] získané dědictvím, jejichž hodnota dle realitní makléřky [jméno FO] činí 47 837 EUR, tj. 1 181 573 Kč. Tato cena byla rozporována žalobcem, který naopak prokazoval (odkazem na oslovené slovenské realitní kanceláře), že spoluvlastnické podíly pozemků jsou obtížně prodejné, neboť platí s výjimkou blízkých osob předkupní právo pro spoluvlastníky. K užívání „nemovitostí“ svědek [tituly před jménem] [jméno FO] popsal, že žalovaná jezdí do [Adresa] minimálně, zatímco on 4x měsíčně, jejich údržba stojí cca 15 000 Kč ročně. Žalobce vlastní další nemovitosti v k.ú. [adresa].

6. Soud aplikací ust. § 1143 o.z. návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků vyhověl, neboť ani jeden z nich nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvat, jejich reálné rozdělení není možné, oba souhlasí s přikázáním věci do svého výlučného vlastnictví a doložili svou solventnost, tj. schopnost vyplatit přiměřenou náhradu (§ 1147 o.z.). Při určení budoucího výlučného vlastníka přihlédl k shora citovaným kritériím, kdy dovodil, že kritéria schopnosti zaplatit přiměřenou náhradu v částce převyšující obvyklou cenu a lepší solventnost svědčí žalobci. Ten doložil, že má přes 2 000 000 Kč v hotovosti, což překračuje výši poloviny ceny obvyklé předmětných nemovitostí, zatímco žalovaná sjednala s [jméno FO] úvěr, jehož podmínky překračují její schopnosti. Obdržela částku 1 000 000 Kč s 12% úrokem, splatnost úvěru byla dohodnuta do 31. 8. 2026. Měsíční splátka by činila cca 21 000 Kč měsíčně, což překračuje výši starobních důchodů žalované a jejího druha po odečtení nákladů na bydlení. Žalovaná se stala (spolu)vlastnicí pozemků na Slovensku (zapsaných na čtyřech LV), jejichž tržní cena sice není předmětem řízení, nicméně i při zohlednění jejich hodnoty prokazované žalovanou by částka získaná jejich prodejem (1 181 573 Kč) byla nižší než je částka, kterou je zavázána zaplatit [jméno FO] (1 000 000 Kč plus úroky 12 % ročně z částky 1 000 000 Kč, tyto činí od září 2022 do 31. 8. 2026 478 356,16 Kč). Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná čelí i žalobě na vydání náhrady za nemožnost užívat „nemovitosti“ žalobcem, což je okolnost jdoucí k její tíži. Žalobci svědčí i kritéria uvedená pod písmeny c), tj. představa spoluvlastníka o konkrétním a účelném využití věci, f) tj. hledisko uvažovaných investic do společné věci a g) budoucí schopnost údržby společné věci, neboť žalobce disponuje prostředky k těmto investicím a údržbě a uvedl, že chce jednou v předmětných nemovitostech bydlet. Kritéria uvedená pod písmeny d) tj. provedené investice do společné věci a e) tj. oprava a údržba společné věci, tyto soud hodnotí ve prospěch žalované, která doložila dosavadní investice na částku 551 118 Kč a vynakládá ročně dalších 15 000 Kč na jejich údržbu (zatímco žalobce hradil pouze daň z nemovitosti). K tíži žalované vyhodnotil skutečnost, že žalobce nemohl „nemovitosti“ užívat a skutečnost, že tyto nejsou téměř užívány ani samotnou žalovanou. Kritérium citové vazby k předmětu spoluvlastnictví pod písm. h), které má význam tehdy, pokud ostatní kritéria vyznívají rovnocenně, a kritérium zásluhovosti na pořízení věci (pod písm. j/) s ohledem na datum pořízení předmětných nemovitostí žalovanou a jejím druhem před cca 18 až 20 lety a s ohledem na jejich dosavadní výlučné užívání těchto nemovitostí, vyznívá pro žalovanou, když žalobce zakoupil předmětné nemovitosti v roce 2012 v dražbě exekutora. Současně nebylo lze dovodit, že nabytí spoluvlastnického podílu žalobcem v dané věci představuje morálně závadný postup, který by jej diskvalifikoval z budoucího vlastnictví. Co se týká dalších kritérií, tj. věku a zdravotního stavu, žalobce a žalovanou dělí generační rozdíl ve prospěch žalobce, žalovaná nadto nemovitosti téměř neužívá. Naopak kritérium pod písm. k) týkající se vlastnictví dalších nemovitostí svědčí žalované, neboť bylo prokázáno, že žalobce vlastní řadu dalších nemovitostí, ve kterých by mohl bydlet. Z uvedeného soud dovodil, že většina kritérií svědčí žalobci, proto „nemovitosti“ přikázal do jeho výlučného vlastnictví a uložil mu povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 1 010 000 Kč, tj. v částce odpovídající spoluvlastnickému podílu obvyklé ceny „nemovitostí“.

7. O nákladech řízení soud rozhodl s ohledem na povahu řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. O nákladech státu (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) rozhodl tak, že žalobci bude vrácena nevyčerpaná část zálohy. Náklady znaleckého posudku činily 6 750 Kč, žalobce složil zálohu ve výši 7 000 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná navrhující jeho změnu a přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Namítá nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Souhlasí, že je dán důvod pro zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a že dotčené „nemovitosti“ nejsou reálně dělitelné. Spor mezi účastníky tedy spočívá ve způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalovaná namítá, že soud prvního stupně učinil o některých ze zvažovaných kritérií chybné závěry, a to výhradně v její neprospěch. Správný je závěr, že kritérium výše spoluvlastnických podílů je mezi účastníky nerozhodné, neboť u každého z nich činí spoluvlastnický podíl jednu polovinu. Nesprávně však soud vyhodnotil kritérium účelného využití nemovitých věcí. Z provedeného dokazování vyplývá, že v současné době jsou „nemovitosti“ s ohledem na jejich stavebně technický stav a vybavení fakticky využitelné především k rekreačním účelům. K tomuto účelu také byly po dobu nejméně 17 let až do současné doby žalovanou a jejím druhem [tituly před jménem] [jméno FO] užívány. Naproti tomu žalobce je až dosud žádným způsobem neužíval, ač si toto právo mohl v minulosti zjednat. Žalovaná chce v současném způsobu využití pokračovat i do budoucna. Žalobce sice tvrdí, že hodlá tyto po dobu produktivního věku také užívat k rekreačním účelům, poté by v nich chtěl bydlet, ale prozatím se jedná o pouhou proklamaci záměru, když navíc bylo zjištěno, že pro oba uvedené účely může žalobce využívat jiné nemovitostí, které vlastní. Ani kritérium schopnosti účastníka zaplatit přiměřenou náhradu nelze posoudit jednoznačně ve prospěch žalobce. Je pravdou, že žalobce v průběhu řízení projevil ochotu (nabídku) zaplatit na vypořádací podíl částku až 1 300 000 Kč, toto vyjádření však nepromítl do procesního postupu ve věci, např. úpravou žalobního petitu. Soud prvního stupně toto kritérium vyhodnotil v jeho prospěch, neboť soudu předložil v průběhu řízení důkaz o tom, že na jeho bankovním účtu je zůstatek ve výši překračující 2 000 000 Kč. Výši těchto finančních prostředků však soud prvního stupně zohledňuje ještě v dalších kritériích, zejména kritériích uvažovaných investic do společné věci a budoucí schopnosti údržby společné věci. Navíc v řízení bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem či spoluvlastníkem několika dalších nemovitostí, na jejichž údržbu a opravy jistě vynakládá či bude vynakládat finanční prostředky, což relativizuje i prokázání schopnosti zaplatit přiměřenou náhradu žalované v částce vyšší. Žalovaná navíc namítá, že pokud soud prvního stupně vyhodnotil toto kritérium ve prospěch žalobce, pak je logické, že měl uvedenou skutečnost promítnout do svého rozhodnutí (navýšením náhrady za vypořádací podíl na částku 1 300 000 Kč). Soud prvního stupně vyhodnotil ve prospěch žalobce též kritérium tzv. lepší solventnosti. Tato podmínka je zajištěna ze strany obou účastníků. Žalobce prokázal, že má k tomu na účtu potřebné finanční prostředky, totéž však prokázala i žalovaná. Žalovaná totiž nehodlá vyplácet spoluvlastnický podíl žalobci z úvěru, který má pouze smluvně zajištěn či přislíben, nýbrž z reálných finančních prostředků, která má již k dispozici na účtu. Není tedy odkázána na příslib úvěru či půjčky, není v nejisté situaci a úvěr splácí. Kritérium solventnosti je tak mezi účastníky nerozhodné, neboť oba mají k dispozici na svých účtech prostředky k výplatě. Kritérium představy spoluvlastníka o konkrétním a účelném využití věci znamená, že oba účastníci mají konkrétní představu o tom, jak chtějí dotčené nemovité věci v budoucnu účelně využívat. Žalovaná tuto představu dlouhodobě realizuje, zatímco žalovaný ji pouze deklaruje, a to navíc za situace, kdy žádná skutečnost včetně jeho dosavadního přístupu k užívání nemovitých věcí nesvědčí o tom, že by tuto představu chtěl bezprostředně naplnit. Kritérium uvažovaných investic do společné věci vyhodnotil soud prvního stupně rovněž chybně ve prospěch žalobce. Žalobce sice v průběhu řízení deklaroval, že uvažuje o investicích do dotčených nemovitých věcí, avšak i žalovaná hodlá se svým druhem do budoucna do zlepšení stavu nemovitých věcí investovat, což na rozdíl od žalobce, který k tomu neučinil žádné konkrétní kroky, dokazuje tím, že spolu se svým druhem v minulosti investovali poměrně vysoké finanční částky jak do zlepšení stavebně technického stavu nemovitých věcí, tak i do jejich pravidelné údržby. Kritérium budoucí schopnosti údržby společné věci vyhodnotil soud prvního stupně ve prospěch žalobce jen proto, že podle jeho úvahy žalobce disponuje prostředky k této údržbě a uvedl, že chce jednou v předmětných nemovitostech bydlet. Tentýž argument soud používá i u dalších kritérií, tj. ohledně financování výplaty vypořádacího podílu včetně případného jeho navýšení nad rámec obvyklé ceny a financování budoucích investic do dotčených nemovitých věcí. Přitom finanční částka na účtu žalobce, jak ji v průběhu řízení prokazoval, není natolik vysoká, aby odůvodňovala vyhodnocení všech shora zmiňovaných kritérií v jeho prospěch, zejména přihlédne-li soud k tomu, že žalobce musí jistě pečovat i o údržbu, popř. investice do dalších nemovitostí, které vlastní. Kritérium vlastnictví dalších nemovitostí diskvalifikuje žalobce, který je vlastníkem či spoluvlastníkem dalších nemovitých věcí, konkrétně stavební parcely č. [číslo] s domem č.p. [číslo] v katastrálním území [adresa], dále stavební parcely č. [číslo] s domem č.p. [číslo] v katastrálním území [adresa] a dále funkčního celku sestávajícího ze stavební parcely č. [číslo] s domem č.p. [číslo], pozemkové parcely č. [číslo] - ovocný sad o výměře [číslo], pozemkové parcely č. [číslo] - trvalý travní porost o výměře [číslo] m2, pozemkové parcely č. [číslo] ostatní plocha o výměře [číslo] m2 a pozemkové parcely č. [číslo] – ostatní plocha o výměře [číslo] m2 v katastrálním území [adresa]. K trvalému bydlení tedy žalobce může užívat prvé dvě shora uvedené nemovité věci, což podle adresy trvalého bydliště v jedné z nich i činí. K rekreačním účelům pak může užívat shora uvedený funkční celek, který s ohledem na druh a rozlehlost pozemků souvisejících s domem č.p. [číslo] jistě splňuje rekreační funkci. Žalovaná tak „nemovitosti“ k uspokojení své potřeby potřebuje více, napadeným rozhodnutím soudu dochází na straně žalobce pouze k hromadění nemovitého majetku stejného využití. Ani kritériu věku a zdraví spoluvlastníka neprokazuje, že by zdravotní stav omezoval či znemožňoval žalobce nebo žalovanou v užívání dotčených nemovitostí či v zajištění jejich údržby a oprav. Žalovaná je vyššího věku, proto je naopak vhodné „nemovitosti“ přikázat jí, neboť v opačném případě bude ve stáří vytržena z přirozeného prostředí, které po mnoho let k rekreačním účelům užívá a je na něj fixována. Ke kritériu zásluh na pořízení a zachování nemovitých věcí soud prvního stupně správně dovodil, že toto kritérium svědčí ve prospěch žalované. V řízení bylo zjištěno, že opravy a údržbu dotčených nemovitých věcí prováděla od doby, kdy se stala podílovou spoluvlastnicí nemovitých věcí, výhradně žalovaná se svým druhem [tituly před jménem] [jméno FO], a to jak v době, než se stal podílovým spoluvlastníkem žalobce, tak i následně po dobu trvání jejich podílového spoluvlastnictví. Žalovaná po žalobci nepožadovala, aby se na těchto investicích podílel, jemu tento stav vyhovoval, když tím žalovaná bez náhrady zhodnocovala i jeho spoluvlastnický podíl. Dům č.p. [číslo] v současném stavu a k současnému účelu může být využíván i bez další rekonstrukce, byť pochopitelně v kvalitě, ve které se až dosud nacházel. Žalobce v průběhu řízení poukazoval na skutečnost, že hradí daň z nemovitostí, což žalovaná nepopírá. Naproti tomu žalovaná po celou dobu trvání podílového spoluvlastnictví s žalobcem hradí pojištění nemovitých věcí, což je jistě částka větší. Kritérium citové vazby spoluvlastníků k předmětu spoluvlastnictví soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil ve prospěch žalované. Toto kritérium má význam pro rozhodnutí soudu o přikázání nemovitých věcí jednomu z účastníků tehdy, jestliže ostatní kritéria pro ně vyznívají rovnocenně. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná po dobu dvou desetiletí dotčené nemovité věci intenzivně užívala a společně se svým druhem o ně pečuje. Ve svém postproduktivním věku se staly jejím jakýmsi „útočištěm“ a má k nim proto úzkou citovou vazbu, když nejen že o ně pečuje, ale i zlepšuje jejich stav. Má proto pochopitelně zájem na tom, aby je mohla nadále ve stáří užívat a dožít v nich. Naproti tomu žalobce k „nemovitostem“ žádný citový vztah nemá, pouze tvrdí, že má vztah k obci [adresa], kde údajně trávil dětství a má tam příbuzné. Tato skutečnost však nemá přímý vztah k nemovitým věcem. Soud prvního stupně proto správně vyhodnotil toto kritérium tzv. zvláštní obliby dotčených nemovitostí, neboť k nim má žalovaná (na rozdíl od žalobce) nejen materiální vztah, ale i značnou vazbu osobní a citovou. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně učinil nesprávný závěr, když dospěl ke zjištění, že větší část uvedených kritérií svědčí žalobci, a proto je třeba mu „nemovitosti“ přikázat. Naopak z provedených důkazů vyplývá, že část uvedených kritérií je mezi účastníky nerozhodná a zbývající část pak svědčí především žalované.

9. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Nalézací soud se řádně vypořádal se závěry odvolacího soudu a zároveň provedl další řadu listinných důkazů a výslechy svědků. Z jednotlivých výpovědí svědků se dá dovodit, že žalovaná „nemovitosti“ v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví nepožaduje pro svoji osobu, ale pro další třetí osobu a že i poskytnutí předmětné půjčky nasvědčuje tomu, že se jedná o získání nemovitých věcí pro druhého. Poukázal zejména na výpověď svědka [jméno FO] (druha žalované), který doslova uvedl, že žalovaná jezdí na předmětnou chalupu minimálně. Pak je potřeba konstatovat, že tvrzení, která byla ze strany žalované doposud učiněna, včetně tvrzení v odvolání, jsou pouze účelová. Je nelogické, že by žalovaná chtěla (minimálně užívané) „nemovitosti“ pro svoji osobu, a za tím účelem se ve svém věku zadlužovala způsobem, kdy nemá na splácení úvěru. Žalobce předložil výpis ze svého účtu, že má dostatek finančních prostředků a je schopen rozhodnutí nalézacího soudu plnit. Opakovaně podotýká, že chce „nemovitosti“ výhradně pro sebe, neboť k nim má citový vztah a byl to právě on, který již v prvopočátku nabízel žalované vyšší částku (dokonce v minulosti, že jí i zřídí věcné břemeno na dožití). Žalovaná nabídky odmítala, dnes trvá pouze jeho nabídka vypořádacího podílu ve výši přesahující polovinu zjištěné obvyklé ceny (1 300 000 Kč), doživotní užívání již nikoli (žalovaná „nemovitosti“ užívá minimálně). Částka jím nabízená vyjadřuje jeho citový vztah k místu, když v [Adresa] vyrůstal a jezdí tam za příbuznými. Připomněl změnu stanoviska žalované v průběhu řízení, kdy v době jeho zahájení sama žalovaná s přikázáním nemovitostí do jeho vlastnictví souhlasila s tvrzením, že s ohledem na svůj věk (a zdravotní stav) již tyto nemá zájem užívat. Následně své stanovisko změnila a od známé si úvěrem zajistila prostředky k výplatě, kdy s ohledem na její finanční a majetkové poměry lze důvodně předpokládat, že peníze přijala na budoucí kupní cenu. Navíc v důsledku nevstřícného postoje žalované (která sama nemovitosti neužívá, resp. užívá minimálně) a nemá finanční prostředky na jejich řádnou údržbu, tyto dále chátrají. Žalobce nemá pro postoj žalované možnost „nemovitosti“ užívat přesto, že tyto pořizoval v zájmu nejprve rekreace, poté trvalého bydlení. Vlastní jiné nemovitosti v Písku, tyto však nejsou k rekreaci vhodné, v jedné uspokojuje svou bytovou potřebu, druhá je rodinným domem v dezolátním stavu, který mu byl převeden matkou, která na rekonstrukci nemá finanční prostředky.

10. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastnicí řízení k takovému úkonu legitimovanou (§§ 201, 202 a 204 odst. 1 o.s.ř.), kdy odvolatelka uplatnila odvolací důvody dané ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 o.s.ř., jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

11. Odvolací soud respektuje skutková zjištění soudu prvního stupně o tom, že žádný z účastníků nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví a v řízení nebyly tvrzeny důvody pro jeho zachování (§ 1140 o. z.). Každý z (velikostí podílu) rovnocenných spoluvlastníků projevil zájem o výlučné vlastnictví předmětných nemovitostí, jejichž spoluvlastnický podíl žalobce nabyl příklepem soudního exekutora v roce 2012 (v exekuci byl prodán spoluvlastnický podíl druha žalované [tituly před jménem] [jméno FO]), žalovaná kupní smlouvou z roku 2006. Nemovitosti byly užívány žalovanou (která i přes výzvu tyto žalobci nezpřístupnila), doložila investice do nich (bez toho, že by uplatnila požadavek na tzv. širší vypořádání ve smyslu ust. § 1148 o. z.), jejich fyzickou údržbu zajišťuje především její druh [tituly před jménem] [jméno FO] (i za využití služeb souseda), dle jehož svědecké výpovědi žalovaná „nemovitosti“ užívá minimálně, on sám zhruba 4x do měsíce. Dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [Jméno, příjmení] se v domě č. p. [číslo] (roubenka stáří cca 200 let) nachází jedna jednotka 2+kk, ve vstupní chodbě s nedokončeným a nefunkčním příslušenstvím (bez zapojení vody a kanalizace), s předpokladem (potřebou) provedení rekonstrukce. Žalobce se v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [číslo jednací] domáhá po žalované vydání bezdůvodného obohacení za jejich nadužívání (užívání věci nad rámec výše spoluvlastnického podílu) za omezené období ve výši 144 000 Kč, řízení je k návrhu účastníků přerušeno podle § 110 o.s.ř. za účelem možnosti případného zápočtu. Oba účastníci prokázali schopnost vyplatit spoluvlastnický podíl druhého ve výši vyplývající z obvyklé ceny „nemovitostí“ zjištěné znaleckým posudkem částkou 2 020 000 Kč.

12. Předně je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud již v usnesení sp.zn. 22 Cdo 64/2008 vyložil, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu, a že rozhodnutí ve věci závisí v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (dále např. rozsudek 22 Cdo 3742/2009).

13. Odvolací soud po přezkoumání věci musí konstatovat, že soud prvního stupně postupoval v intencích shora uvedeného a přesvědčivě zdůvodnil, proč „nemovitosti“ přikázal do výlučného vlastnictví žalobce. Respektoval přitom judikaturou vymezená kritéria spolu s přihlédnutím k individuálním a specifickým podmínkám dané věci. Odvolací soud přisvědčil závěru, že ve prospěch budoucího vlastnictví žalobce svědčí vícero hledisek a argumentů, než které svědčí žalované, stejně jako individuální okolnosti dané věci. V řízení byla prokázána jeho vyšší schopnost zaplatit žalované přiměřenou náhradu (výpisem z jeho účtu, kde byl k datu 13.11.2024 vykazován zůstatek 2 512 804,57 Kč), a to v částce převyšující hodnotu jejího spoluvlastnického podílu danou znalecky zjištěnou obvyklou cenou „nemovitostí“, stejně jako vyšší solventnost pro investice do „nemovitostí“ a budoucí schopnost jejich údržby. Žalovaná si (sice přípustně) zajistila finanční prostředky na výplatu náhrady (odpovídající obvyklé ceny) úvěrem, avšak ve výši, která sotva pokryje samotnou výplatu náhrady (1 000 000 Kč), navíc za podmínek nepřiměřených svým osobním, výdělkovým a majetkovým poměrům, v důsledku čehož jí doposud s úvěrovými splátkami (jedinými realizovanými) pomohl druh [tituly před jménem] [jméno FO] (rovněž starobní důchodce). Argument, že žalovaná vlastní pozemky na Slovensku, navíc „pouze“ spoluvlastnické podíly na nich (získané od [tituly před jménem] [jméno FO] darem), není ani dle názoru odvolacího soudu rozhodný, neboť při posuzování schopnosti výplaty druhému spoluvlastníku je nutno přihlížet k aktuální finanční situaci a schopnostem k výplatě náhrady povinného (§ 154 odst. 1 o.s.ř.), nikoli spekulovat o tom, zda vůbec, kdy a za jaké částky by žalovaná získala jejich použitelný finanční ekvivalent. Při hodnocení poměrů a finančních schopností žalované pak nelze odhlédnout (a k její tíži nutno zvažovat) ani od skutečnosti, že čelí žalobě na zaplacení bezdůvodného obohacení za nadužívání společné věci poté, co užívání „nemovitostí“ i přes výzvu žalobci neumožnila, a lze tedy předpokládat její další budoucí závazek (řízení je k návrhu účastníků přerušeno podle § 110 o.s.ř. za účelem možného zápočtu). V této souvislosti nutno hodnotit i zásluhy na jejich zachování, kdy hledisko dosavadních investic sice svědčí v její prospěch, ale sama také „nemovitosti“ užívala (žalobci toto neumožnila), hradila proto jejich provoz a prováděla (s přihlédnutím ke stavu „nemovitostí“ zjištěnému znaleckým posudkem) jejich nutnou údržbu (žalobce hradil pouze daň z nemovitosti). Kritérium citové vazby (s ohledem na dosavadní výlučné užívání a dřívější nabytí vlastnictví) převažuje logicky u žalované, zároveň nemůže být s ohledem na okolnosti věci rozhodným kritériem v situaci, kdy i žalobce má dle nezpochybněného tvrzení k místu vztah a představu (zájem) o budoucím užívání (nejprve uspokojování svých rekreačních potřeb, posléze i bydlení). Od nabytí (spolu)vlastnictví v roce 2012 však nemohl z důvodů na straně žalované „nemovitosti“ užívat, když tato mu i přes výzvu „nemovitosti“ nezpřístupnila. Pochopitelně jeho zájem je dosud pouze (slovy odvolatelky) „proklamován“, neboť pro postoj žalované ho nemohl realizovat a naplňovat, nabídkou vyšší částky hodnoty vypořádacího podílu (viz. dále) však rovněž vyjadřuje svůj vztah k „nemovitostem“. Zásluhovost na pořízení „nemovitostí“ nemůže svědčit žádnému z účastníků, když žalovaná tyto (do podílového spoluvlastnictví s [tituly před jménem] [jméno FO]) nabyla kupní smlouvou, žalobce příklepem v exekuci bez toho, že by takové nabytí představovalo morálně závadný přístup. V poměrech dané věci i odvolací soud hodnotí za velmi podstatné zjištění, že žalovaná „nemovitosti“ užívá minimálně (viz svědecká výpověď [tituly před jménem] [jméno FO]), ty jsou užívány především (dojížděním cca 4x v měsíci) druhem [tituly před jménem] [jméno FO] (ten však o svůj spoluvlastnický podíl přišel v exekuci), kdy naopak žalobce nabídkou náhrady svou výší přesahující obvyklou hodnotu spoluvlastnického podílu vyjádřil opravdovost svého zájmu o ně a o jejich užívání. Žalovaná tak svůj zájem o užívání „nemovitostí“ ke dni rozhodování soudu realizuje minimálně, naopak žalobce přesvědčivě soudu vysvětlil motivaci nabytí svého (spolu)vlastnictví a představu o budoucím konkrétním a účelném využití společné věci. Je pravdou, že žalobce je vlastníkem dalších nemovitostí v k.ú. [adresa], v jedné však realizuje své bydlení, druhá v [adresa] (dle tvrzení žalobce neobyvatelná) s ohledem na umístění v městské čtvrti (jak zjistil odvolací soud při jednání náhledem do ortomapy) obecně nenaplňuje požadavky na rekreaci. Naopak přikazované „nemovitosti“, zejména chalupa (roubenka) vykazuje typicky rekreační znaky a takové účelové využití.

14. S těmito úvahami odvolací soud shledal závěr soudu prvního stupně o přikázání „nemovitostí“ do výlučného vlastnictví žalobce správným a jeho úvahu za přiměřenou skutkovým okolnostem dané věci. Rozsudek soudu prvního stupně proto postupem podle § 219 o.s.ř. potvrdil, vyjma výroku o výši náhrady za spoluvlastnický podíl, který postupem podle § 220 o.s.ř. změnil. Přihlédl přitom k v řízení žalobcem realizované nabídce (zopakované při jednání odvolacího soudu) na navýšení vypořádacího podílu na částku 1 300 000 Kč. Nejvyšší soud již v rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 1114/2016 či 22 Cdo 2024/2016 akceptoval takový přístup soudů, které vzaly za základ pro stanovení výše přiměřené náhrady nejenom zjištěnou obvyklou cenu vypořádávané věci (v daném případě 2 020 000 Kč), ale také vyšší hodnotu (převyšující cenu spoluvlastnického podílu) navrženou v průběhu řízení spoluvlastníkem s tím, že tato odráží jeho subjektivní vztah k předmětu spoluvlastnictví. Takovým rozhodnutím bude dle názoru odvolacího soudu dostatečně kompenzována ztráta budoucí možnosti užívání „nemovitostí“, které je však již ke dni rozhodování soudu (jak uvedeno shora) žalovanou realizováno minimálně.

15. Potvrzeny byly postupem podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné i (odvolatelkou nezpochybňované) nákladové výroky (§§ 142 a 148 o.s.ř.), o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto (§ 224 o.s.ř.) s přihlédnutím k tomu, že žádný z účastníků náhradu nákladů řízení s ohledem na jeho charakter (iudicium duplex) nepožadoval.

Poučení