8 Co 144/2025 - 264

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 350.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 3. 2025, č. j. 9 C 72/2022-228, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 25.307 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokátky], advokátky sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 300.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 363.000 Kč od 15. 1. 2019 do 25. 2. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 300.000 Kč od 26. 2. 2019 do zaplacení a částky ve výši 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 60.500 Kč od 16. 2. 2019 do 25. 3. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 50.000 Kč od 26. 3. 2019 do zaplacení. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 157.663 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že soud I. stupně své první rozhodnutí ve věci založil na závěru, že provedenými částečnými úhradami byla naplněna nevyvratitelná právní domněnka uznání dluhu, která založila vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání existoval. Odvolací soud na podkladě odvolání žalované došel závěru, že soud I. stupně nepoučil žalovanou o její povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti ohledně vyvrácení právní domněnky, že dluh v době uznání trval. Proto žalovanou u odvolacího jednání v tomto smyslu poučil, ta doplnila tvrzení a důkazní návrhy, které svým rozsahem přesahovaly rámec odvolacího řízení, a proto odvolací soud původní rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k doplnění dokazování. Po doplněném dokazování, které se týkalo výhradně snahy žalované vyvrátit existenci závazku, soud I. stupně vyšel ze závěru, že se žalované nejen podařilo vyvrátit existenci dluhu vůči žalobkyni, ale změnil také právní názor na naplnění nevyvratitelné právní domněnky uznání dluhu. Podle judikatury Nejvyššího soudu (např. 23 Cdo 405/2013, 23 Cdo 3752/2019, 23 Cdo 2914/2015, 23 Cdo 1527/2012, 23 Cdo 2441/2012) je klíčové posoudit okolnosti, za kterých k částečnému plnění došlo. Soud I. stupně nepochopitelně okolnosti vyhodnotil v neprospěch žalobkyně, neboť nebylo podle jeho názoru zjištěno, že by žalovaná poté, co bylo částečně plněno, hodlala uhradit i zbylou část dluhu, kdy naopak na svůj dluh nijak nereagovala, a to až do doby, než obdržela předžalobní upomínku ze strany právního zástupce žalobkyně. Takové chování podle názoru soudu I. stupně nemohlo založit uznání zbytku dluhu, když z chování žalované nijak nevyplynulo, že zbývající část dluhu hodlá v budoucnu uhradit. Neochotu žalované uhradit zbývající část dluhu soud I. stupně dovozuje z následné komunikace mezi právní zástupkyní žalované a jednatelem žalobkyně panem [jméno FO] stran uzavřené písemné smlouvy o správě cizího majetku, kde je počítáno s tím, že má být žalobkyni uhrazena odměna za období roku 2018, ale není zde uvedena částka. Žalobkyně tak popřela, že by jí byl návrh této smlouvy doručen, když sice e-mail právní zástupkyně žalované obdržela, ovšem bez přílohy a k jejímu doposlání nikdy nedošlo. S obsahem písemného návrhu smlouvy se žalobkyně seznámila až v průběhu soudních řízení. Soud nepřípustně vykládá obsah smlouvy, aniž by zjišťoval, za jakých okolností byl návrh smlouvy sestaven. Dle žalobkyně jednání dlužníka při částečném plnění, kterým hodlá dát věřiteli najevo, že nehodlá plnit zbývající část dluhu, musí být výslovné a zřetelné, což z obsahu návrhu písemné smlouvy o správě majetku, který ani nebyl žalobkyni doručen, nelze dovodit a stejně tak z reakce žalované na předžalobní výzvu, že dluh neuznává a nehodlá ho uhradit. Žalobkyně má za to, že odvolací soud na základě dokazování provedeného soudem I. stupně dospěl k závěru, že došlo k uznání dluhu, neboť pokud by k němu nedošlo, nepoučoval by žalovanou, aby splnila svou povinnost tvrdit a označit důkazy k vyvrácení domněnky, že dluh trvá a poučil by toliko žalobkyni, že má doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání existence své pohledávky. Soud I. stupně si podle názoru žalobkyně nesprávně vyložil jeho výtku stran vyhodnocení e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou z března 2019, z jejíhož obsahu odvolací soud dovozuje pouze žádost jednatele žalobkyně, pana [jméno FO] o souhlas se zaplacením DPH. Pokud měl odvolací soud na mysli e-mail pana [jméno FO] ze dne 22. 3. 2019, pak pan [jméno FO] nežádal o souhlas se zaplacením DPH, ale oznamuje jednateli žalované, že uhradil DPH z faktur, které si odsouhlasili a jsou vystavené. V příloze e-mailu pan [jméno FO] přikládá faktury, o které se má jednat, kdy tyto dokumenty jsou označeny číslem faktur, mezi nimiž je také předmětná faktura [číslo]. Na základě této faktury provedla žalovaná částečnou úhradu přiložené faktury a lze dovodit, že se opravdu jedná o faktury, které si účastníci odsouhlasili. Pokud by žalovaná s fakturami nesouhlasila, minimálně by se ohradila. Žalovaná nebyla jen pasivní, jak se domnívá soud I. stupně, ale naopak aktivní, kdy na základě tohoto e-mailu částečnou úhradu skutečně provedla a žalobkyně neměla sebemenší důvod pochybovat o tom, že žalovaná zbývající část faktur doplatí. Soud I. stupně i pro případ, že by částečné plnění v daném případě založilo uznání závazku, měl za prokázáno, že dluh žalované vůči žalobkyni nemohl vzniknout ve výši, jak byl žalobkyni fakturován, a to z důvodu, že žalovaná v rozhodné době od 1. 1. 2018 do 28. 2. 2019 nevykonávala žádnou ekonomickou činnost, protože [Anonymizováno] byl uzavřen. Žalobkyně soudu I. stupně vytýkala, že provedl důkaz článkem ze serveru idnes.cz, nazvaným [Anonymizováno] na č. l. 163 a učinil z něj skutková zjištění pro své rozhodnutí, i když tento důkaz byl žalovanou označen a předložen až u jednání, které se konalo dne 9. 12. 2024, tedy po koncentraci řízení. Dříve tento důkaz nebyl žalovanou označen. Žalobkyně má za to, že provedeným dokazováním se žalované nepodařilo prokázat, že by žalovaná byla prázdnou schránkou. Naopak z účetní uzávěrky za období roku 2018 plyne, že žalovaná měla obrat téměř [Anonymizováno] a v roce 2019 obrat [Anonymizováno] a výsledek hospodaření ani obraty předchozích let nejsou relevantní. Žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem množství nemovitostí v k. ú. [adresa], které tvoří jeden komplex a tak je evidentní, že žalovaná nebyla prázdnou schránkou. Pokud žalovaná po poučení doplnila, že byl uzavřen [Anonymizováno], žalobkyně trvá na tom, že se jedná pouze o jeden objekt z řady dalších tvořících komplex [Anonymizováno] a dokazování, zejména však výslechy svědků, mohly být relevantní pouze k tomuto objektu, nikoliv k ostatním. Žalobkyně ani z výpovědi svědků nezaznamenala, že by bylo vyloučeno, aby žalobkyně pro žalovanou vykonávala fakturované činnosti. Okolnost, že vybraní jedinci nedokázali určit postavení žalobkyně a její vztah k žalované tuto skutečnost nevyvrací. Z obsahu výpovědí nevyplynulo, že by tito svědci byli zasvěcení do vnitřních záležitostí žalované, ale že měli na starosti toliko technickou stránku věci, nikoliv ekonomicko-administrativní. Svědek [jméno FO] se dokonce domníval, že platby z účtu žalované provádí sám její jednatel, což je v rozporu s listinnými důkazy. Pokud se týká výslechu [jméno FO], s ohledem na skutečnost, že byl proveden v době, kdy byl jednatelem žalované, nejednalo se o výslech svědka, ale o výslech účastníka řízení a tento byl proveden v rozporu s § 126 odst. 4 a § 131 o. s. ř. Z tohoto výslechu tak neměl soud činit skutkové závěry a vůbec neměl jeho výpověď hodnotit jako věrohodnou. Účelově bylo tvrzeno, že žalovaná nebyla ekonomicky aktivní minimálně v letech 2018 – 2019, kdy se tam nic nefakturovalo a neprobíhala žádná činnost. Žalobkyně tak je přesvědčena, že v kontextu uznání dluhu soud I. stupně neměl klást otázku, zda žalobkyně vykonala činnosti, které vyúčtovala, ale zda je vyloučeno, aby mohla vykonávat činnosti, které nakonec vyúčtovala, jinými slovy, že je vyloučeno, aby dluh mohl vzniknout. Pokud v řízení vyšlo najevo, že u žalované ekonomická činnost probíhala a že žalovaná vlastnila nemovitý majetek, který byl předmětem nájmů, nerozhodno v jakém rozsahu, nevyvrátila tím žalovaná, že by pro ni žalobkyně nemohla vykonávat žádnou činnost, což by jako jediné nárok žalobkyně vyloučilo. Podmínka existence dluhu v sobě implikuje domněnku o tom, že účtované činnosti byly vykonávány a soud I. stupně se mýlí v tom, pokud rozhodl na základě skutečnosti, že v řízení nebylo prokázáno, že by se na jakékoliv činnosti podílela žalobkyně.

3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že platbou části DPH nemohlo dojít k uznání dluhu. Jak okresní soud správně vyhodnotil, částečné plnění nezpůsobuje uznání zbytku závazku samo o sobě, ale soud musí hodnotit všechny okolnosti věci. Teprve na jejich základě může vzniknout vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval (viz NS ČR např. 24 Cdo 3405/2023, 23 Cdo 4777/2008). Zde Nejvyšší soud uvádí, že „K otázce posouzení okolností, z nichž lze usoudit, zda částečným plněním uznal dlužník zbytek dluhu, nepostačuje, že dlužník částečně plnil svůj závazek, ale musí být splněna i druhá podmínka, že k částečnému plnění došlo za takových okolností, že lze v konkrétním případě usuzovat na to, že dlužník jeho poskytnutím uznává i zbytek závazku. Při hodnocení toho, zda lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku, je třeba vycházet z celkového jednání dlužníka. K závěru o tom, že není naplněna druhá podmínka, nemusí vést pouze skutečnost, že dlužník zbytek závazku po částečném plnění výslovně odmítl, postačí, že z celkového jednání dlužníka vyplývá, že nehodlá hradit celý dluh. Dlužník není povinen sdělovat věřiteli, že se jedná pouze o dílčí platbu a že nehodlá zbytek dluhu doplatit, jestliže dal již předtím jasně najevo, že zbytek dluhu neuznává a z okolností předcházejících hrazení dluhu a z jednání dlužníka muselo být věřiteli jasné, že dlužník nehodlá celkový dluh uhradit“. Soud správně vyhodnotil, že jednání žalované – tzv. zahájení jednání o písemné smlouvě o správě cizího majetku a v té souvislosti teprve otevření otázky výše případného nároku, je dostatečným projevem postoje žalovaného k pohledávce. S ohledem na skutečnost, že vystavení daných faktur se časově kryje s termínem zaslání návrhu smlouvy (den 7. 3. 2019), je zřejmé, že zde k žádnému prodlení ve vyjádření postoje strany žalované nedošlo, když přímo v této návaznosti byl zaslán návrh smlouvy, který měl otázku nároku žalobkyně teprve vyřešit. Žalovaná nesouhlasí s výkladem e-mailu z 22. 3. 2019 tak, jak jej činí žalobkyně, že e-mail ze dne 22. 3. 2019 jednoznačně obsahuje žádost žalobkyně, aby došlo k úhradě DPH z faktur. Nejednalo se o žádné oznámení. Žádost se vztahuje čistě k DPH, o úhradě celé sumy se zde nehovoří. Žalovaná rovněž prokázala, že nárok žalobkyně v předmětném období nemohl vzniknout ve výši, jak byl vyfakturován. Žalovaná v rámci řízení tvrdila a prokázala, že v roce 2018 a v měsících leden a únor 2019 byly její nemovité věci užívány zcela okrajově a že v nich probíhala téměř nulová ekonomická činnost. Bylo prokázáno, že v části uvedené doby měla žalovaná uzavřeny smlouvy o užívání části nemovitých věcí pouze s jednotkami subjektů a dále pronajímala několika osobám [Anonymizováno], zejména za účelem [Anonymizováno] a žádná z těchto činností nepotřebovala podporu ze strany třetí osoby. Ekonomická činnost fungovala pouze v rozsahu inkasování nájemného a služeb, které bylo shodné každý měsíc. Vedení účetnictví měla žalovaná nasmlouváno u jiné osoby. V řízení nebylo prokázáno, že by se na jakékoliv činnosti, jak jsou v žalobě vyjmenovány, podílela přímo žalobkyně a je tudíž zřejmé, že dluh tak, jak byl vyfakturován, v žádném případě nemohl vzniknout ve výši, jak požaduje žalobkyně. Zcela minimální činnost, která byla žalovanou prováděna a také jak byla u soudu prokázána, nijak neodpovídá tvrzeným činnostem žalobkyně uvedeným v žalobě. Není na žalované, aby prokazovala, že žalobkyně neprováděla také jiné v žalobě neuvedené činnosti. Provádění činností v žalobě uvedených bylo žalovanou jednoznačně vyvráceno navrženými důkazy. Bylo prokázáno, že nebyly žádné procesy, které by bylo nutno nastavovat či restrukturalizovat, správu nemovitosti prováděli slyšení svědci a nikoliv žalobkyně, nebyly prováděny restrukturalizace a nastavení cashflow, když příjmy a výdaje společnosti žalované byly ve 100 % konstantní. Nebyly nastavovány procesy prodeje společnosti a nemovitostí, nebyla potřeba řídit jaké lidské zdroje, když společnost neměla zaměstnance, nebyly nastavovány a řízeny dodavatelsko-odběratelské vztahy a procesy, když se jednalo o jednotky smluvních vztahů, které ve společnosti trvaly a tyto se nijak neměnily, pouze dle své platnosti zanikaly a nové se nehledaly a neuzavíraly a nebyl tu zájem na uzavírání nových vztahů. Nebylo co analyzovat pro efektivnější vyhodnocení hospodářských výsledků společnosti, činnost se samovolně utlumovala, nebyly plánovány ani poptávány či zvažovány žádné změny či inovace, byly hrazeny pouze konstantní náklady spojené s údržbou nemovitostí, tyto se nijak neměnily a ani se snižovat nemohly. S ohledem na [Anonymizováno] nemovitostí žalované (byly pronajaty pouze [Anonymizováno] prostory, které nevyžadovaly žádnou činnost a v průběhu roku 2018 a 2019 došlo také k jejich zániku uplynutím doby a [Anonymizováno], a to bez jakékoliv potřebné dodatečné činnosti ze strany třetí osoby, je zřejmé, že zde nebyla a neexistovala činnost, kterou by žalobkyně mohla v tvrzeném rozsahu za tvrzenou odměnu vykonávat).

4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Ve věci bylo již jednou rozhodováno okresním soudem usnesením ze dne 15. 5. 2023, č. j. 9 C 72/2022-86, kde okresní soud dospěl k závěru, že částečným plněním žalované na dané faktury došlo k uznání závazku žalovanou. Odvolací soud usnesením ze dne 16. 5. 2024, č. j. 8 Co 195/2023-143, zrušil toto rozhodnutí z důvodu, že od samého počátku se žalovaná bránila neexistencí závazku a okresní soud nepoučil správně žalovanou v tom směru, že důkazní břemeno ohledně neexistence závazku je na žalované. Po poučení ze strany odvolacího soudu zástupkyně žalované označila důkazy o neexistenci dluhu, a to návrh smlouvy, článek z č. l. 60 o tom, že [Anonymizováno] byl uzavřen a že tak nemohla probíhat správa ze strany žalobkyně v roce 2018 a na počátku roku 2019, dále účetní uzávěrku žalované za léta 2018 a 2019 a výslech svědků k tvrzení, že [Anonymizováno] byl uzavřen a že ohledně něho neprobíhá žádná správa. Okresní soud se dále ve svém novém rozhodnutí řídil názorem odvolacího soudu, vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí, že pro závěr o uznání zbytku dluhu při částečném plnění toto nezpůsobuje uznání zbytku dluhu samo o sobě, ale je nutno vyhodnotit okolnosti, z nichž lze usoudit, že částečným plněním dlužník uznal i zbytek dluhu (viz NS ČR 23 Cdo 4777/2008).

6. Odvolací soud má za to, že okresní soud v novém řízení na základě provedených důkazů a jejich hodnocení zcela v souladu s ust. § 132 o. s. ř. učinil správná a úplná skutková zjištění ohledně právně významných skutečností. Odvolací soud tak přejímá skutková zjištění okresního soudu, že žalobkyně vyfakturovala žalované částku 363.000 Kč včetně DPH, která činila 63.000 Kč, a to fakturou č. [hodnota], která byla vystavena dne 31. 12. 2018. Na této faktuře se nachází podpis jednatele žalované a slovo převzal. Na základě této faktury byla na účet žalobkyně zaplacena dne 25. 2. 2019 částka [Anonymizováno] odpovídající výši DPH, ovšem pokyn k úhradě uvedené částky provedl [jméno FO] (jednatel žalobkyně), který měl k účtu žalované dispoziční právo. Žalobkyně, resp. její jednatel neměl výslovné zmocnění žalované, příp. jednatele k provedení této transakce. Podpis na faktuře a uvedení slova převzal nenahrazuje souhlas s jejím proplacením. Dále žalobkyně vystavila žalované dne 1. 2. 2019 fakturu č. [hodnota] na částku [Anonymizováno], v níž byla zahrnuta DPH ve výši [Anonymizováno] a dne 25. 3. 2019 uhradila žalovaná na tuto fakturu částku [Anonymizováno]. Okresní soud dle názoru odvolacího soudu vzal správně za prokázáno, že úhrada DPH byla provedena z dobré vůle žalované, když jednatel žalobkyně ji o to požádal. Na žádnou z vystavených faktur nebyla zaplacena žádná další částka a na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 24. 8. 2020 žalovaná reagovala ihned dopisem ze dne 18. 9. 2020, že dluh neuznává a není si vědoma tvrzené smlouvy mezi ní a žalobkyní s tím, že nebyla seznámena s konkrétními službami, které jsou obsahem faktur. To, že žalovaná nehodlala zaplatit zbytek dluhu, je zřejmé z tvrzení uvedených v obraně proti žalobě žalobkyně (č. l. 22), tedy že žalovaná nebyla ochotna hradit požadované sumy bez toho, aby věděla, za jakou konkrétní činnost má dané částky hradit a bez toho, aby byla seznámena s výsledkem a kvalitou případně provedených prací. Toto je patrné z e-mailové komunikace vedené mezi jednatelem žalobkyně [jméno FO] a [anonymizováno], kdy v tomto směru označila důkazy právě e-mailovou komunikací ze dne 7. 3. 2019 a 19. 2. 2019 (č. l. 24), návrh smlouvy o plné správě cizího majetku zaslaný právní zástupkyní žalované a dále potvrzení o bezhotovostní platbě. Tato e-mailová komunikace přitom proběhla dne 19. 2. 2019, kdy [jméno FO] zasílá zástupkyni žalované smlouvu, „kterou přepracoval od smlouvy pana [jméno FO], kterou vytvářeli společně“, e-mail ze dne 17. 3. 2019 od zástupkyně žalované žalobkyni, kdy z tohoto je zřejmé, že zaslal návrh smlouvy o správě majetku a časové termíny, jak by to mohlo vypadat, což zároveň potvrzuje, že do té doby žádná písemná smlouva mezi žalobkyní a žalovanou neexistovala, kdy v návrzích smlouvy se teprve řeší v bodu 8 odměna správce rovněž za období do 31. 12. 2018. Z tohoto je zřejmé, že do této doby žádná dohoda o odměně žalobkyně nebyla. Právě o tyto důkazy odvolací soud opírá své závěry o okolnostech zaplacení DPH z vystavených faktur, a tedy neuznání zbytku dluhu.

7. Okresní soud poté dále provedl žalovanou navrhované důkazy ohledně neexistence dluhu, když, jak správně uvádí, bylo prokázáno, že pro vedení účetnictví měla žalovaná sjednány služby se společností [právnická osoba]., přijaté faktury proplácel [jméno FO], který činil i jiné transakce na účtu vedeného na jméno žalované, přičemž není známo, z jakého důvodu tak činil, projekční práce od doby, kdy komplex nabyla žalovaná, měl na starosti [jméno FO], který jednal rovněž se stavebním úřadem, s magistrátem, s jednatelem žalované, se kterým řešili zálohy na energie, úsporná opatření, příp. stran technických věcí s panem [jméno FO], který byl spíše investorem, a ohledně účetnictví jednal s paní [jméno FO], příp. jednal s policií, když byl nějaký problém. Ostatní jednání tak měl na starosti jednatel žalované a neměl žádné pomocníky. Udržovací práce a případně pouštění vlastníků autem do budov měl na starosti zejména zaměstnanec jiné společnosti pan [jméno FO], který úkoloval jednatele žalované. Jméno žalobkyně, ale spíš jejího jednatele [jméno FO], bylo spojeno pouze s účetnictvím, a to tak, že jmenovaný seděl v kanceláři s paní [jméno FO], která pro žalovaného vykonávala účetnictví v rámci společnosti [právnická osoba], které žalovaná hradila měsíční úhrady za tuto činnost. [jméno FO] byl svědkem [jméno FO] jmenován pouze v souvislosti s jinou společností jednatele žalované ([právnická osoba]). Žádný ze svědků neuvedl žádné konkrétní činnosti, s nimiž by byla spojena žalobkyně nebo její jednatel a které by se týkaly činností uvedených v žalobě. Okresní soud pak na základě provedených důkazů vzal rovněž za prokázáno, že areál se skládá z několika budov, [Anonymizováno] Z důvodu neaktivity žalované v letech 2018 a 2019 bylo třeba platit maximálně zálohy na energie, spotřeby vody, faktury za účetní služby, za telekomunikační služby. Okresní soud pak správně dovodil, že pokud žalobkyně předložila šanon faktur, pak z těchto žádným způsobem nevyplývá, že by je vystavovala a zpracovávala žalovaná. Výpisy z účtů bylo prokázáno pouze to, že platby a předložené přijaté faktury žalované provedl [jméno FO], nikoliv výslovně žalovaná.

8. Pokud je vytýkáno okresnímu soudu, že výslech [jméno FO] provedl po poučení dle ust. § 126 o. s. ř. v době, kdy již [jméno FO] byl jednatelem žalované, lze s takovouto námitkou souhlasit, nicméně rozhodné skutečnosti ohledně neexistence pohledávky byly prokázány všemi ostatními důkazy. Svědek [jméno FO] vypověděl, že [Anonymizováno], když ho koupili, byli zaměstnanci, ale s tím, jak to přestěhovali, tak zároveň převedli zaměstnance na [Anonymizováno]. Stejně tak je možno vyjít z článku serveru idnes.cz nazvaného [Anonymizováno]. Jednatel žalované se zde vyjádřil tak, že budovy [Anonymizováno] se nesnaží prodat a že po koupi měli velké náklady spojené s tím, že museli [Anonymizováno] a následovaly [Anonymizováno], i další nezbytnosti. Jak správně uvádí okresní soud (bod 25. rozsudku), informace uvedené jednatelem žalované v tomto článku korespondují s výpověďmi níže uvedených svědků, zejména [jméno FO] a pana [jméno FO] stran vyklizení nájemníků [Anonymizováno] a projekčních prací (článek na č. l. 60). Z článku serveru idnes.cz nazvaného [Anonymizováno] (č. l. 163) okresní soud správně zjistil, že jeden z nájemníků uvedl, že v říjnu se odstěhoval z [Anonymizováno] a dále z článku vyplývá, že řada klientů se přesunula do další [Anonymizováno] a na [Anonymizováno] již nemohli zůstat, protože [Anonymizováno] odkoupil soukromý majitel a [Anonymizováno] má jiné plány. Tento posléze citovaný důkaz označila žalovaná po poučení ze strany krajského soudu, u jednání krajského soudu, k neexistenci dluhu.

9. Okresní soud tak správně dospěl k závěru, že minimálně od roku 2017 docházelo k výraznému utlumování činnosti žalované, jak to rovněž vyplývá z vykázaného výsledku hospodaření, zejména v roce 2019 byl výsledek záporný.

10. Na základě provedeného dokazování okresní soud dospěl rovněž ke správným právním závěrům.

11. Dle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

12. Dle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Okresní soud správně uvedl, že plněním DPH ze strany žalované se jedná o částečné plnění dluhu, nikoliv o dílčí plnění, když o plnění částečné jde tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého závazku pouze část předmětu plnění, aniž by z dohody stran, z právního předpisu anebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Plnění DPH je částečným plněním, nikoliv dílčím plněním.

14. Částečné plnění dluhu musí být projevem skutečné vůle dlužníka, pro niž se rozhodl dobrovolně a vědomě (29 Odo 1236/05). Částečné plnění tak má účinky uznání zbytku dluhu jen, lze-li současně z okolností, za nichž dlužník činí, usoudit, že uznal i zbytek dluhu. Jestliže dlužník plnil bez výhrad a vyvolal důvěru, že bude plnit i zbytek dluhu, pak je nutno aplikovat ust. § 2054 o. z. K přezkoumání, zda částečné plnění představuje uznání dluhu ve smyslu tohoto ustanovení, je třeba se zaměřit na okolnosti, které jsou schopny ospravedlnit, že ke konkrétnímu uznání dluhu nedošlo. Je tak nutno se zaměřit na zjišťování těch skutečností, které vyvracejí závěr, že částečné plnění má charakter uznání dluhu (23 Cdo 820/2022, 23 Cdo 624/2025).

15. Částečné plnění tak nezpůsobuje uznání zbytku závazku samo o sobě, ale soud musí hodnotit všechny okolnosti věci, tedy kromě částečného plnění závazku musí být splněna i druhá podmínka, že k částečnému plnění došlo za takových okolností, že lze v konkrétním případě usuzovat na to, že dlužník jeho poskytnutím uznává i zbytek závazku. Přitom je nutno vycházet z celkového jednání dlužníka, tedy postačí, že z celkového jednání dlužníka vyplývá, že nehodlá hradit celý dluh (23 Cdo 4777/2008, 24 Cdo 3405/2023).

16. Těmito okolnostmi se okresní soud zabýval a správně dospěl k závěru, že v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná poté, co bylo DPH z předmětných faktur uhrazeno, hodlala uhradit i zbylou část dluhu. Naopak na svůj dluh (vystavené faktury) následně již nereagovala, a to až do doby, než obdržela předžalobní upomínku od žalobkyně, na kterou ihned reagovala. Takovéto chování tedy nemohlo založit uznání zbytku dluhu. [Anonymizováno] platila na základě žádosti pana [jméno FO] a DPH ve výši 63.000 Kč si zaplatil pan [jméno FO] sám. Poté, co byly faktury vystaveny, začaly teprve strany jednat o návrhu smlouvy, kde by byly upřesněny povinnosti žalobkyně a také odměna za její činnost. Soud tedy správně uvedl, že z návrhu smlouvy, který byl v komunikaci připojen, dovozuje rovněž žalovaná neochotu plnit zbytek dluhu, když v návrhu smlouvy byla výslovně stanovena odměna i za rok 2018.

17. Okresní soud pak správně dovodil, že i pokud by toto částečné plnění založilo uznání dluhu, v řízení bylo prokázáno, že dluh tak, jak byl vyúčtován předmětnými fakturami, nemohl v době uznání vzniknout ve výši, jak byl fakturován, když od roku 2015 žalovaná utlumovala svou činnost, prokázala, že v roce 2018 a v měsících leden a únor 2019 byly její nemovité věci užívány zcela okrajově a v uvedené době měla žalovaná uzavřeny smlouvy o užívání části nemovitých věcí s několika osobami ohledně služeb týkajících se [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], pronajímala několika osobám [Anonymizováno] prostory za účelem umístění [Anonymizováno] a ekonomická činnost fungovala pouze v rozsahu inkasování nájemného a služeb, které bylo shodné každý měsíc.

18. Žalobkyně byla poučena, že by bylo možno její nárok posoudit z titulu bezdůvodného obohacení a byla poučena, ať tvrdí konkrétní rozsah činností, které provedla za žalovanou, za jaké období, na základě čeho konkrétně dospěla k pohledávkám v žalované výši, přičemž na tuto výzvu již žalobkyně nijak nereagovala.

19. Lze tak souhlasit zcela s vyjádřením žalované k podanému odvolání, že bylo prokázáno, že nebyly žádné procesy, které by bylo nutno nastavovat či restrukturalizovat, že správu nemovitosti prováděli slyšení svědci, a nikoliv žalobkyně, že nebyly prováděny restrukturalizace a nastavení cashflow, příjmy a výdaje společnosti žalované byly ve 100 % konstantní, nebyly nastavovány procesy prodeje společnosti a nemovitostí, to mohlo probíhat pouze u jiné společnosti jednatele žalované, tedy u společnosti [právnická osoba], bylo prokázáno, že nebyla nutnost řídit jakékoliv lidské zdroje, společnost neměla zaměstnance, nebyly nastavovány dodavatelsko-odběratelské vztahy a procesy apod.

20. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř. včetně nákladového výroku.

21. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná a náleží jí tak plná náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

22. V odvolacím řízení zástupkyně žalované učinila 2 úkony právní služby, a to je účast u odvolacího jednání a vyjádření k podanému odvolání, za což jí náleží odměna ve výši 9.700 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, dále cestovné ve výši 615 Kč za cestu z [adresa] a zpět, při ujetí 60 km osobním automobilem [Anonymizováno], RZ [SPZ], s průměrnou spotřebou 13 l/100 km, při ceně benzínu 35,80 Kč/l a paušální sazbě 5,60 Kč/km. Celkem tak činí náklady řízení 20.915 Kč, z této částky náleží zástupkyni žalobkyně 21% DPH ve výši 4.392 Kč a celkem činí náklady odvolacího řízení částku 25.307 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

Poučení